Kapitola 15 – Návrat mezi vnímající lidi
Dudley Evans hleděl před sebe na stůl, kde ležel jednoduchý papír, před pár hodinami vytisknutý, ale stále nechtěl věřit, že to co se tam píše je pravda. Byl to úmrtní list jeho maminky, který mu vydali a s kterým musel chtě nechtě jít do pohřební služby.
Na dnešek nemohl vůbec spát a tak se koukal snad celou noc na televizi na sportovní kanál kde sledoval zámořské zápasy v hokeji a také přenos nějakého basketbalového zápasu. Však ten zápas ani nevnímal a nemohl. Byl celou dobu v transu. Nevěděl jak to říct okolí a jak uspořádat pohřeb a kam maminku uložit a tak podobně. Byl v koncích.
,,Dudley?" Ozval se hlas za ním.
Dudley se otočil a uviděl Nevilla Longbotoma, spolubydlícího Harryho, u kterého prozatím zůstal z bezpečnostního rizika.
,,Ano?" Ptal se Dudley.
,,Mám ti pomoci? Vidím, že vypadáš poněkud ztraceně." Řekl Neville a podstrčil mu pod nos hrnek s kávou.
Dudley mlčel a hleděl na hladinu kávy.
,,Já nevím no jak to všechno zařídit." Řekl Dudley, ale nevěděl jak to formulovat, jako otázku.
,,V pořádku Dudley, já ti pomohu. Tvoje maminka odešla jako hrdinka bez bázně a hany. Mám k ní respekt, takže mi bude ctí ti pomoci." Řekl Neville.
Dudley mu pohlédl do očí, ale nevěděl co říci.
,,Mluvil jsem už s Abigeil, jako profesor ke studente, se rozumí. Ta si vyřídila, to, že příští týden bude tady s tebou, abys nebyl sám, u paní ředitelky." Řekl Neville.
,,Díky." Řekl Dudley a zavřel obě oči, aby se nerozplakal znova.
,,A teď bychom asi měli vyrazit do jedné solidní pohřební služby tady v okolí. Doprovodím tě, protože dvě hlavy ví víc než jedna a Harry je stále ještě ve Francii." Řekl Neville.
,,A tvoje maličká, ta Verča?" Ptal se Dudley.
,,Poprosil jsem zde ubytovanou Andromédu o hlídání. Sice se by se ti nabídla, že by tam šla s tebou ona, ale já to nepokládal za dobrý nápad, vzhledem jak chaoticky probíhal díky ní pohřeb její dcery a zetě. Madam Tonsková není organizátor a jistě i pro tebe je důležité rozloučení s tvou maminkou v důstojné formě." Řekl Neville.
,,Aha." Řekl Dudley stále z Nevilla dost nesvůj. Harryho kamarádi byli poněkud zvláštní, ale k Nevillovi, Justinovi, Georgi a Dracovi si vytvořil už nějaký ten vztah, protože je vídal poměrně dost často, ale ostatní byli spíše pro něj španělská vesnička.
Neville vytáhl z knihovny telefonní seznam a začal listovat k pohřebním službám.
Karin Nováková-Snapová ve svém novém oblečení seděla a konejšila maminku Rona, když přišli ty hrůzné zprávy z Francie, které jim podal starší bratr Rona Bill, správně Williem.
Samotné jí bylo do breku, že k tomu vůbec svolila, aby se vydal Ron do takového nebezpečenství.
Schytal to místo ní, toho to byla Karin dobře vědoma.
Od doby co potkala Rona v Lhotce, kdy ho tam přivedl Severus, tak ho začala brát za součást rodiny. Jako by měla v něm maličkého brášku, o kterého se musí postarat. Ona jako starší sestra ještě jednoho bratra měla a k mladším spolužákům měla cit starší sestry, ale když potkala Severuse, tak jí ten cit na dlouho opustil.
,,Moje dítě." Řekla mezi vzlyky paní Weasleyová.
,,Madam Weasleyová, jestli jsem si něčeho vědoma u Rona, tak je to jeho síla vůle žít. Jeho něco jen tak na kolena nesrazí. Obstál v daleko těžší situace a jistě obstojí i v tomto." Řekla Karin.
,,Ale takto mu ublížit, vlastně i vám Karin … tohle přece můj syn nemůže zvládnout." Řekla Molly.
,,Zvládnout madam Weasleyová? On to zvládl už tím, že ty prasáky zabil a sám odešel po svých. Nezemřel a to je podle mě také výzva nesáhnout si po takovém činu na vlastní krk a neukončit to a to se to Severusi málem povedlo."Řekla Karin.
,,To jako …" Karin raději Molly Weasleyové skočila do řeči.
,,Ne nikdy se nestal obětí co já vím sexuálního činu, i když ho málem na škole zabili, ale byl to on, kdo prozradil tu věštbu ohledně mladého Harryho Pottera a toho mladého Nevilla Longbotoma a toho hada Raddla. Poté odešel za Brumbálem a žádal ochranu pro jeho přítelkyni Lilly a jejího syna. Však Brumbál ho zklamal a Potterovi zemřeli. To ho srazilo na pomyslné dno. Byl však profesor a byl si vědom, že nechce aby ho tak viděli, tak to v sobě dusil a hodně. Však přišli hlavní prázdniny a on se vrátil domů a byl sám se sebou. Jeho dno převážilo lepší myšlenky a on vzal kuchyňský nůž, dal ho do kapsy a přemístil se do Godrickova dolu a rovnou na hřbitov. Sedl na hrob manželů Potterových a podřízl si na rukou žíly. Lehl si tam na ten hrob a čekal na smrt. Kdybych se nevydala já hledat svého pravého otce na ten hřbitov, tak by tam zemřel. I tak mi trvalo tři dny, než byl schopen vnímat mě a okolí a neblouznit ze ztráty krve. A to mi bylo čerstvě osmnáct. Pro tak mladou holku také šok jako blázen." Vyprávěla Karin.
Molly jenom překvapeně kývla.
,,A jestli je někdo silnější člověk co se týče vůle tak je to Ron Weasley, madam. Věřím, že ten se nikdy svého života bez boje nevzdá a nevzdá se své rodiny natož přátel. Nechci tady dělat předpovědi, ale i kdyby měl zůstat v těle ženy, tak bude silná osobnost, kterou to neskolí. Severus moc dobře věděl, že on jako náš ochránce nikdy nezklame. Jak řekl sám, Ronalda Weasleyho obdařil bůh tím čemu já říkám kabát archanděla. Tedy vírou v lepší věc, děj a tak dál." Řekla Karin.
,,Snad máte pravdu Karin, ale co si on počne s miminkem?" Ptala se paní Weasleyová.
,,No co by, bude mu maminkou nebo tatínkem, vychovala jste ho k lásce k dětem. A ty děti budou utvářet budoucnost a psát jí. To je předpoklad pro vznik historie, ať bude jakákoliv. Nelámejte si hlavou nad tím, jak se to vyvine, protože zbytečně by jste ukázala Ronovi, že mu nevěříte. A to je poslední co on potřebuje." Řekla Karin.
,,Připadám si špatně, že znáte mého syna líp než já sama." Řekla paní Weasleyová.
,,Já ho znám jenom poslední měsíce, předtím jsem ho neznala vůbec a to vy jste jeho maminka ne já." Řekla Karin a šla se podívat do zahrady kde měly být její dětí s tím Williem a ten je měl učit základy létání na koštěti.
Karin měla raději fotbal a hokej.
Hermiona právě vystřídala u Rona Terryho a sedla na židli vedle té postele, kam uložili Rona. Alespoň všechny ty podlitiny jiné známky toho, co se odehrálo včera z těla Rona zmizelo. Však místo skoro dvoumetrového Rona, v jeho pravé podobě a místo těla paní Karin Novákové-Snapové, byla osoba trochu připomínající Ginny Weasleyovou. Však ke dnešnímu dnu rozhodně Ginny neměla tak dlouhé vlasy. Hermiona se ptala jak toto také způsobil ten lektvar, že za pár minut narostly vlasy Ronovi do takové délky. Byli rozprostřené kolem něho jako svatozář a zabíraly celý polštář a kdyby to toho měla případně uplést cop, tak by možná sahal až pasu nebo možná ještě dál dolů. Hermiona si prohmatala svoje kadeře, které rozhodně už nebyly tak dlouhé jako před dvěma lety. Hermiona se zaprvé pořádně nechala sestříhat před Harryho 17. narozeninami a pak před koncem prázdnin, tak jí sahaly jenom k lopatkám. Kousla se do rtu, a tiše se ozval ten hlásek mladší Hermiony, jak je možné, že má Ron najednou tak dokonale vlnité vlasy a předtím je měl rovné. Pak si však vzpomněla na slova pana Sirky, že ten lektvar změnil Rona v jeho opak, kterým by byl, nebo teď je, kdyby se narodil jako děvče a paní Weasleyová měla také velice husté vlasy na rozdíl od svého muže. Takže asi dědičný jev, který však Ginny nezdědila a vlasy měla rovné jako její bratři, snad až na Charlese. Ten je měl trochu kudrnaté.
Hermioně nedalo si na ně jemně sáhnout. Husté a rozhodně pevné skoro jako koňská žíně, pomyslela si. Co by za to jiné daly.
V tom zaznamenala cuknutí v koutku úst u Rona.
,,Rone, slyšíš mě?" Ptala se vlídně a chtěla, aby se konečně Ron probudil.
Obličej Rona se zamračil, otevřel oči a pak je zavřel jak nebyl zvyklý na denní světlo.
,,Bohu dík Rone." Řekla Hermiona a objala ho.
,,Hermi?" Ptal se Ron a Hermiona si uvědomila, že Ronův hlas se změnil v něco co připomnělo jí dobře známý hlas z Bradavické školy a to zemřelé Lisy Turpinové.
,,Vše je v pořádku Rone, jsi v bezpečí. My všichni, ano." Řekla Hermiona.
,,Kde to jsem?" Ptal se dezitoriontovaně Ron.
,,V domě rodičů Fleur. Jsme ve Francii." Řekla Hermiona.
,,Proč ve Francii?" Ptal se Ron a Hermiona byla ráda, že Ronovi to stále zapaluje v mozku.
,,Vzpomínáš na včerejšek, na náš úkol, na to jak jsme se dostali tam do toho podzemí?" Ptala se Hermiona.
,,Ano, do té doby, co mě odlevitovali dál do toho podzemí… pak …nevím…co se dělo…nevím, co jsem udělal? Hermi proč zním tak divně?" Ptal se Ron a zvedl před sebe vlastní ruku a zadíval se na ní.
Než mohla něco Hermiona říci tak se rozšířily oči Rona, že připomněly velkou měrou Lenku a prudce se zvedl a dal hlavičku Hermionu a vykřikl jak mandragora.
,,Merline proč jsem znovu Rony u Merlinova červivého hovna, proč mám znovu kozy." Vychrlil ze sebe Ron a sáhl si poplašeně na prsa.
Hermiona si musela přidržet svojí hlavu, protože Ron ať jako chlap nebo ženská měla neuvěřitelně tvrdou šišku. Přímo betonovou. To bude boule.
,,Uklidni se Rone a prosím nech mě to vysvětlit." Řekla Hermiona.
Ron se otočil na ní a dostal ihned omluvný výraz.
V tom však do pokoje se vřítil Harry.
,,Děje se něco? Slyšet jsem křik." Řekl u dveří.
Pak uviděl, že se probudil Ron a na jeho obličeji se objevil úsměv.
,,Merline už jsi konečně vzhůru." Řekl a sjel do bobku a citelně si oddechl.
,,Ale proč jsem zase ve verzi z toho lektvaru alá Sirka?!" Ptal se Ron a projel vlasy prsty.
,,Bože ony jsou ještě delší než minule." Řekl k délce svých vlasů.
,,Ehm Harry myslím, že je lepší, když to vysvětlím Ronovi já." Řekla Hermiona.
,,Jistě, já tu nemám co pohledávat. Je však skvělé, že jsi konečně vzhůru Rone, i přes to vše." Řekl Harry.
,,Co?" Ptal se Ron ale Harry zmizel z pokoje a Ron zůstal s Hermionou sám v pokoji.
,,Rone raději se opři o pelest postele nebo si ještě lehni, jistě úplně v pořádku nejsi z toho všeho." Řekla Hermiona.
Ron naklonil hlavu, ale nic neříkal a raději si znovu lehl.
,,Ty jsi nepamatuješ co se ti stalo včera poté co použily levitační kouzlo a odlevitavali tě pryč?" Ptala se Hermiona.
,,Ne až pak jsem se probudil a všude kolem mne byla krev, nevím od čeho a nějaký bílý prášek a cáry oblečení kolem mě poletovaly. Jediné co jsem se chtěl v tu chvíli chtěl bylo se se dostat ven z té kobky nebo sklepení. Bylo mi špatně, ale ne od žaludku, spíš z množství magie co jsem použil, myslím si to, protože jsem se cítil prázdný. Pak jsem vylezl ty schody nahoru a na té chodbě jsem se vyšplhal na na dvě nohy a uviděl myslím Draca Malfoye a pak mi prostě zhaslo vše kolem. Asi jsem omdlel." Řekl Ron a přitáhl k sobě přikrývku až pod bradu se jí zakryl.
,,Dopravdy nic jsi mezitím nepamatuješ Rone?" Ptala se Hermiona.
,,Nevím jenom bolest hlavy, ano tepalo mi neuvěřitelně ve spánku. To jsem měl mozkovou příhodu nebo co, že jste mě uvedli do stavu kdy jsem Rony?" Ptal se Ron.
,,Ne Rone, to rozhodně ne, ale myslím, že sis sám sobě vymazal pamnět jako to udělal Severus Snapa." Řekla Hermiona.
,,He proč bych to udělal?" Ptal se Ron.
,,Nechtěl jsi s těmi vzpomínky na tvé ponížení žít." Řekla Hermiona.
,,Jaké ponížení?" Ptal se Ron.
,,Ti co tě odnesli, tě ošklivě zmlátili Rone a …." Hermiona sklopila hlavu.
,,A co?" Ptal se Ron.
,,Udělali ti to, co provedla Daphné Greengrásová provedla Nevillovi a Seamusi, Rone." Řekla Hermiona.
Ron zamrkal a zbledl. Musel se však nadechnout a pomyslet si, že vlastně je to dobře, jelikož tím pádem toto neodnesla Karin a on si na to vzpomínky vymazal, asi sám o sobě. Merline dík.
,,To je snad dobře, že to nebyla pravá Karin, to by bylo horší." Řekl k Hermioně.
,,Hm to možná, ale stalo se něco ještě něco dalšího, Rone. A jsi děsný, že se nikdy nestaráš o sebe." Řekla Hermiona.
,,Co, proč mi vyčítáš, že jsem chtěl pomoci Seamusi, copak jsi s tím nesouhlasila?" Ptal se Ron a snažil se dostat vlasy z tváře na jednu stranu.
,,Ne, ne, ne takto jsem nemyslela Rone, ale …" Hermiona se znovu odmlčela.
,,Ale, ale, ale, tak se vymáčkni u Merlina Hermiono." Řekl trochu tím otrávený Ron.
,,Zase si použil svojí divokou magii a zabil jsi ty útočníky co ti to udělali." Řekla Hermiona.
,,To je snad dobře, že už neublíží nikomu?" Ptal se Ron.
,,To asi ano." Mínila Hermiona a pokračovala.
,,No když jsme se přemístili pryč pomocí Draca tak mi jsme se proměnily v pohodě, ale ty ne. Ty jsi ses sekl v tom těle paní Karin." Řekla Hermiona.
,,Cože?" Ptal se Ron.
,,Nemohl ses přeměnit zpět a tak jsme ti zavolali léčitelku a ta si nevěděla rady a tak jsme kontaktovali paní lektorku z Budče a toho profesora Sirku, protože Harry měl ten nápad, že by to mohlo souviset tím lektvarem, který udělal z tebe jak říkáš sám Rony." Řekla Hermiona a pokračovala.
,,Částečně měl pravdu, ten lektvar který tam do tebe nalily něco jako Imperio v tekutém stavu reagovalo na krev Naginy, která asi v tobě zůstala. Proto ti dali ten lektvar, aby ses vrátil do formy Rony." Vysvětlila Hermiona.
,,Aha takže musím vydržet měsíc než budu zase chlapem, fajn. Pettigrew je živ, nebo ho můžu najít a osobně za to zabít?" Ptal se Ron.
,,Ne toho zabil Draco Malfoy, Rone." Řekla Hermiona.
,,Hm, škoda, ten jenom asi použil Avadu a dál se tím nezabýval, co?" Ptal se Ron.
,,Ehm ne, připravil ho o hlavu a pak nechal ho spálit bleskovým kouzlem a Harryho nechal zmizet z povrchu zemského Evanescem." Řekla Hermiona.
,,No celkem dobré. Na Draca Malfoye, ale červ ho asi rozhodně naštval." Řekl Ron.
,,Rone." Řekla Hermiona.
,,Ano?" Ptal se Ron.
,,No měl by jsi ještě něco vědět. Ono je tak, že musíš v tom těle vydržet mnohem déle než ten měsíc, ano." Řekla Hermiona.
,,Proč?" Ptal se Ron.
,,No když jsi použil tu tvojí pověstnou divokou magii na ty jenž ti ublížili, tak tvoje magie tě začala sama od sebe chránit. Tvoje kouzelnické jádro se ti rozlezlo po těle a teď tě hodně chrání. To znamená, že cokoliv co by ti mohlo ublížit na zdraví ať kouzlo nebo lektvar to odvrátí a poškodí kouzelníka nebo čarodějku co by ti ho podala. Bude trvat měsíce než se ti vrátí na do původní velikosti, kvůli tomu stresu z toho útoku. A také chrání něco dalšího." Řekla Hermiona.
Ron pozvedl obočí a tak Hermiona pokračovala.
,,No byl to sexuální útok a ty hovada tam dole si rozhodně nepoužila ochranu. Promiň Rone, ale došlo nechtěnému početí a tvoje magie chrání teď ten zárodek. Kdybychom se rozhodli to odstranit, tak bychom zabily tu osobu co by to dělala a i tebe. Proto říkám, že budeš takto muset vydržet déle." Řekla Hermiona a rudly jí tváře, jak jí tohle se Ronovi těžko vysvětlovalo.
Ron otevřel na ní ústa dokořán šokem. Chvilku mu trvalo než se chytil a zvedl se znova do sedu a koukl nevěřícně na Hermionu.
,,Nedělej si ze mě pšouvky Hermi, tak blbý vtip jsem jak živ neslyšel a už vůbec ne od tebe." Řekl jako první.
,,Ne to není vtip, paní rektorka ti to klidně potvrdí. Dobře víš, že já bych ohledně toho nevtipkovala a říkám to pravdu. Merline věř, mi Rone, že jsem ti to nikdy nepřála, aby ti takto ublížili." Řekla Hermiona.
,,Ne to nemyslím, ale není přece možné, aby, no …" Ron se podíval na svůj dolejšek ,,abych čekal jako Fleur dítě probůh, vždyť jsem jinak chlap."
,,Měl jsi v sobě mnoholičný lektvar a paní Karin, když ti dávala ten vlas, tak byla zrovna v našem ženském plodném období. A když jsi byl v podobě paní Karin napadený tak došlo k tomu útoku a prostě došlo oplodnění, protože ty hovada prostě byli spodinou nebo hulváti, je jedno jak to vyslovím. Sešlo se až mnoho věcí dohromady." Řekla Hermiona.
,,Jsem v totálně v háji zeleném jinak řečeno Hermi." Dal si do hlavu do rukou Ron.
,,Ne nejsi, Rone, to všechno se dá zvládnout." Řekla Hermiona a přisedla si k němu na postel.
,,Ale ano, Hermi, přefiklý v jináči a moje magie mě nutí si to dítě nechat. Mohu zapomenout i na to, abych začal vysokou a nebo se na ní přihlásil a co teprve Holly. Nehledě, že normálně jsem chlap a ne ženská, dokonce i v průkazce u Merlinova hovna." Řekl Ron a vydal povzdech.
Hermiona ho objala a řekla.
,,Jsi Nebelvír Rone, to vše se dá zvládnout. Nepohřbívej svoje sny jenom kvůli tomu. A také máš rodinu, kamarády a ti budou za tebou stát. Jenom v času krize poznáš ty pravé přřáele a blízké, kteří tě milují. Ostatní pusť k vodě."
Až teď se Ronovi spustily slzy.
Hermiona ho nechala, protože,věděla, že dusit to v sobě by Ronovi moc neprospělo.
Když se Ron uklidnil tak řekl.
,,Promiň za tu hlavičku a to, že jsi musela měl takto vidět Hermi." Řekl Ron a utřel si slzy do té dlouhé noční košile, do které ho navlíkla za pomoci Hermiony paní Delaclourová.
,,To nic. Určitě máš hlad, chceš přinést pozdní snídani nebo ti mám pomoci dolu do přízemí ke stolu?" Ptala se Hermiona.
,,Ehm spíš druhou možnost. Já nerad jím v posteli, je mi to proti srsti Hermi, to víš." Řekl Ron a znovu shrnul vlasy na stranu a podíval se na Hermionu.
,,Ehm mohl bych tě o něco poprosit Hermi?" Ptal se.
,,O co?" Ptala se Hermiona.
,,Trochu mi ostřihej ty vlasy. Ten lektvar je dělá strašně dlouhé, jako divožence. Je to hrozné pořád to dávat z očí." Řekl Ron.
,,Hm pravda, máš je dooravdy dlouhé Rone." Řekla Hermiona a nasadila veselý úsměv.
,,Nechceš copánky Rone? Co povídám, chceš, slyšela jsem o tvé fotce z té Lhotky s Lilly a Lucesem a Brumbálovským sněhulákem. Tam jsi je měl také." Řekla Hermiona.
Ronovi zamrzla tvář a pomyslel si, to si vypiješ Pottere.
Harry právě seděl u stolu a četl projev, kterým chtěla Hermiona a Draco uvést Brumbála zpět do života. V ruce měl rudou pastelku z pokoje Gabriely a škrtal nevhodná slova, které, by on nikdy Albus Brumbál nepoužil. Musí to být ve stylu dědka jeho věk je přes sto a proto škrtal a přepisoval. Vedle seděl Draco Malfoy a měl hlavu na stole a čekal na konečný výsledek, a pak chtěl s Williemem až dorazí vyrazit do Abraxax company. Však zatím ten sem nedorazil a jemu se ho hledat po všech čertech nechtělo hledat, na to byl moc líný.
,,Škrt, to se tam nedá dát, jako by Brumbál požil slovo karma, ne, tam musí být napsán místo toho osud." Řekl Harry, když v tom uslyšel kroky a hlas.
,,Tak Rone, co si dáš k snídani, já vím, že je pozdě, ale ty jsi hodně dlouho neměl nic žaludku."
,,No já nevím." Řekl další hlas.
Harry zvedl oči od textu a nejprve se podíval na Draca Malfoye, který dostal podivný výraz v obličeji.
Jako by mu zalepily oči izolepou, tak, že nemohl mrkat.
Otočil se tedy tím směrem a též jenom chvilku tak trošku zíral před sebe.
,,Sakra Harry, Draco přestaňte na Rona tak zírat, to je neslušné." Okřikla je oba Hermiona a dala ruce v bok.
Harry raději sklopil oči do textu a Draco raději zavřel oči a raději předstíral, že si dal dvacet na stole.
Oběma v tu chvíli proběhla stejná myšlenka hlavou. To bylo Flamelovsky trapné, tohle je Ronald Weasley a ne kurník víla, abych zíral.
,,Co to tam píšeš Harry?" Ozval se Harrymu hned za krkem hlas, který asi patřil Ronovi.
Harry skoro vyskočil z kůže. Nebyl zvyklý, aby se mu někdo duchařsky přiblížil za záda.
,,Ehm součást plánu jak no se zbavit Grindewalda Rone." Řekl Harry.
,,Aha proč tam je tolik škrtanců? To má Hermiona tak špatnou gramatiku?" Ptal se Ron a ukázal prstem na jeden škrtanec.
,,Ne jenom ty slova by Albus Brumbál rozhodně nepoužil. Pan profresor měl přes sto a takové pojmy jako karma, pít krev někomu a další pojmy by nepoužil, on mluvil velmi slušně." Řekl Harry a snažil se nedívat na Rona.
V duchu si říkal, Pottere vzbuď se konečně, toto je Ron, jenom v jiném těle a s oblečením od Fleur nebo Gabrielly bohužel.
A to bylo také kámen úrazu. Proč to franzouské oblečení bylo vždy tak svůdné a to ani neměl sukni, ale staré vyšisované džínsové kalhoty.
Však v tu chvíli se rozhořel oheň a z rodinného krbu rodiny Dalaclour vyšel Bill v cestovním plášti.
,,Zdravím." Řekl na pozdrav a rozlédl se kolem sebe a u Rona se zastavil na notnou chvíli.
Ron raději trochu ustoupil k Hermioně a nasadil neškodný úsměv. Vůbec si nepřipadal dobře v tom těle, ve společnosti lidí, kteří ho znali. To v Lhotce to bylo lepší, protože tam ho takto nikdo neznal. A pohledy předtím od Harryho i Malfoye mu byli obzvlášť nepříjemné. Jak tohle na delší časový úsek jenom přežije?
,,Konečně jsi vzhůru Rone, to je dobře. Hm Fleur ti jistě dovolí tady trochu vyčistit její šatník, žádný strach. Dokážeš přestát přemístění domu, no do Doupětě Rone krbem?" Ptal se Bill.
,,Jo myslím, že mi to neuškodí, a až se najím klidně můžem jít." Řekl Ron.
,,Fajn, já se ještě popovídám s Apolenou a Luisem." Řekl a odešel do knihovny domu, kde se věnovali manželé Delacloorvi svému koníčku a to hraní v duetu na hudební nástroje.
Ron nenamítal. Rád zmizne domu, ale pak si uvědomil, že tam bude i mamka, dost možná taťka a Leon, nehledě na Karin, Lilly a Lucase. Řekli jim to? Jak to vzali?
Byl z toho celý nesvůj.
,,Ji v pohodě Rone, tady máš palačinky a sirupem a čaj." Řekla Hermiona a dala mu to na místo hned naproti Dracu Malfoyi.
Ron si jenom tam neochotně sedl a loknul si čaje. Musel přemoci pocit nejistoty, aby vůbec se mohl pustit do té pozdní snídaně. Měl pořádný hlad.
Díky Merlinovi se Bill vrátil poměrně dost brzo.
,,Ehm Rone, možná jsem se měl zeptat předtím, chceš vůbec domů nebo na Grimloudovo náměstí, klidně můžeš i tam být. Už jsi dospělý. Takže tě nemůžu k tomu nutit." Řekl Bill.
To zvedlo na chvilku Ronovi na chvilku náladu. Mohl se rozhodnout kam půjde. A potřeboval trochu klidu. Trochu si srovnat hlavu a nejlépe sám. A pak ho napadla jedna věc. A jak se rozhodl, tak také řekl.
,,Promiň brácho, ale mám spíš teď chuť na klid, což bych asi na žádném z těch míst nezažil.. Nevadí když zvolím jinou možnost a odpočinu si u Deana a Leontýna na Silly. Však no řekněme za dva dny se rozhodně objevím doma, okej, žádný strach." Usmál se Ron a snědl poslední sousta palačinek.
,,Ale Rone …." Chtěla něco říct Hermiona.
,,Oni to asi neví, ale tak jim to vysvětlím. To zvládnu, už nejsem malé dětsko. Promiňte dojdu si něco zabalit ze šatníku Fleur." Řekl Ron a urychleně opustil kuchyni.
Bill naklonil a šel za ním, asi mu chtěl ještě něco říct.
,,No je to jeho volba." Pokrčil rameny Harry.
,,Harry, přece nemůže Ron jen tak odejít." Řekla Hermiona.
,,Vždyť on neodchazí, jenom potřebuje se nadechnout. Já to náhodou chápu, že chce být někde jinde. Potřebuje to celé strávit." Zvedl k ní oči Draco Malfoy.
,,Ale …" Řekla Hermiona a Draco jí utnul.
,,Mlč než něčeho budeš litovat Grangerová, ty by jsi chtěla každému pomoci, i když o to nestojí. Akorát Ron Weasley nepotřebuje tu tvojí přehnanou péči a tvojí lítost. Je mu z tebe nebo a z nás pořádně blbě. Mluvím za sebe, ale teď se k němu chováš poněkud Brumbálovsky a toho on má plné zuby." Řekl Draco Malfoy.
,,Hm, uznávám, že tedy Draco by mohl mít pravdu a myslím, že by o to samé se asi snažila i mamka, kdyby se objevil doma. Já to s rodiči vyřídím a bude to v pohodě." Řekl Bill.
Hermiona jenom uraženě se napila čaje a mlčela.
,,Měli bychom se soustředit na náš plán." Řekl Harry.
,,Ano." Řekl Draco a protáhl se na židli.
V tom se objevil Ron s ruksakem na zádech a v zimním kabátu a zamířil ke krbu.
,,Fuxia cottage." A s čau zmizel v plamenech.
Dean právě jezdil po jejich obývacím pokoji s koštětem a snažil se trochu poklidit než půjde v jednu poledne do práce a jejich domeček bude zcela opuštěn až do večera. Uvědomoval si, že s tím, že Grindewald se objevil po dekádách na světle světa není nikde úplně bezpečno, ale tady na Silly snad ten mizera jen tak nezavítá. Hlavně skoro nikdo nevěděl kde bydlí s Týnkou bydlí.
Když byl hotov, tak si začal připravovat něco k obědu, z toho bylo v ledničce. V tom se rozhořel v krbu oheň v z krbu vylezla osoba.
Dean poplašeně vytáhl na tu osobu hůlku, kterou poslední dobou u sebe nosil pořád v kapse montérek nebo džínsů. Však pak překvapeně zamrkal a zeptal se.
,,Ginny neměla si být ve škole?" Ptal se.
Osoba protočila obě oči a řekla.
,,Deane Thomasi nebo mám říct Rosiere, cožpak potřebuješ brýle, že neznáš, že já Ginny faktcky nejsem."
Dean pozvedl obočí a podíval se na tu osobu ještě jednou. Hodně mu připomínala Ginny, ale rozdíly tam rozhodně byly. A hlavně ty oči! Byly modré, jako ty co viděl sedm let u jistého Weasleyho, ale ten rozhodně měl byl chlap jako hora.
,,Už ti doklaplo Thomasi, nebo ti mám prozradit jak jsme s Harrym tě načapali s mojí malou sestřičkou za jedním závěsem jak ses pokoušel jí dostat pod sukni?" Ptala se osoba a sundala si kabát a batoh a hodila ho na pohovku.
Dean zakolísal na nohách a vytřeštil obě oči a skoro pištivě řekl.
,,Rone?"
,,Zdravím, Deane, ehm kde je Týna?" Ptal se Ron.
,,Ta je v práci, ale jak…"Dean se dál nedostal.
,,Můžu tu tak na dva dny zůstat, prosím?" Ptal se Ron.
,,Jistě, beze všeho … ale jak…" Dean pokl ,,jak je možné, že je z tebe jednoduše řečeno holka?" Ptal se se.
,,Ten útok na Grindewalda nevyšel tak jako podle plánu a já to prostě schytal. Více to vysvětlím, až bude Týna i ty doma, okej. Já bych se nerad opakoval. Dopravdy ti nevadím ti tu?" Ptal se Ron.
Dean zakroutil hlavou a jenom zeptal se.
,,Je to trvalé?" Ptal se.
,,Ehm asi ne rozhodně ne, ale jak to dopadne se mnou ještě nevím. Je to trochu složité, okej." Řekl Ron.
,,Dobrá, jelikož jsem se přestěhoval k Leontýně, můžeš mít druhou ložnici." Řekl Dean.
,,U mořské panny promiň, že jsem si tě popletl z Ginny, ale …" Dál se Dean ani dostal.
,,Jsme sourozenci, já to chápu Deane, žádný strach." Řekl Ron.
,,A to oblečení …" Řekl Dean.
,,Od mé švagrové Fleur. Vyhnul jsem se rozhodně růžové, už jenom pomyšlení na růžovou musím myslet na Umbrigrovou a je mi zle. Tohle se mi zdálo asi tak nejvíce pohodlné a normální. Nemusím ze sebe dělat modní divu." Řekl Ron.
,,Aha." Řekl Dean a musel uznat, že ačkoliv asi kdy Ron nebyl v ženském těle tak se uměl obléct a slušelo mu to. Víc než to. Vypadal velice přitažlivě v tom tmavě modrém roláku, sepraných džínách, postarších kozačkách a hlavně ty proklatý svůdný cop přes prsa až k pasu. Thomasi ani na to nemysli, tohle je Ron a ty máš v ohni želízka u Leontýny a ta ho proklela a udělala z něho žabáka alá Nevilluv Trevor.
,,Ehm ukážu ti pokoj, Rone, dáš si oběd? Udělám domácí fisch a chips?" Ptal Dean.
,,Klidně, ale nemusíš mi dávat tak velkou porci, snídal jsem pozdě." Řekl Ron a nechal si zavést do druhého pokoje.
,,Vybal si." Řekl Dean a šel udělat oběd a přitom přemýšlel jaké kouzlo toto udělalo. To byla perverzita nad druhou tohle provést zrovna Ronovi.
Ron se posadil na postel a vydal vzdech jak parní lokomotiva. Tady si snad trochu od všeho odpočine, když se ocitl už v takovém háji zeleném. Podíval se na modrý nátěr na stěně a zamyslel se.
Dean si mě popletl s mojí sestrou, skariš, já málem zapomněl, že s ní chodil. Je vůbec moudré tu tedy být? Aby úplně nepopletl Deana ještě k tomu. Kurník proč nemohl být ošklivka, proč jeho tělo pod tím lektvarem musí být tak … no prostě sexy. Dokonce připoutal pozornost Harryho a pitomého Draca Malfoye u Merlinových podvlíkaček.
Pak si řekl, no je to určitě do několika měsíců přejde až z něho bude slušně řešeno koule. Lehl si horní polovinou těla na postel a zaryl obličej do polštáře. Nedokázal si příští měsíce ani představit u Merlinova hovna. Proč zrovna on má tak zkurvené štěstí.
Leontýna nepočítala, že by jí Dean kdy navštívil během pracovní doby v její kavárně, ale byla velice potěšena a rozzářila se jako sluníčko.
,,Ahoj Týnko." Řekl Dean a dal jí pusu na tvář a sedl si barovou židli k hlavnímu pultu, kde byla Leontýna.
,,Hm copak se ti nechtělo Deane zase vařit, že využíváš pohostinosti naší kavárny?" Ptala se Leontýna a předklonila se k němu ve své uniformě číšnice.
,,Kdepak, měl jsem normální oběd, ale máme doma návštěvu Týnko." Řekl Dean.
,,Cože nějaký padouch nebo zloděj?" Ptala se poplašeně Leontýna a nahmátla hůlku zastrčenou pod jejíma termo legínama.
,,Ne nic takového, jenom náš přišel navštívit Ron." Řekl Dean.
,,Ach tak a to jako sám? Děje se něco?" Ptala se Leontýna.
,,Hm tak trochu nepovedla ofenzíva, pojď beruško na chvilku za kavárnu." Řekl Dean.
Leontýna pochopila, že se něco stalo a tak pošeptala kolegyni, že si odskočí na chvilku. Ztratila se zadními dveřmi ke kontejnerům, kde už na ní čekal Dean.
,,Co se děje?" Ptala se.
,,No jak to říct, prostě útok na Grindewalda, se prej nepovedl a Rona asi nějaké kouzlo a …" Dean se odmlčel.
,,A co? Nevidí nebo je nahluchlý nebo ho trpí přetrvávající erekce nebo co?" Ptala se Leontýna.
Dean nasadil trochu dotčený výraz.
,,Ty by jsi mu přála také hezké věci, ale nic takového, spíš ho to přeměnilo v holku nebo spíš v ženskou. Je dost podobný Ginny." Řekl Dean.
Leontýna vyvalila obě oči.
,,Merline." Řekla jenom na to.
,,Prej jestli může pár dní u nás zůstat. Dal jsem mu svojí bývalou ložnici. Asi si dává šlofíka po obědě v u nás doma. Až půjdeš domu vem sebou nějaký záskusek. Myslím, že asi budeme muset něco sníst na nervy. Ron jistě neřekl vše." Řekl Dean a dal Leontýně dal něžný polibek.
,,Měj se, já musím do práce." Řekl a odešel
,,Tak to jsou mi noviny." Řekla Leontýna a odfoukla si ofinu.
Ron se probudil až když slyšel jak odemyká dveře. Popadl svojí hůlku a vyšel jenom v ponožkách bez bot z pokoje na chodbu. Však když uviděl Leontýnu tak si oddechl. Stále měl pocit, že když se otočí tak uvidí někoho Pettigrewa.
,,Ehm Rone?" Ptala se Leontýna a dívala se na osobu před sebou.
,,Ehm ano Leontýno jsem to já." Řekl Ron.
,,Um dobrá Dean měl fakticky pravdu, že se podobáš své sestře." Řekla Leontýna.
,,Ale dvojnice jí nejsem, to řeknu rovnou." Řekl Ron a odstranil ten tu zatracenou gumu z toho zatraceného copu co mu udělala Hermiona.
Leontýně došla slova. Tak tohle rozhodně Ginnevra Weasleyová neměla takovou rudou hřívu. To spíš se dalo srovnat s Hermionou Grangerovou, ale v upravenějším vydání.
,,Vlastně jsem zavítal zde dvou důvodů Týnko. Bažím trochu po klidu, protože netoužím po přehnané lítosti mé rodiny a nejlepších přátel v tuto chvíli a Hermiona mi odmítla toto sestříhat jenom mi udělala ten pitomý cop. Prosím pomoz mi se toho zbavit, připadám si jako divoženka." Sepjal ruce Ron.
Leontýna nechápala sice proč to Rona tak trápí, ale měl pravdu, jeho vlasy vypadaly jak z amazonských lesů.
Byla to přímo hříva jako u lva. S tím se něco muselo udělat.
,,Dobrá a kam až mohu zasáhnout, myslím délku?" Ptala se Leontýna a už přemýšelala co s tím.
,,Ehm asi k ramenům, zase úplně na krátko to nechci, vypadalo by to divně." Odpověděl Ron.
,,Hm k ramenům, dobrá. Tohle rozhodně bude potřebovat umýt, aby se to dalo ostříhat. Je to pořádná džůngle." Opřela si zamyšleně Leontýna rukou hlavu.
,,To je mi jedno, takto rozhodně nechci být." Řekl Ron.
,,Fajn." Řekla Leontýna a dala svůj nakup na linku, popadla Rona za rameno a už ho vedla do koupelny.
Dean když přišel kolem skoro osmé večerní domu z práce v mlékárně tak se divil, zase kdo mu to zase chodí po kuchyni.
,,Ehm kde je Ron?" Ptal se.
,,Halo Thomasi ty fakt potřebuješ brýle, že mě nepoznáš jenom po menší úpravě vlasů." Zamračil se Ron.
Dean zamrkal. Kam zmizel ten cop, který viděl?
,,Hm rozhodně tohle Ronovi teď sluší mnohem více, i s těmi pramínky, co jsem mu je vzala peroxidem, skoro na blond. Velká změna co Deane?" Ptala se Leontýna s vařečkou v ruce a v další ruce měla vidlici na obracení masa na pánvi.
Dean jenom pokýval šokem podruhé hlavou. Ehm ten účes byl tedy pořádně odvážný a připínal jeden z těch co viděl v časopisech Týny. Byl sestříhán k ramenům a měl ofinu na stranu jakoby nakřivo a tu tam byli pramínky jiné barvy než byla Ronová zrzavá, dokonce tam prosvítaly slámově blonďaté pramínky, které mu připomněli to co měl na hlavě Draco Malfoy.
A přední část měl stáhnutou černou čelenkou z Leontýniny sbírky dozadu, asi z praktických důvodu.
Rozhodně to vypadalo ještě více pro něho více šokově než ten cop.
Celkem se v klidu najedli, protože Ron řekl, že toto rozhodně nechce vysvětlovat při jídle.
,,Okej tak vyser Rone všechna písmenka ohledně toho útoku na Grindewalda co se nepovedlo, a jak ses dostal do tohoto no těla?" Ptal se Dean a zapřel se do židle.
,,To je tak …" Započal Ron. pokračoval a přitom popíjel višňovou limonádu.
Po více jak hodině byl hotov a viděl, že jeho posluchači jsou šokováni a Dean vypadá, že hodí šavli.
,,A proto jsem zdrhl sem." Řekl na závěr Ron.
Dean se zvedl od stolu a přešel k jisté skříňce a vyndal ukrytou flašku vodky a otevřel si jí a lokl si a škytl si. Pak jí zase uklidil.
,,Promiň Týnko já musel, tohle je až moc silné kafe." Řekl Dean a sedl si znovu ke stolu.
,,Nic, Deane, vím, že málo kdy po tom sáhneš." Máchla na tím rukou Leontýna a otočila se na Rona.
,,Promiň Rone, že se ptám, ale máš nějaký plán do budoucna?" Ptala se.
Ron pokrčil rameny.
,,Ty by jsi asi rád Rone zmizel na čas ze scény kouzelnického světa, ne úplně, ale jistě asi nestojíš o pozornost nad tím co se ti stalo, co?" Ptala se Leontýna.
Ron zakroutil hlavou, že to rozhodně si přál. Někam se zahrabat na hodně dlouho.
,,Tak dobrá, tak klidně zůstaň tady s námi." Řekla Leontýna a překvapila jak Rona tak Deana.
,,Deane ty mlč, ty máš na křížku u Rona ještě dluh, když tě zachránil s Harrym z vězení na Malfoy Manor. Víš dobře, že by jsi tam mohl umřít." Řekla v zápětí Leontýna a pokračovala.
,,Jsme tu v Anglii nebo Británii, ale nejsme Londýn, jsme malé zapadlé výletní ostrovy. Takže tu nebudeš tolik na očích. Je mi jasné Rone, že tvůj svět se otočil o 180 stupňů a je mi také jasné, že cítíš, že by tě doma tak jedině balili do vaty a to ty nepotřebuješ. Potřebuješ znovu v sobě Rona, i když v jiné podobě. Takže ti nabízím to, že tu budeš zde bydlet, no klidně nějaký čas i s tím malým a já tě představím místní umělecké komunitě. Jo jsou tu výtvarnici co jako ty hledají vnitřní klid. V létě prodají mnoho svých výrobků tady sem přijíždím turistům, rozhodně tě nenechám ve štychu, ale nebudu ti říkat chudáčku, okej?" Ptala se Leontýna.
Ron váhal, ale řekl si, že to není tak špatný nápad.
,,Ale rozhodně to řekni tvým rodičům a sourozencům Rone a asi i Hermioně a Harrymu, možná Nevillovi, no bydlel si tam s nimi, aby věděli kam jsi zmizel, no vyřiď si to no léčitelkou a papíry nějak. Na to asi moje mozkové buňky asi stačit nebudou."Promnula si čelo Leontýna.
,,Díky." Řekl tiše.
,,Hele nedostal jsi se do té posrané situace sám, tak můžeš přece ukázat čelo osudu, že tě to neotupí." Řekla z vesela Leontýna a dodala.
,,A také jsi mi dal příležitost trochu tady našeho skvělého Deana víc honit." Usmála se blaženě Leontýna a Dean trochu zbledl. Do čeho se zase namočil, nebo spíš do čeho ho namočila Týna.
Přidáno 11.1.2019
Poznámka od elenor:
Příští kapitoly přidám 18.1.2020. Jinak doufám, že tato vývrtka děje vám nezvedá žaludek, ale vězte, že se nesnažím být nudná a jenom používám pár větiček z původního díla matky zakladatelky. S incidentem ve Francii jsem trochu připomněla Arianu Brumbálovou, která byla také napadnutá mudly a měla díky velice nestabilní magické schopnosti a zdraví. I když v ději moc o tom není, tak se domnívám, že Ariana použila divokou magii a impoldovala svoje magické jádro, aby se před útočníky uchránila. Byla však o dost mladší než Ron a její jádro to těžce sneslo a její tělo také. Další co jsem použila byl obranný val Francie, takzvaná Magitonova linie bunkru a podzemních cest kolem hranic z Německem. Ta doopravdy existuje do dnešních dnů a jisté části jsou dokonce přístupné a přišlo mi zajímavé je využít v mé povídce jako ukryt Červíčka. Další bod je tekuté imperio, tedy císařský lektvar, který jsem si vymyslela. Narážím u toho na původní proslov Severuse Snapa v prvním ročníku ke studentům. Lektvary mají široké využití jako kouzla, takže je pravděpodobné, že i Zakázané kletby budou mít své protějšky v lekvatrech. Proto tekuté imperio, které však funguje trochu jinak, tím, že je v těle ne jako nehmotné kouzlo, ale jako látky. Tolik zatím k ději povídky.
Vaše elenor
