Kapitola 16 – Vězeňský nákyp

Abigeil Rucornová v pondělí ráno odletaxovala z ředitelny Bradavického hradu na Grimouldovo náměstí vybavena malou školní kabelkou, kterou teď nosila a která byla vybavena vnitřním zvětšovacím kouzlem a též kouzlem, které nadlehčovalo o 90procent její obsah, aby to unesla, když už tak byla obtěžkána. Její klouček měl teď období, kdy poměrně dost rostl a ona cítila se každý den snad o trochu větší a těžší.

Hned u krbu jí přivítal Harry Potter. Abi nenapadalo nic lepšího než ho obejmout a uctivě mu kondolovat. Vždyť paní Petunie mu byla blíže než jí. Ona měla být jenom její budoucí snacha a nic víc.

Zatímco Harrymu a Dudleymu byla doopravdy blízká. Jednomu teta a druhému matka a to je víc než budoucí tchyně. Však jinak Abi pociťovala stejný zármutek jako oni. Možná také splašenými hormony jelikož byla v jiném stavu ale i tím, že jí paní Petunie přirostla k srdci víc než vlastní matka.

,,A Dudley je kde?" Ptala se Abigeil.

,,Ehm myslím, že v koupelně, ještě se holí." Řekl Harry.

Abi kývla a za pomoci Harryho si svlékla kabát.

,,Jsi si jistá, že je to jedno?" Ptal se trochu nejistě Harry když jí viděl bez kabátu.

,,Ano jistě, zeptej se klidně madam Pomfrejové. Prostě je to kluk a ne holčička, takže bude větší." Řekla Abigeil trochu uraženě.

,,Okej, omlouvám se." Řekl Harry.

V sešel dolů Dudley ve smutečním a trochu se ošíval v šedé košili. Nikdy jí nenosil a vytáhl jí z jenom z jediného důvodu. Chtě nechtě ho Abi přemluvila k tomu, aby skutečnost matčiny smrti zdělil o jeho otci. Má právo to vědět. Ať reakce bude jakákoliv. Přece jenom stále byla kdysi jeho ženou, i když se choval jako čuně.

,,Abi vážně chceš jít, světluško moje, on …se muže…chovat…k tobě…hrubě." Řekl Dudley a přitáhl si jí k sobě a dal jí polibek na ústa.

,,Ale jo, svého otce jsem zvládla také, tak toho tvého zvládnu též a chci to mít z krku. Ten maličký mi dává odvahy jako Nebelvírovi. A nechat ho v nevědomosti se nehodí." Řekla Abigeil.

,,Nemám jít z vámi?" Ptal se Harry.

,,Ne raději ne, bratranče, oba dobře víme, jak by to dopadlo, ne jenom já a Abigeil, tam pojedem a pomalu." Řekl Dudley.

,,Souhlasím, není radno dráždit ho bosou nohou a mi ho nejedem provokovat Harry. Jenom mu oznámit že umřela paní Petunie a může když se bude chovat slušně na pohřeb. Nic víc nic." Řekla Abigeil.

,,Nebudu ho ani zvát na smuteční hostinu, to se nehodí už vůbec. Bude to jenom malý okruh lidí, doopravdy jenom nejbližší pro maminku." Řekl smutně Dudley a dodal.

,,Doopravdy nechci z toho obří slavnost. Jenom počítám s 30 lidmi s ním možná 31, ale doopravdy víc lidí tam nechci." Řekl Dudley.

Harry kývl, protože věděl, že tam stejně bude, protože ho Dudley včera požádal stále s rudými očima, aby jemu, Pollovi, Nevillovi, Piersi a k překvapení Harryho si vybral jako posledního nosiče Dudley Draca Malfoye, pomohl odnést z pohřebního auta na hřbitov ke hrobu jeho mámu. Harrymu se v té chvíli stáhl žaludek do uzlu, ale souhlasil. Přesto, že teta Petunie není jeho biologická teta, v něm viděl Dudley bratrance a choval se k němu tak.

Dudley si navlíkl zapínací svetr a pak vyšel na chodbu a oblékl se do zimní černé peřové bundy. Abisi zase navlíkla zimní kabát a vyšla hned za Dudleym z domu, aby nasedla na sedadlo spolujezdce a do postaršího autíčka po tetě Marge, které si Dudley přelakoval na stříbrnou z růžové barvy a vyjeli směrem věznice.


Vernon Dursley to neměl ve vězení vůbec lehké vzhledem ke trestům, za které seděl. Právník Sloun se něj úplně vyprdnul, takže žádné odvolání vůbec nebylo a Vernon putoval z Redingu v autě vězeňské eskorty sólo do věznice v High Down u Suttonu. No Vernon si alespoň oddechl, že zůstal v Survey a nešoupli ho na nějaký druhý konec Británie. Tam dostal nový tmavě modrý mondůr a byl odveden do své nové cely. Byla to místnost za kovovými dveřmi s okénkem. S bíle natřenou kovovou postelí, kovovým stole s židlí a též kovovým umyvadlem a WC. Více věcí tu nebylo. Naštěstí mu dali celu pro jednoho a nedali žádného kriminálníka vedle něho. O to Vernon také nestal.

Však až na první tři dny vůbec zde pobyt nebyl tak špatný jak se domníval. To ta vazební věznice v Reddingu byla horší. Ne tady bylo s ním určitě nakládání více lidsky, i když některým nebyl po chutí. Vernon si začal uvědomovat jednu věc. Už není ničí šéf a je jenom položka zde seznamu vězňů.

A ne zrovna v nejlepším světle, vzhledem k jeho synovci. Dvakrát se mu stalo, že jiný vězeň mu plivl do tváře a nazval ho hovadem, když si dovolil sáhnout na synovce, takovým odporným způsobem a to byl člověk, který měl na krku úkladnou vraždu svého podřízeného.

Další incident Vernona srazil na kolena, když mu někdo z jeho spoluvězňů během sprch ukradl jeho prádlo a on musel jít pak nahý do své celý pro nové a přitom slyšel z cel nadávky.

Najednou si přál, aby to mohl vzít zpět, aby se omluvil Petunii a ta proti němu nezačala brojit a ten její právník do toho nezatáhl Harryho Pottera a nevyšly všechny ty věci najevo, které vyšly.

Odseděl by jsi jenom to, co udělal za maléry ve finanční sféře a nebyl by možná ani tady, ale mírnější věznici.

A svědomí hryzalo Vernona fest. Noc co noc nemohl spát, protože se mu začaly vracet prožitky, když se nalil a uhodil Petunii nebo kdy šel na Pottera s páskem a přitom se pod vlivem alkoholu smál jako maniak sám. Asi tak čtrnáct dní, co se tu ocitl se zeptal jednoho dozorce, jestli může navštívit sobotní mši protestantů tady zde ve věznici. Ten mu dal rovnou pamflet s rozpisem mší a dál se tím nezabýval.

Vernon si ho dal na stůl a začal dumat, jestli udělal vůbec dobrý krok. Však pak v sobotu si umanul, že tam půjde. Nejprve ho to moc nebavilo, ale když se vězni začali rozcházet tak přešel k páterovi, který tu mši vedl. Holohlavý statný chlap, který spíš vypadal jako námořník než jako páter a jmenoval se ještě k tomu Adam.

,,Pane pátere, mohl bych vás poprosit o zpověď?" Ptal se a ani neměl sto se mu podívat do očí.

,,Ale jistě, pane vězni, každý zde má právo na církevní zpověď. Sice ne každý kněz světových náboženství je tu neustále, ale vy jste asi mne vyhledal z vlastní vůle. Jste ovečka naší církve, nemám li pravdu?" Ptal se.

Vernon kývl.

A tak to začalo. Vernon začal každou sobotu chodit ke knězi na zpověď a ne nebyla to zpověď taková ta neosobní za plentou, ale normálně v malé místnosti za vězeňskou kaplí, která byla k tomu účelu využívána. Takže viděl obličej pátera při zpovědi. Připadalo mu to mnohem lepší než za nějakou plentou nebo něčím takovým. Mnohem lepší.

A páter mu pomohl také zde najít své místo a ukázal možnosti tohoto místa. Například místní knihovnu, posilovnu a také nabídku vzdělávaní a tvoření nové osobnosti. Různé kroužky a dílny, kde si mohl i Vernon vydělat na maličkosti, které si mohl koupit. Jako sladkosti a podobně nebo jinou než obyčejnou pastu na zuby.

Život pro Vernona začal vypadat mnohem lépe, i když nebyl zdaleka růžový. Však si ho zkazil pitomec sám. To co dlouho pokládal za správné, tak mu přišlo najednou odporné a přišla mu odporná i jeho postava a vystupování včetně jeho kníru. A tak po letech se nechal zcela oholit a pořádně ostřihat na vojenský střih. A nařídil sám sobě docela krutou dietu, kterou dokonce konzultoval s místním lékařem, protože se mu zdálo, že bez toho by neměl něco podnikat, aby si nezkrátil život úplně. Přece jenom bylo mu 47let a měl nadváhu a byl dýchavičný což sám o sobě věděl.

Jo a také navázal zde jisté vztahy s ostatníma vězni. Ne co něho plivl nebo s těmi, co mu ukradli prádlo a někde ho zašili, ale zcela jinou sortou lidí. Ty které do té doby urážel než se dostal do vězení.

Takže najednou jeho nejlepší přátele zde byl Andrew, který byl černý jako bota a dostal se sem s tím, že řídil úplně namol. Přejel matku s kočárkem a jí a mimčo zabil. Ještě se pak popral s policisty jednomu doslova v záchvatu zuřivosti vytrhl z očního důlku oko. Takže si tu odpykával trest a podstupoval protialkoholní léčbu. Dále Abdul, který byl Ind, konkrétně jak mu vysvětlil pocházel z Bengálska. Ten se pokoušel prosadit jako drogový boss, ale moc se mu to nepovedlo namíchat a zabil tím čtyři mladé lidi. Vernon si je především vybral z důvodu podobného věku jako byl on. Andrewovi bylo 48 a Abdulovy dokonce 49 a on se necítil v společnosti mladších vězňů moc dobře. No také se začal přátelit s páterem Adamem, i když tomu bylo jenom 40.

A dokonce s nimi našel společné zájem a to golf.

Takže ho překvapilo, když k němu o snídani ve společnosti Andrewa a Abdula přišel vězeňský zřízenec a řekl.

,,Pane Dursley, dneska o desáté hodině vám přijde návštěva. Buďte připraven na své cele, ostraha si vás vyzvedne."

,,O koho se jedná?" Ptal se Vernon.

,,O jistého Dudleyho Evanse a Abigeil Rucornovou, dle přihlašovacího formuláře." Řekl vězeňský zřízenec a odkráčel pryč.

,,Dudley?!" Ptal se skoro pro sebe Vernon.

,,Vernone není to náhodou tvůj syn, jak jsi ho zmiňoval?" Ptal se Andrew.

,,Ano, pamatuji si jak jsem se rozčílil nad tím dopisem, že jsi změnil příjmení na jeho matky. Petunie rodné." Odpověděl Vernon zamyšleně.

,,Aha, to je snad dobré znamení, že tě chce navštívit, co bych jí dal za to, kdyby mě má stará nebo dcera navštívila, ale oni mi zdrhli z Anglie na Nový Zéland. Malé mrchy." Řekl Andrew.

,,A ta Abigeil?" Ptal se Abdul.

Vernon trochu zrudl ve tvářích.

,,Jeho snoubenka." Řekl tiše.

,,Budoucí na návštěvě, to by jsi mohl čekat vnouče? To se mne zatím stát nemůže, já je mám prťavé mrňavé moje malé pindíky." Ptal se Abdul a ukázal na ruce tři prsty jako počet dětí.

,,No to už vím." Řekl tiše Vernon a úplně zapomněl na ten zmíněný řádek v dopisu a polil ho pot.

,,He, řekni to ještě jednou?" Ptal se Andrew.

,,Před pár měsíci mi syn psal, že si našel nějakou Abigeil z Winschestru a čeká s ní dítě a že se budou brát a mne si na svatbě rozhodne nepřeje." Lovil slova v paměti Vernon.

Jeho přátele něho vyvalily své oči.

,,Ty bláho, tak ty budeš dědek, hele nechceš ty papuče, co mi poslala stará z Nového Zélandu? Mě se moc nelíbí." Ptal se Andrew.

,,Kolik tomu Dudleymu je, to jsi začal tak brzo, že už tvůj syn míní fotrovatít?" Ptal se Abdul.

,,Ehm Dudleymu bude devatenáct v květnu, proto se mám starost, jestli to není nějaká zlatokopka."Řekl Vernon.

,,Hola, ten tedy začal brzo." Složil své masité ruce na prsa Andrew.

,,Já asi byl pomalý bejk, když jsem si založil rodinu až v 38 letech." Řekl Abdul.

,,Možná je to jako u toho Liama, co je z bloku B, co přišel o čtyři prsty. No ten co řídil lokomotivu pod perníkem a zabil pár lidí. Dcera mu přišla zdělit, že čeká a také mu řekla, že to bude holka. Možná, se dovíš co to bude, jestli kluk nebo holka." Řekl Andrew.

,,Liama to dohnalo k slzám, vem si sebou kapesník, dědo." Řekl Abdul.

Vernon se trochu zamračil. Moc se mu nelíbilo, že ho oslovují najednou dědo a dědku.

,,Nic ve zlém Vernone, ale myslím, že by jsi neměl tvářit jako podebraný žaludeční vřed. Stále tam proudí tvá krev a i když to nebude jméno Dursley, tak je to tvé vnouče a měl by jsi toho daru vážit. U nás se vždy říkalo. Úrok je cenější než kapitál, vnouče je cenější než dítě. Je to další generace, která vytvoří nový vztah. My zatím tak daleko nedošli. Ty máš šanci tím, že budeš ctít vnouče a jeho potřeby, tak napravíš si vztah se synem, když ne se bývalou ženou nebo tím tvým synovcem." Řekl Abdul.

To Vernovi uvolnilo svalstvo v obličeji. Abdul měl pravdu. On dostal šanci si najít cestu k Dudleymu.

,,Děkuji Abdule, za radu, vy lidé Indie, jste moudrý." Řekl Vernon a sklonil hlavu.

,,Kde že, jenom máme hodně chytré ženské, které každému do hlavy tlučou své chytré řeči." Máchl nad tím rukou Abdul a doplnil.

,,A také se doma říkalo, že nejlepším a nejspolehlivějším prostředkem zvýšením mužské síly a moudrosti je pořádný kus ženské."

Nad tím se Andrew a Vernon zasmáli. Takže když odcházel Vernon na celu, se trochu upravit, na tu návštěvu tak měl zašmušilý úsměv na rtech. Dokonce v cele si broukal melodii, protože měl zatím dobré chování tak mu dokonce povolili, že nebude mít želízka během návštěvy a jenom dozor v podobě zřízence. Pro Vernona výhra v loterii.

,,Návštěva čeká pane Dursley, pojďte." Řekl zřízenec, kterému se zde říkalo plejtvák, protože byl ohromné postavy a měl přímo obří ústa. Ale jménem byl Eric Criche. A měl i prostřední jméno, ale to nikdo neznal, jenom měl na oděvu napsáno to nenápadné písmeno T. Někdo se domníval, že je to pro Toma, další pro Tobiase, další navrhovali Thimothyho, a Vernon si myslel, že by to mohl Teodore nebo Trenton. Však nikdo to doopravdy nevěděl.

Želizka mu dal, ale jenom na cestu a před vstupem do místnosti pro návštěvy je sundal, což mu Vernon oplatil úsměvem.

No pak uviděl po zhruba třech měsících svého syna.

Dudley neviděl svého otce už kdoví jakou domu, no vlastně od posledního soudu a to bylo skoro tři měsíce na zpět. Takže byl docela překvapený jak teď otec vypadá. Knír zmizel a Dudley asi poprvé za život viděl otce bez něho. Také se otec trochu zhubl. Ne moc, ale rozhodně mundůr na něm nebyl napnutý k prasknutí. Jeho vlasy byly na krátko jako ty jeho a co víc, v jeho obličeji neviděl a necítil žádnou zlost. Prapodivné.

Vězeňský zřízenec si stoupl do rohu a dal ruce za záda a rozkročil, aby stál podle pravidel.

,,Zdravím Dudley." Řekl Vernon a sedl si ke stolu, na něhož druhé straně seděl jeho syn a pak mladá žena.

Vernon polkl, protože na té rozhodně bylo vidět, že je v jiném stavu. Ne tady zvedat hlas nebude, už kvůli té mladé ženě. Poslední co by chtěl, aby jí způsobil potrat nebo předčasné narození dítěte. Stačilo mu to z Dudleym a on to tenkrát psychicky nezvládl. Raději se zavalil prací a nechal to na Marge, což bylo stejně hrozné.

,,Zdravím otče." Řekl Dudley, ale Vernonovi se něco na Dudleym nelíbilo. Seděl tu v tmavě šedé košili, měl černou kravatu a celkově vypadal jako účastník pohřbu a i ta mladá žena měla černé šaty i když s vzorem květin.

,,Děje se něco?" Ptal se tiše.

Dudley se ošíval trochu na židli a vyndal z poza stolu papír a řekl.

,,Máma je mrtvá, otče. Ehm tvoje bývalá žena zemřela." Řekl Dudley a podal mu list s černým pruhem, ve kterém poznal šokovaný Vernon parte.

Roztřesenýma rukama si ho vzal a přečetl. Však si přečetl i to, že zemřela náhle a nedávalo mu to smysl, přece Petunie byla celkem zdravá nebo něco přehlédl. Nepočítal problémy z hormonální nerovnováhou po tom zákroku co následoval po Dudleyho příchodu na svět.

,,Co se stalo?" Ptal se.

,,Zabili jí." Řekla tiše ta mladá žena.

Vernonovi ztuhla krev v žilách, ale ta mladá žena pokračovala ačkoliv jí nikdo nevyzval.

,,Skupina útočníku přepadla svatební obřad nějakého páru a paní Petunie upozornila na ně a dala pokyn, aby se svatebčané evakuovali a když se pokusili ublížit malé družičce tak ně něj zaútočila a jí a její těhotnou maminku zachránila a sama obětovala svůj vlastní život. Zemřela jako hrdinka, která zachránila životy lidí, které ani neznala, jenom jim pekla a připravila jídlo na svatební den." Řekla ta mladá žena.

Vernonovi došla řeč a jenom němě hleděl na ten list v rukou. Vzpomínal na ten den, kdy si bral Petunii a nedokázal si představit jak by to dopadlo, kdyby náhodou tam někdo takový udeřil. Proč Petunie nevzala zbaběle roha, proč se postavila těm lidem, kteří bažili po krvi. Proč pomohla malé holce? Vernon nejprve nemohl tyto otázky si v hlavě zodpovědět, ale pak si vzpomněl na to, že to byla Petunie kdo řekl, že on je rasista a měl by se nad sebou zamyslet a také osoba, která mu řekla do řečí, kdo že něho zavolá polici jestli ještě vytáhne svoje nářadí na Pottera. Obě byli stejné! Jak Petunie tak její sestra Lilly. Klidně zemřou pro druhé, jenom aby ostatní mohli žít.

On tuhle vlastnost postrádal a dlouhá léta nechápal, přitom je to tak jednoduché, protože u nich má život vyšší cenu než bohatství a majetek, tím, že se staly matkami.

Položil list papíru na stůl a řekl.

,,Dudley je mi tvé ztráty ohromně líto, nebudu se už nikdy moci omluvit tvé mamince za to, co jsem jí za ty roky udělal a provedl a o to víc mě rmoutí její náhlý odchod. Však věřím, že ona roztáhla křídla jako anděl a se vší svobodou odešla hrdá, že dokázala svůj život naplnit láskou a odhodláním žít lepší život, než kdy já."

Dudley nepočítal s takovými slovy a vehnalo mu to slzy do očí. Znovu už poněkolikáté za několik dní, ale těžko se držel. Vernon si stoupl a nehledě na zřízence přestoupil a objemul svého syna. Až když se mu Dudley uklidnil v náručí, tak si znovu sedl na své místo a pohlédl na zřízence. Ten jenom dal prst na ústa a Vernon pak pochopil ten výraz, protože zřízenec ukázal na kameru nad ním. Vernonovi bylo celkem v té chvíli jedno. Ne on chtěl ho obejmout a je mu jedno jestli někdo se bude dívat nebo ne. Stále je jeho otce má na to právo. Právo, které je nad tím justičním. Ať si úřady trhnou prdelí.


Andrew a Abdul s pak ohromně u večeře divili nad tím, jak se Vernon láduje tím pro ně docela nechutným ovocným nákypem.

,,Ty jsi zapomněl na svojí dietu dědo." Řekl Abdul.

,,Hej nekyň, pak tě ostraha nedostane z postele, když moc nakyneš Vernone." Řekl Andrew.

,,Ne to je jenom na nervy chlapi, potřebuji se trochu dostat do pořádku." Řekl Vernon.

,,Co tak závažného ti řekly, že čekají trojčata nebo co?" Ptal se Abdul.

Vernon se zarazil v jídle. Představa trojité nadílky do budoucna u Dudleyho nikterak nelákala.

,,Ne." Řekl Vernon.

,,Tak co?" Ptal se zvědavý Abdul.

Vernon z kapsy vytáhl parte a podal jim ho.

Abdulovi a Andrewovi se vytratila barva z obličeje. Parte byla dle jejich mínění špatná zpráva.

,,Kriste pane, to jako ona umřela, tak to už chápu, tu tvojí chuť na sladké. Klidně ti dám svojí porci." Řekl Andrew.

,,Upřímnou soustrast, i když jsi se s tebou rozvedla, Vernone. Přeci jste byli hodně dlouho spolu, to už pak člověka dorazí, když ví, že řekl posledně špatná slova." Řekl Abdul.

,,Upřímně řečeno si tu upřímnou soustrast nezasloužím, ale dík Abdule. Petunie odešla jako hrdý svobodný člověk, mnohem lepší než já." Řekl Vernon.

,,Ehm řekli ti co se stalo?" Ptal se Andrew.

,,Ehm přepadly svatbu, kde ona pracovala jako cateringová služba. Zabili jí, když bránila nějakou malou holku, která tam byla jako družička před těmi. Tak to řekla má budoucí snacha." Řekl Vernon.

,,Fuj, přepadávat svatby, to má být skvělý den a ne horror. To jsem ani zde ani neslyšel, aby se tu takový ksicht zde objevil. Toho by asi ostatní hlavně zadaní a rozvedení pověsili na lustr jídelny." Řekl Abdul a ukázal prstem na zmiňovaný lustr nad nimi.

,,Všechna čest tvé bejvalce, to doopravdy bylo hrdinství i když tak trochu také dost bláznivé. No žensky občas jsou bláznivé sami o sobě, co si budeme povídat." Řekl Andrew.

,,Ano, ale jak to bere nebo tráví tvůj syn?" Ptal se Abdul.

,,Špatně, ale drží se, alespoň se o to snaží. Já se mu nedivím. Mne když odešla matka, tak jsem udělal džusnu do nemocniční zdi a měl měsíc z toho oteklou ruku. A to mi bylo 34let." Řekl Vernon.

,,Chudák, je mu 18 pryč, skoro 19, a takto násilně mu vzít matku. Však musím říct, že klobouk dolů, že dokázal se dohrabat k parte a jak to vypadá také organizoval dokonce své mamince i pohřeb. Nevím, jestli bych to v jeho věku dokázal. To drahá máti asi skončila na květinové loučce rozprášená." Řekl Andrew.

,,Prej mu pomohl kamarád s tím. Já toho kluka neznám, nějaký Neville, příjmení jsem si nezapamatoval. Však prej tam bude také, tak mu poděkuji, ať bude jakýkoliv. Pomohl Dudleymu s ohromně těžkou věcí." Řekl Vernon.

,,Takže jí půjdeš na pohřeb?" Ptal se Abdul.

,,Ano dokonce jsem šel skrz to k řediteli vězení jestli bych mohl. No za dobré chování mi to povolil. Bohu dík, za ty malé dary." Řekl Vernon.

,,Rozhodně tím hodně pomůžeš Dudleymu, když tam budeš, i kdybys byl v poslední řadě v při rozloučení, ale budeš tam. Takový sloup." Řekl Andrew a pak se usmál.

,,Však změna trochu téma, ta snacha, ta Abigeil z Winschestru je jaká?" Ptal se.

,,Hezká nebo ošklivka?" Ptal se zvědavě Abdul.

Vernon si opřel rukou hlavu a zatvářil se zamyšleně.

,,Představila se jako Abigeil Rucornová, ale s městem Rucorn asi to má prdlajs co společného. Ano je z Winschestru a doopravdy je v jiném stavu a Dudley je každopádně toho miminka tatínek." Řekl Vernon a vydal povzdech.

,,Copak dědo, představa vnoučete se ti nelíbí, nebo co?" Ptal se Abdul.

,,Ne spíš jsem posral já u Dudleyho, co jsem mohl Abdule, kolik je tvým synům?" Ptal se Vernon.

,,Proč se ptáš, nejstaršímu je 10 a nejmladšímu 4 roky." Řekl Abdul.

,,Rada do budoucna drahý Inde, pořádně jim popovídej o ženách a že je nemají nutit k tomu co nechtějí na prvním rande a už vůbec bez ochrany." Řekl Vernon a napíchl na vidličku poslední zbytek jablka z nákypu a přemýšlel jestli to sníst nebo ne.

Andrew se začal chechtat.

,,Och tak, takže to byla první jízda na slepo u tvého kluka co se tak vyvedla, tak to je fakt psina." Řekl Andrew, když se uklidnil.

Abdul si naopak ten fakt uvědomil a orosilo mu čelo, že ho ten rozhovor čeká do budoucna hned třikrát. Asi navštíví pak minimálně psychiatra.

,,A to se dali o přes to dohromady, ten tvůj Dudley je fakt jak staromódní gentleman. Já bych asi zahnul roha v tom věku a raději platil alimenty." Řekl Andrew.

,,Spíš tam uhodil blesk a on jí má doopravdy rád, alespoň to tak vypadá. No proč bych mu to nepřál, to děvče vypadá slušně a krásu má také. Já by jí nazval jako krásou baletek. Předtím miminkem musela být docela dost křehká a tenká. I když Petunie byla také podobného ražení." Řekl Vernon.

,,Jo kolikrát jsem slyšel od otce, že si nakonec najdu ženu podobnou trochu mé máti. A Joyce byla jí podobná, ale povahou." Ušklíbl se Andrew.

,,Odříkaného chlebíčka největší kousek." Řekl Abdul a dodal.

,,A víš co to bude, vnuk nebo vnučka?" Ptal se.

,,Vnuk." Řekl Vernon.

Jeho přátelům se rozzářily oči.

,,To je skvělá novina. Gratuluji Vernone a to upřímně." Řekl Andrew.

,,Ano a já se přidávám. Ehm kdy se má narodit, už mají vymyšlené jméno?" Ptal se zvědavě Abdul a dodal.

,,Ach ty zatracený čase, já už mluvím jako matka, také se na to vždy ptala, ale mne to prostě nedá."

,,Dobrý, to klidně řeknu, když mi to Dudley řekl. Já to použil jako otázky, abych ho trochu dostal z chmurné nálady. Takže mělo by se to narodit někdy koncem dubna. Prej mi zavolá až se narodí. A jméno mu vybrali Jared. Asi se podívám co to má za význam do knihovny. Já nikdy žádného Jareda nepoznal, abych řekl pravdu, Abdule." Řekl Vernon.

,,To je náhodou dobré jméno pane Vernone?" Řekl hlas za nimi a k nim přisedl s pan páter Adam s jídelním tácem, ale místo nákypu měl ovesnou kaši.

,,Omlouvám, se, že jsem chvilku poslouchal a mou upřímnou soustrast v bodě odchodu vaší bývalé ženy. Však jméno Jared je biblického původu, je ze Starého zákona. Je to jeden z předku v genesis Noeho a jestli jsem dobře si zapamatoval, tak prapravnuk Šíta, nejmladšího syna Adama a Evy. A co se týče významu tak to asi znamená tolik jako následovník, někoho. Můj mentor říkal vždy, že je jméno Jared dáváno hodně u lidí v Americe, protože si váží rodiče toho dítěte minulosti někoho z rodiny. Jo tam je hodně chlapů toho jména." Řekl pan páter Adam.

,,Fího, to zní suprově." Řekl Andrew.

,,Trochu moc americky na můj vkus." Poškrábal se pod nosem Vernon.

,,Bude dost originální, když tady těch Jaredů moc není." Řekl Abdul a nasadil šibalsky úsměv a z posedu si stoupl na židli.

,,Hej chlapy, zná někdo zde někoho prvního jména Jared?" Křikl do jídelny.

Asi asi tak stovka hlav se něho podívala a pár jich jistě přemýšlelo, jestli se ten Ind náhodou nezbláznil.

,,Proč se Kumere ptáte?" Ptal se strážce v jídelně a dodal.

,,Slezte dolů z té židle dolu, nejsme zde ve mateřské školce."

Abdul slezl dolů a začal vysvětlovat.

,,Ale jenom tady Vernonovi řekl syn, že bude mít vnuka a mají pro něj vymyšlené jméno Jared a pan páter Adam říkal, že tady se moc to jméno nepoužívá. A mi jsme tak hezký vzorek promíchané společnosti tak se ptám, jestli zná někdo jména Jared, abych si ověřil pravdivost pana pátera."

,,Abdule."Zavrčel Vernon. Proč jeho kamarád zde musí být takový žvanil. Byl občas tím hrozný.

Chvilku zavládlo ticho a pak se ozval hlas.

,,Můj syn se jmenuje Jared a myslím, že je to silné jméno, pro silné muže, kteří cítí jak své silné tak slabé stránky a umí podle toho jednat. Jmenoval se tak můj otec a ten byl u mariny."

Nejprve nikdo nevěděl odkud ten hlas jde až pak si všimli, že do jídelny vstoupil muž, kterého všichni znali jako ředitele vězení.

,,Pane Hardwine." Ustoupil mu strážci v jídelně.

,,Jenom jsem odpověděl pana Kumera otázku, když jí celkem se slušností položil. Je pravda tady se to jméno moc nedává. Dle mne škoda. Je to jméno dobré pro vojáky a muže cti a zákona. Ty jenž vy jste pošpinili a šup, dojíst a na cely. Tak budete to." Zařval ředitel vězení.

A tak se šlo na cely, ale Vernon, měl alespoň ten pocit, že když bude mít vnuka jenž bude mít fakticky jméno do života s kterým se muže prát. Jared Dudley Evans znělo mužně a silně.


Harry čekal, že jeho bratranec přijde z vězení po rozhovoru s otcem zničený.Bude nadávat něho jak opilý námořník a Abigeil bude ubrečená. V obojím se ke svému překvapení mýlil. Místo toho vešel do domu Dudley a Abigeil a oba měli ve tvářích něco jako spokojený úsměv. To Harryho dost zmátlo.

,,Ehm jak to dopadlo?" Ptal se Harry.

,,Výborně přestav si Harry. Tam kde jsem nečekal pochopení a hezká slova, tak tam vytryskla jako pramen vody, představ si. Jako by to bylo kouzlo." Mínil Dudley, když pomáhal z kabátu Abigeil.

,,Cože?" Ptal se Harry.

,,Myslím, že na rozdíl od mého otce, Harry, je ten Dudleyho alespoň probudil svůj zdravý rozum. Jared bude mít alespoň jednoho dědečka, což je nejlepší zpráva dne." Řekla Abigeil šťastně a pohladila svoje břicho.

,,Co prosím?" Ptal se Harry.

,,Myslím, že tátu uhodilo do hlavy a srdce svědomí hezky jako dělovou koulí a on kupodivu začal přemýšlet co provedl a že to bylo špatně. A také si myslím, že drahý otec začal chodit na mše." Řekl Dudley a dodal.

,,A to myslím od dětství neměl je rád."

,,Nehrál to?" Ptal se Harry.

,,Ne, to bych poznala, já v přetvářce žila Harry a tento člověk to vzal od srdce. Vždyť spontánně Dudleyho objal, když Dudley neudržel slzy poté, co mu velice krásně kondoloval. Fakticky. Klidně mi vlez do hlavy, ale říkám pravdu. Mě to také dojalo, jak hezky najednou mluvil, ten otec Dudleyho. Myslím, že to vězení je nakonec někdy dobré řešení a pro tátu Dudleyho obzvlášť. Začal si podle mě vážit života a lidí, ať jsou jakýkoliv." Řekla Abigeil.

,,Jo tátovi to otevřelo oči jaká svině byl." Řekl narovinu Dudley.

,,Hm to se mi nějak nechce věřit." Řekl Harry skepticky.

,,Ale já věřím, že ano. Povídal si s námi oběma. Jak se mnou tak Abigeil a dokonce překousl i to, že je Abi čarodějka a kouzelnický lid bude na maminčině pohřbu. Samozřejmě jsme řekli to obrazně, tedy že tam budeš ty Harry a další lidé co se bavili s tebou i maminkou a byli z tvé školy. Myslel jsem, že vybouchne, ale ono nic. Jenom řekl, že doufá, že se tam budou všichni chovat decentně a odložíte své hávy. Myslím, že tím myslel hábity. No což to jsem stejně upozornil, že toto je nekouzelnický pohřeb tak tam nechci, aby mi napochodoval k památce maminky v hábitu a napsal jsem to červeně do poznámky pozvánky panu Weasleymu a Dracovi." Řekl Dudley.

Harry si pomyslel, já bych rád viděl reakci pana Weasleyho, tedy Arthura na to, že mu byl zakázán smuteční hábit a musí mít černý kabát oblek.

,,Doopravdy to skousl, no že Abigeil je jako já?" Ptal se Harry.

,,Dokonce se ptal Abigeil na to,co by chtěla dělat po škole a to i s dítětem. Mého otce zmodernizovali i po té stránce. Už si nemyslí, že musela Abigeil zůstat u plotny. A tak se dozvěděl o studiu starověkých jazyků a myslím, že ten žalářník co tam stál jako dozor, koukal jako vyvoraný křeček. Nevím víc jestli na otce nebo na Abigeil." Uchechtl se Dudley.

,,A Dudleyho otec dokonce půjde na ten pohřeb, šli jsme kvůli tomu za ředitelem vězení a ten mu to dovolil." Řekla Abigeil.

,,No drahý otec si tam dokonce našel přátele, však z lidí kterými dříve opovrhoval. Jeden je černoch, afričan podle všeho a druhý je Ind. Definitivně rozdíl v otcově chování proti minulosti. Uvidíme jak se vyvine na pohřbu. Však když ty jsi dal šanci napravit vztah s svým školním rivalem Dracem Malfoyem tak já dám šanci svému otci. Život dokáže být až moc krátký než aby někdo měl celoživotní nemesis." Řekl Dudley a usmál se.

,,Ale musím se ti přiznat Harry, že mi trochu vyčetl i otec levity, že jsem takto po hlavě spadl do otcovství a byl jsem vůči Abigeil nezodpovědný a jemu a matce lhal ohledně Malcomových narozenin. Nikdy jsem takovou sodu mi nedal, ale jistým způsobem se mi ulevilo. A hodně." Řekl Dudley a objal Abigeil.

,,Mockrát dík moje světluško, že jsi mě dokopala ho navštívit. Takto mám pocit, že přes maminčinu smrt vím nějakou šťastnou myšlenku. A ta mě rozhodně nad vodou smutku udrží." Řekl Dudley a dal jí pusu na tvář.

,,Není zač Dudley, já jenom konala to mi připadalo správné. Není dobré lidi držet ve tmě." Řekla Abigeil.

,,A to nejsi Nebelvír Abigeil." Řekl se smíchem Harry.

,,Ne já jsem zmije Zmijozelu, ale ctím, že by to takto si paní Petunie přála. A ona nám přála splnění mého přání a tak já jí vyplním její přání, i když bude poslední. A to smír s Vernonem Dursleym." Řekla rozhodně Abigeil a pohladila si břicho.

,,Jared si někoho kdo mu bude tou postavou dědy zaslouží. A co lepšího může být než ten biologický. Ne?" Řekla Abigeil.

,,Také pravda." Uznal Harry, i když v duchu rozdýchával představu, že se na pohřbu tety Petunie uvidí s jeho strýcem.

Přidáno 18.1.2020