Kapitola 17 – Životní komedie
George Weasley stál na kotlíkem s speciálně upraveným mnoholičným lektvarem, který měl Draca Malfoye proměnit v Albuse Brumbála několikrát po sobě. Udělat Albuse Brumbála dočasně zase živého pro účely pasti na Grindewalda. Což vůbec nebyl jednoduchý úkol. Však nebyl na to sám. Dočasně do laboratoře se připojil ten pan profesor Sirka z Budče, aby mu pomohl. George poznal, že toto není lektvarář jako Snape, ale člověk, který výrobu a inovaci lektvarů miluje a miluje i předávání vědění této vědy. Z pohledu George také přínos někoho takového poznat, s kým se dá bavit o jednoduchých i složitých lektvarech a nadhledem sobě vlastním. A vůbec mu nevadilo, že profesor Sirka je v letech jeho otce, nebo spíše mírně nad tím. Jak zjistil, tak profesor Sirka byl ročník 47 a ne jako jeho táta 49. Takže mu bylo 51 let, ale vůbec na to nevypadal. Byl spíš titěrné postavy, co se týče svalové hmoty a ramen. Výškou si byli rovni a to si připadal George spíše prcek, když se porovnával s bratry.
Z bratrů byl nejmenší, dokonce za života bylo jeho dvojče o trochu no o dva centimetry větší. Však to co se stalo ve Francii trochu zase změnilo poměry, protože v podobě ženy byl naopak Ron menší než on, i když byl o trochu větší než Ginny. Georgi bylo z toho co udělali jeho bráškovi zle a raději ani na to téma moc nemluvil, protože nechtěl Ronovi nijak uškodit nebo sobě. Ten se vrátil tak jak slíbil Billovi z Silly po dvou dnech. Pookřál dle Harryho během toho pobytu na sluníčku Slunečných ostrovu a nebyl tak bledý, jako když se probudil. Což bylo podle Harryho velice důležité.
Ale jinak rozhodně Ron se jenom asi těžko zžíval se svojí situací a George to viděl, hned když se objevil v Doupěti. Tvářil se rozmrzele jako by nevěděl jestli udělat to či ono. A hlavně ho mrzelo několik asi několik věcí. Harry mu řekl, že jsi nepřeje, aby se zapojoval nějak do akce proti Grindewaldovi, nepřeje aby se mu ještě něco stalo. To dost Rona štvalo, ale jistým způsobem měl Harry pravdu. Ron by se měl teď veškeré složité magii a lektvarům obloukem vyhnout na pěkně dlouho. Zažil toho na tři životy dost, i podle George. Dále ho asi mrzel, rozchod skrz poštu s Holly, která toto nedokázala pochopit. To se dalo čekat, odcestovala ze země zase do Spojených států amerických, protože tam dostala místo v nějaké galerii jako galeristka na přímluvu nějaké její přítelkyně. Však hlavně Rona štvalo, že mu to poslala poštou a neobtěžovala se mu to nijak zdělit do očí. No toto chování nenaštvalo jenom jeho, ale i Harryho, který to také nepovažoval za slušné chování. V tom rozhodně nebyl sám, protože s tím souhlasil i George.
Aby nebylo toho málo, tak včera přišel pan ministr kouzel Cresewell a řešil s Ronem jeho průkazku jako kouzelnického občana. Nakonec musel přijmout Ron, dočasnou změnu jména i na dokladech, aby to nebylo celkově divné i pro úřady. Takže na dokladech musel zvolit ženská jména, tak, aby to odpovídalo jeho jinak iniciálám R.B.W.. Nakonec trochu s tím vypomohl Percy. Občas napovídal rodičům jména pro děti a snad v hlouby duše ho to bavilo. Takže z Ronalda Billiuse Weasleyho najednou díky neústupným a docela rychlým úřadům byla dočasně najednou Ronalda Britanie Weasleyová. Ron hlavně těžko snášel, že najednou má podobné jméno jako nedávno zemřelá profesorka létání paní Hochová.
Však podle Cressewella bylo důležité začlenit nějak Rona úředně do Britského společenství kouzelníku a čarodějek, aby byl platným občanem státu. Mít tu někoho mimo normy zákonu, tak to by si stejně pak na Rona došlápla samotná královna, které se také Ronův případ dostal pod nos.
Reakce byla taková, že ihned chtěla na kobereček delegaci z Francie. Chtěla vědět, jak to, že jejich bývalá linie opevnění je takto zneužitá a proč jí nehlídali. Francouzký ministr kouzel a vnitra a prezident se před ní ošívali jako před rozlobenou profesorkou. Nakonec přiznali, chybu v hospodaření s financemi na ochranu těchto objektu a jejich nevyužití a chátraní. No teď vyhoření.
Celkový propadák Francouzké republiky v mezinárodních vztazích kouzelnické společnosti. Něco takového mít na svém území a nevšimnout si toho, ačkoliv muselo to být v činnosti už několik měsíců ne-li rok. Pan Delaclour následně informoval o tom, že francouzká armáda ve společnosti některých bystrozorů zabírá zpět staré bunkry, aby jim tam nelezly jak řekl ty krysy.
V to v Německu se situace začala uklidňovat, protože Grindewald se neozýval a o nic dalšího se nepokusil. Hyacint stále byl dle jeho dopisu, prozatímní ministr kouzel Německé spolkové republiky a podařilo se mu zformovat znovu velice pobitou posádku bystrozrů hlavního Německého města Berlina a odklidit trosky ze zničené Staré kouzelné uličky v Berlině. Co nevidět měla začít obnova, která měla nastartovat znova chod hlavní kouzelnické ulice Německé spolkové republiky. Však byl z toho hodně unavený, protože stále se ozývaly hlasy, že za to může vše Albus Brumbál a jeho lenost zabít Grindewalda a namísto ho uvěznit v Numengradu. Jinak by se toto nestalo, dle některých. Další narážely na shovívavost úřadu k bývalým rodinným příslušníkům alyclotů, tedy příslušníkům Grindewaldovi armády, jeden kouzelník dokonce požadoval vyvraždění těchto rodin v zájmu bezpečnosti Německého spolkového státu, což byl příšerný návrh.
S tím vším se chudák Hyacint musel potýkat a George mu to vůbec nezáviděl. Však mu napsal, že když toto přestojí a přežije tak ho už nic neporazí a to ani jejich společná nemoc. A klidně se mu stát, že bude znovu zvolen ministrem a to reguálně příští rok, když Německý kancléř zadal volby na ministra kouzel.
A na růžích ustláno neměl ani jeho nejstarší bratr Bill, který dočasně zastával krom postu vedoucího odboru Správy finančních zdrojů Kouzelnického světa Velké Británie také Britského zástupce v mezinárodním seskupení Kouzelnické společnosti v Hágu, kde se řešila otázka Grindewalda. Vlastně ho tím pověřil hlavní soudce Harold Dikorby, jenž dostal z těchto zpráv menší srdeční příhodu. Nemohl v tuto chvíli cestovat a měl nařízený klid. Jeho zástupce a ani Sally neuměl Francouzsky, která byla jazykem jednacím v tomto společnosti už roku 1811. A tak tím pověřily Billa, který předvedl nebývalé schopnosti v tom jazyce. Ti pitomci, co se chtěli dostat do Malfoy Manor, začali při vyšetřování používat nějaké pitomé francouzské nářečí, aby zmátli vyšetřovatele. Bill přímo sedl na to přísloví. Nastav dlaň a přijdeš o paži. Takže teď seděl v Hágu u jednacího stolu, jako dočasný hlavní hlavoun, tedy hlavní soudce kouzelnické Velké Británie zplnomocněn královnou a Dikorbym. A to nebyl ani studovaný právník u Merlinových podlíkaček, jenom odeklínač. Povětšinou hned vedle Hyacinta na prosbu George, aby mu byl oporou. Nehledě na to, že oba dva byli z té skupiny nejmladší.
A do toho všeho se pomalu blížil příchod malé Victorie, takže Bill přesunul Fleur raději do Doupěte, aby nebyla sama doma.
,,Takže teď pane Georgi Weasley by to se mělo nechat při mírném ohni nechat půl hodiny vařit a pak to sfouknem a necháme odležet." Ozval se hlas profesora Sirky.
George si odechl, že tu nejhorší část přípravy lektvaru mají za sebou. Teď musí jenom to nechat odležet a pořádně vychladnout, než přistoupí k dalšímimu kroku přípravy.
Harry Potter a Draco Malfoy stáli na malém ostrůvku uprostřed Černého jezera během noci a připadali si velice nepřístojně, že tu dělají takové rádoby hyeny. Právě totiž vyndali z hrobky pozůstatky Albuse Brumbála a přendali ho do připravené rakve. Tu zakoupil Harry před pár dny v nejmenovaném pohřebním ústavu v Londýně, kdy se vydával pod mnoholičným lektvarem z jednoho náhodného mudly za extravagantního umělce, který chtěl rakev jako součást umělecké výstavy. Hermiona mu dokonce k té příležitosti, propíchla uši a vypůjčila si pár náušnic ze sbírky Billa Weasleyho. Pak i potom, se to docela Harrymu líbilo a tak si to nechal. I když píchání uší považoval za ohromnou bolest, srovnatelnou s Cruciem a měl velkým respekt ke všem ženám, co si toto nechaly udělat v dospělosti a také Billovi ohledně toho.
Poté co uložili tělesné pozůstatky Albuse Brumbála do rakve tak nahodile poničili kryptu jako by to něco nebo někdo otevřel zevnitř. K tomu jako instruktáž posloužil jeden hororový film ze sbírky Lee Jordána, který museli shlédnout do konce. Však vzhledem k nemrtvým, to byl celkem pro ně nezajímavý film a oba přitom se v klidu ládovali popcornem a chipsy a vyjedli Leemu Jordánovi ledničku, což jejich hlasatele věru nepotěšilo a držkoval nad jejich nenažraností.
Následně zmenšili rakev s Brumbálem na krabičku od sirek a přemístili se pryč. Přistali poblíž Halle a došli pěšky na místní hřbitov, kde uložili rakev se souhlasem pátera Mosleyho do prázdného hrobu Tobiase Snapa. Draco řekl, že je to pokračování vtipu alá Severus Snape. Harry na cestě zpět ještě jednou navštívil čerstvý hrob své tety Petunie a vyhodil už květiny, které začaly předčasně plesnivět. Jestli něco Polikisnovi neuměli, tak vybírat květiny, co něco vydrží do smuteční vazby. Ty orchidee nevydrželi ani čtyři dny.
První úkol byl splněn a následoval další. Znovu se přemístili poblíž Prasinek a Harry vytáhl svůj Nimbus 2003 a Draco Nimbus 2002 a vzlétli směr dolů do Bradavického příkopu a skrz Lumos jejich hůlek hledali v Bradavickém příkopu zbytky Bezzové hůlky. Po dvou hodinách, když ručička hodinek Harryho se neklonila k třetí ranní byly ty tři části Bezzové hůlky nalezeny a v pořádku vyzvednuty. Naštěstí všechny hůlky měly i jako nefunkční velice dlouhou dobu rozpadu, když nebyly pod vodou, jako ta Reguluse a nepůsobily na ní příliš kyselé látky a žíraviny.
Harry si je schoval do svého vlastního Svrlíkového váčku a pak se s Dracem rozloučil a přemístil se pryč domu na kutě.
Draco vletěl do svého kabinetu a usnul na kanapi s koštětem v ruce.
To Molly Weasleyová řešila jiný problém. Blížili se totiž narozeniny Rona a ona nevěděla jak s nimi naložit a to se měli konat pět dní. Ano chtělo to oslavit, když minulý rok je neslavil vůbec vzhledem situaci, ale tentokrát v tom byl snad ještě větší chaos.
Grindewald jí udělala v hlavě pořádný guláš a ona ani nevěděla co Ronovi koupit k narozeninám. Ano stále to byl její syn a i když teď musel být v těle ženy nehledě, že si z toho útoku ještě odnesl budoucí vnouče její a Arthura. Arthura z toho málem trefil šlak, když se to odvěděl a musela mu dát něco na uklidnění, co jinak užívala jenom ona. Neměla ani nápad jak vyřešit podobu jeho narozeni nového dortu. Hrozné!
,,Tak Molly uděláme Ronovi dort s malířskou paletou. Umění má stále rád ne." Řekla nakonec Aundrey.
Molly musela uznat, že Percyho nastávající má pravdu. Ano to bude nejlepší řešení. Malířská paleta jako dort. Bude to barevné a něco co Rona jistě potěší na duši.
Susan Bonnesová seděla za stolem, když jí do kanceláře vešel skoro po špičkách bývalý spolužák Ernie Mcmillien.
,,Co se děje Ernie?" Ptala se Susan.
,,Mulfittato." Řekl Ernie kolem sebe a Susan a velice nervozně si sedl na židli k ní.
,,Susan mohla by jsi na mě seslat jisté kouzlo, mám takový dojem, že něco se mnou není v pořádku. Chovám se tak nějaká divně." Vypravil ze sebe Ernie a koukal kolem sebe jako by někde vidět někoho číhat za závěsem.
,,To jako zdravotně nebo co, Ernie?" Ptala se Susan a byla tímto chováním Ernieho vyvedena z míry.
,,Ne, ne, ne, spíš jako bych byl sledován a veden, nevím kým. Občas nevím, co dělám v noci." Řekl Ernie a dodal.
,,Dneska jsem ráno probudil u svého kuchyňského stolu a nevím jak jsem se tam dostal Susan." Řekl Ernie.
,,Nejsi náměsíčný?" Ptala se Susan.
,,Nevím o tom, ale Susan, raději bych byl náměsíčný, ale mám podezření, že někdo na mě seslal jiné kouzlo. Myslím, že jsem pod Imperiem nebo podobnou kletbou." Řekl Ernie tiše.
,,Tak to ověříme." Řekla Susan a začala máchat hůlkou nad Erniem.
Její obličej se proměnil v výraz devítihlavé saně.
,,Pojď se mnou Ernie na ústředí bystrozoru, musíme nahlásit tebe jako oběť útoku Matoucí a Šeptající kletbou, než se stane něco horšího, než že usneš u stolu a musíš se toho zbavit. To si ten malý líný parchant vypije."Řekla Susan a vzala Ernieho za ruku a už ho táhla na bystrozorské ustředí.
,,Kdo?" Ptal se po cestě Ernie.
,,Wayne Růfus Hopkins, právě se přihlásil k pobytu v Azkabánu." Zavrčela Susan.
Zátah na domov Wayne Hopkinse nebyl zase až tak jednoduchý jak se na první pohled Hestii Jonesové zdálo. První co byl problém, byl rozdivočelý havoň na zahrádce, který musel být jedním z bystrozorů zpacifikován. Další problém byla nástraha v podobě kouzla na dveřích, které nikoho nevpustily a nebyl krve stejné jako ta Wayne Hopkinse. Však mladý pan Hopkins zapomněl na kouzlo Evanseco a bylo po krvežíznivých vchodových dveřích.
Pak tam byla stará senilní dáma, která s na ně šla s francouzskou holí a kouzelnickou hůlkou. Velice je překvapila svojí dovedností sesílat různá kouzla a kletby. Jak se později Hestie dověděla, tak to byla babička Wayne Hopkinse z matčiny strany Inge Wagnerová, bývalá členka Grindewaldovi armády, která využila, že v době pádu Grindewaldova pádu ačkoliv aktivní účastnice byla omilostněna tím, že bylo u ní prokázáno těhotenství. A pak byl problém sám pan Hopkins, který zvolil útěk přes zahrádky okolních domu jako skvělý plán. Však neplánoval jednu věc. Automobilový provoz zvčásti Londýna, kde bydlel. Takže jeden ruský turista, jenž si vypůjčil se svou ženou auto, aby si prohlédl Londýn individuálně a ztratil se. Šokem oněměl, když mu do cesty vletěl mladý muž rovnou jemu po kola auta.
Mladý pan Hopkins však přežil, jenom k jeho smůle byl chycen a předán do léčitelské služby vazebního oddělení Azkabánu s zlomeným žebrem, rukou pohmožděnou a zlomenou čéškou v koleni. Hestie byla skoro i spokojená nebýt toho faktu, že musela skoro hodinu vysvětlovat ruskému turistovi, jak se dostane ke stadionu ve Wembley, ačkoliv ten byl na druhém konci města.
Na Grimouldově náměstí 12, se v klidu snídalo a nikdo toho dne nečekal žádnou návštěvu, takže, když vylezla z krbu Susan Bonnesová tak to bylo docela překvapení.
,,Ahoj Susan." Řekl Harry a trochu se napřímil na židli.
,,Klidně snídejte dál, myslím, že vám zvednu náladu." Řekla a usedla hned vedle Rona a usmála a řekla.
,,Docela ti to sluší, Rone. Čí je to práce ten účes s melírem?" Ptala se.
,,Leontýna." Řekl tiše Ron a Susan se na chvilku zamyšleně podívala na pokrývku hlavy Rona.
,,Takže lidi, mám pro vás žhavé novinky, za které můžeme poděkovat našemu Ernimu." Řekla Susan a vzala si jeden obložený chlebíček.
,,Jaké?" Ptal se Neville a snažil se Verču přemluvit k další lžíci kaše, tak, aby neskončila na bryndáku nebo na něm samotném.
,,No našli jsme jednu britskou myš, jenž donášela k Grindewaldovi od minulého léta." Řekla Susan.
,,Fakticky?" Ptal se zaujatě Ron.
,,Ano, a mi všichni jsme jí alespoň od vidění znali, je z našeho ročníku." Řekla Susan.
,,Kdo?" Ptal se Harry překvapeně.
,,Wayne Hopkins." Řekla Susan a ukousla si velké sousto chlebíčku. Hm ten byl dobrý, něco takového ještě neměla.
,,Cože ten?" Ptal se překvapeně Ron.
,,Jo, já se také divila zpočátku. Však prokazatelně seslal na Ernieho Matoucí a Šeptající kletbu. Doslova z něho vysával informace. Wayne využíval toho, že bratr jeho přítelkyně Bethany, Stuart, je přítel našeho Ernieho a tím pádem často vídal s Erniem." Řekla Susan.
,,Chudák Ernie, takto ho napíchnout. Za to by ho rozhodně ale neměli nějak trestat natož mi." Řekl Ron.
,,Svatá pravda, teď je v péči léčitele, aby odborně z něho ty kletby sundali a nepoškodili mu mysl." Řekla Susan.
,,A jak se dostal k Grindewaldu, on ho mohl těžko poznat osobně, nebo snad ano?" Ptal se Neville.
,,Ne, ale jeho babička je bývalá členka Grindewaldovi armády, která byla za speciálních okolností omilostněna. A když k nim přišel Pettigrew, očividně hledal staré členy nebo nové. Prostě dělal nábor ten mizera ta přemluvil hňupa Wayna, aby se přidal. A ten od té doby pomocí Ernieho chudáka donášel, nehledě na to, že Wayna přítelkyně očividně byla pod stejnými kouzly jako sám Ernie a ještě k tomu Wayne Hopkins na ní přihodil Imperio a ona také tahala z Ministerstva informace. Měli jsme tam pořádný krtinec, ale teď už to víme." Řekla Susan.
,,A dostali jste z Hopkinse co všechno řekl Grindewaldovi nebo Pettigrewovi?" Ptal se Harry a prohrábl si vlasy.
,,Och toho bylo hodně, ale jelikož ani vše sám Ernie nevěděl, tak tam bylo hodně fám a domněnek a drbů, z kterých musel nějak Grindewald vyjít. Však zcela jistě ví o tom, že jsme měli trochu prsty v tom útoku a že existuje nějaký Armand Malfoy, který je upír. Však paní Karin asi teď považuje za obscuriála a bůh ví co ještě." Řekla Susan.
Nad tím se Ron dokonce rozesmál.
,,Fajn, takže Grindewald hledá drby a podobné věci. Tak to nám skočí i na nás špek." Řekl Harry.
,,Jaký špek?" Ptala se Susan.
,,Máme něj políčenou pastičku, Susan, ale čím méně lidí to ví tím líp, takže to nepovím." Řekl Harry.
,,Jsi zlý Harry." Řekla Susan.
,,Ne jenom chci, abychom uspěli a řekni Erniemu, ať si marozením klidně dá na čas a dá se do pořádku." Řekl Harry.
,,A neví náhodou Hopkins, kde má Grindewald sídlo?" Ptal se Neville.
,,Ne, přemisťoval ho tam skřítek. Takže nevěděl lokaci, ale řekl, že je to nově postavený hrad." Řekla Susan.
,,Ach takže si postavil nový Numengrad." Řekl Ron.
,,A řekl, ještě něco důležitého?" Ptal se Neville.
,,Jo a sakra důležitého, Grindewald nevěděl o útoku na Harryho tetu natož o tom, že unesli Finnigenovi. To obojí je práce jeho vnuka a doopravdy Maginotonová linie byla jeho základna. Něco jako předsunutá základna. Pettigrew očividně si postavil hlavu a jednal asi na vlastní pěst bez jeho svolení. Však únos Draca byla objednávka Grindewalda a útok na Německo a Prasečí rypák také." Řekla Susan.
,,Já měl pravdu, doopravdy, tam byli dva kohouti na jednom dvoře." Řekl Harry.
,,To je velice zajímavé a ví Hopkins čí tělo Grindewald má?" Ptal se Ron.
,,Jo." Řekla Susan a rozesmála se.
,,Co je tak vtipné?" Ptal se Neville.
,,Pettigrew sebral z Munga jednoho pacienta a Grindewald celou dobu ležel u Munga do doby než ho George zavřel." Řekla Susan.
,,Cože?!" Vykřikl Ron.
,,Ehm Rone nevřískej tu tak, tvůj hlas je teď hodně znělý a drásá mi uši." Postěžoval si Neville.
,,Promiň." Řekl Ron a otočil se na Susan.
,,Drahý zlatí celou dobu nám pod nosem Grindewald hrál narušeného maroda, který přišel o paměť a je k ničemu s cedulkou Zlatoslav Lockhart." Řekla Susan.
Teď ní nevěřícně koukali tři osoby.
,,To jako doopravdy?" Ptal se Harry.
,,Jo a Pettigrew se vydával za jeho přítelkyni, když ho tam navštěvoval. Našli jsme v análech návštěv víš koho?" Řekla potutelně se smějící se Susan.
,,Koho?" Ptal se Harry.
,,Pamelu Andresen." Řekla Susan.
,,Tu pornoherečku?" Ptal se Neville a trochu zrudl.
,,Tss Longbotome, to byl jenom Pettigrew pod mnoholičným lektvarem jí podobné laciné děvy z Obrtlé ulice." Zakroutila hlavou Susan.
,,Tak to by nikoho nenapadlo. Takže místo Grindewalda, drahý zesnulý Voldemort zabil Zlatoslava Lockharta díky Pettigrewovi. Ten chudák a teď nevím koho litovat dřív, Voldemorta nebo Lockharta. Ta krysa je krásně napálila." Řekl Harry.
,,Stále ten šmejd byl určitým způsobem Poberta, bohužel, takže to pojal bohužel velice vtipně." Řekl Neville.
,, Jo napálil Voldemorta takovým způsobem, že být živ, ten by se ještě divil, jakého měl sluhu. Spíš proradné klíště v kožichu." Řekl Ron.
,,A byla to také ta jistá Pamela, která mu zaplatila převoz do Rakouské kliniky. Grindewald měl velice pečlivého a starajícího se vnuka." Řekla Susan.
,,Jo další věc díky tomu vyšla najevo, Pettigrew vyprázdnil konto Lockharta a asi něco z toho financoval. Asi ty bunkry a jejich vybavení. Jo Grindewald v podobě Lockharta v Rakousku zase pro změnu požádal o znovu uschopnění a také se přihlásil o dědictví rodiny Lockhart. Víte co náš milý pitomý profesor Obrany proti černé magii měl vůbec za rodinné kořeny, to by jste si netipli. Byl ze staré šlechtické rodiny, i když mudlovské." Řekla Susan.
,,No ne, to doopravdy ne." Řekl Neville.
,,Rakouské ministerstvo poskytlo soupis dědictví, které dostal Grindewald v těle Zlatoslava Lockharta. Je to slušná sumička. Asi tolik, co vlastní víte kdo?" Ptala se Susan.
,,Kdo?" Ptal se Ron, zvědavě.
,,George." Řekla Susan.
,,Tolik?" Ptal se vytřeštěně Neville.
,,Ano a tou částkou ten mizera disponuje. Ten si na rozdíl od Volďi půjčil ekonomickou příručku válčení." Řekla Susan.
,,O to víc je třeba ho dostat." Řekl Harry.
,,A tady, protože Harry, v Rakousku a Německu platí zákon pro znovu zrozence." Řekla Susan.
,,Jaký zákon?" Ptal se Ron.
,,Zákon znovu zrození, vydaný právě kvůli Grindewaldovim praktikám s vězni v roce 48, Rone." Řekla Susan.
,,A o co se v něm jedná?" Ptal se Ron.
,,On měnil lidem těla a původní s jinými prostě mrzačil tak dlouho až je zabil. Asi to bylo tím kouzlem co slyšel od Skoro bezhlavého Nicka, ale tenkrát se nevědělo jak to dělá. Například zkřížil člověka z domácím skřítkem a skřítka v těle člověka zabil a skřítkovy nařídil se mlátil hlavou o desku stolu. A jelikož v tom těle skřítka byla duše člověka tak to bylo tak nelidské." Řekla Susan a Ron zbledl jako křída a vyletěl s jídelny jako na myslený blesk směr WC.
,,Oje, asi tak podrobně jsem to říkat nemusela." Řekl Susan.
,,Asi ano, už nemám chuť ani já Susan." Řekl Harry a odlevitoval chlebíčky pryč do ledničky.
,,I když už pár dní má Ron žaludek na vodě i tak." Řekl Neville.
,,Tak to rychle shrnu. A když to náhodou někdo přežil po jeho konci, tak se nemohl vrátit do svého těla zpět. A proto byl vydán ten zákon, aby se nakládalo s takovými osobami podle toho, co původně byli. Takže jako z lidmi a ne jako se skřítky. Basta fidli tím, že jim byli odpuštěny předchozí přečiny proti zákonu. Prostě amnestie. Proto musíme Grindewalda dostat sem, aby tohoto nevyužil, i když moc by mu to nepomohlo, ale mohl by se vyvléct na doživotí a ne smrt." Řekla Susan.
,,Takže musíme ho z té jeho nory dostat třeba i kleštěmi." Řekl příchozí značně pobledlý Ron.
,,Jo a promiň za sadistický popis Rone, ale já nevěděla jak to jinak popsat." Řekla Susan.
,,V poho, jenom mírné ukrknutí, nic velkého jako včera z toho špenátu. Asi mám moc bujnou fantazii až je mi z toho zle." Řekl Ron.
,,Přitom by se tě to ještě úplně týkat nemělo, no však víš co." Řekl Neville.
,,Uřknout tě Longbotome, to jenom ten špenát Harry zkazil, dal tam moc česneku jako by chtěl vyhnat upíry." Řekl Ron a odkráčel uraženě pryč.
,,Přitom ten špenát byl fajn." Řekl tiše Harry.
,,Ehm a náladový začíná být také." Řekl nahlas Neville.
,,To bylo doopravdy neslušné Neville, potom se div, že jsi sis zatím nenašel žádnou známost." Řekla zamračeně Susan.
,,Já se snažím být ten co ho nebude balit do vaty. Chovat se k němu normálně, sakriš. Víš jak je to těžké. A nějaké seznamování nemám ani čas kurník." Řekl rozčileně Neville.
,,Tak si seřaď itinerář a udělej si rozvrh konečně a najdi si konečně čas pro sebe Neville. Takto moc dlouho nevydržíš, aby ses z toho nezvokl, když se budeš na všem podílet a všem chtít vyhovět." Řekla Susan a měla se k odchodu a dodala.
,,Nebo chceš své dceři do budoucna vysvětlovat menstruační cyklus sám?" A zmizela krbem pryč až ten zaprskal jako kocour.
Neville zrudl jako mák a Harry se raději zvedl a odešel z jídelny. Musel však přiznat, že Susan uměla střílet od oka. On by to takto rozhodně Nevillovi nevpálil do očí.
Byl den před jeho devatenáctými narozeninami, ale Ronovi se vůbec nechtělo z postele natož se mu nechtělo otevřít oči. Zkusil to a ranní paprsky toho pitomého sluníčka ho píchali do očí jako vosy.
Až když zazvonil jeho budík, tak vylezl z postele s tím, že hold vstát musí, ačkoliv setsakra rád by zůstal rád v posteli.
Zaklapl budík u postele, ale až na třetí pokus a rychle se zvedl s postele jak to měl ve zvyku. Však zatočila se mu natolik šiška, že si musel znova lehnout.
,,To očividně nebyl nejlepší nápad." Řekl si.
Skusil to znovu a rozhodně tentokrát pomaleji. Jo to bylo rozhodně lepší. Vstal, trochu se protáhl a šel na toaletu přes hlavní chodbu domu. V tom ucítil nasládlý kořeněný pach něčeho, co se mu přišlo jako hnijící ovoce a jeho žaludek udělal přemet vzad rovnou salto k tomu. Jen tak tat to stihl na záchod. Když uklidnil svůj neposlušný žaludek tak si říkal jaké experimenty tam dole Harry u Merlinova oka provádí. Uvázal si šátek přes obličej jako kdyby měl jít hořícím domem a došel do kuchyně.
,,Rone, dáš si dýňové koláčky?" Ptal se Harry a rovnou mu dal podnos jich plný tác. Byly čerstvé, skoro se z nich ještě kouřilo, ale jakmile Rona ta vůně ovanula jeho nos, zažil salto žaludku podruhé a vylétl z kuchyně.
Ne ty si definitvně nedá, pomyslel si, když si sedl vedle záchodové mísy.
,,Jsi v pořádku Rone?" Ozval se hlas ode dveří v podobě Harryho.
,,Žádné koláčky, prosím." Řekl Ron, pomalu se postavil a cítil, že dnes asi si dá jenom čaj k snídani.
,,Ehm dobrá." Řekl Harry.
A Ron sice se postavil na přední, ale pak se mu zatmělo před očima skácel se k zemi.
Když se probudil, tak byl znovu ve své posteli a nad ním se tyčil Harry.
,,Díky bohu jsi vzhůru, jak se cítíš." Ptal se Harry.
,,Příšerně, já odmdlel viď?" Ptal se Ron.
,,Jo nabil si kebuli o dlaždičky v koupelně. A už vůbec se mi to nelíbilo, že jsem tě nemohl probrat ani fackou, kamaráde. Neville raději přijde se Poppy, aby se na tebe podívala. Tohle je trochu divné, že některé ty symptomy jsou na tebe tak rychle nehledě, že zítra máš narozky a nedej bože, abys takto odpadl v Doupěti třeba na schodech. Nechceme tě mít na svědomí." Řekl Harry.
,,Um dobrá, kdy tedy myslíš. Jenom nechci být ten hipochondr, aby se mi s každým malérem volala léčitelka." Řekl Ron.
V tom do pokoje přišla madam Pomfrejová.
,,Dobré ráno, i když asi ne pro každého, jak vidím." Řekla na pozdrav.
,,Raději bych nevstal z postele, madam Pomfrejová." Řekl tiše Ron.
,,To klidně můžete, bude to tak lepší když budu sesílat kouzla, abych věděla jak mohu pomoci." Nasadila úsměv madam Pomfrejová a otočila se na Harryho.
,,Tady pane Pottere jste platný jak mrtvému zimník,co kdyby jste udělal čerstvý čaj a s mlékem."
Harry pokrčil rameny a odešel pokoje.
,,Fajn, tak se podíváme co tu vlastně máme. Ta furie made in Ceckoslovakia mi dala před pár dny krásnou návštěvní řeč a obeznámila mě naštěstí s vaší trochu nešťastnou situací." Řekla madam Pomfrejová a vyndala si pergamen.
,,Paní rektorka Táborová vás madam Pomfrejová navštívila?" Ptal se Ron.
,,Ano, dala mi takový spucunk, že vyhnala i mého pacienta, který se ale podle mě chtěl ulít z hodiny Kouzelnických formulí. Ty tam na Budči mají devíti hlavou saň, vážení tamější studenti." Řekla madam Pomfrejová, ale dodala.
,,Však to s panem Potterem a jeho ručičkou byla má chyba, přiznávám, byla jsem rozčílená tenkrát nad nezodpovědností Lockharta, a jeho rádoby léčitelské schopnosti, že jsem se sama zachovala jako amater. Pak se mu ještě omluvím, ale teď k vám Ronaldo. Jo tohle oslovení mi dlouho chybělo." Utřela si slzu madam Pomfrejová, když si vzpomněla a zesnulou členku sboru.
Ron trochu překvapeně koukal, se madam Pomfrejová rozpovídala. Tohle zrovna neměla ve zvyku, co si pamatoval.
Poklapala na diktovací brk a také na pergamen a pak namířila hůlku něho a začala s ní neverbálně dělat složité smyčky. Brk sebou trhl a začal psát. Trvalo to to tak deset minut než dopsal. Madam si vzala vnášející pergamen do ruky a pozorně si ho přečetla.
,,No dalo se to čekat, no do jisté míry očekávat, vy proto máte jisté předpoklady, ale vysvětluje to, co popsal mi Neville. Ne, že by byl nějak slušný, však on neměl čest toto u slečny Greengrásové zažít ani omylem nedej bože u jiné." Řekl madam Pomfrejová.
V tom se do pokoje vplul Harry s tácem s čajem, jak si madam Pomfrejová objednala.
,,To je výborné pane Pottere, že tu jste, právě jste povýšil z kabátu mrtvého na kabát živého." Řekla usměvavě madam Pomfrejová.
Harry naklonil hlavu, ale nerozuměl.
,,Takže to shrnu, tady Ronalda potřebuje pít jako duha. Ne alkohol, ale prostě hodně se zavodnit, aby její krevní oběh byl dostatečně velký, pro nastalé těhotenství. Vy jste vždy málo pil už jako student Bradavic, tak to hezky teď napravíte, i kdyby jste měl chodit každou hodinu na záchod, je vám to jasné Ronaldo." Řekla striktně madam Pomfrejová a otočila se na Harryho.
,,A vy na to dohlednete jako budoucí kuchař a expert na stravování, nebo si mě nepřejete pane Pottere. Mohu ty vaše prstní kůstky odkouzlit když budu chtít." Řekla madam Pomfrejová.
Harry zbledl a pokýval hlavou, že ano. Madam Pomfrejová byla tak trochu drak, kterého se trochu bál.
Celkově léčitele, možná až na Siriuse mu naháněli strach.
,,No co se týče toho stavu, když Ronalda odpadla, ta to bylo nízkým tlakem. Prostě jí spadl laicky řečeno do sklepa, tím jak se dehydratovala, jak jí bylo špatně. Každý rozumný člověk ví, že se má poté napít plnými doušky vody. Však toto pravidlo asi Ronalda asi nezná. I když když si vezmu vaší sourozeneckou sebranku, tak jediný kdo z vás dodržoval jako student pitný režim, tak je vaše sestra Ginnevra, jinak nikdo z vás chlapců na to nedbal a sám sebe ohrožoval. Nejhorší z vás byl ten ztracený Percyval." Řekla madam Pomfrejová a zamračila se směr Rona.
,,Uf takže nic vážného to není, jenom Ron málo pije." Odechl si Harry.
,,To doopravdy ne, a také mu chybí vitamín C. Stačí nějaké ovoce co to obsahuje a bude rozhodně na tom lépe. Bohužel Ronalda má k tomu předpoklady tímto trpět, protože i jako žena je dost vysoká a štíhlá. Mít postavu menší, tak byse to asi nenastalo." Řekla madam Pomfrejová.
,,To jsou mi vyhlídky."Řekl tiše Ron.
,,A doporučila si na noc dávat ještě jeden polštář pod hlavu, tak jak to už dělá léta letoucí Minerva, která měla také kdysi točky po ránu." Řekla madam Pomfrejová.
,,Tak to se neprospím moc, já tak spát neumím." Řekl Ron.
,,Na to si zvyknete, časem." Řekla madam Pomfrejová.
,,Hm." Zbručel Ron.
,,Jo pak ta lepší část, proč je vám tak brzo špatně, ačkoliv je to pár dní co se vám to stalo. Hm 14, viďte?" Ptala se madam Pomfrejová.
,,No jo." Pípl Ron.
,,Dle toho co tady čtu na pergamenu, tak nosíte Ronaldo dvojičku a ne jedno miminko." Řekla madam Pomfrejová.
Harrymu málem vypadl tác z čajem z rukou překvapením.
,,Dvojčata?" Vyhrkl Ron a najednou si přál, aby v tom sklepení ve Francii zůstal.
,,Ano, ale vzhledem vaší rodinné historii a tomu, koho jste ten večer hrál je to pochopitelné. Máte bratry, jenž byli dvojčaty, nebýt Frederickovi smrti, by stále byli, pak vaše strýce z matčiny strany a váš děda a prastrýc z matčiny strany též. A madam Karin povila zesnulému Severusi též dvojčata, jestli se nemýlím. Toto vše znásobilo použití Mnoholičného lektvaru v té chvíli." Vysvětlila madam Pomfrejová a pokračovala.
,,A dle pergamenu však nejsou to identická dvojčata jako je to vašich bratrů nebo slečen Pattilových. Pohlaví zatím neznámé, na to je moc brzo."
Ron vypustil zoufalý vzdech. Škoda, že mu Draco nepřenechal Pettigrewa, on by si s ním tak rád pohrál. Useknutí hlavy a uhození bleskem se mu zdálo nějak málo.
,,A to důležitější je pitný režim." Řekla madam Pomfrejová a zabalila pergamen a svého kufříku.
To Ron se pohyboval na hranici šokového stavu a asi tak stejně tak Harry.
Draco Malfoy seděl u pultu na stoličce v zavřeném krámku Olivandera pozoroval ho při práci. Olivander velice rychle pochopil, co ti mladí kouzelnici se snaží ušít na Grindewalda pěknou boudu a proč se tedy nezapojit.
A tak začal on kouzlit po svém a to s tím, co dostal na stůl. Tři kousky Bezzové hůlky, která už byla zcela nefunkční, ale ona jako originál ho moc nezajímala. Byl to úkol, kdy měl udělat věrnou kopii této hůlky, která by naopak rádo sloužilo mladému Dracovi. Pro Lawrence Olivandera výzva, kterou prostě musel udělat, když by nikdy žádnou jinou hůlku neudělal, tak tohle bude jeho mistrovské dílo. Mistrovské dílo pro poražení zla.
A doopravdy mladý Draco byl více než ochoten se toho úkolu zhostit. S Bezovou hůlkou jako takovou měl vlastní zkušenosti. Takže Olivander se vynasnažil mu vyhovět. Sám toho hocha vyslal pro dřevo a dal mu ještě na cestu pomocníka, který mu poslal starý přítel Mlok Salamandr. Mladého kůroleza jménem Oppi, z klanu, který založil Molka Salamandra milovaný Alsem. A jak to vypadá, tak kůrolez se přimkl spíš k panu Malfoyi než k němu starému kouzelníkovi, podle toho co viděl. Seděl mu klidně na rameni a opřen o ucho Draca Malfoy, asi spal po těžké práci najít bezový keř, který by byl vhodný keř na výrobu hůlky. Kůrolezové moc zvyklí na bez nebyli a poněkud je vysiloval, ale Oppimu se podařilo prej podle Draca jeden nalézt docela nedaleko Bradavické školy v Zakázaném lese u Modrého pramenu z kterého pili kentouři. Lawrence už oceňoval samotnou odvahu hocha lézt do rajonu kentouří kolonie Zakázaného lesa. Věděl jenom o pěti lidech jenž tam byli vítáni. Draco, slečna Weasleyová, pan Potter, Hagrid, slečna Láskorádová a zesnulý Albus Brumbál.
A dle dřeva co ti dva mu přinesli do krámu to vypadalo, že našli pozoruhodně starý bezový keř, který možná pamatoval dokonce i Zakladatele Bradavické školy. O to víc byl už sám nasáklý magii Bradavic a pulzoval mu rukou tak, že se rozhodl Lawerence vzít si na to rukavice z dračí kůže.
Horší bylo co vybrat do hůlky jádro. Protože původní bezová hůlka jako by jádro neměla nebo Lawrence ho neviděl. No také už brachu už nejsi nejmladší, pomyslel si a vzhlédl k Dracovi.
,,Pojď sem Draco prosím, myslím, že už potřebuji tvé mladší oči." Řekl Lawrence a počkal až k němu Draco přejde.
,,Vidíš tam něco uvnitř, já totiž ne." Řekl Lawrence.
Draco vzal největší část dochované Bezové hůlky do ruky a podíval se do ní. Chvilku mlčel a pak vyndal vlastní hůlku a udělal nejmírnější větrné kouzlo, co svedl. Z dutého jádra něco se vysypalo na stůl, co vypadalo jako granáty nebo rubíny v miniaturní velikosti. Draco a Lawrence se sklonili nad těmi pidi kuličkami rudé zářivé barvy na stole své hlavy. Bylo jich celkem deset a Draco se domníval, že by se mu vešli na nehet od palce všechny.
,,Víš co to je Draco?" Ptal se Lawrence.
,,Ne nic takového jsem v životě neviděl. Co to u Morgany sakru je?" Ptal se Draco a chtěl se toho dotknout.
,,Nedoktýkej se toho prosím Draco, jinak to zmizí úplně. Už je to příliš staré." Řekl Lawrence.
Kůrolez Oppi když to viděl, tak se rozplakal.
,,Proč Oppi pláče?" Ptal se Draco a snažil se kůroleza uklidnit.
,,Protože to je něco, co by v hůlce vůbec nemělo vůbec být a způsobilo velké utrpení jednoho tvora a dost možná jeho smrt Draco." Řekl Lawrence.
,,Co prosím vás?" Ptal se Draco.
,,Toto drahý Draco už možná nikdy neuvidíš v životě, toho totiž nedozrálá vajíčka Fénixe, pravděpodobně násilně odebrána samičce fénixe z jejího těla. Já tom jenom četl a ani to nepovažoval za možné, aby takováto supstance mohla být použita, přišlo mi to brutální a nehumální. Však Bezová hůlka byla sama o sobě osobitá svojí magii a toto vypovídá o jejím brutálním vzniku a životě."Řekl Lawrence Olivander.
Dracovi se stáhl žaludek do uzlu. To bylo dílo monstra tato hůlka, doopravdy hůlka smrti, když ten kdo jí vyrobil, ať to byl kdokoliv tak ublížil Fénixovi. Draco si těchto tvoru vážil, byli pro něj něco jako nesmrtelní a plamenem čisté ohnivé magie. Pokaždé když se ocitl v ředitelně za dob Albuse Brumbála tak upřel nejprve zrak na jeho fénixe než na samotného ředitele. Fénix měl u něho větší vážnost než Albus Brumbál.
,,Tohle rozhodně asi nemůžeme dát do nové hůlky, ale jak najít něco podobné?" Ptal se Draco.
,,A Grindewald to pozná? Kdyby Gregoroviš nebyl hlupák a snob, tak by si nedal tu hůlku do vitrýnky i s nápisem Bezová, tak by mu jí Grindewald nesebral. On by jí totiž nepoznal. Já a ty mladý Draco máme dar, je rozlišit, dokud jsou funkční, ale on pozná tak jedině délku a možná dřevo, když mu bude důvěrné, ale jádro, tak na to ten šmejd nemá cit a ani vlastnosti." Řekl Lawrence a odešel po schodech nahoru do svého bytu.
Draco dal kůroleza do kapsy a měl pocit, že má jít také nahoru.
,,Klidně vejdi mladý Draco, máš právo to vědět." Řekl hlas Olivandere.
Draco tedy vstoupil do bytu Olivandera a kůrolez mu zvědavě koukal z kapsy, co tu starý pán má.
Dracovi se rozšířily údivem oči, když uviděl obří halu skrytou v tak malém domě, jakým byl Olivanderuv krámek a v něm něco jako zahradu nebo malý park. Kdysi četl, že něco podobného vlastní Mlok Salamandr v Americe, ale netušil, že něco podobného má Lawrence Olivander.
,,Toto jsem však začal budovat v pozdním věku a během války se o to starala má sestra Honorie, když jsem byl zajatý. Oplácím ti Draco dluh, kdy jsi ses ty staral o mne a ostatní vězně v tvém sídle během našeho nedobrovolného pobytu. Nosil jsi nám tajně jídlo a lektvary a především kávu a čaj na zahřátí. Pojď někoho ti představím." Řekl Olivander.
Draco byl unesen všemi různými druhy magických zvířat.
,,Pane vy jste přítel Mloka Salamandra?" Ptal se Draco.
,,Ale no tak Draco, přece jsem ti říkal, že mě máš oslovovat Lawrenci, když jsme obchodní společníci. A ano Mlok je můj dobrý přítel a Propertina také. Spoustu toho, co je zde uvidíš jsem získal dárkem od nich." Řekl Lawrence.
Došli skoro na konec, kde byl další vstup do subtropické krajiny s nějakou ruinou stavby. Tam Olivander Draca zastavil a chvilku stál nehnutě. Pak přišel tvor, kterého Draco viděl tak, že byl z kamene. Před ním stál griff. Dopravdický griff.
,,To je Archimédes Draco, pojď se s ním pozdravit." Řekl Olivander a před griffem se uklonil.
Draco ho s úctou před tím tvorem následoval. Ne už nebyl ten, který se nesklonil před hippogrifem a ten ho nakopl a zlomil ruku.
Griff čestně k nim sklonil svojí orlí hlavu a přešel k nim.
,,Archimedési, …" Řekl Olivander a přešel k němu a začal mu špetat něco blízko u hlavy.
Griff přitom hleděl na Draca a nepohnul ani okem, jak něho upřeně hleděl.
Pak sklonil svá křídla a Olivender mu vytrhlz cípu jeho pravého křídla pero a podal ho Dracovi.
,,A máme jádro, jedno z nejslavnějších, to se mi zatím nepovedlo k tomu Archiméda k tomu přemluvit. Ty jsi první Draco, u koho se mi to povedlo.Však jsi se mu uklonil a vzdal si mu hold jeho druhu." Řekl Lawrence.
Draco hleděl na hnědé nijak zářivé pero z křídla griffa a cítil v něm teplou a jemnou magii toho kusu magického zvířete. Bylo to něco jako šimrání. Však v tu chvíli se griff otočil k němu a pomalu k němu přišel až byl zobák griffa před obličejem Draca. Ten dostal trochu strach.
Pak si však griff posadil na zadní lví nohy a složil křída podél těla.
,,Och tak to vidím poprvé, u Arichméda, Draco, myslím, že by se rád s tebou proletěl. Naposled to nabídl Mlokovi, mne nikdy." Řekl užasle Olivander.
,,Tady?" Ptal se Draco.
,,Je to tu mnohem větší než se na první pohled zdá Draco, magie dokáže mnohé." Řekl Lawrence a poplácal ho po zádech, aby si na griffa sedl.
Draco opatrně s malou dušičkou sedl na griffa a chytl se trochu jeho per, které měl na těle. Však nečekal, že se griff tak rychle odlepí od země. Byl to mžik a byli ve vzduchu. Rychlejší let by snad člověk zažil jenom s Kulovým bleskem. Griff ve vzduchu měl sílu a neuvěřitelnou rychlost.
Draco měl co dělat, aby se udržel, protože nebyl zvyklý na nečem tak rychlém sedět a nebylo to koště.
Sklonil se k hlavě griffa a snažil se za té rychlosti a proudícího vzduchu kolem k němu říci nebo spíše zakřičet.
,,Zpomal!"
To moc nefungovalo, ale Draco to zkusil znova a představil si místo griffa koně.
,,Zpomal Arichiméde!" Křikl a zatáhl ho za jeho peří, jako by měl v rukou otěže.
Griff se zastavil ve vzduchu a jako by se postavil na zadní až málem Draco z něho sletěl a kůrolez Oppi z Dracovi kapsy také.
Udělal smyčku a řítil se k zemi.
,,Archiméde do prdele zastav." Křikl Draco a už byl docela zlostí a strachem bez sebe a nezáměrně vypustil svojí divokou magii na griffa.
Opoie v kapse se sesunul a omdlel, ale Griff se zastavil a otočil něho hlavu.
,,Archiméde lítáš na naše poměry moc rychle, proto se tebou nikdo moc nechce lítat nebo si na to netroufá." Řekl Draco upřímně a popadal dech.
Griff Draco nevěděl jako je to možné doopravdy mrkl okem a pak už jenom pomalu plachtil tím magii vytvořeným světem v domečku Olivandera. Teď si už to mohl Draco užít letět na hřbetu griffa nemít strach, že z něho slítne. S Archimédem byla možná domluva, i když ten lidským jazykem nemluvil.
Pak pomalu slétl dolů a přistál tam kde Draco něho nasedl.
Draco celý gumový slezl a uklonil se. Griff místo, aby se uklonil tak zahrabal předními pařáty do země, pak přešel k němu, aby se přitulil jak svízel přítula a vydal zvuk, který zněl jak vrnění kočky.
,,Jak vidím, tak tě Archimédes uznal za vhodného přítele, velká čest se ti dostala Draco. Málo koho přijmou za rovného jim. Ber to jako velkou čest, že Archimédes je tak tobě hodný. Albuse Brumbála, dnes už se tomu nedivím, pořádně poškrábal drápy a vyhnal." Řekl Lawrence.
Draco jenom kývl. Zase to byl zážitek, na který jen tak nezapomene.
,,Pojď Draco, půjdeme vytvořit společně magickou hůlku, na kterou se bude dlouho vzpomínat." Řekl Olivander.
,,Společně?" Ptal se Draco, který se dostal od družného griffa.
,,Ano, vzhledem k tomu, že jsi sehnal jak dřevo a na tvoje jméno vyslyšel Archimédes prosbu o jeho křidelní pero, tak se mi zdá, že to máš být ty, kdo tu hůlku vyrobí. Nebo si netroufáš?" Ptal se Lawrence.
,,Ale jo, ale přece já nejsem výrobce hůlek, Lawrenci, to jste vy. Grindewald to jistě pozná." Řekl Draco.
,,Ne když tě povedu a pro tebe to bude zase cenná zkušenost hůlkaři. Máš dar magie lidí, jenž se jako já tím živí. Není na škodu to nezkusit, kdyby tě náhodou omrzelo učit létat na koštěti mladé studenty Bradavic a hledat nové uplatnění krom obchodování, protože tebe na židli nikdo neudrží moc dlouho. A já jsem svého rodu poslední Draco, co tento dar má a nemám koho to zaučit. A poslední co chci, abych si své zkušenosti vzal sebou do hrobu Draco. Pojď a já ti ukážu pravou sílu hůlek." Řekl Olivander a máchl hůlkou a odněkud přilétla zástěra rovnou plácla do obličeje Draca Malfoye.
Draco jí sundal z obličeje a kousl se do rtu. Lawrence ho doslova vyzval, aby byl jeho učněm a Draca se to dotklo. On a výrobce hůlek, to asi těžko, ale zkusit to může ne.
,,Tak dobrá, snad nám to ten mega červ z Německa neprokoukne, Lawrenci." Řekl Draco a dal si přes košili tu ušmudlanou zástěru a vyrazil za Olivanderem do jeho dílny.
George Weasley a Jan Sirka se rozhodly, že si dojdou na oběd do vyhlášené kouzelnické restaurace Borůvka a George napadalo, že při té příležitosti pozve Olivandera na oběd. Neměl ani tušení, že vlastně pozve tím pádem na oběd i Draca Malfoye.
Když v vstoupil do zavřeného krámku s profesorem Sirkou, skrze dveře pod fideliovým zaklínadlem po dobu zavírací doby, tak mu bylo jako by ho přetáhli po zádech obuškem a profesor Sirka se skácel na židli, jak ucítil mocnou magii v tu chvíli. Něco se tu dělo a bylo to hodně na magii nabyté.
George vytáhl hůlku, protože si myslel, že byl pan Olivender napaden a odehrává se tu někde skrytý boj. A šel mezi regály do útrob krámku a profesor Sirka za ním. Však se oba mýlili, protože stačilo pootevřít dveře dílny, aby viděli, že se o boj rozhodně nejedná. Ne spíš právě vznikala nová hůlky a dávalo se do ní jádro, takže vlna magie přitom vznikající byla pochopitelná.
George tento proces nikdy v životě neviděl a proto na to koukal s otevřenou pusou. Hůlka už v obroušené podobě, která hodně připomínala tu původní Bezovou levitovala ve vzduchu a kolem ní lítali jiskry zářivě bílé barvy, jak se do ní pomalu vsunovalo pod tlakem kouzla jádro v podobě nějakého pera kávově hnědé barvy. A u toho stály dva kouzelnici soustředěním se ani nehnuli a mířili na ten proces svoje kouzelnické hůlky. George je dobře znal a o to více se divil, když viděl spolupráci Lawrence Olivandera a Draca Malfoye. Pak přišlo buch a George a profesor Sirka odletěli chodbou krámku tlakovou vlnou ze vzniku hůlky až k pultu a narazili do něho šiškami.
,,Auuu." Zavrčel George a mnul si svojí palici. To bude jistě boule jako zeměkoule.
Postavil se na zadní a pomohl vstát profesorovi Sirkovi a pomalu se klátili do dílny.
,,Tak a je hotová." Řekl Draco vesele a nechal tu novou hůlku spadnout dolu na zem na deku, co tam ležela.
,,Musí trochu vychladnout, přeci jenom, právě se narodila. Je jak čerstvé pečivo." Řekl Lawrence Olivander.
,,Je doopravdy silná, jak předvedla, tady na Georgi." Řekl a otočil se Georgovým směrem.
,,A profesorovi Sirkovy, zdravím." Řekl Draco.
,,Ach vy jste ten lektvarista z Budče, rád vás poznávám." Řekl pan Olivander.
,,Já vás rád také poznávám pane mistře hůlkaři Olivandere." Řekl a uklonil se profesor Sirka.
,,Potěšení na mé straně. Vaše hůlka pane profesore Sirko napovídá o vás mnohé. Schválně Draco, dokážeš říct z čeho je?" Ptal se.
,,Habr a žíně jednorožce a to dost staré klisny. Vy doopravdy žijete pro lektvary, to jsem už poznal při prvním setkání pane profesore Sirko." Řekl Draco.
Profesor Sirka jenom pokýval překvapeně hlavou. Začínal mít pocit z mladého pana Malfyoe, že jemu rozhodně malá knihovna stačit nebude. Ten mladý muž měl mnoho talentu a vědomostí už v tak mladém věku.
,,Hm vypadá věrohodně, co jste na ní použili, já bych si jí s pravou bezovou spletl." Řekl George a dřepl si k dece, kde hůlka ležela.
,,Je Bezová, ale ne jako ta jenž byla legendou, Georgi, ne tato je hůlka přátelství a touhy po budoucnosti." Řekl Olivander.
,,Ona fakticky z bezu?" Ptal se George.
,,Ano Dracovi se podařilo sehnat v Zakázaném lese krásný to keř bezu na to vhodný." Řekl Olivander a dodal.
,,A jádro je pero z křídla griffa, myslím, že je jediná kombinace svého druhu." Řekl zamyšleně Olivander a sklonil se k hůlce jako malému dítěti.
,,Poslední kouzelník jenž měl griffa jako jádro, byl Nicolas Flamel, tyto hůlky jsou svéhlavé a prostě jen tak někoho za majitele nechtějí. Griffové mají svojí vlastní hrdost a to tyto hůlky rády ukazují." Řekl Olivander a vzal jemně hůlku do rukou.
,,Je moc krásná, moc se ti povedla Draco, ozkoušej si jí. Máš na to právo." Řekl Olivander a podal mu jí.
Draco jí vzal do své levé ruky, která byla jeho hůlková. Ačkoliv otec si dělal z něho pšouvky, že má levačku slabší než pravačku a tím pádem bude muset mít lehkou hůlku, aby jí ovládl. Však tato Bezová měla 15 palců a byla asi jedna nejdelších, co kdy měl v ruce. Nejprve zase ucítil to šimrání jako když měl v ruce samotné pero griffa. Pak jím projela vlna tepla, jako by se ponořil do teplé lázně. Měl pocit, že teď nebo nikdy. Máchl s ní a řekl obyčejné lumos.
V tu chvíli se nerozzářila jenom dílna Olivandera, ani jenom jeho dům, ale Dracovo lumos rozzářilo světlem jak od slunce celou Příčnou ulici od vchodu a pokračovalo Obrtlou a Klikatou ulicí a oslnilo skřety v Gringotově bance. Ti začali klít jako pohani, kdo jim kazí jejich oči.
A jeden mladý upír v Obrtlé vzplál a přemístil se pryč, aby se zachránil před tím zářením.
,,Nox." Řekl tiše Draco a světlo pohaslo na normální intenzitu.
,,Brr myslím, že mi skákají z tebe sluníčka po očích Draco." Mnul si oči George.
,,Merline a to bylo jenom Lumos, to je u Kristových ran silná hůlka." Řekl profesor Sirka.
,,Ne profesore Sirko, možná je to hodně silná hůlka, ale Draco má silný magický potenciál, který jenom nikdy pořádně nevyužil natož, aby si ho vážil. Však změnil osobnost a vztah k vlastní magii danou mu do vínku a tato hůlka mu dala jenom malou ochutnávku toho, čeho může dokázat, když se bude snažit." Řekl Olivander a dodal.
,,Jenom ten kdo si své magie váží a nebere jí jako samozřejmost, muže vidět svůj konečný potenciál v čarování a magii. Spousta kouzelníku je možná slavných, ale bere svojí magii za bernou minci a něco co prostě je. Jenom ten kdo pochopí, že to je dar a klidně se zasadí o to, že si sám vytvoří i třeba s malou pomocí vlastní hůlku, ukáže vážnost vztahu k magii a oddanost k tomuto daru i samotné hůlce. My hůlkaři jsme ten typ kouzelníku a čarodějek, jenž si váží každé hůlky a tím pádem i magie jeho majitele. Neodsuzujeme jí, i když koná špatné věci, protože nemůže za to jak s ní nakládá její majitel. Proto jsem kdysi řekl třeba panu Potterovi, že hůlka Toma Raddla je mocná a on také, ale páchá špatné věci. Velké ale špatné." Řekl Olivander.
,,K nalezení této vazby ke své magii, přitom stačí tři jednoduché věci. Chránit svou magii a tělo, ke kterému je připoutána, bdít nad magii ostatních, tedy chránit ostatní a dávat jí rovnou měrou ostátním, tedy rozdávat magii dary jiným nebýt tím pádem sobecký poskytnout pomoc v nouzi. Zatím u mladých kouzelníku a čarodějek to moc nevidím. Však poslední dobou si myslím, že v ročníku tady Draca se vyskytl jev, který kdysi popsala má prababička Stella, jako příchod tří králů. Je to jenom povídačka a legenda, ale jedná se o jisté obrazné napojení na biblický příchod Tří Králu do Betléma k Ježíši Kristu, aby se mu poklonili, vzdali hold a přinesli dary. A tito tři králové ve verzi prababičky Stelly se poklonili své vlastní magii a vzali jí jako dar bez ohledu na svůj život. Nemrhali jí pro sebe, ale vždy se snažili o to jí dávat druhým a druhým pomáhat odvahou, moudrostí, láskou a lstivostí vlastní už byla situace jakákoliv. Přinesly bohatství prosperitu kouzelnickému lidu, jenž jim dal to štěstí, po kterém prahli, protože to jediné do té doby postrádali. Tolik k příběhu, ale mne se zdá, že jsem ty krále měl za pultem a prodal jim několikrát hůlku, jenž si je vybrala. Však je to jenom legenda a já nikdy na ně moc nevěřil. Stejně stále musíme ten svůj život nějak vybojovat a k tomu moc králíci nepomůžou." Řekl Olivander a hlasitě se zasmál.
,,Koho myslíte těmi třemi krály pane Olivandere? Já tu pověst také kdysi slyšel jako malý kluk od dědy, takže jistě ta legenda je víc než-li britská." Řekl profesor Sirka.
,,Tady Draca, pana Pottera a tady mladšího bratra George. U nich totiž jediných cítím tento vztah k magii, který je pojítkem k jejich skutečné moci. A ta nepředstavuje jenom jejich magii, ale to čeho jsou schopni bez ní svým jednáním. A pokud budu teď veliký fabulista, tak míním, že jestli někdo má tu sílu zničit Grindewalda, tak to bude jeden z těchto třech. Je jim 18 pryč, ale silou magie a velikosti magického jádra se rovnají velkým kouzelníkům historie typu Albus Brumbál nebo Nicolas Flamel. To však s chválou přeháním a notně. Raději Draco zůstaň u země. Samochvála smrdí jak bolavá noha." Řekl Lawrence Olivander a začal skládat deku, na níž ležela předtím hůlka, jenž měl teď Draco v rukou.
Draco byl však myšlenkami znova na Malfoy Manor jak se snažil s Harrym a Ronaldem dostat k vzpomínkách Severuse Snapa. Nedokázal si to vysvětlit, ale s nimi spolupracovat mu přinášelo potěšení, které nikdy na Bradavicích nikdy nezažil a značně litoval těch sedmi let rivality.
,,Jinak tato hůlka je pro tebe zadarmo Draco, je to tvůj prvotní výtvor, tak si jí važ. Tvoje inkunábule kdybych jí považoval za výtisk knihy." Řekl Lawrence k němu.
,,A co moje platanová s žíní jednorožce, jak s ní mám naložit. Mne je stydno jí jen tak odhodit." Řekl Draco a vyndal svojí druhou hůlku. Však když jí dal do ruky vedle té nové hůlky, tak obě vyprskly spršku bílých jisker.
,,No ty si rozumí Draco jako staré přítelkyně, i když tuhle…" Olivander ukázal na platanovou ,,jsem vyrobil sám 69 roce během Vánočních svátku a dodnes si pamatuji, jak jsem u toho poslouchal celou dobu jazz Luise Amstronga. Fakt skvělý chlap. Ty po sobě nepůjdou když je k tomu nikdo nepřinutí a hlavně ne ty Draco. Tož tvoje stará hůlka z hlohu by se asi chovala jinak. Ta nebyla tak upřímná a vznikla za horkého červencového dne, kdy přistálo lidstvo na měsíci. Dost možná to ovlivnilo i vývoj této hůlky." Řekl Olivander.
,,Možná byla horká hlava jako dříve Draco. Ne, že by se vyrovnal horké hlavě mého brášky, ale byli jak dva kohouti na jednom dvoře." Řekl zamyšleně George.
Draco dostal růž do tváří.
,,Cožpak vy jste nebyl horká hlava také Georgi?" Ptal se Olivander.
George raději mlčel.
,,Ach jak říkala má babička, horká hlava, malá hlava, velká a moudrá chladná jak led. Však pane Georgi Weasley, vy jste mi slíbil oběd a už je skoro dvanáct pryč a v půl druhé musíme být zpátky u lektvaru." Připomněl cíl profesor Sirka.
A tak George Weasley nešel nakonec do Borůvky, kterou mu Draco odmítl vzhledem incidentu během jeho narozenin a nakonec seděl v hospodě a tedy rodinném kruhu Dracovi budoucí rodiny a poslouchal biologického dědu Harryho vyprávět vtipy.
Přidáno 18.1.2020
Poznámka od elenor:
Tak a nová bezová hůlka je na světě. Vím, že podle matky zakladatelky, v bezové hůlce z originálu byla podle všeho žíně testrála, tedy magického druhu koně, kterého uvidí jenom ten, co viděl někoho umírat, ale já jí dala mnohem více brutální jádro. Hůlka v bajce o třech bratřích, totiž představuje dle mne něco jiného. A to válku, boj a zmar z toho vzešlí, a na to se jádro testrála nehodí. Testrál je symbol smrti a jisté srovnání s ní. Někdo zemřel a stalo se to, ale bezová slouží jenom tomu, co porazí předchozího majitele, nikoliv, že ho zabije někdy (Draco Malfoy vs. Albus Brumbál, Brumbál vs. Grindewald ). Proto subtance nedozrálých vajíček fénixe jako jádro bezové hůlky. Fénix je věčný koloběh, života a vzplanutí v ohni, ale má moc odolat v boji mnohem větším soupeřům a unést obrovská závaží. Získat tedy toto jádro hůlky byl lití nelítostný boj, ne -li válka bez špetky soucitu. A legenda o třech králích je vlastně obrazné pojmenování jiné kouzelnické pověsti. Však se ještě k tomu vrátím. A to, že Nicolas Flamel měl jádro z griffa jenom domněnka, založená na tom jaký vedl Flamel dlouhý život a s ním nakládal. Hledal a skladoval poklady magie a vedl skromný život v ústraní. On a jeho žena byli skoro samotáři, tak jako griffové, kteří podle Mloka Salamadra hlídají poklady a vedou podobný život. Jádro hůlky kouzelníka je podle mne něco jako spřízněná duše kouzelníka. Celá věda kolem hůlka je velice zajímavé téma a jedno z mých oblíbených. Těšte se na další kapitoly. Zatím.
Příští kapitoly přidám 25.1.2020
Vaše elenor
