Kapitola 18. – Malá a velká vítěství

Ginny Weasleyová se na dnešek a zítřek velice těšila. Zaprvé si domluvila s paní ředitelkou, že navštíví den otevřených dveří na Vysoké škole magické v Londýně a podívá co by po ní chtěli na magických právech jako takových. Další na co se těšila, že předá Ronovi dárek k narozeninám a shledá se rodinou a Harrym na té malé oslavě. A poslední co chtěla zvládnout, bylo konečně osvětlit všem své plány. To zatím moc nezvládla a věděl o tom jenom Ron.

Ano i k ní se ty zprávy ohledně Rona dostaly díky Hermioně dokonce z první ruky a byla trošičku mimo tím, jestli pak její dárek pro Rona je vůbec vhodný. Raději tedy objednala na rychlo něco jiného, protože dávat k narozeninám teď Ronovi láhev skřetího vína by nebyl vhodný nápad. Takže místo toho našla velice krásnou knihu v knižním katalogu Krucánku a Kaňuru o Historii Macusy, tedy Magického kongresu Spojených států amerických.

Na současnou podobu Rona byla zvědavá, když Hermiona řekla o jejich podobnosti, čemuž moc Ginny nevěřila. A Ginny bylo jedno v jakém těle teď Ron je nebo, že přišel při tom útoku do jiného stavu, stále to byl Ron a v mysli Ginny jím zůstával. Však jedno Ginny udělala hned po tom co si to vyslechla od Hermiony. Došla do kabinetu Draca Malfoye a Nevilla Longbotomoma slušně zaklepala a pak poděkovala Dracu za to, že zachránil jak Rona, Hermionu tak Harryho. Bylo to na místě a Ginny by se necítila dobře, kdyby to neudělala a už v duchu trylkovala Happy Birthday pro Rona.

Takže mohla dnes stávat plna energie a hned po snídani vyrazit krbem domu do Doupěte. Proto jí překvapilo, že nikoho doma nenašla a místo toho jen malý lísteček směrovaný jí.

,,Holčičko, jsme v léčitelské klinice v Dorchestru. Fleur začala rodit. Přijď tam. Táta."

Ginny se vytratila trochu barva z obličeje a hodila Ronův dárek na kuchyňský stůl. Otočila se na podpatku a znovu skočila do krbu se slovy ,,Dorchestr léčitelská klinika."

Přistála v hale této kliniky a začala se dívat po informačních tabulkách, aby se zorientovala.

,,Ach Porodnice je tímto směrem." Řekla a šla tiše chodbou.

Tam naštěstí potkala známou osobu v podobě taťky s Leonem v náručí.

,,Dobré ráno tati." Řekla Ginny.

,,Ach takže jsi dorazila jako první Ginny. Snad krom budoucího tatínka, ale no …." Taťka se odmlčel.

,,Co?" Ptala se Ginny.

,,No teď ho ošetřují o pár oddělení dál. Při přemístění měl nepříjemný rozštěp svojí roztěkaností. Naštěstí ten kus nohy včas našli. Přemisťoval se totiž rovnou z Hágu." Řekl taťka.

,,A kdo je tam s Fleur, to je tam sama?" Ptala se Ginny.

,,Ne je tam tvoje maminka jako opora v těžké chvíli. Její maminka vlastní zase pro změnu asi dle Luise použila starý letaxový prášek. Teď jí hledají úřady a Luis v někde v Severní Kanadě, té Francouzské části. A její malá sestřička Gabriella, tak ta měla včera úraz na famfrpálovém zápasu a je ošetřovně Krásnohůlecké akademie. Trefil jí ošklivě potlouk do zad." Řekl taťka.

,,To je pech." Řekla Ginny a myslela to upřímně. Tohle totiž Fleur nepřála.

V tom se objevila na chodbě rychle zvětšující postava Percyho.

,,Přišel jsem jakmile to šlo, díky za patrona tati." A popadal dech.

,,Nemusel si spěchat, myslím, že moje vnučka si asi chce svůj příchod pořádně užít, už jsem tu od čtyř ráno." Řekl pan Weasley a zívl.

,,A Bill?" Ptal se Percy.

,,Tomu spravují tu nohu, asi se dojdu podívat jak je na tom a trochu ho uklidnit." Řekl pan Weasley a podal Leona Percymu se slovy.

,,Pod židlí připadaně má věci na přebalení." Řekl a odešel chodbou.

A tak si Ginny sedla vedle Percyho na židli v čekárně a mlčela. Možná neměla, protože nejprve usnul Leon a následně ctěný strýček Percy společně s ním. A tak se Ginny stala Percyho polštářem.

Až skoro po hodině nudy přišel chodbou George, ruku v ruce s Conny a na druhé straně s bavil o něčem s Aundrey.

,,Ráníčko!" Falešně George zakrákal směrem Percyho a vytrhl ho ze spánku.

,,V kolik jsi šel včera spát Percy? Prosím tě? Víš, že to není zdravé." Ptal se George.

,,Já ti to klidně řeknu, drahý budoucí švagříčku, můj miláček měl důležité utkání na televizní stanici Sportovních přenosů a ponocoval mi až do jedné ráno." Řekla Aundrey.

,,Famfrpál to nehraje a u telky skejsne na sportovním programu? Je to možné?" Ptal se George.

,,Jo Zámořská liga hokeje, NHL, má na Percyho občas lepší sexappell než já." Řekla přesně Aundrey.

Percy trochu zrudl ve tvářích, ale jemu se fakt hokej líbil víc než famfrpál. Byl zajímavější a trochu tvrdší.

,,Jenom mi příště s Leonem neslintejte na můj svetr." Opáčila Ginny a snažila se to utřít kapesníkem.

,,Promiňte. Však Pittsburg vůči Philadelfii to jsem si nemohl nechat ujít." Řekl Percy a promnul si oči.

,,Aha." Řekl George, který naopak hokeji vůbec nerozuměl a jeho hlavní záliba v ne kouzelnických sportech byla jízdní a skokové disciplíny no koních.

V tom uslyšeli podivný zvuk, něčeho vrzajícího a uviděli taťku jak tlačí vozík s Bille, který má pravou nohu v sádře a je bledý jako nemocniční stěna za ním.

,,Merline a kdo je s Fleur?" Ptal se George, když uviděl v tom stavu Billa.

,,Mamka." Řekla Ginny.

,,A kde je vůbec náš oslavenec číslo jedna?" Ptala se Conny.

,,Jo kde je vůbec Ron?" Otáčel hlavou kolem sebe George.

,,No patrona jsem mu poslal, žádný strach." Řekl pan Weasley.

,,Však já už jdu." Ozval se hlas a z chodby se objevila se postava Rona nebo spíše Ronaldy, jak se to vezme. Rovnou v doprovodu Harryho.

,,Vše nejlepší k narozeninám Rone." Padla mu kolem ramen Ginny a všimla, že rozdíl v jejich výšce se zmenšil na pár centimetrů.

,,Ehm díky." Řekly celý nesvůj Ron.

,,Přišel jsi jako poslední." Upozornil ho Percy.

,,Jo, víš musel jsem se nejprve pomalu nasnídat a pak trochu počkat než se sem přemístím Percy, abych ihned nehodil šavli. Jo tady drahý Harry mě donutil vypít předtím celou čajovou konvici čaje a ještě podváděl s mlékem." Řekl podrážděně Ron.

,,Kde jsou tady toalety?" Ptal se vzápětí.

,,Na konci chodby myslím, že po pravé straně." Řekla Aundrey.

A Ron zase zmizel úprkem pryč.

,,Harry můžeš mi říct, proč celou konvici čaje?" Ptal se pan Weasley.

,,To je tím, že včera měl fakticky Ron špatný začátek dne, omdlel a skácel nám v koupelně, poté co mu bylo dvakrát pod sobě špatně od žaludku. Tak jsem řekl Nevillovi, jestli k nám neposlal Poppy, aby se na Rona podívala, že ho trápí nevolnost už teď. A ta řekla, že Ron málo pije tekutiny a prostě mu jenom spadl tlak do sklepa a vyhrožovala mi, abych něj dohlédl, aby dostatečně pil. A ona dokáže být velice přesvědčivá ve svých hrozbách." Řekl Harry.

,,Ach tak." Řekl pan Weasley.

,,Nevolnost už teď? To je způsobeno tím lektvarem nebo co?" Ptala se Aundrey.

,,Ne, ale to bych asi neměl oznamovat já." Zakroutil hlavou Harry.

,,Hm já asi vím, profesionální deformace, promiň Georgi a Harry. Já tuším dvojčata, vzhledem vaší rodině." Řekla Conny.

,,Amen." Řekl Harry.

,,Co prosím?" Ptal se George, který nepochopil pro tentokrát.

,,No, že Rony bude mít dvojčata, jako měla tvoje maminka tebe a Freda, Georgí." Řekla Conny.

George se svalil šokem na židli vedle Percyho, který se pro změnu prudce zvedl překvapením.

,,Merlinovo hovno to má Ron tak špatnou karmu?" Ptal se George.

,,Moje karma je smradlavé vejce brácho." Ozval se sám Ron, který se vrátil z toalet.

,,To jako fakt?" Ptala se Ginny, které nepočítala, že bude dvojnásobnou tetou.

Ron jenom kývl.

,,Mám chuť Grindewalda předhodit drakovi i s celým sborem jeho pitomců." Zavrčel naštvaně pan Weasley.

,,No podle toho co jsem se dozvěděl od Susan Bonnesové tak tohle byl plán Pettigrewa a ten už je po smrti díky Dracovi a viteál jsem osobně zničil sám už den předtím, tati." Řekl Ron.

,,Krysa jedna podlá." Řekl Percy seřval svoje ruce do pěstí.

George si stoupl k Ronovi a objal ho.

,,Georgi."Řekl tím překvapen Ron.

,,Já ti nikdy bráško takhle těžký osud nepřál, ale můžeš rovnou vědět, že za tebou stojím a můžeš se mnou počítat jako s pomocí. Okej. Jinak vše nejlepší k narozeninám ano. Až tohle drama ala má neteř skončí, tak se sejdeme v Doupěti." Řekl George.

,,Ehm díky."Řekl celý nesvůj z toho Ron.

,,Nápodobně, jenom bych nechtěl, abys prckům dával jména Albus nebo Walburka či Milburga, to ti zakazuji Rone." Hlásil Percy se o slovo.

To ostatní rozesmálo,protože Percy pracuje v branži, kdy od takové nápady rozmlouvá novopečeným rodičům. No až na Billa, který byl podivně zamlklý.

,,Bille co je s tebou?" Ptala se Aundrey.

,,Moc brzo, Fleur ještě neměla rodit, měla termín až na apríla." Řekl tiše Bill.

,,Žádný strach Bille, to není konec světa, ale jenom čtyři týdny na před, to už jsi léčitelé ohlídají a tvoje maličká by neměla mít žádné problém už je skoro vyvinuté miminko, viděla jsem těší příběhy. Dopravdy a srandu si nedělám." Řekla Conny a dřepla si vedla Billa a vzala ho ruku.

,,Budou obě v pořádku na to dám klidně ruku do ohně."

Bill se i přes to tvářil skepticky a trochu natáhl z vozíku poraněnou nohu.

,, A já ještě málem nechám nohu v Hágu, místo, abych tam byl s Fleur."

I na to měla Conny odpověď.

,,Někteří tatínci stejně omdlí, takže možná je to lepší, že je tam místo toho Molly jako podpora."

,,Já bych se snažil neomdlít." Řekl Bill.

,,To nemůžeš vědět brácho." Řekl George a Conny se přidala.

,,Mám takový příběh od kolegyně, kdy tatínek skácel v mdlobách na radiátor na porodním sále a skončil s frakturou lebky skoro na měsíc v nemocnici. Tady moc prospěšný mamince a svému synovi nebyl."

Bill trochu zbledl. Přešla ho chuť tam být.

,,A vzhledem k tomu odštěpu by tě tam nepustili, Willieme." Řekl pan Weasley a sám dodal.

,,Já si troufl s maminkou tam být, až když měl přijít na svět Percy, u tebe a Charlese jsem ani nebyl. A nestydím se za to. Jenom příště Willieme raději se přemisťuj v tomto emočním rozpoložení krbem. Nahnal jsi mi tím více strachu než Fleur dnes." Řekl na rovinu pan Weasley.

,,Jo tati, to byl blbý nápad." Přiznal Bill.

V tom se objevila ve dveřích paní Weasleyová a nesla malý růžový uzlíček.

,,Někdo by se vám chtěl představit." Řekla a měla úsměv na rtech.

,,Tak tady je maličká Victorie Fleur Petunie Weasleyová nejnovější členka naší krásně chaotické rodiny."

Však malý uzlíček předala do náručí Billovi.

Všichni se sehnuli, aby se mohli na neteř, sestřenici, vnučku a dceru podívat z blízka.

Ginny byla z neteře u vytržení. Byla malá, ne jako když viděla poprvé malou Verču, ale bylo vidět, že je to holka Weasleyová. Z poza čepečku jí vykukovali zrzavé vlásky. Pak dokonce okolí otevřela oči a Ginny uviděla blankytně modré oči jak dva opály, které nosila Hermiona.

,,Vítej Vicky, maličký poklade." Řekl něžně Bill a dal jí pusu na tvářičku. Byl dojat k slzám. Konečně jí mohl potkat, svojí maličkou dcerku.

,,Victorie Fleur Petunie?" Ptal se trochu překvapeně Harry.

,,Tak to léčitelce napsala Fleur do papíru. Asi chtěla uctít památku tvé tety." Řekla paní Weasleyová.

,,Je Fleur pořádku?" Ptal se Bill.

,,Ano, teď je u ní jen léčitelka. Pomáhá jí převléct do něčeho pohodlnějšího a méně propoceného." Řekla paní Weasleyová a dodala.

,,A tak mi dala za úkol, mojí první vnučku ukázat zbytku rodiny. Je doopravdy krásná květinka. Jenom se jí nelíbilo koupání a to je malá rybka podle zvířetníku." Řekla paní Weasleyová.

,,Je nádherná, ale není divu při mamince. Těžko by se mohla narodit ošklivá." Řekl George.

,,Vidíš, co jsem říkala, Bille, přišla vám na svět krásná zdravá holčička." Řekla Conny a pohladila Vicky, když jí tak oslovil Bill po tvářičce.

,,Ahoj maličká Vicky, já jsem tvoje tetička Ginny. Ráda tě konečně poznávám." Řekla Ginny.

Však nečekala co se jako dalšího stane. Malá Victorie roztáhla ústa jako by se usmála.

,,Sakra a já si nevzal foťák." Řekl pan Weasley, když to uviděl.

,,Na to vystačí případně mýslanka tati." Ozval se Ron.

,,Pravda Rone." Řekla paní Weasleyová a přitom úsměvu roztáhla jako kostka ledu. Victorie byla doopravdy poklad.

,,Rone nechceš si jí také pochovat?" Ptal se Bill.

,,Cože?" Ptal se Ron.

,,No oba máte narozeniny v tento den a Vicky ti chce také blahopřát." Řekl Bill.

,,No já nevím." Řekl nesměle Ron.

,,Pojď jsem, prosím, jak Verču a tak Leona si uměl držet, tak proč jsi s Vicky tak nervozní. Ona tě nekousne. Tedy doufám." Řekl Bill.

Ron tedy přešel blíž k Billovi a převzal od Billa do náručí ten až příliš sladký růžový uzlíček. On růžovou nemiloval, spíše díky Umbrigrové nenáviděl. Naštěstí čepeček měla pletený z jemně žluté vlny a ne růžové.

Však Vicky to byla jiná. Byla na miminko krásná, no co bychom také chtěli, když má v sobě kousíček víly. Sice byla ještě trochu pomačkaná a celá růžová ve tvářičkách, ale měla velké oči a ještě více řas a docela dost výrazný nos.

,,Ahoj Vicky, také tě vítám, na tom naše chaotickém světě. Však ty ho jistě s přehledem zvládneš. Jinak já jsem strejda Ron nebo v tuto chvíli tetička Rony, ale to je jedno. Máš to prvenství být první vnučkou a neteří rodiny, tak si to svoje vítězství vychutnej.A příští rok v tento den budeme slavit společně." Řekl Ron.

,,To byla krásná slova Rone." Řekla paní Weasleyová.

,,Mami, mohu s tebou a Vicky za Fleur?" Ptal Bill.

,,Jistě jsi otec a manžel Willieme a toto je moderní léčitelská klinika." Řekla paní Weasleyová a pak dodala.

,,Vlastně můžete všichni, ale raději bych volila postupný příchod a odchod."

,,Tak mi počkáme a uděláme si pořadník po dvojicích, ano." Řekl Percy.

,,To by bylo nejlepší." Řekl pan Weasley.

Poté Ron zase opatrně dal Vicky do náručí Billovi a paní Weasleyová je odvezla na pokoj k Fleur.

,,Co bych já dala za to vidět taková miminka v práci, Vicky je fakt perfektní." Řekla Conny.

,,Proč Conny tedy nepracuješ rovnou v porodnici, proč na oddělení NICU?" Ptala se Aundrey.

,,Protože cítím, že tam já má duše a já bych nemohla nedoklubka nechat ve štychu a jen tak odejít pomáhat jenom prvně koupat a převlékat miminka, která potřebují jenom maminku a její mlíčko. To však nepochopí ten, co nikdy tam nebyl." Řekla Conny.

,,Je to obdivuhodná práce Conny, tvoje práce má doopravdický velký smysl. Když jsem tam dělal tu Vánoční výzdobu s tebou, tak jsem si říkal, jak to všechno dokážeš skvěle ventilovat ven a být ta silná, když maminky a občas tatínkové pláčou jak je jejich mimi maličké." Řekl George a opřel se o Conny.

,,Kam se hrabu se svojí odvahou já."

Ginny našpulila rty. Jestli někdo našel pravou lásku tak to byl George. Conny byla to, co její humoristický brácha potřeboval.

Percy se s vervou pustil do pořadníku. Takže první dostal přednost George a Conny, pak se tam napsal sám s Aundrey, jak jinak, a pak tam napsal jí a Harryho a poslední v řadě měl jít z taťkou Ron a Leon. Ten byl z sestřenice také celý paf.

Však do toho přišel pan Delacour.

,,Ach Luisi, konečně jste dorazil. Máme krásnou vnučku." Radostně ho objal pan Weasley.

,,Ano?" Řekl trochu překvapeně pan Delaclour.

,,Ano, Molly nám jí před chvíli přinesla ukázat, je rozkošná. Nebojte Fleur je v pořádku." Řekl pan Weasley.

,,To jsem rád." Řekl pan Delaclour a dodal.

,,Jsem smuten, že jsem tu sám. Apolena je v léčitelské klinice Nicolase Flamela, protože ta cesta krbem jí neprospěla." Řekl pan Delaclour.

,,To mne mrzí, však mi jsme měli také dneska tak trochu chaos." Řekl pan Weasley.

,,Hm, ale jak to udělat s pořadníkem?" Ptal se Percy.

,,Tak já půdu sám s Leonem." Řekl Ron a dodal.

,,A taťka a pan Delaclour půjdou spolu, Percy. Mě to nevadí."

,,Tak tedy dobrá, my ti alespoň připravíme oslavu Rone." Řekla Ginny.

Ron jenom kývl. Jo před pár týdny se ještě těšil na svojí oslavu, ale dneska moc ne, aby řekl pravdu.


Fleur si připadala jako přejetá tím Bradavickým expresem nadvakrát, ale na druhou stranu byla ráda, že se muže dívat na roztomilý obličej své krásné dcerky, která za to nezměrné úsilí stála. Bylo to něco, na co jen tak do konce života nezapomene. Takové zrození a křik nového života, byl snad lepší než zpěv fénixe a místnost naplnila Vicky atmosférou štěstí od první ho jejího vzlyku. A Vicky rozhodně nemlčela když přišla na svět.

Uklidnila se, až jí dostala Fleur na tělo, a mohla se s ní pomazlit a nasát její vůni novorozeného miminka. Nejméně měla asi ráda paní léčitelku div jí nekopla nožkou do nosu, když jí měřila a vážila. Jako by říkala, dej mi pokoj svatý já chci k mámě. A ona rozhodně chtěla mít Vicky teď co nejblíže u sebe, i když dovolila Molly, aby jí došla ukázat ostatním. Fleur byla moc ráda, za Molly oporu a ruku, když se drala Vicky na svět. Veškeré neshody mezi ní a Molly Weasleyovou z minulosti jako první výkřik Vicky rozptýlil v prach na louce. Lepší tchyni, to slovo by Fleur nikdy na Molly nepoužila, to si jí moc vážila, nemohla přát.

A už to, jak se chovala k Leonovi jí přesvědčilo o tom, že pro Vicky bude mít i z té strany užasnou babičku. I když z počátku si přála mít tady mámu svojí vlastní nebo Billa. To se jí bohužel nesplnilo. Možná to bylo i tak dobře. Její maminka jí a Gábi přivedla na svět císařským řezem, protože normální cestou to nešlo díky určitému maminčinu hendikepu z mládí jak se před pár měsíci dozvěděla a tak by si asi rozhodně nevěděla rady tolik jako Molly.

Však když se dozvěděla co se stalo s Billem, tak byla trochu překvapená a o to víc, když ho pak uviděla s tou sádrou na vozíku. Fajn tohle byl trochu den blbec, i pro jejího manžela. Však Fleur spíš hleděla na to, jak mu to s Vicky v náručí krásně sluší. A Vicky měla odvahu svých předků a nebála se ani jizev tatínka ve tváři, což bylo dobře. Toho se totiž trochu Fleur strachovala, že se ho maličká Vicky bude bát, ale tento strach asi byl neopodstatněný a byl hloupý.

Další věc jak přijme jí sám Bill, jako svojí dceru, ale to se také rozplynulo v moment, když jí něžně položil vedle ní do postele a stále sedíc na tom praštěném vozíku se opřel hlavou o postel a prohlásil, že teď má dvě ženy, které miluje a ne jenom jednu. Bylo to velice krásné vyznání, které Fleur zahřálo na srdci. Molly jim nechala krásně dlouhou intimní chvíli, kdy si tiše povídali o ní a o malé a bylo to přerušeno až Vicky, která se ohlásila o slovo, že chce pravděpodobně bumbat. Fleur se trochu červenala, úplně příjemné jí to nebylo, když jí Bil stále zamilovaným pohledem hypnotizoval, když Vicky poprvé kojila, ale Vicky to nevadilo a ani to, že přitom maminka si povídá s tatínkem.

Bude asi velice společenské miminko, když vydržela i následné návštěvy v podobě sourozenců Billa a jejich poloviček. I když bylo vidět, že Vicky stejně nejvíce tíhne z nich, jak se zdálo ke Conny. Zatímco pramalý obdiv sklidil Percy, který schytal spíš mladou mandragoru Vicky. To bylo Fleur trochu líto, protože Percy byl z toho trochu vyděšený, že něho Vicky takto reaguje. Však Aundrey problém vyřešila tím, že mu sundala brýle a Vicky byla v tu chvíli ticho. Očividně byla Vicky háklivá na lidi s brýlemi. Tak to měl pak děda Arthur těžké s Vicky také. Harry doporučil Percymu si pořídit kontaktní čočky jako on, že pak nebude nahánět hrůzu. Fleur nevěděla, jestli tuto radu Percy přijme. Byla přesvědčena že si na svém obrýleném image zakládá, aby vypadal váženěji a ne jako vyvalené kuře.

Její vlastní tatínek si Vicky hned vyfotil, aby jí mohl ukázat mamce, která očividně měla úraz podobně jako Bill a její mladší sestra a tak nemohly přijít. Otázka je jak její malá Vicky je fotogenická, aby ty fotky nebyla katastrofa.

Poslední v zástupu dnešních návštěv se přišel podívat Ron a nesl Leona, který velice zvědavě pokukoval po své sestřenici . Asi si říkal, kdo to je? A proč z ní dělají takový humbuk.

,,Leone, to je tvá mladší sestřenice Victorie, stejně jí asi budeš oslovovat Vicky jako už to tu děláme všichni, viď Fleur?" Ptal se Ron, ale držel Leona zkrátka, aby Vicky nějak v postýlce vedle Fleur postele neublížil.

,,Ten z toho pravděpodobně nemá rozum Rone, ale to s Vicky se tak rychle ujalo, že jsem si na to zvykla už i já." Řekla Fleur a byla už poměrně unavená z toho koloběhu návštěv.

,,Jo a já si vždy přitom stejně vzpomenu na Victora Kruma, jak mu říkala Hermiona Vicky." Řekl Ron.

Fleur se usmála.

,,Vždyť je Vicky pojmenovaná po něm." Řekla Fleur.

,,Cože, to jako fakt?" Ptal se Ron.

,,Ano, na památku Victora, nebýt jeho možná bych nežila nebo bych skončila bůh ví jak během bitvy o Bradavice. Sice během turnaje byl takový trošku nosík nahoru, ale když pochopil jak ho Karkarov napálil a využil, tak mu to bylo upřímně líto. Celá léta podobně jako Hermiona jsem si s ním dopisovala, čistě přátelsky a pak při bitvě, mě zachránil jako galantní rytíř a hodinu později byl mrtvý." Řekla Fleur a skanula jí slzy na tváři.

,,Proto když jsem zjistila, že jsem jiném stavu tak jsem si strašně přála mít kloučka, ačkoliv u mne jako potomka víly je to skoro nemožné a chtěla jsem mu dát jméno Victor. Znělo by to také krásně, Victor Weasley. Však když jsem zjistila, že čekám holčičku, z dědičného hlediska žádné překvapení, tak jsem vehementně přemlouvala Billa k jménu Victorie. Říci, že souhlasil ihned tak to by byla lež veliká jako věž v Bradavicích." Řekla Fleur.

,,Bill zase měl na jazyku Emilii, po madam Vancové a nebo chtěl dát Dorothy, tedy odvozené od Nymfadory. Však jsem nakonec snad díky tomu, jak se to zdravotně zvrtlo s tvojí maminkou tak dokonce Bill souhlasil s Victorii, však samo o sobě to znamená vítězství. A já doufám i ve vítězství nad Grindewaldem." Řekla Fleur.

,,Wau, co by asi na to říkal Victor sám?" Ptal se sám do vzduchu Ron.

,,Netuším, ale doufám, že někde zhůry mojí Vicky vidí." Řekla Fleur a podívala se ke stropu.

,,Určitě." Řekl Ron.

,,Rone ty máš tak skvělou duši, pořád myslíš pozitivně." Řekla Fleur.

,,Ha, ha, ha já optimista? Merlinovo ponožko Fleur, tak to je nadsázka jako hrom." Řekl Ron.

,,Ne myslím, že to co vše jsi zažil, tak by jiné lidi zničilo. Jejich duši." Řekla Fleur.

,,No to je tím, že nejsem nikdy sám Fleur, stále mám někoho kolem sebe. Od malička nemám nikdy úplně soukromí. Jsem z velké vlastní rodiny a i nevlastní v podobě Bradavické armády a to nepočítám svoje chráněnce, co mi přihrál Severus Snape. Známé a přátele všude možně. Být sám, tak bych se asi už dávnou zahrabal pod zem. Stále mě to nutí jít dál. Nějakým způsobem…" Ron se odmlčel.

,,Chápu, ale i tak, skousnout tvojí nynější situaci tak to nevím co bych dělala na tvém místě." Řekla Fleur.

Nad tím se Ron zasmál.

,,Možná je to tím, že jsem jí ještě ne zkousal a budu jí žvýkat hodně pomalu a ještě pomaleji trávit." Řekl k tomu.

,,To je možná také dobře Rone." Řekla Fleur a dodala.

,,Nakolik jsi sis na to vymazal vzpomínky doopravdy?"

,,Mám to ten den rozmazané, určitým způsobem, ale doopravdy si pamatuji jenom to, co jsem řekl Hermioně, na to co se doopravdy tam stalo si nepamatuji. Asi jsem to udělal doopravdy pro svojí ochranu, jak ty říkáš duše." Řekl Ron.

,,Chápu. Takže ty vzpomínky zůstaly tam někde v mé rodné Francii." Řekla Fleur.

Na to Ron kývl.

,,Ty Fleur, doufám, že se nezlobíš zato, že jsem si půjčil z tvého šatníku nějaké oblečení. U Gabči to šlo těžko, ta je malá." Řekl omluvně Ro.

,,To mi rozhodně nevadí, i když by sis měl na sebe něco sehnat hlavně do budoucích měsíců Rone." Řekla Fleur.

,,Nejsi první kdo to řekl, Fleur." Řekl Ron a trochu si přendal na druhou stranu Leona. Tak aktivní mimčo, bylo držet v jednou rukou na dlouhou dobu zápřah, zvlášť s rodiči Charliem a Cho, kteří byli oba do luftu.

,,Hm mám nápad, tuším, že se ti do toho nechce ani za jednorožčí hovínko, a ještě míň se ti asi chce jít sám a nebo s tvojí mamkou. Molly je hold už starší dáma a sice jinak skvělá osoba, ale módě nerozumí. Aundrey a Conny zas tak dalece neznáš a asi by jsi ses styděl. Až se dám dohromady, mohli bychom společně vyrazit na nákupy. Aby Vicky poznala okolní svět ne jenom čtyři zdi." Řekla Fleur.

,,No já nevím, já bych nejraději odcestoval na čas na Silly po mých narozeninách. To balení do vaty od Harryho už mne štve." Řekl Ron.

,,Nestrkej hlavu do písku před problémy Rone. Silly ti nepomůže. Jo kdyby se vraždilo každý den tak možná, bych dala pokyn. Uteč! Grindewald se neozývá a mi ho dostaneme do léta, aby Percy, Harryho kmotr a bratranec mohli si v klidu mohli užít svatbu. Takže není důvod se zase tam schovávat pře lidmi a realitou." Řekla Fleur a pokračovala.

,,Ostatní tady tě stejnou měrou potřebují jako ty je. A že Harry možná je teď možná trochu k tobě citlivý, tak to ber tak, že ti chce být oporou. Říkal jsi mi před pár lety, že by jsi za Harrym skočil klidně do ohně, že je tvůj kamarád na život a smrt. A Harry ti to chce jednou konečně oplatit, že jsi ses o něj se svou rodinou starali a dali mu pocit, že někam skutečně patří. Brali jste ho všichni jako čestného Weasleyho ne jeho hosta. Jako zpočátku mne." Řekla Fleur a v tom se ozvala Vicky.

,,Co je maličká? Rone mohl by jsi mi jí podat? Já jsem celá dřevěná z toho a hlavně moje dolní polovina." Ptala se Fleur.

Ron sice měl v jedné ruce Leona, ale nějak dokázal uchopit i o dost menší Vicky a podat jí Fleur.

,,Co je coccinelle?" Ptala se Fleur a přimkla jí k sobě.

,,Ta zas chceš bumbat co, no apetit jsi zdědila po tatínkovi a strýcích. Leon, tvůj bratranec je občas velký jedlík, tak můžete v budoucnu závodit." Řekla Fleur.

Ron zrudl a chtěl odejít.

,,Klidně zůstaň Rone, já se zakryji dekou." Řekla Fleur a také tak udělala.

,,Takhle tady, jak teď jsi Rone, mi u toho vadíš méně než Bill, kupodivu. Strašně mi totiž připomínáš v tuto chvíli tvoji maminku, jsi jí více podobný než Ginny. Hm více jak říkala ona Prewettová." Řekla Fleur.

,,Kéž bych nebyl." Řekl trochu s povzdechem Ron a přimkl k sobě Leona.

,,Ale no tak, Rone, za přírodu nikdo nemůže, což pak já mohu za to, že mám sobě krev víly a dost možná nikdy nedám Billovi syna? Ne. Tak ty nemůžeš za dědictví ohledně dvojčat nebo Draco Malfoy nemůže za to, že je tak světlý blonďák nebo Harry za vrabčí hnízdo na hlavě. To už nám bylo dáno určitým způsobem do vínku a těžko budeme vůči tomu něco dělat." Řekla Fleur.

Ronovi vtrhla červená do tváří. Určitým způsobem měla Fleur pravdu, nad tím se rozčilovat nebo být nešťastný nemělo cenu.

,,Ehm teď nechci být nezdvořilý Fleur, ale ví Bill, že možná nikdy nebude mít svojí kopii, že možná bude mít jenom holky?" Ptal se Ron.

,,Jo ví, ale neztratil víru, vzhledem k počtu narozených mužských Weasleyů vůči ženám, že nakonec bude mít tu svou kopii a já mu jí neberu." Řekla Fleur.

,,Chápu a jak si stojí šance?" Ptal se Ron.

,,Na 25 procentech, když to vyjádřím mojí osobní léčitelkou, když jsem z jedné čtvrtiny víla, Rone." Řekla Fleur.

,,Poslední dědic mužského pohlaví jenž se narodil s krví víly v sobě před více jak dvěma sty lety, možná proto jsem takový pesimista ohledně toho na rozdíl od Billa." Řekla Fleur.

,,Phé tak by byl alespoň Bill originální, Ginny byla první holka v naší rodině jestli jsem pochopil tátu správně od roku 1866, tak proč ne jenom holky. Bill by měl alespoň o pár problému méně." Řekl Ron.

,,Na úkor mne viď, Rone." Usmála se Fleur.

Ron raději zmlkl.

,,To nic Rone, já nebudu zlá, za tyhle slova." Zasmála se Fleur a nechala trochu říhnout Vicky než si jí usnula v náručí, po mléčném opojení a pak pokračovala směrem k Ronovi.

,,Cožpak ty si můžeš být jistý, že to to nebudou jenom kluci, může tam být maličká holčička nebo rovnou dvě." Řekla Fleur a viděla jak se Ronovi vytratila barva z obličeje.

Na tím se znovu zasmála.

,,Fajn tak, abychom se někam dostali Rone, tak to udělám ve stylu vaší drahé madam Pomfrejové." Řekla Fleur a pokračovala.

,,Tobě nic není, tak vypadni, už jsem unavená." Řekla Fleur.

Ron se ušklíbl a také společně s Leonem se měl k odchodu.

,,A vše nejlepší k narozeninám Rone, ode mě a Vicky. A hlavně jsi přeji pro tebe štěstí v životě, toho člověk potřebuje nejvíce." Řekla Fleur když odcházel.

,,Jo štěstí mi musí asi nejprve sednout na botu. Tak se tu měj Fleur a Vicky nezlob svojí mamku moc. Dala jsi jí pořádný kus práce." Řekl Ron a zmizel z pokoje.


George večer, přemýšlel nad tímto zvláštním dnem. Sesunulo se tolik záležitostí najednou, že to bude trávit nejmíň týden, kolik se toho událo za jediný den. Ležel v posteli na jeho břiše mu ležela hlava Conny a on měl zabořenou ruku do jejích kadeří a díval se do stropu.

Za prvé narodila se mu neteř, sice trochu náhle ale byla zdravá a až příšerně roztomilá. Georgi trochu vadilo, že přes spěch, jí nekoupili balonky a něco na uvítanou do toho světa. Ale milejší jí jistě bylo to, že se s nimi setkala. Až na Charlese, což byla přece jenom trochu škoda.

Až bude Fleur a Vicky doma, tak tam za nimi vezme i portrét Freda, aby se na neteř mohl podívat, když už ne si jí vzít do náručí. Ten bude jistě z ní také u vytržení. Pak si náhle vzpomněl, že Fredovi zapomněli říct, co se stalo s Ronem, a do prdele. To by měl v následujících dnech napravit.

Další na pořadu dne byla oslava Rona samotného. Jo dostal osobitý dárek k tomu jeho svátku a to někoho, kdo s ním bude do budoucna slavit narozeniny. Dostat neteř k narozeninám, tak to už něco je, co se dá považovat za výjimečný dárek z lidského hlediska.

A pak dostal další hodnotné dárky, i když asi nejlepší dal k překvapení všech mu Seamus a Draco, což by Merlin nevěřil. Draco mu dal zaprvé malou krabičku, která ukrývala docela velký postříbřený klíč na zlatém řetízku. Klíč od Malfoy Manor a pak dostal Ron od něho smlouvu, kterou pro něho uchoval Severus Snape, kde mu předal vlastnictví část podzemí, kde byla Tapeserie rodiny Blacků a všech jejich příbuzných a další mistnosti jako například lektvaristivká laboratoř a rozsáhlá knihovna vytvořená Severusem Snapem. Jistý Harry Potter do ní přihodil knížky jenž nalezl v Trezoru 901 v truhle a také knihy z Tklacovské ulice. Tím pádem měl Ron najednou k dispozici obří knihovnu, kterou mu mohli ostatní jenom závidět. A Draco přihodil bonus. Sepsal vlastní smlouvu k tomuto kusu jeho sídla. Tím pádem byl Ron třetí spoluvlastník Malfoy Manor a to bylo rozděleno rovným dílem na tři části mezi Draca, Seamuse a Rona. Takže jestli bude do budoucna nějaká přestavba, tak Seamus a Ron to musí Dracovi schválit a podepsat, že s tím souhlasí. Z prominutím bomba hnojůvka toto chování Draca Malfoye vůči někomu z rodiny Weasleymu. A také tam bylo doslovně napsáno, že Ron a členové jeho případné rodiny mají právo využívat prostory Malfoy Manor jako je knihovna, tělocvična, skleníky a zahrady a tak dál, jako Draco Malfoy a jeho rodina a Seamus Finnigen a jeho rodina. A Seamuse Finnigena dárek nebo spíš dar, byl také petarda, když to předal. On to byl také klíč. Sice vypadal více obyčejně než ten Draca, ale byl do baráku. Od baráku se pěti ložnicemi, zahradou a venkovním letním bazénem. Seamus vděčností za záchranu jeho otce a sestry, mu dal jeho rodný dům do jeho vlastnictví a to i úředně. Z toho jim Ron omdlel a museli ho křísit vodou, jaký šok mu Seamus připravil. U Seamuse to také asi bylo trochu i z lítosti, že Ron při záchraně jeho milovaných se stal obětí zločinců. Ale do očí to Ronovi neřekl.

A ačkoliv Ron nechtěl ten dar přijmout nechtěl, tak Seamus byl neoblomný. Ne, ne a ne, je tvůj a basta fidli Rone Weasley, bylo jediné co šlo dostat ze Seamuse Finnigena. Ron se ptal, proč on tam nechce bydlet, třeba i s Lenkou. Seamus odpověděl, že zboural původní baráček Lenky a jejího otce a postaví si tam nový a lepší i s tiskárnou pro Lenčin nový obchodní záměr a táta zůstane na v Angleysy už na trvalo. Galathea tam nechce protože si zamilovala nový domov. A on je stále pod střechou s Harrym a Nevillem, ale jistě do budoucna bude chtít odstěhovat, tak se mu tento barák bude šiknout. Tak to se pak už nezmohl Ron ani na slovo.

Další hodnotný dárek dostal Ron asi od něho a vlastně byl spojený s tím, co dostal od Harryho. Harry zaplatil poukázku Ronovi, aby si udělal konečně legální řidičský průkaz na auto, že to bude jistě pro něho hračka a George přihodil pro Rona rovnou další klíčky a to od auta i s magickou úpravou. Rovnou Pontiac v provedení sedanu a George si mohl užívat vyvalený obličej Roníka se vší parádou, když to vozidlo viděl zaparkované před Doupětem. Však když si do něj chtěl vlézt a trochu projet, tak George najednou vyndal raději hůlku a řekl.

,,Nejprve řidičák, pak ti auto dám, bez papíru už mi létat nebo jezdit nebudeš."

A to na něj zkoušel Rony štěněčí oči. Akorát díky Conny byl na to George tak nějak imunní.

Další dárky už nebyly takové velikosti, ale jistě byly také přínosné. Hlavně všechny ty všechny poukázky co Ron dostal. Ať to byla pernamentka na plavání od Percyho do jednoho bazénu, nebo poukázka na nákup oblečení od Aundrey a Conny, do knihkupectví od Hermiony,jak jinak a předplatné jednoho umělecky tematického časopisu od Nevilla. V pan Delaclour se připojil fotkou Vicky, kterou nechal pronto vyvolat. Tu vlastně dostali všichni.

George měl v plánu si jí dát zarámovat. Však stejně nejvíce překvapivý host Ronovi oslavy byl Terry Bott. Toho nikdo nepozval a ani ho v Doupěti nečekal, ale přišel a blahopřál k narozeninám Ronovi také a přinesl i dárek. Živý dárek v podobě sovy v přenosné kleci.

George se mohl plácnout do hlavy, že mu nedošlo, že Papoušík v lednu někam odletěl a nevrátil se. Prostě zmizel. Možná ho stihla vánice nebo něco takového nebo ho něco srazilo. Když se Ron ptal pak dodatečně Ginny, jestli jí došla pošta, tak ten dopis, obyčejný dopis prostě nedošel a Papoušík, kterého získal od Siriuse, někam zmizel. Od té doby využíval Ron sovu Harryho Alsu nebo rodinou sovu a ještě se nedohrabal si koupit novou. Možná to bylo tím, že měl ještě jezevčíka Grega. Takže od Terryho dostal sovu, ano Terry řekl, že to sovák není, že je to samička výra virginského, tedy má předky z Severní Americky, ale prej od rodičů je navyklá na Británii a Evropu také. A jméno také zatím nemá i když je skoro dospělá. Naštěstí tentokrát ohledně jména Ginny mlčela a nechala ho vybrat Ronem a ten jí dal jméno které se mu líbilo bez ohledu na to, co řekli na to ostatní. A tak následnice Papoušíka byla pojmenována Atlanta svým novým majitelem a ihned s tím jménem souhlasila. Atlanta by měla unést i větší břemena nebyla tak malá jako Pappoušík, takže také jistá výhoda pro Rona.

Však to nebylo jediné čeho se ten den Ron účastnil. Účastnil ještě položení základního kamene Mžourova společně s ministrem kouzel Crossewellem. Takže oficiálně mohla stavba začít Grindewald tam či sem. Mžourov a Hůlkov bude stát, tak i tak, což byl cíl Fénixova ohně.

Následovala další slavnostní večeře ze které se však omluvil Bill, který se chtěl znovu podívat za Fleur a malou. To nikomu nevadilo. Stejně to byla večeře tak trochu unavená a kde kdo už myslel na domov a postel z toho všeho co se dneska událo. Asi zvláště Ron, který ihned po dezertu usnul.

A tak ho vzal na záda Harry a přemísti hol krbem pryč.

Však jedna situace udržela zrovna George i teď v bdělém stavu. Taková malá scéna, které byl svědkem a jenž mu připadala přinejmenším podivná z jeho pohledu asi trochu moc opatrného staršího bratra jak Rona tak Ginny.

Bylo to během jeho loudavé cesty na záchod během večeře. Ronův kratičký rozhovor, jen pár slov, které zachytil mezi Roníkem a Terry Bottem venku z hlavní místnosti Doupěte na schodech do patra.

,,A vrátíš se?" Ptal se ho Terry Bott.

,,Do stejné vody nikdy nevstoupím Terry." Řekl Ron.

,,Ne, vždyť to fungovalo." Řekl Terry.

,,Jo ale Holly zmizla a podívej se na mne. Nevím jestli bych to dokázal v tomto těle. Doopravdy nejsem žena, ale jenom skořápka je taková. Promiň Terry." Řekl Ron a odešel do patra na záchod.

A tím to končilo a Georgi to nedávalo spát. Co kurník tohle mělo znamenat?

A stejně přesto George usnul, protože ho udolal plný žaludek s několika kousky dortu, pečeného kuřete a v neposlední řadě pstruha na bylinkovém másle a ten slavnostní přípitek v podobě kvalitního šumivého vína.

Přidáno 25.1.2020