Kapitola 22 – Výzva

Nedělního rána 22.března se konala v Bradavické škole čar a magie výjimečná porada učitelského sboru v plném počtu včetně i ostatních zaměstnanců školy. Všichni čekali, až se zjeví sama paní ředitelka.

Většina osazenstva už věděla, co se stalo jejich nové kolegyni a byli zvědaví, jak to paní ředitelka vyřeší zrovna v tuto dobu. Bylo velice nepříjemné znovu měnit profesorský sbor tak narychlo, díky tak nepříjemnému incidentu. O Penelopé se zatím staral svědomitě skřítek Krátura a byla ustájena ve starých Bradavických stájích po boku trestálu, jenž škola vlastnila, o které se s velkou láskou staral Hagrid. Však nebylo jasné, co bude s vyučováním. Byl to problém, protože u pátého, sedmého a osmého finišovali přípravy na zkoušky, jenž měli začít v polovině května. Teď se opakovala probraná látka, zkoušely se dovednosti studentů, pilovali se chyby a neznalost, aby studenti mohli nějakým věděním předstoupit před komisi a uvedli Bradavickou školu v dobrém světle ohledně svých vědomostí. Vzhledem k nedostatkům způsobeným teoretickým výkladem Josse Rowanna a teď pracovní neschopností v důsledku incidentu bylo toto ohroženo. A sbor si to uvědomoval. Však poslední slovo jak dobře věděli bude mít lady Camila Woodová.

Do místnosti vstoupila lady Camila sama a očividně s velkým deskami ve kterých poznali někteří skripta a poznámky Penelopé Cleanwaterové.

,,Zdravím a jsem ráda, že jste se všichni dokázali sem dostat. Vím, že je to nepříjemné takto v neděli tu sedět a vím, že máte jiné plány a jiní by raději byli ještě ve svých postelích." Otočila se lady Camila na zívajícího Nevilla.

,,Však nastala velice komplikovaná situace, kdy jsme zhruba na měsíc přišli o kolegyni ne-li víc. A musíme tuto díru velice rychle a učině zacpat. Obrana proti černé magii je důležitý předmět a na této škole se ho učí 271 studentů a ti musí mít intelektuální, metodickou přípravu a oporu v tomto předmětu." Řekla lady Camila a položila s buch skripta na stůl.

Jelikož nikdo neřekl ani A, tak Camila pokračovala.

,,Náhradu na jeden měsíc je těžké nalézt v časové tísni mimo Bradavickou školu, však jsem se včera večer o to snažila a oslovila jsem jak ministra kouzel a tak ředitelku Krásnohůlek a ředitele Kruvalu a dokonce se mi podařilo spojit s Padovskou magickou akademii, ale zde jsou jejich kapacity vytíženy díky Grindewaldovi, že musím sáhnout k nepříjemnému řešení nastalé situace." Řekla lady Camila a podívala se kolem sebe.

,,Ponomo znovu na pár měsíců převezmeš nejmladší ročník bylinkářství a já tě oprostím sama od povinností zástupkyně mne jako ředitelky." Řekla jako první věc lady Camila.

Profesorka Pýtrová překvapeně zamrkala a ještě více překvapeně se díval Neville.

Lady Camila se podívala směrem bývalé Bradavické ředitelky a zástupkyně a kolejní ředitelky Minervy McGonagolové.

,,Ty Minervo jelikož učíš vlastně podprůměrné penzum hodin zde na škole, tak ti dám na starosti suplování 1. až čtvrtého ročníku Obrany proti černé magii. Viděla jsem, že jsi velice schopná duelantka a ovládáš jak obranu tak útok na vysoké úrovni. Takže jistě dokážeš zaujmout i žáky v těchto hodinách." Řekla Lady Camila a dodala.

,,Ber to jako kompliment a takový zlatý grál na závěr tvé kariéry zde na škole. Velice tím pomůžeš škole." Řekla Lady Camila.

Minerva McGonagolová otevřela tak trochu hrůzou a překvapením ústa.

,,Ale kdo bude učit vyšší ročníky?" Ptala se.

,,Správná otázka Minervo, ale vzhledem k předchozí změně o kterou jsem požádala Ponomu, tak je to celkem jasné." Usmála se Lady Camila.

Neville zbledl. Ne, ne, ne, to mi nemohou udělat.

,,Šestý ročník k ročníkovým zkouškám povede profesor Draco Malfoy." Byla další věta z úst lady Camile a Draco vypadal jako by ho trefil blesk.

,,Pátý, sedmý a válečný osmý ročník, k obtížným Magickým zkouškám z Obrany z proti černé magii povede profesor Neville Longbottom. Jako jeden z vedoucích Bradavické armády a její hlavní iniciátor a velitel, jak mu říká to tvrdé jádro. Vzhledem k tomu, co jsem viděla během klání z kolegyní Minervou a bývalým kolegou Rowanem, drahý Neville, jsi jediný kandidát na listině, jenž vyhovuje v mých očích k úspěchu studentů ve zkouškách, které stojí před nimi." Řekla lady Camila a dodala.

,,A dokáže naučit, jak předvedl v konaných hodinách Bradavické armády. Takže své vědomosti a znalosti dokáže předvést i v hodinách jako profesor předmětu, který napomohl k utvoření této organizaci. Věřím v úspěch studentů v jeho rukách." Řekla lady Camila a Neville nabral červený nádech do tváří.

Ta mi tu hnojí to ego schválně, pomyslel si, aby si mě udobřila za to, že budu drilovat mé kamarády ke zkouškám. Ne, katastrofa učit Hermionu nebo Ginny, na to nebudu mít, ty toho znají víc. Pro Morganiny kalhotky, co jsem si to uvařil za kaši.

Pak Lady vyndala pakl papíru k probírané látce, kterou našla v kabinetě Penelopé a musela jí dát dohromady, protože si to tam proměnou rozvrátila.

,,První až čtvrtý ročník, Minervo." Dala jeden pakl Minervě, která se na to dívala jako na ošatku Brumbálových bonbonů.

,,Šestý ročník, Draco." Dala menší objem stránek před sinalého Draca.

,,Pátý, sedmý a osmý, Neville. Však ty to zvládneš." Řekla lady Camila a dala mu pod nos poznámky k tomu co probírala Penelopé s těmi ročníky.

,,A Penelopé je stále v podobě kravičky?" Ptal se profesor Kratiknot, který byl rád, že nic z toho nedostal.

,,Ano, ale kolem uší jsou už známky lidské kůže. Bude to velice dlouhý přesun zpět do lidského těla a doufám bez následku." Řekla madam Pomfrejová.

,,Chudáček jeden." Řekla Sybila Traveliová.

,,A viník doopravdy není ve spojení s Kouzelnickými kejklemi nebo nedej bože z Grindewaldem?" Ptala se Aurora.

,,Ne s panem Weasleym, to nemá co společného, proběhlo o ohledně toho vyšetřování, zatím však zatím není jasné odkud ty zrádné mléčné karamely pocházely. Však Penelopé asi nebyla jediná oběť. Před Ministertvem kouzel v Spolkové republice Německo se objevilo náhle včera v noci rovnou celé stádo vedené skřítkem, který měl vymazanou paměť tak, že si nepamatoval ani své jméno natož pána. Však podobně jako u Penelopé jsou to proměnění kouzelnici a čarodějky. Očividně se staly obětí kravského útoku pomocí mnoholičného lektvaru." Řekla lady Camila.

,,Cože, ono to nebylo podáno jenom Penelopé?" Ptal se Draco.

,,Ano, ale dalším 30 lidem kouzelnického lidu. Totožnosti zatím známi nejsou, co já vím." Řekla Lady Camila.

Neville polkl, uvažoval co s tím má co společného Aundrey a co ti v Německu jsou zač. Nepřehnala to trochu?!

,,A vůbec Neville k tomu předmětu splňuje podmínky jako profesor?" Ptal se Mark Lawai, jenž učil starší ročníky lektvary.

,,Ale jistě, drahý Marku přečti si záznamy o úspěšnosti OVCÍ, jenž minulý rok proběhly v květnu na Ministetvu kouzel. Tady Neville a Draco oba uspěli z předmětu Obrany proti černé magii s celkovou známkou Vynikající, což tady o Minervě se nedá říct, ta má ve svých záznamech z OVCÍ z roku 42, Nad očekávaní, však zase její kvality jsou ve veliké zkušenosti a zájem o tohle odvětví, které vás strčí do kapsy Marku. Proto jsem je vybrala jako kandidáty, jenž povedou vyšší ročníky. Lepší OVCE z obrany, mělo v tomto století jenom pět lidí." Řekla lady Camila a Neville a Draco by se raději schovali pod stůl.

Ředitelka jim tu dělala reklamní kampaň o kterou nestáli.

,,Kdo?" Ptal se Mark, který nestudoval Bradavice, ale Krásnohůlky.

,,Alastor Moddy, Tom Raddl, Remus Lupin, Severus Snape, Regulus Black, drahý Draco je hned co se týče hodnocení komise za zesnulým panem Radllem a Neville se vecpal mezi hodnocení zesnulého pana profesora Snapa a Reguluse Blacka. Je škoda, že pan Potter a Weasley nikdy OVCE z toho předmětu nedělali, to by jistě se tato hvězdná pěchota jistě rozrostla a to to profesor Toffy a další nedávají zadarmo, ale za duel proti všem členům komise hezky po sobě a bez přestávky." Řekla lady Camila, ale dodala.

,,Však tento rok, skládá zkoušky ještě slečna Grangerová a ta může tuto mužskou výspu ještě pořádně nakopnout. Nebo snad slečna Weasleyová, nevím."

Lady se na tím sama sobě zasmála.

Nový kolegové v podobě Marka Lawia a Raynolda Templtona stáhly rty do tenké linky a jejich myšlenky se v tu chvíli schodovaly. Hrozné duo ti dva, s nimi jen v dobrém a ne ve zlém.


To Fleur Delacour čelila jiné výzvě než profesorské práci na Bradavické škole. Dneska se rozhodla, že udělá první pořádnou a velkou procházku s Vicky a navštíví Grimouldovo náměstí 12. Pro ní jako mladou maminku a maličkou Vicky zkouška jejich spolupráce. Vicky od chvíle co přistála doma s ní, tak trochu začala zlobit, ale pro tak maličkou holčičku to bylo normální, že si musí zvyknout na domácí prostředí, a to jí jistě nemohla upřít, že pro ní bylo to stejně nové jako pro Vicky a stejně únavné, na rozdíl od pobytu v léčitelské klinice, kde se o ní 4 dny nádherně starali s veškerou péči. Však doma je doma a Vicky si musí zvyknout na Lasturovou villu, která je jejím domovem.

A to vlastně první noc jim s Billem proplakala a nebyla k utěšení. Nakonec pomohla velká blízkost těla a tak jí krom přestávek na přebalení a vlastní potřebu měla Fleur stále na prsou přivinutou. A to jí Bill pak ráno střídal, jelikož potřebovala nutně osvěžující sprchu. A také Fleur pomohlo moc prvních 8 dnů společnost starostlivé madam Maximi, která se k nim nakvartýrovala místo její vlastní maminky, která byla stále ještě po tom nešťastném přemístění v nemocnici a pomalu se zotavovala z nepříjemné zkušenosti a útoku běhnic, který tomu přemístění následoval.

Však krom toho extempore ohledně zapití Vicky a tak Fleur musela uznat, že si vytvořil Bill úžasný vztah ke své dceři, nebo spíš Vicky si přivázala drahého tatínka na řetízek jako poslušného pejska. Musela se včera večer usmát, když viděla jak on usnul v křesle s Vicky a ačkoliv nikdo z nich nevydal ani muk, tedy žádný chrapot, tak oběma se táhla slina od úst až bradě ve spánku. Jo ta podobnost tu je jistě na první pohled, pomyslela si usměvavě Fleur. Však něco jí na její dceři Fleur zarazilo. Malá Vicky odmítala přímo s křikem, obléct cokoliv bílého. Chtěla cokoliv, jen nic bílého, snad krom pleny, tam jí to bylo jedno. Byla miminko velice vybíravé na barvičky kolem sebe a umanutě na ní hleděla a popotahovala, když ona sama si oblékla třeba tričko v bílé barvě nebo Bill měl na sobě bílý nátělník.

Bill řekl, že očividně jeho Vicky zdědila asi po strejčkovi Georgi totální zálibu v barevných kombinacích a nemiluje bílou nic neříkající barvu. Fleur tomu úplně nerozuměla, proč Vicky tuto barvu tak dle všeho nesnáší, ale pokusila se jí přizpůsobit. Tím pádem si naplánovala tento její výlet, aby co nejvíce vypakovala bílou barvu z jejího šatníku a to jí tam měla minimálně z poloviny u Merlina.

A jak slíbila tak chtěla poradit a dohlédnout i na nákupy Rona.

Využila služby Záchranného autobusu a vyhrožovala Stanu Silničkovi bolestivou smrti, jestli pojede jako hovado. Silnička naštěstí jí znal, že je čtvrtina víly, a má v povědomí kontakty na pravé víly a setkání s nimi v ráži asi v nějaké nedávné minulosti a to ho odradilo od přílišného spěchu a tvrdých řidičských schopností a jel pohodovou jízdu, když Fleur dokonce i maličkou za jízdy nakojila.

Vyšla s Vicky ovinutou v šátku kolem těla, protože zjistila, že takto je pohyb s Vicky mnohem snadnější, alespoň v kouzelnickém světě. Vystoupala po schodech a zazvonila, protože nevlastnila klíče od tohoto domu a přemisťovat krbem se zatím s maličkou nechce, počká ještě tak dva měsíce, než to s Vicky vyzkouší.

Chvilku se nic nedělo, až pak jí otevřel dveře Harry s něčím co vypadalo jako utěrka kolem hlavy.

,,Ahoj Harry, na co ten šátek kolem hlavy?" Ptala se Fleur.

,,Och to, jsem čistil krb a nechtěl jsem mít ve vlasech špínu, když jsem si je včera myl." Řekl a šátek sundal.

,,Pojď s Vicky dál." A ustoupil jí z cesty.

,,Tak Vicky, na chvilku půjdeš k do náručí k Harrymu a maminka si svlíkne kabát." Řekla Fleur a vyndala opatrně Vicky z šátku a podala jí Harrymu.

,,No ne, ta vyrostla od posledka v nemocnici. A má normální barvičku." Řekl Harry, když najednou měl malou Vicky v náručí.

,,Jo zdá se mi, že mi roste každý den, alespoň jí už nemusím ohrnovat rukávky u dupaček a košilek, však obávám, že brzy budu jí nakupovat nové věci jak rychle roste." Řekla Fleur.

,,No měla by jsi ses domluvit s Nevillem, určitě ti něco dá po Verče, z čeho už vyrostla. Díky péči Rona to vypadá stále nově. Ani jeden flek." Řekl Harry a stále měl na paměti velkou výhodu jeho kamaráda, který uměl všechno prádlo tak dokonale vyprat, že by svého času žasla i teta Petunie, když jí během Vánoc řekl, že je to stará Dudleyho košile, co má na sobě a ale Ron nějakým způsobem dokázal, aby vypadala jako nově koupená, i když štítek nebyl k přečtení už dávno.

,,Hm rozhodně se ho zeptám, kde vlastně je?" Ptala se Fleur.

,,Učí." Řekl Harry.

,,Ale je pondělí?!" Řekla zmateně Fleur.

,,Ano je pondělí, toho jsem si vědom, ale někdo Penelopé Cleanwaterovou proměnil v strakatou krávu, zkrátka dobytče a bude trvat měsíc než se vrátí zpět do své podoby a tak Neville, Draco a profesorka McGonagolová suplují předmět OPČM." Vysvětlil Harry a Fleur si zpět od něho vzala do náručí Vicky.

,,Děláš si srandu Harry?" Ptala se ho.

,,Ne, a lady Camila to zařídila tak, že Neville dostal pátý, sedmý a osmý ročník, ten šťastlivec nebo spíš chudák. Nebo chudák Hermiona. To musí být pro ní šok, jak se role obrátily, ona vždy ráda Nevilla doučovala a najednou ona má Nevilla za profesora. Auuu, to bude kousat hodně dlouho, i když je to doufejme jenom na měsíc." Řekl Harry a ušklíbal se.

,,A Verča?" Ptala se Fleur.

,,No ta je v naší péči." Řekl Harry.

,,Vaší …?" Ptala se Fleur.

,,No dneska jak já tak Ron máme volno, práci máme až zítra. To asi bude mít na starosti Verču buď Draco nebo jí dáme k Andromédě. Neville teď má více hodin a tím pádem potřebuje pomoc z hlídáním. Draco sice dostal šestý ročník, ale to jenom 8 hodin, ale mám ještě na peletě další věci, takže asi proto ho celkem nechala paní ředitelka na pokoji." Řekl Harry.

,,Tak to ti asi Rona na chvilku ukradnu Harry." Řekla Fleur.

,,Klidně. Stejně myslím, že se pokaždé těší někam vypadnout. On je holt kulturní člověk a ty jemu nepohodlná rána mu tu povahu také nekazí." Řekl Harry.

,,Hm chápu, já zpočátku nedokázala pomalu přemluvit jít do práce natož něco sníst." Řekla Fleur a už šla do obývacího pokoje.

Tam narazila na Rona v tureckém sedu, jak sleduje s Verčou v klíně v televizi pořad o divokých zvířatech, konkrétně o životě tuleňů. Verča tím byla dost zaujatá, takže si ani nevšimla příchodu Fleur nebo Vicky.

,,Ahoj?" Řekl Ron.

Fleur překvapeně na něho pohlédla. Tohle rozhodně nebylo její staré oblečení, které bez potřeby navrácení Ronovi půjčila. Na sobě měl fialové triko pro fanoušky ,,Tři sester" a přesto svetr na zip modré barvy a černé kalhoty a bíločerné pruhované ponožky. Trochu jí připomněl tím Nymfadoru, ale jenom trošičku.

Fleur si přisedla k němu a upoutala konečně pozornost Verči, která divně koukala na Vicky, a její Vicky koukala vyvaleně na Verču, která už byla o dost větší než ona.

,,Ahoj Verunko, tak tohle je to mimčo z mého břicha,na kterém si občas pásla koníčky během tvých návštěv. Jinak doufám, že si budeš s Vicky rozumět. Když jste obě holky od písmene V." Řekla Fleur.

Verča trochu nedůvěřivě natáhla ručku po Vicky a ta na ní zamrkala. Verča se stáhla a raději sledovala malé tulení mládě. Asi jí přišlo více zajímavé.

,,Hm asi na tohle setkání je trochu moc brzo." Podotkl Ron a zvedl se pomalu s Verčou v náručí a dal jí do ohrádky u okna. Verča však odlezla na druhý konec a dál koukala jak se malý tuleň učí plavat v té studené arktické vodě.

,,Takže ty mě chceš unést na nakupování?" Ptal se Ron.

,,Ano ale ještě posečkám s Vicky. Mám takový dojem, že pořádně zažila a její střívka právě zpracovávají mlíčko." Řekla Fleur.

Vicky také nejevila zájem se s Verčou seznamovat a místo toho za chvíli ucítila Fleur známý pach, že potřebuje Vicky přebalit a tak rychle odešla do koupelny jí přebalit. Díky své nové kabelce měla vše hezky při ruce a nezabralo jí to ani zdaleka tak moc místa. Dokonce tam měla zmenšený kočárek pro Vicky, protože si byla vědoma, že po nekouzelnickém světě raději s maličkou v kočárku.

Pak vyrazila znovu do jídelny.

,,Hm dobrá asi než se vydáme na nákupy, tak mi ujasni Rone, kde jsi vzal tyto věci?" Ptala se Fleur.

,,Trochu jsem nakupoval bez tebe, asi jsem si vzal od tebe jenom málo. Nechtěl jsem tě okrádat v tvém rodném domě. Hlavně jsem potřeboval boty, protože ty máš menší chodidlo než já." Řekl Ron a zmizel na chodbu, aby se vrátil s kozačkami jenž jí patřily, ale které už neměla víc jak dva roky na sobě.

,,Vracím, ty máš velikost bot 4,5 já pětky, no teď a ty tvoje mě strašně dřeli. Tak prťavé nohy jsem měl naposled ve třinácti." Řekl Ron a koukal smutně dolů na chodila v bačkorách .

Fleur nic na to neřekla krom díky a schovala svoje staré kozačky do kabelky.

,,Tak to se nejprve kouknu do tvého nového šatníku, abych věděla co přidat na seznam. Bez seznamu a peněz lézt na nákup ošacení byl prach sprostý řích." Řekla Fleur.

Při těch slovech Ron trochu zrudl ve tvářích.

,,No když nemá člověk co na sebe, tak klidně jde na nákup i bez seznamu Fleur." Řekl Ron.

,,Stejně existují určitá pravidla Rone, cožpak tvoje maminka nedělala nikdy si seznam co koupit, když vám koupila nějaké oblečení?" Ptala se Fleur.

,,Mamka hodně věcí šila." Řekl Ron.

,,Aha nevadí, ale teď asi už moc vám nešije krom těch pletených svetru, tak vám musela nějaký návod předat jak si oblečení nakupovat a neutratit majlant a přitom vypadat elegantně." Řekla Fleur.

,,Ne o ničem takovém s námi kluky nemluvila a já prostě koupil, to co lahodilo mému oku, nebo to co jsem někde viděl, nebo mi něco koupila Hermiona." Řekl Ron.

,,Ale předevčírem v Prasinkách vystřelil Rona ptáčka snad všem studentkám Bradavic. Měl si na sobě více pohledu kluku než ty tenkrát ve Velké hale Fleur." Řekl Harry měl v rukou balíček.

,,Tady prej to mám jménem Nevilla to dát maličké Vicky. Nevím co v tom je, ale asi Neville jí chtěl dát maličký dárek." Řekl Harry a dal jí ten balíček.

Fleur si ten dárek také uložila do kabelky a řekla k Ronovi.

,,Hm tak se podíváme na ten tvůj modní styl pod lupou Rone a hlavně na ty tvoje minulé nákupy." Řekla Fleur.

,,Jo to rozhodně, utratil ale majlant." Řekl Harry.

,,No to snadno Harry, když měl prázdný šatník." Odsekla mu Fleur a vzala Rona za loket a šla nahoru směr Ronova pokoje.

Fleur jakmile vešla do pokoje,tak vytáhla ze své kabelky notes a plnící pero. Ron si pomyslel. Modní komando udeřilo.


Hermiona nerudně šťouchala do brambor na talíři a přemýšlela jak je to možné, že najednou za katedrou v její hodině stojí Neville. Přitom mladší ročník, konkrétně Aundrey Pocketová, říkala, že mají jako zástup za profesorku Cleanwaterovou, profesorku McGonagolovou. Ředitelka to musela rozdělit mezi více lidí a nějakým způsobem svalila její ročník, mini ročník o 12 lidech, na Nevilla. To byla halo, když se objevil v profesorském hábitu ve dveřích jejich učebny. Div z toho Anthony vedle ní sedící neomdlel. Však Neville rozhodně si nepřišel s nimi popovídat, ale uhnul se první hodině tím, že jim pod nos dal rovnou opakovací test. A Merline na celou hodinu a o čtyř stránkách otázek, které měli vypracovat, žádné zaškrtávání nebo doplňování. Hermiona byla pořádně naštvaná, protože o testu nevěděla a tím pádem to byla i pro ní přepadovka. A drahý profesor Longbotom si mezitím četl dle všeho skripta po Penelopé Cleanwaterová a sledoval je po očku jak sup.

Děsný a příšerné jako ten test. Na tyhle typy otázek nebyla vůbec zvyklá. Například jak měla vědět, vzdálenost na kterou je účinné kouzlo na kůži obra o velikosti 8,5 metrů a ideální místo pro účinný útok pro kouzelníka/čarodějku!? Byli tam dle ní nesmysly.

Na konci hodiny odevzdala naštvaně test a šla na oběd. Po obědě mělo být pokračování hodiny, na které sice byla zvyklá z minulých hodiny, ať z Rowanem nebo Cleanwaterovou, ale dumala nad otázkami. Kdy a kde je Neville sestavil a proč na ně neznala odpovědi! Hermionu to úděsně žralo.

Sedla si do lavice znovu vedle Anthonyho, který si kousal nehet u palce.

,,To je nechutný Anthony." Řekla úsečně.

,,Jenom mám nervy na pochodu, protože nikdy tak těžké otázky z testu v OPČM neměl. Mám stěží polovinu. Kde ten parchant ten test dělal a pro koho je určený, k sakru?!" Ptal se Anthony.

,,Čert ví, ale jsem na tom podobně." Řekla Hermiona a byla sama nervozní a to se jí zatím nestalo, aby byla nervozní z Nevilla v roli profesora.

,,Víte odpověď na otázku číslo jedna?" Ptala se jim za zády Millicent.

Hermiona zakroutila hlavou. To s tím obrem jí přišlo jako nesmysl.

,,Asi co nejkratší, řekla bych, obři mají tvrdou kůži. Taková přepadovka, že se nestydí. Já myslela, že budeme v pokračovat v látce." Řekla nevrle Hermiona.

,,Jo to bychom slečno Grangerová museli vědět látku předchozích ročníku a tu probíranou." Řekl hlas u katedry.

Hermiona poplašeně se otočila zpět, v duchu si vynadala, že si nevšimla, že Neville vstoupil do učebny, pravděpodobně jako zlý duch tichý.

,,Teď rozdám testy, však hodnocení berte jako varování před tím, co Vás čeká a nemine, tedy zkoušky a případné přijímací řízení na určité obory. Dále podotýkám, že otázky dnes a v dalších hodinách probereme znovu a já vám ukážu správná řešení, aby jste příště věděli. Jo jistě se ptáte, kde jsem vzal tyto otázky." Usmál se Nevilla a pokračoval.

,,Nu, něco je z písemných zkoušek OVCÍ jenž jsem absolvoval sám, dále jsou tam otázky z přijímacích testů na výcvik bystrozorství a dále jsou tam otázky, které jsem uzmul ze skript, jenž jsem kdysi dostal od zesnulého profesora Lupina a jenž byli u přijímacího řízení na vysoké učení magické v oboru bílé a černé magie a obrany, které zase absolvoval on." A dal se do rozdávání.

Hermiona našpulila rty a zavrzala zuby a Neville doplnil.

,,A jistě si všimli, že ty první byli nejvíce obtížené viďte. Já to vzal pozpátku, takže ty jenž byli první byli ty ze skript pana Lupina a poslední z mých OVCÍ. Ti rozumní z Vás, se jistě nezabývali tím, co jim připadalo neřešitelné a činili co nejvíce stihnout otázek, kterým rozuměli a znali odpověď, aby měli největší šanci uspět."

Hermiona zrudla ve tvářích, že jí takto Neville doběhl a vyvařil takovým hnusným způsobem.

A ještě více koukala s hrůzou na hodnocení svého testu. Ona přece nikdy nedostala ve svém studijním životě hodnocení z testu Mizerně. Div jí nestoupala ponížením pára z uší.

,,A ještě něco Vám řeknu než se pustíme do opakování z těchto otázek. OVCE nejsou jenom zkouška vašich dovedností a vědomostí, ale především zkouška Vás samotných. Musíte předvést to, že se dokážete nejenom bránit, ale v případě i zaútočit a být členy kouzelnického obyvatelstva, které ví, jak se ubránit a umí se zapojit do boje. Jinak řečeno, stěžejní u zkoušek není obsah učebnic, ale vaše vlastnosti, je umět zapojit v běžném životě nebo při obraně sama sebe. Teď budu citovat pana profesora Toffyho jako vedoucího komise. Vy to máte v hlavě, ale neumíte to dát do hůlky. Nebo to máte v hůlce a nemáte v hlavě. Nejlepší případ to mít jak v hlavě tak v hůlce. Jde o vaší schopnost vytvořit kouzlo, nehledě na situaci. Jsme kouzelnici a vzdělaní tak to předveďme, protože můžeme i ostatní odvětví magie použít, jak obraně tak útoku nebo obojímu. Záleží na nás, jak se k tomu postavíte." Řekl Neville a vzal do ruky křídu a napsal na tabuli.

,,OHAVNĚ VYČERPÁVAJÍCÍ CELOČARODĚJNÉ EXANAMY"

A podtrhl to.

,,Víte jak vzniklo pojmenování nám všem známých OVCÍ?!" Ptal se a položil křídu na stůl.

,,Asi to někdo řekl." Špitla Millicent.

,,Jo to rozhodně, ale kdo a proč?" Ptal se Neville.

Hermiona lovila informace z hlavy ohledně zavedení zkoušek na Bradavické škole a z Historie Bradavické školy čar a magie, kterou snad už znala na zpaměti.

,,Ví to někdo, co vy slečno Grangerová, znáte odpověď nebo ne?" Ptal se jejím směrem Neville.

Hermiona nenašla v tom co si pamatovala žádnou odpověď a tak tiše řekla.

,,Nevím."

V učebně nastalo ticho jak když bouchne bomba hnojůvka. Ještě se nestalo, aby neznala Hermiona Grangerová odpověď a to bylo ticho děsivější.

,,Dobrá, tak to řeknu já." Řekl Neville a v tu chvíli ho propalovali oči jeho bývalých spolužáku.

,,Tyto zkoušky byli zavedené na Bradavické škole roku 1703, tehdejším ředitelem Bradavic a významným lektvaristou Vidiktusem Vidriánem. Dřívější systém přestal vyhovovat a studenti se bouřili vůči tomu, že musí skládat zkoušky jenom na konci sedmiletého studia bez toho, že by měli šanci uspět, na základě předchozích zkoušek. Proto byly zavedeny NKÚ a OVCE, namísto Bradavických závěrečných zkoušek kouzelnické způsobilosti, jak se to původně jmenovalo. A dal OVCÍM své krásné jméno?" Neville se usmál a přímo se uchechtl a pokračoval.

,,Tehdejší první studentka, jenž tyto zkoušky složila a tímto způsobem si ulevila po jejich složení. Všichni jí známe a chodíme kolem ní, pokaždé, když jdeme na ošetřovnu nebo do Bradavické ředitelny." Řekl Neville.

,,To tenkrát mladičká Dylissa Derwottová, pozdější významná lékokouzelnice takto si ulevila před komisí. Ty zkoušky ji přišli ohavné, no to jsou, vyčerpávající, protože trvají déle, než NKÚ a celočarodějné, protože je třeba vaší celé kouzelnické moci a znalosti, exmaneny, to je latinsky zkouška ale také vyslýchání a tenkrát to bylo především ústní a praktická zkouška bez písemné části. A profesor Vidrián se toho chytl a příští rok už šli studenti Bradavic k OVCÍM."

,,Ale proč to není v knížce o Bradavické historii, pane profesore?" Ptal se Kevin Estville.

,,To je další vtip, protože tento nápad nikdy profesor Vidrián si nechal pro sebe a nikde si ho nenechal zapsat. OVCE zůstaly OVCEMI, nikoho nenapadlo proč se tak vůbec jmenují a tak historička jako například Batilda Boockschotová to nepovažovala za přijatelnou a pravdivou informaci, protože jí měla ráda na papíře a nikdy OVCE z lektvarů a Obrany proti černé magii například neskládala a nikdy nemluvila s portréty, protože to co řekli, považovala za drby a fámy. Striktně se držela toho co bylo zapsáno v knihách, rukopisech a textech té doby." Řekl Neville.

,,Takže je to drb, pane profesore Ne …Longbottome?" Ptala se Megan Jonesová.

,,Ne klidně se zeptejte jak profesora Vidriána, tedy jeho portrétu a nebo profesorky Derwettové a jelikož vám odpoví stejně, tak to je pravda, nehledě, že když se povídáte na do archívu zkoušek Bradavic, můžete s povolením paní ředitelky, tak přesně od roku 1704, se to jmenuje OVCE. Však stále to není zcela podložená informace, ale odpovídá to tomu, čemu slouží OVCE. Tam můžete jít s prázdným papírem, ale odejít s vynikajícím hodnocením. Doopravdy vás tam z Vás vycucají vše čeho jste doopravdy schopni a podle toho Vás hodnotí. Horší je, když tam mlčíte, ať z důvodu, že doopravdy máte okno v vědomostí nebo svázaný jazyk do uzlu či ty informace umíte podat jako knížka ne jako člověk. To možná odejdete s tím trollem doopravdy." Řekl Neville.

Hermiona Grangerová měla mírně pootevřená ústa a koukala jak bluma. Kdyby někdo mohl, tak by mohl na čelo jí napsat slovo šok a ona by si v tu chvíli nevšimla.

,,A jak to víte vy pane profesore?" Ptal se Anthony a slovo profesor mu v případě Nevilla šlo přes jazyk jak kapustičky.

,,Když jsem byl během studia a v poslední době často v Bradavické ošetřovně, tak jsem často byl hostem diskuzí s profesorkou Derwertovou. Krásně se ní povídá. Celkově miluji občas se zastavit a popovídat si portréty pozoruhodných osobností kouzelnické historie. Neříkám o nich, že jsou slavní kouzelnici nebo čarodějky, ale kouzelníci a čarodějky, kteří nějakým způsobem pomohli nebo tvořili historii a dali něco nového do toho kotle vědění o kouzlech a tím se zapsali do historie. Jenom kdo se účastní je zapsaný, ne, jak ve sportu tak vědě." Máchl rukou Neville a nápis OVCÍ zmizel s tabule.

,,A teď se pustíme do té látky na těch papírech."

Hermiona se musela oklepat jako mokrý pudl jak jí Neville zaskočil. Doopravdy se vůči němu začala cítit jako studentka a uvědomila si, že brala OVCE, jenom jako test, nic víc. Ne jako její boj, ale jenom pokračování studia. Však díky Nevillovi, si uvědomila, že OVCE, jsou ukazatel pro ostatní jak dobrou čarodějkou ona vlastně je. Ne jako členka Zlatého tria nebo držitelka Merlinova řádu, ale sama za sebe jako v duelu na život a smrt.

Bylo to jako oheň. Musí se podívat pak, na své zápisky a vyčistit je od balastu učebnicových pouček a slov navíc a vysekat z toho diamant. Za to placená u zkoušek nebude. Tam jde o to udržet se a vyhrát, nad těmi co jí budou zkoušet. Fajn, jak to vypadá, tak ona celá léta Nevilla vrchovatou měrou podcenila a on jí to dal sežrat a ukázal co byla do té doby ona, pouze teoretička s encyklopedii v hlavě. Je čas, ukázat veškerou magii a být solitér. Ukázat, to, že v té hlavě doopravdy něco je, ta Hermiona Grangerová.

A také pochopila, proč Neville Longbotom získal vynikající z toho předmětu u OVCÍ. Pochopil jejich podstatu. Pamatovala se jak roztřeseného ho potkala v květnu v Příčné s papírem s výsledky jeho zkoušek a velice se divila nad těmi výsledky. Domnivala se, že minimálně v Přeměňování a Obraně proti černé magii, dali Nevillovi kredit za to, co vykonal v bitvě o Bradavice. Však dnes konečně pochopila, že to Neville sám dosáhl a ještě ve stížených podmínkách po bitvě, kdy se skládali zkoušky v náhradním termínu na ministerstvu kouzel a málo kdo si na to troufl. Vlastně jenom sedm jak ona řekla později sedm statečných. Seamus Finnigen, Neville Longbottom, Hannach Ambottová, Susan Bonnesová, Justin Finch-Flechlie, Terry Bott a Draco Malfoy. A Nevilových šest OVCÍ z Bylinkářství, Obrany proti černé magii, PřeměNování, Historie čar a magie, Péče o magické tvory a Mudlovských věd, všechny vynikající asi tím pádem byly více než zasloužené a vybojované.

To ona má co překonávat, ale dnes si konečně řekla v duchu, že Neville je profesor a právem si zaslouží být jejím profesorem. Měla vůči němu respekt.

On byl fakticky, který jako voják nenosil výložky za hezký ksicht, ale za činy a dovednosti. Profesorka McGonagolová a hlavně Pýtrová se trefily do černého, když ho udělaly členem sboru.


Terry Bott po velice náročném dni studenta bystrozorství, se ukládal ve svém malém bytečku ke spánku. Byl pořádně utahaný a na nic jiného než na klidných 7. hodin spánku se netěšil. Zamotal se do přikrývky a dal jednu ruku pod polštář a netrvalo mu dlouho a usnul jak nemluvně. Zdálo se mu, že je na pláži, sedí na lehátku, má velký doopravdy velký rybářský prut a něco loví. Terry ani neměl ponětí co, ale prostě si pohodlně hověl v lehátku a užíval klidu svého snu. Však to bylo kolem dvanácté narušené podivnou září a pak vše v tom snu jako by zčernalo. Pak Terry ucítil jemu známé cuknutí v oblasti pupíku a pak se propadl do neznáma. Myslel si, že je to součást jeho snu, ale pak spadl někde v jemu neznámé ložnici vedle postele. Však jak to bylo bolestivé, tak to nemohl být sen.

Jeho sen probudil osobu v posteli v tom pokoji a ta se zvedla do sedu a překvapeně ze sebe vypravila.

,,Terry co tu děláš?" Ptala se nebo spíš ptal Ron ve své nové podobě.

,,He jak jsem se sem dostal? Kde to jsem?" Ptal se tak trochu mimo Terry a hleděl kolem sebe.

,,Ehm v mém pokoji v Harryho baráku, ale …" Dál se Ron nedostal, jelikož se otevřely dveře od jeho pokoje.

,,Co se děje Rone? Slyšel jsem nějaké hluk?"Ptal se Neville v pyžamu a uviděl na zemi zamotaného do deky Terryho.

,,Kde se tu bereš Botte?!" Ptal se.

,,To bych také rád věděl. Zrovna ve snu jsem byl na pláži a najednou jsem zde." Řekl celý ospalý Terry.

,,Žádné randevu?" Ptal se Neville.

,,Rozhodně ně, neštvi mě Neville. Spíš se tu Terry z ničeho nic objevil a spadl nepohodlně mi na podlahu vedle mé postele." Řekl Ron.

,,Hm fakticky?" Ptal se Neville.

,,Ano přece vidíš, že mám u sebe přikrývku z domova Longbotome. Netoužil jsem po ničem jiném než-li se prospat, po tom přespolním běhu a hodinách v posluchárně." Řekl Terry.

,,Ale jak ses mohl Terry objevit zde?" Ptal se Ron.

,,Netuším, mohu použít váš krb, rád bych se dostal domu." Řekl Terry.

V tom Neville dostal zamyšlený výraz.

,,Počkej tu chvilku Terry, jenom pro něco dojdu." Řekl a zabouchl dveře Ronova pokoje.

,,Co?" Ptal se Terry Rona.

Ten pokrčil rameny. Terry až teď si všiml v čem vlastně Ron spí a stoupla mu červená do tváří.

,,Ehm Rony, kurník kdo tě obdaroval tím co máš na sobě, to je až …" Terry nestačil říct.

,,Fleur, prej mi bude v noční košili mnohem pohodlněji. No já nevím, pyžamu mi bylo mnohem lépe." Řekl Ron.

V tom se znovu objevil Neville a držel v ruce knížku, kterou dostal kdysi od Hermiony, když se neočekávaně stal otcem Verči. Rovnou si rozsvítil v Ronově pokoji, což mu Terrymu připadalo jako trest pro jeho oči a mžoural jako krtek.

,,Ach tady to je…" Neville ukázal prstem do knihy.

,,Co Neville?" Ptal se Ron a chtělo se mu stejně jako Terrymu spát.

,,Myslím, že asi na čas by se Terry měl přestěhovat sem." Ušklíbl se podrazácky Neville.

,,Co prosím Longbottome?" Ptal se Terry.

,,Myslím, že jsi tedy u Ronyho vyvolal tím svým pusinkováním jistý jev. Jev u budoucích čarodějných maminek." Řekl Neville.

,,Jak že, jaký jev u Merlina?" Ptal se Ron a začínal být na Nevilla naštvaný.

,,No tady se píše, že v ráné fázi očekávání čarodějky, zvláště u těch z kouzelnických rodin, muže dojít v efektu , kdy embryo později plod potomka přivolá matčinou magii, jako přenašedlo partnera povětšinou když samo bdí a o němž se domnívá, že je jeho otec, nemusí to být ten doopravdy jeho stvořitel, ale ten jenž vyvolává skrz jeho matku v něm, tedy v potomku pocit štěstí nebo lásky, skrz fyzický kontakt v podobě polibku nebo sexuálního styku v prvních 31 dnech očekávání a je sám čaroděj. A tento efekt se muže opakovat, však nejpozději v 24.týdnu očekávání čarodějky by měl odeznít. Však stává se to v jednom případu očekávání ze sta u kouzelnických páru. Nejlépe popsaný tento efekt byl … " Neville se zastavil a trochu zčervenaly tváře.

,,U Xenophiliuse Láskoráda a jeho ženy Pandory při očekávání jejich jediné dcery. Tedy u rodičů naší Lenky."

Terrymu se vytratila všechna barva z obličeje.

,,Do prčic." Řekl Ron a pak se otočil na Terryho.

,,Moc se omlouvám Terry." Řekl Ron.

,,To nic, ty za to nemůžeš Rony, ale to jako se to může stát kdykoliv?" Ptal se vyplašeně Terry.

,,V podstatě, jenom když ty mimča budou v u Ronyho aktivní, ne když budou spinkat. Ani já nevím jak to přesně funguje, já tu čest neměl. Tady se píše, že se to Láskorádovým stalo celkem za tu dobu 21krát." Řekl Neville a poškrábal se po hlavě.

,,Terry, klidně tady zůstaň do rána, poslední co chci zase nějaké tvé nepovedené přemístění sem. Nedej rozštěp,nepostrádáš nějakou část sama sebe." Řekl Ron a dodal.

,,Ráno se spojím raději s Fleur nebo rovnou s mou léčitelkou, okej."

Terry necítil, že by rozštěpil cestou a podíval se Nevilla.

,,Ne vypadáš normálně, utahaně a v pyžamu." Řekl ten a zívl.

,,Poroučím se, dobrou a sladké sny." Řekl a odešel z pokoje a dal tu knížku na komodu v Ronově pokoji.

,,To jsem tedy se dostal do divné situace." Řekl Terry.

,,To mi povídej, jako by nebylo toho už tak dost, tak to vyvolá efekt i na tebe. Na hlavičku to celé." Plácl sebou do postele Ron.

,,Tak já půjdu spát dolů na gauč." Řekl Terry a zvedl se k odchodu.

,,Klidně Terry můžeš ke mně do postele, nemusíš spát na gauči. Kolikrát jsem s Holly přespával já na posteli v tvém bytě a postel je dostatečně velká pro dva. Bylo by to nevděčné." Řekl Ron stáhl se trochu na druhou stranu.

Terry se trochu ošíval a řekl.

,,Ale … co Harry a Neville?" Aby řekl pravdu, tak se těch dvou trochu bál.

,,Jim je to jedno podle mého mínění a toto je můj pokoj a tak tu platí má pravidla Terry." Řekl Ron.

Terry tedy vzdychl a lehl si do postele vedle Rona.

,,Ty Terry?" Řekl po chvíli Ron.

,,Ano?" Ptal se Terry.

,,Vzpomínáš, když jsme takto leželi vedle sebe a ty jsi měl na sobě ten obojek, co si dostal od Holly?" Ptal se Ron.

,,Už nikdy více, já nejsem pes Rone." Řekl Terry.

,,Já si ho schoval." Řekl Ron.

Terry se otočil v posteli na Rona.

,,Cože!"

,,Stále ho mám v krabici pod postelí." Řekl trochu nesvůj Ron.

,,Proč kurník sis ho schovával Rone?" Ptal se Terry.

,,Protože jsem ho původně koupil pro Grega, on to byl fakticky byl obojek pro psa, ale já neodhadl velikost a Holly ho uzmula pro svoje hrátky a mne přišlo škoda ho vyhodit." Řekl Ron.

Terrymu to znělo i celkem logicky a pak si uvědomil, jak blízko Ronovi zase je. Bylo mu to trochu nepohodlné.

,,Dobrou Rone." Řekl ale neotočil se.

,,Dobrou Terry." Řekl Ron a zavřel oči.

Terry si pomyslel, och je, proč u Lucifera musela ta francouzská ďábelská víla jménem Fleur Ronovi koupit zrovna noční košili v jeho oblíbené mentolově zelené barvě. Teď to nedostane z hlavy už vůbec. Čert vem francouzsky a s těmi slovy se pokusil usnout na zbytek noci.


Harry Potter se snažil od toho nešťastného Valentinu co nejlépe starat o stravování na Grimouldově náměstí 12. Zaprvé malá Verča by měla teď správně se učit jíst vše, co velké děti, třeba v rozmixovaném nebo pasírovaném stavu než jí narostou zoubky a vytvořit si svojí chuťovou databázi. Dále se Harry pokoušel naučit trochu ve volným chvílích vařit Nevilla. Měl s ropuchou královskou před pár dny rozhovor. On ho začínal Neville totiž štvát svým chováním a tak mu dal konečný termín, kdy se odstěhuje a to 1.září tohoto roku. Když měl svůj barák, který získal jako otec Veronici tak ať ho dá do kupy a u prkýnka dubového tam bydlí. Ne, že by mu vadila Verča, ale začal mu vadit sám Neville. Tím, že se spoléhal na to, že Harry uvaří večeři a strčí mu jí až pod nos. Akorát Harry Potter nebyl jeho manželka a chtěl se také věnovat tomu, co měl původně v plánu a to kurzu vaření, do kterého se přihlásil a který začínal už 60 dní. Takže Harry si uvědomoval, že bude muset nastat čas, kdy stravování sama sebe a Verči bude muset převzít Neville sám. A u sebe doma ať si klidně pořídí domácího skřítka to bylo Harrymu jedno, ale zde budou na Grimouldově náměstí 12 budou vařit lidé ne skřítci do doby co on bude živ!

No další problémový strávník byl Ron. Nebo spíš teď Ronalda, ale Harry ho stále oslovoval jako Rona a jak se zdálo tak to samo Ronovi vůbec nevadilo a byl snad dokonce rád. Harry Potter sice byl odvážný člověk, ale bál se bradavické matróny více než kdy Voldemorta, Smrtijedů, Mozkomorů nebo Grindewalda a tak se snažil, aby Ron doopravdy dodržoval pitný režim a také snažil přizpůsobit jídelníček okolnostem jeho stavu. Harry by nikdy neřekl jiný stav, nebo zbouchnutí, to si nedovolil ani u Fleur natož u Abigeil, ta by ho možná proklela a Ron už to provedl Ginny kletbu, tak Harry se diplomaticky vyhýbal všemu, co by mohlo Rona popudit k použití magie na něm.

Takže jakmile zjistil, že Ronovi se dělá blbě z vařeného nebo pečeného cukernatého ovoce tak ho vyřadil z jídelníčku na to tata. Prostudoval si knížky jenž měl Neville a vyřadil hodně kořeněná jídla a ty co přetékala tukem. A každý den vařil Ronovi zelený čaj nebo mu erl grey dával do toho zázvor. Tím dokonce se podařilo mu to, že Ronovi nebylo i dva dny vůbec špatně od žaludku, což si připsal Harry jako úspěch. Stačilo trochu kouzlit v kuchyni a namáhat mozkové buňky a dalo se to skloubit i s ostatními strávníky. A také nakoupil mnoho sušenek nebo spíše biskvitu a sladkých sucharu a pokaždé to dával Ronovi ráno k posteli, aby jich mohl pár sníst, než vstane, to mělo podle knížek také zamezit nevolnosti. Harry byl najednou vděčný, že Hermiona vyplundrovala knihkupectví přímo dokonale.

Však když dneska otevřel dveře v ruce podnos s konvicí a šálkem zeleného čaje a k tomu talíř s máslovými sušenkami tak překvapeně koukal, co se v pokoji Rona vše nového nachází. Ron ležel sám v posteli, pak tam viděl Terryho Botta jak ho drží jako medvídka v náručí. No to by až tak podivné nebylo, ale spíš bylo podivné, co poletovalo vzduchem v pokoji Rona, jako by neznalo gravitace. Zaprvé zde plaval ve vzduchu nějaký chudák králík bílí jako sníh a celý unavený je tu tam zastříhal ušima. Pak tu vzduchem poletoval zahradní skřítek, který se snažil na sebe křikem upozornit, ale nevydal ani hlásku,jen divoce gestikuloval skoro u stropu. Pak tu bylo něco co vypadalo jako maličký muž, nebo panenka co se jí říkalo Ken u těch Barbínek a byl celý ztuhlý a jenom koulel očima plný zlosti na Harryho. Však nejvíce překvapil Harryho jeden host v pokoji Rona. Na pelesti jeho postele seděl u všech všudy Faweks, kterého nikdo od smrti Albuse Brumbála neviděl. Harrymu málem překvapením vypadl tác z ruky. Harry pomalu položil podnos na noční stolek Rona a přešel o to tišeji k fénixovi. Kde ten se tu vzal. Podíval se k oknu, ale to bylo zavřené. Tak jak se tu Faweksi kruciš ocitl?!

V tom se ozvalo mručení ze strany Rona ten se pomalu probudil, zamžoural a skoro automatizovaně si sáhl po sušence a pak se pomaloučku chtěl zvednout. Všiml během schroustání sušenky, že je v něčím oběti a tak aniž by mu to přišlo divné se zase uvelebil do postele a zavřel oči.

,,Rone?" Dloubl ho do čela Harry.

Ron znovu otevřel oči a zeptal se.

,,Co se děje Harry?" Ptal se nadmíru ospale.

Harry ukázal na Fawekse na pelesti jeho postele.

Ronovi se rozšířili oči na velikost těch Lenky Láskorádové a vydal výkřik.

Tím probudil i Terryho, který se prudce zvedl a narazil hlavou do levitujícího králíka. Toho upustilo náhle levitující kouzlo a spadl do klína Terryho Botta.

,,Co to? Rony ty máš tohoto chlupáče jako mazlíčka? Já myslel, že máš jezevčíka?" Ptal se Terry a chytil chudáka králíka za kožich.

Však v tu chvíli promluvil králík lidskou řečí.

,,Kurva já nejsem králík Botte! Proměňte mě k sakru zpět! A už vůbec nejsem pitomý domácí mazlíček Ronalda."

,,Neville." Řekl překvapeně Harry, když slyšel hlas.

,,Merline ano! Sakra zbavte mě tohoto zvířecího těla." Mrskal v této podobě sebou Neville.

To Harryho rozesmálo. Moc by ho zajímalo jak je možné, že zaprvé něco proměnilo Nevilla v králíka a pak ho přemístilo do pokoje Rona a nechalo ho levitovat vzduchem.

Harry se podíval směr Rona, ale ten celý zezelenal a jen tak tak z poza postele si vyndal kýbl, aby v příští chvíli se ozývaly ne příliš lahodné zvuky blití.

V tom okamžiku spadla do postele i ta panenka a začala pisklavě nadávat však jazykem, kterému Harry a Terry nerozuměli.

Vytáhla na ně něco jako mini hůlku a pokusila kouzlit, ale z hůlky nic, nic a nic nevyšlo.

,,Merde." Řekl pištivě maličký mužík a chtěl se snažit uniknout, ale Harryho chytl do ruky.

,,Za to vy neřádi angličtí zaplatíte!" Křikl ten maličký mužík.

Jo tomu už Harry a Terry rozuměli.

,,Kdo jsi ty prťavče?" Ptal se Harry a na podlahu v té chvíli spadl i zahradní skřítek a dal se jemu úspěšný útěk ze dveří.

,,Vy pitomý angličtí obři, vy nevíte, vy nevíte kdo já jsem!" Křičel z plna hrdla mužík.

,,Ne." Řekl Terry.

,,Já jsem Gellert Grindewald! Divotvůrce a mág." A kroutil na ně rukama snad aby bezhůlkově kouzlil, ale nic, ani jiskra z něho nevyšla.

,,Grindewald? Ale ten přece musí být mnohem větší." Řekl Terry .

,,Vždyť vypadáš jako panenka pro holčičky ty rádoby mágu, co nevydá ani jiskru." Začal se chechtat králík Neville.

,,Dovolte vy ničemové. Od doby co jsem živ, tak vy Britové jste sprosťáci a nejraději bych vás všechny zabil. Necítíte mé přání spojení v jednu mocnou říše a obnovení magického císařství. Počínaje tím hovnem Brumbálem." Křičel na ně maličký Grindewald.

Harry stále držel Grindewalda v ruce si přivolal sklenici od okurek a vložil do ní Grindewalda za jeho ustavičného klení.

Do uzávěru udělal dalším kouzlem tři maličké otvory a uzavřel sklenici i s tím Grindewaldem, aby ho neudusil. No pokud to Grindewald skutečně je.

,,Rone v pořádku?" Ptal se na druhou stranu postele.

,,No myslím, že žaludek se už uklidnil trochu." Řekl Ron a opřel se po pelest postele držíc se za břicho.

,,Tady je čaj, udělá se ti líp." Řekl Harry a podal mu šálek čaje.

,,Díky." Řekl Ron a stále vypadal mdle ve tvářích.

,,Proměn mě zpět." Křikl naštvaně Neville ve své králičí postavě.

,,Má někdo vůbec ponětí jak se to mohlo stát?" Ptal se Terry.

,,Netuším. Nevím jak se tu mohl ocitnout Faweks, natož zahradní skřítek, jak se stal Neville bílím králíkem a nebo jestli tohle …" Harry ukázal na obsah sklenice od okurek „ je Grindewald."

,,A vůbec jak ses tu ocitl ty Terry?" Ptal se Harry.

V tom okamžiku se probudil k životu i Faweks a podíval kolem sebe a odletěl ke krbu kde se usadil do popela vydal výkřik a proměnil se v oheň.

,,Ach vypadal přepadle, asi má ohňový den." Podotkl Harry a šel ke krbu, kde našel maličkého fénixe, v podobě maličkého ptáčete a vzal ho do rukou. Zavařovačku s Grindewaldem nechal na posteli mezi Terrym a Ronem.

,,Za to s Terrym asi můžu trochu já." Řekl Ron a sklopil hlavu.

,,Jak, to sis ho propašoval sem Rone nebo co?" Ptal se Harry v rukou s fénixem.

,,Ne spíš Ronova miminka ho přivolali sem. Támhle podle té knížky…" Neville zastříhal ušima tím směrem ,,je to nějaký vzácný jev u těhotných čarodějek, že přivolávají partnery k sobě nevědomky."

,,A mě to najednou přemístilo asi tak o půlnoci sem, a jelikož se bál Ron, že bych se mohl přemístit tu noc ještě jednou a nedej Merline rozštěpit při tom tak mi nabídl, abych tu zůstal." Dopověděl růžový ve tvářích Terry.

,,Jo to je pravda." Řekl Ron a vzdychl po dalším doušku čaje.

,,Neville nevíš jak ses dostal do této králičí situace ty?" Ptal se Harry.

,,Netuším prostě jsem se takto probudil. Byl jsem v šoku a chtěl jsem se dostat dolu. Nešlo to, až …"

Neville pohlédl směr Rona nevědomky zastříhal ušima.

,,Až když jsi ses probudil a udělalo se ti špatně…prosím … ne další tvá …magie … nebo jsou to ty mimča?" Řekl králík Neville vystrašeně se díval na Rona a schoulil se.

Harry vytáhl hůlku a vyslovil určovací kouzlo nad zavařovačkou s tím co se vydávalo za Grindewalda.

Objevil se nápis ve vzduchu a ten hlásal.

,,Gellert Bernard Adolph Grindewald, v těle Zlatoslava Benjamina Lockharta, pod zmenšovací kletbou, zmenšen na jednu dvacetinu původní velikosti, vystaven magii odčerpávající kletbě, kletba provedena bezchybně a z kouzelníka je moták."

Grindewald viděl a přečetl si též ten nápis vydal pištivý výkřik a omdlel.

,,Hola Voldemortova mrtvola, asi Draco přišel o svou slavnou hodinku." Řekl Terry.

,,Vypadá to tak. Raději to necháme prověřit Hestii, ale kdo ty kletby do prdele na něho seslal?" Ptal se Harry a máchl Památku na kouzlo seslal znovu na zavařovačku s Grindewaldem.

Objevila se jeho kouzla ohledně sklenice spojení z jeho hůlkou, pak však ty kletby našli tenký provázek směr Rona, konkrétně jeho dolní části břicha.

,,Morgano, to jsou ty fazolky, ty dostaly Grindewalda." Řekl Harry a Terry přímo čuměl na Rona jako tele na nová vrata.

Ron se podíval tím směrem a tam doopravdy směřovali dvě maličké nitky magie od Grindewalda v zavařovačce. Nemožné, vždyť je v pátém týdnu, jsou to jenom zárodky, neměli by mít magické jádro. Pomyslel si Ron, pak si uvědomil jednu věc. Ne to není jejich magie, ale jeho, jeho rozlezlého vlastního magického jádra. Mají ho k dispozici jeho magii a využili jí po svém asi.

To samé udělal Harry u Nevilla a i tamtéž kouzlo, co ho proměnilo v králíka bílé barvy směřovalo bílím vlákýnkem na Ronovo zatím ploché břichu.

,,Je to definitivní, tohle je s Ronem na hlavu a já se rozhodně odstěhuji. Nebudu sám sebe a Verču vystavovat riziku nezáměrné proměny skrz nenarozené dvojčata Rona. To je ještě horší než Fred a George a to nejsou ani zdaleka na světě." Řekl Neville stále v podobě králíka.

,,A je vůbec Verča v pořádku. Harry jdi se podívat, jestli tahle pohroma jí neproměnila v myšku." Řekl skoro hystericky znějící Neville.

Harry tedy dal na noční stolek vedle sušenek malého Fáwekse a šel se podívat na Verču. Ta byla na štěstí v pořádku a ještě sladce spinkala. Vrátil se do pokoje, kde právě máchal hůlkou Ron nad Nevillem, aby ho vrátil do podoby člověka.

Až na potřetí se to podařilo. Však jak. Asi se Neville zapomněl zmínit, že proměnili prckové jenom jeho, takže tam přistál jak ho pánbůh stvořil. Naštvaně odkráčel ven z pokoje a něco trousil pod vousy o ďábelských dvojčatech.

Harry se uchechtl. Jo definitivně Ron dost možná bude mít miminka, jenž se budou snažit jít ve šlépějích svých pověstných legendárních strýčku. To jistě George rozbrečí radostí.

,,Myslím, že je to mým jádrem, které je rozlezlé po celém těle Harry." Řekl smutně Ron a pohlédl do podlahy.

,,Vždyť se nic nestalo Rone." Řekl Harry.

,,A tohle…" Terry pozvedl sklenici od okurek s Grindewaldem ,, je husarský kousek. Škoda, že tam nezůstalo trochu láku."

,,Ale nakonec ještě ohrozím tím vás. Mohu rozštěpit příště Terryho nebo proměnit Harryho nebo Nevilla nedej bože Verču v něco malého, co někdo omylem zašlápne. Ne neměl bych tu bydlet, mohu vám ublížit." Řekl tiše Ron a sedl si do bobku a rozplakal se.

,,Ale no tak Rone, to se nějak vyřeší." Přisedl si k němu Harry.

,,No stále máme schopné léčitele, Láskorád to také přežil, tak proč ne já, Rony. Nikdo kvůli tomu neumře, okej. A máme díky tobě Grindewalda a ten už nikomu neublíží." Řekl Terry a vzal Rona kolem rameny.

,,A myslím, že to ty mimča dělají kvůli tobě. Jenom chtějí, abys byl šťastný ne naštvaný. No Neville se choval poslední dobou neurvale a tak ho proměnili v králíka. A Grindewald nás všechny trápil. Však nevím, co si mám myslet o zahradním skřítkovi a o Faweksovi." Řekl Harry.

,,Mě se o nich zdálo." Špitl uslzeně Ron.

,,Co?" Ptal se Terry.

,,Mě se o tom všem zdálo, když jsem usnul ve společnosti Terryho. Nejprve jsem ve snu bojoval s Grindewaldem a proměnil jsem ho no pidižvíka a zbavil magie. Dokonce si pamatuji ty kletby, pak se mi tam ve snu zjevil Neville a tak trochu se mnou nevkusně flirtoval a tak jsem ho ve snu proměnil v králíka. Pak jsem byl zahrádce za Doupětem a lovil zahradní skřítky a posílal je obloukem přes plot jak jsem to dělával dříve a následně jsem si sedl na houpačku za Doupětem a přiletěl mi Fáweks, sedl si na plot a začal mi zpívat Harry." Vypověděl Ron.

,,Okej tak tohle spadá do hodně divné kategorie snu a snu co se plní ještě k tomu. Ne tady už asi potřebujeme pomoc trochu větší." Řekl Harry a odešel z pokoje.

To z Ronem je větší výzva než zvláštní režim jídelníčku. Ne na tohle je potřeba odborníky. Madam Pomfrejovou, možná profesora Kratiknota nebo rovnou rektorku Táborovou z Budče. Ne jeho hlavu je to moc, tohle se musí vyřešit. Nehledě na to, musí předat Grindewalda, předat příslušným místům. Nemůže u nich zůstat.

Přidáno 8.2.2020