Kapitola 23 – Sny k vyplnění
Percyval Weasley šel v početném chumlu své rodiny, protože Harry poslal patrona, že se stalo něco důležitého a měli by to vědět. Měl kolem pasu obtočenou Aundrey, ale za poslední dny si připadal nějak přešlý. Snad nic na něj nelezlo, jenom měl špatnou náladu z toho co se stalo a následně u Hestie Jonesové v bytě. Bylo mu vůči mladšímu bráškovi stydno, měl pocit viny vůči němu vzhledem k Cleanwaterové. Ne možná měl říci o pravé morálce slečny kariéristky Ronovi mnohem dřív. Však možná jeho vlastní ego tomu nedovolilo, protože se v tu chvíli domníval, že prostě Ronald byl Penelopé, té štětce atraktivnější, než on se svými brýlemi a úzkou postavou.
Ne to s Terrencem Bottem, mu bylo jedno v tuto chvíli, ale Percyho spalovala zlost na Cleanwaterovou, že bratra takto zneužila pro své touhy. Stále to byl jeho mladší sourozenec a on měl ho chránit. A nedělal to. A Percyho tahle věta žrala, takže přímo horkokrevně zareagoval na Botta, když přišel ten hulák. Vypovědělo jeho chování všechny pojistky a prostě jenom vybuchl z něho čirý vztek, že si někdo dovolil k Ronovi toto, i když to nebyla pravda jak se dověděl později toho večera. Pak když se vrátil domu, tak si musel dát studenou sprchu, protože byl rozpálený jak uhlík. Pak když se podíval do zrcadla tak musel uznat, že z toho starého Percyho, perfekta a primuse Bradavic zbylo, tak málo. Nebýt brýlí a jeho úzké tváře, tak by ho nikdo nepoznal jistě. On se málo kdy na sebe díval do zrcadla, dříve se sám sobě ošklivil, protože prostě neměl nijak krásnou postavu na chlapa. Byl vždy vyhublý na rozdíl od bratrů.
Však nevěděl ani jak, ale za minulé měsíce docela zmohutněl a nabyl svalstvo, které nikdy pořádně neměl. Ne nebyl kulturista, však mohl konečně na sebe pohlížet jako na chlapa ne jako na tyčku do plotu. Percy přemýšlel jak naložit se svou postavou, jak se stavět na oči své rodiny, společnosti a Ministerstvu kouzel. Jako úředník nebo jako někdo jiný.
Pohroužen do této myšlenky si vzal v zádi ledničky Aundrey ukrytou láhev vaječňáku a lokl si.
Ne nechutnalo mu to a tak to vyměnil za krabici s pomerančovým džusem a sedl si na gauč a ponořil se do myšlenek.
Pak si vzpomněl na to co řekl ten bystrozor ten Philiupus nebo jak se jmenoval. Proč se on Percy Weasley nedal na bystrozorství?!
Percy si rychle odpověděl. Protože by s tím jeho matka nesouhlasila a chtěla z něho kopii jeho otce, kterému se tenkrát podobal ze všech bratrů nejvíce. Však je to pravda i teď?
Spíše ne.
Však teď jít do výcviku, když si chystá vzít Aundrey a do budoucna založit rodinu, také není perfektní nápad. Však Percy věděl, že jsou i jiné možnosti. Nemusí být nutně ten, který bude dělat špinavou práci bystrozorů. Percy se usmál, když si vzpomněl na revoluci na Ministerstvu kouzel kterou zažil on na nemocniční posteli. Magická armáda Británie ve službách královny jistě není tak na ráně jako bystrozoři. Možná by si měl více zjistit a uvážit jestli by nemohl se tam propašovat. Ty jejich krásně mechové hábity se mu líbili už od pohledu.
A na Ministerstvu už začíná být co se Weasleyů tak trochu mnoho, vzhledem k Billovi. A on je označován jako Weasley z odboru pro děti a mladistvé, to se mu začalo příčit.
Však teď bylo důležitější co se stalo, že k němu poslal Harry svého jelena.
Hestie koukala jako puk na dámu před ní, jenž se představila jako rektorka Budečské vysoké druidské kouzelné školy v České republice Májoslava Táborová a stejně vytřeštěně na sklenici od okurek, kde seděl maličký mužík na bobku a tvářil se zlostí bez sebe. Na madam Pomfreyjovou, ministra kouzel Dirka Cressewella, který se chechtal jako malý kluk a smutně vyhlížejícího Rona, který seděl na pohovce opřen rameny o Terryho Botta v místnosti známé také jako Bradavická komnata nejvyšší potřeby.
,,Promiňte, ale mohla by jste mi to ještě jednou vysvětlit madam?" Ptala se Hestie.
,,Ale jistě slečno Jones." Řekla paní rektorka.
,,Tady Ronalda, nebo nám všem známý Ron, tuto noc projevil velice vzácnou přímo mýtickou vlastnost, kterou měla naposled nám dobře známá Pernela Flamelová během svého jediného těhotenství se svou jedinou dcerou Isabellou, která však jako mladičká dívka zemřela v krvavém boji s jistým kouzelníkem. Takzvaná snová magie magických matek, též popisovaná jako Gaii dar. Jedná se o verzi nitrozpytu, kterou však Ron ovládá i tak, ale přímo na hony vzdálené nám známé úrovni, kdy je budoucí maminka schopna skrze své sny na dálku přivolat předměty, lidi, věci a měnit jejich podstatu. Však díky ne podstatu sama sebe. A tak se stalo slečno Jones, že nedopatřením Ron proměnil pana Longbotoma v bílého králíka, přivolal ze zahrady rodného domu zahradního skřítka, bůh ví odkud fénixe a přivolal a proklel Gridewalda do nynější podoby. Je to vlastně pro nás velká klika a velká smůla Grindewalda, že byl Ron tímto darem obdařen. Normálně se takové čarodějky rodí jednou za pět set let, však o případu jako je Ron zmínky nikdy nejsou nebo já o nich neslyšela. A ano efekt přemístění partnera, nu v tuto chvíli jak to vypadá pana Botta, je jenom maličká špetka toho daru, který se jinak dále pak neprojevuje. Však u Rona se projevil v plném rozsahu. Však nám to vyřešilo jeden problém a to tohle hovínko." Řekla rektorka a ukázala na Grindewalda v sklenici.
,,A já už se těšil na duel." Řekl zamračeně Draco Malfoy, také přítomen.
,,No tak buďte rád, že se můžete věnovat příjemnějším věcem než tomuhle posránkovi, pane Malfoy." Řekla paní rektorka.
Draco dále podpaloval očima sklenici od okurek a říkal si, v duchu, Merline díky, že nejsem Ronově nepřízni, mohl bych v té sklenici také být nebo být králíkem. Tohle je zatraceně silná magie. Vždyť má Grindewald teď 9 centimetrové tělo a nemá ani píď magie. Je z něho totální moták. A to díky jisté vlastnosti, o které se mluví tak jedině ve spojitosti s Flamelovou manželkou jak je vzácná. Merline to, co se stalo ve Francii udělalo z Weasleyho ještě hrozivější magického člověka.
,,A to bude mít Ron tuto vlastnost, než přijdou jeho miminka na svět?" Ptala se Hermiona.
,,Ano, vztahuje se jenom na jedno těhotenství jednou za život. Je to jednorázový dar. Takové poprvé a naposled. Polibek od matky přírody." Řekla rektorka.
,,A to se tedy může stát, že bude Ron snít, teď řeknu blábol, že hraje šachy třebas s profesorem Snapem. Jaký následek by to mohlo mít?" Ptal se Neville, který byl stále nevrlý z toho králičího rána od Rona
,,Nevím nedokážu říct, pane Longbotome, madam Pernela Flamelová jak je mi známo toto své období věnovala především k uzdravování lidí. Prostě si přála je ve svých snech uzdravit a povedlo se jí to. V starých letopisech je popsáno 10 takových případu, kdy vyléčila několik kouzelníku ze závažných chorob. Však jak tady Ron to uvedl, tak se to dá použít i jako zbraň." Řekla rektorka.
,,Takže když budu spát a snít, tak tím vám budu nebezpečný." Řekl smutně Ron.
,,Ale ne bráško." Snažil ho uklidnit George.
,,No do jisté míry ano, ale dá se to dát pod kontrolu, když budete chtít Rone." Nabídla se paní rektorka.
,,Jak?" Ptal se Ron.
,,Lapač snů." Řekl Bill Weasley.
,,Co? Tu hovadinu od Indiánu?!" Ptala se Hermiona.
Májoslava se na tu mladou čarodějku zamračila.
,,Slečno Granger, lapače snů nejsou žádnou podvrhem, pokud jsou od doopravdických Indiánských kouzelníku a šamanů. Je jich sice po málu, ale jsou to umělci ohledně nitrozpytu a u nich se předává hluboké vědění ohledně moci snové magie matek. A pan Weasley Williem jak tuším tak měl kdysi tímto typem magie nějaké zkušenosti, když jste to vypálil jako pistolník ze svých úst." Řekla úsečně.
,,Ano mám kamaráda z Castlebrusca a ten je Indiánem kmenu Aztéků. Je též odeklínač jako já." Řekl Bill.
,,Och Brazilské Castlebrusco, velice uznávaná kouzelnická škola."Řekla rektorka.
,,Ale jak ten lapač pomůže mne?" Ptal se Ron.
,,Zachytí tvou magii a tvoje sny. Prostě zůstanou v místnosti a nepůjdou na svou pouť a tobě to neuškodí bráško. Je to vlastně takový zámek i na noční můry, někdy když to tak šaman vyrobí. V tom případě zachytí noční můry a nenechá je dojet do konce, prostě je z tebe vytáhne. Jenom to musíš mít zavěšené na tvou postelí nebo oknem a v místnosti kde spíš a také tam pokaždé usínat. A když budeš někde na návštěvě tak ho brát sebou. Je to vlastně odklínačská technika, i když indiáni by to nikdy takto nepojmenovali, jsou to prostě lapače a basta." Řekl Bill.
,,Wau, škoda, že jsme o tom nevěděli dřív, možná by to zamezilo i nitrozpytu Volďi." Řekl Harry.
,,To bohužel ne, to doopravdy funguje jenom na sny pane Pottere, jenom na sny." Řekla paní rektorka.
,,Škoda." Řekl Harry.
,,A vydrží ten lapač chytat tyhle Ronovi sny tak dlouho, nerozpadne se?" Ptala se Ginny a byla upřímně šokována silou magie Rona.
,,Neměl by, když ho vyrobí expert." Řekl profesor Kratiknot a promnul si knírek.
,,A já takového experta mohu kontaktovat." Dodal Bill.
,,Doopravdy Willieme?" Ptal se pan Weasley a doufal, že šokem mu nevypadají vlasy, vzhledem k rozsahu schopnosti Rona. Byl na jeho nerva trochu moc, i když za to nemohl a dostal se do toho nevině.
,,Ano mám přátele mezi Indiany skrz moje studium odeklínačství tati. A Ron potřebuje pomoc, protože tohle rozhodně nezvládne sám. Je mojí povinností staršího bratra mu pomoci. Kolikrát on nastavoval svoji kůži vzhledem k nám. Vzpomeň si tati na bitvu o Bradavice. A kontaktovat Jacka, je to nejmenší co mohu v tuto chvíli udělat. Promiňte musím poslat sovu." Řekl Bill a odešel z místnosti.
,,Fajn teď víme, odkud jsou u Billa doma ty poněkud zvláštní předměty. On je asi čestný indián." Řekl se smíchem Harry.
Však umlkl, když viděl Fleur s Vicky v náručí, která se tvářila nadmíru přísně.
,,Harry to není vtipné, Bill doopravdy je čestný člen indiánského kmene svého kamaráda z Castlebrusca od roku 89. Můj manžel má mnoho přátel po celé zeměkouli, jako odeklínač. Nejvíce jich má mezi indiánskými kmeny a egyptskými kouzelníky a jejich metody odeklínání a zaklínání používá a je tím uznáván zde v Británii. Bradavice chrání několik štítu původně vytvořenými indiánskými kmeny v Střední Americe a Egyptských faraonů. To samé se dá říct o Doupěti a Weasleyovském sídle nebo Malfoy Manor. A teď nám jeho přátele pomohou znovu a hlavně Ronovi."Řekla Fleur.
To šokovalo osazenstvo Komnaty největší potřeby.
,,On je indián?!" Ptala se překvapeně paní rektorka Táborová z Budče. Ta rodiny Weasleyů jí dělala v hlavě zavářku na pořádnou migrénu. Z nich lezou tedy věci. A nakonec tam je i indián. Mayovky jsou tak pasé vůči nim.
,,Ano Williem Weasley, je čestný člen kmene skoro zmizelých Azteků, co já vím, pokrevním bratrstvím s jiným členem, myslím, nějakým Jackem, který je nejmladší syn nynějšího náčelníka kmene." Odpověděl pan profesor Kratiknot.
,,A jak to, že nám nikdy Bill neřekl?" Ptala se paní Weasleyová z hrůzou v očích nad novými skutečnostmi.
,,Tak to já nevím, ale myslím, že to je tím, že se styděl, za způsob jakým k tomu přišel." Řekla Fleur.
,,Proč?" Ptal se George a říkal si, že dnes je tedy pátek za všechny prachy.
,,Musel podstoupit jistý rituál kvůli tomu." Řekla vyhýbavě Fleur.
,,Počkejte, řekli jste, že Bill je členem Aztéku, těch Aztéku!" Řekla polekaně Hermiona.
,,Ano, další důvod, proč se o tom Bill nezmiňuje, stejně i tak, že používá jejich kouzla a kletby." Řekla Fleur.
,,Co je na tom tak špatného?" Ptal se Harry.
,,Cožpak ses na primárce o nich neučil Harry. Halo velká aztécká říše střední Americky a jejich pyramidy." Řekla Hermiona.
,,Ne ti." Došlo Harrymu a zbledl ve tvářích, když si vzpomněl.
,,Fleur, nebylo náhodou tím rituálem pojídání jistého druhu masa?" Ptala se Hermiona bledá jako nemocniční stěna.
,,Jenom jednou." Řekla Fleur a dívala se dolu na Vicky.
Dracovi došlo velice rychle došlo, co tím Grangerová myslí a otřepal se jako mokrý pes. Ne s Weasleyovými jedině za dobře. Jeden je děsivější než druhý. Nejméně děsivý v tu to chvíli se zdál starý pán Weasley, ten vůči svým dětem a manželce působil dojmem medvídka na hraní.
,,Jaké maso?" Ptal se George a v příští chvíli.
,,Pane Georgi Weasley, aby se mohl člověk stát členem aztéckého kmene, zvláště toho kouzelnického, ano Aztékové jsou stále mezi živými, jeden je profesorem na Castlebruscu, a není narozen do kmene, ale přijmout členy, musí postoupit rituál, kdy sní tři druhy masa. Je jedno jestli tepelně upravený či nikoliv, na to už se prej dle všeho nehledí v dnešní době, ale jedná se o maso draka, jednorožce a kouzelníka tedy člověka. Tím se prokáže, že je hoden se naučit jejich magii." Řekl profesor Kratiknot.
George se vytratila všechna barvička z obličeje. Že já se ptal, pomyslel si.
Ron rovnou vystřelil z komnaty jako šíp směr nejbližší záchody, jak mu se přetočil z toho žaludek.
A u ostatních nastalo ticho jako když někdo použije někdo tišící kouzlo.
První promluvil pan Kratiknot a dodal.
,,A to ani nevím ani, co podnikal Williem u egyptských odeklínačů. Však jeho Faraonova past, je velice účinná, ale neznám vůbec toho od koho to pan Weasley toto kouzlo získal."
A vzdychl.
,,Bill není zlý kouzelník, ale umí nakládat i s magii, kterou nikdo nechce ani vidět nebo slyšet. Jako tady Draco nepovažuje jí za prostředek zla, ale prostě za jev. Záleží za tom, jak jí člověk použije." Řekla Fleur.
Další se však ozvala Hestie.
,,Nechme našeho indiána indiánem, ale co Grindewaldem?" Řekla a vzala sklenici od okurek s Grindewaldem, který asi velice bedlivě poslouchal a vypadal ještě více vyděšeně než předtím. Představa aztéckého indiána s britskými kořeny mu přišla děsivější než Albus Brumbál.
,,Dobrá otázka co s ním?" Řekl zamyšleně ministr kouzel.
,,A co ho poslat k přátelům Billa, jako odměnu za pomoc Ronovi. Aby mohli i nadále provádět své rituály." Usmál se ďábelsky Percy.
,,Znám tě Percy?" Ptal se George, když slyšel ten sadistický plán.
,,Vzhledem k tomu jakou škodu ten pidimužík napáchal, tak by bylo ho snadné zabít, ne. Však nikdo, doopravdy nikdo si nechce jím špinit ruce nebo duši. Proto bych ho poslal Aztékům jako takový dar, za pomoc, kterou nám poskytnou. A mezitím bych ho nechal odsoudit soudy za hrůzy, které způsobil, jako rozvraceč společnosti, terorista a tak dál. Ten výčet je doopravdy velký." Vysvětlil Percy.
,,Hm Percyvale ten nápad se mi moc líbí a má stabilní povahu." Řekl ministr kouzel Dirk Cressewell a mnul si ruce, jak v pohodě a bez velkých ztrát se zbavili Grindewalda.
Ron plný strachu dva dny poté šel do kuchyně než půjde spát, poprvé bez ampulky bezesného spánku. Na ty dva minulé dny mu je dala madam Pomfreyjová s tím, že může užívat tento lektvar jenom v omezeném množství aby si nevytvořil závislost. Takže takto usínat jenom dva dny v týdnu a zbytek ne. Bill vyrazil do Jižní Ameriky kvůli němu za indiány a měl se vrátit zhruba za týden na oslavu vítězství. Sebou měl zavařovačku s Grindewaldem a normální jeho cestovní zavazadlo. A Ron nemohl ani tuhle vlastnost nějak moc ovládat, protože sny byly něco jak mu bylo vysvětleno to co vytvoří jeho mozek když se on ocitá v hlubokém spánku. A madam Pomfrejová trvala na tom, aby teď spál, ne aby neponocoval, že by mu to zdravotně neprospělo.
Paní rektorka Táborová instalovala v jeho pokoji čidla, když se v jeho pokoji něco objeví, co tam předtím nebylo a Terryho by to mělo vzbudit. Ron si připadal bezmocný, že si jeho magie dělá, co chce a on nemá na tím kontrolu.
Což mu nepřidávalo ani jinak na náladě nebo spokojenosti jeho žaludku, protože mu bylo blbě i několikrát za den. Ron se to snažil kompenzovat tím, že se snažil jíst hlavně večer. Spíš jedl ze zlosti sám nad sebou, svojí magii a tím proklatým darem, který nikdy nechtěl. Otevřel ledničku, ale tam neshledal nic, na co by měl chuť. A tak otevřel mrazák a podíval se do něj. Hm mražené kousky malin vypadaly lákavě a ta čokoládová zmrzlina také. O pár minut labužnicky seděl Ron u stolu a jedl z kbelíku zmrzlinu a zasypával si to mraženými malinami. Však jakmile dojedl tak se cítil tak ospalý, že usnul rovnou u stolu ještě s lžící od zmrzliny v ruce.
Zdál se mu prapodivný sen. Ocitl se v lavici v učebně Obrany proti černé magii, tak jak byla zařízena ve třetím ročníku, ale nikoho neviděl. A on sám byl v těle jak byl teď až na to, že měl Bradavickou uniformu studentky, z čeho se sám červenal, protože on se vyhýbal nošení sukní jako čert kříži. V tom vešel dovnitř zástup studentů. Ron tam poznal spoustu tváří, které nemohl už dlouhou dobu vidět a byly z Bradavic. Zachariáše Smithe, Lisu Turpinovou, Levanduli Brownovou, Colina Crevreyho, Freda, Su Lie. Však ti si ho nevšímali a bavili se mezi sebou, což ho překvapilo.
,,Hej mluvte se mnou!" Křikl Ron ve snu.
,,Kdo jsi zač?" Ptal se ho Colin ve svém Nebelvírském hábitu.
,,To jsem já, přece, Ron." Řekl Ron, však než mohl cokoliv říct, tak do učebny vstoupil profesor Remus Lupin v profesorském hábitu pohlédl na Rona.
,,Sednout Weasleyová!" Řekl ostře.
V těsném závěsu do učebny vstoupil profesor Severus Snape a nesl profesorovi Lupinovi kalich o kterém dobře Ron věděl, že je to vlkodlačí lektvar.
,,Na Lupine, tvoje medicína." Řekl profesor Snape.
,,Díky Severusi." Řekl ten.
V tom však někdo nebo něco chytl Rona za rameno a ten se náhle probudil.
,,Rone vzbuď se!" Křikl mu někdo ještě k tomu do ucha.
Ron zamžoural a uvědomil si, že je v kuchyni v domě Harryho a ne v Bradavické škole.
Však pak otevřel oči dokořán. Harry tu nestál sám.
Stálo tu hned několik nahatých lidí. Zaprvé rudý jak paprička Fred Weasley, který si utěrkou zakrýval nádobíčko. Levandule, co si rovnala lokny, aby si zakryla svoje vnady. To samé Su Lieová a Lisa Turpinová. Colin, který držel prázdnou misku od zmrzliny, aby skryl to nejnutnější. A Zachariáš Smith jenom svými rukami a přešlapoval z místa na místo a tvářil se nerudně, jako by potřeboval na pány. No jako tečka na závěr nahý jak přišli na svět Severus Snape a Remus Lupin, kteří ani neskrývali překvapení, že se ocitli mezi živými a nejsou v obrazu a bedlivě se prohlíželi, jestli to je sen nebo skutečnost. A do toho všeho vyvalený a překvapený Harry v pyžamu.
,,Může mi někdo prosím Vás vysvětlit, jak to, že jsem u Morgany na živu, když jsem byl portrétu a moje tělo hnije někde na hřbitově?" Ptal se Severus Snape.
Harry nevěděl jak mu odpověď a pelášil pryč pro pomoc do Bradavic. Ronova magie přivedla mrtvé mezi živé do Merlinovy prdele. Na něho už krapánek moc.
Poppy Pomfrejová neměla slov, pro ten zázrak, který se v noci stal. Vůči tomu Merlin sám vypadal jako amatér, jak kouzelník z cirkusu a jeho králíci z klobouku. V řadě za sebou seděli ve vypůjčeném oblečení osoby, které už nějakou dobu měli být po smrti a vypadali jako stejně staře jako v den, kdy odešli ze světa. Jak u Merlinovi pačmáry to bylo možné! A doopravdy měli všechny vlastnosti, těch lidí za které se vydávali. Mateřská znamínka, pihy na tváři, tak dále, včetně toho kuřího oka Severuse na pravém chodidle. Byla z rozumem v koncích.
A to samé viděla v očích rektorky z Budče a kolégium Bradavické školy, pár studentů Bradavické školy, kteří se přišli podívat a dále Weasleyovská rodina a kolegium vysoké školy magické v Londýně. Osm lidí v tu noc vstalo v mrtvých a to nefalšovaně doopravdy. Vedoucí bystrozorského oddělení Hestie Jonnesová dokonce vyletěla z ošetřovny na koštěti letěla skrz hřbitov v Prasinkách, Halle a Vydrníku, aby zjistila, že hroby dotyčných jsou prázdné a není tam ani památka po těle samotném. Přišla zpět na ošetřovnu ožralá, jak si pak do sebe obrátila flašku jamajského rumu a motala se jak vítr v bedně div se neporoučela k zemi.
,,Myslíte, že za to může Ronova magie?" Ptal se Harry.
Na to nikdo nemohl odpověď.
,,Jestli ano, tak Weasley, no teď Weasleyová bohužel, vzhledem k tomu incidentu ve Francii, je lepší než Flamel a Merlin dohromady. Díky moc Rone, za druhou šanci žít, to nevím jak ti kdy to oplatím." Řekl Zachariáš Smith a usmíval se od ucha k uchu, že je na živu, nic ho nebolí, jeho plíce fungují jak mají a neteče mu krev bůh ví odkud. A také měl v náručí svou dceru Ráchel, která byla pro něho šokem stejně jako jeho syn Noe, ale přímo od prvního okamžiku je zbožňoval. A Sally o to víc za její statečnost.
,,No bráška nebo sestřička to je šumák, je ještě lepší než ty. Jo obrazem bylo fajn, ale toto je stokrát lepší. " Stékaly slzy radosti Fredovi po tvářích a držel se jako klíště George, který popotahoval, že má dvojče zpět a ti dva dohromady byli v náručí paní Weasleyové, která plakala jako želva, že se jí vrátil Fred mezi živé. Přímo kolosálním zázrakem, na kterou byla snad veškerá magie světa krátká.
,,Ale jak tohle vysvětlíme veřejnosti?" Ptala se Lisa Turpinová a připadala si nepatřičně.
,,Dobrá otázka." Řekla Levandule a kroutila v prstech loknu a dívala se s podivem na to, co mělo být Ronem Weasleym.
,,Co teď s námi bude, nezmizíme zase?" Ptal se Colin a hleděl celý nesvůj na malou Ráchel v náručí Zachariáše a zpracovával tu část vyprávění, které jim vyprávěl Neville o svém synovi Martinovi a tom co se stalo s Denisem. On a otcem, to si nedokázal pro pána boha představit.
,,Netuším pane Crevrey, ale zdravotně jste v pořádku, víc než jste šel do bitvy. Jste zdraví jako řípa. Jediné kdo tu má malý zdravotní problém je tedy Severus s kuřím okem. Dokonce nemohu nalézt v Remusi ani špetku vlkodlaka. Jako by to vše zmizelo." Krčila rameny paní Pomfreyjová a připadala si jako blbec na druhou odmocninu z miliónu.
,,Což si nedokážu vysvětlit." Řekl Remus a tiskl k sobě Teddyho. Byl o tolik větší než kdy ho měl posledně v náručí. Tolik vyrostl.
,,Ronalde, sakra co jste u všech všudy ve své makovici vyprodukoval. Dokonce i moje znamení zla je v čudu, ale to pitomé kuří oko na mém palci ne?" Ptal se Severus Snape.
V tom se otevřely dveře ošetřovny Bradavic a do ní vrazily dvě černé skvrny, které málem povalily Sally a Nevilla a huply na na postel, kde seděl Severus Snape.
,,Tatí!" Vykřikli a obě děti ho objaly, div ho nezačaly škrtit.
,,Lilly a Lucasy." Křikla ode dveří Karin a těsném závěsu s Narcisou, Dracem, který nemohli uvěřit vlastním kukadlům.
,,Morgano." Řekl Draco.
,,Zázrak je slabé slovo." Řekla Narcissa.
,,Ale proč to nevrátilo Nymfí?" Ptala se trochu smutně Androméda, i když byla ráda, že se Teddymu vrátil tatínek.
,,Netuším, mě se zdálo jenom o těchto lidech madam Tonsková. Byl jsem tady v Bradaviích na hodině OPČM a Dora tam nebyla, promiňte." Řekl tiše Ron seděl na židli pro hosty a žmoulal v ruce kapesník.
,,Za to se neomlouvej Rone, už tak si udělal velkou věc, větší dárek jsi nám všem nemohl dát. Kam se hrabe magie Bradavic. Mohu žít a vidět vyrůstat svého syna a stát při něm." Řekl Remus zvedl se židle a přešel k Ronovi a ještě s Teddym v náručí ho objal.
,,Lupin má pravdu, Ronalde, ve svých činech jsi předstihl mnoho lidí a hlavně kouzelníku. A já mohu jenom děkovat, že jsi chránil i za hrůznou cenu mojí rodinu a nevím bůh ví jakou magii, z které se mi stávají chlupy na zádech jsi mne přivedl zpět mezi živé. Mohu být s dětmi a Karin, co už jsi více si mohu přát. Možná pořádný řízek a Karin bramborový salát." Řekl se smíchem Severus Snape a přímo z radostí, kterou nikdy nikdo u profesora lektvaru neviděl, objal a něžně políbil svojí ženu.
,,Siriuse klepne pepka." Řekl Neville.
,,Och Tichošlápek. Málem bych zapomněl, měl bych se s ním spojit." Řekl Harry a odběhl z ošetřovny.
,,To bude radostné setkání po letech." Mínil Severus.
,,No pár měsících Severusi ani ne." Řekla Narcissa.
,,Pravda Narcisso." Řekl Severus a podíval se na vedle stojícího Draca, který jenom těžko potlačoval pocit, že se rozbrečí.
Severus i se svojí drobotinu, která se něho něžně lepila si stoupl a pár kroky přešel k Dracovi.
,,Vidím, že mé naděje v tebe Draco, nebyly marné, že se stal z tebe člověk hoden respektu."
A vzal ho kolem ramen.
,,Jo díky Draco, doufám, že ti tak můžu říkat, a nebudeš to brát jako urážku. Za porážku té krysy, co jsem kdysi nazýval přítelem velký dík. Dokázal jsi co mnozí z lítosti ne." Řekl Remus.
,,A Ronovi za to jak naložil s Grindewaldem, dostal doopravdy to co zasloužil." Řekl Severus a dodal.
,,Sakriš nebul tu, Rone. Vždyť začíná krásný nový den. Svítá."
Fred Weasley o hodinu později ukusoval obložený chleba, který připravila společně se skřítky madam Karin. Jestli se dalo něco Severusi Snapovi závidět, tak kuchyni jeho paní. I z obyčejného obloženého chlebíčku dokázala udělat umělecké dílo, kterému se nevyrovnala ani mamka.
,,No to je sice všechno hezký, ale tedy Ronalda vyvolala obrovský problém." Řekla velice vážená návštěva v podobě Dirka Cressewella, ministra kouzel.
,,Jaký?" Ptal se s plnou pusou chlebíčku Remus Lupin.
,,No úředně jste mrtví." Lomil rukama ministr kouzel. Sám byl od uklidňovacím lektvarem, protože mu to přišlo šílené, kolik mrtvých vstalo z hrobu za jediný den.
,,Já pane Cressewelle v tom tak zákeřný problém nevidím. Vzhledem k tomu, že nám všichni trochu omládly." Řekla madam Pomfreyjová.
Fred se trochu zakuckal.
,,Nemohu ani už říct, že pan Frederick a George jsou dvojčaty. Teď z léčitelského hlediska je pan George skoro o rok starší než pan Frederick. Doopravdy přišli jako by nikdy neodešli." Řekla madam Pomfreyjová.
,,Počkej Poppy, chceš říct, že je mi stále 38, ne 39 let?" Ptal se jí Severus Snape.
,,Ano nezestárl jsi ani o hodinu Severusi, ale teď už stárneš, no prostě proudíš společně s časem." Řekla madam Pomfrejová. Vytáhla hůlku a táhlým tahem ve tvaru psaného T nad Severusem.
Objevilo se přesný věk 38 let, 3 měsíců a 23 dní.
,,Jemine ty jsi mi ještě Severusi omládl." Řekla Karin.
,,A podle toho, také má ten nápad, že získáte prostě zpět své identity, protože vaše původní životy začínaly v jiný den. Takto jste získali jiné datum narození, než jste měli." Řekla Poppy a podívala se na Dirka Cressewella.
,,Ano to by šlo madam, prostě by jste byli noví lidé, ale jména vašich původních životů by zůstala." Řekl ministr kouzel.
,,A kdy podle toho kouzla jsem se měl asi tak narodit?" Ptal se zvědavě Zachariáš, kterému se trochu nelíbilo, že Sally bude nejdou ta starší.
,,Hm podle kouzla pane Smithi, by jste měl být ročník 81, konkrétně dle toho kouzla jste byl narozený 2.února." Řekla madam Pomfreyjová.
,,Fího. No sice jsem slavil narozeniny 12.února, ale ono je to celkem jedno. Tak budu slavit na dvakrát." Pokrčil rameny Zachariáš upil máslového ležáku.
,,Až na to, Zachu, že tím pádem slavíš s naší milou Lenkou narozky." Mínil Neville.
,,Hm s tím dokážu žít." Řekl Zachariáš Smith a mávl nad tím rukou.
,,Merline, to by znamenalo …" Remus se odmlčel však Severus tu větu dokončil.
,,Sirius Black najednou starší než já a Lupin. Kruciš."
,,Zas tak horké to nebude Severusi, on se Sirius s tím srovná a nebude se jistě vytahovat. Jistě se snaží sem co nejrychleji dostat, aby se s vámi setkal." Řekla Karin.
,,A a to jistě brácha jistě jako u mě opláče." Řekl Regulus, který také tou novinkou byl tak ohromený, že tu seděl v teplácích a tričku.
,,To, že je najednou starší než já nebo to, že žiji Regulusi?" Ptal se Remus.
,,Myslím oboji, u mne si také nemohl zvyknout, že jsem stále tak mladý, ale zvyk a to je hlavní." Řekl Regulus.
,,Ta magie prostě vystrčila hodně drápky u Rona."Řekl Harry podíval se na křeslo se spící osobu.
,,Snad někoho nepřivolá znovu." Řekla Levandule.
,,Ne, teď rozhodně ne, tak trochu mu sedím v mysli a hraji tam s ním šachy. Jenom doufám, že Williem se vrátí brzy a já tohle nebudu muset praktikovat moc často." Řekl Severus Snape.
,,Ty jsi ses naboural do myšlenek Rona? Severusi není to nebezpečné?" Ptala se Narcisssa.
,,Kde že, jenom tam sem, aby myslel na šachy a nedostal se do příliš hlubokého spánku. Tedy něco podobného co dělal Radll tady panu Potterovi a kazil mu tím spánek. Bůh ví, co by jinak tady Ron provedl s tím Gaii darem. A tentokrát kupodivu tam jsem neviděl ani náznak pornografického materiálu, na který mě chytl minule. Jenom šachová hra." Řekl Severus a promnul si čelo.
,,Bože jenom z té jeho hry mě začíná bolet hlava, je to komplikovaný hráč, i když s ním hrají emoce kopanou." Řekl Severus.
,,Ale spánek si zaslouží." Řekla Hermiona.
,,Ne ten ho přímo potřebuje." Řekla madam Pomfreyjová striktně.
,,Tak až Percy přijde, tak se dáme do toho papírování ohledně vašeho nového života." Řekl ministr kouzel.
,,Horší otázka je, kde budou všichni bydlet." Řekl Terry.
,,Ano." Ozvala se Levandule a připadala si jako bezdomovec. Nehledě, že neměla prostředky a chtěla se postarat o svojí malou sestřičku Christinu.
,,No prozatím můžete obsadit prázdné byty, jenž slouží pro návštěvy Bradavic. Však máte pravdu pane Botte." Řekla madam Pomfreyjová.
,,Na mě nehleď Poppy, já mám kde bydlet. Zatím zůstávám u Teddyho a Andromédy. Však rád bych obydlel svůj rodný baráček a s Teddym." Řekl Remus.
,,Jo ty hotel alá tchýně co Lupine?" Ptal se úšklebkem Severus Snape.
,,Severusi." Zabručela Karin.
,,Ale je to pravda, ne. Narcissy drahá sestra je jeho tchýně, ne." Řekl Severus Snape.
,,Tak mi se nastěhujeme k našim." Řekla Karin.
,,Merline tam se nevejdeme. To bude lepší postavit tu naší chalupu znovu." Řekl Severus.
,,Ne Lhotku už ne Severusi, já bych potom co se tam stalo nespala dobře. Ne, co by jsi řekl tomu, kdybychom se přestěhovali do Prahy nebo znovu do Liverpollu, ale někam na předměstí. Nebo to tvoje rodné Halle?" Ptala se Karin.
,,Mne je to úplně jedno drahá, jsou jenom dvě místa, které bych vynechal. Godrikův důl a Prasinky. Tam bydlet za boha nechci." Řekl Severus.
,,Tobě se nelíbí Prasinky Severusi?" Ptal se Remus.
,,Vůbec." Zavrčel zlostně Severus.
,,A já mohu komukoliv z vás nabídnout v bydlení v malém bytě pro Siriusovi v Londýně." Řekl vesele Regulus. Když ho Sirius udělal správcem a on zatím nenašel nikoho, kdo by tam chtěl bydlet a to si podal na to inzerát.
,,Já bych to brala." Řekla Lisa a dodala.
,,Budu na blízku Lillith."
,,A já bych na čas mohla bydlet s Lisou, než si najdu něco vlastního." Řekla Su.
,,No Fred zatím zůstane v Doupěti, než ti brácho něco najdu. Musím ti dát zpět tvé prachy." Řekl George.
,,To na nějaký čas snesu. No je tam jenom mamka, táta a Leon, to budu v pohodě. A do bytu jako veš lézt nebudu, když máš tam svojí ženskou, Georgi. Už jsme z spolu bydlení vyrostli." Řekl Fred trošičku smutně, ale chápal, že George prostě má už vlastní život a je zasnoubený.
,,To však neznamená, že by jsi nás nemohl navštívit Frede." Řekla Conny.
Fred se na ní usmál. Jestli kdy měl pochybnosti o vkusu jeho dvojčete ohledně žen, tak Conny byla přesně to, co si on přál aby stálo po boku brášky, klidně na věky.
,,A já mám návrh pro Levanduli." Řekl Harry.
,,Jaký?" Ptala se Levandule.
,,Ty a tvoje malá sestřička Christy se nastěhujte do Halle do domečku po mých prarodičích. Tam budete mít dost místa. No pokud s tím baráčkem nemá plány pan Snape?" Ptal se tím směrem Harry.
Severus Snape se zasmál.
,,Pottere, ten barák je váš, ne můj a já nikdy necítil být jeho majitelem, ačkoliv mi ho dal pan Evans se vší láskou v o jeho očích. Já cítím se tak jedině povinován říci, aby jste můj rodný dům zboural, je to ruina a bude do budoucna ohrožovat okolí." Řekl směr Harryho.
,,Dobrá, tak si najmu na to Seamuse, ten to udělá rád. Tak co Levandule?" Ptal se Harry.
,,Možná tam nezůstanu na věky, ale do začátku by se mi to hodilo. Moji rodiče jsou mrtví a můj rodný baráček vyhořel a já nevím kam bych jinam š velkorysý dar Harry. Přitom nikdy dobrou kamarádkou jsem ti nebyla." Řekla tiše Levandule a čekala až se znovu setká se svojí malou sestřičkou.
Paní Weasleyová a paní Tonsková vyrazily jí a paní Crevryovou a malého Martina vyzvednout. Levandule byla celá pif paf, když se dozvěděla o malém Martinovi. Colin jejich až moc vášnivý foťák jim zamlčel pořádné věci. No však když se něho podívala z profilu, tak musela uznat, že nějak opomněla čas, který uběhl a z Colina vyrostl docela pohledný mladý muž.No vzhledem k tomu co viděla včera tak i pěkně rostlý a velký v jistých čá ten bude ještě zapalovat lýtka mnoha ženám.I když byl teď nervozní jak sáňky v létě a vrtěl se na židli a tikal očima od Zachariáše k Snapovi.
,,No to je sice pravda, Levandule, ale to neznamená, že ti rád nepomůžu. Ba naopak, tvoje sestřička mne a Dracovi přirostla k srdci. Viď Draco?" Ptal se tím směrem Harry.
Ten trochu zrudl ve tvářích a řekl.
,,Spíš mě vylekala malá Christy, tím svým patronem. Pozor ta bude hodně kouzlit."
Levandule jenom kývla. Byla si toho vědoma už předtím, že Christi je hodně nadaná na svůj věk.
,,Ty Levandule?" Ptala se jí najednou Hermiona.
,,Ano?"
,,Ty jsi byla v jiném stavu, no během bitvy, nebo ještě teď?" Ptala se Hermiona.
,,Kdo ti to prosím nakukal Hermiono?! Jistě že ne. Madam Pomfreyjová!" Řekla Levandule.
,,Ne slečno Grangerová rozhodně, nic takového jsem nenalezla ani při ohledání nebo teď při vyšetření." Řekla madam Pomfrejová.
,,Tak kdo to pak zalhal Deanovi." Řekla překvapeně Hermiona.
,,Co?" Ptal se Harry.
,,Cožpak vám to neřekl? Někdo mu po bitvě řekl, že byla Levandule v jiném stavu a že to bylo jeho. Dean se z toho pak sesypal, možná i proto utekl a pak jeden čas žil na ulici jak troska, nebýt Leontýny, kdy přistál na Scilly." Řekla Hermiona.
,,Nic nikdy takového se nestalo, proboha, chudák Dean. Merline vždyť já celou dobu užívala lektvary. Který kretén nebo čůza mu to řekla. Až mi ten dotyčný nebo dotyčná přijde pod ruce…"Řekla zlostně Levandule.
,,Musím poděkovat asi Pansy, že ho zase dostala z toho hrozného stavu. Ona se teď doopravdy jmenuje Leontýna? Jaké zvláštní jméno no pro ní." Ptala se Levandule.
,,Jo." Řekl Terry.
,,Hm myslím, že vím, kdo tu lež pustil do světa." Řekla do toho Sally.
,,Cože, ty jsi to slyšela, proč jsi o tom nic neřekla a hlavně ne Deanovi?" Ptala se Hermiona.
,,Protože v tu chvíli jsem pořádně tu osobu neznala, skoro vůbec řekla bych. A sama jsem měla zármutek nad Zachem, Hermiono." Řekla Sally.
,,Promiň." Řekla Hermiona rychle, když cítila na sobě oči Zachariáše.
,,V pořádku, ale dnes už vím, že tato osoba má tak nízkou morálku a ničí mladé muže takovým způsobem, až to donutilo někoho jí proměnit v krávu." Řekla Sally.
,,Cleanwaterová!" Vykřikla Hermiona.
,,Jo ta to řekla Deanovi. Klidně vám dám na to vzpomínku jakmile mi to půjde a budu schopná jí vyndat z hlavy. Tak mu to vecpat do obličeje. Mne z toho bylo tenkrát špatně." Řekla Sally.
Ron se probudil těsně před polednem poněkud zmateně, ale rozhodně mu nebylo špatně bohudík. Jenom byl celý dřevěný jak usnul v křesle.
,,Ahoj sluníčko?" Usmíval se mu od obličeje Fred.
,,Takže to nebyl jenom sen a ty jsi doopravdy naživu." Řekl Ron a neměl zase daleko k slzám.
,,Ne, asi díky tvé podivné magii, Rone, ale jsem teď poněkud mladší, ale stále starší než ty. Moc děkuji, za to." Řekl Fred a sedl si vedle Rona na židli na které předtím Ron seděl také, než začal klimbat a usnul. Ani nevěděl kdo mu vyčaroval toto pohodlné křeslo. Doopravdy poslední dobu dokázal usnout jen tak. Minimálně dvakrát za minulý týden.
,,Teď mám zpátky jméno a průkaz díky Percymu a ministrovi, ale mám jiné datum narození než Georg. Divné už to trochu je, však ani nevíš jak jsem šťastný znovu chodit po světě." Řekl Fred.
,,No bylo to vidět." Řekl Ron.
Nad tím se Fred usmál, ale pak trochu zvážněl.
,,Mám u tebe doživotní dluh bráško, i když si myslím, že si na tebe musím zvyknout jako na sestřičku Rony." Řekl Fred a pozvedl obočí.
,,Ne, jenom těch pár měsíců a zase budu Ron." Řekl poplašeně Ron.
,,Ano, jenom když si vezmu čím jsi prošel a co tě čeká, tak nevím, jestli pak budeš chtít být Ronem." Řekl Fred a dal ruce na kolena zahleděl se na Rona.
,,Ne fakticky…" Dál se Ron nedostal, protože mu dal Fred prst na ústa a řekl.
,,Mne je to jedno Rone, je to tvůj život. Já ti do toho mluvit nehodlám, sám občas nevím co mám já rád." Řekl Fred a pak se zasmál.
,,Když už, tak by jsi byl i dobrá sestřička ne jenom bráška, ano. Hlavně, aby ses cítil v sobě dobře." Řekl k tomu Fred a dal ruce do stříšky.
,,No pak je tu ten tvůj Hagvaspárský ptáček, co kolem tebe tak poplašeně lítal, Terry Bott."
Ron se trochu začervenal.
,,Možná je to tak lepší, než ty tvoje slavné ženy, Rone. No co jsem si vyslechl z různých zdrojů, tak ti byla jedině s nimi smůla v patách. A Cleanwaterová očividně musí počítat jakmile se promění zpět s dalším průšvihem a to vyhazovem z Bradavic. Naše drahá budoucí švagrová Aundrey se nasrala, když ještě slyšela o Deanovi a o té lži co mu naočkovala ta kráva nebeská a šla za paní ředitelkou jako naštvaná sfinga. Merline proč jsme si té shnilé Hagvaspárky nevšimli s Georgem už dřív. Takto ještě ublížil našim bratrům bez našeho vědomí. Hrozný." Řekl Fred a zakroutil hlavou.
,,Doopravdy jsme se k tobě a Percymu nechovali nijak zářně a já toho lituji až teď. Možná tím, že nejsem obrazem. Promiň Rone." Řekl Fred.
,,Tímto slibuji, že to se budu snažit co nejvíce ti to vynahradit a už ti nijak neublížím a to samé platí o Terrym, okej, když ten se bude chovat slušně k tobě, jinak muže čekat to samé jako od Percyho nebo Leontýny." Dodal Fred.
,,Dobrá." Špitl Ron, ale nechápal jak to mohl Fred tak rychle prokouknout s Terrym.
,,Pojď do sborovny, čeká nás tam oběd a pak se asi rozejdeme domů. Docela jsi popásl dost věcí Rone." Řekl Fred.
,,Co jako?" Ptal se Ron.
,,Setkání no našeho mladinkého tatínka Colina a jeho synka Martina a ještě setkání z jeho maminkou. Colin dostal takový pohlavek od matky, že mu až tancovaly hvězdičky před očima a chvilku se motal." Řekl se smíchem Fred a pomohl Ronovi na nohy.
,,Morgano ty jsi lehký, Merlinovy bačkůrky kolik teď vážíš, to je nic oproti tvé tvé váze jako Ronalda." Řekl Fred. Doopravdy se mu zdál Ron najednou neuvěřitelně lehký.
,,No když mě madam Pomfreyjová vážila na mé narozeniny tak jsem měl 64 kilo, ale asi přiberu." Řekl s ruměncem ve tvářích Ron.
,,To nevadí. Vždyť jako chlap jsi měl skoro tunu." Řekl Fred.
,,Jenom devadesát, ale také jsem měl skoro dva metry Frede." Řekl Ron.
Fred se zamyslel, že tímto dráždit Rona byl neměl.
,,Ani nevíš jak se těším, až dostanu svojí novou hůlku . George zřídil hromadný termín u Olivandera. Šílené, že oslavuje toho staříka jménem. Tak pojďme se připojit k ostatním ať se na nás tolik nečeká." Řekl Fred.
,,Já ještě zde využiji záchod." Řekl místo toho Ron a chvatným krokem zamířil na WC ošetřovny.
Fred se zamyslel, to je mu špatně nebo co.
Však Ron se rychle vrátil na to.
,,Jenom volání přírody." Řekl a vyrazil ke dveřím a pak se zastavil a obrátil se na Freda.
,,Proč jsme tu zbyli vlastně jenom mi dva?" Ptal se Ron.
,,No už ve sborovně mamka chtěla, abych pro tebe šel, když jsi tu tak krásně spal." Řekl Fred.
,,Ach tak, Merline tohle ze mě dělá větší spací pytel než občas z Verči, už aby se vrátil Bill s tím Lapačem snu, abych nenatropil nějakou škodu, když náhodou usnu." Plácl se do čela Ron.
,,Jo slyšel jsem, že jsi Nevilla proměnil v králíka a jistého černokněžníka na velikost nakládané okurky. Děláš mi pořádnou konkurenci Rone." Řekl Fred.
,,Ale já tohle vůbec nechtěl, tento dar. Nemohu to kontrolovat jako poslední dobou ani sám sebe." Řekl Ron.
,,Sám sebe?" Ptal se Fred pozorněji.
,,Moje nálady skáčou jak žáby nahoru dolů a pak prostě … ty žaludeční potíže. Jde mi to celé na nervy." Řekl sklesle Ron.
Fred vzdychl. Merline nemohl někdo tu zpropadenou krysu dříve zabít, než tohle provede Ronovi. Tohle bude těžký rok s ním, když čeká dvojčata.
Lawrence Olivander přímo kvetl jako heřmánek s návštěvníku jenž mu George přivedl do krámu. Přece všichni měli být mrtvý, ale díky jistému Ronovi Weasleymu ne.
,,Já prodal mnoho hůlek, ale on fakt hůlku nepotřebuje, nejmocnější kouzla provedl ve spánku. Merline ty jsi tedy učedník." Spráskl ruce Olivander.
,,Pane Olivandere, já bych to rád zaplatila, ale zatím nemám z čeho." Hleděla do země Levandule smutně.
,,Slečno, tohle si dám na dřevo já. Ron nám z paty vytáhl trn zvaný Grindewald a tak mám poslední dny náladu jakou jsem neměl už roky. Budete mít vy všichni hůlky zadarmo. Však pak si veškeré další hraďte sami včetně oprav." Řekl Olivander.
Fred překvapeně koukal. Hůlka zadarmo a Olivander byl tak štědrý kvůli Ronovi?!
,,Ale pane Olivandere, to nejde, z čeho budete žít." Namítla Lisa.
,,Já, já mám velice velké finanční prostředky drahá slečno, díky Georgi a Dracovi. Nenechte se zmást, že bych byl chudák a tohle je poslední co mohu pro vás přeživší udělat."Řekl pan Olivander.
,,Vy pane Lupine jako nejstarší jako první, na vás jsem fakticky zvědav. Mrzí mě to, že vaši hůlku z cypřiše jsme museli kvůli Grindewaldovi zničit." Řekl Olivander.
,,Neměli bychom nejprve vzít slečny?" Ptal se Remus.
,,Klidně jděte jako první pane profesore." Řekla Su.
,,Slečno já už váš profesor už nejsem pár let. Když tak pan Lupin nebo klidně Remusi. To profesore prosím vynechte." Řekl Remus.
,,Dobrá pane Lupine, tak si vyberte hůlku jako první." Řekla Lisa pro změnu.
,,Tak čím začneme, hm." Řekl Olivander a podíval se kolem a vy šplhal na žebřík.
,,Zkuste tuhle, Anglický dub 11 a půl palce s jádrem jedné hodně mateřské dračice Velšského zeleného."
Remus jí vzal do ruky, ale ihned cítil, jisté pnutí.
,,Ne ta ne, to cítím, že by to skončilo katastrofou." Zamumlal Olivander a rovnou mu jí vzal ruky a vrátil do krabičky.
Vytáhl další hůlku, o které řekl, že je z borovice ale tentokrát s jednorožcem. S tou vyzkoušel dokonce Remus kouzlit, ale jedině z ní vytryskl pramen něčeho jako bahna. Dle Olivandera špatná spolupráce.
A tak se začali tam hromadit krabičky a zatím nic pro Remuse.
,,Velice náročný zákazník, ale nebojte, pane Lupine, že bych pro vás nic nenašel. Případně jí vyrobím úplně novou jenom pro vás." Řekl Olivander a zmizel v zadních řadách jeho krámku.
Přišel s lesklou krabičkou potaženou rudým sametem.
,,Tuhle jsem vyrobil jednou po dovolené na ostrově Mann v roce 49. Je poněkud zvláštní, ale zkuste jí, pane Lupine."
Remus jí tedy vyzkoušel a musel uznat, že mu padne jako jeho stará. Však byla o palec a půl delší.
,,Z čeho je?" Ptal se Remus.
,,Z cedru, který mi roste v mé magické zahradě a no .. z blány srdce jednoho starého testrála, který s tím souhlasil před svou smrtí. Velmi zvláštní kombinace, ale pozor, tato hůlka má dvě sestry." Řekl Olivander.
Remus trochu otřeseně hleděl na svou novou hůlku. Testrál byl trochu zvíře spojované se smrtí a on podstatě měl být mrtvý, ne. Tak proč ne.
,,Protože další kus blány toho nebohého zvířete je v hůlce pana Pottera a z toho cedru jsem použil před pár měsíci dřevo znovu na hůlku Reguluse Blacka. Tak prosím, pane Lupine, nevražte si jejich hůlky do oka, pokud možno. To by jste se museli porvat, aby jste došli k duelu. Hůlky vám vypoví v tom případě svojí službu." Upozornil ho Olivander a Remus pokýval hlavou. To by ho v životě nenapadlo. Oba považoval za nepříjemné a nebezpečné soupeře i tak. Ještě proti nim jít, tak to by raději vzal roha na druhý konec kontinentu.
,,Dalšího si vezmu na paškál tady pana Snapa. Takovou šikovnou hůlku z ebenu jste měl. Tak doufejme, že vám najdeme další pro vás vhodnou." Řekl velice usměvavě pan Olivander.
,,Vzhledem co má teď Lupin, tak doufám hůlku jedináčka." Řekl trošku ostražitě Severus.
,,Vynasnažím se pane Snape, ale občas se to stává, jako v přírodě." Usmál se Olivander.
Však díkybohu to netrvalo tak dlouho jako u Remuse, který se ji zkoušel v různých pozicích držet mezi prsty a uvažoval o tom, jestli si má rovnou pak dokoupit pouzdro nebo to staré, které má v držení Androméda bude stačit.
Na čtvrtý pokus ne jako u Remuse na 18ctý se podařilo vybrat Olivanderovi Severusi tu správnou dle těch ohnivých jisker co produkovala.
,,Také velice neobvyklá kombinace, kterou jsem asi udělal pod pod parou na Silvestra po první porážce Toma Raddla. Jinak bych si na to asi nikdy netroufl, udělat tak tvrdohlavou a paličatou hůlku, ale ve vás vidí pane Snape plnohodnotného partnera, myslím, že je z vás nadšená. Cypriš a Hebridský černý drak, je jinak kombinace na zabití. Moc si nerozumí, ale jednou se mi to povedlo, asi pod tou kořalkou co jsem vypil tenkrát. Div jsem si nepřivodil otravu krve."Řekl červený ve tvářích Olivander.
,,Hm no hlavně když mi bude sloužit a nemá nějaké pitomé sourozence." Řekl Severus.
,,Měla sestru, ale ta byla zničena v důsledku vykrádání hrobu Pettigrewem." Řekl Olivander.
,,Myslíte mou původní, viďte?" Ptal se Remus.
Olivander jenom kývl.
Pak přišel na řadu Fred. U něho se Olivander hodně nahonil, protože ani 21 hůlkách ještě nenašel tu pro Frede Weasleyho.
,,Možná jsem měla přistoupit na gentlemanství pana Lupina." Řekla Lisa.
,,Jo trvá to věčnost, když jsem si vybírala první hůlku tak jsem měla po třetí hůlce vybráno, ale Fred tu snad rozebere krámek Olivanderovi do poslední hůlky." Řekla Levandule.
,,Ne ten je jedině tím potěšen, je to pro něho výzva. Jenom mi musíme čekat." Řekla Su.
,,A já tu vystojím důlek." Řekl Colin.
,,A máme vítěze jak to vypadá. Výborná volba pro vás pane Weasley." Řekl s jiskřičkami v očích Olivander.
,,Dřevo s jedné velice silné Osiky a jádro z blány srdce Čínského ohniváče, o vás ještě Fredericku hodně uslyšíme. Vy zdaleka neusnete na vavřínech." Řekl Olivander.
,,To rozhodně ne, když jsem dostal šanci žít dál." Řekl Fred.
Následovala Levandule, kde kupodivu si jí vybrala až pátá hůlka v podobě krásně leštěné skoro nové hůlky, kterou vyrobil Olivander před pouhými třemi měsíci z jedle s jádrem irského fénixe. Olivander jí rovnou upozornil, že tato hůlka je sestrou té, co vlastní profesorka McGonagolová.
,,Jako by šla paní profesorce po krku." Řekla na to Levandule, ale její nová hůlka se jí moc líbila tím ornamentem v podobě vlnovky na konci hůlky a v tom vložený jantar.
,,Já poté co se stalo panu Potterovi raději informuji o sestrách hůlky nového majitele." Řekl Olivander.
,,No to je asi také správné pane Olivandere." Řekl Colin.
,,To je správné pro případné konflikty, kdy je lepší položit hůlku pane Crevrey." Řekl Olivander.
Následovala Su Lie. Tam to zase trvalo mnoho času a až na 15ctý pokus se to podařilo a Su vyčarovala ostatním z bytu k nim šálek kávy, aby vydrželi do konce.
,,Děkuji slečno. Doopravdy to začíná být únavné, ale slíbili jsme, že přijdeme spolu a spolu odejdeme do Bradavic, než se asi naše cesty rozdělí." Řekl Remus a napil se kávy.
,,A slečna má velmi krásnou hůlku z buku, musím se přiznat, že jenom těžkým srdcem upouštím tento skvost do vašich rukou slečno Lie. Však věřím, že je to poslední hůlka co vám prodám. Tahle vás jistě bude provázet celý život, nehledě na jádro z žíně mladého horkokrevného jednorožce. Budete společně kvést do krásy svého umění magie. Už to kafe svědčí o jemném umu vaší magie, je lahodné." Řekl Olivander.
,,Děkuji pane Olivandere." Řekla Su.
Další přišel na řadu Zachariáš, no tam to trvalo poměrně krátce, ale nad hůlkou, která si Zachariáše vybrala kroutil Olivander hlavou.
,,Vy pane Smithi jste přímo smrtící protivník. Tohle je jedna z hůlek, co jsem vyměnil se svým nevlastním bratrem Alanem z Kanady. Kombinaci dřev se on přímo vyžívá a toto krom slečny Grangerové byl jeden z nejmocnějších kousku, co mi dal. Horní část je z třešně a dolní z vinné révy. Vy máte nepoznané hloubky pane Smith a jste smršť síly, ale musíte se ovládnout, pak doopravdy vás nic nezastaví vzhledem k jádru z srdce Peuránského zmijozubého. Vás za nepřítele bych nechtěl mít ani za Merlinovy zuby." Řekl Olivander.
,,Och přitom předtím jsem měl z vrby a ona se dá hůlka udělat z více dřev?" Ptal se Zachariáš s hůlkou v ruce. Moc se mu líbila svým zvláštním barevným provedení s runami po stranách.
,,Ano, ale je to náročný a zdlouhavý proces a já to nedělám rád, protože mě to stojí hodně sil." Řekl pan Olivander.
,,No já si vzpomínám, že původní hůlka Hermiony byla z vinné révy a Neville měl třešňovku v bitvě, je jako kombinace duelu, tak to by byla zapeklitá věc už sama o sobě." Řekla Levandule.
,,Spíš na to slečno Brownová ani nemyslet, rovnalo by se to pro toho nebožáka apokalypse a to i kdyby se jmenoval Tom Raddl nebo Grindewald." Řekl Severus, který viděl vzpomínku Pottera na zmizení Rowana z Bradavic. Longbottom vytřel s ním dlažbu a Minervu málem shodil ze schodu. A co viděl ze vzpomínek Rona o jisté Nebelvírce, ho přesvědčilo, že ta je horší než ta samice ostrohřbrtého z turnaje.
,,Hm takže ty jsi pořádně milá, co, to si budeme skvěle notovat." Zeptal se Zachariáš a strčil si jí do kapsy zapůjčené bundy od Nevilla.
,,Spíš jedovatá Zachu." Řekl Colin.
Následovala Lisa, kterou si vybrala po třetím zkoušení sice trochu neupraveně vypadající hůlka z jilmu a žíní jednorožce, která se matně dle Severus podobala hůlce, kterou kdysi vlastnil Lucius Malfoy. Však Lisa dle pana Olivandera měla pro ní mnohem lepší předpoklady než Lucius Malfoy. Měla přirozené, důstojné zacházení s hůlkou a svojí kouzelnou mocí.
Poslední byl Colin, u kterého to také trvalo skoro věčnost, až Levandule prohlásila, že očividně hůlky prostě na chlapy jsou strašné vybíravé jako ženy.
,,No to máte trochu pravdu slečno Brownová, u něžného pohlaví výběr hůlky dokáže být mnohem snadnější." Řekl se smíchem Olivander.
Až na 33ctý pokus se podařilo Colinovi najít novou hůlku a kdy už všichni byli už pořádně otrávení z toho.
,,Že mne to dříve nenapadlo pane Crevrey, zrovna u vás." Řekl Olivander.
,,Co jako?" Ptal se Colin.
,,Ve vás koluje irská krev kouzelníku válečníku rodu Princu skrz ten pitomý Albusův experiment se svým vlastním synem…" Olivander pohlédl na Severuse Snapa ,, a jste přímo nepoddajný vlivům, jako člen té Bradavické armády, však jsem slyšel o vás své jak jste bojoval a nevzdal jste se do posledního dechu, který jak se dnes zdá nebyl poslední." Řekl pan Olivander zamyšleně.
,,Tato hůlka je sice černá jako noc vzhledem, ale to je tím, že je nejušlechtilejšího ebenu vůbec, skoro z 250 let starého stromu, pořádného obra ve svém cejlonského druhu, a stejně jádro je z obra svého druhu, asi největšího a nejstatnějšího hřebce, co jsem měl tu čest poznat u jednorožců. Jeho kopanec cítím jako před 40. lety, když hledím na tuto hůlku. Auu jenom ta vzpomínka mi vyvolává bolest zad, jak sem si tenkrát myslel, že jsem přišel o páteř. Tahle hůlka je jak černý hřebec, silný, ale nepoddajný. Musíte mít pane Crevrey v sobě skutečně moc, jí ovládnout, protože ona sama od sebe vám jí nedá. Však jak vidím, tak můžu říct, že vám tohle nechybí. Vy dokážete utáhnout mnoho síly své magie." Usmál se Olivander a mnul si záda.
,,No o tom vím své, moje stará hůlka byla podobná. Jiné osobě nikdy v rukou nefungovala." Řekl Severus.
,,To není žádná záhada, když byly obě hůlky ze stejného lesa, ale dvou jiných stromu pane Snape. Jako by napovídaly vaše spletené osudy skrz Albusův osobní hnojník." Řekl Olivander.
Nad tím se Fred zasmál.
,,To není k smíchu Fredericku, Albus udělal ze své skvělé reputace ve světě skládku černého odpadu, poškodil dobré jméno Bradavic a našeho kouzelnického světa. A oni byli zcela černými úmysly do toho nevině vhozeny, tedy u pana Crevryho jeho otec. Je mi nesmírně blbě jak se k tobě Albus zachoval pane Severusi Snape." Řekl Olivander.
Fred se rychle uklidnil, ale přišlo mu nesmírně zvláštní jakou novou hůlčičku získal Colin. Jo hřebec, pěkný koník Colin je, mít v 17cti prcka.
Když pak o pár chvil vycházeli ven tak se Colin ozval.
,,Co tím Olivander myslel, že ve mně koluje irská krev kouzelníku válečníku rodu Princu?"
,,No co já vím, tak rodina Prince, byla Severoirská kouzelnická rodina v té oblasti krom Finnigenu nejváženější, ale také proslulá především jako svými členy v řadách bystrozoru a pak hlavně Silverem Princem, který byl jeden z 12 cti zakládajících bystrozoru MACUSY tedy Magického kongresu spojených státu amerických, tedy něco jako řekněme otci zakladateli USA. Dle všeho byl dobrý přítel Benjamina Franklina." Referovala Su, která měla tatínka původem z Americky a maminku z Japonska.
,,Ach ano, to mi v má drahá matka ráda říkávala stejně tak, že Silver Prince byl přitom dobrý přítel Abraháma Pottera, dalšího zakladatele Macusy, já jí to tenkrát nevěřil, protože jsem Jamese Pottera nesnášel jako kočka vodu." Řekl Severus Snape.
,,Ono je to spíš tak, že pravý přítel je pravý Prince tím pádem Colin ne ty, pro Harryho." Mínil Remus.
,,No já bych nikdy Harryho nezradil, proto mě mrzí co udělal Denis. Jak mohl, ublížit té holce a pak Nevillovi a no Malfoyovi, když ten ho ani nenapadal." Řekl Colin.
,,Asi mu přeskočilo." Řekl Zachariáš, který čin Denise také nepochopil, ačkoliv by rád to pochopil a věděl rád co Colinova bratra dovedlo k takové šílenosti. Všichni se z toho nějak dostali, ale proč ne Denis Crevrey. Co bylo u něho jinak?
Severus Snape nikdy ani ve snu si nemyslel, že vstane z mrtvých a bude moct ulehnout vedle Karin do postele, vnímat její tělo a jeho teplo. Proto v ten památný 27.březen roku 1999 byl jak tenkrát o svatební noci nervózní až vyjde Karin ze koupelny. A to díky Ronaldu Weasleymu, tedy spíš teď Rony, to bylo jedno. Osud si z něho tropil neustále vtípky, ale jistým způsobem byl za to Severus v duchu rád.
Vsadil na černého koně a ona ta sázka vyšla neobvyklým způsobem. Měl zpátky to co ho drželo na uzdě, aby nezkoušel ukončit svůj život, který do jisté doby stál za starou bačkoru. Však Severus si uvědomoval, že by měl se otočit do budoucnosti a také přemýšlet jak naložit s touto novou šancí. Musí si vybudovat nový domov pro něho a jeho rodinu. Zatím má dohodu zrovna ze všech dobrých patronu s Percym Weasleym, že muže bydlet v jeho sídle. Karin už dokázala sama od sebe si zařídit znovu přesunutí jí a dětí do Anglie a Lilly a Lucas začnou v září zde chodit do primárky a ona znovu učit, tentokrát angličtinu malé děti. Však kde to bude, to zatím je ve hvězdách. Severus si uvědomoval, že budou muset využít finanční rezervy a koupit si nový dům a vybavení, které shořelo v Lhotce. Některých věcí bylo Severusi líto, ale nemohl nic dělat. Skutečnost už byla taková. Oni vstali z popela jako fénixové a ten oheň to staré sežral.
No také nastala rovnou otázka jeho další kariéry. To se ozvali hned čtyři lidé což Severus ani nečekal.
První nabídka byla v od George Weasleyho jako lektvaristy pro jeho obchodní síť. Severus se mu vysmál, jeho vtípky v životě podporovat nebude. Další byla od nové Bradavické ředitelky Camily Woddové v podobě profesora Obrany proti černé magii. Na to jí ukázal Severus zdvižený prostředníček, že už nehodlá na Bradavicích nikterak dále úřadovat má jich tak tak jedině po krk. Přímo řekl naserte si lady Wood. Třetí nabídka přišla z Vysokého učení magického v Londýně od profesora Toffyho, rektora školy, jestli by nechtěl vstoupit do akademického sboru univerzity. Však to Severus také odmítl se slovy, že on nikdy nebyl skutečný kantor a bral to kvůli Brumbálovi jako nutný závazek. Ne Severus uvažoval nad nabídkou od rektorky Táborové, tedy Májoslavy na pozici externího vědeckého pracovníka Budečské školy v oboru Lektvaristiky a podílet se dále na výzkumu společně s Janem Sirkou. Bude sice častěji cestovat mezi Anglii a Českou Republikou, ale bude to vítaná příležitost navštěvovat tam Karin rodinu. A Severus si chtěl také postupně prohlédnout všechny krásy té země, které zatím ani zdaleka neobjevil. A dát si zdejší výtečnou kuchyni a pivo. A i když bude tím pádem menší plat, tak mu to je mnohem milejší než anglické magické školství. Ta malá republika a její obyvatele mu přirostli k srdci.
V tom se objevila ve dveřích v noční košilce, která vyvolala u Severuse jisté myšlenky. Ta luxusní tmavě modrá s stříbrnou výšivkou košilka přímo sváděla poznat její obsah.
,,Doufám, že jsi mi nevystydl Severusi." Řekla škádlivě Karin a udělala gymnastickou hvězdici rovnou k němu mu do postele.
To Fred Weasley usínal v Doupěti v jeho bývalém pokoji, který sloužil teď už v podstatě jako pokoj pro hosty v podobě George a Conny. Takže tu byla velká postel, která by se mohla nazvat manželskou a poloprázdné skříně a dva noční stolky. Pro Freda trochu divné, protože na toto nové zařízení nebyl ani trochu zvyklý. Stejně jako na to, že Ginny pokoj nebyl už její, ale malého Leona a ona teď měla pokoj tak kde býval Charles. Tedy když tu byla, no teď byla v Bradavické škole. A Fred nemohl v této posteli nemohl usnout. Ty matrace byly poměrně na něho tvrdé a postel pro něho samotného byla příliš velká. Převaloval se tam a zpět, ale nemohl usnout a tak si omotal přikrývku kolem sebe a šel z toho pokoje pryč. Ta postel prostě nebyla stvořená pro něho. Zkusil si lehnout v pokoji Billa, ale tam zase byly ty matrace proložené, možná kvůli Fleur jak čekala Vicky, pak šel zkusit Ginny pokoj, ale také ne, moc tu cítil Ginny. Fred pochodoval o kus nahoru a zkusil postel v pokoji pro Percyho návštěvy, ale také nic, ten měl na matraci žmolky. Pak došel do posledního patra, kde byl starý pokoj Rona a otevřel do něho dveře. Tady se snad skoro nic nezměnilo, jenom zmizely Ronovi osobní věci a plakáty Kanonýrů byly srolované na komodě. Ulehl do postele a konečně shledal, že je mu to pohodlné postel, a konečně usnul kolem jedné ranní nového dne, s myšlenkou potřebuji postel.
Přidáno 8.2.2020
Příští kapitoly budou přidány 15.2.2020.
Doufám, že řešení problému Grindewalda se Vám líbilo.
Vaše elenor
