6. Někdo zachraňuje oběti, někdo chytá viníky

Jiří s Martinem se pevně drželi na hřbetu Albiona, ochočeného draka, který jako jediný jim mohl v dnešním případě pomoci. Letěli, co jim síly stačily, jen aby se včas dostali na místo činu. Jana sportovně naladěná se pod nimi řítila na svém věrném oři. Hnala se kupředu jako vítr. Potřebovala být na místě první, musela dokázat svým kolegům, že je stejně dobrá jako oni. Měla však jednu celkem jasnou nevýhodu. V cestě k vítězství ji stály budovy, silniční provoz, stromy a další výdobytky lidské práce. Zato Jiří s drakem mohl letět přímo k ohnisku požáru. S každou další minutou byl čím dál silněji cítit dusivý kouř a stoupající žár.

„Blížíte se k místu požáru?" zeptal se neznámý hlas přes komunikátor. Ve spojení to praskalo a chrčelo. „Jo, už vás vidím. Prosím vás, pro urychlení, přistaňte na střeše budovy. Požár se začal šířit odspoda, střecha by měla být pevná," instruoval je Florián, který pomáhal hasit hasičskému sboru. Michael mu ochotně propůjčil svůj tým, aby mu v těžké situaci pomohl. Panelovým domem se šířil požár a stále se uvnitř nacházeli nevinní lidé.

„V osmém patře jsou uvězněni dva lidé. Žena, důchodkyně a muž středního věku, který ji chtěl uklidnit a zavést do bezpečí. Momentálně jsou uvězněni na lodžii," popsal Florián situaci. Drak dosedl na střechu.

Jana seskočila z koně a doběhla k Floriánovi. „Tak co tu máme?" zeptala se.

„Dva uvěznění nevinní," ukázal k dvěma postavám, jež na ně ze všech sil mávaly.

„Hm," Jana se nespokojeně porozhlédla po okolí. „To kluci zvládnou. Jak došlo k požáru?"

Florián mlčel. Beze slov prohlédl dav postávající kolem požáru, až pohledem zůstal viset na mladíkovi s očima upoutanýma k ohni. Byl cítit kouřem. Jana nepotřebovala vědět víc. Opustila Floriána a vydala se rázným krokem k podezřelému chlapci. „Hej, ty," zavolala na něj. Hoch nechápal, jak si zasloužil její pozornost.

„Přesně, mluvím na tebe. Teď zaplatíš."

Mladík se dal na útěk.

Martin sundal lano, které měl obtočené kolem těla. Jeden jeho konec podal Jiřímu a ten ho uvázal pod drobnohledem svého draka k výstupku z ventilace. „Hlídej, Albione," přikázal drakovi. Albion zaklekl k lanu a přední tlapu položil přes lano. „Takže osmé patro," ujišťoval se Martin, jenž už byl připravený slanit k lidem v ohrožení. „Přesně tak, jsou přímo pod tebou," potvrdil Jiří.

Martin přikývl a spustil se dolů. Během chvíle uslyšel volání o pomoc a botami se dostal do kontaktu se zábradlím. Znepokojené ruce ho nekontrolovatelně stáhly na lodžii. Martin se rychle rozkoukal. Lidé byli zbroceni potem, dým je pálil v očích, v nichž měly vyplašený výraz. „Díky, že jste tady. Už jsme se báli." Martin mezitím už stařence uvázal lano kolem pasu a Jiří ji vytahoval nahoru. Což byla ještě ta jednodušší část.

„Je," paní se polekala, když uviděla obřího plaza uvelebeného na střeše budovy. Seniorka instinktivně couvla a narazila do Martina, který akorát dorazil hned po druhém muži. „Vím, že to nezní zrovna nejlépe, ale budu od vás potřebovat, abyste nasedli na mého zdomácnělého draka k tomu, abyste se dostali dolů do bezpečí."

„Ne, to po nás nemůžete chtít," žena se ještě víc přitiskla k Martinovi. Ten se s pochopením podíval zpátky na Jiřího. Žádali toho po nich moc. Jiří se však nenechal zviklat. Přistoupil ke svému mazlíčkovi a pohladil ho po šupinách. Drak se ani nepohnul. „Vidíte, nic vám neudělá. Je naprosto krotký."

„Já na tu obludu nevlezu," protestovala paní.

„Ale no tak, paní Pilná, dolů se jinak nedostaneme. Přece tady nezůstaneme, když už jste se dostala až sem," snažil se ji přemluvit soused.

„Nemáte se čeho bát," konejšil ji Martin.

„Všechno proběhne v klidu," přistoupil k ní Jiří a nabídl jí ruku. „Já poletím s vámi a dám na vás pozor. Nic se vám nestane, madam."

„Bude to jako jízda autem se sklopenou střechou," mrkl na ni soused a už se blížil k odpočívajícímu drakovi.

„No tak dobrá," paní Pilná se nechala přesvědčit.

Jana s připraveným mečem vyrazila krokem šelmy k místu, kde se schovával mladý pyroman. „Tvůj úkryt ti k ničemu není. Spíš lituj svých hříchů," dala mu dobrou radu. Muž se nacházel v malém výklenku zvenčí jednoho z panelových domů. Výklenek byl sice malý a tmavý, takže ho nikdo nemohl vidět, ale zároveň neměl ani kam utéct.

„Mám tě," Jana ho našla.

Položila mu ostří svého meče na rameno a mladík celý vyděšený vyšel na denní světlo. „Já už to víckrát neudělám," sliboval roztřeseným hlasem.

„O to už se postarám, abys už nikdy nic takového neudělal. Nastala hodina tvého soudu." Jana oddálila meč od hochova ramena a vší silou mu zaryla meč do hrudi. Mladík byl okamžitě svědkem všech svých hříchů a jejich hrůzných následků.

„Moc vám děkuji, že jste mi přišli pomoct," Florián si potřásl rukou s Martinem a Jiřím. V tu samou chvíli přiběhla Jana. Ze spěchu měla rozevláté vlasy, které si teď dávala za uši. „Ten pyroman už vám starosti dělat nebude. Postarala jsem se o něj," pronesla jedním dechem.

„Děkuju ti," Florián podal ruku i Janě. „Moc jste nám dnes pomohli. Rozhodně se na vás zase někdy obrátím." Florián zabloudil pohledem k nezvyklému zvířeti a přemýšlel o tom, jak by se dalo využít v hašení, kdyby dokázalo chrlit vodu. „Pozdravujte ode mě Rafaela."

„Co prosím?" divil se Jiří.

„Rafaela. To on mi řekl, abych se obrátil na Michaela a na vás. Myslel jsem, že se znáte."