16. Den Jany, Kláry a Terezičky
„Jsem ráda, že nás dali k sobě," Terezička nadšeně poskakovala a radostně si prohlížela každý kout, který na své cestě míjely. „Mohly bychom si udělat dámskou jízdu. Ještě nikdy jsem na žádné nebyla," pokračovala. Jana s Klárou se na sebe podívaly. Ani ony opravdovou dámskou jízdu nikdy nezažily.
„A jak si to představuješ?" zeptala se Klára.
„Já nevím. Budeme dělat různé věci. Ale hlavně se budeme bavit."
Jana jen s radostí přitakala. „Proč ne. Vydaly jsme se stejně jen na pochůzku. Proč nespojit příjemné s užitečným? Nedaleko odtud je pouť," Jana ukázala daným směrem a ženy vyrazily za zábavou.
Zanedlouho se objevily na prostranství, které pro tento týden okupovaly nejrůznější atrakce. Odevšad se ozývaly hlasy volající návštěvníky ke svým stánkům. Dívky míjely obchůdky s drobnými sladkostmi, jídlem, pitím a nejrůznějším dárkovým zbožím. Jana zašla k prodavači s nejrozumnějšími cenami a nakoupila trojici zdobené perníky.
„Jde se na atrakce!" zvolala Terezička a už se hnala k horské dráze. S Klárou nasedly do volného vozíku a jízda začala. Jana je chvíli pozorovala, než se vydala ke střelnici. K níž by s ostatními ženami radši nechodila z bezpečnostních důvodů. Tíha pušky v jejích rukou jí byla známá a každý její záhyb jí přímo padl do dlaně. Vnímala vůni oleje na zbraně. Během chvíle ji pohltila touha vystřelit si, proto se uchystala do jistého postoje a zacílila.
Vozíky na horské dráze se pomalu zastavily. Organizátoři odejmuli bezpečnostní pásy a Terezička s Klárou se mohly připojit k vedoucí jejich skupiny. „Vidělas, jak jsme jely? Byly jsme rychlý jako blesk," Terezička zářila veselím.
„Nejspíš jsem to neviděla celé, trochu jsem se zdržela," pravila a omluvně Terezičce podala kytici papírových růží. „Ty jsou krásné," zármutek, který ji obešel, když zjistila, že je Jana nesledovala, byl rázem pryč.
„Kam chcete teď?" zeptala se Klára. Dívky se zamyšleně rozhlížely kolem sebe, než se jim pohled zastavil o muže v temném oblečení.
„Dámy a pánové, přistupte blíž. Nebojte se. Ode mě se nedočkáte ničeho, co byste sami nechtěli. Jsem mág a cokoliv, co si přejete, vám splním. I to, co vám přijde nemožné," svým černým zrakem spočinul na trojici dívek. „Pojďte ke mně. Dám vám vše, po čem toužíte," pomalu se k nim vydal. Krokem dravé šelmy, která nechtěla vyplašit svoji budoucí oběť. „Odhalím vám vaši budoucnost." Usmál se na ně.
„Jen běž, to musíš zkusit," tahala Terezička Kláru za rukáv. Chtěla pro svoji novou kamarádku, jen aby se trochu odvázala. Klára ji připadala stále upjatá, jakoby musela hrát pořád dospělou.
„Udělám váš život šťastným," už stál úplně u nich.
„Jak se jmenuješ?" zeptala se ho Jana s rukama v bok.
„Všichni mi říkají Mág." Zblízka viděly jeho široké černé linky a pečlivě nanesený tmavý make up. Nejspíš to byl jen další pobuda, který chtěl z lidí vytáhnout peníze. Naprosto neškodný.
„Takže umíš kouzlit? Předveď něco," dobírala si ho Jana.
Bylo vidět, jak se Janino chování Mága dotklo. „Já nejsem žádný rádoby kouzelník, co tahá králíky z klobouku. Já dělám skutečnou magii. Jestli mi nevěříte, tak si běžte dál."
„Já bych chtěla králíka," prohlásila náhle Terezička. Mág jen zavrčel a otočil se k nim zády. Řekl si o to sám.
„Tak to zkus," pobídla Jana Kláru, když se ujistila, že z mága nemusejí mít strach.
„Klidně ti to zaplatím," nabídla se Terezička.
Při zmínce o penězích se mág vrátil a sladkým hlasem promluvil ke Kláře: „Vím, po čem touží každá krásná dívka." Udělal dramatickou pomlku. Ženy čekaly, co přijde dál. Natáhl ke Kláře ruku, do které se mu Terezička snažila vnutit peníze, on je však náhle odmítl. Vzal Kláru za ruku. „Chcete najít svou pravou lásku. Jenže vy už jste ji našla a ztratila," četl z její ruky.
Jana s Terezičkou na ni zíraly s překvapením.
„Pokud chcete, mohl bych vám vaši lásku vrátit nazpět. Budete opět spolu, protože žádnou jinou takovou lásku už v životě nepotkáte," toužebně jí Mág hleděl do očí. Čekal na souhlas, pokud měl pokračovat dál.
„Ne. Já nic takového nechci."
„Kláro, nenech se přemlouvat," vyzývala ji Jana.
„Vždyť říkal, že žádnou jinou lásku už nenajdeš," přidala se Terezička.
„Ne. Tohle už mám za sebou," Klára se od nich odvrátila. Uvnitř znovu cítila žal, který ji naplňoval od jeho odchodu. Nemohla teď čelit nikomu z nich. Nesměla se nechat přemluvit.
„Sama víte, že to chcete," mág jejímu odhodlání nijak nepomáhal.
„Ty snad nechceš být šťastná?" ptala se jí Terezička.
Klára už jen rezignovaně zavrtěla hlavou. Do očí se jí hrnuly slzy. „Pokračujte, vždyť vidíte, že to chce," promluvila místo ní Jana. Mág se zdvořile usmál. Chytil Klářinu ruku do svých, Otočil ji nyní dlaní k zemi a jemně políbil zápěstí její ruky. „Nejpozději do večera je váš." Mág se náhle vypařil v černém dýmu.