20. Hnutí se setkává

Jednotliví členové Hnutí se uskupili do potemnělé místnosti. Julián žádného dalšího člena neznal. Proč by taky měl? To, že mají všichni stejný cíl, ještě neznamená, že by se měli přátelit. Přátelství by jim v poli proti nepříteli v ničem nebylo, jen by je více oslabilo, naplnilo sentimentem a dovedlo by je k rychlejší smrti. Jediný, kdo znal všechny stoupence, byl samozřejmě jejich velitel.

Muž se zjevil jakoby odnikud, což v nedostatku světla, nepůsobilo jako velké překvapení. Najednou stál před svými poskoky a jeho vnitřní nepokoj se odrážel v rytmickém ťukání do desky stolu.

„Přišel čas, abychom se dali do pohybu. Seslaní byli v bezpečí už příliš dlouho," pronesl. Místnost se naplnila napětím, každý čekal na další slova, která určí jejich budoucnost. „Díky našemu příteli, Cypriánovi," zmíněný muž kývl hlavou, „se podařilo oslabit nejmocnějšího Seslaného. Bude sice ještě nějakou dobu trvat, než bude opravdu vyřazen z boje, ale dnes se alespoň můžeme odpíchnout od tohoto úspěchu. Děkujeme, Cypriáne."

„Rád jsem přispěl svojí troškou do mlýna událostí," muž s teatrálním vzhledem se nejspíše i rád poslouchal. Julián se z oslavování naprosto neznámého člověka nedokázal těšit. Sám chtěl vytáhnout na toho stejného Seslaného a velitel mu to zakázal, a pak si přijde nějaká úplně cizí osoba a sklidí veškerou slávu.

„Teď prosím, aby nám Lucius řekl, co měl zjistit," vyzval dalšího kolegu. Oslovený muž se jen nepříjemně ošíval a nijak se neměl k řeči. „Odpověz, všichni na to čekají."

Lucius si odkašlal a poposedl si. „No. Do jejich Základny se nedá dostat, je nepřetržitě sledována. Bez jejich vědomí se dovnitř nikdo nedostane," omlouval svůj neúspěch.

Velitel zuřil. Ne však výrazněji více, než před Luciovým prohlášením. Jistě věděl, jak Lucius pochodil ještě předtím, než se zeptal. „To že ses nedokázal dostat dovnitř, tě nemělo zastavit ve tvém úkolu. Měl jsi je sledovat zvenčí," muž se vytáhl do výšky. Jeho stín zcela obklopil Lucia, který se zdál na své židli maličký a zhroucený do sebe. „Kolik jich tedy je?!"

„Nevím," špitl Lucius.

Ozvalo se nepříjemné zavrčení. „Základní trojlístek známe," muž si přestal všímat vyplašeného poskoka a vrhl se opět do seznámení skupiny s plánem. Vytáhl fotky z terénu: „Jiří, Martin, Jana." Následovaly další tři obrázky. „Díky Juliánovi známe ještě další členy Seslaných. Františka, Kláru a Antonína. Nedejte se zmást jeho vzhledem, František je nejnebezpečnější ze všech, proto se k němu nikdo z vás nepřiblíží, jinak by veškeré naše snažení vešlo vniveč. Lucius," hlas výrazně zesílil, „bude dál před jejich sídlem sledovat všechny lidi, kteří půjdou dovnitř nebo ven. Ostatní mohou přejít do útoku. Což znamená, vyvolejte zločin, za který vás kdysi Seslaní zadrželi, jen buďte lepší. Snažte se tu skupinu co nejvíce oslabit, dokud nezbyde jediný."