Vánoční update, který není vůbec vánoční. Právě naopak, je spíše deprimující, protože na poli zločinu začíná přituhovat. Takže pokud si nechcete kazit Vánoce, tak odložte čtení na později.

21. Prohry vždycky zabolí

Signál přiměl Seslané, aby se uspořádali v zasedací místnosti. Michael si všechny netrpělivě přeměřoval. Čím více bylo členů týmu, tím déle trval jejich příchod. Takové lajdáctví se nesmělo příště opakovat. Avšak Rafael, který stál vedle něho, vypadal, jako by bylo nejdůležitější, že se vůbec dostavili. S takovou nebude nikdy schopný vést tým. Konečně přišel poslední opozdilec. Za Wilgefortis se zasunula židle. Michael promluvil: „Matouš nám oznamuje přepadení banky. Podle všech informací jde o stejnou skupinu jako posledně." Desky podal první osobě, která seděla nejblíže. S podmračeným pohledem si prohlédl Eligia, jak se snaží vyznat ve zprávě, již právě dostal. Ten ale pod Michaelovým pohledem ještě více znervózněl a třesoucími se prsty se snažil alespoň přemítnout stránku. Michael si nespokojeně povzdechl.

„V sázce je mnoho lidských životů, proto bych prosil Jiřího, Martina. Jak je teď zvykem, můžete si s sebou přibrat ještě jednoho nováčka." Martin s Jiřím už vstávali, rozhlédli se kolem sebe, jestli nenajdou nějakého dobrovolníka, který by se hrnul do akce. Přihlásili se rovnou dva dobrovolníci, Will a Terezička. Jiří zvažoval všechna rizika, až nakonec vybral Wilgefortis.

„Ne. Wilgefortis tady zůstane. A jako trest za pozdní příchod bude dnes pomáhat Vavřincovi v kuchyni. Půjde s vámi Eligius. Očekávám od vás, že se co nejrychleji vydáte na cestu," Michaelův tón nepřipouštěl sebemenší diskuzi. Jiří přikývl. Eli se k nim poslušně připojil a už se hnali za nebezpečím.

Tři útočníci měli nadvládu nad celou jednou pobočkou mezinárodní banky. Rukojmí leželi na podlaze, ruce nad hlavou. Jeden z lupičů se snažil přesvědčit pokladní, aby mu vydala všechny bankovky, co jich byl trezor plný. Náhle se otevřely dveře a v nich stáli Seslaní. Jiří s kopím v ruce vystoupil jako první. „Vzdejte se, nikdo z vás jistě nechce skončit v zatracení. Vzdejte se, dokud je ještě čas," pronesl k nim Jiří. Eli se stáhl ještě více za Martina. Muži se zbraněmi ho děsili.

„Kdo si myslíš, že si?!" zavolal na Jiřího jeden z maskovaných recidivistů.

„My jsme Seslaní. Propusťte rukojmí, ti vám stejně k ničemu nejsou," Jiří vyrazil ke dvěma útočníkům a kopím jim zahradil přístup k nevinným lidem. Martin přistoupil k muži u pokladní a vytáhl na něho s gladiem. Eli se radši držel stranou. Vyděšení lidé se dali na útěk. Jiří mezitím úspěšně odrážel výpady zlodějů. V první chvíli je rychlým chvatem zbavil zbraní a teď už bojovali jen holýma rukama. Eligius využil příležitosti, odpoutal se z Martinova stínu, přeběhl k Jiřímu, sebral zahozené pistole a otevřeným okénkem v přepážce, schoval zbraně za pult. Takto se k nim už útočníci nemohli v žádném případě dostat. Poslední rukojmí vybíhali ven. Eli se podíval kolem sebe, kde zkušenější Seslaní ještě bojovali. Něco nebylo správně. Neměli být lupiči čtyři?

Dveře klaply.

Místo toho, aby muž vyběhl ven, zavřel se v místnosti s nimi. Eli dostal strach. Muž měl na tváři děsivý škleb a oči mu temně zářily. Prakticky odnikud vytáhl meč. Eliho ovládl děs, nemohl se ani pohnout. Muž se naklonil dopředu a vyběhl. Během dalšího okamžiku byl v Martinových nehlídaných zádech. Muž sekl. Martin se pod ránou propnul v zádech. Pak se s těžkostí opřel o výčnělek přepážky a otočil se ve směru úderu. Tak měl nyní krytá záda a mohl zároveň kontrolovat boj, který na něho dopadal. Protivník se nebezpečně usmál. Zuby mu ve světle banky divě zářily. Martin pevně uchopil gladius, snažil se teď ubránit dvěma útočníkům najednou. Takto nerovný boj netrval dlouho. Muž s mečem pokryl celé útočné pole a nedal svému kolegovi nejmenší šanci. Zuřivě dotíral na Martina, který se držel zády opřený o přepážku a v tuto chvíli jen vykrýval údery. „Ten chlap je blázen," zvolal lupič v jeho zádech, hned na to se dal na útěk. Muž si ho nijak nevšímal, nejspíš jeho přítomnost ani nevnímal. Zajímal se pouze o Martina, kterému teď věnoval další šrám, pro změnu na předloktí. Martin upustil gladius.

Jiří se urychleně vymanil ze svého boje, jen aby hlasitě pískl. Lupiči vyděšeni k smrti padli na kolena. „My už to nikdy neuděláme, polepšíme se." Ve vchodu do banky se objevil drak. „Dobrá, odpouštím vám. Ale ne abyste tento slib někdy porušili."

Prostorem banky se rozšířil kontrolovaný plamen, jenž se dostal až k Martinovu protivníkovi. Na chvíli nebylo vidět ani na krok. Muž se připravil k závěrečnému výpadu. Ruku s mečem zapažil, aby měl následně větší sílu ve svém výpadu. Nic nedbal na popáleniny, které mu drak uštědřil. Meč projel Martinovým bokem. Došlo k další ráně, kterou vedl o trochu blíže středu těla. Muže zastavilo, až když ho Albion sevřel v čelistech a smýkl s ním přes celou délku místnosti. Jiří s Elim přispěchali k Martinovi.

Drak ten den letěl tak rychle jako nikdy předtím.