25. Josefka v ohrožení

Seslaní se opět za zvuku alarmu dostávali do zasedací místnosti plní obav. Přemýšleli, co nejspíš bylo důvodem, kvůli němuž se teď měli seskupit a zda se z výpravy vrátí všichni v pořádku. Rafael jim všem rozdal obsáhlou složku.

„Dnes nás volá Filoména," prohlásil vážně Rafael a předložil jim fotku drobné holčičky. Will vypadala rázem roztržitě. „Co je s ní?" vyhrkla.

„Je v nebezpečí. Je jí na stopě skupina vysoce nebezpečných lidí, kteří se snaží zbavit všech obdarovaných. Už mají na svědomí snad čtyři zmizení. Některé dokonce v našich řadách. Přesný počet však neznáme. A tohle," ukázal další fotku, „je jejich vůdce. Pavel."

„Já jdu," vyhrkla Will a už spěchala do zbrojnice.

„Pamatujte především na svoje vlastní bezpečí. Ti lidé jsou v převaze a posíleni mocí davu. Jano, Františku, běžte s Will," Rafael se okamžitě zasmušil. Jana s Františkem na srozuměnou kývly a vydali se na cestu společně ještě s Antonínem.

Mezitím už Will vyhledala Kláru, aby je teleportovala na místo, kde se měla nacházet Josefka. Will nechtěla ztrácet sebemenší množství času. Klára se snažila uklidnit svou mysl a soustředila se pouze na elektrická vedení, která spojovala Základnu s celým světem. Určitě i někde v Josefčině blízkosti se musel nacházet nějaký spotřebič. Byla tam stará telefonní budka. Telefon už sice delší čas nefungoval, ale to neměnilo nic na tom, že byl stále zapojený v rozvodné síti.

Will se přenesla jako první. A už viděla Josefku, jak ji začali obklopovat muži a ženy nejrůznějšího věku a konstituce, jen aby ji unesli. Will slyšela Josefku, jak se snaží bránit: „Prosím, nedotýkejte se mě."

„Hej," křikla na ně Will s takovou silou, že si okamžitě získala pozornost vzrušené masy. „Co si troufáte na dítě?!" vypravila se k nim plná hněvu. „Nejdřív si budete muset poradit se mnou." Nejbližšího muže praštila do žeber.

„Josefko, utíkej," přikázala holčičce. Josefka zděšením sama ani nevěděla, co dělá. Nohy ji nesly pryč, i když by nejradši byla v blízkosti Will, která už jí tolikrát pomohla. Josefka se ještě jednou ohlédla za Will. Celou ji obsypali Pavlovi stoupenci, že už ji skoro nebylo vidět. Najednou ji někdo chytil do náruče. Josefka se lekla a vzhlédla. Nad sebou viděla tři tváře. Byli to celkem podivné postavy. Muž se slepeckou holí se na ni přátelsky usmíval. Žena obhlížela situaci a jen na okamžik zabloudila pohledem k ní. Byla krásná a zároveň strašlivá, vyzařoval z ní bojovný duch. Třetí postavou byl muž v kapuci. Mírně se krčil, častokrát se otáčel střídavě na své společníky a na dav. Pak promluvil muž s holí. „My jsme kamarádi od Will. Antonín tě odvede do bezpečí. Ano?"

„Ano," souhlasila Josefka.

Antonín ji odváděl k telefonní budce. Zmáčkl mřížku a rázem se objevili úplně jinde. Vedle nich stála žena. „Já jsem Klára," pronesla. Josefka se dívala z jednoho na druhého. Nevěděla, co si má o celé situaci myslet. Před chvílí ji ještě honil shluk lidí, kteří ji chtěli ublížit, a teď stála na úplně neznámém místě v obležení neznámých lidí. „Pojď se mnou. Uvidíš, jak se vede Will," navrhla jí Klára. Josefku utěšovalo to, že s ní mluvili o její kamarádce. To bylo dobré znamení. Josefka šla poslušně za Klárou.

Will ležela ubitá mezi dusajícím davem. Potom, co se Will přestala vzpírat, je přestala zajímat a vrhli se na Janu s Františkem. Jana udělala cvičné kolečko s meči a připravila se k útoku. František jen pevněji sevřel svoji hůl, jinak se ani nepohnul. To se však změnilo ve chvíli, kdy se útočníci přiblížili na dosah. To nastal ten pravý boj. Jana se mocně pustila do davu, rány padaly na všechny strany a přitom vypadala stále elegantně ve svých pohybech a ať by měla čelit stu, únava by ji stejně nepřepadla.

František však předvídal, že jejich převaha nemohla trvat dlouho. Dva nemohli čelit takové přesile a ptačí komando by mu v tuto chvíli nepomohlo. Proto náhle ustal v odporu. Zadíval se svému protivníkovi do očí. Mimo jiné to byl právě hlavní muž celého seskupení, Pavel. František mu dal ruku na rameno. Pavlovi se zakalil zrak a před očima mu procházel osud jejich zajatců z jejich úhlu pohledu. Pavel klesl k zemi. Dav se utišil. Jana okamžitě přispěchala k Will a vzala ji do náruče. František se sklonil nad Pavlem. „Podívej se na mě, je ti odpuštěno."

„Co? Co se to děje?" Pavel začal panikařit. Hlavu měl skloněnou a ruce na stehnech položené dlaněmi nahoru. Postupně je přibližoval k obličeji, až si vložil hlavu do dlaní. „Já nevidím," zvolal. František se podíval na Janu. Dav se mezitím dávno rozprchl. František zvedl Pavla na nohy. „Pomůžeme ti," promluvil. Jana s Will v náruči a František vedoucí Pavla vešli společně do portálu.