28. Příchod posil
Do místnosti vstoupil Martin. Zmateně se rozhlédl kolem sebe. Byl svědkem téměř prázdného prostoru, s výjimkou čtyř osob, které bez hlesu pozorovali obrazovku. Martin se obrátil k člověku, který k němu byl nejblíže. "Kde jsou všichni?"
František se na něho podíval vidoucíma očima. Martin překvapením pootevřel ústa. "Jsou na misi." František pokynul k obrazovce. Martin se posadil vedle něho na místo, které ještě před chvílí obývala Klára. Snažil se přitom, aby udělal co nejméně hluku. "To je škoda. Tereza mě pustila z ošetřovny jen kvůli tomu, abych se pozdravil s Jiřím. Nejspíš bych se měl za chvíli vrátit zpátky," Martin vyslovil svoje myšlenky. Pak se pozorněji zadíval na obraz před sebou.
Souboj se mu vůbec nelíbil. Jana se stěží bránila někomu, kdo nápadně vypadal jako Jiří. Jeho pohyby byly však prudké, silové a značně neekonomické. Skutečný Jiří musel být někde jinde na pláni. Jenže zahlédl už jen Kláru v pěstním souboji s nějakou velmi pohlednou ženou. Nikdo jiný už se na obrazovce neobjevil. "To je Jiří?" zeptal se Martin. František tiše přitakal. "Proč bojuje s Janou?"
"To protože ho omámila ta ženská," Michael už nevydržel Martinovi věčné otázky. Jeho svěřenci se k němu rázem podívali. "Stojí tam proti největšímu nebezpečí, kterému jsme kdy čelili," vypravil ze sebe rozčileně.
"Zatím to nevypadá tak zle," poznamenala Terezička s dobrým úmyslem.
"Tohle je teprve začátek," Michaelův hlas zněl nepříjemně jako zlý osud.
"Tak proč je nestáhnete?" Martin by radši měl své přátele u sebe, než aby riskovali život, jen aby dokončili nebezpečnou misi.
"Přestal nám fungovat komunikační systém. Už se na tom pracuje," přiznal Rafael.
Martin se znovu podíval na obrazovku. Kláře se náhle zadrhlo lano kolem krku. Na scénu vystoupila další žena. Klára uchopila lano oběma rukama, aby alespoň maličko oddálila materiál, který ji škrtil. "Jdu tam," František se celý bez sebe zvedl ze židle.
"Ne," prohlásil Rafael. "Mohl bys ještě více ohrozit bezpečí našeho týmu, teď když jsi přišel o schopnosti."
"Já..." František zalapal po dechu.
"Copak si myslíš, že jsme si toho nevšimli?" Michael si zkřížil ruce na hrudníku.
"Tak půjdu já," přihlásila se Terezička.
"Stejně bychom tě tam nedostali včas, cesta tam trvá příliš dlouho," Rafael viděl beznadějnost celé situace a nevěděl, jak z toho ven. Jestli tohle znamenalo být velitelem, tak se mu jeho role vůbec nelíbila.
"Klidně vám tam pošlu lidí, kolik budete chtít," ve dveřích se objevila vysoká postava Gabriela. "Vedení si nebylo jisté tím, jak si vedete ve svém úkolu řídit Seslané. Zvláště pak současný boj jim přišel, že je možná nad vaše síly, a tak mě povolali, abych vám pomohl," prohlásil bratr. Vstoupil do místnosti a lehkým pohybem ruky vytvořil portál. „Jen si poslužte." Usadil se vedle Michael a ještě pohodil vlasy, aby si je neskřípl o opěrku.
Terezička okamžitě vstala a hnala se k portálu. "Počkej, samotnou tě nepustím," zadržel ji Rafael.
"Půjdu s ní. Už jsem byl mimo příliš dlouho," Martin se postavil a vyběhl do zbrojnice pro svůj gladius. Kolem ošetřovny šel však tiše, aby ho Tereza nezpozorovala a nevrátila mezi nemocné. Uchopil meč. V tu ránu mu předloktím projela bolest, přesně ve stejném místě, kde ho poranil berserk. Martin zatnul zuby. Teď nebyl správný čas, aby si prohlížel stará zranění. Vzal z pultu opasek, upevnil si ho v pase a odhodlaně vsunul gladius do pochvy. Bolest ustala. Martinovi se ulevilo.
.
Klára bojovala o život. Hrdlo jí svírala lněná smyčka. Salome před ní arogantně jen tak postávala a utahovala si z ní. Klára nedokázala odhadnout, jak dlouho bude ještě odolávat. Nepředpokládala, že by vydržela do té doby, než se Antonín vrátí ať už s jakýmkoliv výsledkem. Z celého srdce si však přála, aby uspěl. Zachránil sebe i všechny obdarované a společně pak osvobodili Janu a Jiřího. Ale hlavně byla vděčná za to, že byl František v bezpečí. Měla ho velice ráda, i když ji poslední dobou lezl na nervy. Hlavně tím, jak musel být neustále s ní, nenechal ji, aby měla také čas jen sama pro sebe. Čím dál urputněji se jí snažil chránit a to i v případech, kdy to nebylo vůbec třeba. Dokonce nechtěl, aby se hlásila na mise. To už by mezi Seslanými nemusela vůbec působit. A to by nemohla Klára dopustit, k Rafaelovi se dostala z vlastní iniciativy a nemínila na svém původním rozhodnutí cokoliv měnit. I když ji už moc času nezbývalo.
Sevření kolem jejího krku polevilo. Klára pevně sevřela smyčku, smýkla s ní nahoru, hlavu svěsila a zároveň se otočila. Všechno se stalo tak rychle, že stačilo jedno malé škubnutí, škrtička ležela v prachu a Klára stála opět volná. Gestem ruky poděkovala Martinovi a Terezičce a hned se zase vrhla do boje. Martin se opatrně přiblížil k ženě, co se snažila ještě před chvílí uškrtit Kláru, vzal ji za halenku a vytáhl ji do vzduchu. "Proč to děláte?"
"Ublížíme vám tak, jak jste ublížili vy nám," prohlásila a vrhla se na něho.
Terezička se držela stranou. Většinou za Martinovými zády a snažila se najít alespoň něco málo, čím by mohla pomoci. Dívala se, jak Jana střídavě dělá výpad vpřed a pak rychle ustupuje. Terezička se obávala, že by Jana při ústupu mohla zakopnout o nějaký ten kámen, co se kolem povaloval, a proto začala sbírat kameny a dávat je na jednu hromadu.
Bojiště náhle zahalil temný dým. Terezičce vypadly kameny z náruče. Pomalu kouř řídl, až viděli protivníci natolik, že se mohli znovu pustit do boje. Na scéně se objevil Cyprián.