STETER WEEK 2022

DAY 2: 25. červenec – ESCAPE

ÚNIK Z NEPŘÁTELSKÉHO ÚZEMÍ

Fandom: Teen Wolf

Tagy: Peter/Stiles; getting together; post Nogitsune; canon divergence; Peter a Allison byli zraněni během bitvy s Oni a oba to přežili; Stiles is 18 years old; recovery; hurt/comfort; sick Stiles; Scott je špatný kámoš a jeho smečka je špatná smečka; zanedbávání péče o dítě aka šerif je velice špatný rodič;

V normální smečce, je-li jeden její člen raněný, probudí se takovýto člen obklopen svou smečkou, protože to je něco, co za a) pomáhá raněnému se zotavit, za b) posiluje pouta mezi členy smečky, a za c) je to něco, pro sebe navzájem členové smečky dělají už jen ze zdvořilosti, pragmatičnosti a jakožto naprostý základ péče o členy smečky.

Petera ani na vteřinu nepřekvapilo, že se probudil do úplně prázdného nemocničního pokoje. Tak za prvé je místní smečka naprosto bez způsobů a vychování. A za druhé si pamatuje, že mimo něj byla zraněna i drahá Allison. Předpokládá tedy, že jejich Alfa běhá mezi jejím a Stilesovým pokojem, a na něj si ani nevzpomene. Ne, spíš Scott sedí u Allison v pokoji a někdo ze smečky, nejspíš Lydie nebo Isaac, pobíhá mezi pokoji, kde jsou Allison a Stiles. Škoda. Peter si je jistý, že by jinak měl aspoň občasnou návštěvu os Stilese. Ten kluk je chováním víc vlk než všichni vlkodlaci v téhle díře.

Po svém probuzení strávil Peter v nemocnici sotva dva dny. Ne, že by si pobyt tam nemohl dovolit, ale trávit čas na špatně hlídaném místě plném cizích lidí a nepříjemných pachů? Ne, díky.

Jediného člena smečky, pokud se to tak dá vůbec říct, kterého za tu dobu potkal, byla Melisa McCallová a to ještě jen u propouštění. Když se jí zeptal, jak jsou na tom ostatní, nechtěla mu nejdřív odpovědět, ale nakonec ho informovala, že se Allison léčí a očekává se, že se zotaví, a že zbytek smečky prakticky ve dne v noci sedí v jejím pokoji. Ani slovo o Stilesovi, o jeho zdravotním stavu, a Peter si nemyslí, že by ho před ním jen Melisa z trucu zapírala.

První Peterova zastávka byl jeho byt, kde si dal dlouhou sprchu, převlékl se, a po dlouhém uvažování, jestli by nebylo jednodušší prádlo z nemocnice spálit, naházel ono oblečení do pračky. Ani se nezdržoval jídlem, i když to nemocniční mělo do pořádné stravy daleko, a rychle vyrazil z bytu i z domu. Protože Stiles byl posedlý a zapojil se do boje s Nogitsune a není v nemocnici. To nedává smysl.

Netrvalo to dlouho, než Peter zaparkoval před domem Stilinských. Na příjezdové cestě stál jen Stilesův jeep, z domu se neozývaly žádné zvuky, nikde se nesvítilo. Peter se musel soustředit, aby uslyšel pomalý tlukot srdce. Stilesovo srdce vždy tluče rychle, jak třepetání motýlích křídel, tohle je na něj moc pomalé. Jenže Stilesovo auto tu je a šerifovo ne. Stilesův pach tu je a šerifův ne.

Peter nad tím víc neuvažuje. I přes světlo venku se vyškrábe do patra a do Stilesova okna, které jde velice snadno otevřít.

První, co zaregistruje, ej smrad. Celé dny nevětraná místnost a minimálně stejně dlouho nemytý člověk. Peter by se zřejmě neubránil znechucenému výrazu, i kdyby se snažil. Jenže pod tím odérem jdou cítit i emoce, které jsou snad horší než pach špíny a zanedbání. Bolest, strach, osamělost, deprese.

„Stilesi?" osloví Peter postavu skrčenou pod několika tlustými i tenkými dekami. Slabý tlukot srdce a pomalý dech jdou slyšet z tama, takže to není jen hromada polštářů pod dekami.

„Stilesi?" zopakuje Peter hlasitěji, ale se stejnou neexistující reakcí. A tak se ho Peter rozhodne odkrýt a probudit takto.

Co pod několika dekami, peřinou a přehozem z gauče najde, je bezvládný a úplně ledový Stiles. Kluk doslova studí na dotek, bledý, rty a prsty namodralé, jako by ho Peter našel v závěji za domem a ne v posteli pod peřinou. Peterovi okamžitě dojde, co se děje. Následky posednutí. Nogitsune mu neukradla jen tělo a vědomí, ale i veškerou energii, tělesnou, duševní, i životní. Do háje, není divu, že je kluk celý zmrzlý!

Kde jsou ostatní? Tohle je přesně ta situace, kdy by mu pomohla smečka a jejich blízkost a ne jen kvůli tomu, že vlkodlaci přirozeně hřejí jak kamna! Kde je McCall a jeho sebranka? Co se Peter vůbec namáhá, McCall má v hlavě jen svou Allison, jeho "nejlepší" kamarád je až na osmé koleji, pokud vůbec, a jeho smečka se chová stejně jako on. Ovšem to nevysvětluje šerifa. Kde je Stilesův otec?

Peter odloží debaty a rozčilování na později, teď je důležité se postarat o Stilese. Peter odmítá přijít o toho jediného schopného člena smečky. O toho jediného, koho za smečku považuje.

K Peterově nelibosti se Stiles neprobudil, ani když ho zvedl z postele nebo s ním zatřásl. Ani tak se nenechal odradit a odnesl Stilese do koupelny, která by taky potřebovala uklidit. Celý dům jde cítit zatuchle a zanedbaně. Peter se skoro bojí jít do kuchyně.

V koupelně Peter Stilese svleče, než ho začne sprchovat tou nejteplejší vodou, jakou Stiles snese, aby ho umyl i zahřál. Přestane s tím, až když mu dojde horká voda, načež Stilese zabalí do osušek a odnese zpět do jeho ložnice, kde ho obleče a znovu zabalí do dek.

Stiles potřebuje pomoc a tady se mu jí nedostává. Smečka ani šerif se nestarají. Ovšem Peter se stará. Peter se velice stará. Netrvá mu to ani půl hodiny. Než najde starou cestovku a nahází do ní nějaké oblečení a všechny věci, co jdou cítit jako něco, co Stiles často používá. Jeho mobil najde v nabíječce. Bez nepřečtených zpráv nebo zmeškaných hovorů. Aniž by ze vzteku něco rozbil nebo začal plánovat lámání nohou, sbalí Peter tašku i Stilese k sobě do auta a vyrazí do svého bytu.

- - o - -

Tři dny. Trvalo to tři dny ohřívacích lahví, mrňavých doušků vývarů a čajů, dek a spaní a ležení v jedné posteli, než se Stiles probudil. Upřímně, Peter mu dával čas do večera, než by ho odvezl do nemocnice, protože byl tak trochu v koncích. Trvalo to další den, než se Stiles doopravdy mohl probudit dost na to, aby mohl komunikovat, a další den k tomu, než vydržel vzhůru déle jak deset minut.

Za tu dobu se po nich dvou dle jejich telefonů nikdo nesháněl. Nikdo se nezajímal. Petera – Petera to nepřekvapovalo. Ví, co si smečka myslí o něm. Ví, jak se chovají ke Stilesovi. Víc by ho asi překvapilo, kdyby se někdo ze smečky zajímal. Ovšem od šerifa čekal víc.

I když věděl, že to nebude příjemná debata, musel se na to zeptat.

„Já a táta- Nevycházíme spolu," trhne Stiles ramenem, což jde vidět i pod dvěma dekami, do kterých ho Peter zamotal, než mu přinesl hrnek s horkým čajem. Stiles je pořád nezdravě bledý, ale namodrání už zmizela.

„Táta nevěděl o nadpřirozenu, tak jsem mu musel lhát, jenže on vždycky pozná, když mu lžu. A pak mu Scott vykecal všechno o vlkodlacích a táta byl naštvaný, že jsem mu lhal, i když to byli Derek a Scott, co mi zakázali o tom mluvit," povídá Stiles s pohledem upřený na hrnek ve svých dlaních. „A teď je s Melisou, tak bydlí u nich a ne doma. A Melisa má doma Scotta a Isaaca, takže tam pro mě není místo. Tak jsem doma."

Peter má co dělat, aby nezačal vrčet. Šerif se nejdřív urazil, a pak si našel novou rodinku, takže kašle na vlastního syna?

„Je to jak to je," hlesne Stiles, než usrkne čaje. Nebýt toho čaje, tak ho Peter sebere i s dekami a obejme.

„Už bych měl jít domů," prohodí Stiles po chvilce.

„A to jako proč?" Tentokrát Peter zavrčí.

„Už jsem tě obtěžoval dost dlouho a-"

„Ani náhodou," zastaví ho Peter přísným tónem. „Nikoho neobtěžuješ. Jsi moje smečka a já se o tebe budu starat, protože to smečka dělá. Budeš tady a budeš se léčit a až se ti udělá líp, domluvím ti schůzku u svého psychologa, a i pak si tě tu nechám, protože nejseš. Na obtíž. A nikdy jsi nebyl."

„Já-" krákne Stiles, než se mu zlomí hlas.

Peter může vděčit jen svým vlkodlačím reflexům, že stihl chytit jeho puštěný hrnek s čajem, než ten se stihl vylít do postele. Rychle odloží hrnek na noční stolek, než sebere brečícího Stilese a posadí si ho do klína, aby ho mohl pořádně obejmout a utěšit. To, co řekl, myslel vážně. Stiles je jeho smečka. Prakticky jeho jediná smečka. Stiles je víc jeho smečka, než všichni nadpřirození v Beacon Hills dohromady nebo ty přeživší kousky jeho rodiny.

Stiles je jeho smečka a on se o něj bude starat.

- - o - -

Trvalo to zhruba další týden, než se Stilesovi vrátilo dost sil, aby byl schopný jít sám a bez pomoci do koupelny, nebo aby zvládl chodit po bytě a nekolabovat. Pořád ovšem oblečený ve vrstvách a vrstvách prádla, s dekou kolem ramen a s těmi nejchlupatějšími ponožkami, jaké kdy viděl, na nohách. Peter byl na sebe patřičně hrdý, když je Stilesovi donesl a ten se začal smát nahlas. Peter mu taky vysvětlil, že to, co se s ním děje, že nemá dost sil, že je mu neustále zima, je úplně normální následek posednutí, že jen potřebuje čas a péči.

Vzhledem k pokroku, který Stiles udělal, chtěl ho Peter v rámci oné péče a svých slibů nahlásit ke svému psychologovi. Doktor Frank ví o nadpřirozenu, patří totiž k oněm vzácným lidem, co jsou stoprocentně lidi, i když se narodili dvěma vlkodlakům. Takže doktor Frank nejen ví o jejich světě, ale Peter mu důvěřuje se svou hlavou, takže mu je ochotný svěřit i tu Stilesovu.

Je tu jen jeden drobný háček. Podpis zákonného zástupce nezletilého klienta a riziko, že onen zástupce bude o terapii informován.

„Myslíš, že bychom mohli někde sehnat šerifův podpis a zfalšovat ho?"

„Zfalšovat?" zvedne Stiles hlavu od jedné z Peterových knih o magii. „Na co potřebuješ tátův podpis?" nechápe.

„Na souhlas s terapií. Pro všechny nezletilé je zákonem vyžadován souhlas rodiče či jiného zákonného zástupce," povídá Peter, zatímco si sedá na pohovku vedle Stilese a jeho hnízda z dek. Zní a cítí se velice otráveně, proto ho Stilesovo hihňání nad tímto problémem nepotěšilo. Co si to nalhává. Stilesovo hihňání mu totálně zvedlo náladu, protože to znamená, že je mu líp a to je dobrá zpráva. Ovšem přiznávat nic nebude.

„Peter," šťouchne do něj Stiles loktem, než se o něj celou vahou opře. „Je mi osmnáct."

„Co prosím?" podívá se Peter na kluka, co se tiskne k jeho boku.

„Jsem plnoletý. Zdrželi mě o rok ve škole, když máma umřela, proto jsem ještě na střední, ale jinak jsem plnoletý a dospělý."

To ovšem otvírá spoustu nových možností! Nejen, že šerif nemůže bránit terapii, pokud by si teda všiml, že Stiles na nějakou dochází, nebo že Stiles vůbec existuje. Šerif nemůže dělat nic celkově. A Peter teď může plánovat všechno! Může si Stilese bez potíží nechat u sebe doma. Může se se Stilesem odstěhovat někam daleko. Pryč z Beacon Hills a všech nočních můr. Můžou si založit vlastní smečku.

„To jsi v takovém šoku, že jsem dospělý?" šťouchne ho Stiles prstem do tváře. Peter zareaguje naprosto automaticky a zkusí prst kousnout, než začne mluvit.

„Usnadňuje to spoustu věcí. Tak třeba k terapii stačí jen tvůj souhlas," povídá, zatímco hází ruku kolem Stilesových ramen, aby ho k sobě mohl přitáhnout blíž, než se mu začne svěřovat se svými plány. „Původně jsem si myslel, že tady budu muset ještě tak rok, ne-li víc zůstat a doufat, že oba přežijeme všechno to, co na nás Beacon Hills chystá. Měl jsem v plánu, že ten čas strávím sváděním tvojí osoby-"

„Sváděním?!" vyjekne náhle úplně rudý Stiles.

„Jo, sváděním," souhlasí Peter bez špetky studu či slitování. „Svedl bych tě svými znalostmi a knihami, svým úžasným vzhledem a vlkodlactvím."

„Ty bys sváděl mě?"

„Samozřejmě, že tebe," podívá se na něj Peter zpříma. „Nejen, že jsi jediná schopná a inteligentní osoba v tomhle okrese, ale jsi i moje smečka. Nemyslím tím slabá, sotva přítomná pouta, co mám s Derekem a Corou, ani tu napodobeninu, co má McCall a jeho smečka. Ty jsi moje smečka. Jsi to jediné opravdické pouto, co mám, co mě drží nad vodou. Jsi ten jediný, kdo bere smečku jako smečku, jako rodinu, ne jen místní gang. Jsi ten jediný tady, kdo má můj respekt a můj obdiv.

„Takže jo, sváděl bych tebe a doufal bych, že mi dáš šanci, abych mohl být tvou smečkou. Třeba bych tě pak mohl svést i k odjezdu odsud a k životu někde daleko od všech místních potíží."

Stiles na něj chvíli jen nevěřícně hledí, oči i pusu dokořán, tváře rudé, ale nakonec se vzpamatuje dost na to, aby promluvil.

„A co plánuješ teď, když je mi osmnáct?" odváží se zeptat, naději v hlase, v očích i v pachu.

„Nejdřív psychologa a péči o tebe až do konce školního roku," začne Peter tiše. „Pokud mě do té doby nebudeš mít plné zuby, a pokud doktor Frank nebude mít nic proti, tak bychom si mohli najít bydlení někde daleko odsud. Blízko vysoké, kam by ses dostal, pokud bys chtěl. Je mi jedno kde, pokud budeme spolu."

„I kdybych chtěl zůstat tady?"

„Doufám, že tě přesvědčím o opaku, ale pokud budeš chtít žít tady, tak tu budu s tebou." Ovšem nakrčenému nosu nechutí nad tou představou se neubrání.

„Nebudeš potřebovat větší smečku?"

„Alfy potřebují tři bety minimálně, ale beta? Jedno silné pouto stačí. A pokud bych přece jen začal vyšilovat, můžu si zkusit najít nějaké – kamarády nebo něco." Jeho výraz, když říká slovo kamarádi, Stilese znovu rozesměje.

Promluví, až když se uklidní, prakticky zabořený do Peterova boku, jak blízko sedí, jak moc se k němu tulí. Ne, že by to Peterovi vadilo, naopak, tomu to plně vyhovuje.

„To bych rád. Myslím to odjet s tebou někam hodně daleko. Pryč od Beacon Hills a všeho, co se tady děje a dělo."

„Vážně?"

„Vážně."

„Tak to můžeme začít plánovat. Ale nejdřív. Doktor Frank vyžaduje tvůj podpis."

„Tak když to chce doktor Frank."

- - o - -

Doktor Frank je poklad. Je tedy o dost mladší, než Stiles čekal, ale velice schopný. Nejen, že mu byl schopný pomoci s následky Nogitsune, ale i se vším dalším kolem nadpřirozena, s tím, jak se k němu choval a chová Scott, a dokonce i s následky máminy nemoci a smrti. Navíc mu doktor Frank z lékařských důvodů pomohl zajistit nejen domácí studium, ale i dřívější ukončení střední školy. Bylo to sice za poplatek pro úřady, ale o to se postaral Peter, takže nebyl problém.

A v mezičase mezi zkouškami a dojížděním k doktorovi a večery u Netflixu spolu Peter a Stiles hledali nové bydlení. Svůj nový začátek.

Stiles si nemyslel, že by hned po střední zvládl vysokou, rozhodně ne osobně, tak si dal roční odklad, než se začne koukat po dálkovém studiu. Peter i doktor Frank ho v tom plně podpořili.

Co se Petera týče, měl před požárem právnickou praxi, pro jejíž obnovu by si musel udělat pár zkoušek, ale moc na to nespěchá. Díky svým investicím a dědictví po rodině by si mohl dovolit nepracovat po zbytek svého života, ale nejspíš by se u toho dost nudil.

Trvalo to překvapivě dlouho, než našli místo, kam by se chtěli a mohli nastěhovat.

Tak za prvé by se měli vyhnout všem územím, kde žijí vlkodlačí smečky. Ty jsou sice obvykle otevřené přijímání nových členů, ale ne, pokud ti noví členové jsou bývalé Levé ruky. Ty totiž bývají víc věrné svým starým smečkám, než těm novým. Jak Peter Stilesovi vysvětlil, všichni v nové smečce by věděli, že na stupnici jeho věrnosti by první místo držel Stiles, druhé Halova smečka, ať už přeživší či zesnulá, a až na třetím místě by byla nová smečka. Což je upřímně bezpečnostní riziko, se kterým souhlasí i Peter, proto by bylo lepší se ostatním smečkám vyhnout.

Dalším faktorem byli lovci. Některé rodiny mají daná území. Některé se dokonce i drží pravidel. Peter ani Stiles nemíní riskovat.

Potíže jsou také velká města. Skoro každé velkoměsto je pod kontrolou něčeho nadpřirozeného, a protože jde o relativně malé oblasti s velkým počtem obyvatel, bývají taková území rozebraná do posledního centimetru a pečivě hlídaná. Třeba v New Yorku vládnou hlavně upíři. New Orleans mají pod dohledem čarodějky a voodoo kněží. Velká města znamenají šlapání na prsty a paty a upsání se do služeb místního šéfa. A taky je tam obvykle příliš kamer a málo místa na běhání. Nehledě na všechny ty lidi.

Vybírání toho pravého místa trvalo doopravdy dlouho.

Byl už skoro konec školního roku, téměř půl roku, co byl Stiles nastěhován k Peterovi, když našli to správné místo. Ne moc velké město, pod pět tisíc obyvatel, ale s lesy a poli kolem, s vilkou na okraji toho města s velkými pozemky, kterou si Peter může více než dovolit. Nejbližší smečka žije více jak hodinu autem daleko a nikdo jiný si tohle území oficiálně nezabral. Je to trochu díra, kde lišky dávají dobrou noc, ale klid a mír je přesně to, co oba teď potřebují.

Doktor Frank byl všema deseti pro změnu prostředí daleko od toxických vlivů. Plus jeho schůzky nemusí být osobně v kanceláři, ale klidně i přes skype nebo jakoukoliv jinou platformu podobného účelu.

A tak si jeden víkend udělali Peter a Stiles výlet, aby se na vilku i městečko podívali. A protože se jim dům i pozemky líbili, protože ve městě nenašli nic, co by značilo, že jde o zabrané území, tak si vilku pořídili. Do konce týdne byla jejich a měli najaté řemeslníky, aby se postarali o tu trochu oprav a úprav, které nějakou dobu neobydlená budova vyžadovala.

Stiles už se nemohl dočkat a Peter na tom byl stejně. Mají svůj dům. Můžou se stěhovat a začít znova a zapomenout na všechny ty lidi, kteří už dávno zapomněli na ně dva.

Takže jim to samozřejmě něco muselo zkusit pokazit.

- - o - -

Peter vylákal Stilese ven na kafe. Venku bylo dost teplo, přece jen je začátek léta, ale Stiles stejně potřeboval o dvě vrstvy víc než Peter, který si vyrazil ven jen v triku. To je jeden z důvodů, proč se Stilesovi nechce moc chodit ven, všichni na něj koukají jak na blázna.

V malé kavárně na rohu, kde už je za tu dobu všichni znají, si koupili kafe i něco na zub, než vyrazili do parku. V plánu bylo se tam usadit na lavičce a pokračovat v řešení detailů ohledně stěhování. Vilka už je opravená, teď se pokračuje na ostatních budovách na pozemcích, nábytek se stěhuje tenhle týden. Chybí prakticky jen oni dva a jejich věci z Beacon Hills.

Věc, kterou teď řeší nejvíc, je Roscoe. Totiž jestli si Stiles odřídí celou tu cestu, nebo jestli se jeho miláček přidá k Peterovým autům a dorazí vlakem. Stiles nechce auto pustit z dohledu. Peter si je jistý, že to auto nemůže cestu přežít.

V kavárně bylo jen pár lidí, takže se tam moc dlouho nezdrželi. Každý s kávou v ruce, Stiles s papírovým sáčkem v náruči a Peter s paží kolem jeho pasu se protlačí dveřmi na ulici. Kde jsou hned zastaveni.

„Co se tady sakra děje? Hale, dej ruce pryč od mého syna!" Šerif byl z nějakého důvodu v okolí a musel si jich všimnout, když šli do kavárny.

Stiles trochu nadskočil, když ho slyšel zařvat, ale jinak nereaguje. Peter jen změní výraz z přátelského na kamenný.

„Řekl jsem, ať vypadneš od mého syna, Hale!" huláká šerif, ruku na zbrani, když se mu nedostane jiné reakce, než že Peter upije kávy.

„A proč bych to dělal, šerife?" zeptá se Peter, plně si vědom všech těch lidí kolem, co je poslouchají a sledují.

„Protože jinak tě zavřu za styk s nezletilou osobou," vyhrožuje šerif.

„Příští měsíc mi bude devatenáct," řekne Stiles a zní dost naštvaně. „Já vím, že si nikdy nepamatuješ moje narozeniny, ale aspoň bys mohl vědět, že jsem plnoletý."

Šerif na něj na okamžik hledí, tváře lehce zrudlé studem, než se vzpamatuje a pokračuje.

„Dokud chodíš do školy-"

„Jenže já nechodím," přeruší ho Stiles. „Střední už mám dodělanou, klidně si zavolej řediteli, ať ti to potvrdí."

„Co?!" hlesne šerif nechápavě.

„A než začneš s něčím jako, že žiju pod tvou střechou, takže tvoje pravidla, tak bych tě rád informoval, že už půl roku bydlím s Peterem," pokračuje Stiles. „Ovšem nemyslím si, že ty sis toho všiml, protože ty jsi v domě nebyl, co ses dal do kupy s Melisou a začal jsi spát u ní. Nepsal jsi mi ani nevolal ještě dýl jak tohle, tak teď netvrď, že se zajímáš o mě nebo o můj život."

Peter jen pevněji obejme Stilese kolem pasu, ale nic neříká. Tohle je něco, co si Stiles musí vyříkat sám, on ho může jen podporovat během a potom. A při první příležitosti ho informovat o těch pár lidech, co setkání natáčí na své telefony.

„Jdi moje dítě," hlesne šerif slabě. Na Stilesova slova nemá žádnou obranu ani výmluvu.

„Možná biologicky, ale jinak?" Stiles jen zavrtí hlavou, než se podívá na Petera. „Můžeme jít domů?"

„Cokoliv si přeješ," slibuje mu Peter s letmým políbením na čelo, než je oba obrátí zády k šerifovi a vyrazí po chodníku zpátky domů. Park může počkat. Stiles teď potřebuje chvíli soukromí a bezpečí. A možná zavolat doktoru Frankovi.

Šerif jen dál stojí a mlčí, ale Peter si je jistý, že to je jen z šoku. Že se brzy vzpamatuje a zkusí se vrátit. A že o nich řekne i zbytku McCallovy smečky, kteří se taky začnou vměšovat.

„Petere?" zeptá se Stiles tiše, když čekají na výtah. „Myslíš, že se můžeme přestěhovat už teď? I když dům ještě není hotový?"

„Jestli máš vážně v plánu odřídit celou tu cestu v tom svém jeepu hrůzy, tak ne se tam dostaneme, tak budou všechny opravy hotové a nábytek nastěhovaný," uvažuje Peter.

„A byl bys ochotný se odstěhovat co nejdřív?"

„Stilesi, klidně už zítra," poví mu Peter se vší vážností. „Čím dřív nás dva dostanu z Beacon Hills, tím líp."

Stilesovou odpovědí je pevné objetí kolem krku, i když je to jen jednou rukou a s pohlavkem od papírového sáčku. Peter se ho ovšem drží stejně pevně, hlavu plnou telefonních čísel, které musí obvolat pro rychlé stěhování. Pokud to jen trochu půjde, klidně můžou odjet už zítra. A pokud ne, tak do konce týdne určit. I kdyby měli jet Stilesovým jeepem.