STETER WEEK 2022
DAY 6: 29. červenec – EPISTOLARY ELEMENTS
CO PES PŘITÁHL DOMŮ
Fandom: Teen Wolf
Tagy: Peter/Stiles; getting together; no werewolfs; Hales are big family living in one big house; adult Stiles; dog; does it counts as epistolary when there are like three notes and talking about notes?; inspired by pin;
Pozn. autora: V tomhle AU neexistuje nadpřirozeno. Taky je tu změna věků aka Peter a Stiles jsou stejně staří. Peter je tu fungl nový právník a Stiles se živí jako překladatel úplně všeho, od vědeckých článků přes knížky až po titulky k anime. Stiles totiž je schopný se naučit jazyk za týden nejezení a nespaní, takže těch jazyků zná aspoň šest.
Jako dítě chtěl Stiles, stejně jako většina dětí, mazlíčka. Psa, kočku, křečka, rybičky, to je jedno, prostě mazlíčka. Nikdy mu to nebylo dovoleno. Vzhledem k jeho ADHD a občasné neschopnosti nakrmit sám sebe, nejspíš tak táta rozhodl z vlastního pudu sebezáchovy. Teď, když je Stiles dospělý, je mu jasné že jediného mazlíčka, jakého by si mohl dovolit, je kočka, protože ta se o sebe dokáže postarat sama.
Proto si je Stiles stoprocentně jistý, že ten odrbaný retrívr ležící na verandě není jeho.
Dost nejistě se Stiles blížil k vchodovým dveřím, ovšem pes na něj nereagoval jinak, než že ho sledoval a párkrát zavrtěl ocasem. Spíš párkrát bouchl ocasem o zem. Dobře, takže nejde o nic agresivního se vzteklinou. A po pohledu zblízka nejde ani o tuláka, protože pes má obojek, není špinavý, ani vyhublý. Ovšem na obojku žádná visačka.
„Kde ses tady vzal?" diví se Stiles.
Pes mu samozřejmě neodpoví. Místo toho se zvedne a pomalu dojde k němu, pohled upřený na jeho tvář, ocas pomalu vrtící.
„Chceš jít dál?" zajímá se Stiles. „Je tohle výběrové řízení na nového pánička? Protože to, že se táta nastěhoval k Melise, neznamená, že nedostanu přednášku o cizím psovi v domě."
Stiles sice mohl zůstat sám v rodinném domě, který je teď vlastně oficiálně jeho domem, ale to neznamená, že se táta občas neozve ohledně toho, jak se Stiles o dům stará. Třeba jako tehdy, když přeoral kus zahrady, aby zkusil pěstovat vlastní zeleninu. Táta se chytal za hlavu, ale Stiles odolal. Jeho záhony jsou sice nic moc a zahrádkářskou soutěž asi nikdy nevyhraje, ale jeho rajčata chutnají výborně.
Takže jo, Stiles si je jistý, že mu ani pes neprojde hladce. Navíc úplně cizí pes z ulice.
Ale když on se na něj tak smutně kouká…
A Stilesovi taje zmrzlina v nákupní tašce a rozmrzá maso.
„Tak jo, pustím tě dovnitř, ale nebudeš dělat problémy, jasné? A nepočítej s tím, že dostaneš nažrat, granule fakt nevedu." S tím Stiles otevře dveře a pustí sebe i psa do domu.
Pes vejde do předsíně, ale dál ne. Na zemi vedle botníku se stočí do klubíčka a usne.
„To bylo mnohem míň dramatický, než jsem čekal," prohlásí Stiles po chvíli zírání na psa, než se konečně vydá uklidit nákup a udělat si něco k jídlu.
Na psa by v mezičase nejspíš úplně zapomněl, kdyby se ten zhruba po hodince neprobudil a nezačal škrábat na dveře.
„Co, chceš jít ven?" ptá se Stiles, zatímco jde ke dveřím. Sotva je otevře, pes se protáhne ven a pomalu se po příjezdové cestě, a pak po chodníku vydá pryč.
„Huh," hlesne Stiles nechápavě, než pokrčí rameny, zavře a vrátí se ke své práci. Tohle bude dobrá historka pro Scotta, až si zase zavolají. Pes, co se přišel vyspat.
- - o - -
Na druhý den odpoledne byl pes zpátky.
Zaškrábal na dveře, aby ho Stiles pustil dovnitř, což měl štěstí, že Stiles nebyl v patře. V předsíni se stočil do klubíčka a na hodinu usnul. Pak si zase zaškrábal ven a odešel.
- - o - -
Další den se to stalo znovu.
- - o - -
Do týdne měl Stiles v telefonu upomínku na třetí odpolední, což je čas, kdy se pes objevuje, aby ho nezapomněl pustit dovnitř. Pes měl svoji misku na vodu a Stiles mu obětoval jeden starý polštář a deku, co stejně nikdy nepoužívá. Polštář mohl a nemusel být tátův, ale pššt.
Pes měl rozhodně štěstí, že Stiles pracuje z domu.
- - o - -
Ale stejně. Pes má očividně majitele. Nežije na ulici, to by vypadal jinak. A není hladový, protože po Stilesovi nikdy nechtěl jídlo, jen postel. Nikdo v ulici takového psa určitě nemá, tady vedou jen kapesní verze psů, ne retrívry. A pes se vždycky objevil sám, nikdo nikde nečíhal, nikdo ho nesledoval. Tak odkud se ten pes vzal?!
Trvalo to asi tři týdny, než Stilesovi došla trpělivost. Než se toho odpoledne mohl pes vydat domů, přivázal mu k obojku vzkaz.
Zdravím. Rád bych zjistil, kdo je majitelem tohodle psa. Je úžasný a hodný a poslušný a každé odpoledne se ke mně chodí vyspat ? SS
Třeba dostane odpověď. A třeba psovi zabrání v odchodu. To by bylo škoda, Stiles už si na psa zvyknul. I když mu pořád říká jen pes.
- - o - -
Stiles by to odmítl přiznat, ale na druhý den stál u okna skoro od oběda, nervózní, jestli se pes vrátí nebo ne. Co když jeho vzkaz jen upozornil majitele na jeho útěk a ti mu teď zabrání v návštěvách? Stiles měl dost času na to, aby kvůli tomu skoro začal panikařit. Jen neustálá mantra, že pes očividně není týraný, mu bránila, aby volal tátovi a zkusil ho donutit k pátrání po retrívrovi.
Ovšem s třetí hodinou se pes objevil na ulici a vydal se k němu. Stiles se mu skoro rozběhl naproti. Než si mohl jít pes lehnout, musel přetrpět objetí a drbání za ušima.
Teda aspoň do chvíle, než Stiles zjistil, že mu pes na obojku přinesl odpověď. Odmotal kus papíru a nechal psa, ať jde spát.
Žije v domě se šesti nezletilými, tři z nich jsou šest a méně let. U vás se nejspíš snaží dohnat spánek a najít klid a mír. P.H.
P.S. můžu se k němu zítra přidat?
Stiles se rozesmál nahlas, když si vzkaz přečetl. Není divu, že u něj pes spí, když má doma takové rodeo. Spíš se diví, že mu stačí jen hodinka. A to P.S. …
Hej, proč ne. Mohl by udělat dvojitý dobrý skutek a nabídnout nocleh i vyčerpané matce. Nebo otci? Pravděpodobnější je máma. Pokud se jí podaří utéct od dětí, což je nejisté, je jí jeho gauč k mání. Asi by ale měl nejdřív trochu pouklízet. Oh, a mohl by napéct! Už dlouho nepekl. Čokoládové muffiny. To je dobrý plán.
Přijďte i se psem. Napeču muffiny. SS
- - o - -
Toho odpoledne, poté co pes odešel, Stiles napekl a uklidil.
Toho rána pak začal s překladem titulků k jednomu anime a tak trochu zazdil, že mu má přijít návštěva. Teda až do třetí odpolední, kdy ho mobil skoro vytrhl ze zóny, a kdy se to zvonku u dveří podařilo úplně.
Na chvíli byl Stiles úplně zmatený, co se děje, než se zvonek ozval znovu a on si vzpomněl. Hned se rozběhl ze schodů, aby otevřel. Jeho odrbané tričko s iron manem a plandavé tepláky sice není něco, co by bylo nejvhodnějším oblečením na seznamování se s lidmi, ale co. Vyčerpaná matka šesti určitě viděla i horší, tak mu určitě odpustí. Hlavně když k muffinům přihodí i kafe.
Až na to, že za dveřmi není unavená ženská hledající azyl, ale chlap. Chlap ve slunečních brýlích, v riflích a velice uplém tričku s véčkovým výstřihem.
Na moment na něj Stiles jen civí, přesvědčený, že si tady někdo spletl adresu, než se kolem něj protáhne pes a jde si lehnout.
„Vy jste majitel psa?" ptá se Stiles podezíravě.
„Ty seš ten, co sliboval muffiny?" zeptá se chlap, zatímco si sundává brýle. Wow, moc pěkný oči.
„Čekal jsem spíš vyčerpanou matku vrhu," přizná Stiles, ale pustí chlapa do domu.
„A já nějakou bábinku," vrátí mu chlap. „Jmenuji se Peter."
„Já jsem Stiles. A nepotřebuju být v důchodu, abych mohl péct."
„Tys vážně pekl?"
„To si piš, že jo. Nejlepší muffiny, jakés kdy měl," machruje Stiles cestou do kuchyně.
„To je dost – sebevědomé prohlášení," protáhne Peter. „Seš si jistý, že zvládneš dodat, co slibuješ?"
„Stoprocentně," usměje se na něj Stiles.
- - o - -
Takže Peter je Peter Hale, nebo-li nejmladší ze sourozenců starostky Halové. Ta rodina je velká, schopná a stará, žijící pohromadě v jednom obrovském baráku na okraji rezervace, kterou z velké části vlastní. Stejně jako vlastní velkou část města, protože Halovi tady žijí déle, než co stojí město. Peterovi je stejně jako Stilesovi, universitu dodělal velice brzo, protože je samoprohlašovaný génius, a teď se vrátil domů, než si najde práci v právničině.
Co ovšem se svým návratem k rodině nečekal, to byli jeho synovci a neteře. Je jich šest a jsou velice velice aktivní a hluční.
Stiles se mu mohl a nemusel smát, když si mu stěžoval. Ovšem když se pes zvedl, že je čas jít domů, zabalil mu část muffinů s sebou a slíbil, že kdykoliv může přijít zas, ovšem že ne vždy bude napečeno.
- - o - -
Pes, jehož jméno je Vlk, protože Peterův synovec byl posedlý vlky, když před lety štěně dostal, se vracel prakticky každý den. Peter jednou dvakrát do týdne. Pokud se Stilesovi zdálo, že se Peter dlouho neobjevil, dal Vlkovi za obojek vzkaz s tím, co má v plánu péct a Peter se na druhý den vždy objevil.
Po pár návštěvách si Peter přinesl svoje vlastní kafe, protože je ze zazobané rodiny, a zatímco Stilesovo pečení může být nejlepší na světě, jeho instantní kafe rozhodně není. Stiles mu odmítá přiznat, jak strašně mu Peterovo kafe chutná, protože by musel přiznat, že si vytvořil závislost, a že mu teď jeho perfektně normální instant kafe přijde odporné. Což jako vůbec není fér, Peterovo kafe je drahé jak sviňa! Jak si teď má se svou závislostí asi poradit?!
Občas taky Peter přinese něco k jídlu, aby mu nevracel krabičky od pečení prázdné. Je to přece základ slušnosti, ne?
Peter mu povídal o hledání práce a o své šílené rodině. Stiles se dělil o historky o tátovi a Scottovi, a jaké to je, dělat překladatele úplně všeho v šesti jazycích. Anime titulky pro jednu streamovou stránku mu vydělávají víc než překlad vědeckých článků.
Občas zůstal Peter dýl jak pes, protože odmítal pít svou kávu rychle nebo hltat jídlo jako nějaký barbar. A Stiles byl plně pro prodloužení jeho pobytu, protože Peter je zábavný a chytrý a pohledný a Stiles se mohl a nemusel zamilovávat.
- - o - -
„Co kdybychom, až se Vlk zítra vrátí domů, šli do města?" odváží se Stiles jednoho dne zeptat, když vyprovází psa a jeho pánička ze dveří. „A tím do města myslím na rande."
„Oh, Stilesi, já myslel, že se nikdy nezeptáš," usměje se na něj Peter, než k němu přejde blíž a políbí ho. „Uvidíme se zítra," řekne Peter, když Stilese konečně pustí.
„To budem muset," prohlásí Stiles s veselou. „Protože nás viděla paní Turnerová od naproti a ta to zkusí hned za tepla donést tátovi."
„Dobře, zainvestuju do kevlarového oblečení," povzdechne si Peter útrpně, čímž Stilese rozesměje. „Zítra," mrkne na něj Peter, než se poslušně vydá za psem.
Stiles mohl a nemusel stát ve dveřích a sledovat jeho zadek ve velice uplých kalhotách, dokud ten mu nezmizel z dohledu. Když pak zavřel dveře, neubránil se tomu, aby nezačal nadšeně poskakovat po domě. Má rande! Má rande s Peterem! Už aby bylo zítra.