Na začátek vám chci říct, že je to poprvé, co uveřejňuji něco, co ještě nemám dopsané. Teď jsem tak zhruba v polovině svého snažení a vypadá to, že tenhle příběh bude jeden z těch delších, ať už je to dobrá nebo špatná zpráva. Aktualizace budou nepravidelné právě kvůli tomu, že na příběhu ještě pracuji, ale když už nějaké budou tak většinou v sobotu. Ještě něco k příběhu. Objeví se zde spousta osob z komiksů se Spider-Manem, ale tím že se nacházíme v alternativním světě, nejsou to přímo shodné obrazy svých komiksových verzí. Jak za chvíli uvidíte, Harry Osborn je jednou z takových postav. A ještě dodávám, že zrovna u něho to má svůj účel.
Jejich přátelství nezačalo hned při prvním pohledu. Ze začátku se spíše jen akceptovali jako dva lidé z naprosto odlišných světů nacházejících se náhodou ve stejné skupině. Ani jeden z nich by si nevybral toho druhého za spolužáka. Prostě jen po určitý čas koexistovali vedle sebe. A mohlo to tak zůstat, pokud by jeden z nich něco nepotřeboval.
„Ty jsi Peter Parker, že jo."
Peter nevěděl, jak v první chvíli zareagovat. Rychle kmitnul hlavou za zvukem. Postřehl úbor člena sportovního týmu, proto se rozhodl rychle si sbalit věci do tašky, aby mohl co nejrychleji zmizet, než by se dostal do potíží. Hodil si aktovku na záda. Teď už se plně otočil na osobu, která ho oslovila. Upravil si brýle a ležérním tónem, jenž stejně nakonec vyzněl trochu nervózně, odpověděl: „Jo, jasně. H-Harry?"
Dívka přikývla. I ona však vypadala nervózně, pokud Peter četl její postoj správně. Místo na něho se dívala všude kolem sebe, ale především na špičky svých bot. „No," odhodlala se, „měla bych na tebe takovou prosbu."
Peter vyčkával. Nestávalo se mu, že by za ním chodil někdo pro pomoc. A obzvláště ne někdo z těch namyšlených sportovců. Ti mu jedině znepříjemňovali život. Co by asi tak ona mohla potřebovat? Co by měl mít Peter, co ona nemá? Pro začátek brýle. Měl by si je rychle schovat, než přijdou zase k úrazu. Jak by to asi tetě vysvětlil tentokrát?
„Táta mě nutí, abych si našla doučování," spustila Harry sama od sebe. „Tak trochu plavu ve fyzice. Tak jsem si říkala, jestli bys mě mohl doučovat." Možná sice neexcelovala v přírodních vědách, ale měla velmi dobrý přehled o svém okolí a o tom, kdo je v jejich třídě nejbystřejším žákem. A pro dobro její a jejího otce se nemůže spokojit s ničím jiným, než s tím nejlepším.
Peter si chvatně nasadil brýle, které se rozhodl před okamžikem schovat do zadní kapsy kalhot. „Jo, určitě." Jak by mohl odmítnout někoho, kdo potřebuje pomoc, a k tomu všemu ještě byl skutečný šprt. Předávání vědomostí mu přinášelo potěšení.
„Ty to myslíš vážně." Harry měla velmi zvláštní zvyk pokládat otázky jako prostá konstatování. „Tobě nevadí, že jsem ve fotbalovém týmu s Flashem."
Při zvuku toho jména se Peter instinktivně rozhlédl. Uklidnil se. Nikdo kromě nich už ve třídě nebyl.
„Můžeš mě odmítnout, nebudu ti to mít za zlé." Harry byla zvyklá na odmítání a popravdě, ani nečekala, že by ji mohl Peter přijmout.
„Mě je jedno, co máš s Flashem," Peter se snažil znít ležérně, jakoby mu při zvuku toho jména nepřeběhl mráz po zádech. Ještě aby se utvrdil ve svém uvolněném postoji, rozhodil rukama. „Kdy máš čas?"
„Cože?" Harry byla překvapená.
„Kdy máš čas na to doučování? Třeba dneska po škole?" navrhl Peter.
„Já… Ano, ano samozřejmě," Harry byla stále zaskočená rychlostí, s jakou ji Peter vyhověl. Tohle se jí v životě nestalo. Ať si o ní říkal kdokoliv cokoliv.
„Můžeme po hodině zůstat ve třídě. Nikdo jiný by se tu už učit neměl," Peter už viděl, jak se dnes vyhne nedočkavému Flashovi a jeho bandě. Zajímavé, že si najednou nemohl uvědomit, jestli se Harry taky účastnila na jeho trýznění. Bylo tam vždycky tolik stejných sportovních bund, že sotva vnímal jejich obličeje.
„Jestli by ti to nevadilo, radši bych šla k nám domů. Budeme tam mít větší pohodlí."
„Jak chceš," Peter ztěžka polkl.
„Počkám na tebe po hodině. Svezeš se se mnou autem," rozhodla Harry.
„Autem?"
„Přece nepůjdeš pěšky, když máme v autě místo," konstatovala Harry. Peter tomu nerozuměl. Jí nevadilo, že je spolu někdo uvidí? Nebo spíše uvidí jeho, jak nastupuje do auta nejbohatší holky na škole. Co to udělá s její pověstí? Peter byl jen obyčejný šprt, kterého buď všichni přehlíželi, nebo si z něho utahovali. Rozhodně se s Harry nenacházeli na stejném stupni potravinového žebříčku jejich třídy. Harry z toho jistě nějak vybruslí. Co to ale udělá s jeho pověstí? S jeho typickým štěstím nejspíš nic. Mohlo by mu to pomoci proti Flashovi? Snad. „To zní logicky," odpověděl Peter.
