Prohlášení: Nevlastním autorská práva na Harryho Pottera, manhwu The Gamer, Star Wars, cokoliv od Blizzardu nebo Tomb Raider.

Discord: discord . gg/DH8KWPg8jJ


Kniha 2. Kapitola 14. – Rodina

11. 10. 1991:

Páteční podvečer přišel rychleji, než by se mohlo zdát, a tak se všichni členové Koncilu Sedmi usadili na svá místa ve své společenské místnosti.

„Protože jsme tady všichni, zahajuji dnešní mimořádné zasedání Koncilu Sedmi. Hlavním tématem je šachový turnaj, který Brumbál oznámil a založení klubu Jarní Dvůr pod vedením Longbottoma a Grangerové," zahájil Sebastian jejich páteční schůzi.

„Navrhuji celý turnaj bojkotovat a členy tohoto klubu přesvědčit o tom, že udělali osudovou chybu, když se k němu přidali," vypálil hned Harper.

„Měli by určitě dostat řádnou lekci za jejich snahu napodobit legendární Fae bez řádného respektu a znalosti našich tradic," přikývnul Lucian a Roy nebyl příliš daleko.

„Rozdělme tento problém na dva body. Prvním bude šachový turnaj a druhým existence tohoto klubu," vložila se do toho ihned Amanda, aby nastolila trochu toho řádu.

„Prvně šachový turnaj. Padl návrh, abychom jej bojkotovali. Nějaké jiné řešení?" optal se Sebastian.

„Když budeme bojkotovat něco, co celé škole navrhl jejich milovaný ředitel, uděláme si více nepřátel, než jich máme nyní. Nejenže proti nám budou tři čtvrtiny studentů, i profesoři by to mohli vzít jako urážku proti celému institutu Bradavic. Schůdnějším řešením by bylo vyslat jen elitní šachisty s cílem celý turnaj vyhrát a získat tak odměny, které Brumbál jistě zamýšlel pro své nohsledy z Jarního Dvora," navrhl Hadrian, který v tom viděl příležitost, jak získat nejen další pozitivní reputaci, ale také množství zkušeností na zvýšení své dovednosti šachů.

„Souhlasím s Hadrianem. Výhrou v tomto turnaji ukážeme, že jsme nejen součástí Bradavic, ale jsme to nejlepší v nich. Odměna za výhru bude jen třešničkou na dortu, kterou donutíme Brumbála litovat, že s tímto turnajem souhlasil, protože tím pouze pomůže k naší finální výhře Školního Poháru," přikývnula Amanda.

„Také hlasuji pro účast vybraných jedinců v turnaji za účelem naší výhry," následovala hned Gemma.

„Můj názor znáte, maximální bojkot!" bouchnul Harper pěstí do stolu.

„Bojkot nezní špatně, ale výhra zní daleko lépe," přiklonil se Lucian na Hadrianovu stranu.

„Myslím, že je rozhodnuto i bez dalších hlasů, ale stavím se na stranu účasti s výhrou," pokrčil Adrian rameny.

„Pak je tedy rozhodnuto. Zmijozelská kolej se zúčastní šachového turnaje. Nyní je otázka, kolik studentů se bude účastnit? Necháme tomu přirozený průběh nebo pečlivě vybereme nějaké zástupce?" ukončil Sebastian jeden bod jednání, přičemž položil další důležité otázky.

„Každý ročník má deset až patnáct studentů, proč z každého z nich nevybrat toho nejlepšího a nevyslat sedm hráčů?" navrhla Gemma.

„Jeden hráč je málo," zakroutila Amanda hlavou. „Dva až tři hráči jsou lepším počtem a zároveň ukážeme, že jsme schopni vyslat dostatečné množství talentovaných studentů," dodala ještě.

„V soubojové aréně můžeme uspořádat náš soukromý šachový turnaj, kde z každého ročníku vybereme tři nejlepší studenty a ty pak zapíšeme do školního turnaje. Všichni výherci by pak mohli trénovat mezi sebou bez ohledu na ročník, aby získali co nejvíce zkušeností," souhlasil Hadrian s jejím návrhem.

„Samozřejmě že budeš souhlasit, jsi jen jejím poskokem," odfrkl si Harper tiše, ale bylo ho slyšet zcela jasně i zřetelně.

„Závist je velice nepěkná vlastnost, Harpere," rýpl si Hadrian pobaveně, než svou pozornost upřel zpátky k ostatním členům Koncilu.

„Musíme kolejní turnaj uspořádat co nejdříve. Zítřejší dopoledne by nám na to mohlo stačit, ostatně pochybuji, že by se do šachového turnaje zapojili úplně všichni z každého ročníku. Ne každý má na tohle nadání a tihle jedinci by si toho měli být vědomi," přiklonil se Sebastian k tomuto řešení.

Hadrian na sobě nedával nic znát, ale doufal, že to celé skutečně stihnou za dopoledne. V jednu odpoledne musel být totiž už někde jinde. Včerejšího večera mu Antonio potvrdil, že se Raině podařilo sehnat pozvánku na oslavu narozenin Lorda Crofta, která měla být zahájena právě v jednu hodinu. Raina souhlasila i s tím, že bude jeho doprovodem a měl se k ní dostavit již před dvanáctou hodinou, aby se společně vydali na cestu.

„Každý z nás zorganizuje turnaj pro svůj ročník?" zajímala se Gemma.

„To by šlo," souhlasil hned Adrian a Lucian se také přidal.

„Dobrá, zítřejšího rána každý z nás uspořádá malý šachový turnaj a ze svého ročníku vybere maximálně tři zkušené hráče. Ti pak budou přihlášeni do školního šachového turnaje," rozhodl Sebastian a tímto tuhle kapitolu uzavřel.

„Konečně s těmi zbytečnými šachy. Co uděláme s tou mudlovskou šmejdkou a jejím klubem?" zajímal se hned Harper.

„Neschvaluji jakékoliv násilí. Celé roky jsme se snažili napravit reputaci naší koleje a omezit boje mezi námi a zbylými kolejemi, protože je nás zásadně méně," prohlásila hned Gemma.

„Gemma má pravdu. Není tomu ani pár let, co na chodbách hradu vládla tajná válka a nebyl týden, co by na ošetřovně neskončilo hned několik studentů hlavně z naší koleje. Nerada bych se do této doby vracela," zamítla útoky proti Jarnímu Dvoru i Amanda.

„Takže je necháme jen tak být? Budeme opět sledovat, jak nějaká mudlovská šmejdka šlape po našich tradicích a arogantně používá spojení s něčím, čemu ani v tom nejmenším nerozumí?!" prskal kolem sebe Harper hlasitě.

„Royi, uklidni se. To, že nás všechny popliveš nebo zvýšíš svůj hlas, si nijak nepomůžeš," napomenul jej okamžitě Sebastian, který si vyčaroval kapesník, aby si utřel obličej.

„Jarní Dvůr má za svého sponzora Brumbála. Pokud se komukoliv z členů tohoto klubu něco stane, budeme mezi prvními podezřelými a nikdo z nás jistě nechce, aby Brumbál strkal ten svůj nos tam, kde nemá co dělat. Útokem na Jarní Dvůr bychom na sebe opět přitáhli nežádoucí pozornost ze strany studentů i profesorů," namítal Hadrian.

„Také nesouhlasím s útoky proti členům tohoto klubu, ale zároveň by jim měl někdo ukázat chybu, které se dopustili," řekl Sebastian.

„Weasley Ronald a Percy, Smith, Grangerová, Turpinová, Brocklehurstová, Boot, Goldstein, Longbottom, Roperová a Vaneová. Tohle jsou zatím všichni členové Jarního Dvora, přičemž šest z nich je čistokrevných a zbytek poloviční krve," vyjmenoval Hadrian jména všech členů Jarního Dvora.

„Grangerová je jen mudlovská šmejdka, takže se pleteš!" vmetl mu Harper vítězoslavně do tváře.

„Hermiona Grangerová je starší sestřenicí Tamary Dagworth-Grangerové. To, že Hermiona odmítnula přijmout změnu jména a své oficiální postavení neznamená, že není dle definice poloviční krve a nemá v budoucnu právo založit samostatný rod Grangerů. S podporou Brumbála a jeho spojenců nebude mít problém obhájit zisk Vznešeného titulu pro svůj rod, a to z ní udělá někoho s vyšším postavením, než kterého si nyní užíváš ty, Harpere," vysvětlil mu Hadrian krutou realitu toho, jak se věci mají.

„To by stačilo. Všichni zde pochopili, že z politické stránky není moudré na Jarní Dvůr útočit nebo aspoň ne na přímo. Naší jedinou nadějí aktuálně je, že je nachytáme při něčem, co je proti pravidlům nebo zákonům, abychom ukázali na to, že oni jsou ti špatní," řekl Sebastian.

„Takže je skutečně necháme si dělat cokoliv, co se jim zachce?" nevěřil Harper svým uším.

„Pokud nechceš, aby tě Brumbál vyloučil z Bradavic za útok na jeho nové chráněnce?" rýpla si Amanda pobaveně.

„Jste kompletně neschopní vytvořit jakýkoliv odpor proti Brumbálovi a jeho stoupencům! K čemu pak naše kolej je?" rozčiloval se Harper.

„Je jasně vidět, že jsi se do Koncilu Sedmi dostal jen díky své znalosti několika kouzel, kterými jsi přemohl zbytek kandidátů. Tvé politické a taktické uvažování a plánování je zcela mizerné," rýpl si Lucian, který sice nebyl nejlepším studentem ve svém ročníku, ale i on chápal, že všechno mělo své místo a čas.

„Členy Jarního Dvora necháme zatím tak. Zasáhneme jen v případě, že je přistihneme u něčeho proti školním pravidlům nebo zákonům. Bude nejlepší, když tyhle přestupky nahlásíte jednomu z Prefektů nebo rovnou profesorovi Snapeovi," rozhodl Sebastian.

„Snape je radši, když jsou tahle hlášení podána v přítomnosti někoho z dalších profesorů, kteří mu mohou později dělat svědky k ospravedlnění uložených trestů. To se samozřejmě týká jen studentů ostatních kolejí," připomněla jim Amanda.

„Nyní, když je tohle vyřešené, můžeme se pustit do jiných záležitostí. Jak jsme na tom bodově za poslední týden? Co počet školních trestů nebo jiných stížností?" optal se Sebastian Gemmy, která měla již všechny informace připravené.

Porada trvala ještě dobré půl hodiny, než probrali úplně všechno, co bylo nutné probrat. Po ukončení se vydali vyhledat své spolužáky, aby jim oznámili zítřejší konání kolejního turnaje v šachách k výběru tří zástupců z každého ročníku do školního turnaje za účelem absolutního vítězství.

oooOOOooo

Starostolec:

„Ticho, ticho, prosím!" ozval se Brumbál ze svého místa v čele Starostolce, přičemž hned dvakrát klepl dřevěnou paličkou do speciální destičky. „Pokud se prosím všichni odeberete na svá místa, budeme moci zahájit říjnové zasedání Starostolce!" vyzval je ještě a sledoval, jak se skupinky členů Starostolce rozcházejí a usazují na svá místa.

„Než začneme s naplánovanou agendou, chtěl by někdo rád předstoupit se svou žádostí?" optal se zcela automaticky a nečekal ani žádnou odpověď a byl tak připraven znovu klepnout paličkou, aby zahájil zasedání, když se v tom do místnosti otevřely dvojité dveře.

Jakmile svým pohledem spočinul na nově příchozí osobě, značně pobledl, protože ji velice dobře poznával.

„Já, Cassiopeia Blacková předstupuji před Starostolec s platnými dokumenty a pověřením od Dědice Blacka k tomu, abych zaujala jeho místo v křesle Starobylého a Vznešeného rodu Blacků," oznámila Cassiopeia a předala písaři kousek od Brumbála všechny patřičné dokumenty.

„Nemáte zde co pohledávat, slečno Blacková. Pokud si dobře pamatuji, byla jste odsouzena k vyhoštění ze země za své zločiny v Grindelwaldově armádě," vzpamatoval se Brumbál po chvilce a rozhodl se, že okamžitě zničí její reputaci i šanci na obsazení místa Blacků, které kontroloval Lucius Malfoy.

„Vidím, že stále vykládáte své polopravdy, Brumbále. Můj trest vyhoštění skončil již minulý rok, ale neměla jsem nutkání se vracet. Nyní se ale okolnosti změnily a můj Dědic Black si vyžádal mé služby. Ostatně kdyby můj bratr viděl, co za zrádnou špínu sedí na místě Lorda Blacka, jméno Malfoy by zde bylo vyslovováno s odporem a zhnusením, tak jak je tomu ve Francii, odkud tihle zrádci přilezli," rýpla si Cassiopeia nazpátek a pohledem vzhlédla k Malfoyovi, který se třásl vzteky v křesle, které mu již nepatřilo.

„Tak počkat, Lucius Malfoy je můj velice dobrý přítel a čestný člověk! Jeho syn je budoucím Dědicem Blackem, a tudíž má veškeré právo jej ve Starostolci zastupovat," vložil se do toho hned Popletal.

„Draconis Lucius Malfoy byl z rodu Blacků vyděděn všemi možnými způsoby, přičemž ztratil právo používat magii rodu Blacků. Lucius Malfoy tak nyní sedí na místě, které mu nepatří a nikdy ani nepatřilo. Pokud to tak zůstane i během dalších vteřin, povolám Rozsouzení Magie a uvidíme, jak dlouho si udrží svůj život s jeho pokusem o krádež postavení Starobylého a Vznešeného rodu Blacků a jeho dalšími zločiny proti mé rodině!" pousmála se Cassiopeia nebezpečně, přičemž na prstech levé ruky začala odpočítávat pět sekund, které Malfoy měl, aby křeslo Blacků opustil.

Ten velice rychle pochopil, že prohrál a mrknutím oka seděl mezi svými spojenci v hledišti, kteří nebyli součástí Starostolce, ale měli právo se účastnit jako diváci.

„Pokud mladý Draco Malfoy není Dědicem Blacků, kdo jím je?" ozvalo se z řad Lordů.

„To není podstatné," snažil se to Brumbál zastavit.

„Primárním a právoplatným Dědicem Starobylého a Vznešeného rodu Blacků je Hadrian James Potter-Black, a to z vůle mého zesnulého bratra Barona Arcturuse Blacka!" prohlásila Cassiopeia.

„Nemožné! Rod Potterů nemá s rodem Blacků nic společného," protestoval nějaký idiot.

„Oh, takže tu někdo chce tvrdit, že má mladší sestra Dorea Blacková se neprovdala za Barona Charluse Pottera, a to z Hadriana Potter-Blacka nedělá jejího vnuka a mého prasynovce?" ušklíbla se a čekala, jestli se ještě nějaký idiot ozve s jiným protestem.

„To by stačilo. Písaři, jsou všechny dokumenty, které madame Blacková předložila, platné?" ozvala se madame Bonesová, která ve Starostolci dohlížela na dodržování pravidel a zákonů.

„Ano, madame Bonesová. Veškeré dokumenty splňují ověření na rodinnou magii, mají pečeť Gringottovic banky i diplomatického oddělení Mezinárodního Sdružení Kouzelníků. Je zde i potvrzení o úplnosti výkonu všech trestů, které madame Blacková obdržela za své služby v Grindelwaldově armádě," oznámil písař.

„V tom případě nám nezbývá nic jiného než madame Blackovou přivítat v našich řadách. Pokud se prosím usadíte na své místo," vyzvala ji madame Bonesová a Cassiopeia se na malý okamžik zarazila, než vystoupala po schodech do nejvyššího patra, kde se usadila do křesla s erbem rodu Blacků.

To je velice divné. Arcturus mi vyprávěl, že při svém jmenování do Starostolce musel přísahat na Merlinův Podstavec. Každý člen Starostolce musí před svým prvním zasednutím složit magickou přísahu, jinak jeho postavení nebude magií přijaté a magie Albionu neuzná jeho účast ve schvalování nových zákonů a možných změn. Než s tím vyjdu na světlo, budu si muset ověřit některé informace a informovat mladého Hadriana. Pomyslela si Cassiopeia a na půl ucha poslouchala, jak jeden ze zaměstnanců Ministerstva Kouzel začal s přednáškou o důležitosti zpřísnění kontrol v obchodech s lektvary a lektvarovými ingrediencemi. Aby toho nebylo málo, v rámci tohoto návrhu měl být pozměněn patentový proces, kdy čistokrevní měli mít přednost před všemi ostatními i v případě, že by mudlorozený nebo poloviční krve požádal o patent na stejný lektvar o měsíc dříve než čistokrevný kouzelník.

Cassiopeia se poslední dny seznamovala se vším, co Hadrian zatím dokázal a dobře věděla o jeho investicích do podniků mudlorozených kouzelníků a kouzelnic. Ona sama to prvně pokládala za nerozumný tah, ale stačila ji jediná návštěva všech podniků, aby pochopila, proč jim dal Hadrian přednost před všemi ostatními.

Zdá se, že někomu vadí fakt, že se nemůže nadále přiživovat na práci ostatních. Ušklíbla se pobaveně a začala přemýšlet, jak celý tento návrh zničit i s jeho tvůrcem.

„Pokud mohu vstoupit do tohoto projevu a něco si ujasnit?" přihlásila se o slovo jen o pár minut později.

„Starostolec dává slovo madame Blackové," rozhodl Brumbál s jasnou nevolí v hlase.

„Děkuji," kývla jeho směrem, než se otočila na kouzelníka u řečnického pultu. „Má otázka je následující. Myslíte si, že všichni, co tu sedí jsou idioti nebo jste skutečně tak nekompetentní ignorant, že nám chcete k hlasování předložit návrh, který je v rozporu s nejen s úmluvami mezi námi a národem Goblinů, ale i se zákony Mezinárodního Sdružení Kouzelníků, které pro všechny členské země ustanovil v rámci volného obchodu jasná pravidla, co se patentů týče?" optala se jej a mezi všemi ve Starostolci vyvolala okamžitou diskusi.

„Ehm… já…," netušil, jak na její otázku odpovědět a pohledem létal k několika lidem s jasnou žádostí o pomoc, přičemž Brumbál by jedním z jeho cílů.

„Je s podivem, že tento návrh vůbec přešel k veřejnému čtení. Není to snad práce našeho Nejvyššího divotvorce, aby tyhle návrhy prostudoval a schválil jejich veřejné čtení nebo je zamítl? S jeho postavením Nejhlavnějšího hlavouna Mezinárodního Sdružení Kouzelníků je také nemožné, aby si nebyl vědom těchto nesrovnalostí. Proto žádám o jasné a zřetelné vysvětlení o tom, proč zde tyhle osoby mrhaní našim drahocenným časem," pokračovala ve svém útoku proti Brumbálovi.

„Je mi líto, že si o mě myslíte, že bych úmyslně mrhal vašim časem, slečno Blacková. Chybovat ale ostatně lidské, a i já jsem pouze člověk ve svých letech," usmál se na ni svým dědečkovským úsměvem, který velice často používal k vyvolání pocitu viny nebo hanby u svých soupeřů.

„Pokud si chcete stěžovat na svůj věk, možná by nebylo od věci začít přemýšlet o vašem nahrazení v čele Starostolce. Kdo ví, kolika podobných chyb jste se již dopustil nejen tady ve Starostolci ale i jako náš představitel v Mezinárodním Sdružení Kouzelníků. Když to ještě spojíme s vaší funkcí ředitele Bradavic, není divu, že děláte takové chyby nebo na svou práci nemáte čas, když tolik let vykonáváte funkce za tři lidi," útočila dál a zasévala semínka pochyb do všech přítomných posluchačů.

„Navrhuji okamžité hlasování o zamítnutí tohoto návrhu na změnu patentových pravidel!" prohlásila madame Longbottomová.

„Podpořím tento návrh o hlasování!" ozvalo se hned z několika míst a Brumbál neměl na výběr, než hlasování přijmout a sledovat, jak byl celý návrh zamítnut hned téměř všemi členy Starostolce, což znamenalo, že podobný návrh bude moci být podán až za rok, když počet hlasů na jeho zavrhnutí přesahoval devadesát procent všech možných hlasů.

„Přistupme k dalšímu bodu prosím," vyzval Brumbál písaře, který přečetl další téma, které bylo na ten den naplánované.

Je to sice jen začátek, ale hra byla právě rozehrána. Jakmile veřejně ukážu na větší počet Brumbálových chyb, začnu postupně na veřejnost vypouštět všechny špinavosti a skryté kostlivce, které na toho starého kozla mám. Taky je tu ještě Gellert, který mi jistě rád pomůže se zničením jeho bývalého milence. Brumbál si možná připsal zásluhy za jeho porážku, ale bude nakonec litovat toho, že jej pouze uvěznil do Gellertova vězení a na místě jej nezabil. Plánovala své další kroky s mírným úsměvem na tváři, protože již dlouho se necítil tak naživu, jako nyní. Dlouhé roky neměla žádný cíl a život ji doslova utíkal mezi prsty, ale nyní se to celé změnilo. Konečně mohla zase sloužit své rodině pro vyšší cíle a před svým odchodem jim ukázat, že Starobylý a Vznešený rod Blacků stále existuje a má na to, aby i nadále vládl všem těm ovcím v kouzelnickém světě.

oooOOOooo

12. 10. 1991:

Sobotního rána se Hadrian vzbudil velice brzy. Neboť se měl šachový turnaj pořádat již od půl osmé ráno, musel si udělat čas i pro návštěvu Hřbitova Nemrtvých. Tamaře se tak brzy stávat nechtělo, proto mu oznámila, že s Fay a Sam navštíví tento dungeon o pár hodin později.

Hadrian tak sebou vzal Artemis a přivolal i Glacian, aby nějaké expy získaly i ony. Příliš velký přísun expů to nebyl, ale pořád lepší něco než vůbec nic. Glacian po odchodu z dungeonu získala hned dva levely, zatímco Artemis pouze jeden. Zlato nebo Abyss Dolary nebylo třeba ani zmiňovat, protože těch pár AD bylo zcela zanedbatelných ve srovnání s tím, kolik mu na účtu přibylo z prodeje na Abyss Aukci.

Když skončil se zabíjením různých Inferi na Hřbitově Nemrtvých, vrátil se do svého pokoje, kde si dopřál dlouhou sprchu. Následně si dopřál rychlé snídaně, než se vydal do Arény, kde, již byla půlka Koncilu a několik studentů, kteří měli zájem o to se zúčastnit šachového turnaje.

Z prvního ročníku tam příliš zájemců nepřišlo. Mezi zájemci byli jen Blaise, Dafné, Theo a Draco. I s Hadrianem to dělalo menší polovinu jejich ročníku. Co se týkalo druhého ročníku, Harper nebyl nikde k vidění a zájemců tam bylo ještě méně než v prvním ročníku.

„Hadriane, neviděl jsi Harpera?" optala se jej hned Amanda po tom, co se přiblížil ke skupince studentů.

„Neviděl a nemohu říci, že by mi to zrovna vadilo," ušklíbl se při své odpovědi.

„Pokud se neukáže do pěti minut, budeme muset začít bez něj," povzdechla si a sledovala, jak do Arény dorazili i Lucian s Adrianem. Hned, jak se přiblížili, položila jim stejnou otázku a Lucian jen pokrčil rameny, ale Adrian ji byl schopen odpovědět.

„Harper říkal něco o tom, že hodlá turnaj bojkotovat i přes rozhodnutí Koncilu, takže pochybuji, že by se ukázal."

„Už mě to jeho chování přestává bavit. Škoda, že zbytek druháků je plná méně ambiciózních lidí, kteří nejsou schopní se Harperovi postavit o připravit jej o jeho místo v Koncilu," rýpla si směrem ke třem druhákům, kteří stáli opodál.

„Hmm, není to tak, že bychom jej nechtěli nahradit, ale nikdo z nás nechce skončit na týden na ošetřovně v případě, že bychom měli šanci jej porazit. Taky tu nejde jen o něj, ale i o naše rodiny. Když je jeho děda schopen unést děti skřetů a poté je vydírat bez toho, aby přišel o hlavu, je schopen mnohem více, pokud se jedná o běžné lidi. Ne všichni máme velká sídla s magickými ochranami i přes fakt, že jsme čisté krve," odsekla Clarissa Oleandrová, která stála mezi Hazel Pugsovou a Richardem Dogem.

„Není to trochu přehnané?" nevěřil Blaise.

„Nevěříš mi? Optej se Davida z mého ročníku, který se minulý rok rozhodl jít pro Harperovi. Nejenže skončil na týden na ošetřovně, přičemž má na zádech dvě dlouhé jizvy, které nelze vyléčit, ale jeho oblíbeného strýce našli o pár dní později mrtvého. Na scéně vraždy byl podpis Harperových mužů. Nikdo z nás tak nemá odvahu se mu postavit, ne dokud jeho děda řídí část Irského podsvětí," odsekla Clarissa.

„Čas vypršel. Hadriane, uspořádej menší turnaj mezi tvými spolužáky a pokud budeš mít čas, zahraj si jednu hru i s každým z těch třech druháků, abychom věděli, na jaké jsou úrovni. Sice jsou pouze tři, ale nemám problém do školního turnaje pustit pouze jednoho z nich, když se ukáže, že zbylí dva jsou neschopní," rozhodla Amanda a hodila na Hadriana zodpovědnost za svůj i druhý ročník.

„Uděláme to jednoduše. Abych se nemusel zdržovat samostatnou hrou s každým z vás, posadíte se všichni vedle sebe, každý k jednomu stolečku. Postupně vás budu obcházet a než se k vám po mém tahu opět vrátím, budete muset udělat svůj další tah. Podle toho, jak si proti mně povedete, se ve druhém kole utkáte s někým jiným. Každou vaši hru budu pečlivě pozorovat, a ačkoliv je u druhého ročníku výběr nejspíše jistý, zvolím nejlepší z vás, aby následně reprezentovali Zmijozelskou kolej," rozhodl Hadrian a mávnutím ruky přemístil celkem sedm stolečků se šachovnicemi do menšího kruhu, aby uvnitř něj mohl bez problémů přecházet od jednoho soupeře k druhému.

„Možná jsi zkušený po magické stránce, Pottere, ale šachy jsou hra šlechty a čistokrevných rodů. Nemáš proti mně šanci!" povyšoval se nad něj Draco po tom, co se usadil na své místo.

„Šachy jsou rozšířenou hrou po celém světě, a to i mezi nemagickými lidmi. Tvá iluze nadřazenosti tě bude jednoho dne stát úplně všechno," varoval jej Hadrian, než se postavil k prvnímu stolku a počkal, až Dafné zahájí hru jako bílá hráčka.

První hra netrvala příliš dlouho. Udělat kolečko mu netrvalo více jak tři minuty. Tak dlouhý čas byl spíše k tomu, aby svým soupeřům dal šanci na rozmyšlenou a ze začátku to bylo docela dlouho. Později to začalo být spíše málo, tedy aspoň pro některé jeho protihráče.

Draco svou partii prohrál jako první, a to po pouhých sedmi tazích z Hadrianovy strany. Blaise jej následoval s osmi tahy. Po něm pak se stejným počtem tahů odpadla i Hazel, zatímco Theo s Richardem vydrželi do desátého tahu. Dafné prohrála při svém dvanáctém tahu a Clarissa vydržela nejdéle, ale i tak prohrála při šestnáctém tahu.

Hadrian byl výsledkem celkem potěšen, protože za tohle jedno kolo sedmi her si vysloužil hned tři levely ke své dovednosti šachů.

„Dáme si ještě jedno kolo, tentokrát si ale prohodíme barvy figurek. Poté vás rozdělím do dvojic a začnu s vaším vyřazováním," oznámil jim, než se pustili do druhé hry.

Druhé kolo šachových partií dopadlo obdobně tomu prvnímu, přičemž mezi nejslabší hráče patřil Draco, Blaise a Hazel. Theo si v druhém kole vedl lépe než Richard, ale i tak prohrál jen o dva tahy později, zatímco Dafné prohrála jen o jeden tah dříve než Clarissa.

„Myslím, že jste si nyní všichni vědomi svých schopností. Hazel, je mi líto, ale pokud se do zahájení školního turnaje výrazně nezlepšíš, nedoporučoval bych, aby ses jej zúčastnila s myšlenkami na výhru. Clarissa vás oba převyšuje svými zkušenostmi i strategiemi. Richarde, ačkoliv jsi slušný hráč, děláš začátečnické chyby," zhodnotil prvně výkony druháků, než se otočil na své vlastní spolužáky.

„Draco, Blaisi, vy dva jste nejslabší z našeho ročníku, zatímco Theo je na Richardově úrovni a Dafné je o něco málo slabší než Clarissa. Pokud mi nevěříte, můžete si mezi sebou zahrát několik partií, ale myslím si, že jména třech reprezentantů našeho ročníku jsou jasná," oznámil jim Hadrian.

„To si piš, že ti nevěřím, Pottere. Není možné, aby nějaká holka byla lepší než já Malfoy, který u šachů vyrůstal!" protestoval hned Draco a vyzval Dafné na jednu partii, kterou nicméně do deseti tahů prohrál.

Odmítl se vzdát, ale prohrál i další dvě hry, se kterými Dafné souhlasila, než mu jasně řekla, že s neschopnými idioty odmítá nadále hrát, aby nepřišla o své nadřazené postavení. To Draca vytočilo natolik, že s křikem o svém otci a o tom, jak se to všechno dozví, odpochodoval z Arény.

Blaise mezitím svedl tři hry s Theodorem, a prohrál dvě hry ze tří, ale i tak jasně pochopil, že své schopnosti přecenil. Theo, kterého zajímalo, jak si skutečně stojí v poměru se staršími studenty, vyzval Richarda, zatímco Dafné sváděla bitvu proti Clarisse.

„Jak to jde?" optala se jej Amanda, která se svým ročníkem skončila.

„Z druhého ročníku má mé doporučení jen Clarissa a Richard. Pokud bude Hazel dostatečně trénovat a ukáže mi výrazné zlepšení ještě před školním turnajem, nemám problém doporučit i ji. Z mého ročníku jsem tu já, Dafné a Theodore, ačkoliv Theo potřebuje také nějaké to zlepšení," oznámil Hadrian.

„Myslela jsem, že si vybereš Zabiniho, když je to tvůj kamarád, nebo k němu máš blíže než k Nottovi," pousmála se mírně.

„I kdybych tu měl pokrevního bratra a měl si zvolit mezi ním a někým, kdo je lepší než on, zvolím si do takového turnaje daleko lepšího šachistu. Malfoy si možná dělá iluze o svých schopnostech, ale když mám někoho hodnotit, odmítám to zkrášlovat nebo se dívat na možné vztahy, které mezi námi jsou," odpověděl Hadrian napřímo.

„Takže prozatím zapíšu jen pět jmen pro vaše dva ročníky. Pokud se Pugsová zlepší, přidám její jméno na soupisku našich reprezentantů," uzavřela to Amanda.

„Máš jinak po zbytek dne čas?" optala se ještě a věnovala mu rychlý, nicméně extrémně svůdný pohled.

„Obávám se, že mám na dnešní den již naplánovaný program, což mi připomíná, že budu muset velice brzy zmizet," odpověděl pohotově a zcela pravdivě.

„Jaká škoda. Gemma mi dneska má jít pomoci s výběrem speciálních módních doplňků. Jedna z jejich sestřenic objevila nějaký mudlovský obchůdek s tajemstvím, který se má specializovat hlavně na spodní prádlo. Doufala jsem, že po našem návratu bych ti jej mohla předvést?" zašeptala mu svůdně do ucha jemu myslí prolétlo pár možných názvů obchodů s oblečením, které se specializují na spodní prádlo. Spíše něž jména obchodů, jej napadaly spíše značky, ačkoliv při tom, jak řekla slovo tajemství, se mu vybavila jedna jediná značka a pár obrázků modelek, které měl Dudley tajně ukryté pod matrací své postele.

„Je to velice lákavá představa, ale obávám se, že se budu muset spokojit jen s představou," odpověděl.

„Možná udělám výjimku, můj drahý, ale všechno má svou cenu," zašeptala.

„A jaká by to byla cena?" optal se jen tak ze zajímavosti.

„To si zatím nechám pro sebe," odpověděla mu, než se vzdálila a vydala se k dalším členům Koncilu, aby si zapsala i zbytek jmen těch, kteří budou jejich kolej reprezentovat ve školním šachovém turnaji.

oooOOOooo

Hadrian se naposledy podíval do zrcadla, aby si urovnal stříbrnou kravatu, zatímco jeho společenský oblek z Akromantulýho hedvábí se doslova leskl černotou. Oblek na sobě měl i mnoho očarování, aby mu zajišťoval maximální pohodlí a příjemnou teplotu. Když byl plně připraven, vzal si ze stolu ještě dárek, který měl pro Lorda Crofta připravený a teleportoval se z Bradavic do Londýna, přesněji do Rainina domu.

„Dobrý den, mladý pane. Pokud chvíli vydržíte, oznámím slečně Raině, že jste úspěšně dorazil," oslovil jej okamžitě Rainin asistent a Hadrian jen kývnul hlavou, že rozumí.

Nemusel čekat příliš dlouho a mohl se tak podívat na Rainu, která na sobě měla nádherné stříbrné šaty s vyšívanými vzory květin černé barvy.

„Raino, vypadáš úchvatně," složil ji Hadrian poklonu.

„Taky nevypadáš jako žádný buran," odpověděla mu pobaveně a natáhla k němu pravou ručku, aby jim mohl Hadrian políbit se zdánlivě přirozenou grácií.

„Kdo by řekl, že jsi ještě před pár měsíci neměl o svém postavení Dědice ani zdání. Zdá se, že některé věci jsou prostě v krvi," složila mu Raina poklonu.

„Můžeme vyrazit?" optal se Hadrian.

„Jistě. Vychází nám čas tak akorát na to, abychom přišli o pět minut později, jak se pro nás sluší a patří," odpověděla Raina při cestě k autu, u kterého ji Hadrian otevřel dveře, aby mohla bez problému nastoupit.

„Pokud mohu, co jsi Lordu Croftovi připravil za dárek?" optala se jej Raina po tom, co vyrazili na cestu.

„Láhev sběratelského vína, portrét Elinor de Monrayové ještě z jejího dětství v zahradách v sídle rodu Potterů. Nakonec jsem přidal kopie několika sekcí deníků mých předků, kteří cestovali po světě a objevovali nové i zapomenuté," odpověděl.

„Nic extravagantního a zároveň vhodného pro muže s jeho zájmy," přikývnula, ačkoliv ona sama si s tím nedělala příliš velké starosti a nechala mu připravit velký dárkový koš se šekem na dvacet pět tisíc liber.

„Když už jsem zmínil portrét, bude zítra obvyklé sezení?" optal se Hadrian.

„Ano a bude to prozatím předposlední obraz. Více členů rady se mi nepodařilo získat na mou stranu, ale i tahle dosavadní podpora mi bude stačit, abych se dostala do čela rodiny mé generace. Pokud se nám navíc podaří nasměřovat Lorda Crofta od jeho na venek šílených teorií k něčemu méně kontroverznímu, budu mít vítězství téměř v ruce," vysvětlila mu Raina.

„Hádám, že jakmile vyhraješ, budeš chtít postupně obrazy i zbytku klanu?" optal se Hadrian a zajímalo jej, jestli tahle spolupráce bude platit i nadále.

„To bude záležet na jedincích, nicméně já po tobě budu chtít nový obraz, který bude představovat tvé plné schopnosti," řekla mu ještě.

„Pak bude lepší, když pár let počkáš, abych se ještě o něco zlepšil, abych ti nemusel malovat nový portrét každý rok," mrkl na ni Hadrian.

„Máš na zlepšení se jen čtyři roky, nechci být na svém obraze zachycena starší jak ve svých pětadvaceti letech," upozornila jej.

„Jak si přeješ," souhlasil.

„Slečno Raino, za pět minut budeme na místě," oznámil jim řidič po nějaké době a oba se dali do finálního upravování se.

Sídlo rodu Croftů bylo hodně rozlehlé, a to se Hadrian nebavil jen o samotné budově, která měla nejméně tři patra, podkroví a jistě jedno nebo dvě patra sklepení. Celou hranici pozemků obklopovala vysoká kamenná zeď se zdobenou příjezdovou bránou. Kolem celého domu byla pak nádherná zahrada, přičemž mohl zahlédnout i kruhový labyrint z nízkých keřů.

Na nádvoří před hlavním vchodem do sídla se nacházel parčík s velkou fontánou, která se toho dne doslova blyštila. Ačkoliv nebylo žádné extrémní teplo, stoly s občerstvením byly rozmístěny jak venku na nádvoří, tak i uvnitř domu.

Lord Croft nebyl nijak výrazný muž, ale za stylovými brýlemi mohl Hadrian vidět velice inteligentní pohled, který byl zároveň plný bolesti. Lord Croft stál na schodech i se svou dcerou a společně vítali všechny hosty jeho narozeninové oslavy, ačkoliv oproti předchozím rokům jich nebylo tolik.

„Dědic Hadrian Potter-Black a jeho doprovod slečna Raina Rothschildová," oznámil je Winston, který v sídle Croftů zastával funkci komorníka.

„Vítejte v sídle Croftů. Byl jsem docela překvapen, když se objevily zprávy o možném budoucím Lordu dvou významných jmen. Mé překvapení neustalo ani ve chvíli, když jsem spatřil vaše jméno, slečno Rothschildová. Měl jsem za to, že váš klan se rozhodl s mým jménem rozvázat veškeré vazby," přivítal je Richard Croft.

„Snad vaše překvapení nebylo tak velké, jako mé, když jsem se dozvěděl o pokračování linie Elinor de Monrayové rozené Potterové," potřásl si s ním Hadrian pravačkou.

„O tomhle spojení jsem vůbec nevěděl. Někdy by se tu měl pohybovat Atlas, bratr mé zesnulé ženy Amélie. Jinak tohle je má dcera, Lara Croftová," odvětil a Hadrian se Laře poklonil.

„Je mi ctí vás poznat, Lady Croftová," řekl a sledoval, jak mu Lara nezkušeně pozdrav vrátila.

„Potěšení je na mé straně, Dědici Potter-Blacku," špitla a bylo vidět, že by byla nejradši kdekoliv jinde.

„Naše dary, Lorde Crofte," ukázala Raina na několik darů, které za nimi její řidič nesl.

„Děkuji, ale to nebylo skutečně nutné," řekl během přijímání darů.

„Slyšel jsem, že máte rozsáhlou sbírku vín a doufám, že jsem nedonesl nějaké, které již máte," pousmál se Hadrian, když si Richard prohlížel téměř čtyři sta let starou láhev.

„Nejsem si vědom toho, že bych tento exemplář vlastnil. Mnohokrát děkuji," kývnul a podal láhev Winstonovi, aby ji odnesl do sklepa k ostatním sběratelským kouskům.

„Obraz Elinor Potterové v den jejích sedmnáctých narozenin v zahradách sídla mého rodu. Poté jsem mezi pozůstatky svých předků našel pár zajímavých pasáží z dob, kdy cestovali po světě a odhalovali jeho tajemství. Snad vám budou aspoň trochu užitečné," představil Hadrian i zbytek svých darů a sledoval, jak se Lord Croft zahleděl na podobiznu Elinor.

„Vidím, že má Amélie zdědila svůj vzhled hlavně po své babičce," hlesl po chvilce, než i s obrazem odkráčel do domu, kde jej obratně postavil na stoleček u obrazu své zesnulé ženy.

„Richarde, kde jsi vzal tento obraz?" zajímal se o pár let starší muž s vlasy, které měl téměř celé bílé, jen po stranách měl stále trochu černých pramenů.

„Dědic Hadrian Potter-Black mi jej daroval. Atlasi, proč jsi mi nikdy neřekl, že je vaše rodina spojena s rodem Potterů?" zajímal se Richard.

„Babička Elinor o své rodině nemluvila příliš často, ačkoliv si pamatuji na pár návštěv jejího bratra. Před asi deseti lety jsem se jen dozvěděl, že James Potter se svou ženou Lily Potterovou byli zavražděni a zanechali po sobě pouze jednoročního syna, ale více jsem nebyl schopen zjistit," bránil se Atlas, protože o rodině své babičky toho věděl velice málo.

„Tví rodiče jsou oba mrtví?" optala se překvapená Lara a okamžitě si zakryla ústa dlaní, když si uvědomila, že to vyslovila nahlas.

„Nemusíš se za nic stydět, ale ano, oba mí rodiče zahynuli při teroristickém útoku na mou rodinu. Obávám se, že jsem posledním nositelem jména rodu Potterů. Rád poznávám i svou vzdálenou rodinu, Hadrian James Potter-Black," představil se Hadrian a potřásl si s Atlasem pravačkou.

„Lorde Crofte, čekají na vás další hosté," upozornil jej Winston, který se vrátil ze sklepa.

„Ach, ano, pokud mě omluvíte. Laro, proč nezůstaneš se svým strýcem a nově objeveným bratrancem? Vím, jak nemáš ráda pozornost cizích lidí," usmál se Richard na svou dceru, která okamžitě přikývnula na souhlas.

„Atlas de Monray, strýc Lary a vnuk Elinor Potterové," představil se Atlas a kývnul na obraz, který Hadrian přinesl.

„V tom případě bych měl říci pravnuk Williama Pottera, bratra Elinor Potterové, přičemž naším společným předkem je Richard William Potter, můj prapraděda a jejich otec," usmál se Hadrian.

„Jak jste již řekl, velice rád poznávám svou vzdálenou rodinu," řekl Atlas a přemýšlel, jak jeho přítomnost asi změní celou dynamiku mezi ním a Richardem.

„Omlouvám se, že jsem vám nevěnoval příliš pozornosti slečno Rothschildová. Po tom, co Filip Rothschilde stáhnul svou finanční podporu pro Richardův výzkum, jsem již neočekával, že se ještě někdy s někým z klanu Rothschildů setkám osobně," poklonil se Atlas Raině.

„Není se za co omlouvat. Dnešního dne jsem zde jen jako Hadrianův doprovod, aby se mohl opět shledat se svou vzdálenou rodinou," usmála se Raina.

„Takže mám skutečně bratrance? Strýčku Atlasi, proč taky nemáš děti? Aspoň bych si měla s kým hrát a nemusela snášet posměšky těch hloupých holek ve škole," postěžovala si Lara a Hadrian hned věděl, že nebude křehkou květinkou, ale řádně ostnatou růží.

„Ehm, je mi to líto, Laro, ale někteří muži mají speciální nemoc, která jim nedovoluje mít děti. Proto jednoho dne, až tu nebudu, na tebe připadne celé dědictví jména de Monray i přes fakt, že neseš jméno Croft," pousmál se Atlas omluvně na svou neteř.

„Ty ani otec nikam odejít nesmíte! Už nás opustila maminka a nedovolím, abyste mě opustili i vy!" prohlásila okamžitě a založila obě ruce v bok.

„My zatím nikam nejdeme, drahá, tak zahoď ten vážný výraz ve tváři a usměj se," objal Atlas Laru, která mu ho velice ráda vrátila.

„Laro, proč svému bratranci neukážeš dům a okolní pozemky?" vybídl ji Atlas, když po Richardově boku spatřil ženu, která mu zvedala žaludek.

„Raino?" otočil se Hadrian na svůj doprovod.

„Jen běž, ale ať ti to netrvá příliš dlouho. Já mezitím navážu pár užitečných kontaktů," mrkla na něj Raina a než se Hadrian nadál, Lara jej popadla za ruku a doslova jej odvlekla do hlubin svého domova.

Rychlá prohlídla sídla Croftů jim zabrala necelou hodinu, protože Lara trvala na tom, že mu ukáže veškerá svá oblíbená místa i skrýše. Byla na ní jasně vidět, že ve svém věku neměla nikoho, s kým by si hrála nebo by se mohla svěřit.

Velice ráda mu také vyprávěla o Winstonovi a Rothovi, kteří s ní trávili čas pokaždé, když byl její otec pryč. Roth byl spolupracovníkem jejího otce, takže býval také často pryč někde na cestách za honbou za poklady, ale pokaždé, když se u nich doma objevil, ji donesl nějaký suvenýr z historických vykopávek.

Když se nakonec vrátili do společnosti, byl akorát tak čas na slavnostní přípitek a hlavní jídlo, které pro ně Lord Croft nechal připravit.

„Jaká byla prohlídka domu?" optala se Raina.

„Velice poučná. Dokážu si představit, že před jeho zničením bylo sídlo Potterů na podobné úrovni," odpověděl Hadrian.

„Tohle sídlo bylo znovu postaveno před třemi stoletími, kdy byl původní hrad vypálen, ale tyhle pozemky jsou v našem rodě bezmála deset století," osvětlil trochu historie Lord Croft.

„Je fascinující, kolik historie máme na očích a stejně o ní víme tak málo. Četl jsem o některých vašich objevech, Lorde Crofte a musím říci, že jste jedním z mála hrdinů, kteří se snaží odhalit pravdu o naší historii bez toho, abyste z toho měl osobní užitek," sklonil mu Hadrian poklonu.

„Obávám se, že skutečnými hrdiny jsou ti, kteří mě na cestách doprovázejí a bez kterých bych nikdy nic nedokázal," odmítal Richard jeho chválu.

„Jsi příliš skromný, můj drahý. Měl by ses naučit přijímat chválu, když je to na místě," ozvala se mladá žena po jeho pravici s krátkými tmavě blond vlasy. Hadrian ji před touhle větou nevěnoval jediný pohled, ale nyní, když se na ní konečně podíval, si všimnul jejího jména, které nemělo stejnou barvu, jako u běžných lidí, se kterými byl v neutrálním vztahu.

Jméno: Ana Adamsová (Orlovová)

Věk: 31

1. Titul: Archeoložka

2. Titul: Velitelka jednotek Trinity

Level: 45

HP: 4 500

Info:

- Ana Orlovová je starší agentkou organizace Trinity, nicméně její loajalita leží spíše u jejího bratra a prostředky organizace Trinity využívá pro své vlastní cíle. Je si hlavně vědoma toho, že jakmile přestane být Trinity užitečná, stane se z ní postradatelná figurka k dosažení cílů Trinity.

- Trinity, Řád Templářských Rytířů a ? tvoří trojici organizací, které spolupracují na podobných plánech. Ana Orlovová si je vědoma tvé identity a plánů, které pro tebe a tvou tetu Templáři mají.

- Aktuálně je velice překvapená, že ses objevil ve společnosti Rainy Rothschildové a máš společné předky s Larou Croft, kterou hodlá využít k ovlivňování směru výzkumu Lorda Richarda Crofta.

- Ana Orlovová trpí vzácnou a aktuálně neléčitelnou nemocí, proto si vymohla úkol ve sledování Lorda Richarda Crofta, od kterého očekává, že ji dovede ke zdroji nějakého léku, ale ve skutečnosti pro sebe a svého bratra prahne po nesmrtelnosti.

Zdá se, že řady mých nepřátel se rozšiřují. Také mě trochu děsí fakt, že Templáři nejsou jedinou organizací, proti které se budu nejspíše postavit a kdo ví, kam až vliv Trinity sahá. To se ani nebavím o tom, že je zde třetí organizace, jejíž jméno je mi zatím skryto.

Aby toho nebylo ještě málo, nejenže musím Lorda Crofta přesvědčit o tom, aby přestal hledat nesmrtelnost a vydal se na mou výpravu, musím jej nějak před Anou varovat a zajistit mu potřebnou ochranu. Pomyslel si Hadrian.

„Ach, vy se ještě neznáte. Dovolte, abych vás představil. Tohle je Ana, archeoložka a velice dobrá přítelkyně. Ano, tohle je Dědic Hadrian Potter-Black a Lařin vzdálený bratranec," představil je Richard.

„Velice mě těší, pane Potter-Blacku. Z vašeho malého proslovu usuzuji, že se zajímáte o historii?" snažila se ho Ana vtáhnout do nevinně vypadajícího rozhovoru.

„Historie je důležitá k tomu abychom věděli, odkud pocházíme a abychom neopakovali chyby našich předchůdců. Ačkoliv jsem na své dědictví narazil teprve nedávno, stihnul jsem nicméně pochopit, že některé skryté části naší historie je nutné chránit, aby tyhle vědomosti nepadly do rukou pochybných organizací, které by je pouze zneužily ke svému zisku, a nikoliv dobru všech," odpověděl pohotově a sledoval, jak se snaží velice rychle skrýt svou reakci své narážky.

„Je to paradox. Ženeme se za vědomosti z minulosti a když je odhalíme, musíme je následně skrývat, protože by to mělo šanci na rozvrácení naší společnosti. Také je tu fakt, že akademická společnost není ve své aroganci schopná přijmout teorie, které jsou proti všemu, čemu se tak dlouhé roky učili. Jako kdyby všechny velké objevy nebyly něčím, co jde proti běžně přijatému učení," zakroutil Richard hlavou.

„Drahý, nic si ze svých nevěřících kolegů nedělej. Až jednoho dne své teorie prokážeš hmatatelnými fakty, nebudou mít na výběr než tě žádat o odpuštění za své pochyby," snažila se jej Ana ukonejšit.

„Všichni vědí že legendy a mýty o nesmrtelnosti jsou jen výmysly těch, kteří se bojí zemřít," prohlásila Lara zcela bez jediného náznaku pochyb ve svém hlase.

„Ano, mnozí zastávají stejný názor, Laro, ale jsou i tací, kteří nahlédli za oponu a spatřili, že mýty a legendy nejsou jen pohádkami, ale často se v nich ukrývá nějaká část pravdy," poučovala Ana Laru, která se na ní odmítla podívat.

„Zanechme řečí o nesmrtelnosti a začněme se bavit," vstoupil do toho Atlas, protože viděl, jak se značný počet hostů netváří příliš potěšeně.

Bylo to již pár hodin a denní světlo začalo ustupovat a pomalu přicházela tma. Více jak polovina hostů se během té doby omluvila a vydala se na zpáteční cestu do svých domovů. Zbytek z nich se přesunul do útrob domu, kde jim velký krb s rozpáleným ohněm byl zdrojem tepla.

Sice se to nezdálo a byl jen druhý týden října, ale po západu Slunce se venku rázně ochladilo. Někteří se dokonce nechali slyšet, že ve vzduchu cítili první závany sněhu. Hadrian věděl, že pokud bylo možné cítit sníh v okolí Londýna tak brzy, nahoře ve Skotsku, kde se nacházely Bradavice, bude během týdne první sněhová nadílka.

„Hadriane, ráda bych se do hodiny vydala na cestu domů, pokud ti to nebude vadit," oznámila mu Raina, která se během poslední hodinky nepustila skleničky vína.

„Již tu není tolik hostů. Myslíš, že bude vhodné, abych Lord Crofta požádal o soukromou schůzku ještě před našim odchodem?" optal se Hadrian a sledoval skupinku, se kterou Richard hovořil, přičemž se od něj Ana nevzdálila na více jak pár kroků.

„Zabavím jeho aktuální hosty i tu vlezlou blondýnu, ale budeš mi dlužit," řekla mu Raina, než se vydala ke skupince třech mužů a jedné ženy.

Hadrian ji následoval jen o pár okamžiků později a chvíli počkal, než si Raina získá jejich pozornost, zatímco on se postavil vedle Lorda Crofta a věnoval mu pohled, kterým následně zamířil na dveře vedoucí k jeho soukromé pracovně.

„Pokud mě na malý okamžik omluvíte, slíbil jsem tady Hadrianovi, že mu ukážu některé kousky ze své sbírky, které mám u sebe v pracovně. Jistě to nebude trvat déle jak pár minut, než se k vám zase připojím," omluvil se Richard a nikdo nevznesl žádnou námitku. Jen Ana se za nimi chtěla vydat, ale Raina ji hravě zapojila do rozhovoru, ze kterého se nemohla jen tak vymluvit.

„Je to docela zvláštní, když se u mých dveří objeví někdo tak mladý a následně se z něj vyklube rodinný příbuzný mé zesnulé ženy. S Atlasem nemáme zrovna nejlepší vztahy, ale ani on by mi nelhal o svých předcích, takže jsem nucen tomu všemu věřit. Otázkou je, proč zrovna nyní? Proč na mou oslavu narozenin, a ne někdy jindy? A si tou nejdůležitější otázkou je, co je vaším cílem dnešní návštěvy?" začal mu Lord Croft pokládat otázky jednu za druhou hned, jak byli v soukromí a on si nalil sklenici whisky.

„Za těch pár hodin jsem poznal, že jste radši za přímou upřímnost než nějaké chození okolo horké kaše. Má dnešní návštěva měla několik důvodů a jedním z nich bylo poznat Laru, ostatně je to moje sestřenice, ačkoliv o něco málo vzdálená, než je normálně běžné, ale naše rodiny nejsou zrovna příliš normální," začal Hadrian a Richard kývnul, aby pokračoval.

„O vaší existenci jsem se dozvěděl zcela náhodou, když jsem byl svědkem rozhovoru mezi Rainou a členy její rodiny, pro které maluji osobní obrazy v rámci zachování jejich odkazu pro další generace. Neboť z rodinné historie studuji vše, co se dá, abych zjistil, odkud pocházím, narazil jsem i na fakt, že se jistá Elinor Potterová provdala do rodu de Monray, ze kterého pochází i vaše zesnulá žena a Lara. Tohle bylo okamžikem, kdy jsem si o vás nechal zjistit vše, co je veřejně dostupné," prozradil mu.

„Naše rodinné spojení stranou, co jsou další důvody k tomu, že jste tady?" optal se Richard.

„Vaše honba za nesmrtelností nebo bych měl říci honba za způsobem, jak vzkřísit vaši ženu Amélii. Měl jste pravdu, že na legendách existují jistá pravdivá fakta, ale realita je ve výsledku skutečně někde jinde. Skutečná nesmrtelnost neexistuje, což mohu říct s naprostou jistotou. Jsou jen způsoby, jak oddálit smrt a zachovat někoho při životě, ale cena je vždy obrovská," vysvětloval Hadrian.

„Takže jste jen další z těch, kteří mě chtějí zastavit v prokázání faktu, že naše duše jsou nesmrtelné?!" vyjel na něj Richard víc, než zamýšlel.

„Nesmrtelnost Duše a nesmrtelnost lidského těla jsou dvě odlišné věci, Lorde Crofte!" odsekl Hadrian, čímž si získal jeho plnou pozornost.

„Jste jen dítě, co o tom můžete vědět?"

„Možná daleko více, než o tom víte vy sám. Na rozdíl od zbytku světa, mý předci vedli pečlivé záznamy v rodinných kronikách, které sahají až do dob vládců Dolního Egypta před tím, než Narmer úspěšně sjednotil svou zemi a stal se tak prvním egyptským králem. Celé generace pak sloužili jako Nejvyšší Kněží všem následujícím králům a faraónům, dokud se nestali strážci Alexandrijské knihovny před jejím zničením, načež odcestovali do Británie, kde se usídli, aby zde nakonec i zůstali. Pokud si myslíte, že si vymýšlím a je nemožné, aby se něco tak dlouho zachovalo, pak snad uvěříte svým očím, když vám ukáže, že je můj rod obdařen jistým darem," prohlásil a pomocí telekineze se vznesl do dvoumetrové výšky, než kolem sebe z ledu začal vytvářet sochy s podobiznami dávných vládců.

„Já to věděl! Celé roky jsem nacházel známky o tom, že jistí lidé vládli speciálními dary, že dokázali ovládat živly a oživovat mrtvé! Nikdo mi doposud nevěřil a těch pár jedinců, kteří něco věděli, mi odmítli pomoci svým svědectvím," prohlašoval vítězoslavně a Hadrian se rychle zbavil všech ledových soch, aby zabránil svému prozrazení, kdyby se tam někdo náhodou objevil.

„Musím vám zničit iluze, Lorde Crofte, ale oživit mrtvé je po nějaké době zcela nemožné. Téměř každý z Faraónů se pokoušel o dosažení nesmrtelnosti a následném oživení po své smrti, ale žádnému z nich se to nepodařilo a pouze svou snahou poškodili své Duše.

Oživení mrtvého těla, což je obor Nekromancie, je v magické komunitě tabu, protože mrtvé tělo se stane pouhou loutkou toho, kdo jej očaroval. My pro to máme výraz Inferi, běžní lidé přišli se jménem Zombie. Nerad vám to říkám, ale vaši ženu není možné vrátit k životu, hlavně když se její Duše dávno odebrala do říše mrtvých a ano, říše mrtvých existuje a Duše, které jsou z ní povolány zpátky do našeho světa, začnou po krátkém čase trpět bolestmi a v rámci svého úniku zpátky do říše mrtvých přivedou osoby ve svém okolí k sebevraždě.

Než mě znovu odmítnete, že je to jen snůška nesmyslů, mohu vás ujistit, že není. Jeden z mých předků byl Nekromancer a vytvořil mocný artefakt, který mu dovoloval přivolat Duši své milované družky, ale netrvalo to ani měsíc, než se k ní přidal v posmrtném životě. Tohle byl druhý ze tří bratrů, přičemž přežil jen ten nejmladší, který v rodinné kronice popsal osud obou svých starších bratrů, aby od stejného osudu odradil všechny své potomky a budoucí generace," promlouval k němu Hadrian a sledoval, jak Lorda Crofta opouští i poslední zbytky naděje.

„Musí existovat způsob! Prostě musí!" namítal slabě a bylo jasně vidět, v jakých bolestech se nachází.

„Jak jsem řekl, existují způsoby, jak zachovat nebo si prodloužit život, ale cena je vždy vysoká. Jako student historie a Archeolog byste měl vědět, že příroda si žádá rovnováhu a aby někdo mohl žít déle, než je přirozené, musí někdo jiný zemřít a o svůj čas přijít. Přesně takhle funguje Pramen Mládí i Kámen Mudrců se svým Elixírem Života," vysvětloval Hadrian a sám se opět posadil, zatímco sledoval, jak se Lord Croft srovnává s novými fakty.

„Rovnováha světa a ekvivalentní výměna, často jsem ve svém výzkumu narážel na tyhle pojmy, ale rozhodl jsem se je ignorovat a pouze se hnal za něčím, co jsem chtěl více než cokoliv jiného," prohlásil tiše a bylo vidět, jak mu po tváři stékají dva potůčky slz.

„Tatí, nebreč!" ozvalo se zpoza mřížky ventilace, odkud se Lara pohotově vyškrábala a sama s tvářemi od slz se mu vrhla do náruče.

„Och, Laro, mé milované dítě," objal svou dceru ze všech svých sil a zabořil svůj obličej do jejích vlasů.

„Pokud chcete důkaz o naší nesmrtelnosti, podívejte se do obličeje své dcery. To ona je odkazem vás a vaší ženy, stejně jako to budou všechny budoucí generace," připomněl mu fakt, že na světě není sám a má stále důvod k životu.

„Děkuji," ozval se po nějaké době, co se snažil si urovnat své myšlenky.

„Než vás nechám o samotě, mám poslední dvě věci, vlastně tři. V tomto deníku je můj vlastní výzkum o jisté rase Ermesianů, kteří nějakou dobu měli pobývat na území dnešního Peru. Uvnitř naleznete i můj návrh k expedici a jejímu cíli. Pokud vás to zaujme a budete ochoten mi pomoci, velice rád se s vám opět setkám, abychom probrali možnou realizaci a financování výzkumu i samotné expedice.

Druhou věcí je, že můj Dar mi dovoluje o člověku zjistit, jestli je důvěryhodný nebo ne. Ana Adamsová není tím, za koho se vydává a její skutečné jméno je Ana Orlovová, přičemž pracuje pro organizaci Trinity. Jejím cílem je nesmrtelnost, neboť trpí neléčitelnou nemocí, která ji pomalu zabíjí a pochybuji, že má více jak deset let života.

Třetí a poslední věcí je fakt, že Lara má potenciál mít stejný Dar, jako mám já, je u ní pouze uzamčený, stejně jako byl u její matky, strýce a dědy. Pokud by mělo dojít k jeho odemknutí, nesmí to být později jak měsíc před jejími jedenáctými narozeninami," oznámil jim a důraz kladl hlavně na poslední větu.

„Co je to za dar?" zajímala se hned Lara. „Budu moci létat a vytvářet sochy z ledu, jako ty?" optala se ještě.

„Je to Dar Magie a je možné téměř cokoliv, záleží jen na každém z nás. Lidé, kteří mají tento dar, si říkají kouzelníci a kouzelnice. Posledních pár století se všichni ukrýváme před zbytkem běžného světa, neboť Církev nás měla za děti Ďábla a velice je bavilo nás lovit a upalovat na hranicích, ne že by se jim to příliš vedlo ve velkém, tedy až do Salemu, kde zemřelo třináct nevinných dívek s darem magie," odpověděl, než se s nimi rozloučil a opustil pracovnu.

Sotva za sebou zavřel dveře, rozešla se proti němu Ana, která nahodila ustaraný výraz.

„Neviděl jsi Laru? Před malou chvílí se mi ztratila z dohledu," prohlašovala Ana.

„Je v kanceláři se svým otcem, slečno Orlovová," usmál se na ni Hadrian a na malý okamžik kolem sebe vypustil mrazící vlnu vzduchu, čímž ji donutil se otřást.

„Upřímně netuším, co vy a Templáři zamýšlíte, ale tohle je moje jediné a poslední varování. Držte se od mé rodiny dál, ať už je to rodina mé matky nebo otce. Náš svět má mnohá skrytá tajemství a někteří k jeho uchování udělají naprosto cokoliv," varoval ji Hadrian chladným hlasem, než se rázem na chodbě opět oteplilo a on s radostným krokem zamířil zpátky mezi hosty, aby se připojil k Raině a později s ní vyrazil zpátky do Londýna.

oooOOOooo

„Když jsem říkala, že mi dlužíš, myslela jsem to zcela vážně, můj drahý," oznámila mu Raina po tom, co ji doprovodil až do jejího domu, kde jej odvedla do své pracovny, odkud vedly tajné dveře do jejího pokoje.

Než mohl cokoliv říci, shodila ze sebe své šaty, aby se mu odhalila jen ve svém spodním prádle, které toho příliš nezakrývalo, hlavně když bylo z průhledné krajky a on tak mohl vidět téměř vše, kdyby chtěl. Místo toho pohotově odvrátil zrak a zhluboka se nadechl.

„Hahaha, tvá reakce je skutečně k nezaplacení," rozesmála se.

„Jak ti mohu splatit tento drobný dluh?" optal se Hadrian a koutkem oka zahlédl, jak na zemi skončila její podprsenka i kalhotky. Měl nutkání se podívat jejím směrem a odhalit tak i poslední zákoutí jejího těla, které mu nyní odhalila, ale úspěšně tomu odolal.

„Chci, abys mě namaloval jen v mé noční košilce," ozvala se ze svého pokoje, než jej vyzvala, aby do něj vstoupil.

Jeho pohled tak spočinul na Raině, která s červenými tvářemi ležela v průhledné košilce na pohovce, a ačkoliv měla nohy přes sebe, aby skryla své nejintimnější partie, zbytek jejího těla mu byl plně k obdivu.

„Tohle myslíš skutečně vážně nebo jsi jen tak opilá, že jsi ztratila veškeré zábrany?" optal se Hadrian a viděl, že tam měl již připravenou židličku s malířským plátnem i vším ostatním, co by mohl potřebovat.

„Možná obojí. Již chvíli jsem si pohrávala s touhle myšlenkou, ale až dneska jsem získala dostatek odvahy k tomu, abych tohle zorganizovala a uskutečnila," prozradila mu a on si s povzdechem sedl na stoličku, než se rezignovaně pustil do malování.

Dneska po návratu do Bradavic budu potřebovat velice studenou sprchu. Možná až arkticky ledovou. Pomyslel si.

Namalovat věrohodný obraz s maximálním použitím svých schopností mu trvalo celé tři hodiny, po kterých se s Rainou rychle rozloučil a vrátil do Bradavic. Hlasitě si oddechl, když si všimnul, že se u něj v pokoji nenachází Amanda s její slibovanou přehlídkou spodního prádla. I tak si ale vlezl do ledové sprchy, než si zalezl do své pohodlné postele a během několika okamžiků usnul.

To ale netušil, že po celou dobu v jeho apartmánu Amanda byla, ale zcela neviditelná a tajně si užívala každého jeho pohybu. Ve své sexy prádle jej dokonce následovala i do sprchy, kde si spokojeně přejela rty špičkou svého jazyka, než sledovala, jak si zalezl do postele a usnul.

„Ani nevíš, jak mě vzrušuje představa na okamžik, až se mi konečně podvolíš a ochutnáš rozkoš v mé náruči a já v sobě poprvé ucítím tvou magii, které zpívá tak nádhernou melodií a každý den pokouší mé odhodlání si tě nevzít násilím," zašeptala, když se opět zviditelnila a sklonila se nad jeho tváří, aby jej dlouze políbila na rty.

„Mám jediné štěstí, že jsem mezi studenty jediná čarodějka, jinak bych o tebe musel soupeřit s ostatními," pousmála se a se zavlněním se opět zneviditelnila a opustila jeho pokoj. Následně zamířil do pokoje, který patřil Gemmě, aby v její posteli našla aspoň částečné uspokojení svých tělesných potřeb.

oooOOOooo

13. 10. 1991:

Nedělního rána se Hadrian opět vrátil do Londýna, kde na něj již čekala Raina i s jednou ze svých tet, jejíž obraz měl toho dne vytvořit. Za těch několik týdnů získal značnou jistotu a byl schopen se ptát přímo na to, co potřeboval skutečně vědět, takže celý proces postupoval daleko rychleji než při jeho prvních pokusech.

Po tom, co si vydělal celkem snadných pět tisíc Liber, se hodlal vrátit do Bradavic, ale Raina jej zastavila a odvedla jej do jedné z tajných místností ve svém domě.

„Tohle je místnost, kde hodlám skrývat své speciální obrazy. Včerejší byl jen jeden z prvních, který chci, abys pro mě vytvořil. U každého vyznačeného místa můžeš nyní spatřit fotku jiné ženy v poloze a ošacení, ve které daný obraz chci mít," oznámila mu, a ačkoliv prvních pár fotografií obsahovalo ženy v průhledném oblečení se skrytými intimními partiemi, další fotografie obsahovaly již plně obnažená ženská těla, přičemž na třech posledních byli částečně zachyceni i muži při plném pohlavním styku.

„Raino, uvědomuješ si doufám, že mi je teprve jedenáct let a tahle pornografie je mi ze zákona zřetelně nepřístupná?!" prohlásil s mírně zvýšeným hlasem, který mu v jednu chvíli dokonce i přeskočil.

„Nemusíš se ničeho obávat. Mám to celé rozvržené na několik dalších let a poslední tři akty spolu provedeme až ti bude patnáct a oba si to budeme moci plně užít," ujišťovala jej, než je zezadu objala a vmáčkla jeho hlavu mezi svá prsa.

„Tohle, můj drahý, je má finální odměna za tvou pomoc. Peníze jsou ve výsledku zcela bezcenné, ale tyhle vzpomínky nás budou provázet až do konce našich životů. Budou tím nejcennějším, co společně vytvoříme," lákala jej a dlaní mu pod tričkem cestovala od hrudi až po břicho a lehce prsty zajela až pod lem jeho kalhot, ale dál se zatím neodvážila. Reakce jeho těla byla oběma zcela zřejmá a jasně viditelná.

„Ať už se mezi námi stane cokoliv, Hadriane, tohle je můj slib. Antonio mě ujišťoval, že ve vaší společnosti jsou všichni silní jedinci sexuálně aktivní již o pár let dříve, než je to běžné u nás mudlů. Z toho, jak silná je tvá magie, budeš prý vyhledávat uspokojení opačného pohlaví nejpozději ve svých třinácti letech, podle toho, kdy začne tvá puberta. Očekávám, že až dojde na náš společný akt, budeš dostatečně zkušený," prozradila mu své vědomosti o tom, jak dospívali chlapci v magické společnosti.

Hodlal jsem se tomu bránit co nejdéle by bylo možné, ale cítím změnu ve své magii. Neboť mám Magické Tělo, cítím její každou změnu v chování a nyní začala ovlivňovat mé tělo. Mezi Rainou a Amandou jsem vstoupil do puberty nejméně o rok dříve, než je běžné. Velikost a potence mé magie je také mým prokletím, protože to znásobí efekt, který na mě puberta bude mít. Uvědomil si Hadrian několik důležitých změn a vybavil si vše, co si o pubertě mezi magickými chlapci nastudoval.

„Až už udělám cokoliv, od svého plánu neupustíš, co?" optal se s jistou rezignací v hlase, ale částečně se mu tam vloudilo i jisté očekávání, protože za celou tu dobu nespustil oči z posledních třech fotografií.

„Jakmile se pro něco jednou rozhodnu, půjdu si pro to i na konec světa. Antonio se nad mou fascinací s tebou docela podivil, protože nejsem čarodějka, které k tobě budou přitahovány, pokud budou v jisté věkové skupině, ale nakonec usoudil, že kolem sebe máš jistou magickou auru, která k tobě vábí vhodné kandidátky k zajištění pokračování tvých rodů. Je to prý součástí tvé rodové magie a buď se jí prý podvolíš a budeš mít více partnerek nebo si zvolíš jen jednu, ale s ní následně budeš mít velký počet potomků. Při druhé možnosti to budou prý vždy nejméně dvojčata, ale pravděpodobnější jsou trojčata až paterčata," ujišťovala jej a on se mírně otřásl nad pomyšlením, že by mu jediná žena měla dát hned pět dětí naráz.

Dobře si byl vědom problémů, které mohly nastat u běžného těhotenství, natož u dvojčat nebo trojčat. Ztráta sestřenic a bratranců, jejichž krev měl na rukou Brumbál, ho donutila si ohledně těhotenství nastudovat úplně vše, co se mu dostalo pod ruce, a to v běžném i kouzelnickém světě. Mudlovští lékaři se s výzkumem a medicínou dostávali kupředu, ale kouzelnický svět již pár století zaostával i přes fakt, že v jednu dobu byl téměř tisíc let před tím normálním.

„Vytvořím pro tebe jeden tento speciální obraz každých pár měsíců," rozhodl se nakonec Hadrian.

„Výborně. Já věděla, že to nakonec uvidíš mým pohledem. Nyní se raději vrať do školy, než tě bude někdo hledat po tom, co jsi od včerejšího poledne zmizel na tak dlouhou dobu," vyzvala jej a on se tak konečně dostal z jejího sevření.

oooOOOooo

Cestou na oběd, na který se Hadrian již docela těšil, mu cestu zastoupila Šedá Dáma, který kývnula na jednu z nepoužívaných místností. Hned, jak se před ním objevila, mu bylo jasné, co bylo jejím záměrem.

„Bradavice jsou s vaším snažením velice spokojené. Byli jsme požádáni, jestli by vás někdo z nás nemohl učit Latině, což je jeden z důležitých jazyků našeho světa. Neboť jsem jedna z mála, kdo Latinu mezi duchy plně ovládá, přihlásila jsem se k tomuto úkolu. Očekávám, že budete pilným studentem, mladý Zmijozeli. Mé lekce budou každou neděli od půl jedné do půl třetí odpoledne ve vašem apartmánu. Mou jedinou podmínkou je, že naše společné lekce zůstanou zcela soukromé a utajeny před zbytkem studentů i profesorů," oznámila mu Šedá Dáma, jejíž skutečné jméno se jí vznášelo nad hlavou v šedivě průhledné barvě, která byla charakteristická pro většinu duchů ve škole.

„S vašimi podmínkami plně souhlasím a bude mi ctí se učit od ctěné Lady z Havraspáru," poklonil se ji Hadrian vděčně.

„Naše první lekce začne již dnes," oznámila mu ještě, než se vznesla do vzduchu a proplula stropem místnosti.

„Můj čas se čím dál tím víc zmenšuje," zamumlal si pro sebe a již se chtěl vydat zpátky na svou cestu na oběd, když se tam objevil jeden z elfů, kterého zatím neznal.

„Lucky je rád, že zastihl mladého pána o samotě. Lucky má velice dobré zprávy od Rady Starších, kteří souhlasili, že Lucky může mladého pána učit vědomosti Elfů. Lucky se přišel optat, kdy má mladý pán čas, protože Lucky ví, že mladý pán často cestuje mimo hrad a také pomáhá s udržováním Zrcadlového Světa od přelidnění monstry, která by se pak pokusila proniknout do našeho světa, což by bylo velice zlé," vypálil na něj Lucky rychlostí kulometu a on musel několikrát zamrkat, než mu došlo, co všechno mu drobný elf právě řekl.

„Velice rád tě poznávám Lucky. Jsem také překvapen tím, že jste vůbec ochotní mě cokoliv naučit a zároveň je mi to velkou poctou," začal Hadrian. „Pokud jde o čas, kolik ho k těmto lekcím potřebuješ?" optal se Hadrian.

„Lucky si myslí, že zatím bude stačit málo času. Mladý pán může trénovat i sám po tom, co mu Lucky ukáže naši magii. Pokud může Lucky vznést návrh?" odpověděl mu elf a Hadrian jej kývnutím vyzval, aby pokračoval.

„Mladý pán má mnoho volného času v úterý večer před hodinou studia hvězd. Lucky by jej mohl učit od půl páté do šesté, stejně jako to dělá slečna Amanda v jiné dny," nabízel mu Lucky.

„Asi jsem blázen, když se připravím o volný čas, ale byl bych daleko větší blázen, kdyby tuhle nabídku odmítnul. Budu se od tebe velice rád učit, Lucky, a ještě jednou děkuji za tuhle poctu, kterou mi Elfové udělili," poklonil se mu a Lucky radostně zatleskal.

„Lucky se bude těšit. Lucky nyní musí jít a začít plánovat vše, co mladého pána musí naučit. Zatím, mladý pane," rozloučil se s ním nadšený elf a Hadrian jen zakroutil hlavou.

„Raději už budu mlčet nebo se tu objeví ještě někdo, kdo by si bude žádat část mého zbývajícího času, který se mi značně krátí, a to jsem chtěl začít studovat i běžné předměty během volných hodin. Příští týden mě naštěstí čeká poslední obraz pro Rothschildy, než se tedy Raina dostane do Klanové Rady a bude po mě chtít, abych obrazy vytvořil i pro zbytek její rozsáhlé rodiny. A to nemluvím o těch jejích plánech na pornografickou sbírku," zasténal, než se konečně dostal na oběd.

Ten den to bylo naposled, co pokoušel svůj osud, protože ve dveřích do Velké síně jej zastavil ještě Kevin Entwhistle, který mu oznámil, že by se rád přidal do jeho Studijního Klubu po tom, co mu jeho otec dal svolení k porušení jejich rodinné neutrality.

„Pokud se můžu optat, co jej přimělo k tomu, aby tuhle neutralitu porušil a vyslal svého Dědice do mého pomyslného tábora?" optal se Hadrian a upřímně jej to zajímalo.

„Můj otec doufá, že s návratem madame Blackové, kterou jsi zvolil do svého budoucího křesla v Starostolci, tě naučí skutečným hodnotám, zvykům a tradicím našeho světa. Temný Lord Grindelwald způsobil možná velké množství utrpení a zbylo po něm mnoho mrtvých, nikdy se ale netajil tím, že chce, aby magie opět vzkvétala. Cassiopeia Blacková byla jednou z jeho Generálek a v Severní a Východní Evropě je její jméno docela dost uznáváno, hlavně v její roly profesorky na několika magických školách," prozradil mu Kevin.

„Takže tvůj otec doufá, že podpořím návrat některých tradic a zvyků, které Starostolec v posledních čtyřiceti letech značně omezil?" ujišťoval se a Kevin mu přikývnul.

„Nemůžu bez rozmyšlení slíbit svou okamžitou podporu, sám se mnoha věcem stále učím a je mnoho, co neznám. Nicméně neříkám ne, ale spíše bych to bral případ od případu. Jistě podpořím tradice a zvyky oslavující magii, živly a matku přírodu, ale odmítám se účastnit na obnovení rituálů s lidskými oběťmi, ačkoliv zde také záleží na několika faktorech," přislíbil mu Hadrian a Kevin si upřímně nemohl přát ani nic víc.

„Děkuji a tvá slova otci vyřídím," řekl ještě Kevin, než jej opustil a on se tak mohl konečně vydat ke svému kolejnímu stolu a pustit se do výtečného oběda.

Pokračování příště!


Profil:

Jméno: Hadrian James Hyperion Raiden Potter-Black

Věk: 11

Třída: The Gamer (Tier 0)

1. Titul: Kouzelník

2. Titul: Koncil Sedmi (5. místo)

3. Titul: Přítel Kentaurů

Level: 22 - Exp: 174 176/231 000

HP: 3 080

MP: 4 090 (+300 z Magického Drahokamu – zapůjčeno Tamaře v kapitole 2.7.)

Atributy:

STR: 46

VIT: 44 (Bonus: 20 % k HP; Regenerace HP/min: 2 %)

DEX: 49

INT: 101 (Bonus: 40 % k MP)

WIS: 62 (Bonus: -15 % Cena MP; Regenerace MP/min: 3 %)

LUK: 17 (Bonus: +5 % k šanci spadnutí předmětu)

Atribut Body: 20 (115)

Perk Body: 5 (12)

Kolejní body: Zisk: 285 (Cíl 500/1 000/1 500) – Ztráta: 0 (Cíl max. 100)


Finance:

- Libry (Banka): 462 328

- Galeony: 110 134

- Abyss dolary: 1 147 390

- Svěřenecký Trezor: 45 000 Galeonů

- Investiční Trezor: 47 455 Galeonů

- Ouroboros Trezor: 43 500 Galeonů


Status:

Chlapec-který-přežil: Tvé jméno je známé v celé kouzelnické společnosti. I sláva má své výhody!

- Bonus: +25 % ke všem splněným úkolům!

- Trvání: Dočasný

Student Doja Východního Draka: Jsi studentem několika Mistrů Bojových umění a získáváš tak jistý bonus, který je ale aktivní jen na území Doja.

- Bonus: +25 % k EXP pro Isshin-Ryu Karate, Umění Meče, Lukostřelbu a Umění Bitevní hole!

- Trvání: Dočasný

Hadí Jazyk: Dědičný dar, který je spojen s magií určitých rodů a ras. Nejenže ti dovoluje se dorozumívat s hady, ale také s další škálou nejrůznější plazů. Hadí Jazyk také značí potenciál ke studiu léčebných kouzel.

- Bonus: +15 % k síle Bílé Magie.

- Trvání: Trvalý

Matčina oběť: Pradávná rituální magie, kdy tvá matka obětovala svou magii a život.

- Bonus: +75 % k obraně proti Lordu Voldemortu, +50 % k obraně proti Smrtijedům, +25 % k obraně proti neoznačeným Smrtijedům.

- Trvání: Dočasný

Primární Dědic rodu Potterů: Jsi Primárním Dědicem Starobylého a Vznešeného rodu Potterů.

- Bonus: +15 % k síle Černé Magie, +15 % k síle Runové Magie.

- Trvání: Dočasný

Primární Dědic rodu Blacků: Jsi Primárním Dědicem Starobylého a Vznešeného rodu Blacků.

- Bonus: +15 % k síle Černé Magie, +15 % k síle magie v boji s magickými tvory.

- Trvání: Dočasný

Student Prvního ročníku: Jsi oficiálním studentem Bradavické školy Čar a Kouzel!

- Bonus: +2 k VIT nebo +1 k INT nebo +1 k WIS za každé navýšení levelu v Bradavicích.

- Trvání: Dočasný


Perky:

- Metamorfomág: 2/13

- Mistr Ledu: 9/13

- Mistr Vody: 3/13

- Mistr Vzduchu: 3/13

- Mistr Ohně: 1/13

- Mistr Duše: 1/13


Glacian

Druh: Yuki Kitsune (Žena)

Třída: Summon (1. úroveň)

Level: 16/39 – Exp: 2 175/25 000

HP: 500

MP: 1 000

Info: Yuki Kitsune je velice vzácný druh magické lišky, která ovládá led a sníh. Její síla je určená počtem jejich ocasů. Na 1. úrovni může mít Yuki Kitsune maximálně tři ocasy. Pro zvýšení úrovně Summona je potřeba získat maximální level aktuální úrovně a Esence Živlu Ledu.

Status:

- Ichibi (+10 % k síle a účinku Magie Živlu Ledu pro všechny členy Skupiny)


Artemis

Druh: Sněžná sova (Žena)

Třída: Mazlíček

Level: 12/30 – Exp: 20 400/25 000

HP: 500

Info: Artemis je Sněžná sova, která již při svém narození pocítila potenciál vašeho pouta. Když přišel čas tvého návratu do kouzelnického světa, nechala se chytit těmi správnými lovci, aby se ocitla v obchodě, kde jsi ji následně našel.

Info 2.: Po dosažení maximálního levelu, musíš pečlivě prozkoumat její kořeny a potenciál, abys připravil ten správný druh rituálu k její přeměně. Artemis ti bude podvědomě zanechávat náznaky toho, jakým směrem se její vývoj bude ubírat, tak tomu věnuj náležitou pozornost.


Slovo autora:

- cca 10 609 slov dlouhá kapitola

- Řeknu je to, že doufám, že mě někteří neukamenují za několik jistých scének s Amandou i Rainou :D.

- Jinak by mě zajímalo, jestli si myslíte, že by měla Lara Croft zůstat motákem a následovat podobný osud, jako v nové herní sérii nebo by u ní měl Hadrian probudit dar magie a změnit tak trochu její osud? Nebude to tak, že bych v budoucnu nepoužil třeba Yamatai, kam by se ale vydala společně s Hadrianem a dalšími jeho spojenci v honbě za poklady nebo odhalení mýtů atd…


Stručný přehled:

Profese:

- Kuchař (T3): 100/225

- Recepty: 429

- Zahradník (T2): 125/150

- Truhlář (T2): 73/150

- Dřevař (T2): 30/150

- Lesník (T1): 40/75

- Malíř (T3): 72/225

- Lingvista (T3): 178/225

- Angličtina (T2): 13/225 (T1:25; T2:50; T3:4)

- Francouzština (T2): 48/150 (T1:25; T2:16)

- Japonština (T2): 51/150 (T1:25; T2:17)

- Mandarínština (T2): 60/150 (T1:25; T2:20)

- Italština (T2): 39/150 (T1:25; T2:13)

- Latina (T1): 24/75 (T1:8)

- Ermesianština (T3): MAX (T1-T3:150)

- Muzikant (T1): 58/75

- Pianista (T2): 36/150 (T1:25; T2:12)

- Kytarista (T1): 63/75 (T1:21)

- Krejčí (T1): 10/75

- Bylinkář (T1): 25/75

- Lektvarista (T1): 25/75

Dovednosti:

- Isshin-Ryu Karate (E): 6/30 (6+4+2 STR/DEX) (MAX lvl – Fialový pásek (lvl. 7-12))

- Umění Meče (E): 1/30 (6+4+2 DEX/WIS) (MAX lvl – dočasně)

- Lukostřelba (E): 1/30 (6+4+2 STR/DEX) (MAX lvl – dočasně)

- Umění Bitevní Hole (E): 17/30 (6+4+3 INT/WIS)

- Aura Bitevní Hole: 2/7 (Zvýšení DMG = 10*21*1)

- Tvorba Dungeonu: 111/900

- Odchod z Dungeonu: 113/900

- Šachy (P): 25/30 (5+2 WIS)

Magické Dovednosti:

- Meditace (M): 0/30 (Odemčení: Nitrobrana lvl. 30 + Mistr Duše 3/13)

- Bitevní Meditace: 63/90

- Telekineze: 65/90

- Magické Vidění: 44/60

- Magická Aura: 42/60

- Manipulace Ledu: 80/90

- Manipulace Vody: 30/90 (MAX lvl 60 pro Mistr Vody: 3/13)

- Manipulace Vzduchu: 27/90 (MAX lvl 60 pro Mistr Vzduchu: 3/13)

- Manipulace Ohně: 10/90 (MAX lvl 10 pro Mistr Ohně: 1/13)

- Ledový Věk: 10/30

- Nitrobrana: 8/90

- Nitrozpyt: 2/90

- Tvorba Dimenze: 20/900

- Kostěná Střela: 3/30

Kouzla:

- Bombarda: 30/30 MAX (Kouzlo v příští kapitole zmizí ze seznamu)

- Expelliarmus: 30/30 MAX (Kouzlo v příští kapitole zmizí ze seznamu)

- Lumos: 30/30 MAX (Kouzlo v příští kapitole zmizí ze seznamu)

- Nox: 30/30 MAX (Kouzlo v příští kapitole zmizí ze seznamu)

- Aqua Eructo: 25/30

- Inceptortia Demoiate: 6/30

- Geminio: 30/30 MAX (Kouzlo v příští kapitole zmizí ze seznamu)

- Incendio: 25/30

- Alexin: 26/30

- Scatebra: 21/30

- Duro: 18/30