Hlavní postavy patří jen a jen T. Harrisovi. Cílem povídky není porušení žádných autorských práv ani jakýkoliv zisk, jen vás dobře pobavit.

Kapitola 2

Clarice zaparkovala před svým domem. „Otevřít dveře, zavřít, zamknout auto, dojít k domu. Doufám, že tam zvládnu dojít." Byla po celém dni práce unavená. Jediné, po čem právě toužila, byla sprcha a postel. Byla tak unavená, že ani nevnímala své okolí, ale i kdyby vnímala, tak by si v té tmě nevšimla osoby, která ji sleduje a je jen pár metrů od ní. Kromě toho se zase přibližovali ony známé pocity a myšlenky, se kterými už strávila tolik času ve svém křesle…

Dr. Lecter se ji se zájmem pozoroval. „Vypadá unaveně. Ne, dnes žádná návštěva nebude. Tedy ne taková, kterou by vnímala." Zároveň si všiml, že její myšlenky se toulají úplně někde jinde, daleko od jejího domu. A v jiném čase.

Starlingová otočila klíčem ve dveřích a vešla do svého domu. Ach, kde jsou ty časy , když na ni čekala Ardelie. Při vzpomínce na ni se Clarice sevřelo srdce. Zemřela při jedné akci před 4 měsíci. „Ardelie Mappová, Jack Crawford, John Brigham… všichni mrtví." Vzpomněla na ten večer svého oficiálního přijetí do FBI. Všichni tam byli. „A teď jsou mrtví, všichni z FBI na kterých mi záleželo. Ano, ten večer jsem byla velice šťastná. Taky to byl ten večer, kdy mi zavolal dr. Lecter. Ne, už zase na něho myslím. Špatný zlozvyk, musím se ho nějak zbavit." Kdyby tak tušila, jak je blízko…

Dr. Lecter počkal chvíli po tom, co Clarice zhasla všechna světla. Co když by jí nešlo usnout? Nechtěl s ní zápasit. Chtěl, aby byli přátelé – tedy víc než přátelé. Jen kdyby neměla takový

„smysl pro spravedlnost". Vše by bylo snadnější.

Dr. Lecter vstoupil do domu. Tiše, velice tiše. Rozhlédl se kolem sebe: „Moc se to tu nezměnilo. Vše se jen leskne. Ach Clarice, měla by sis najít zajímavějšího koníčka." Pomyslel si vrah a kanibal, jehož současným cílem bylo vidět ženu, kterou miloval.

Velice potichu otevřel dveře do ložnice. Zahleděl se na Clarice. Spala: „Spí jako andílek… , andílek, který má možná pod polštáře zbraň." Nepřekvapilo by ho, kdyby to byla pravda.

Jak se tak na ni díval – uvažoval. Chtěl ji získat. Ale záleželo to na ní. Byla ohledně své budoucnosti na pochybách. Věděl to. Kdyby jí tak mohl zavolat, nebo napsat … ale byl si jist, že by to Clarice prozradila svým „přátelům" z FBI. V jeho hlavě se zatím začínaly rozbíhat plány a alternativní řešení. Čas jejich započatí i jejich princip spočínali jen na rozhodnutí jednoho člověka – zvláštní agentky Clarice Starlingové.

Další den se Clarice probudila velice brzo.Vstala a šla do koupelny - den jako každý jiný. Když odcházela z domu, tak měla divný pocit okolo žaludku… něco jako „dnes se něco stane". Dál nad tím nepřemýšlela a jela do práce.

Večer dr.Lecter zase čekal na Clarice. Když šla do svého domu a dr.Lecter se podíval do jejích očí, viděl v nich něco jiného než včera. Viděl v nich rozhodnost a smutek. Pochopil co to znamená, jeho Clarice zvolila FBI. Definitivně. „Škoda, veliká škoda Clarice."

Clarice si zase ničeho nevšimla a vešla do domu. Co k jejímu rozhodnutí vedlo? Její den probíhal asi následovně: Když přišla do FBI, začalo vše normálně. Spis o novém případu, fotky z místa činu, výpovědi svědků… ale pak za ní do kanceláře přišel její nadřízený Andrew Clint.

Clarice vzhlédla od spisů: „Ano pane?" pronesla s mírným úsměvem.

„Víte Starlingová, chtěl bych si s vámi o něčem promluvit." Jeho hlas byl příjemný a milý – „Co tenhle člověk v FBI dělá?" Napadlo Clarice.

„Samozřejmě pane." Její oči se podívaly na práci před sebou a po vteřině na něj.

Zaregistroval to a opověděl: „Ne , tohohle případu se to netýká… Víte, chtěl bych si s vámi promluvit o vašich minulých letech v FBI."

Starlingová na něj upřela oči – zvědavě a zároveň ustaraně.

On se jí díval pevně do očí a začal pomalu mluvit: „Víte , prošel jsem si celý váš spis Starlingvá a vzpomínal na ty případy. Došlo mi, že vše to ošklivé vám tam bylo zapsáno neprávem. Jistými lidmi, kteří to dělali jen proto, že vás neměli rádi." Clarice mu byla vděčná, že nejmenoval, přece jen neměla ráda když někdo vyslovoval jméno Paul Krendler.

Pokračoval: „Starlingová, nebylo to fér. Vím to stejně jako vy, vím, že jste díky tomu ztratila hodně ze svého původního nadšení a odhodlanosti. Viděl jsem hodně lidí takhle spadnout a moc se už nich nevyhrabalo zpátky… vzdali to. Chci aby jste nebyla jedna z nich. Chci vám pomoct vrátit vše, v co jste věřila a dokázat vám, že v FBI jsou lidé, kvůli kterým by jste měla zůstat a odhodit všechny pochyby." Pak se na ni usmál a odešel.

A v této chvíli si Clarice vybrala. FBI, jen doufala, že tentokrát do bude naposled, co si bude muset vybírat. A v této chvíli také doufala, že Dr.Lectera už nikdy neuvidí.

Teď byla Clarice doma. Sama se svým rozhodnutím a zavírajícíma se očima.

Dr.Lecter přemýšlel se zavřenýma očima a mírně nakloněnou hlavou. Věděl, že tohle byla jedna z alternativ, která může nastat a i pro tuhle alternativu měl řešení… nebude to tak hezké sbližování, a jeho Clarice se to nebude vůbec líbit. „No, ještě musím zařídit pár věcí. Než začneme, Clarice." Pomyslel si a vydal se pod hvězdnou oblohou vstříc osudu…

... to be continued...