Hlavní postavy patří jen a jen T. Harrisovi. Cílem povídky není porušení žádných autorských práv ani jakýkoliv zisk, jen vás dobře pobavit.
Kapitola 3
Uběhly dva dny od chvíle, kdy si Clarice - po rozhovoru s Andrewem Clintem - vybrala FBI.
Na všechny své předchozí myšlenky si odpovídala větou typu: „Vybrala jsem si." Dnes se vracela z práce unavená, ostatně jako každý den. Otevřela dveře do domu, nečekala nic neobvyklého a zatím taky nic nepřicházelo. Vešla do kuchyně a šla rovnou ke konvičce s čajem. Kdyby byla na nějaké akci – musela by se podívat do rohů za sebe, ale tady byla doma v bezpečí.
„Dobrý večer, Clarice." Ozvalo se těsně za ní.
Rychle se otočila, její ruce automaticky vystřelily k její zbrani. Dřív než se jí ovšem stačily dotknout, sevřely je ruce dr. Lectera.
„Dlouho jsme se neviděli, Clarice." zašeptal dr. Lecter.
Clarice stála ohromená, nebyla schopna vyslovit jediné slovo. Její ruce teď svírala pouze jedna ruka dr.Lectera, kdyby se teď rychle vzpamatovala a bránila se, měla by určitou šanci. Dr. Lecter si toho byl dobře vědom a tak se do ní okamžik poté zabodla jehla.
Viděl v jejích očích strach a tak zašeptal: „Ššt, všechno bude v pořádku. Teď tě jen čeká pár hodin spánku, Clarice." Pár chvil poté už Clarice svět kolem sebe nevnímala.
Asi sedm hodin poté se Clarice začala pomalu probouzet. Pořád byla ještě trochu omámená. Ruce měla připoutány jejími pouty ke dveřím auta, jak si po chvíli uvědomila. Jela v autě. Vedle ní řídil dr. Lecter s mírným úsměvem na rtech. Podívala se na něj. Nedal žádným způsobem najevo, že by si toho všiml – ale věděla , že to vnímá. Podívala se ven … právě jeli lesem.
„Jak se cítíš, Clarice?" zeptal se dr.Lecter laskavým hlasem.
„Jak bych se asi měla cítit?" odpověděla Clarice naštvaně. „Unesl jste mě! Proč!" vyslovila vyčítavou otázku.
„Dejme tomu, že se mi nelíbilo tvé rozhodnutí."
Nečekala to. Zase věděl, co se právě děje v jejím životě. „A co chcete teď se mnou dělat?" zeptala se ho po chvíli, i když se nebyla jistá, že chce znát odpověď.
„Chci ti ukázat výhody té druhé možnosti, Clarice. Co tě vlastně před těmi dvěma dny tak přesvědčilo? Bylo to rozhodnutí ze dne na den."
Clarice přemýšlela: „Výhody druhé strany? On ví, kdy jsem se rozhodla! Mám mu říct o Clintovi?" Andrew Clint byl v současné době nejsilnější článek, co ji držel u FBI a nevěděla, jestli by ho proto nechtěl dr. Lecter odstranit. A tak Clarice neodpovídala. Věděla, že on pozná, když mu zalže – ale nechtěla mu říct pravdu.
Dr. Lecter vycítil její rozpaky: „Pročpak neodpovídáš, Clarice? Musím přiznat, že mě velice zajímá faktor, který tě tak ovlivnil… A bylo to něco nebo někdo, Clarice? Takže někdo? Hmm?"
Clarice věděla, že sebou mírně škubla při slově "někdo". Zaslechla potom v jeho hlase žárlivost? Nebo se jí to jen zdálo?
„Tak kdopak to je, Clarice?" pronesl dr. Lecter s mírným důrazem.
„A kdo myslíte?" zeptala se Clarice s mírným pobavením.
Dr.Lecter ho samozřejmě zaznamenal: „Bavíš se dobře, Clarice? Chceš "povečeřet" se všemi se kterými jsi se v posledních dvou dnech setkala?" zeptal se dr. Lecter klidným hlasem.
Clarice ztuhla – pochopila co dr. Lecter myslí slovem "povečeřet". Vystrašeně na něj pohlédla. Byl by schopen to udělat? „Proč říkáte takové věci, dr.Lectere?" zeptala se ho. Byla to naivní otázka. Oba věděli proč. Jen ji zajímalo, co odpoví.
„Ty víš proč, Clarice." pousmál se dr. Lecter: „Pořád čekám na tvoji odpověď."
„A co uděláte, když vám to řeknu?"
„Co si myslíš, že udělám? Že ho zabiji, Clarice? Tím bych tě ještě víc naklonil k FBI, to víš… "
„Takže mu neublížíte?"
„'Mu', Clarice? Takže je to muž?"
„Neodpověděl jste."
„Ne, Clarice. Slibuji, že mu neublížím. Jsi spokojená?" řekl dr. Lecter a přemýšlel co k tomu 'mu' Clarice cítí.
Clarice se odhodlala a doufala, že dr. Lecter svůj slib splní: „Je to můj nadřízený Andrew Clint."
„A jaký je váš vztah, Clarice?"
„Jen profesionální, dr. Lectere. Pokud tím narážíte na tohle. Kdyby jste mě neunesl, tak bychom se možná v budoucnu stali přáteli, jen přáteli." zdůraznila Clarice.
„Takže je to někdo jako Jackie?" zeptal se dr. Lecter.
„Ne… on je takový – prostě by se člověku zdálo, že se pro FBI ani nehodí." Clarice měla problémy charakterizovat Andrewa Clinta.
„Takže spíš něco jako ty, Clarice?" Tohle dr. Lecterovi stačilo, teď už věděl co Clarice cítí k té osobě na kterou v posledních minutách žárlil. Pomyslel si: „Ještě že tak, Clarice. Bojovat o tvé srdce s FBI a ještě s jiným mužem by bylo velice těžké." Teď chtěl zase mluvit o ní.
„Jako já? Myslíte, že se pro FBI nehodím, dr. Lectere?"
Dr. Lecter nestačil odpovědět - jejich auto začalo stávkovat a zastavilo.
Dr.Lecter vystoupil se slovy: „Já se vrátím."
Clariciny rty se pousmály. Ale i z jiného důvodu, než že dr. Lecter napodobil současného guvernéra Kalifornie. Ten důvod byl, že dr. Lecter zvedl kapotu auta – neviděl na ni a nevěděl co ji naučil. Útěk dr. Lectera z Memphisu Clarice naučil, že pouta se dají otevřít i jinými věcmi než jsou klíčky. Proto nosila v maličké – téměř neviditelné kapsičce v džínách drátek, se kterým uměla velice rychle odemknout pouta. A věděla díky značce u minulé odbočky, že 300 metrů přes les, u kterého stáli, je vesnice… pár okamžiků po té už začala uskutečňovat svůj útěk.
... to be continued...
