Hlavní postavy patří jen a jen T. Harrisovi. Cílem povídky není porušení žádných autorských práv ani jakýkoliv zisk, jen vás dobře pobavit.

Kapitola 7

Joan byla velice dobrý hacker, ještě na ni nikdy nepřišli – zatím. Nabourala se do systému FBI a začala si číst velice obsáhlý spis Hannibala . Samozřejmě ne poprvé, už ho četla několikrát. V jejích fantaziích a snech se s ním už několikrát setkala. Končívali spolu v posteli. Popravdě řečeno... Joan byla posedlá dr. Lecterem. Podívala se na nejnovější zprávu v jeho spise. „Cože? Jeho otisky nalezeny na zbrani Clarice Starlingové u ní doma! A ona je fuč! Tak to je ta ženská?" Rychle začala na internetu hledat její fotku. Na ni se nikdy moc nezaměřovala – na rozdíl od dr. Lectera, od něho měla desítky fotek z novin i z internetu. „Hmm. Takže je to ona. Ta mrcha zabírá moje místo. Jako unesená ani mrtvá teda nevypadá. Ale to se dá napravit." Joan vypla počítač. Lehla si a začala ve své hlavě spřádat plány na zítřek.

Zítřejšího dne se Joan potulovala kolem domu dr. Lectera. Momentálně seděla venku před domem, vedle kuchyňského okna a poslouchala rozhovor Clarice a Hannibala.

„Nechápu, proč nechceš vidět Florencii. Je to opravdu překrásné město." Slyšela Joan dr. Lectera – „To tam nemůže pozvat mě? Já bych s ním jela kamkoliv."

„Jo, překrásné město, kde jsi zabil něk-" slyšela Joan. Když ovšem Starlingová zmlka , podívala se opatrně do okna. Viděla líbající se dvojici. Ruka ji sjela k její vlastní zbrani. Měla chuť Clarice zastřelit, pak se ale ovládla a vrátila se do původní pozice a zaposlouchala se do nadcházejícího rozhovoru.

Po pár minutách konečně něco zaujalo její pozornost: „… já se teď půjdu na hodinku natáhnout do vany…" slyšela říkat Clarice a pomyslela si: „To je moje šance, teď s ním můžu být konečně chvíli sama." zvedla se a šla ke dveřím.

Hannibal uslyšel zvonek. Právě přemýšlel, proč Clarice odmítla jeho společnost ve vaně. "Potřebuju si odpočinout."… no byla pravda, že to byla vyčerpávající noc. Nepřekvapilo ho, že za dveřmi vidí Joan. Usmál se a pokynul jí ať vstoupí: „Pojď dál, jak se ti daří? Hodně nebezpečných zločinců?"

„Ani ne. Daří se mi dobře. Díky." Odpověděla a následovala Hannibala do kuchyně.

„Dáš si něco?" zeptal se způsobem hostitele.

„Nebo někoho…" napadlo ji. „Ne, díky."

O téhle chvíli včera hodně přemýšlela, probírala všechny různé možnosti. Nevěděla, jak skončí. Přišla k Hannibalovi a přitiskla svoje rty na jeho.

Hannibal čekal hodně, ale tohle ne. Rychle se od ní odtrhl. Další skutečnost, které si všiml - byla, že na něj Joan míří zbraní. „Její srdce s dobrým Chianti." Napadlo ho.

„Copak dr. Lectere, musím být z FBI, aby jste mě políbil?" zeptala se Joan s vítězostavným pohledem v očích. ...„Možná s kaviárem, nebo bílým lanýžem." Pokračoval dr. Lecter ve svých myšlenkách a nedal na sobě nic znát: „Co chceš, Joan?" zeptal se naprosto klidným hlasem.

„Co si myslíš že chci? Peníze od tebe? Slávu když tě udám? Ne, jediné co chci, jsi ty. Já bych s tebou na rozdíl od NÍ jela do Florencie docela ráda. Vůbec mi nevadí tvoje vraždy, vraždi si koho chceš." Joan z jejich rozvorů pochopila, že Clarice nechce, aby Hannibal zabíjel a rozhodla se to použít ve svůj prospěch.

Hannibal ji pozorně poslouchal, až do této chvíle si myslel, že by ji stačilo nějak zpacifikovat, nebo ani to ne a prostě s Clarice kamkoliv odjet. Ale teď, když slyšel, že velice neslušně poslouchala jejich rozhovor a co cítí k „jeho" Clarice, chtěl Joan mrtvou.

„A co Clarice?" zeptal se Hannibal, jako kdyby souhlasil se Joaninou nabídkou.

„Cokoliv budeš chtít, jen když bude hodně daleko od nás." řekla Joan, i když ji ve skutečnosti chtěla zabít, pak pokračovala: „Jestli se pokusíš s Clarice zmizet nebo mě zabít, přísahám, že ji zastřelím a ty budeš ve vězení do konce svého života. Rozmysli si to, máš čas do večera, do sedmé hodiny." Joan vycouvala z místnosti a odešla.

Hannibal naklonil hlavu mírně na stranu. Bylo půl druhé. Měl ve svém domě několik zbraní i střelných. A on nemůže kvůli svému slibu použít ani jednu. Ale jiní lidé ano.

Joan přijela ke svému domu a usmála se, byla si jistá, jak se Hannibal rozhodne. Zase zasedla k pc a šla se podívat co je nového na „zakázaných" stránkách FBI.

Andrew Clint ležel natažený na svém gauči ve své chatičce v Oakville a vychutnával si nicnedělání. Pak zazvonil telefon. Andrew ho probodl pohledem, ale pak ho zvedl, protože jeho číslo sem měli jen jeho nadřízení a nejbližší přátelé. Kdyby byl někdo s ním v místnosti, slyšel by asi tohle: „Clint… Jo. Jsem tu… kdo… Joan Sheppardová… šerif tady v Oakville! Jo… jasně… zajdu za ní…, nic neříkat… jasně… pak odejít… Mám ji sledovat?… No, dobře když myslíš… jo, taky se měj." Clint si zhluboka oddechl: „A tak pěkně ta dovolená začala …"

Andew zaparkoval a vylezl z auta. Zazvonil, otevřela mu žena v šerifské uniformě.

„Přejete si?" zeptala se a změřila si neznámého od hlavy k patě.

Andrew vešel dovnitř: „Dobrý den, jsem agent FBI Andrew Clint. Přišel jsem si s vámi promluvit – o Hannibalu Lecterovi."

Joan ztuhla: „Zatraceně, a to jsem měla o svých hereckých schopnostech tak dobré mínění.", pak se zhluboka nadechla a začala vykládat: „Ano, vím, proč tu jste, zjistili jste, že se z mého počítače někdo naboural do databáze FBI a prohlížel si jeho složku. Velice se za svého synovce omlouvám, už jsem mu dala domácí vězení. Počkejte, já pro něj skočím." Obrátila se a šla směrem, kde Andew Clint velice správně odhadoval zadní východ.

Clarice sešla ze schodů a šla do kuchyně. Viděla tam sedět Hannibala, před ním na stole viděla ležet zbraň.

„Hannibale, co to…" řekla vyjeveně.

„Clarice sedni si, musíme si promluvit." řekl Hannibal vážně. Poté co si sedla, jí řekl o jeho odpoledním rozhovoru s Joan. A upřel na ni pohled.

„Ta ženská mi hned připadala podezřelá." pomyslela si Clarice, teď byly 4 hodiny. Podívala se na něj a pomalu řekla: „A co chceš dělat? Chceš abych ti udělila výjimku, abys ji mohl zabít, nebo chceš abych já…" její řeč byla přerušena rychlým příjezdem šerifského auta. Clarice se chopila zbraně ležící na stole.

O několik okamžiků později vpadla do kuchyňských dveřích Joan. O jednu střelnou ránu později ležela Claricina zbraň na zemi a ona si chytla prostřelenou ruku.

„Nemáme čas Hannibala, řekni ano nebo ne. Ano znamená, že zastřelím Clarice a odejdeme, ne znamená, že zastřelím tebe." Joan po zjištění přítomnosti FBI ve svém domě poupravila trochu své plány.

Dřív než stačila Clarice Hannibala zadržet, pronesl krátké Ne. Poté zazněl výstřel…

... to be continued...