Hlavní postavy patří jen a jen T. Harrisovi. Cílem povídky není porušení žádných autorských práv ani jakýkoliv zisk, jen vás dobře pobavit.
Kapitola 2
Pravda byla , že Jack Crawford chtěl smrt Clarice Starlingové, pravda byla, že v kávovaru na jejich stole byl jed, kterým Clarice denně pomalu a jistě zabíjel. Pravda byla, že jí řekl, že nemá rád kávu jen proto, aby ho pila jen ona. Pravda byla, že neměla žádnou chřipku, prostě jí jen denně byly podávány malé dávky jedu... smrtelného jedu... a její organismus se díky nim pomalu, ale jistě začínal hroutit. Proto jí Jack nedal dovolenou, kdyby přestala chodit do práce, přestala by pít kancelářskou kávu a tím se uzdravovat - a to Jack nemohl dopustit.
Proč to vlastně Jack dělal? Byla pravda, že Jack nebyl normální, ale i v nenormálnosti jsou určité důvody. A ty začaly dřív... mnohem dřív. Ještě před uvězněním Hannibala Lectera. Vlastně Hannibal Lecter byl polovinou toho „problému". Druhou polovinou byla Jackova zesnulá žena Bella. Jejich manželství nebylo šťastné, Bella si hned po svatbě uvědomila, že Jack je cvok, cvok - co ji nenechá uniknout. Ale snažila se být dobrou manželkou, tedy než je pozval na večeři Jackův spolupracovník s vynikající pověstí psychiatra - doktor Hannibal Lecter. Bella byla velice krásná a Hannibala zaujala, nejdřív to začalo jen tím, že si k němu přišla pro radu - kvůli svému nenormálnímu manželovi. Postupně mu řekla vše... o jeho zálibách v jedech a fascinací jimi, o otravování jejich domácích mazlíčků a o jeho nadmírečné žárlivosti. I o jejím strachu z něj. Postupně se z toho stalo však něco víc... oba k tomu druhému necítili nic, co by připomínalo lásku, spíš jen určitý druh náklonosti. Ale měli spolu poměr.
Jacka nikdy nic nenapadlo, tedy než si jako extrémě žárlivý manžel najal na svoji ženu soukromého detektiva a zjistil pravdu - devět dní před zatčením dr. Lectera. Pravda je, že těch devět dní Jack strávil plánováním jejich smrtí - jak jinak než pomocí jedů. Když Hannibala zatkli, chtěl pro něj křeslo, ale spokojil se s doživotím. U Belly však ne, jí malé dávky jedu podával a zabil ji (ještě před tím než Hannibal utekl - pozn. autorky). Pak zašel za Hannibalem do Baltimoru a řekl mu to - z očí do očí :
„Hannibale, jak se vede? Pěkná cela... prostorná..." řekl Jack škodolibě.
Hannibal přišel těsně ke sklu... Jack naopak pár kroků couvl. „Jacku, jak milé, že jsi přišel. Že by zase někdo řádil a ty jsi mi přišel místo Willa předhodit sebe?"
„Ne, nikdo neřádí. I když, že jedna vražda se stala. Zabil jsem Bellu."
„Zabil Jacku? Za těch pár let jsi jí to pořád nedokázal odpustit? Nebo jsi už dokonale impotetní, ona to nevydržela a někoho si našla? Tak proč teď Jacku?"
„Nebylo to teď, teď umřela, ale umírala celé ty roky. Poslední měsíce už se nemohla ani hýbat. Její strach v očích hmm - a víš co je nejlepší? Nikdo na to nikdy nepřijde, je zpopelněná! A když to někomu řekneš, nikdo ti to neuvěří, a já budu dál v FBI a ty tady v podzemí. Navždy!"
„Navždy, Jacku? Doufej, že ano, jinak se budeš muset každého dne svého života ohlížet. Mimochodem Jacku, Bella mi řekla pár věcí, měl bys jít k psychologovi, měl bys mu říct o svém otčímovi. Jak tvrdou měl ruku Jacku ? Jaké byly rány? Rázné a bolestivé, hmm? Jak jsi se cítil, když tě zamykal v tom přístěnku? Divím se, že jsi přišel sem - do takového tmavého místa, vždyť nezhasínáš ani v noci když spíš." Jack opustil Baltimor s podezřele červenýma očima.
Nikdy nikdo nepřišel na to, že Bellina smrt nebyla přirozená. Když však začal řádit Buffalo Bill, Jack - bažící po slávě a uznání - si uvědomil, že Lectera potřebuje, a uvědomil si, že využít Willa potřetí nepůjde. Tak začal hledat mezi studenty , ženu ne nepodobnou Belle a s několika problémy... tedy krásnou a zakomplexovanou. Našel ji, našel Clarice Starlingovou a předhodil ji Hannibalu Lecterovi. Čekal, že ji zničí, ale že Jack dostane to, co chce. K jeho překvapení však CLARICE CHYTILA Buffalo Billa, ne on! Kolem ní se točili novináři! Ne kolem něj! A ještě ke všemu jí Hannibal pomohl vyrovnat se s jejími problémy... Jackovi to došlo, došlo mu že Hannibal se zamiloval a jak pozoroval Clarice, došlo mu, že je to vzájemné.
Byla pravda, že se nejdříve Jack každý den po útěku dr. Lectera ohlíže přes rameno a hledal v davu známou tvář, ale pak si to uvědomil. Uvědomil si, proč Hannibal nepřišel, uvědomil si, že je stále naživu kvůli ní. Pro ní je on - Jack autorita a vzor, a kdyby ho Hannibal zabil, mohlo by to u Clarice pohřbít její city, které se začínaly projevovat. A tak ji začal zabíjet, ukájel tím svoji touhu po pomstě, zabíjel ženu podobnou Belle - tdy Bellu ještě jednou. Zabíjel ženu, která mu vzala slávu z případu Buffalo Billa. Věděl, že po její smrti přijde. Věděl, že Hannibal Lecter přijde, aby ho zabil - ale on - Jack bude připravený. Zabije Hannibala Lectera, a dostane slávu. Zase kolem něj budou novináři. Zastřelí může ze seznamu deseti nejhledanějších zločinců a bude za to odměněn.
Tyto myšlenky, tyto plány, tyto vzpomínky a tyto naděje si Jack opakoval každý den. Každý den odcházel později než Clarice a otravoval kávu, kterou si ona uvaří další den. A teď seděla před ním nemocná, slabá, vyčerpaná a nicnetušící o svém šéfovi. Clarice snila o svém šéfovi a kolegovi růžový sen... ze kterého, jak to vypadalo, asi nikdy neprocitne...
... to be continued...
