Hlavní postavy patří jen a jen T. Harrisovi. Cílem povídky není porušení žádných autorských práv ani jakýkoliv zisk, jen vás dobře pobavit.

Kapitola 3

Doktor Hannibal Lecter stál ve tmě u Claricina domu. Stál takhle už třetí den a čekal, až přijde domů a projde kolem něj. Jen pár metrů od něj - aniž by si ho všimla. Uslyšel přijíždět Mustang.

„Ach Clarice, tvůj vkus pro auta se mi velice líbí." Sledoval ji vystupovat z auta. „Hmm - malátná, unavená, vyčerpaná - Jacku, pro tvé dobro doufám, že je to chřipka, a ne to, co mě napadlo! Ale jak by jsi ji mohl otrávit Jacku? V práci? No ano, šlo by to - jestli ano Jacku..." Kdyby Jack viděl pohled na tváři dr. Lectera, sám by se zahrabal někam hodně hluboko. „Clarice, kdybys tak o Jackovi znala pravdu... vše by bylo jednodušší, ale já ti ji nemohu dokázat. Bella je mrtvá a zpopelněná."

Dr. Lecter počkal ještě hodnou chvíli, po tom co Clarice zhasnula světla a šel do jejího domu. Po tu dobu, co byla Clarice v minulých dnech v práci si její dům prohlédl. Dr. Lecter se mírně vyděsil, když poprvé nahlédl do její ledničky a uviděl, co Clarice jí. Jak rád by to změnil (a nemuseli by to býti lidé). To co ho však potěšilo byl jeho dopis, který Clarice měla v nočním stolku. Potěšilo ho, že ho Clarice nedala FBI, ani že ho nezničila. „Že bych měl přece šanci?" napadlo ho, když ho tam našel. V téhle chvíli dr. Lecter stál u postele Clarice. „Spí jako andílek. Jacku, jestli mému andílku ubližuješ, zabiju tě. Jak by se dalo zjistit, jestli ano nebo ne? Že by... ale... není jiná možnost? Ne, asi ne." Dr. Lecter dospěl k rozhodnutí, k rozhodnutí, které ho může stát život nebo jeho svobodu. Naposledy se podíval na Clarice, jeho rozhodnutí spočívalo v tom, že si dojde přímo do FBI zjistit, jestli tam Jack Clarice zabíjí nebo ne. Byla to šílená myšlenka, ale zamilovaní lidé dělají šílené věci.

„Je možné, že je to naposledy co se vidíme, Clarice." zašeptal dr. Lecter potichu. Na okamžik zaváhal, pak ji pohladil po vlasech a lehce ji políbil na rty. Když se jeho rty vzdalovali od jejích, Clarice zašeptala: „Hannibale..." Doktorovy oči se rozšířily, hezkou chvíli mu trvalo si uvědomit, že to Clarice zamumlala ze spaní. Usmál se: „To je zajímavé Clarice, když tě někdo políbí, tak zašeptáš moje jméno." Teď překonával nutkání políbit ji ještě jednou: „Co by udělala, kdyby se probudila? Co když ji políbím znovu?... Ne, musím jí nejdřív dokázat, co je Jack zač... a když má jen chřipku... tak... tak... tak... tak jsem to možná teď chytil taky." Doktor se ve dveřích naposledy podíval na Clarice a s úsměvem na rtech vyšel z domu do svého auta.

O pár vteřin po té, co dr. Lecter opustil její dům se Clarice probudila. Překvapaně si šáhla na rty. „Hezký sen - políbil mě. Hmm, hezky voněl. Počkat! Já ho cítím pořád! Snad ne, že by... že by tady!" Clarice se rozhlédla po pokoji, nebyla si jistá jestli ho chce, nebo nechce vidět, každopádně ho neviděla. Díky otevřenému oknu zvenku uslyšela motor auta a díky tomu, že znala auta tak dobře, poznala , co je to za auto. Clarice vyskočila z postele. Mírně zavrávorala „Sakra, blbá chřipka." Ale během pár vtěřin byla u okna a vyklonila se z něho - uviděla vzdalující se černý jaguár. Zavřela oči a zhluboka se nadechla.

Dr. Lectera překvapilo, jak jednoduché je se do stat do budovy FBI. Hlavní tábor nepřítele je vždy nejméně střežen. Zatím nemusel nikoho zpacifikovat. Kancelář Jacka a Clarice našel snadno. Hmm, ani není zamčeno, zvláštní jak málo se ta FBI chrání. Vešel dovnitř , zaujala ho „vyšetřovací stěna", podíval se na ni a pak vzal do ruky (s rukavicemi) z Claricina stolu Cháronův spis. S mírným usměvem ho prolistoval a zakroutil hlavou. Vzal z jejího stolu papír a tužku a napsal pár řádků. Potom vrátil Cháronův spis na její stůl a vzkaz položil na něj. Usmál se. Prohlédl si zbytek kanceláře. Zaujal ho kávovar, v celé kanceláři byl jen jeden hrníček - a ten stál na Claricině stole: „Takhle Jacku?" Vzal vzorek kávy. Najednou však uslyšel na chodbě kroky...

... to be continued...