Hlavní postavy patří jen a jen T. Harrisovi. Cílem povídky není porušení žádných autorských práv ani jakýkoliv zisk, jen vás dobře pobavit.
Kapitola 4
Hannibal se rychle rozhlédl po kanceláři - jediné místo kam se mohl schovat - bylo místo pod Jackovým stolem (který měl z přední strany jednu velkou desku). Rychle sebral vzkaz , který napal pro Clarice a už byl po Jackovým stolem. Doufal, že je to jen nějaká ostraha, která to jen tak kontroluje. Slyšel jak někdo otevřel dveře a pak je zavřel. Naštěstí se mu podařilo zůstat v klidu, když uslyšel Clarice říc: „Hmm, Jack zase nechal rozsvíceno."
Když byla Clarice někde sama, tak mluvila nahlas - tzn. vše následující dr. Lecter slyšel: „No jo, fajn... co tady vlastně dělám? Proč jsem nešla ještě spát?" - 'Dobrá otázka.' pomyslel si dr. Lecter než Clarice pokračovala: „Asi jsem cvok. Hannibal přece nemohl být u mě v pokoji." Dr. Lecter sebou mírně pod stolem škubl. „To je přece... a proč ne? Proč by mě nemohl políbit? Ježiši, kdyby Jack věděl, na co myslím, tak by dostal infarkt." Dr. Lecter se pod stolem usmál. „Že bych si dala kávu?" Doktorovi zmizel úsměv ze rtů a pomyslel si: „Nemůžu nechat Clarice dát si kávu! Co udělám, jestli si ji dá? Co by udělala ona, kdyby mě viděla vylézt zpod Jackova stolu?" Naštěstí však Clarice řekla: „Ne, kávu ne, radši si ještě pročtu Cháronův spis." Doktor se podíval na vzkaz pro Clarice, který držel v ruce - proč musí tisk dávat vrahům vždycky nějaké přezdívky?
Doktor Lecter si potichu povzdychl - Clarice nevypadala na to, že by chtěla odejít - to pro doktora znamenalo, že tam bude muset zůstat hodně dlouho „Jak dlouho asi? Ráno přijde Jack a... sedne si sem, no skvělý. To nemůže mít takovejhle stůl Clarice? To by bylo jiný čekání..." Doktor zavřel oči a poslouchal Clarice, po pár hodinách se její dech sklidnil. Opatrně vylezl ze svého úkrytu a podíval se na spící Clarice. Umístil vzkaz zpět na Cháronův spis, sečkal v kanceláři ještě několik minut a opatrně zmizel z budovy FBI. Když přišel domů, udělal pár testů - a potvrdil si svoji teorii o původu Clariciny „nemoci".
Clarice se ráno probudila: „Ježiši já jsem tady usnula, kolik je? Hmm osm, to si ještě počkám, než Jack přijde, asi si dám kafe." Clarice se začala zvedat. Ale zasekla se, zírala na Cháronův spis na němž byl umístěn vzkaz:
Městská knihovna, 2.oddělení, IBN - 298 - HJ
Ačkoliv to bylo jen pár slov, Clarice poznala, čí je to rukopis: „Hannibal... ale... jak! On byl TADY! V FBI!" Clarice se rozesmála. Představila si jak řekne doktor své jméno ochrance a ta ho klidně pustí dovnitř... „Ochranka! Zatraceně - neudělal jim nic!" Drapla doktorův vzkaz a rychle šla zkontrolovat stav ochranky. Všichni byli v pořádku a netušili, proč si je Clarice tak divně prohlíží. Rozhodla se, že o vzkazu dr. Lectera nikomu zatím neřekne - kdo by jí to taky veřil. Vyšla na parkoviště, nasedla do svého auta a vyrazila k Městské knihovně.
Právě otevřeli. Clarice požádala jednu postarší, nepříliš milou, ženu o knihu IBN - 298 - HJ z druhého oddělení. Požádaná osůbka nepříliš nadšeně odešla a potom se přiloudala s tlustou bichlí. Clarise si tuto tlusou bichli od ní vzala a přečetla název: Starobylé symboly vyjádřené pomocí seskupení hvězd. Clarice otevřela knihu, v jedné půlce byli obrázky seskupení hvězd a vedle toho popisek a v druhé půlce byli slova a vedle toho seskupení hvězd. ... Některé hvězdy máme společné , Clarice. ... „Co tímle sleduješ Hannibale? Zatraceně! Přemýšlej! Dal mi to v noci... hmm, v stejné noci jako mě políbil, sakra holka soustřeď se! Šel do FBI, sledoval mě jak spím, napsal vzkaz na můj papír mojí tužkou a položil ho na... CHÁRONŮV SPIS! Takže, jasně, nepřišli jsme na to, jak si vybírá ta místa... dobře jdeme hledat." Clarice si samozřejmě pamatovala umístění předchozích obětí a tak pro ni nebylo těžké nalézt obrázek, který by tomu odpovídal. Už na něm zbývala jen jedna volná hvězda, Clarice z jiné části knihovny zabavila mapu a podívala se na místo X - byl to jeden kostelík na okraji města. Poté se podívala na popisek k obrázku:
Procitnutí: Záleží na člověku, jestli procitne v čas a jeho duše se odebere do ráje. Nebo jestli procitne příliš pozdě a jeho duše bude navždy ztracena.
Clarice se ten popisek nelíbil. Vytáhla mobil... „Zatraceně! Vybitá baterka!" Zbytek Claricina slovníku radši nebudeme poslouchat. Vyběhla z knihovny a nasedla do auta, kde zapnula mobil a pokusila se napsat Crawforovi rychle sms: „Lecter nechal vzkaz, vede k Charonovi, Kostelík sv. Petra, pošlete posily." Při odesílání mobil zhasnul, Clarice doufala, že to došlo a vyrazila ke kostelíku. Zaparkovala, nikde po nikom ani stopa, otevřela dveře kostelíka a vešla dovnitř. O pár okamžiků později se její zornice rozšířily...
... to be continued...
