Hlavní postavy patří jen a jen T. Harrisovi. Cílem povídky není porušení žádných autorských práv ani jakýkoliv zisk, jen vás dobře pobavit.

Kapitola 5

Hannibal Lecter se opíral o jednu lavici v kostelíku a sledoval jak Clarice vchází se zbraní dovnitř. Samozřejmě, že pro něj bylo riziko tady být. Ale riziko od ostatních FBI - agentů, kteří možná přijedou. Věděl, že od jeho Clarice mu žádné nebezpečí nehrozí. Pochyboval, že by na něj dokázala vystřelit. A přece jen, kdyby dokázala zmáčknout kohoutek, zbraň by nevystřelila, protože z ní doktor Lecter ráno (no spíše v noci) - když Clarice spala, vyndal náboje. Ty se teď nacházely v jeho kapse, o čemž neměla Clarice nejmenší tušení. Doktor si pomyslel: „Vypadá velmi překvapeně, asi tady nečekala MĚ. " Doktor měl ruce za zády a tak Clarice nemohla vidět jestli něco má nebo nemá v ruce - což si hned uvědomila.

„Dobré dopoledne, Clarice." řekl doktor, kovový nádech jeho hlasu, který Clarice slýchávala v Baltimoru, už skoro úplně vymizel. Také si všimla, že barva doktorovi kůže už není tak bílá. Byl celkem opálený, na sobě měl košili a kalhoty - vypadal velmi sexy, jak napadlo Clarice a za což si hned v duchu nadávala.

„Ehm... no... dobré dopoledne, doktore Lectere." vypadlo z Clarice pomalu: „Co tady děláte, doktore?"

„Clarice, musím si s tebou velice vážně promluvit."

„Kdyby jste mě ráno vzbudil, mohli jsme si popovídat tam a nemusela jsem se vláčet do knihovny."

„Tam - Clarice? Myslíš v budově FBI? Měl jsem takový dojem, že kdybych tě tam vzbudil, tak bys mě nenechala jen tak odejít."

„A myslíte, že teď vás nechám jen tak odejít, doktore?" řekla Clarice a zapřemýšela, jestli doktor nevidí tu zbraň, kterou na něj pořád míří a jak ten jejich rozhovor bude dlouhý, protože ji už začínaly bolet ruce.

Než stačil doktor odpovědět (pravděpodobně kladně) vpadl dovnitř Crawford, jak jinak než se zbraní v ruce, kterou ovšem hned namíříl na dr. Lectera. Crawford přejel očima od doktora ke Clarice a zpátky a zazubil se.

„Starlingová, dejte mi svoji zbraň." rozkázal Crawford.

„Clarice, myslím, že to není dobrý náp..." začal dr. Lecter, ale než to stihl doříct, Crawford měl už Claricinu zbraň v levé ruce. Doktor věděl, že Jack umí používat obě ruce stejně dobře a zauvažoval, kterou vystřelí až vystřelí - pravou nabitou, nebo levou nenabitou?

„Tak jsem tě přece dostal." řekl Crawford, Clarice napadlo - „No jasně vy jste se hádal s jednou babou v knihovně a nechal se od něho políbit." stejně ji ale tón Crawfordova hlasu překvapil, byl vítězoslavný - až ďábělsky.

„Mě Jacku? Neměl bys říct nás?" řekl dr. Lecter klidně.

„Jo, máš pravdu. Vás." Řekl Crawford, potom namířil pravou rukou na Clarice a levou na doktora. Dr. Lecter by dal všechno pro to, aby to bylo naopak. Tohle mu další jednání hodně zkomplikovalo.

„P-pane?" zeptala se naprosto-nic-nechápající Clarice.

„Zvláštní agentka FBI Clarice Starlingová zahynula v přestřelce s Hannibalem kanibalem Lecterem, hrdina Jack Crawford přišel příliš pozdě na to, aby ji zachránil, ale jeho nadmíru dobré schopnosti stihly zareagovat a zastřelit Lectera - jak se vám to líbí do zítřejších novin?" zasmál se Crawford.

„Jacku, opakuji to, co jsem ti řekl tehdy v Baltimoru - měl by sis zajít k psychiatrovi."

Jack ho ignoroval a dál mluvil ke Clarice: „Víte Starlingová, jak jste vlastně hloupá? Jako Bella, jste vlastně skoro stejná jako ona. Taky jste nepoznala, že vás každý den trávím kávou. A kdybych vám dal čas, tak by jste se taky zapletla s Lecterem. No a teď vás zabiju jako Bellu. A jen tak mimochodem, posily nečekejte." Clarice na něj zírala naprosto tupým pohledem: „Zabil Bellu! Zabíjel mě! Zabije mě! Hannibal a Bella!"

„Jacku, co za to, když jí neublížíš?" zeptal se doktor, potřeboval čas.

„Co za to? Nemůžeš mi nic nabídnout, takže. Au revoir." Doktorovi došlo, že Crawford seprávě chystá stisknout kohoutky a tak po něm rychle hodil věc, co celou dobu držel v ruce za zády. Právě když tak věc prošla Jackovým krkem, tak vystřelil - přesněji řečeno zmáčkl kohoutky obou zbraní a vystřelila jen ta nabitá - ta co mířila na Clarice...

Clarice spadla na zem. Doktor byl v pár vteřinách u ní. Těch pár vteřin přesunu prožíval hroznou bolest strachu, beznaděje, ztráty, strachu o ženu, kterou miloval. Pocity, které naposledy cítil, když mu bylo šest let. Poklekl ke Clarice, měla „jen" prostřelenou ruku, přece jen probodnutí Jackova krku udělalo své.

„Clarice." zašeptal dr. Lecter, v jeho hlase byla slyšet nesmírná úleva.

„Doktore..."

„Když už, tak Hannibale." řekl doktor a pomohl se jí posadit.

„Hannibale..." usmála se Clarice „Jaktože ty nemáš ani škrábnutí?" zeptala se zatímco doktor zastavoval krvácení.

„No... protože tvoje zbraň nebyla nabitá, protože jsem - když jsi spala - z ní vyndal náboje."

„Co všechno jsi dělal, když jsem spala, kromě toho, že jsi mi vzal náboje a políbil mě?"

„Hmm, no nic moc. Ještě jsem strávil pár hodin pod Jackovým stolem."

Clarice se rozesmála a trochu se narovnala aby viděla, co vlastně prošlo Jackovi krkem a zabilo ho, ztuhla - byla to Cháronova dýka, kterou FBI tak moc hledala.

„Dok... tedy Hannibale, ta dýka... ty jsi ho zabil, nebo jsi to ty?"

„Jsem to já, Clarice."

„Ale proč? Jen proto, aby jsi se mohl se mnou setkat? To je uhozený!"

„To jsem první člověk, co kvůli tobě zabil pár lidí?" mrkl na ni Hannibal provokativně. O pár vteřin později dostal facku. A o dalších pár vteřin později ho Clarice začala líbat.

Po pár minutách - když jejich polibek skončil, se Clarice zeptala: „Co přesně z Jacka budeme mít na večeři?"

The End