Hlavní postavy patří jen a jen T. Harrisovi. Cílem povídky není porušení žádných autorských práv ani jakýkoliv zisk, jen vás dobře pobavit.
Kapitola 2
O pár dní dříve...
Clarice Starlingová seděla ve své kanceláři zavalené haldou papírů. Ty papíry, jako kdyby na ni doslova volaly, že tu stráví zbytek života a už nikdy nepůjde do žádné akce. Jedna část uvnitř Clarice chtěla dát výpověď a začít někde jinde, daleko od FBI, znovu - třeba s novým jménem. Ale zbytek Clarice Starlingové se nechtěl vzdát toho, pro co tolik let studovala a nasazovala v posledních letech život. Všechno by tím přišlo na zmar a něco uvnitř Clarice ten zmar nechtělo. Doufala, že se někdy FBI smiluje a dá jí nějakou šanci. Ozvalo se ťukání na dveře, Clarice vzhlédla a uviděla Jacka Crawforda. Jack Crawford byl jediný člověk (Ardelie už byla pár let mrtvá), kterému Clarice řekla, co se v Chesapeake doopravdy stalo. Jemu jedinému v FBI věřila. A teď stál ve dveřích a usmíval se na ni svým typickým úsměvem. Tím, s kterým přišel tehdy za Willem Grahamem - před tím než ho požádal aby šel za Lecterem. Tím, kterým se usmíval na Starlingovou - před tím než ji poslal poprvé za Lecterem, ale nikdo nikdy nepochopil jeho pravý význam - tedy Will ano, ale až moc pozdě. Za to Clarice ne, a tak byl teď pro ni Crawford ten nejvítanější host.
„Dobré odpoledne, pane Crawforde." řekla Clarice, i když z jejího hlasu bylo poznat, že ho za dobré nepovažuje.
„Dobré Starlingová. Přišel jsem vám učinit určitou nabídku."
Zvláštní důraz položen na slovo „nabídku" se Clarice moc nezamlouval: „Jakou?"
Crawford přišel k jejímu stolu a podal jí složku. „Starlingová, můžete to udělat, ale nemusíte ...V případě však, že ano, a že se to povede... budete okamžitě vrácena do aktivní služby a všechny ty ohavné věci ve vaší osobní složce budou vynulovány a budete přeložena ke mě do behaviorálního. Víte, kde mě najít." Povzbudivě na ni kývl a zmizel z místnosti.
Clarice se dívala na spis v její ruce: „Co v něm je - že mě za to vymažou co napáchal Krendler a přesunou do behaviorálního, kam jsem vždycky chtěla? Mám chytit Usámu? Zlikvidovat drogy z celého Washingtonu? Zakrýt prezidentovy aférky?" Clarice chvějícíma se rukama otevřela spis a začala číst.
„TO SNAD NE! CRAWFORDE, TY PARCHANTE! Jak jsi jim mohl říct, co jsem řekla JEN tobě? Ty chceš využít toho, že mě doktor... SAKRA! Ty mě chceš využít! Chceš abych se prodala za místo u tebe! Ty zatracenej..." zbytek jejího slovníku zde uvádět nebudu.
Clarice přijela vyčerpaná domů, chtěla tu Crawfordovu nabídku spálit, roztrhat, rozstřílet, rozstříhat... prostě ji zrušit, ale něco v ní - ta hloupá ambicioźní agentka - ji v tom bránilo. Spala v noci jen pár hodin, zbytek nočního času přemýšlela o Crawfordově nabídce.
„Nemůžu to dr. Lecterovi udělat!"
„A proč ne? Proč by sis nemohla spravit kariéru?"
„Protože ho miluju! A on mě taky! Ten sekáček zasekl do sebe, místo do mě!"
„A co ty lidi, které zabil a zabíjí! Když to uděláš, zacháníš nevinné životy!"
„Nevinné? On zabíjí nezdvořáky! Netvrď mi, že to, že zabil Krendlera, ti zas až tak moc vadí!"
„Ne, Krendler byl parchant, kterej nám zkazil kariéru. Ale ty ji nechceš zpět? Svoji šanci? Vzali ti ji hned na začátku - a teď máš šanci ji dostat zpátky!"
„Na začátku? Na ten začátek nám pomohl dr. Lecter! A teď nám má pomoct tím, že mu vezmeme svobodu a možná i život!"
„A co chceš dělat? Až do konce života zakládat spisy a vařit hlavounům kafe! Jiná šance už nebude! A ty to moc dobře víš!"
„A to mám zradit jediného muže, kterého jsem kdy milovala a budu milovat?"
„A v čem bude rozdíl jestli je na svobodě nebo ve vězení? Jen to, že budeš vědět, kde je a budeš ho moct navštívit a vidět, kdy budeš chtít! To, že ho chytnou pomocí zamilování je... něco jako polehčující okolnost - mohli by ho třeba zavřít do nějakého státního zařízení! No tak Clarice!"
A tak se Clarice Starlingová rozhodla obětovat svoji lásku pro svou kariéru.
Další den zašla za Crawfordem a postupně naplánovali krok po kroku... skutečeně vystřelili v jejím domě a když přijela policie, tak je instruovali, aby zavolali záchranku. Vše vypadalo velice opravdově - pro případ, že by Lecter sledoval dům. Poté byl dán článek do novin - který sepsal kdo jiný než Jackie.
A tak Clarice v téhle chvíli ležela v nemocnici, nehýbala se už hodiny, a přece pod dekou celou tu dobu svírala zbraň. Nevěděla jestli přijde, ale čím dál víc si přála, aby nepřišel. Potom slyšela otevřít dveře a vejít nějakou postavu, přála si ať to není ON.
Pak HO slyšela zašeptat: „Clarice, zlatíčko, proč jsi to udělala?" a najednou věděla... věděla, že ho miluje hrozně moc, a že je jí ta FBI někde (jo přesně tam) a chtěla být s ním někde daleko a líbat ho. Ale pak se ozvalo: „Ani hnout! FBI! Zvedňete ruce nad hlavu!" a ona si uvědomila krutou pravdu. Posadila se a namířila zbraň... a viděla ten bolest z její zrady v jeho očích... a pak místností zazněl výstřel.
... to be continued...
