Hlavní postavy patří jen a jen T. Harrisovi. Cílem povídky není porušení žádných autorských práv ani jakýkoliv zisk, jen vás dobře pobavit.

Kapitola 4

Malcolm se uchechtl: „Tak přece jenom jste při vědomí, doktore?" Ale přece jen o pár desítek centimetrů couvl. Pohled doktora, i když byl sám doktor přivázaný, mu nedělal dobře... tedy ne, že by se tím nějak lišil od ostatních lidí.

„Co tady děláš, Malcolme?" řekl doktor Lecter hlasem, který nepřipouštěl odmlouvání ani vytáčky.

Malcolm čekal, že se doktor zeptá a chtěl původně odpovědět: „A co by jste tak tipnul, doktore?" ale jakmile uslyšel tón hlasu, kterým se doktor zeptal, věděl, že bude muset s pravdou ven: „No, po nehodě, která se stala Jacku Crawfordovi, jsem převzal velení."

„Nehodě?"

„No, ano. Doktore, co myslíte, vystřelila Starlingová omylem, nebo vystřelila na vás a netrefila se?"

„Co je s ní?"

Doktorův hlas při té otázce už nebyl typický Lecterovský hlas, takže do dalo Malcolmovi trochu odvahy: „To by jste chtěl vědět co? Kanibal se nám zamil..."

„Malcolme." přerušil ho doktor. Jediné slovo (samozřejmě typickým Lecterovským hlasem, ještě o něco dokonce stupňovaným) stačilo aby Malcolmovi naskočila husí kůže a uvědomil si svou chybu.

„Omlouvám se, doktore. No operace proběhla v pořádku, ale není na tom dobře. Doktoři jí nedávají moc šancí."

„A Jackie?"

„Ten je v pořádku, zrovna jsem s ním mluvil."

„Kdy jsi zabil pravého Malcolma Harveyho?"

„Před desíti lety. Pracoval pro FBI jako informátor - takže skoro nikdo ho dobře neznal. No a já jsem jeho kariéru hodně vylepšil. Nemůžu za to, doktore. Po tom co vás zavřeli, už jsem nenašel žádnýho psychiatra, kterej by dosahoval vašich kvalit. Všichni to byli úplní hlupáci a nerozumněli mi..."

„Proč zrovna někdo z FBI Malcolme? Vždycky jsi se radši vydával za nějaké... podřadnější živly. A jaktože jsi to vydržel deset let?"

„No, říkal jsem, že byl informátor, takže jsem si myslel, že je to nějakej - jak říkate - podřadnej živel. No já vlastně taky nevím, jaktože jsem to vydržel tak dlouho. Asi proto, že můžu na akci zabít kohokoliv a ještě za to dostanu medajli. Taky můžu mlátit a mučit vězně... jen tak beztrestně."

„Malcolme, vidím, že moje hodiny velice postrádáš. Co bys tomu řekl, kdybychom s tím zase začali?"

„Jako přes mříže ve věznici?"

„Na svobodě by mi to vyhovovalo více."

„Chcete po mě, abych vás pustil?"

„Ano."

„Doktore, vy víte, že to neudělám."

Samozřejmě, že to doktor věděl. A věděl, co chce Malcolm udělat, snažil se získat čas, ale ty řemeny byly utaženy příliš těsně. „A co chceš dělat, Malcolme?"

„No, vzhledem k tomu, že jste jediná osoba na světě, které se bojím a která zná moji pravou identitu a jejím prozrazením by mi mohla zkazit kariéru nebo dokonce i život... vás asi zastřelím... při pokusu o útěk. Věřte mi, že nikdo vás nebude postrádat a vrtat se v tom, proč by jste měl mít u sebe dva nože a jaktože na něj agenti nepřišli... a já? Já dostanu pochvalu... není to paradoxní?"

Odpovědí mu byl jen doktorův pohled. Malcolmovi se sevřel žaludek, když ho uviděl, ale přesto na doktora namířil zbraň. Místností třeska rána a Malcolm padl mrtev k zemi. „Další deja-vu." pomyslel si doktor. „To je už podruhé v jednom dni, co jsem si myslel, že má kulka zasáhnout mě - a přitom zasáhla někoho, kdo na mě mířil zbraní." Doktor se podíval do dveří na svého zachránce a uviděl... Jacka Crawforda...

Jack se zakřenil, když uviděl doktorův pohled. Přišel k posteli a začal doktorovi rozvazovat pouta...

... to be continued...