Hlavní postavy patří jen a jen T. Harrisovi. Cílem povídky není porušení žádných autorských práv ani jakýkoliv zisk, jen vás dobře pobavit.

Kapitola 5

Hannibal se na Jacka, který rozvazoval jeho pouta, dost zvláštně. „Jacku?"

Jack uvolnil i poslední řemen: „Hannibale?"

„Proč? Proč teď Jacku?"

„Promiň, měl jsem to udělat už před patnácti lety... ale ty a Bella... to jsem prostě nezvládl. Ale když jsem tě viděl teď s Clarice... došlo mi to. Můžeš chodit?"

„Pokusím se." Doktor se postavil a zkusil pár kroků. Šlo mu to dobře. Začali se přesouvat k místnosti, kde byla Clarice.

Jack začal: „Co byl vlastně Malcolm zač?"

„Co jsi slyšel?"

„Všechno."

„No, tak z toho jsi to mohl vyvodit - Malcolm byl můj pacient. Kromě sadistých úchylek potřeboval občas někoho zabít a vydávat se za jeho osobu. Je pravda to, že na tom Clarice není dobře?"

„Jo, to je. Mimochodem to, že na mě kvůli tobě vystřelila..."

„To měla udělat už dávno, Jacku."

„Možná, ale jak jí to všechno vysvěltíme, když se probere?"

„No, asi jí řekneme pravdu Jacku, nebo jsi už zapomněl, co to je?"

„Nech toho, nemám na to náladu."

„Pokusím se Jacku, stejně je zvláštní, že Clarice nikdy nebylo divné, že jsem přišel za Willem, Chiltonem... ale za tebou ne..."

„No, upřímě řečeno, mě taky... po tom, co jsem tě zradil..."

„Zradil Jacku? Ty mě? Jen jsi prostě nic nedělal, to bylo všechno. To já a Bella jsme zradili tebe Jacku, omlouvám se."

Došli k místnosti, kde byla Clarice a vešli dovnitř.

„Starlingová?" zeptal se Crawford.

Nic.

„Clarice?" zeptal se doktor.

Clarice otevřela oči a rychle se posadila. Potom začala zírat na Crawforda a doktora, kteří stáli klidně vedle sebe, jako by se nechumelilo.

Clarice klouzala pohledem z jednoho na druhého a doufala, že jí to aspoň jeden vysvětlí.

Crawford řekl: „Víte Starlingová... nemáme moc času, takže s ním vypadněte z budovy a taky radši ze států... Hannibal vám to vysvětlí - jo a příště, až mě uvidíte, tak na mě radši nestřílejte, třeba se někdy sejdeme při večeři." Mrkl na ni a s úsměvem vyšel z pokoje.

Hannibal k ní přišel, sklonil se k ní, políbil ji a vzal ji do náručí. Clarice se k němu přitiskla jak nejvíc to šlo a užívala si tu těsnou blízkost. Hannibal ji vynesl z budovy a šel na parkoviště, kde bylo zaparkováno jeho auto - které ještě agenty nenapadlo hledat, a protože sebou Hannibal neměl žádné doklady, tak na něj ani nikdy nepřijdou. Otevřel dveře svého černého jaguáru a posadil Clarice na sedadlo pro spolujezdce. Sám pak obešel auto, nasedl a vyjel.

Nemluvil, a tak byla Clarice pár minut zticha, ale pak to nevydržela: „Doktore!"

„Clarice, ocenil bych oslovení Hannibale a tykání." mrkl na ni doktor.

Clarice mírně zavrčela: „Budu VÁM říkat DOKTORE tak dlouho, dokud mi tohle všechno nevysvětlíte!"

Hannibal se zhluboka nadechl: „Dobře, Clarice. Pokud jde o moje... zvláštní chutě, tak jsem nebyl sám, kdo je v době před mým zatčením se mnou provozoval. Opravdu ti nikdy nebylo divné, že mizeli lidé, kteří měli společnou věc - mě jako psychologa a nikdo si toho nevšimnul? Musel to krýt někdo v FBI. A tím někým byl Jack Crawford, on a jeho žena Bella sdíleli moje zvláštní chutě a kryli jsme se navzájem. No ale pak jsme se jednou s Bellou sblížili trochu víc, Jack měl zrovna hodně práce s mým případem a tak nás párkrát nechal večeřet samy dva. No a Bella a já... nešlo o nic vážného, Bella milovala Jacka, ale prostě se to stalo... no a Jack se to dozvěděl. Proto nic neudělal, když na to Will přišel. Belle dokázal odpustit, ale mě ne. Tedy, až do dneška - když nás dva viděl, mimochodem Clarice... tohle všechno, co se dnes stalo..."

Clarice ho přerušila: „Dok... tedy Hannibale, omlouvám se. Nejdřív jsem chtěla tu nabídku hodit Jackovi na hlavu, ale pak... zachovala jsem se hloupě. Promiň."

Hannibal zastavil a posunul se blíže ke Clarice: „To nic, Clarice. Víš, když budeš chtít, mohu se pro tebe vzdát svých zvláštních chutí i zabíjení."

Potom ji políbil, dlouze a velice něžně. A pak Clarice Starlingová zašeptala: „Nemusíš... a mohli by jsme dnes na veřeři pozvat Clint Pearshalla prosím?"

The End