Hlavní postavy patří jen a jen T. Harrisovi. Cílem povídky není porušení žádných autorských práv ani jakýkoliv zisk, jen vás dobře pobavit.
Kapitola 3
Hannibal sebou mírně trhl, stejně jako Clarice. Jestli teď Clarice Jackovi otevře, Jack ho uvidí... bude mu muset ublížit a to by narušilo jeho za dobře se vyvíjející vztah s Clarice. Naštěstí pro něj Clarice taky nechtěla, aby ho tam Jack uviděl.
„Charlie - podívej se. Jelikož je teď Jack jedinný člověk, který zná moji minulost a je to můj nadřízený... bylo by lepší, aby tě tady neviděl... neschoval by ses prosím na chvíli za ten roh?" poukázala na jedinou možnou rychlou skrýš. Bylo jasné, že pokud Jack nepůjde dál... nemá šanci ho vidět, ale pokud ano...
Doktor přikývl a zmizel za rohem (odkud samozřejmě může slyšet Jackův a Claricin rozhovor). Clarice otevřela dveře. Stál tam Jack se svým tradičním pitomým výrazem, snažící se o milý úsměv. „Dobré dopoledne, Clarice - jak se máš?"
„Ehm... dobře Jacku, nedomluvili jsme se na šest večer?" řekla Clarice a trochu zděšeně sledovala, jak Jack vchází dál, naštěstí se zastavil a nepokračoval v chůzi.
„Jo, ale neměl jsem co dělat... a přivezl jsem ti auto." Podal jí klíčky a ukázal stále otevřenými dveřmi na to její. Poté dveře zavřel. Neobtěžoval se spěchat s odchodem.
„Vypadni, Jacku." pomysleli si Clarice i doktor zároveň.
„Ehm , díky Jacku." podívala se na něj pohledem, který jasně říkal ať se vypaří... když na to Jack nijak nereagoval, zkusila to jinak: „Ještě něco, Jacku?"
Jack pořád nic... „No, chtěl jsem se zeptat, jestli nemáš nějaké další otázky, na které bych mohl znát odpověď. Vím toho o tobě hodně."
„Ne... vlastně... odkud mám tu jizvu na svém levém rameni?" řekla Clarice... od té doby, co přišel, poprvé s určitým zájmem. Doktor sebou za rohem trhl.
Jacka to překvapilo: „Ta jizva? No postřelili tě před půl rokem... při... akci..."
„Proč to Jackovi není příjemné? A proč to váhání?" pomyslela si Clarice, začalo ji to zajímat: „Jaké akci, Jacku?"
Jack se rozhodl jít s pravdou ven (což se doktorovi moc nelíbilo): „Dobře Clarice, řeknu ti to. Měla bys to vědět... nechceš si na to sednout?"
„Ne, povídej tady."
Jackovi by to asi bývalo divné - proč zrovna tady - kdyby si ovšem netřídil v hlavě informace o Hannibalu Lecterovi.
„Ok... takže... před skoro osmi lety jsi byla studentka akademie FBI... a já jsem tě poslal za Hannibalem Lecterem do jednoho blázince. Byl... a je to vrah a kanibal, extrémě nebezpečný a bez jakýchkoliv citů nebo svědomí. No a pak utekl, před půl rokem jsi se s ním sestkala a pokusila se ho zatknout, ale on utekl. Je štěstí, že jsi to přežila." Doktor byl za rohem naštvaný... Jack si poněkud upravil a vynechal některé události.
„Takže on mě postřelil?" zeptala se Clarice.
Jackovi se ta otázka nelíbila: „Ne, ale mohl za to." Doktor si pomyslel, že se možná s rozhodnutím, že nezabije Jacka ukvapil, nadruhou stranu si musel přiznat, že Jack má svým způsobem pravdu.
Potom Jack pokračoval: „Tak mě napadá, že bych ti měl možná donést jeho složku... není vyloučeno, že teď, když jsi tou amnézií oslabena, se tě pokusí zabít..." Doktorovi se to vůbec nelíbilo... bylo mu jasné, že když Clarice uvidí jeho složku, že jí dojde, kdo doobravdy je Charlie Lennbat. A ještě ke všemu si bude myslet, že ji chce zabít nebo sníst, protože jí Jack neřekl celou pravdu.
„Jak myslíš, Jacku." Clarice se nelíbila představa vraždícího kanibala, který ji chce zabít.
„Já už asi půjdu, Clarice." řekl pomalu Jack. Doktora i Clarice zaplavila vlna radosti smíchané s úlevou.
Clarice s úsměvem - možná až moc velkým - otevřela dveře. Jack si je podržel a začal pomalu vycházet. Na prahu se však zastavil: „Clarice... ještě jednu věc..."
„Jakou?"
„Hannibal Lecter má jizvu na levé ruce mezi palcem a zbytkem ruky..."
... to be continued...
