Hlavní postavy patří jen a jen T. Harrisovi. Cílem povídky není porušení žádných autorských práv ani jakýkoliv zisk, jen vás dobře pobavit.
Kapitola 6
Clarice se opřela o stěnu, svezla se na zem a začala to všechno pomalu rozdýchávat: „On... já... ztráta paměti... snídaně... políbil mě... miluje mě... miluju ho... Jack mě taky... Hannibal... chce se mnou odletět do Paříže." Zabořila hlavu do dlaní. Jedna její část chtěla tak moc odletět s doktorem a začít znova - bez FBI i bez zabíjení. Ale ta druhá, ta část FBI a občanské povinnosti, která vyhrála tehdy v Chesapeake, chtěla zavolat policii. Clarice začaly téct po tváři slzy. Věděla, že ať už si vybere cokoliv, bude muset tu druhou část obětovat.
Clarice Starlingová se pomalu zvedla a jako ve snách vyšla z dámských toalet. Došla k telefonním automtům, číslo Jacka Crawdorda znala nazpamět. Začala vytáčet 7, 6, 8, 9, 3, potom se zasekla. Položila telefon.
„Co to dělám, zrazuji jediného muže, kterého miluji a budu milovat - vždyť už nebude vraždit. Můžeme mít překrásnou budounost." řeklo její zamilované já.
„A jsi si tím tak jistá? Jak víš, že si s tebou jen nehraje a nebudeš jeho příští večeře?" oponovalo její druhé já.
„Zabiju ho, když zavolám Jacka. Dostane jehlu, zabil Krendlera a ty policisty..."
„Správně, ZABIL - vražda, chápeš? Vražda a kanibalismus - on není normální!"
„A kdo je vlastně normální, hmm?"
„FBI, vláda, všichni lidé dodržující zákony a morální pravidla..."
„Všichni... takže vlastně většina, kdyby většina nedodržovala zákony, tak bude normální to!"
„Nech toho, nebraň ho. Udělal to co udělal, nikdo ho k tomu nenutil. Ti lidé měli rodinu a přátele, klidně mohl zabít našeho otce, kdyby žil!"
„Al ... ale táta byl slušný!"
„A co ta sestřička? Nebo ten turista, co ho zabil po útěku z Memphisu? Musíš chránit nevinné lidi. Co až ho přestaneme bavit?"
„Ale..."
„Žádné ale, prostě se zvedni a zavolej Crawforda."
Clarice vytočila jeho číslo.
„Crawford."
„Pane, já..."
„Starlingová!" přerušil ji Jack. „Pane bože, jsi - nebo jste v pořádku?"
„Ano pane. Já... na všechno jsem si vzpomněla."
„Kde jste?"
„Na letišti."
„A je tam tako ON?"
„Ano, nakupuje letenky."
„Ví, že jste si vzpomněla?"
„Ne, pane."
„Za jak dlouho se s ním uvidíte?"
„Sedm minut."
„Budeme tam nejdříve za dvanáct... Starlingová... zkuste ho zdržet... zkuste předstírat, že jste si nevzpomněla."
„Ano, pane."
Poté rozhovor skončil a Clarice se vrátila na dámské toalety, aby něco udělala se svýma zarudlýma očima. Nakonec se rozhodla, že si koupí nějaké sluneční brýle, i pro Jacka bude lepší, když neuvidí její pravý stav. Zašla si k nejblížšímu stojanu a začala rychle vybírat, když za sebou uslyšela hlas: „Já, myslím, že to nebude nutné, Clarice."
Clarice se rychle otočila a najednou měla jeho ruce kolem svého pasu. „Já... já jsem jen..." koktala Clarice.
„Já vím." řekl doktor a Clarice věděla, že ví.
Věděla, že ví všechno. Sklopila oči. „Jak?" zašeptala.
„Slyšel jsem tě mluvit s Jackem." Clarice štvalo, že jeho hlas byl smutný a ne naštvaný. Cítila se vinná. Chtěla od něho nějaký důvod, aby ospravedlnila to, co udělala. Ale on nic.
„A... proč jsi ještě tady?" pořád se mu nedívala do očí.
„Musíš se ptát, Clarice." zašeptal něžně.
„Ale já jsem tě..."
„Clarice, miluju tě, já vím, že jsi zmatená, ale..." zbytek věty doktor nedokončil... ozval se výstřel a Hannibal Lecter se sesul s kulkou v zádech k zemi.
... to be continued...
