Hlavní postavy patří jen a jen T. Harrisovi. Cílem povídky není porušení žádných autorských práv ani jakýkoliv zisk, jen vás dobře pobavit.
Kapitola 7
Jack Crawford sklonil zbraň, ze které právě vystřelil. Už dlouho neměl tak dobrý pocit. Jeho podřízení se na něj vyděšeně dívali, nechápali proč tohle udělal. Clarice se zatím svezla k zemi a omdlela.
Clarice Starlingová se začala pomalu probírat. Ležela ve svých šatech na nemocničním lůžku, vedle kterého právě sestřička cosi kontrolovala. Clarice se rychle podívala na hodiny - uběhly dvě hodiny od té doby, co omdlela. Sestřička se na ni usmála: „Už jste vzhůru? Nevypadala jste dobře, když vás přivezli. Prý jste nedávno dostala silnou ráno do hlavy - a dokonce ztratila paměť? Jaké to je? Vždycky, jsem si říkala..." sestřička brebentila dál, Clarice měla hroznou chuť ji nakopnout, ale spokojila se s přerušním: „Nevíte co se stalo s mužem, který... kterého přivezli se mnou?"
„Ach ano, byla jsem zrovna na příjmu, když vás dva přivezli. Víte, kolem něho byla spousta krve, a taky spousta agentů. Jeden z nich, takovej divnej, prošedivělej - myslím, že se jmenuje Cramfard nebo Crowfed, tak nějak. No nesnažil se nějak moc, aby ten postřelenej zůstal naživu."
„A?" zeptala se Clarice plná obav.
„No, před chvílí skončila operace, teď bojuje o život, prý je hodně silný, ale má velká zranění. Je to tak padesát na padesát. Komu mám říct, že jste se probrala?"
„Nikomu, však já už někoho najdu. Hlídá ho někdo?"
„Ne, oni mu nedávají moc šancí a i kdyby se probral, tak neudělá krok, po takové operaci ne. Všichni ti policisti nebo agenti nebo co to je, se venku chlubí novinářům. Ten Cromflex nebo jak už začal připravovat tiskovku."
„Aha, díky." Clarice začala vstávat. Cítila se sice trochu malátně, ale tělo ji poslouchalo. V téhle chvíli by ale stejně bolest nevnímala, celé její tělo zaplavil strach o Hannibala. Pomalu šla po chodbách a snažila se vypadat nenápadně. Jak ho vlastně najde? Celá nemocnice byla zaplavena agenty. Naštěstí se bavili dost nahlas, a tak Clarice zjistila, kde se doktor nachází. Potichu jako myška vklouzla do jeho místnosti a zjistila, že ta sestřička měla pravdu - nikdo ho nehlídá.
„Pane bože, je tak sladký." pomyslela si Clarice „Jak zrovna ON může vypadat tak nevinně? Proč jsem jen zavolala toho hajzla Crawforda! Jsem pitomá! Pitomá a pitomá! Měla bych se nakopat! Hannibale, můj Hanny. Prosím tě, probuď se. Buď v pořádku, prosím." Její myšlenky proudily její hlavou, zatímco šla k němu. Nebyl přivázaný k posteli. Clarice ho vzala za ruku: „Prosím odpusť mi to, lásko moje." Pak se nad něj naklonila a políbila ho na rty. Chtěla je cítit na svých, i kdyby to bylo to poslední, co v životě udělá. K jejímu překvapení, ten člověk na lůžku, polibek opětoval.
Když jejich polibek po dlouhé době skončil a Clarice otevřela oči, bylo v nich vidět hodně elementů: radost, překvapení, vina, štěstí i velká únava po těch dnech. „Hanny..." zašeptala Clarice a usmála se na něj.
Doktor si pomyslel, že si na „Hanny" bude muset zvyknout a opětoval úsměv. „Clarice, jsi v pořádku?"
„No od tebe to sedí... proč bych nebyla v pořádku?"
„Omdlela jsi."
„Tys to..."
„Myslíš, že mě dostane jedna Jackova kulka?" mrkl na ni doktor.
Clarice se usmála, ale pak se zatvářila nešťastně: „Promiň, všechno mě to moc mrzí, já..."
„Ššt." přerušil ji doktor a přitáhnul si ji, aby ji znovu políbil.
Tohle omlouvání se Clarice moc líbilo. Pak zašeptala: „Co budeme dělat?"
„Clarice?"
„Přece tě nemůžeme nechat dostat jehlu."
„A jakpak bys to chtěla udělat?"
„Máš něco, o čem Jack neví."
„A copak?"
„Mě." mrkla na něj Clarice.
Než však doktor stačil něco říct, otevřely se dvěře a dovnitř vstoupil jakýsi agent, na něhož se Clarice okamžitě vrhla a jenž dostal pěkných pár ran do velice bolestivých míst a pár okamžiků poté ztratil vědomí. Clarice se s agentovou zbraní v ruce vítězoslavně podívala na doktora. Uvědomovala si, že on není v tomhle stavu schopen chodit. „Nikam mi neuteč." prohodila provokativně a zmizela ve dveřích. O pár minut později se v nich zase objevila s vozíčkem. Přijela až k posteli: „Kdepak máš svoje šaty?" zeptala se ho. Představa, že by ho převlékla, se jí celkem zamlouvala.
„Jackie mi je zabavil." řekl doktor, neunikl mu Claricin zklamaný výraz.
Clarice doktorovi pomohla do vozíčku a vyjela z místnosti. Kupodivu se nebylo tak těžké dostat z nemocnice do garáží sanitek. Nechala doktora u jedné z nich a šla se mrknout po klíčích. Zatím si doktor vychutnával tuto situaci - Clarice mu pomáhá uniknout z vazby FBI. Najednou sebou trhl, když před sebou uviděl Jacka. Ten se zatvářil neméně překvapeně. Neváhal však a namířil na doktora zbraň: „Jak jsi se sem k čertu dostal?"
Potom však zazněla rána a Jack spadl mrtvý k zemi, objevila se Clarice. „Našla jsem klíčky." zacinkala jimi, bez mrknutí překročila Jackovu mrtvolu a zavezla ho do speciální sanitky, kde mohl sedět na vozíčku vedle ní. Měl sice protesty, že se pokusí chodit, ale Clarice ho umlčela polibkem. Proti tomuhle způsobu boje byl doktor bezmocný a tak se podřídil. Sanitka vyjel bez problémů z nemocnice.
O pár týdnů později slyšel doktor od Clarice ve Florencii jednu věc: „Io sono pregnante, mio amore."
The End.
