Old Friend by Ixi

Hlavní postavy patří jen a jen T. Harrisovi. Cílem povídky není porušení žádných autorských práv ani jakýkoliv zisk, jen vás dobře pobavit.

Kapitola 1

Clarice Starligová seděla na svém stole a listovala spisem nového řádícího vraha. Už půl roku sloužila pod Jackem Crawfordem v Behviorálním oddělením FBI. Po jejím úspěchu s Buffalo Billem, nebylo těžké se tam dostat. Někdo zaklepal na dveře. Dovnitř nakoukl Jimmy Taylor, který neměl takové štěstí jako Clarice a dělal tu už pěkných pár měsíců poskoka, který vařil kávu, zakládal spisy a vyřizoval vzkazy. Jen pár lidí k němu bylo slušných, Crawford mezi ně nepatřil, ale Clarice ano. Spřátelila se s ním a tykali si: „Ahoj Jimmy, děje se něco?"

„Ahoj Clarice, guru mě pro tebe posílá."

„Fajn, tak já jdu za gu... Crawfordem. Říkal proč?"

„Ne, ale má tam sebou takovýho jednoho chlápka, kterej se ke mně choval hezky." Jimmy už rozlišoval lidi v FBI jen na ty, co se k němu chovají a nechovají hezky.

Clarice se rozešla před chodbu ke Crawfordově kanceláři. Štval ji Crawfordův přístup (i jiných) k Jimmymu. Věděla, že tak taky mohla klidně skončit. „Jo, nebýt Jamea Gumba a Hannibala... DOST! Už zase na něj myslím!" Clarice se v duchu okřikla a zaklepala na dveře Crawfordovy kanceláře. „Holka, soustřeď se, musíš na Hannibala zapomenout - stejně nemáš žádný důvod, abys na něj myslela a není tu nic, co by ti ho mělo připomínat." V tom se mýlila. Když vstoupila do kanceláře uviděla dva muže, jedním z nich byl Jack Crawford... a tím druhým - Will Graham.

Clarice si v pár okamžicích dala dohromady všechno co o něm ví: „Umění představivosti... umí se vžít do mysli vraha... dostal Hannibala ... pak odešel z FBI... o tři roky později na něj Hannibal poslal Červeného draka a to Willu Grahamovi vyneslo další jizvy na hrudi... přestěhoval se pak kamsi do Austrálie... před rokem zahynula jeho žena Molly a syn Josh při autonehodě... on pak zmizel, aby se s tím vyrovnal... a teď je tady... ježiši, sluší mu to... a ten jeho úsměv."

Crawford se zazubil, když viděl, jak je Clarice překvapená. Představil je: „Will Graham -Clarice Stralingová." Will stiskl Claricinu ruku možná trochu déle a více srdečně než bývá obyčejně zvykem. Clarice si nemohla pomoct, aby se na něho neusmívala - stejně jako on na ni.

Crawford nevypadal, že by si všiml zvláštní atmosféry mezi jeho dvěma oblíbenými hračkami... ehm lidmy, které často předhazoval nějakým vrahům. Naopak mluvil: „Starlingová, myslím, že vám nemusím říkat o Willovi moc věcí. Myslím, že většinu znáte. Dneska jsme se náhodou potkali tady ve Washingtonu. Nabídl jsem Willovi, jestli by nám nechtěl pomoct s tím vrahem, kterého zrovna nemůžeme dostat, a on souhlasil - proto budete tvořit vy dva tým a pokusíte se ho společně dostat." Potom podal spis toho vraha Willovi a řekl Clarice: „Starlingová, do zítřka seznámíte Willa s celým případem. Chci vás tu mít oba v devět hodin." Potom jim pokynul na dveře s pohledem „Vypadnětě." Oba tak proto rychle, s mírnými úšklebky učinili.

Vypadli na chodbu, kde se zastavili. Clarice řekla s mírnými rozpaky (byla rozhozená z Willových očí): „No, půjdete teď do mé kanceláře, abych vám objasnila případ... pane Grahame?"

Will se na ni usmál: „Oceňoval bych tykání a Willa, kdyby vám to nevadilo."

„Ne, to vůbec ne, budu ráda - Clarice."

„Dobře Clarice. Já si teď bohužel musím ještě zařídit pár věcí, ale byl bych moc rád, kdyby jsme to všechno mohli probrat při večeři. Do té doby bych si aspoň mohl projít ten spis."

„Aha, jistě a kam půjdeme?"

„Morning Star?"

Clarice se na Willa podívala dost zvláštně - Morning Star byla jedna z nejlepších restaurací ve Washongtonu. „Něco levnějšího by nebylo? To si nemůžu dovolit."

„Zvu tě. Vsadím se, že v šatech vypadáš překrásně. Tvoji adresu mám, budu tam v osm."

Než to Clarice stačila rozdýchat a odpovědět, byl Will pryč.

Když přišla Clarice domů, uvědomila si, že už hrozně dlouho nebyla někde v restauraci (dobré restauraci). Měla šaty, které se tam hodily - jen jedny. Byly to smaragdově zelené dlouhé šaty. Už byly ve skříni pěkných pár měsíců. Teď byla pravá chvíle je vytáhnout. Když si je Clarice oblékla, nalíčila se a podívala se do zrcadla - nemohla uvěřit vlastním očím. Nepoznávala se. V zrcadle viděla překrásnou ženu, s dokonalými tvary a křivkami.

Když zazvonil v osm zvonek a Clarice otevřela... nemohla uvěřit vlastním očím, to co viděla opravdu nečekala...

... to be continued...