Hlavní postavy patří jen a jen T. Harrisovi. Cílem povídky není porušení žádných autorských práv ani jakýkoliv zisk, jen vás dobře pobavit.
Kapitola 2
Za dveřmi stál Will (čekali jste někoho jiného? ;)). Na sobě měl oblek, který mu přesně padl. Vypadal hrozně sexy - jak Clarice napadlo. Ještě víc ji dorazilo, že měl velikou kytici rudých růží. Bylo to poprvé v životě, co dal někdo Clarice kytici. Ona sama se teď nechtěně ve dveřích červenala. Nebyla schopna říct ani slovíčko. Will se tomu jen usmál a podal jí kytku. Za pět minut už byli v autě a jeli do Morning Star.
Clarice se vůbec nechtělo jít na „pracovní večeři" - spíš jen na věčeři. „Vrátí se zpátky do FBI? Bylo by fajn, kdyby pracoval se mnou. Crawford by proti tomu nemusel nic mít. Ale jestli zase bude v FBI - určitě to novináři zjistí a napíšou nějakej článek... Hannibal se to dozví a... A co? Zabije Willa? Co bych dělala, kdybych tomu měla možnost zabránit? CO! Počkat! Samozřejmě, že bych tomu zabránila, vždyť jsem agentka! Ale jsem si sebou jistá?"
Za chvíli byli u Morning Star. Když jí Will otevřel dveře od auta a nabídl jí rámě k doprovou - už zase měla oči jen pro něj a na své předchozí myšlenky naprosto zapomněla. Číšník je usadil u - jak si Clarice všimla - zarezervovaného stolu a přineslu jim menu. Clarice si uvědomila, že většinu jídel ani nezná a jen zděšeně pozorovala názvy.
„Co si dáme k pití?" zeptal se Will, na kterém nebylo znát, jestli si byl vědom jejích pocitů.
„Ehm..." - jaké znám dobré víno? I ate his liver with some fava beans and a nice Chianti. nemysli na to! „Co navrhuješ?" vypadlo z Clarice nakonec.
„Batard Montrachet?"
Clarice mlčky přikývla. Číšník poté odešel pro víno a Clarice čekal další problém: výběr jídla. „Nedoporučíš mi něco? Moc se v tom nevyznám." Will doporučil a tak byl další problém vyřešen. „Ten na probrání toho případu moc nespěchá - no ostatně já taky ne." Napadlo Clarice.
Chvíli se zabývali neutrálními tématy, ale samozřejmě nakonec skončila řeč u FBI. „Vždy jsi chtěla do behaviorálního?" zeptal se Will.
„Jo - naštěstí jsem se tam dostala - díky..." Clarice se zarazila.
„Díky jednomu nejmenovanému kanibalovi?" mrkl na ni Will. „Nevadí mi o něm mluvit."
Clarice mu poslala vděčný úsměv. „Napadlo tě, že by si tě našel?"
„Samozřejmě napadlo. Ale nelámu si s tím hlavu. Když mě ON bude chtít najít, tak mě najde. Ty máš štěstí, že ti řekl, že tě nemá v úmyslu navštívit." Řekl Will zamyšleně a po chvíli dodal: „Vždy jsme měli stejný vkus, co se žen týče." Usmál se na ni.
Clarice, celá červená, úsměv opětovala. „Máš v úmyslu se vrátit do FBI?"
„Lhal bych, kdybych tvrdil, že mě to nenapadlo. Napadalo mě to skoro každý den v posledních několika letech. Nevrátil jsem se kvůli Molly." Jeho oči na chvíli potemněly, jak její jméno vyvolalo staré bolestivé vzpomínky. Napil se vína, zhluboka se nadechl a nakonec se usmál. „Návrat do FBI by měl pro mě výhody i nevýhody, musím si to rozmyslet."
„Výhody i nevýhody?"
„Ano. Za největší nevýhodu považuji to, že by H.L. MD věděl, kde jsem. Za výhodu, že bych tam šel bez zkoušek nebo čehokoliv. Byl bych prostě v týmu a nedopadl jako ten mladík, jak ho Jack pro tebe poslal."
„Jimmy Taylor." doplnila Clarice.
„Přesně tak. Například Jimmy nemá moc šancí, že se v FBI dostane od zakládání spisu a dělání poslíčka. Myslím, že už teď FBI dost nenávidí. Takový lidé nekončívají dobře. V lepším případě jen odejdou z FBI a najdou si něco jiného. V horším skončí u psychiatra a v tom nejhorším ve vězení."
„Ve vězení?" vyhrkla překvapeně Clarice. „To Jimmy stoprocentně ne. Není jisté, že skončí u papírování - teď se nám snaží pomoct se současným případem. Třeba se pak dostane do aktivnější služby."
„Mm-hmm, Jack mi to říkal." Will se zamyšleně podíval na svoji sklenku vína.
„Děje se něco?"
„Ne, jen jsem se zamyslel."
„Nad čím?"
„Nad různými agenty nebo lidmi z oboru co z práce jaksi zešíleli - a to nemuseli být ani v špatné situaci v práci. Stává se někdy, že se vyšetřovatel tak nějak pustí do typu zločinů jež vyšetřuje - a ke komu nás to zase přivádí?" zeptal se Will jakoby nevinně.
Clarice se usmála. Netušila, že osoba, již měli oba namysli, je blíž než si myslí...
... to be continued...
