Hlavní postavy patří jen a jen T. Harrisovi. Cílem povídky není porušení žádných autorských práv ani jakýkoliv zisk, jen vás dobře pobavit.

Kapitola 3

Hannibal Lecter byl ve Washingtonu. Byl tam už pěkných pár měsíců a sledoval Clarice. Tento večer byl - a to se nestává často - dvakrát velice překvapen, jednou z toho potěšen. Poprvé, když Will přišel ke Claricině domu v obleku a s kyticí růží. A podruhé - a to i potěšen, když uviděl Clarice Starlingovou v šatech. První událost v něm zanechala znepokojující pocit. Druhá zanechala nesmírně příjemný, který okamžitě putoval do Clariciny místnosti v doktorově paláci pamětí.

Sledoval Clarice a Willa do Morning Star - byl velice spokojen s výběrem restaurace. Usadil se k jednomu stolu a s potěšením začal vybírat jídlo (v menu... ne že by se rozhlížel kolem ;).

Clarice i Will zatím plynule přešli z tématu „FBI" zase na neutrální témata. Chvíli se takhle zase dobře bavili, ale nakonec z Willa vypadlo: „Asi bychom ten spis měli probrat - ať máme klid. Takhle bychom na to třeba mohli zapomenout a Jack by nás zítra rozkrájel na kostičky."

„Dobře - přečet sis spis?" řekla Clarice a zapřemýšlela, že kdyby tu byla s doktorem, její věta by byla více spisovná.

„Jo. Ale spíš jsem to jen přelítl očima. Dával jsem svůj byt tady ve Washingtonu do obyvatelného stavu. Mohla bys mi prosím zopakovat nejdůležitější informace?"

Clarice se nadechla, aby si v rychlosti v hlavě setřídila informace: „Takže... všechny oběti jsou řidiči kamionů, kteří projíždějí Washingtonem. Žádné zaměření na rasu, pohlaví, vyznání... Způsob zabití je různý - od výbuchu kamionu přes zastřelení, uškrcení, podříznutí až po jed - vypadá to, že má velkou fantazii. Nikdy nenechal... myslíme si, že je to muž podle jednoho popisu... dostanu se k němu... tedy nikdy nenechal otisky, krev, prostě nic. Vypadá to, že jedinou jeho chybou bylo... před výbuchem jednoho kamionu viděla majitelka motorestu, kde byl zaparkovaný, muže se zrzavými vousy - celkem rozložitého, asi dva metry. Vraždy začaly asi před měsícem, každé 2-3 dny objevujeme novou oběť. Poslední byla nalezena před dvěma dny zabita elektrickým proudem. Prověřujeme všechny knihovny a knihkupectví ve Washingtonu ohledně velkého zapůjčení či nákupu velkého počtu knih s morbidní tématikou. Dále jsme varovali všechny společnosti, které vezou náklad přes Washington - podařilo se nám některé přesvědčit, aby změnili trasu. Hlídáme velký počet parkovišť, motorestů, atd - ale je jich příliš. Crawford má v plánu použít nějakou návnadu. Plán ještě není hotový." Clarice zapřemýšlela, jestli je to zhruba všechno. „Ptej se..."

„Jo, Jack rád předhazuje sériovým vrahům nějakou návnadu." Zamumlal Will, Clarice s ním musela v duchu souhlasit - poprvé si skutečně uvědomila, že ji Jack Crawford dr. Lecterovi předhodil.

Will pokračoval: „Jak jsi říkala - jeho jediná chyba - jak se dal vidět... zrzavé vousy, rozložitá postava, vysoký dva metry - řekl bych, že to všechno bylo schválně. Myslím, že má vždy všechno perfektně naplánované, je perfekcionista a je dost pyšný na to, co dělá - možná v tom by mohl být klíč, jak ho chytit. Třeba dát do novin falešnou zprávu, že se mu něco nepodařilo - že to někdo přežil, nálož nevybuchla atd... prostě ho naštvat a rozrušit, aby dělal chyby." Will se nachvilku zamyslel.

Clarice mu doslova visela na rtech. „Wow. Není to jako poslouchat Hannibala, který skutečně říká, co si myslí a ne ve svých hádankách? - Není. - Proč ne? - Nevím, prostě není." Zašeptal nakonec malý tichý hlásek v její hlavě. Clarice si nebyla jistá, co ho vyvolalo - mozek, instinkt nebo srdce?

Will se po zapřemýšlení zeptal: „Jaký je psychologický posudek?"

„Jo... vypracoval ho Alan Bloom ---" začala Clarice, ale Will ji přerušil povzdechem.

Clarice se na něj podívala. Will ji pobídnul k pokračování: „Tak copak si náš génius myslí o... jakouže přezdívku mu přidělil Tattler?"

„Don Kamion - ale Crawford ji nesnáší. Upřímě řečeno mi profil od A.Blooma přijde jako dlouhý text o ničem. Vyplývají z něj jen dvě myšlenky - že by Don K mohl být propušťěný řidič kamionu a že ho v dětství týrali. Zbytek je jen omáčka okolo plná odborných názvů, aby to vypadalo učeně." Podívala se na Willa, co jí k tomu řekne.

„Ohledně tomu týrání i propuštění - nesouhlasím s tím. Myslím si, že řidiče kamionů si... jak to říct... prostě jen tak vybral - mohlo to být podle mě jakékoliv jiné povolání. A toho týrání - to si taky nemyslím - myslím, že je to spíš někdo z našeho oboru - jak jsme mluvili o lidech, kteří z práce zešíleli. Měli bychom prověřit odmítnuté agenty do Behaviorálního oddělení, studenty kriminální psychologie, atd."

„Myslíš si, že je mladý?"

„Ano, myslím. Ani pořádně nevím proč..."

„Máš štěstí - máš nadání."

„Někdy spíš prokletí. Dal bych si nějakou zmrzlinu nebo palačinky. Co ty?" řekl Will a otočil se, aby pohledem našel číšníka. Chvíli pohledem pátral po restauraci... najednou ztuhl a jeho oči se rozšířily...

... to be continued...