Hlavní postavy patří jen a jen T. Harrisovi. Cílem povídky není porušení žádných autorských práv ani jakýkoliv zisk, jen vás dobře pobavit.

Kapitola 5

Clarice sklapla naprázdno. „Co... pane... on... v mojí ulici?"

Crawford přikývl: „Zabil tam jednoho vašeho souseda, který se vracel z baru. Pořádně se na něm vyřádil. Kdyby jsme nevěděli podle otisků, že to byl Lecter - asi by jsme si to netipli - vypadá to, že byl pořádně rozzuřený." Jen Willovi došlo, co doktora tak rozčílilo a potlačil úsměv. Jack zatím pokračoval: „Rychle jsme to tam uklidili, aby si toho nikdo nevšiml - povedlo se, noviny nemají jedinou zprávu. Začali jsem prověřovat přílety, hotely, půjčovny drahých aut atd." Jack nevypadal, že by do toho vkládal moc nadějí.

Jack se zamyšleně podívala na kupu teček před sebou: „Hlavním případem Behaviorálního oddělení se ovšem nestává Lecter, ale zůstává jím DK." Použil Jack zkratku nenáviděné přezdívky. „Wille, je velice pravděpodobné, že do Clariciny ulice sledoval Lecter tebe. Proto dostaneš ochranu---"

„Ne." přerušil ho Will rázně.

„Ne!" Jack se na Willa díval naprosto užasle.

„Nechci, aby mě FBI chránila, Jacku. Tohle je mezi mnou a Lecterem. Nosím zbraň Jacku a znám ho." Will udělal pomlku. „A nedávej mě sledovat bez mého svolení, vím, že jsi na to teď myslel." Podíval se Jackovi zpříma do očí. Jack neuhnul pohledem, byl v FBI už dlouho.

Jack přikývl: „Stejně si ale myslím, že..."

„Žádné ale Jacku, pojďme na případ Dona K, ano?"

Přesunuli se do malé místnůstky, která byla vyhrazena jen tomuto vrahovi. Jimmy Taylor byl již zde a rovnal spisy. Will jim řekl jeho nápady a poznatky ohledně DK, které včera s Clarice probrali při večeři. - „Wille to snad opravdu nemyslíš vážně, že by se třeba mohl hlásit do FBI nebo studovat psychologii!" neudržel se Jack. Po tom co mu Will připoměl Lectera, Jack ztichl.

„Ehm, víte..." ozval se Jimmy - všichni na něj pohlédli „Zkusil jsem naházet do počítače místa, kde DK vraždí a trochu si s tím pohrát... myslím, že chodí něco jako v půlkruhu..."

Jimmy naťukal pár znaků na klávesnici počítače a ukázal jim to.

„To je dobrý postřeh. Velice dobrý postřeh." řekl Will zaujatě a podíval se na Jimmyho.

„Správně." řekl Jack. „Taylore..." Jimmy napadlo, že ta změna oslovení z obvyklého „ty tam"je zajímavá. Jack pokračoval: „Oficiálně vás přiděluji k Willovi a Starlingové na tenhle případ." Jimmy se zašklebil a přikývl.

Jack se vypařil a nechal skupinku pracovat. Will za chvíli prohodil, že si půjde něco zařídit. Clarice za ním šla na chodbu: „Děje se něco?"

„Ne, jen se chci na něco podívat."

„Kde?"

„U pc u sebe doma - tady jsou monitorovány. Možná jsem se spletl. Možná, že Don K není nesúspěšný žadatel o přijetí do Behaviorálního. Možná se mu to povedlo. Chtěl bych se podívat na složky zaměstnanců."

„To ty můžeš?" zeptala se vyjevená Clarice, která teprve vstřebávala, co jí Will řekl.

„Jo, to jsem mohl vždycky. Jack mi k tomu dal kdysi oprávnění. Clarice o tomhle zatím NIKOMU ani muk. Ani Jackovi ani Jimmymu, ano?"

„Jo, slibuju." řekla Clarice, políbila Willa a vrátila se do kanceláře.

Tam našla zamyšleného Jimmyho. „Děje se něco?"

„Ne, nic. Proč?" nahodil Jimmy úsměv.

„Neměl bys být šťastný, že jsi se zbavil papírování?" zeptala se Clarice mile.

„Jo, to jsem. Ale... jak dlouho to bude trvat? Co když se k tomu po chycení DK zase budu nucen vrátit? Přemýšlím, že bych odešel z FBI. Všechny to, pro co jsem sem přišel a vidina spravedlivé FBI je jen iluze. Společnost není tak dokonalá." Jimmy mluvil spíše k sobě než Clarice. Ale přece jen se po chvíle pustili do práce.

O hodinu později vešel Will - bez klepání - do kanceláře Jack Crawforda. „Jacku - máme problém." Jeho hlas byl až panicky naléhavý, a tak ho Jack pouhým posunkem hlavy pobídnul k pokračování.

„Myslím... že Don K je Jimmy Taylor."

Jack čekal hodně, ale tohle ne. „Jak tě to proboha napadlo?"

„Jacku, mám takovou teorii oběcně, že lidé se můžou zbláznit ze své práce. Například, pokud jsou přehlíženi a ignorováni - viděl jsem tě, jak jsi se k Jimmymu choval. Taky to, že přišel na ten půlkruh. Podíval jsem se do jeho složky - v mládí prý často s otcem jezdili po celých státech. Kdo ví, co se mu mohlo cestou přihodit. Můj instinkt Jacku..."

„Stačí Wille, věřím ti. Co navrhuješ?"

„Jen mu prohledat dům - třeba se mýlím."

Jack si vzal několik lidí z Behaviorálního a zašli za Jimmym a Clarice, aby jim objasnili situaci. Jimmy se ohradil - dost neslušně - že on DK rozhodně není. Jack jen řekl, že by jim to mohl dokázat, kdyby jim ukázal svůj dům. Jimmy příkývl a tak tam za chvíli jeli - Jack, Clarice, Will, několik ostatních FBI-áků a Jimmy. Zatím Jimmyho nespoutali, ale ruce měli položené na svých zbraních.

Jimmy odemknul svůj dům a vpustil celou skupinku FBI dovnitř, tam se jen opřel o stěnu a zabýval se vlastními myšlenkami. Zůstali s ním v hale jen Jack, Will a Clarice. Za chvíli přišel jeden z FBI-prohledávačů: „Ve sklepě má plno doličných zbraní."

Jimmy reagoval rychle - nikoho nenapadlo, že by mohl mít 'kluk, který dělá papírování' u sebe zbraně. Ale měl. Teď ji rychle vytáhl a střelil FBI-prohledávače. Rychle vypadl jakýmisi dveřmi - jak později FBI zjistila, vedly do garáže. Jimmyho auto sice bylo na parkovišti FBI., ale Jimmy jednoduše zdrhnul po svých. Znal zdejší park a tak tam utíkal. Tam se zhroutil na lavičku a ztěžka oddychoval.

„Mladíku, měl bych pro vás nabídku." Uslyšel najednou Jimmy hlas s mírně kovovým nádechem.

... to be continued...