Hlavní postavy patří jen a jen T. Harrisovi. Cílem povídky není porušení žádných autorských práv ani jakýkoliv zisk, jen vás dobře pobavit.
Kapitola 6
Zanedlouho po Jimmyho útěku již FBI prohledávala okolí, hlásila to v televizi a novinách, upozornila letiště, nádraží a půjčovny aut, postavila zátarasy... prostě standartní postup. Člověk, který se s Jimmyho „vraždící identitou" vyrovnával nejhůře, byla Clarice. Neměla moc přátel, ale Jimmyho do nich počítala. Teď byla ve Willově náručí a dívala se, jak odvážejí do nemocnice zraněného agenta FBI, kterého Jimmy postřelil. Všichni dostali rozkaz vrátit se do FBI. Will samozřejmě odvážel Clarice. Jen Clarice.
„Clarice... vím, že se neznáme moc dlouho. Tedy od včerejška. Ale chtěl bych ti něco navrhnout - a nech si to projít hlavou... Nechtěla bys se mnou bydlet? Trvalo mi dlouho, než jsem se vyrovnal se smrtí Joshe a Molly... a chtěl bych s tebou začít znovu." Dokončil Will pomalu svou řeč a Clarice byla ráda, že řídí a nedívá se na ni.
Clarice byla zticha, tedy aspoň navenek: „Nějak moc překvapení dneska, ne! Známe se jeden den a on chce se mnou bydlet! Proč náš vztah bere tak vážně! Ježiši, vždyť to ani není vztah, jen jsme spolu spali! Nemiluju ho, miluju Han- ne toho taky ne! A ne! A jste si opravdu jistá, že mne nemilujete, zvlášní agentko Starlingová?" ozval se tichý hlásek v její hlavě, patřící jenomu nejmenovanému kanibalovi. „Naprosto. Vaše 'naprosto' nezní moc jistě agentko. Sklapni! Tohle je moje hlava! Ale starý Jackie vás přece před tímhle varoval, nemýlím-li se..." „ZMLKNI!" zařvala Clarice - jenže zařvala nahlas, nejen ve své hlavě. Will se na ni od volantu užasle podíval.
„Ehm... promiň." Řekla Clarice omluvně. „Jen menší výměna názorů v mojí hlavě."
„Aha." řekl Will pobaveně. „A kdo vyhrál?"
„Vyhrál?"
„Ta část, která se mnou chce bydlet, nebo ta druhá?"
„Ehm... Ještě to promyslím." řekla Clarice pomalu.
Zatím dojeli do FBI a vydali se s Jackem do jeho kanceláře. Jackie si nechal zavolat nějakého člověka, aby mu shrnul jejich současný stav pátrání po Jimmym.
Přišel člověk jménem Eric Jess a začal: „Takže máme několik svědků, díky jimž víme toto: J. Taylor utíkal do blízkého parku. Setrval tam 5-15 minut, poté odjel v černém jaguáru---"
„Který řídil postarší elegantní muž." Prohodil Will sarkasticky.
„Jak to víte?" podíval se na něj Eric užasle.
Willovi poklesla čelist. Jack se zeptal: „Wille?"
„Lecter." vysvětlil Will jedním slovem.
„Ale proč?"
„Netuším."
Jack se nadechl a kývnul na Erica: „Pokračujte."
„Eh. To je všechno pane. Dále už nic nevíme... nikdo neviděl značku jaguáru. Prostě nic."
Crawford přikývl a pokynul hlavou ke dveřím, aby Eric vypadl... což hned učinil. Potom zhluboka vzdychl - situace se nevyvíjela vůbec dobře.
Žádné další snahy o nalezení dvojice Taylor-Lecter nebyla úspěšná, a tak Crawford poslal Clarice a Willa domů již ve čtyři. Ti dva dojeli ke Clarice domů. Clarice řekla Willovi ať počká uvnitř, že ještě zaparkuje uvnitř v garáži - aby nikdo, žádný vrah nebo tak někdo - nevěděl, že je doma. Ještě mu připomněla, ať si dává pozor.
Will šel tedy do kuchyně. Ve dveřích se zarazil - uviděl na stole přehnutý kus papíru s nápisem Clarice rukopisem dr. Lectera. Will ho bez nejmenších výčitek otevřel a přečetl. Poté se zašklebil a se slovy: „Tak tohle ne, doktore..." si ho strčil do kapsy své kožené bundy.
Za chvíli přišla Clarice: „Žádný vrahoun pod stolem?" mrkla na něj.
„Ne-e. Žádné známky Lecterovské ani Taylorovské civilizace zde v kuchyni." Will si ji přitáhl a zašeptal: „Nepůjdeme do postýlky?"
Když Jack Crawford přišel domů, měl chuť se najíst, dát si sprchu a natáhnout se do postele. Proto nejdřív zamířil do kuchyně. Najednou mu někdo přitiskl kapesník s chloroformem na obličej. Jack se snažil bojovat, ale marně. Poslední co uslyšel, než ztratil vědomí bylo Jimmyho: „Musíme si promluvit, pane Crawforde."
Clarice se probudila. Když se rozhlédla kolem sebe uviděla jen svoji ložnici, hodiny s časem 6:55 pm, plno svého oblečení a Willovu bundu na zemi a vzkaz: Vrátím se do jedenácti hodin. Will
Clarice si na sebe hodila nějaké to oblečení a zadívala se na Willovu bundu - byly dost teplé večery, takže nebylo divu, že ji tady nechal: „Ale mohl ji aspoň pověsit." Pomyslela si pořádkumilovná Clarice. Vzala Willovu bundu, aby ji pověsila. Jen tak mu začala prohledávat kapsy, ani se necítila moc provinile. Úplně ztuhla, když našla vzkaz s nápisem Clarice.
„Proč to schoval?" zamumlala a začala ho číst.
Poté si sedla ke svému pc. Hodnou chvíli něco hledala. Poté začala číst.
„Ach můj Bože..."
... to be continued...
