Hlavní postavy patří jen a jen T. Harrisovi. Cílem povídky není porušení žádných autorských práv ani jakýkoliv zisk, jen vás dobře pobavit.
Kapitola 4
Do cirkusu jsme jeli Hannibalovým jaguárem a já musela sedět vzadu s těma dvěma nestvůrkama. Byla jsem nalepená na dveřích a koukala se z okýnka. Dětičky si naštěstí díky přítomnosti rodičům nic nedovolili, i když se mi zdálo, že slyším v jejich tichém rozhovoru téma, co by se mi stalo, kdybych v téhle rychlosti vypadla z auta.
V cirkusu Hannibal koupil ta nejlepší místa - a tak jsme seděli úplně vpředu. Hannibal a Clarice před začátkem ještě odešli pro něco k pití a já jsem zůstala s Willem a Deilou sama. Nebyl to příjemný pocit. Nejdříve mě jen škodolibě pozorovali. Zdálo se mi, jakoby cítili můj strach.
„Teď se půjdeme podívat na zvířata." řekla Deila rozkazujícím tónem.
„Co!" vyhrkla jsem.
„Jestli nepůjdeme, ujišťuji vás, že vám do vany omylem spadne nějaký elektrický přístroj." řekl Will naprosto klidně, ale hrozně děsivě.
Mysli, mysli. Musíš se těm upírkům postavit! „Myslím, že by váš otec nebyl z tohohle moc nadšený. Jasně si vzpomínám, jak říkal, že máme počkat tady."
Zabralo to. Upírci se posadili na místa. Za chvíli se vrátil Hannibal a Clarice.
„Myslela jsem, že jste odešli pro něco k pití." Prohodila jsem, když jsem uviděla, že nic nepřinesli.
„Nic přijatelného neměli." Vysvětlila Clarice.
„Ani Coca-colu?" zeptala jsem se. V následující chvíli se na mě celá rodina dívala naprosto opovržlivým pohledem 'jak to někdo vůbec může pít.' Zabořila jsem se co nejhlouběji do sedadla a přála si být neviditelná.
Za chvíli už začalo představení. První byli na řadě akrobati. Byli vysoko. Hodně vysoko. Slyšela jsem upírky, jak mumlají: „Spadni, spadni..." Naštěstí akrobati nespadli - upírci vypadali zklamaně.
Vše probíhalo normálně jako v každém cirkusu. Skvěle jsem se bavila. Zlom nastal při předvádění tygrů. Byla tam velká klec s jedním dost velkým tygrem. Krotitel s bičem vlezl dovnitř a bičem si držel tygra od těla. Poté začal vylézat z klece - za mohutného potlesku. Udělal ovšem osudovou chybu, jak zavíral dveře - byl čelem otočen k publiku - tygr celou svojí vahou vrazil do dveří. Ty se rozletěly a mohutný potlesk jakoby mávnutím kouzeleného proutku ustal. Krotitel se jen zděšeným pohledem podíval na tygra, který mu o pár okamžiků později ukousl hlavu. Celé hlediště ztichlo hrůzou... především první řady. Proč musím sedět v první řadě! Ale bylo vyděšené skutečně celé hlediště?
Podívala jsem se na Hattonovi - dětičky se usmívaly a velice si to užívaly. Clarice obdivovala elegantní krok tygra a Hannibal... jeho pocity jsem nedokázala odhadnout. Prostě se jen díval. Co je to proboha za rodinu!
Pak se stalo něco, čeho jsem se podvědomě bála - tygr si to začal kráčet směrem k nám. Moji divnou rodinku to vůbec neznepokojilo. V celém cirkusu bylo slyšet spadnout špendlík. Najednou Hannibal vstal a upřeně se díval na tygra a šel směrem k němu. Tygr se nejdříve zastavil, a potom... potom začal couvat! Hannibale, co jsi proboha zač!
Hannibal přinutil tygra jít zpátky do jeho klece, zavřel a zajistil dveře a jakoby se nic nestalo, se vrátil na svoje místo. Celé hlediště mu začalo tleskat. Will, Ardelie a Clarice se usmívali zvláštním úsměvem, který jsem nepochopila.
Když jsme přijeli domů, nejvíc mě zajímalo, co o nich zjistil Tom z FBI. Šla jsem do svého pokoje a mrkla do hlasové schránky - skutečně tam byl vzkaz od Toma. Dala jsem to nahlas, rodinka byla v kuchyni. Uslyšela jsem Tomův naléhavý vzkaz: „Mary! Okamžitě od tam zmiz! Hannibal Hatton je ve skutečnosti Hannibal Lec-" uviděla jsem ruku, která ukončila přehrávání vzkazu. Byl to Hannibal. Jaktože jsem ho neslyšela přijít!
„Ale, ale slečno Cutisová... nechala jste si mě prověřit?" uslyšela jsem poslední větu ve svém životě.
The End
