WolfieTwins: Call of the Wild
Epilog:
Bradavický expres
Británie, Rok dvanáctý
Z dálky vypadala scéna na nástupišti 9 a 1/4 stejně jako před dvaceti lety – ohromná červená lokomotiva, která trpělivě stála a čekala jako dřímající bestie, vyfukující páru, klubka studentů okolo svých o poznání vyšších rodičů, srážky vozíků, houkání podrážděných sov. Držel se stranou, na okraji davu blízko místa, které si uchovával v paměti, a Přemístil se.
Nikdo si nevšímal čaroděje v ošuntělém hábitu, s cestovním pláštěm přehozeným přes jednu ruku a s otlučeným kufrem v ruce druhé. Nikdo nezaznamenal, že on jediný, na rozdíl od všech ostatních dospělých, tu nemá ani jediné dítě, že nerozdává na poslední chvíli rady ani peníze na cukrovinky. Ani že nepatrně vrávorá vyčerpáním, pomyslel si, když si razil cestu davem.
Ještě ráno stál uprostřed opuštěných rumunských hor, napřed na čtyřech, potom na dvou nohách, když slunce zrovna vycházelo. Zde v Londýně bylo díky dvouhodinovému časovému posunu také ještě ráno, ale vypadalo, že je od toho prvního vzdálené deset tisíc mil a sto let, díky těžkému vzduchu a kakofonii zvuků na nástupišti. Kdyby byl méně unavený, možná by teď byl nervózní nebo natěšený, ale momentálně byl ve stavu, kdy stěží udržel otevřené oči. Přemístění z letiště mu vzalo poslední zbytky sil.
Dvacet tři let se náhle smrsklo do jediného bodu, když spatřil, jak dovnitř skrze bariéru nenuceně, jako by nic, vpadl Artur Weasley a mladý James Potter. Na okamžik byl Remus přesvědčen, že i jemu je znovu třináct let, a napůl očekával, že se za Jamesem vyvalí jeho výjimečná rodina.
Namísto toho se objevily další, jemu neznámí, Weasleyovic děti, vzrušením sotva popadaly dech, jeden z nich s prefektským odznakem, a také dívka, ne starší než dvanáctiletá, která musela být nejmladší Weasleyovic dcerou. A samozřejmě že to nebyl James. První rozdíl, kterého si Remus všiml, bylo zvíře, veliká sněhobílá sova, úplně jiná než Jamesův hnědý Barney. Když chlapec zvedl hlavu, poznal Remus, že se Brumbál nemýlil: měl oči po Lily.
K nim se přidali další Weasleyové, včetně energické Molly, která se, stejně jako Artur, od chvíle, kdy sem přišla doprovodit svého prvního potomka, vůbec nezměnila. Poslední přicházela dívka s hustými vlasy – ihned ji identifikoval jako onu studentku s mudlovskými rodiči, nejlepší žákyni, jakou Bradavice měly v posledních deseti letech, dceru zubařů, která si v koši vezla velikánskou zrzavou kočku.
Remus šel v uctivé vzdálenosti za nimi a následoval tři nejlepší kamarády, když procházeli bradavickým vlakem. Nechali zavazadla a zvířata v nejvzdálenějším kupé a na okamžik ještě vystoupili a připojili se k Arturovi a Molly na nástupišti. S úsměvem se na ně díval a potom vklouzl do jejich kupé a vyzvedl svůj kufr nahoru. Už brzy bude mít příležitost se s Harrym setkat osobně, pomyslel si, když se posadil k oknu - kdyby se mu jen podařilo zůstat vzhůru.
K O N E C
- - - - - - - - - - - - - -
Pozn.
Pro ujasnění, úplněk proběhl 1. září 1993, ne 31. srpna
1993, jak bylo napsáno zde. JKR tento fakt ve Vězni, zdá se, ignorovala
(jinak by profesor Lupin mohl ochutnat své studenty na bradavické
hostině), ostatně stejně jako my. Je to ale jen o kousek…
Volání divočiny vzniklo ze spolupráce Moon (WolfieTwin1) a CLS
(WolfieTwin2). Někteří z vás už na to možná během čtení
přišli, vzhledem k přítomnosti několika charakteristických
vtípků a všech těch zákeřných, Temných čarodějů.
Příběh jsme formálně začaly psát 23 května 2000 (nebo
tak nějak), jako krátkou povídku (ha!) o tom, jak mohl Lupin získat
takovou jistotu a zkušenosti jako Učitel Obrany. Řekly jsme si, že
musel mít nějakou praxi. A existuje pro to nějaké lepší místo než
hory Transylvánie? Bez vědomé snahy příběh sám od sebe téměř
organicky rostl, až do sebe vcucnul upíry, vlkodlaky a mudlovské studenty
fyziky. Většinu z toho jsme nijak neplánovaly, ale všechno krásně
zapadalo.
WolfieTwins udržovaly stabilní tempo v psaní, k čemuž jim zřejmě
pomohlo i lehce obsesivní zaujetí tématem. V průběhu času se nám
dostávalo skvělé podpory několika úžasných čtenářů a
recenzentů. Jsme si vědomy toho, že číst kapitoly o délce 10.000
slov není zrovna hračka, a jsme rády, že jste to s námi vydrželi. Díky
všem, kteří jste četli, a hlavně všem, kteří jste
komentovali!
Mnoho díků patří členům LIR, kteří byli našimi
nadšenými čtenáři a kteří nás neúnavně podporovali. Vy
víte, kdo jste, a víte, že vás všechny máme rádi!
WT2 by chtěla poděkovat skutečným a zkušeným
čtenářům Amy, Billovi, Bruceovi, Daveovi, Mio a Virginii. Amy
složila pár nádherných básní a poskytla důležité rady ohledně duše
upíra.
WolfieTwins, 23 květen až 14 srpen 2000
Opravená verze z července 2001
Překladatelka děkuje autorkám, zejména WT2, a upozorňuje čtenáře, že tento překlad nepovažuje za ideální možný, zejména co se posledních kapitol týče, a že ho pravděpodobně bude i nadále průběžně stylisticky upravovat. Zájemce dále upozorňuje na španělský překlad, který vzniká na pod taktovkou Ariel B. Black.
THANK YOU, WOLFIETWINS!