1x12 Furlingové část 3
O 4 dny později byl připraven plán odvetného útoku na přísně střeženou furlingskou základnu. Tohoto útoku se má účastnit jedno čerstvě dokončené a otestované město třídy Los Angeles jenž se jmenuje Dubaj. Dále také 3 lodě třídy Nautilus, 5x Leonidas, 8x BC 514 třídy Nemesis, 6x Prométheus, 18x Valkýra, 35x ATB 205 Damokles, 50 lodí třídy Aurora a 74x BC 305 Zeus.
Mezitím co se připravovala flotila k útoku na furlingskou základnu, tak byla mezitím k furlingské základně vyslána průzkumná loď BC 305b. Aby byl aktuální přehled o dění na nepřátelské základně. Jakmile byla celá flotila připravená k útoku, tak se následně na to začali provádět výpočty přesných souřadnic pro synchronizovaný skok červí dírou přímo do galaxie Ida. Kde se nachází přísně střežená furlingská základna.
Potom o 2 hodiny později byly dokončeny potřebné výpočty pro bezpečný skok červí dírou do galaxie Ida. Ve chvíli kdy byly dokončeny nezbytné výpočty a nakládaní potřebné výzbroje pro tuto bitvu, tak se následně na to převedlo potřebné množství energie z reaktoru arcturus přímo do pohonu červí díry. Který krátce na to vytvořil před flotilou masivní červí díru do které následně na to celá sajbrtronská flotila vletěla. Během několika vteřin se flotila ocitla v galaxii Ida na předem určených souřadnicích. Potom co se zkontrolovalo, že celá flotila je zde, tak se zahájila fáze jedna. Následně na to odstartovalo z lodi třídy Nautilus 40 letounů F-401 pro provedení fáze jedna. Jakmile odstartovalo všech 40 letounů F-401, tak zbraňový důstojník překontroloval všechny systémy, že jsou připraveni k boji. Ve chvíli, kdy všechny systémy běželi na 100%, tak následně na to F-401 aktivovali svůj hyperpohon a vydali se k furlingské základně.
O 10 minut později vystoupilo z hyperprostoru 40 lehkých bombardérů F-401, které se krátce na to zamaskovali a následně na to se vydali k nepřátelské flotile. Díky nejmodernější maskovací technologii byli piloti v dokonalém bezpečí a tak se mohli plně věnovat své misi. Následně na to piloti zažehli oba tipy motorů a vydali se k nepřátelské flotile, kde se zaměřili na letadlové lodě a fregaty.
Potom se F-401 přesunuli k letadlovým lodím a fregatám, kde následně na to vypustili 40 fázově posunutých vesmírných min mark XI. Krátce na to piloti vypnuli maskování a nahodili ochranné štíty, následně na to vystřelili několik raket mark VII po nepřátelských fregatách a letadlových lodích. Což vyústilo v to, že furlingské letadlové lodě začali vypouštět svoje útočné stíhačky. Které následně na to zaútočili na sajbrtronské bombardéry. Furlingové byli dokonale zaskočeni a v prvních okamžicích vůbec nereagovali, což poskytlo pilotům bombardérů dostatek času na seznámení se s bojovým prostředím. Až po pár okamžicích začaly vysílat přítomné křižníky a fregaty po bombardérech své hrozivé, ale o to více neefektivní a dalo by se říci i nemotorné energetické pulzy. Těm se piloti dokázali bez sebemenších obtíží vyhýbat. Problém nastal až tehdy, když se po pouhých čtyřiceti letounech začala hnát mračna furlingských stříhaček. Bombardéry byli sice v technologické výhodě, ale jejich početní deficit byl hrozivý. Naneštěstí pro piloty útočných stíhaček byly bombardéry připraveny i na tuto situaci. Zbraňoví důstojníci měli dost času na zaměřování a aktivaci zbraní, jelikož jejich kolegové sedící o pár centimetrů dále se plně věnovali pilotování. Zaměřovací systémy všech čtyřiceti letounů se zafixovaly na hloučky furlingských útočných stíhaček a každý vypálil po dvou raketách mark VII. Hlavice se uvolnily z nosníků na křídlech, otočily svůj směr letu o 180 stupňů a hnaly se přímo proti stíhačkám, jejichž piloti nebyli zrovna zkušení mazáci, a tak by je ani ve snu nenapadlo, aby se pokoušeli při letu sestřelit hlavice. Stíhačky nebyly zrovna odolné stroje, a tak při výbuchu hlavic nastalo to, co mělo.
Rakety explodovaly tam, kde měly, tedy v rojích stíhaček, a způsobily několika četné návazné exploze, které postupně zlikvidovaly požehnané množství útočných stíhaček, které se pomalu blížilo k polovině celkového počtu. Zbytek útočných stíhaček, který přežil hrozivou čistku, se již dokázal zaměřit na svého nepřítele a vyslat několik dávek pulzních výstřelů, přičemž hrstce z nich se povedlo zasáhnout štíty bombardérů. Pro tyto piloty to byla zkouška ohněm. Jelikož tato skupina pilotů nikdy dříve nebojovala v těchto strojích ani za podobných podmínek a hned jejich první mise se strhla v boj o holé přežití. Nárazy energetických pulzů do štítu byli i přes velice efektivní inerciální tlumiče znát a projevovaly se středně silnými otřesy letounu. Piloti byli naštěstí dobře upoutání do svých sedaček, a tak nebyla jejich křehká těla nijak poškozena. Piloti furlingských stíhaček naproti tomu zažili ovšem další krušné chvíle, když zjistili, že bojové letouny jejich nepřítele chrání energetické bariéry. Úkolem těchto bombardérů však nebylo navázat na sebe co možná největší množství dotěrných útočných stíhaček, ale něco zcela jiného. Jakmile byly vypuštěny fázové jaderné hlavice mark XI, které měly zabudovaný časový spínač, tak měly bombardéry dost času na strategický únik. Naneštěstí se musí letoun před skokem do hyperprostoru zafixovat na hyperprostorové okno, čehož využila hrstka furlingských křižníků a dvě fregaty. Tyto bojové lodě vyslaly několik dobře mířených výstřelů, které přetížily štíty a energetické obvody pěti letounů, což při nabíjení hyperprostorových článků znamenalo absolutní selhání štítů a téměř okamžitou explozi.
Zbylým třicetipěti letounům se skok naštěstí zdařil a bez výraznějšího poškození doskočili na pozici ke zbytku flotily. Za méně než deset sekund se u všech čtyřiceti vypuštěných hlavic deaktivovaly pojistky a nakumulovaná energie se uvolnila se vší parádou. Čtyřicet tlakových vln se nezastavitelně řítilo prostorem a neslo sebou zkázu pro nejednoho furlinga a pro nejednu furlingskou útočnou stíhačku, lehký křižník či fregatu. Tento jaderný útok byl zaměřený právě na křižníky a na podpůrné fregaty, které čekaly v záloze. Potom co lehké bombardéry F-401 doskočily ke zbytku flotily, se nalodily na XBC Nautilus a následně na to mohla flotila pokračovat k přísně střežené furlingské výzkumné základně.
O 10 minut později vystoupila celá flotila z hyperprostoru u furlingské základny. Krátce po vystoupení Sajbrtronské flotily z hyperprostoru, začali nepřítele odstřelovat s pomocí těžkých antických laserových paprskometů. Ve chvíli kdy Sajbrtronská flotila vystoupila z hyperprostoru, tak z lodí ve flotile vystřelilo neuvěřitelných 138 těžkých antických laserových paprskometů, které rychlostí světla prosvištěly přes bojiště a následně na to začali trhat furlingskou flotilu na kusy. Jakmile začala sajbrtronská flotila odstřelovat nepřítele těžkými antickými laserovými paprskomety, tak pro furlingy to nevypadalo vůbec dobře. Jelikož jejich těžké křižníky a letadlové lodě nebyli konstruovány na to, aby vydrželi takový to brutální útok. A tak po zásahu čtvrtým laserovým paprskem, jim štíty vypověděli službu a následně na to další laserové paprskomety prošpikovali lodě jako cedník.
Potom už trupy lodí nedovolovali jejích další existenci ve vesmíru a krátce na to je roztrhali mohutné exploze. Mezitím tento útok dal furlingům podnět k tomu, aby se dala celá flotila do pohybu. Zároveň s tím začala Sajbrtronská flotila znovu nabíjet laserové paprskomety pro další výstřel. Jakmile se furlingská flotila přiblížila na optimální dostřel asgardských zbraní, tak na bojišti u furlingské základny se rozpoutalo hotové peklo. Ve chvíli kdy se furlingové přiblížili na dostřel, tak následně na to všechny lodě v sajbrtronské flotile aktivovali asgardské plazmové paprskomety 5 generace a těžké antické pulzní zbraně. Následně na to celá flotila zahájila palbu na nejbližší nepřátelskou loď. Která měla co dělat aby takový to útok vůbec vydržela. Ale ani furlingové nezůstávali pozadu a tak se proti nepříteli vrhli se vší vervou. Jakmile se bitva rozjela na plné obrátky, tak se od flotily oddělili lodě třídy Zeus, Valkýra, Aurora a Damokles, které se rozdělili do tří skupin a následně na to zaútočili na nepřítele ze tří stran najednou. Čímž začali postupně obkličovat nepřítele ze všech stran. Mezitím se furlingská flotila stále přibližovala a začala postupně na sajbrtronskou flotilu střílet z energetických paprskometů a zároveň s tím vypouštěli fúzní řízené střeli. Jež začali postupně víc a víc zatěžovat ochranné štíty. Ve chvíli kdy furlingové zahájili útok za pomoci fúzních řízených střel, tak tři skupiny podpůrných lodí rozjeli útok. Přičemž každá páteř úderné skupiny byla následující – první skupina - lodě třídy Zeus, druhá skupina - antické a sajbrtronské lodě třídy Aurora, třetí skupina - lodě třídy Valkýra a těžké bombardéry Damokles.
Potom co se utvořily tři úderné skupiny, tak se následně na to do bitvy zapojila i umělá inteligence Minotaurus, který díky propojení se všemi loděmi ve flotile měl, dokonalí přehled o celém bojišti. Čímž mohl začít ve spolupráci s nejvyšším velitelem Thorem koordinovat útok na nepřátelskou flotilu. Mezitím se na všech lodích ve flotile znovu nabily těžké laserové paprskomety a byly připraveny k výstřelu, který přišel krátce na to. Následně na to se skrz bojiště prohnalo dalších 267 těžkých laserových paprsků, které poslali do věčných lovišť dalších 50 letadlových, 19 válečných lodí, 70 fregat a 38 křižníků. Ale ani na straně sajbrtronské flotily nezůstali věci stejné a tak pod hustou nepřátelskou palbou některým lodím začínali postupně kolabovat štíty. Proto se Thor rozhodl, že lodě, které mají energii v ZPM mark 2 jen na patnácti procentech se mají stáhnout z bitvy a doplnit si energii ve hvězdě. Potom co si doplní energii, ať obletí hvězdu a zaútočí na nepřítele zezadu. Krátce na to se od flotily oddělilo několik lodí, které zamířili maximální podsvětelnou přímo k místní hvězdě si doplnit energii. Mezitím se Thor a Minotaurus spojili s veliteli lodí ve flotile a navrhnul jim, aby ve velkém transportovali po celém bojišti jaderné hlavice mark XI. Zároveň s tím celá sajbrtronská flotila stále pokračovala v boji. Díky umělé inteligenci Minotaurus, jenž byla na každé lodi ve flotile. Během boje, kdy sajbrtronská flotila útočila na furlingy, tak se zjistilo že celé bojiště pokrývá rušící pole, které brání použití transportního paprsku.
Ale naneštěstí díky Minotaurovi, kterému se podařilo prolomit rušící pole bylo možné zahájit transport nukleárních hlavic. Jakmile byli velitelé sajbrtronské flotily připraveni, tak následně na to bylo přímo mezi furlingskou flotilu transportováno 850 jaderných hlavic mark XI. Ve chvíli kdy se mezi furlingskou flotilou začali objevovat bílé záblesky transportního paprsku, se krátce na to celé bojiště ponořilo do jaderného ohně. Zároveň s tím zahájila flotila útok na nepřítele všemi dostupnými zbraněmi, což vyústilo v ještě větší peklo na bojišti než předtím. Když se obří jaderný mrak rozplynul a znovu začínali naskakovat senzory, tak Thora příjemně překvapil počet nepřátelských lodí na oběžné dráze. Přičemž tímto jaderným útokem byla zničená i značná část satelitní obrany. Potom to jaderném útoku zbylo u furlingské základny pouhých 559 nepřátelských lodí. Mezitím sajbrtronské lodě třídy Zeus, Damokles a Aurora dokončili doplňování energie z hvězdy do ZPM mark 2 a tak mohli naplno zapnout podsvětelný pohon a vzdálit se od hvězdy. Zároveň s tím údržbáři dokončili opravy menších poškození způsobených nedostatkem energie. Následně na to Thor vydal rozkaz, aby se flotila shromáždila kolem městské lodě Dubaj a potom se rozdělila na tři skupiny, které následně na to zaútočí na nepřítele. Flotila se rozdělila na následující tří skupiny - ve kterých byli vždy 1 Nautilus, 2x Prométheus, 2x BC 514 Nemesis, 1 Leonidas, 10x Damokles, 6x Valkýra, 20x BC 305 Zeus a 10 lodí třídy Aurora.
Zbylé dvě lodě třídy Leonidas, Nemesis a dvacet lodí třídy Aurora zůstali u města Dubaj jako ochrana. Zároveň s tím se od flotily oddělilo pět těžkých bombardérů ATB 205 a čtrnáct BC 305, které poletí přímo na oběžnou dráhu základny, kde začnou likvidovat zbývající podpůrné obrané satelity. Ve chvíli, kdy byla flotila připravena k útoku, tak se následně na to flotila dala do pohybu a zahájili palbu s pomocí těžkých antických laserových paprskometů a raket mark VII třídy Epsilon. Rakety třídy epsilon jsou obohacené antickou zbraňovou plazmou a neutroniem. Zároveň s tím jsou rakety třídy epsilon vybaveny sofistikovaným manévrovacím systémem, který brání jejich sestřelení. Mezitím se furlingové pokoušeli sestřelit přilétající rakety epsilon, ale nepodařilo se jim sestřelit téměř žádnou raketu. Jelikož se rakety epsilon úspěšně vyhýbali přilétajícím pulzům. Jakmile rakety epsilon doletěli k cíli, tedy doprostřed furlingské flotily, tak následně na to začali narážet do směrových štítů nebo rovnou do trupu. Tam exploze zbraňově plazmy a neutronia nadělala pořádnou paseku. Některé lodě byly zcela rozervány na kusy a jiné zase dostali jejich štíty pořádně zabrat. Zároveň s tím prováděla flotila útok za pomoci asgardských plazmových paprskometů a cestovatelských pulzních děl. Přičemž se piloti lodí neustále snažili vyhýbat příchozím pulzům nebo energetickým paprskům. Mezitím některým velitelům furlingských plavidel došlo, že tuto bitvu nejde vyhrát a tak se rozhodli pro strategický ústup do hyperprostoru.
Proto otočili loď a letěli max podsvětelnou pryč z bojiště, aby mohli skočit do hyperprostoru. Ale naneštěstí i pro tento případ byla sajbrtronská flotila připravena. A proto už na začátku bitvy byla aktivována rušička hyperpohonu, která je nastavená na furlingský hyperpohon. Takže jakmile se furlingové pokusili otevřít hyperprostorové okno, tak zjistili, že jim hyperprostorové generátory nefungují. Ve chvíli kdy furlingové zjistili, že celou sluneční soustavu obklopuje zvláštní rušení, které jim brání aktivovat hyperpohon, a ještě k tomu vychází z antického města, na kterém byly umístěny rušičky hyperpohonu. Tak se velitelé lodí rozhodli zapnout podsvětelný pohon na plný výkon a jako zbabělci zdrhnout z boje. Jenomže furlingové netušili, že i na tento krok bude Sajbrtronská planetární federace připravená. Ve chvíli kdy se dalo několik desítek furlingských lodí na zbabělý únik, tak Dubaj a jeho ochranná flotila zahájila palbu na unikající nepřátelské lodě.
O 4 hodiny později zbylo na bojišti pouhých 155 nepřátelských lodí. Přičemž pět lodí z této nepřátelské flotily tvořili lodě třídy Andromeda. Které si chtěla dát sajbrtronská flotila jako další chod k večeři. Jenomže Thor dostal jiný nápad a tak nechal stáhnout celou flotilu zpět k Dubaji. Mezitím ATB 205 a BC 305 třídy Zeus dokončili likvidaci furlingských obranných satelitů a stejně jako zbytek flotily se museli stáhnout zpět k městské lodi Dubaj. Jakmile byla celá flotila shromážděna kolem města Dubaj, tak Thor nechal otevřít komunikační kanál s celou flotilou.
Thor: „Všem zbraňovým důstojníkům, tady nejvyšší velitel Thor, usedněte do křesel a na můj povel vypusťte antické střeli druhé generace."
Potom co se všichni střelci, kteří ve flotile ovládají antická zbraňová křesla usadili, tak následně na to začali posílat Thorovi zprávu, že jsou připraveni k palbě. Ve chvíli kdy Thor dostal potvrzení od celé flotily, že je připravena, tak následně na to vydal rozkaz k palbě.
„Na můj povel 5, 4, 3, 2, 1 pal." Krátce na to se od flotily vznesl obrovský proud zelených střel, který následně na to zamířil přímo proti zbytku furlingské flotily. Během chvilky dorazily střeli mark 2 k furlingské flotile a následně na to jí začali trhat na kusy. Přičemž některé střeli vybuchovali vevnitř a jiné zase jen proletěli skrz loď, aby napáchali co největší škody.
Potom během 10 minut byla celá nepřátelská flotila roztrhána mohutnými explozemi na větší i menší kusy. Jakmile byla kompletně zničena celá furlingská flotila, která hlídala tuto základnu, tak byla oběžná dráha v držení Sajbrtronské planetární federace. A nyní když je oběžná dráha v držení Sajbrtronu, tak se mohlo přejít na fázi šest. Následně na to začala sajbrtronská flotila provádět kompletní skenování povrchu planety, ve snaze lokalizovat všechny vojenské cíle. Potom co byly zaměřeny všechny klíčové vojenské cíle, tak následně na to zahájila flotila orbitální bombardování. Mezitím se ve městě a na lodích sajbrtronské flotily začali shromažďovat vojáci, kteří se budou účastnit pozemní invaze. Zároveň s tím se začali připravovat bojové letouny F-330, lehké bombardéry F-401, obrněné transportéry Stryker a těžké tanky Titán i merkava mark 16.
Během následujících pěti hodin byly zničeny všechny letecké základny a díky tomu bylo možné vypustit F-330 i lehké bombardéry F-401, aby zlikvidovaly veškerou planetární obranu, kterou nebylo možné zničit z oběžné dráhy. I když furlingové věděli, že tato planeta je pevnost, tak stejně počítali i s pozemní invazí a tak pro jistotu nechali po většině povrchu planety vybudovat těžké obrněné ležení podobné bunkrům. Které vybavili energetickými pulzními kanóny a také těžkými projektilovými děly. Dále se také připravili pěchotní jednotky, které se budou účastnit pozemní invaze. Vojáci, kteří byli nedočkavý, už byli oblečeni v brnění kull bojovník mark 2 nebo v bojovém brnění Iron knight a jenom vyčkávali na transportních stanovištích či v připravených jumperech, které měly taktéž přenést část vojenského personálu na povrch. Naproti tomu opozdilci si ještě sháněly vybavení, zbraně, munici a oblékali si bojová brnění. Zároveň s tím se vojenské jednotky nasoukávali do tanků, obrněných transportérů a lehkých jeepů, které budou využity při této pozemní invazi. Mezitím se velitelé lodí sešli v taktické konferenční místnosti na Midgardu, kde projednávali a diskutovali taktiku boje. Vše bylo celkem jasné a zřetelné, takže za necelých čtyřicet minut nebylo co řešit. Jakmile byli stíhačky a bombardéry připraveny, tak následně na to odstartovali a potom se klidně vznášely nebo poletovaly temným vesmírem. Mezitím se sajbrtronská flotila rozmístila a zaujala strategické pozice na oběžné dráze kolem planety a někteří vojáci již hořeli nedočkavostí.
Nakonec se přeci jenom všichni dočkali a velitelé dali požehnání k zahájení fáze šest. Potom se vše rozjelo podle předem naplánovaného scénáře. Povrch byl již nějakou chvíli důkladně a pečlivě prozkoumáván, a proto se celkem přesně vědělo, kde furlingská vojska čekají. Na planetě furlingů bylo nejprve vytipováno několik míst, které se stanou předsunutými základnami pro pozemní invazi. Jakmile byli určené lokace pro výsadek, tak následně na to byly na dané souřadnice transportovány dva útočné oddíly kull bojovníků. Kteří zajistili přilehlou oblast a tím pádem umožnili bezpečný transport pozemních jednotek.
Potom pomocí transportní technologie bylo na povrch vysazeno dalších asi 350 elitních vojáků, kteří měli se situacemi jako je tato neocenitelné zkušenosti. Blíže ke středu furlingské obranné formace se přibližovalo 15 jumperů, jež na své palubě převážely dalších patnáct oddílů Spase Rangers. Útok samo sebou neprobíhal jen z povrchu, ale i z vyšších pozic. Osmnáct zamaskovaných F-401 se vydalo na lokalizování nepřátelských opevněných stanovišť, které senzory na sajbrtronských plavidlech nedokázaly z orbity nalézt. Většinou se jednalo o jistá stavení podobná bunkrům, jejichž palebná síla tkvěla hlavně v obrovských energetických pulzních kanónech a široké škále projektilových děl, které byli vlastně jedinou silnou obranou zbraní proti pěchotě, ale i proti sajbrtronské technice, která v řadách furlingské armády byla značně omezená. Když nějaký z lehkých bombardérů objevil nepřátelský podzemní bunkr, jednoduše jej zaměřil speciálním signálem a vypustil na něj střelu obohacenou zbraňovou plazmou, která byla speciálně zkonstruována na ničení podzemních bunkrů. A pokud střela nedokázala zničit daný bunkr, tak F-401 přeposlala souřadnice na některou z lodí na oběžné dráze. Hned jak loď přijala zaměřovací signál a souřadnice, zaměřila ho a z oběžné dráhy zlikvidovaly nepřátelské opevněné pozice pomocí railgunových projektilů, které dokázaly projít přes zrádnou atmosféru a zasáhnout cíl s maximální přesností.
Bitva o povrch by se dala srovnat se soubojem Davida s Goliášem. Sajbrtroňané měli již od začátku jasně navrch a v průběhu celé bitvy se tento stav nijak nezměnil. Hned jak se skončilo s bombardováním z oběžné dráhy, dostaly pozemní jednotky pokyn k útoku. Obrněné jeepy s těžkou výzbrojí, těžké transportéry stryker ale i těžké tanky se vydaly těžce přístupnou džunglí směrem k rozsáhlým komplexům, z jejichž útrob vycházel masivní energetický signál. Početné furlingské ozbrojené jednotky vybavené buď energetickými zbraněmi, nebo obyčejnými palnými zbraněmi byli okamžitě likvidovány těžkými kulomety či tankovými střelami. Postup sajbrtronských jednotek byl nezastavitelný a podobal se pozemské expanzi za doby luciánské aliance. Pozemní jednotky podporované lehkými bombardéry F-401, stíhačkami F-330 a jednotkami v brnění Iron Knight byli velice obtížným soupeřem. Furlingské složky nedokázaly reagovat na tolik cílů najednou a jejich linie byli proráženy takřka bez námahy. Zamaskované bombardéry a jumpery poskytovaly pozemním týmům dokonalý přehled o bojišti, a tak šlo vše hladce. Bez problémů by to ovšem nešlo, a proto se objevily i tentokrát. Furlingové byli znovu až neobvykle vynalézaví a připravili si pro sajbrtronské vojáky velice nepříjemné překvapení. Jelikož se v džungli z nenadání začali otvírat masivní neutronio-tríniová vrata skryté podzemní základny, ze kterých se začalo hrnout na pět desítek nových furlingských tanků a několik stíhaček, jež do teď čekali v záloze. Zároveň s tím se na sajbrtronskou armádu hrnulo několik desítek furlingských vojáků.
Když sajbrtronská armáda zaznamenala přicházející furlingskou hrozbu, tak se stáhla o cca 150m, aby mohli aktivovat mobilní generátor štítu. Mezitím novou situaci zaznamenali piloti v brnění Iron knight a krátce na to zaútočili na nepřítele. Ale nastal jeden problém? Nepřítel byl chráněný energetickým štítem. Během osmi minut se nepřítel dostal k sajbrtronské armádě a následně na to zahájil palbu. Zároveň s tím furlingové obklíčili sajbrtroňany čímž je dokonale překvapili. Ve stejnou dobu zahájila sajbrtronská armáda palbu na nepřítele, která čítala asi 85 těžkých jeepů, 64 těžkých tanků třídy Titán a Merkava a přibližně 350 vojáků. Těžké tanky byli vyrobené podle těch nejnovějších a nejmodernějších technologických postupů, a tak nebylo divu, že měly ve výbavě i něco více než jen typické hlavní dělo a kulomet. Energii celému tanku dodával miniaturní neutronio-plazmový generátor, který byl dostatečně výkonný, aby dokázal kolem tanku udržet po určitou dobu energetický štít. Hlavní dělo vystřelovalo krátké pulzy nebo dlouhý nepřerušovaný paprsek. Jenž dokázal poškodit i goa'uský ha'tak. Kulomety byly samo sebou jako všude jinde nahrazeny efektivnějšími railguny a dokázaly střílet do všech dostupných směrů.
Tank byl mimo jiné vybaven i protileteckou obranou, a tak byl teoreticky schopen sestřelit i wraithskou šipku či furlingskou stíhačku. Furlingové začali okamžitě pálit po sajbrtronských tancích, které shledávali střelci jako největší hrozbu. Pěchotní jednotky nebyly vybaveny žádnými těžkými zbraněmi, a tak nemohli furlingské tanky nijak ohrozit, což ovšem neplatilo o těžce vyzbrojených jeepech a transportérech stryker, kterým se palba prozatím vyhýbala. Jakmile se objevili furlingské pozemní posily, tak následně na to furlingské tanky a stíhačky zahájili útok na ochranný štít pozemního výsadku. Během několika desítek minut intenzivní palby mobilní štít sajbrtronské armády zkolaboval a nepřítel tak začal, zatěžovat provizorní štíty na sajbrtronský tankcích. Mezitím se střelci chopili buď kulometů, nebo poloautomatických granátometů a začali pálit po furlingských tancích. Tanky začali dělat to samé, avšak střelci nepřítele byli velice nabuzení, a tak nedali provizornímu štítům ani na chvíli vydechnout. Tato nepřerušovaná zátěž nakonec způsobila kolaps některých energetických bariér. Jednomu z tanků zkolaboval štít ze všech nejdříve a hned vzápětí schytal několik ran od nových furlingských tanků.
Vyztužený pancíř mohl možná tanky ochránit od pozemských protitankových střel, ale s tímto typem útoku nemohl nic moc dělat. Jeden pulz za druhým se opíral do konstrukce tanku, až nakonec došlo k nejhoršímu. Otočná věž s hlavním dělem a dalšími klíčovými systémy byla zasažena tak silně, že odletěla od zbytku tanku, což vyústilo v naprostý konec. Tank již nebyl schopen palby, a tak byl již v boji naprosto neužitečný. Za malý okamžik už ale zareagovaly sajbrtronské stíhačky a piloti v brnění Iron knight, které se v mezidobí zabývaly bombardováním furlingských podzemních bunkrů s energetickými děly. Než však stíhačky a bombardéry překonaly značnou vzdálenost, tak přišla pozemní armáda o další tank, z toho jich pět bylo středně poškozeno. Dále také sajbrtronská armáda přišla o dva jeepy a tři těžce poškozené transportéry stryker. Palba od nepřítele ještě chvíli pokračovala, avšak příletem stíhaček, bombardérů a bojového brnění Iron Knight se misky vah znovu naklonily na stranu sajbrtroňanů. Jakmile na pomoc přiletěli stíhačky F-330, lehké bombardéry F-401 a Iron knight, tak následně na to zaměřily nepřítele a potom zasypali furlingskou armádu bombami RX Jdam jenž byli obohacené zbraňovou plazmou. Zároveň s tím stíhačky ladně vypouštěly své rakety, které neměli s nepřítelem žádné slitování a likvidovaly je s ohromnou destruktivní silou. Během 12 minut byla celá nepřátelská armáda a stíhačky kompletně zničeny a to i s dodatečnou podporou bombardérů, které mohli použít i nové plazmové bomby. Po této čistce již nic nebránilo sajbrtronským silám v dalším pokračování.
Cestu k výzkumnému komplexům již chránilo jen několik bunkrů, které byli za pomoci letecké podpory a vojáků, kteří se díky transportu jumperů vplížili nepřátelům do zad, zničeny téměř bez námahy. Těsně před výzkumným komplexem narazili sajbrtronské jednotky ještě na jeden problém. A to ten že celý komplex byl chráněný energetickým štítem. Ve chvíli kdy se zjistilo, že celý komplex je chráněný štítem, tak se komplex proskenoval, aby se zjistilo, jaká je úroveň štítu. Sken ukázal, že by štít toho mohl snést hodně, a proto se rozhodlo, že na štít budou shozeny tři bomby RX Jdam a vypáleny čtyři paprsky z tanku třídy Titán. Pro případ kdyby to nestačilo, byly v záloze připraveny čtyři stíhačky F-330 a osmnáct bojových obleků Iron Knight. Krátce na to přeletěly nad výzkumným komplexem tři F-330 a následně na to shodily tři 950kg pumy RX Jdam přímo na štít. Zároveň s tím vypálili čtyři tanky Titán paprsek žhavé plazmy a k tomu i dvě F-330, kdy každá vypustila dvě rakety epsilon, které se pořádně opřeli do štítu. Ten ještě chvíli odolával, ale čtyři rakety epsilon byli na něj už moc a chvíli na to povolil.
Po tříhodinové a značně jednostranné pozemní bitvě bylo rozhodnuto. I povrch byl teď v držení sajbrtronských sil, a tak nic nebránilo ve spuštění sedmé a zároveň i předposlední fáze této mise. Na povrch bylo pro jistotu přeneseno ještě několik tanků a jeepů, které nebyly použity přímo na dobývání základny, ale čekaly v záloze, aby zajistily přilehlou oblast. Jumpery, F-330, ale i bombardéry kroužily nad planetou jako supi a pídily se po každém energetickém výkyvu či známce života, která by odhalila jakékoli přeživší furlingy nebo i stále funkční obranu jak proti stíhačům, tak i proti lodím na oběžné dráze.
Komplex byl postupně obkličován sajbrtronskými vojáky, kteří se chystali na přepadovou akci. Nakonec velení svolilo a akce se rozjela. Týmy vedené plukovníkem Talbotem, které se vždy skládali z osmi skvěle a zkušeně vycvičených vojáků. Jeden z vojáků umístil na vchodová vrata plastickou trhavinu, kterou následně na to odpálil. Potom co CX8 roztrhala vchodová vrata na kusy, se vydaly přepadové oddíly hlouběji do útrob výzkumného komplexu. Jakmile byli všechny přepadové oddíly uvnitř komplexu, tak se následně přes komunikační kanál se synchronizovali a vydali se na čištění a zajištění objektu. Krátce na to co přepadové oddíly vtrhli do komplexu, tak se jim automaticky aktivoval detektor známek života, který byl zabudovaný v helmách brnění kull bojovník mark 2. Zároveň s tím dokázal spolehlivě odhalit jakéhokoliv furlinga, který se v jejich blízkosti ochomýtal. Sajbrtronské jednotky postupovali v zajištění komplexu celkem rychle a to hlavně díky bojovému brnění kull bojovník mark 2, které dokázalo pohltit jakoukoliv energii. Což znamenalo, že bylo jedno, jestli nepřítel používá energetické nebo projektilové zbraně, skrz brnění kull bojovník mark 2 nic neprošlo a tak byli ztráty na straně Sajbrtronu nulové. Naproti tomu furlingové se snažili, jak jen mohli, ale zastavit vojáky v brnění kull bojovník mark 2 bylo velice obtížné nebo téměř nemožné. Proto se furlingové snažili postup sajbrtronských jednotek jakýmkoliv způsobem zpomalit. A to i tím, že vypnuli v nejbližších třech sektorech veškeré osvětlení a zároveň s tím aktivovali v chodbách silové pole.
Jenomže i na toto byli sajbrtronské jednotky připraveni, takže potom co nastala černočerná tma, jednotky aktivovali systém nočního vidění a pokračovali dál. Mezitím vědci, kteří byli součástí přepadových oddílů, pracovali na lokalizaci generátoru štítu. Jakmile se jim podařilo lokalizovat generátor štítu, tak následně na to poslali na nejbližší křižník přesné souřadnice. Krátce na to daný křižník zaměřil určené souřadnice a potom vypálil tři až čtyři railgunové projektily, které prošli vysokou rychlostí skrz atmosféru a s vysokou přesností zasáhli cíl. Potom co railgunové projektily zasáhli cíl a roztrhali generátor štítu na kusy, tak byla v celém komplexu slyšet ohromná exploze a krátce na to zkolabovalo silové pole.
O dvě hodiny později se sajbrtronské přepadové oddíly dostali až k místnosti s centrálním počítačem a jádrem. Podle detektorů hlídalo oba vchody do místnosti celkem šestnáct strážních. To ovšem nebyl pro dobře vybavené a vycvičené sajbrtronské elitní jednotky žádný problém. Jeden voják z každého oddílu vhodil zpoza rohu do prostoru, kde stáli strážní vylepšený a zesílený omračující granát, který téměř okamžitě po dopadu explodoval a podle zvuků, které se z úst furlingů linuly, zafungoval na 100%. Všichni strážní se drželi za uši a div se neskáceli k zemi. Byli totiž zasaženi ohlušující a oslepující vlnou, která je naprosto odrovnala. Sluch je při výbuchu vystaven takové zátěži, že není schopen na dalších několik sekund vůbec fungovat, zatímco zrak na tom není o mnoho lépe. Zářivé a oslepující světlo rozhodí vidění i toho, který je k výbuchu otočen zády.
Všech šestnáct strážných tedy nebylo schopno klást žádný odpor, čehož využilo pět vojáků, kteří se oddělili od vyčkávajících skupin a svými záložními pistolemi každému strážnému vpálili dvě kulky přímo do hlavy.
Tallbot: „Huntere, jak to vypadá ohledně místnosti s centrálním počítačem a jádrem?"
Hunter: „Pane je to velká místnost s velikostí asi dvanáct metrů."
Talbot: „Celkem velké, nějaké stráže?"
Hunter: „Ano pane, dohromady devět nepřátelských kontaktů."
Talbot: „To se mi moc nelíbí, bude obtížné vyřadit všech devět nepřátel v tak rozlehlém prostoru."
Hunter: „Mám jeden nápad, pane."
Talbot: „Sem s ním."
Hunter: „Vnikneme tam ze dvou stran."
Talbot: „To je možné?"
Hunter: „Ano pane, podle detektorů je z druhé strany další vchod."
Talbot: „Jsou tam nějaké stráže?"
Hunter: „Nejsou, pane, tým omega už je eliminoval, cesta už je volná."
Talbot: „Dobrá, vezměte si ještě tým delta a připravte se. Na můj signál tam vnikneme."
Hunter: „Ano pane."
Plukovníkův tým se společně s týmem bravo připravil u jednoho vchodu, Hunterův tým společně s týmy delta a omega u druhého. Pomocí vysílaček si dali vědět o své připravenosti a až uznal plukovník Talbot za vhodné, tak následně na to vnikly všechny jednotky dovnitř. Vojáci se neobtěžovali klepáním a odpálili dveře speciální výbušninou, hned na to následovalo vhození stejných omračujících granátů jako minule. Tento proces byl na obou stranách stejný, takže do místnosti byly vhozeny celkem čtyři granáty tohoto typu. Hned po výbuchu se začali vojáci systematickým pohybem, který připomínal zapínání zipu, dostávat dovnitř. Využili toho, že nepřátelé byli dezorientovaní a poslali je několika kulkami k zemi.
Potom co padl i výzkumný komplex, tak následně na to byla odeslána zpráva na Midgard veliteli Thorovi, že celá furlingská základna je v moci Sajbrtronské planetární federace. Krátce na to se vědci pustli do nabourávání nepřátelských počítačů. Zároveň s tím začali vojáci odklízet těla mrtvých furlingských vědců a vojáků. Jež v nejbližší přístupové chodbě skládali na hromadu a když na ní byla všechna těla z okolí, tak následně na to tři vojáci vytáhli svoje zat'nik'tely a každý zasáhl danou hromadu těl jedním výbojem energie. Které krátce na to celou hromadu těl rozložilo. Během následujících šesti hodin byla celá furlingská základna kompletně prozkoumána a bylo objeveno několik zajímavých věcí. Bylo zde nalezeno několik laboratoří na vývoj biologických a fúzních jaderných zbraní. Dále zde byly objeveny plány na nové experimentální adaptabilní absorpční štíty a zároveň s tím i plány nových tanků, jež byly použity při obraně základny. Později bylo nalezeno i několik prototypů nových stíhaček. Mezitím se vědcům, co pracovali v hlavní místnosti s jádrem, se podařilo prolomit šifrování a zabezpečení k centrální furlingské databázi. Jakmile se Hector Ramirez dostal do furlingského jádra, tak ho ohromilo to množství informací, které se nachází uvnitř jádra. Potom co Hector zjistil velikost furlingské databáze, tak se nechal transportovat do města Dubaj, aby podal hlášení o svém nálezu.
Hector: „generále Carterová zjistil jsem, že furlingská databáze je ohromná a nachází se v ní spousta zajímavých informací. Proto navrhuji, abychom transportovali furlingské jádro na jednu z našich lodí. A to pak dopravili do Mléčné dráhy na Sajbrtron, kde ho budeme moci okopírovat a nainstalovat na naše lodě."
Isabella Carterová na to odpověděla: „Dobrá, zjistěte, jestli je možné transportovat furlingské jádro a případně jestli půjde rozebrat. Zároveň chci, abyste stáhnul všechny cenné informace z výzkumu furlingů z celé základny."
Hector: „Ano madam."
Potom Hector Ramirez odešel z kanceláře generála Carterové a začal plnit rozkazy. Což znamenalo, že všichni dostupní vědci se pustili do stahování všech cenných furlingských informací. Dále také replikátoři začali, počítat potřebné množství energie k transportu furlingského jádra ze základny. Zároveň s tím na palubě Prométhea začali replikátoři stavět upevňovací konstrukci, do které bude umístěno furlingské jádro.
Mezitím co vědci stahovali informace z furlingského výzkumu, tak se začalo sbalením veškeré těžké vojenské techniky. Jelikož už zde byla nepotřebná a tak se mohla stáhnout zpět na svou mateřskou loď.
O 6,5 hodiny později bylo balení dokončeno a zároveň s tím měli replikátoři dokončené potřebné výpočty pro transport furlingského jádra. Jakmile bylo všechno připraveno k transportu, tak následně na to dal replikátor pokyn a další replikátor provedl požadovaný transport. Který se povedl na jedničku, ale po zhmotnění jádra nastal jeden drobný problém a to ten, že malá část upevňovací konstrukce byla spojená s jádrem.
Potom co bylo transportováno furlingské jádro ze základny a stažen kompletně celý výzkum furlingů, tak už se mohlo přejít na poslední fázi tohoto útoku. Jakmile byli ze základny furlingů transportováni všechny sajbrtronské jednotky, tak následně na to BC 350 Leonidas zaměřil furlingskou výzkumnou základnu a odpálil na ní pět raket mark XI. Které prošli vysokou rychlostí atmosférou a potom třicet metrů nad základnou explodovali. Což způsobilo to, že celá výzkumná furlingská základna byla vypálena do základů a zároveň s tím i všechno v okruhu 1750 kilometrů. Ve chvíli kdy byla potvrzena detonace všech pěti hlavic a kompletní zničení základny, tak už zde sajbrtronská flotila neměla další důvod zůstávat. Takže následně na to Minotaurus provedl výpočty pro synchronizovaný hyperprostorový skok zpět do Mléčné dráhy a na Sajbrtron. Když měl Minotaurus výpočty hotové, tak je následně na to poslal na Midgard, který povede celou flotilu. Krátce na to Midgard zvýšil výkon reaktoru arcturus a potom otevřel hyperprostorové okno do kterého následně na to synchronizovaně vstoupila celá flotila.
