Kapitola 1 – Ze svatby

Colin Crevrey se namáhavě probudil do teplého letního rána. Byl rozmrzelý a jako přejetý. Jenom nechtělo se mu vstávat a rád by zůstal v posteli. Nejmíň týden, jak mu bylo příjemně v přikrývkách a v tom letním vánku. Musel nechat včera otevřené okno, pomyslel si. Možná proto se mu tak dobře spalo. Ani nevěděl kdy usnul nebo jak se do postele, jak doufal té vlastní, vlastně dostal. Měl totiž mírnou kocovinu, i když ne bolest hlavy, byl otupělý a jeho vzpomínky byly jak si zamlžené a nebylo se ně v mysli vidět. Včera, byl tedy den. Vlastně jaký? Pomyslel si Colin.

,,Jo byla sobota a byl jsem na svatbě toho Dudleyho Evanse a té Abigeil." Řekl tiše k sobě.

Začal se rozpomínat na to, co se vlastně stalo, když se něco vedle něho pohnulo a z peřin vystrčilo hlavu. Byla velice dlouhá kštice rudých pramenů vlasů a Colin šokem se velice rychle zvedl do sedu div nevykřikl. Kdo to kurník u Merlina je u něho v posteli! Tím jak se zvedl, tak si všiml své nahoty a dostal výraz oběšeného. Ne, neříkej mi, ani náhodou, Coline Crevrey, že máš ženskou v posteli a nevíš jak ses s ní dostal, mu zněl v hlavě hlas čerta. A Merlin ví proč mu připomněl jeho zaměstnavatele George Weasleyho. A toho rozhodně tam nechtěl slyšet a bůh ví ani vidět.

,,Ehm dobré ráno." Řekla ta osoba a odhrnula si ten závoj vlasů a koukla na Colina. Jeho výraz nabral vyložené zděšení, div se mu nechtělo vřískat jako potkanovi.

Postava se posadila na posteli skoro do kleku a podívala se kolem sebe a na Colina. Sama vypadala náramně šokovaně a dost možná tím, kde se ocitla a tím, kdo tu v té posteli s ní je. I když s ní nebyl úplně přesný výraz.

,,Ehm …" Dál se nedostala raději si zakryla bujnou kšticí svoje nahé vnady a odsunula se na okraj postele.

,,Co se včera stalo?" Ptala se tiše ta osoba a hleděla mírně vyděšeně.

,,Kéž bych věděl, ale myslím, že Dudley neměl na tu svatbu zvát Hagrida, jestli si dobře pamatuji jeho postavu na té svatbě. Ten opije úplně každého a jedno jak velkou kouzelník či mudla mají výdrž proti alkoholu. Však poslyš, ehm Vincente, jak to, že jsi stále v tomto těle!" Řekl pištivě poslední větu Colin.

,,Máš očividně větší okno než já, jinak by jsi sis to pamatoval." Řekl Vincent.

,,Co jako?" Ptal se Colin.

,,Arrr definitivně vy Nebelvíři máte super okna, když si to nepamatuješ." Zavrčel Vincent.

Colin zakroutil hlavou.

,,To je tak, mě doopravdy chtěli vrátit a já s tím počítal, že jako Vincent se zjevím co stůj na svatbě Abigeil. Stále jsem její spolužák a dostal jsem pozvání. Dokonce jsem se těšil. Nikdy jsem na svatbě a to jakékoliv nebyl. I když to zní pitomě." Mínil Vincent a pokračoval.

,,Ale když jsem ten lektvar vypil, tak se nic nestalo. Žádná proměna zpět, nebo žádná reakce, tedy vůbec nic. Drazí lektvarysté a paní rektorka Táborová na mě koukali jako sůvy z nudlí a nemohli uvěřit svým očím." Řekl Vincent.

,,To jako se něco posralo s tím lektvarem nebo co?" Ptal se Colin.

Vincent vstal z postele a ohlížel se kolem sebe a přitom mluvil.

,,Jo to si myslel pan Snape, také, honem dělal vše možné testy toho lektvaru, jestli on něco nezpackal, přeci jak on sám řekl, je také člověk a občas se může utnout i v jinak dobré práci, ale nic nenalezl, co by způsobilo neúčinnost toho lektvaru."

Popadl na první kousek oblečení co narazil, což byla Colinova sváteční košile.

,,Pak dělali pro změnu krevní testy a testy z mé moči. Nepříjemné na druhou. Však jako by to nebyla už tak záhada, tak ten lektvar v mé krvi nebyl nebo v tom co jsem vyčůral. Nic a to dokonce pomocí kouzla vytáhly kus obsahu mého žaludku. Fuj tajbl." Řekl Vincent a hodil na sebe tu košili. Stejně nebyla ani rozepnutá.

,,Ani tam nebylo po lektvaru památky, k šoku lektvarystů a pan Snape vypadal že si z toho vytrhá kšitici vztekem. Pak zkoušeli zbytek nevypitého lektvaru postě kápnout do mojí odebrané krve. A víš co se stalo Coline!" Ptal se se směšným výrazem Vincent a pohlédl na Colina.

Ten jenom zavrtěl hlavou.

,,Ten lektvar se dotkl mé krve a úplně se v obláčku dýmu vypařil, jako by se dotkl rozpáleného oleje. Pan Snape div z toho neměl srdeční slabost, jak na ten obláček dýmu civěl jako na nemrtvého, když se ten vznášel vzhůru ke stropu."

,,Cože, ale jak, to jako jsi proti lektvaru imunní nebo co?" Ptal se Colin.

,,To si také nejprve mysleli také, ale pak mě prohlédla znovu i paní Táborová, použila tolik kouzel, asi léčitelských, že div z toho sama neomdlela vyčerpáním, než přišla na to, co to vlastně je, proč se ten lektvar v mé případě tak zachoval." Řekl Vincent a nohou začal rozhrabávat věci na podlaze kolem sebe, jako by něco hledal.

,,Věc se má tak, že já vlastně byl mrtvý." Řekl Vincent.

,,Cože?!" Ptal se Colin vyjeveně.

,,Jo, také jsem tak reagoval, považoval jsem to za žert, ale věc se měla úplně jiný spád. No když mi ten lektvar tenkrát podali, v dobré vůli, že se zlepší můj stav. To byl nápad Angeliny a její skálopevné přesvědčení k tomu donutit pana Snapa a toho Sirku jako vedoucího projektu, tak se mi požití toho lektvaru vlastně zastavilo srdce. Přestalo bít." Řekl Vincent.

,,O žádné resuscitaci nebyla řeč, tedy nemluvil jsi o ní." Řekl Colin překvapeně.

,,Také nebyla, to ten lektvar. Vlastně kromě proměny, mi po třech minutách bez tepu srdce, ho nahodil, když proběhla proměna a nikdo v místnosti si toho nevšiml. Všichni sledovali mou přeměnu a zapomněli kontrolovat moje životní funkce. Mizérie, kdyby to lektvar neudělal, tak bych se nikdy nevrátil." Zakroutil hlavou Vincent a našel něco jako pohodlné bílé kalhotky.

,,A kvůli tomu ses stal imunní vůči tomu lektvaru? To jako …" Dál se Colin nedostal.

,,Imunní to těžko, ale spíš ten lektvar vymazal něco jako mojí druhou stránku medaile, tedy tu mužskou. Merde, i kdyby se znovu ten lektvar uvařil znova, tak mne nepomůže, protože druhá strana medaile, do které bych se proměnil není! Vincent není!" Vincent se sklonil a popadl nátělník Colina a neohrabaně se do něho vysmrkal.

Colinovi bylo Vincenta hrozně líto.

,,Pan Snape mi slíbil, že najde způsob, jak mě vrátit do původního těla, ale v jeho obličeji jsem vyčetl, že je to na hraně nemožnosti. Weasley a ten vlkodlačí právník asi není jediná oběť lektvarystických pokusů vyléčit vlkodlaky. Takhle budu vyplňovat papíry znova. Jako by chtěl to dělat. AAARR!" Zařval Vincent a nohou kopl do komody v Colinově ložnici. Pak bolestí skákal o jedné noze sem a tam.

,,Ještě si narazím palec u shnilé Morgany." Řekl Vincent a sedl si znovu na postel.

,,To je mi hrozně líto Vincente, Angelina to myslela jistě dobře a už to, že přemluvila Severuse Snapa, aby ten lektvar ti podali, je výkon nad výkony. Člověk by nad ní smekl." Řekl Colin.

,,O Angelinu tu nejde, ta mi chtěla pomoc, ale spíš o tom, že si nikdo nevšiml, že jsem ztvrdl a vyhodilo mi to srdce. A teď musím v tomto těle zůstat. A včera jsem u Mograniných bradavek musel na tu svatbu v sukni." Mnul si palec u nohy Vincent.

,,Och tak, ale přežil jsi to, ne?" Ptal se Colin a díval se kolem po podlaze pokoje, jestli nějakou sukni neuvidí.

,,Asi díky tobě, ty jsi to nepamatuješ, ale paní Táborová ti poslala sovu, jestli by jsi mi nemohl dělat doprovod na tu svatbu. Prej doprovod musí být. Takže jsem šel v tvém doprovodu na Abigeil svatbu. A jak nerad. Připadal jsem si v tu chvíli neskutečně mizerně." Řekl Vincent.

,,Já jako doprovod tebe a jémine. Promiň já si ze včerejška doopravdy nepamatuji skoro nic." Řekl Colin.

,,Aby také ne, kolik si toho do sebe nalil. Sám si byl v povážlivě mizerné náladě. Kvůli tvému bratrovi Denisi." Řekl Vincent.

,,Ach jo, Denis ten ďáblík, který vylezl z bažin USA a úžasný plán Draca Malfoye jít vůči těm skřetům a vílám a jejich komplotu, mi vzal hůlku." Řekl rudý ve tvářích Colin.

Jeho zmetek bráška, kterého by nejraději vyráchal v Černém jezeře a nechal hlavou dolů v koši na špinavé plenky Martina, nejlépe plném, ovládl jeho ebenovou hůlku a ta ho přestala poslouchat div mu nespálila ruce. Musel si u Olivandera pořídit novou.

,,Včera jsem toho slyšel na hlavu té lochnesky tvého brášky dost a dost. Však hůlku sis opatřil nebo ne. Včera jsi nějakou u sebe měl?" Ptal se Vincent.

,,Jo však tu jsem si musel zaplatit už ze svého. Tuhle jsem dostal od Olivandera tenkrát zadarmo. Eben a žíně jednorožce hřebce, jaká škoda, je teď v rukou Denise a ten je někde v luftu za hranicemi. Tedy doufám, že žije a ti skřeti nebo víly ho nelapli. Mít za bratra takovou matichoru, co jsem komu udělal." Svěsil ramena Colin a rozhlídl se kolem sebe. Díky bohu byl u sebe doma. Jaká úleva.

,,Jo říkal jsi, že na něho teď v rámci bezpečnostních opatření, které si ten hajzlík sám nastavil, nemáš kontakt a tvoje maminka doma hrůzou trne, kde ten hajzlík zrovna je." Řekl Vincent.

,,Máma a do prčic, kde mám budík, sakriš kolik je hodin." Vylezl z postele Colin.

,,Ehm ten jsem tu někde viděl pohozený." Řekl Vincent a sehnul se pro budík.

,,No je půl osmé pryč." Dodal.

,,Uf mám ještě hodinku, než přijde i s Martinem. Dal jsem jí ho na hlídání, i když té svatby se také účastnila. No když pozval Dudley celou mou rodinu. No Denis byl v prachu, stejně by jistě nešel. Připadalo mu to divné, že čistokrevná kouzelnice a Zmijozelka si bere mudlu. I když je ve spojení s Harrym. Mě to nevadilo, neměl jsem na něho náladu." Řekl Colin a hrnul se k šatní skříni.

,,Nu i já bych se měl vrátit na tu základnu, aby mne náhodou nehledali. Májka mi hlídá Evičku a ta se jistě po mě bude shánět." Řekl Vincent.

,,Májka?" Ptal se Colin překvapeně.

,,Paní rektorka Táborová je jménem Májoslava, slovanské jméno a nabídla mi tykání a to, abych jí říkal Májka. Hodně jsem si s Evičkou na ní zvykl. Skoro jako by byla moje babička. Ta moje zemřela, když jsem byl hodně malý a já si jí pamatuji jenom matně." Řekl růžový ve tvářích Vincent.

,,Ach tak, také dobře, že někdo při tobě stojí krom Angeliny a Malfoye s Gregorym." Usmál se Colin a začal vyndavat oblečení, které si chtěl obléci.

,,No rozhodně bych jí rád do budoucna i navštívil no na Budči nebo v té její chalupě, co podle všeho vlastní a kam se uchyluje na dovolenou. Evička jí zbožňuje a já nevím koho jinak by mohla trochu pokládat jako rádoby babičku do budoucna. Otázka je jak dlouho paní rektorka zůstane mezi živými, ale doufám hodně dlouho." Řekl Vincent.

,,Takhle míněno je to dobře, i malá Evička si zaslouží mít babičku i když ne třeba vlastní." Řekl Colin.

Vincent pokýval hlavou.

Colin se zarazil když se otočil na Vincenta. Chvilku nevěděl jak se vyjádřit, než polkl veškerý ostych do žaludku a vzal svojí Nebelvírskou odvahu do hrsti.

,,Vincente já se ti moc omlouvám, jestli jsem se nějak nevhodně choval ten minulý večer a vzhledem k tomu jak jsem se probudil za …" Dál se nedostal.

,,Merline za co, ty jsi byl pod parou, že jsi sotva motal nohama. Skutečně ses zlil pod obraz Phiniase Blacka, že ti pak pomalu nebylo rozumět. Já možná se napil, ale vím kolik tohle tělo vydrží a tak jsem to nechal po několika skleničkách. Takže takové okno jako ty zdaleka nemám. Vím, že nás sem přemístil v bláhové náladě přes přemístění jistý šotek Ministerstva kouzel, Percyval Weasley. Jistě měl už také upito, když měl uši rudé jako mák. A nic se nestalo, protože jsi usnul jako poleno a svoje oblečení sis svlékl sám. A já se svlékl protože mi bylo hic a usnul jsem asi také Coline." Protočil oči Vincent.

Colinovi spadly ze srdce Bradavice. Díky bohu tedy za Hagrida a to, že on si s alkoholem nikdy moc ruku nepodal.

,,Ani nevíš jak jsem si oddechl Vincente. Já už myslel …" Colinovi skočil do řeči Vincent sám.

,,Že jsi na mol, mě spíchl, co Coline. Věř mi, že v první chvíli co jsem se probudil, jsem si myslel také, ale ovzduší tomu neodpovídalo. O nos jsem díky bohu nepřišel. A ta představa jakkoliv divná, nebyla tak odpudivá jako co jsem zažil. Ehm to s Diggorim seniorem." Řekl Vincent a posbíral mezitím věci, které rozhodně nebyly Colina.

Colin se z toho mírně začervenal. To znělo skoro jako kompliment.

,,Ehm kde máš koupelnu?" Ptal se Vincent.

,,Hned dveře přes chodbu. Je tam napsáno koupelna." Řekl Colin a Vincent v tu ránu zmizel.

Colin se zatím převlékl, i když si říkal, že sprcha by nebyla špatná, ale věděl, že brzy přijde jeho máma s Martinem, tak být jako mokrý pes před ní nechtěl být.

V tom uslyšel jak někdo v jeho koupelně spustil sprchu. Cože, on si myslel, že Vincent šel jenom na záchod, ne to, že mu využije koupelnu ke sprše. No což tak on se zatím podívá do kuchyně po něčem k snědku. Nebylo mu zle o žaludku, což bylo dobře a tak by lehká snídaně neuškodila. Zrovna zíral do své ledničky, která měla zajímavý obsah. V jedné polovině měl Colin vyhrazenou pro to, co bylo pro Martina a ostatní bylo jeho. Do jeho žaludku a on na Martinovi přesnídávky moc chutě neměl a ani ty ovocné. A ty z masem už vůbec. Tu jednou ochutnal a bylo mu zle. Vzal margarin, plátky sýra a láhev mléka a vylovil z chlebníku chleba ze včerejška. Šel si udělat ranní instantní kávu. Kávu, kterou pila jeho máma, na tu chuť neměl. Byla příliš silná a on si dával něco jako rádoby kávu a to mu stačilo. Pro něho se tento života budič se stal díky Martinovi životně důležitým ranním pohonem, i když po zbytek dne jí zatím nepotřeboval. Možná by měl udělat snídani i Vincentovi, když díky Percyho a jeho opilosti ze svatby skončil tady. Byl by nevděčný hostitel. Kousl se do rtu, a podíval se na hodiny. Přijde máma a do toho tu má Vincenta a jeho drahá maminka neví o tom nevyvedeném experimentu pana Snape. Sakriš, takže bude to celé vysvětlit než si drahá maminka udělá vlastní názor a bude ještě považovat Vincenta za jeho přítelkyni. Tomu musí zabránit.

Když dával na vodu na kávu tak zvuk puštěné sprchy přestal. No ne, ten si v té sprše dal na čas. I když, Colin skoro s blaženým úsměvem pomyslel na to zajímavé léto s Crystal, ta také sprchu milovala no i s ním. Colin se otřepal, aby uvedl myšlenky znovu na povrch zemský.

Stál opřen o kuchyňskou linku a pozoroval za oknem liduprázdnou ulici domu, kde on měl byt. Byl tu žalostný mrtvolný klid po ránu o prázdninách.

,,Cítím kávu, mohl bych prosím také mít šálek?" Ptal se hlas za jeho zády.

Colin se otočil a viděl ženskou postavu Vincenta v tom oblečení ve kterém šel na svatbu Dudleyho a Abigeil. Okej on myslel, že paní rektorka Táborová je stará dáma s konzervativními názory na oblečení a módu a podle toho, že bude Vincent bude vypadat, nehledě, že pocházel z čistokrevné rodiny. Mýlka jako vykrmené prase na porážku.

Ne místo toho měl na sobě blůzu s krátkým rukávem a minisukni. Obojí v modré barvičce pro miminka. Colin se raději zakousl do do krajíce jeho snídaně a nalil kafe i Vincentovi, než by něco řekl a pak hořce litoval.

,,Díky." Řekl Vincent a s radostí se napil.

,,Klidně si dej i snídani, udělal jsem pro nás oba." Řekl Colin a prstem ukázal na tác s dalšími chleby s margarínem a sýrem.

,,Ehm dobrá, ale celé to nesním, ale rád si dám. Májka mne pořád uhání, abych dodržoval, snídani, nějakou sváču, oběd další svačinu a večeři a pitný režim k tomu. Je to až strašné už. Nehledě na to denní vážení." Řekl Vincent.

,,No rozhodně už vypadáš lépe, ne tak vyhuble." Řekl Colin.

,,Dík a to jsem myslel, že v včera z toho všeho co jsem snědl na svatbě mi bude dnes špatně od žaludku. To byl ten svatební oběd, pak dva díly dortu a ty chlebíčky. Jo do toho ten alkohol, co jsem si po dlouhé době dal. Však to červené víno a nevím co to bylo, ale chutnalo to zatraceně dobře bylo to jediné co jsem té svatbě měl. Nevadí, nechci hned propít svoje ledviny." Zakroutil hlavou Vincent a zakousl se do snídaně.

,,Ehm zatraceně dobré, co si pamatuji útržkovitě, že jsem si dal poprvé za život byl to co dal jako svatební dar a hned se to vypilo na svatbě pan Snape Dudleymu. Ta lihovina co přivezl z České republiky a bylo to podle všeho ze švestek. Jo Slivovice, se to jmenovalo, tak to nazval pan Snape. Chutnala mi a hodně. Však asi jsem se z toho jsem řádně zlil." Řekl zamyšleně Colin.

,,No to co jsi do sebe lil vypadalo jako vodka Coline, takže to lihovina byla. A ty falšky tam putovali od stolu ke stolu, jestli mne paměť neklame. Však já tam měl fakticky něco jiného. Myslím, že to tam dodal Longbotom, přivezl to z Švýcar. Myslím, že to byla pálenka taky, ale chutnalo to po třešních." Řekl Vincent.

,,Jo a rovnou svojí nevlastní sestřičku k tomu." Dodal Colin a začali se mu vybavovat vzpomínky na svatbu.

,,No ta se celou dobu střídavě motala kolem Finch-Flechleyho a Pottera. Utancovala je podle mě k smrti." Řekl Vincent.

,,A ta Mallory, jak se ta nová sestřička Nevilla jmenuje, ráda, tedy spíše pekelně ráda tancuje. Ta se snad na parketě nezastavila. Myslím, že jeden nebo oba dva mají nohy v lavóru v tuto dobu a počítají puchýře." Mínil Colin se smíchem.

,,Ale první tanec musel mít Potter jako svědek s Millicent, myslím, že je to tradice. Och to byla zábava se ně koukat. To Abigeil plula s tím Dudleym jako bohyně po parketě. Byli jako jedna duše, museli jasně tanec cvičit, když Millicent a Potter s tím válčili. Náramně jim to slušelo." Řekl Vincent.

,,To jo, byla hezká nevěsta a to neměla šaty jako dort. Díky bohu dortové šaty už nejsou moc in." Řekl Colin.

,,A kdo vlastně chytil tu kytku Abigeil. Já tuhle tradici vůbec neznám. Ta musí být z mudlovského světa?" Ptal se Vincent.

,,Já to zprvu neviděl, ale pak tu kytku měla v ruce Lenka Láskorádová. Takže jí jistě chytla ona. Podle nekouzelnických povídaček by ta co jí chytí měla vdávat příští rok Vincente." Řekl Colin.

,,Láskorádová jistě tu povídačku zná také, když pak jsem slyšel co řekla k Finnigenovi. ,,A kdy dostanu prstýnek já?" Řekl Vincent a zasmál se.

,,Dokážu si představit, že Seamus měl z toho minimálně šok. Však pravda, že z jeho rádoby nových brášků v tom octě svobody sedí jenom on. Ehm Silver, co jsem se dozvěděl je ženatý a má prcka a Draco byl zasnouben už před lety. A on jako nejstarší…nu Lenka by asi chtěla mít také prstýnek z lásky." Mínil Colin.

,,Ten Silver, to nalezené dvojče Draca, má rodinu?" Ptal se Vincent, který neměl ani o tom páru.

,,No musel jsi vidět jeho manželku na té svatbě a jeho prcka také. To ti neřekl Draco Malfoy, že je strýc a k tomu toho synka Abigeil kmotr?" Ptal se Colin.

,,O tom, že je kmotr toho malého Jareda se zmínil. Ale to, že je strýc nějakého špunta tak to ne. Je divné jak velkou rodinu najednou kolem sebe má. Vždy to byl on, jeho otec a jeho maminka to bylo vše. A najednou má takové velké rodinné okruhy, že se v tom nevyznám." Řekl Vincent.

,,Měl jsem takový pocit také, když jsem zjistil to vše kolem. Chobotnice kolem rodinných příslušníků, nějak spojených s rodem Blacků a Malfoyů. Čert, aby se v tom vyznal." Řekl Colin.

V tom zazvonil zvonek od bytu. Jo to jistě byla jeho máma s Martinem.

Šel otevřít.

Dudley Evans se probudil do krásného teplého slunečného dne a cítil jemný vánek jak se tetelí nad jeho tělem. Otočil se na pravou stranu a nasadil blažený úsměv nad tělem vedle něho. Abigeil si uvelebila hlavu těsně pod jeho ramenem a dotýkala se svým tělem jeho pravé strany. Neměla skoro nic na sobě nic krom polo stažených punčošek bílo stříbrné barvy, které byly minulý večer součástí podvazkového kompletu nevěsty. Ostatní skončilo někde na podlaze tohoto přepychového pokoje. Čert ví kde. Však ten komplet měl svůj šarm. Nebyla něm žádná krajka, to Dudley moc nemusel, protože se vždy mu je podařilo zničit, ale krásná výšivka a ještě lepší obsah. Sečteno podtrženo, Abi snad měla ještě lepší tělíčko po Jeredově narození. A on si tohle tělo hodlal do sytosti užít, když měli líbánky.

A noc svatební by jim skoro ani nestačila, i když sem se přemístili skoro ihned po šesté večerní. Den bohužel nebyl natahovací. I když Abigeil párkrát během té noci stopla čas v místnosti, aby měli na sebe více času. Prej to cvičila Hermionou Grangerovou, aby to uměla dokonale. Dudley si pomyslel, že to stačilo na splacení té nehoráznosti ho nazvat násilníkem z úst té Hermiony.

,,Raníčko miláčku." Ozval se hlas Abigeil a ta se zvedla na rukou a uvelebila se mu na hrudi.

,,Tobě také moje vážko." Řekl Dudley a rukou pohladil Abi zadek a přejel jí až do poloviny šíje.

,,Ale, ale, ale pane Evansi, já jsem vdaná žena, to se nedělá!" Zamávala prstem s prstýnkem mu před nosem.

,,Ale jako tvůj manžel si to mohu dovolit." Mínil Dudley a sklonil si jí rukou k dlouhému polibku a po krátké úvaze i k něčemu dalšímu.

,,Dudley já si zapomněla sundat ty punčošky, musím mít zapařené nohy, co říkáš na společnou sprchu?" Ptala se po dalším milostném aktu Abigeil.

To si nenechal Dudley říkat dvakrát. Sám cítil, že sprcha nebyla žádný špatný nápad a tady jistě je koupelna stejně královská jako tato ložnice. Proč také ne, byla to prázdninová vila, která patřila kmotrovy jeho syna Jereda, Dracu Malfoy. Byla v Svaté Maximě u San Trophé na Francouzské riviéře a oni jí po čas líbánek jenom pro sebe. Tedy skoro pro sebe jak o hodinku později Dudley zjistil.

On a Abi se rozhodli, že dnes budou mít program dokonalé poznání každého kousíčku kůže jejich těla. A tak se rozhodli nic a úplně nic na sebe vzít a celý den chodit na Adama a Evu. Nahý jak je pán bůh stvořil a zůstat ve vile. Pláž měli v plánu až další den. Zatím Draco Malfoy, jim hlídal Jareda, jako jeho kmotr a Dudley dal na starosti baráček Piersi jako kamarádovi a zaúkoloval ho tím, aby řádně zavlažoval nově vysetý trávník, aby hezky rostl.

,,ARRRrr!" Ozval se ryk, když vešli po sprše a vzájemného usušení do kuchyně a jídelny vili. Hledali odkud ten řev vyšel a našli vykuleného postaršího muže jak se dívá s děsem v očích v krajince s pláží asi někdo poblíž. Byl jasně namalovaný. Dudley neměl ponětí o koho se jedná.

,,Mládeži cožpak vás doma nenaučili se obléct ve vší slušnosti!" Řekl pohoršeně ten muž.

Abigeil nasadila úsměv a Dudley poznal, že toho muže zná a dost možná osobně. Nehledě, že měla skutečně skvělou náladu díky jejich krásné noci a rannímu pokračovaní.

,,Ale pane Malfoyi, mi jsme na líbánkách a jako novomanželský pár, máme právo na poznaní se jako muž a žena a mi jsme to vzali z gruntu. Však váš syn jistě v tomto podniku do budoucna si tohle také podnikne." Řekla sladce a Abigeil a dodala.

,,A druhý už to jistě udělal."

Postarší muž nabral nezdravou rudou do jeho jinak bledých tváří. Abigeil ještě přidala, odhrnula si vlasy, sedla si na jídelní stůl a rovnou se tam položila na bok.

,,Možná jsme měli snídat Dudley v ložnici. Tady je to nepohodlné a máme tu vyoaéra." Řekla a ukázala na toho chlapa v obrazu.

Ten raději zmizel z obrazu jako pára na nad hrncem.

,,Pan Malfoy, to jako…" Dudleymu skočila do řeči Abigeil.

,,Draca a Silvera otec, Lucius Malfoy. Slizký jak slimák, ten chlap. Však čistokrevně prudérní až hanba. Divím, že vůbec Draco dostal od něho průpravu ohledně žen. Je to studený čumák." Řekla Abigeil.

,,Abi, myslím, že by nebylo na škodu zde sundat ze zdi ty magické obrazy, aby tu nebyla další nezvaná návštěva." Řekl Dudley.

,,Výborný nápad, ale nejprve se pustíme do snídaně." Mínila Abigeil.

Neville seděl nad albumem, který chystal ukončit. Byl to album prvního roku života jeho malé Verunky. A před pár dny oslovila první narozeniny. Byla oslava sice malá, ale zábavná a to Neville moc jako pořadatel narozeninových oslav zkušenosti fakticky neměl. Verča tam měla však i tak dost hostí. Už podle toho fota z narozeninové oslavy nemohla Verča do budoucna říci, že by neměla kolem sebe lidi na své první narozeniny. Krom Nevilla, tam byla z nemocnice propuštěná nebo spíše vypuštěná Astorie, sice o francouzské holi, ale byla tam, tudíž nemohl chybět Draco, poté Jasper Greengrás, Astorie mini bráška, Harry, Rony s Terrym, Elyson, Hermiona, jako kmotra nemohla chybět, Colin a Martin, Teddy s maminkou a tatínkem, Alastor Moody, jako rádoby náhradní děda si to nenechal ujít, i když v prvním momentě nahnal Jasperovi strach svými protézami, jo pak Richard, David, Charlie, Anke, Edith, Robrecht Lestrengrovi a jeho nevlastní sestra Mallory a kmotřenec jeho biologického dědy Justin Finch-Flechley. Díky bohu mínus Rudolphuse Lestrengra, který podle všeho měl nějakou schůzku s psychologem. A Neville nemohl zapomenout na snoubence Evansovi, kteří měli o dva dny později svatbu. A s nimi nemohl chybět ani jejich syn Jared. Tedy pořádný chmel lidí na oslavě jeho malé. A o zábavu bylo také postaráno. Když tu měl divadelníka v podobě Richarda. Ten jistě měl stále pořádný guláš v mysli z toho, že je tak mladinký děda, ale rozhodně se ujal toho udělat zábavu na oslavě malé Verči. Přivezl něco, co na první pohled vypadalo jako velká krabice, ale vyklubalo se z toho loutkové divadlo. A tak dokonce i dospělý jako on koukali jako malé děti, na inscenaci Sněhurky a sedmi trpaslíku skrz Richarda a Davida Lestrengra. Neville ani nevěděl, že i David dokáže ovládat loutky jako Richard. Byly to loutky však jednoduché, které byly na drátkách ze zdola, nikoliv na provázcích ze z hora. I tak nesmírně zajímavé umění vést loutky, že se pohybovali jako živí lidé. Remus celou to podívanou vyfotil jak ze strany diváků tak ze strany loutkářů. Ty fotky putovaly také do albumu.

Další fotka byla také krásná, když se pustila Verča do kousku svého narozeninového dortu a nechala se krmit svojí magii. Ovládla svojí lžičku a si jí směřovala do pusy. Hermiona řekla, že je velice šikovná holčička, když to dokáže, ale Neville se spíše děsil, jaká další kouzla Verča v průběhu let ještě naučí. Jo pak byla její krásná chechtající se fotka, když jí vzal na koště Draco a udělal okruh nad barákem.

Verča už měla poměrně dost zoubků, které jemu přinesly nespavé noci, kýbl kávy do žaludku, ale o to byl její úsměv krásnější. Kolem a kolem vydařená oslava.

,,Kurník, Neville, tvoje drahá sestra je ďábel na parketě, myslím, že dnes nikam se nehnu." Řekl opodál sedící v křesle Harry Potter s nohama v lavóru.

,,Jak jsem to mohl vědět, Mallory si chtěla jenom zatancovat." Pokrčil rameny Neville.

,,Ale nemusela tančit tak dlouho. Merline krom přestávky na záchod a dvou skleniček té slivovice a ten přípitek na obědě, jsem neměl možnost si nic dát díky ní." Bručel Harry.

,,To je snad dobře, než aby ses opil." Opáčil Neville.

,,A Millicent Bulstrodová mi šlápla třikrát na nohu." Stěžoval si Harry.

,,A kolikrát ty jí?" Odpálkoval stížnosti Harryho Neville.

Harry se zamračil jako bouřkové mračno.

,,Rozhodně ses neopil jako Percy, Colin, Justin a musel si vidět, jak se nalil na té svatbě ten Dudleyho kamarád Piers. Jo k smíchu jistě bylo i to, jak se tam zpumprlíkovala Septima Vectorová. Tu bude dnes tuze bolet hlava dnes. Snape ten hajzlík přivezl ten český destilát ze švestek a rozdával to ve velkém." Řekl Neville.

,,Myslím, že se těch přivezených zásob chtěl ten zmetek jednoduše zbavit. On jistě tomu destilátu neholduje jako Conner. Ani se toho sám ústy nedotkl. Proto to s takovou radostí každému nabízel." Mínil Harry.

,,Také možno." Pokrčil rameny Neville.

,,Vidět to ze záhrobí nebožka tetička Petunie vzala by ho po letech i jako nemrtvá. Nehledě, že to dal Hagridovi." Řekl Harry.

,,Ten byl to donucen vypít sám a to dvě celé láhve. Snad to Hagrid přežil." Řekl Neville.

,,Ten klidně, při jeho tělesné konstrukci, je poloobr." Řekl Harry.

,,Nejlepší bylo, když jistý Argus Filch na svatbě prohlásil…" Harryho řeč přerušil domovní zvonek.

,,To musí být Mallory s Verčou. Vrátili se z té procházky." Řekl Neville a odložil plný fotoalbum prvního roku života své dcery.

Hermiona Grangerová věděla jedno. Rozhodně se neprobudila ve své posteli v pokoji, který měla jako host na Grimouldově náměstí dvanáct. Ne takto její pokoj rozhodně nevypadal. Ze včerejší svatby po šesté večerní měla zamlžené vzpomínky, které byly z části způsobené alkoholem a šťastnými pocity z takové radostné události jako byla svatba. Však to byl důvod ke štěstí ne. Tento pokoj byl pánský, v teplých tonech a nad psacím stolem s hromadou pergamenů a obálek byla pověšená vlastnoručně vyrobená podle všeho vlajka Mrzimorské koleje. Merline kde se to ocitla?

Doufala, že na té svatbě neprovedla něco, čeho by mohla litovat. Jako tenkrát na závěrečném oslavě ukončení studia, kdy k sobě připoutala Draca Malfoye a Zachariáše Smitha. Zvedla se do sedu a rozhlídla se kolem sebe znova. Pak se podívala na sebe. Um podprsenku na sobě měla, ale cítila, že na sobě rozhodně nemá druhý kousek spodního prádla a je tak trochu jako rybička ve vlastním nálevu. Zpocená a ….Hermiona vzdychla. Doopravdy neměla pít to co přivezl Neville ze Švýcarska. Tedy doufala, že to bylo to, co jí přivedlo do sem. Rozhodně asi měla další nespoutanou jízdu a nevěděla s kým? Hermiona měla kletbu sama na sebe, že se nechala tak lehce opít a k něčemu přesvědčit. Byla zvědavá i tak, kdo že se stal rádoby její další obětí. Podívala se na zmuchlanou přikrývku s motivem britské vlajky a dalších národních vlajek států snad z celého světa. V posteli krom ní nikdo nebyl. Vstala z postele a našla svoje kalhotky u nohy psacího stolu tohoto pokoje. Přešla k němu a ohnula se pro ně. Pak se podívala na stůl na všechny ta pergameny a psaní. Byl v tom pořádný bordel a bylo to tam rozházené bez rozmyslu. Však zjistila, že spousta pergamenů má insignie Ministerstva kouzel a psaní zase Britské koruny. Než stačila si přečíst komu jeden pergamen adresován, tak se jí ozval za zády hlas.

,,Ach takže ses probudila, jak dobře. Netušil jsem, že máš tak tvrdý spánek Hermiono."

Hermiona se šokem otočila a skoro ze zvyku by málem neverbálně přivolala svojí kouzelnickou hůlku.

,,Hej, klídek, vím, že i ty máš jisté posttraumatické následky z války, ale ze mne vylekaná nemusíš být." Řekl klidný hlas.

Hermiona však spíše byla překvapená, kdo stojí u futer do pokoje. Dostala trochu růžové do obličeje skoro by chtěla zavřít oči. Merline co to zase vymňoukla, jako by se chtěla dostat do postele z Justinem Finch-Flechleym. Také její rychlý mozek si uvědomil, proč měla podprsenku a kalhotky ne. Justin jednou rukou jistě nerozepnul.

,,Ehm promiň Justine, jestli jsem se chovala nějak nevhodně a vyjela jsem na tebe." Sklonila hlavu Hermiona.

,,Myslím, že by ta omluva měla být přesně naopak, myslím, že jsem vyjel spíš já po tobě. Myslím, že jsem toho moc vypil." Poškrábal se po hlavě Justin.

Hermiona něho překvapeně pohlédla. Ona totiž si to nepamatovala. Však uvědomila si, jak tu stojí a že své spodní kalhotky má stále jenom v ruce. Zrudla ještě víc. Přeci jenom Justina znala tak okrajově, že jí připadal vlastně jako cizinec. I když i jako cizinec byl docela přitažlivý kus chlapa vzhledem, že tu stál jenom v boxerkách. Bylo celkem jedno, že měl jenom jednu paži a kolem pahýlu až ke krku měl pavučinu jizev.

,,Jinak hezké tetování Hermiono, já nevěděl, že něco takového vlastníš." Řekl s úsměvem Justin.

Hermiona se jenom usmála, pohlédla na svojí ruku, kde nad předloktí se jí vyvalovalo mládě draka, ze vzpomínek zachycenou Norbertu. A její ruku nehyzdilo tetování mudlovská šmejdka.

,,Mohu se zeptat, kde tu máš koupelnu Justine, ráda bych si dala sprchu jestli mohu." Řekla Hermiona.

,,Hned naproti mé ložnici. Jinak vítej v mém bytě Nebelvírská lvice." Mínil Justin.

,,Nebelvírská lvice?" Ptala se Hermiona.

,,No tvoje přezdívka mezi Mrzimory, přeci jenom jsi byla zavilejší než kdy McGonagolová. Jinak ty Hermiono vrníš jako kočička." Řekl Justin a poškrábal se na břichu.

,,Pardon cože?" Ptala se Hermiona.

,,Vrněla jsi jako kočka, když jsi spala, několikrát jsem se díky tomu vzbudil. Já mám lehký spánek." Řekl Justin.

,,Promiň, že jsem tě vzbudila. Já ani tohle nevím, že vydávám nějaké zvuky, když spím." Řekla Hermiona.

,,No vzhledem k tomu, že když jsem byl malý, tak máma měla micku, tak jsem na vrnění o kočičího tvora zvyklý. Však ne od ženské jako ty Hermiono. Možná jsi byla jenom po tom požitku v ráji sladkých snů, co?" Ptal se Justin.

Hermiona se zašklebila a opáčila.

,,Já bohužel mám děsnou paměť poté co se napiji, takže ty požitky s tebou si nepamatuji, takže tvému mužskému egu neřeknu jak tvoje hůlka kouzlila Justine."

,,Nemusíš hned hrát na řádnou kouzelnici Hermiono s rodokmenem za několik století. Oba jsme mudlorození. Jinak je mi přes Zacha známo, že jsi nevyzpytatelný živel s nějakým promile v krvi." Protočil obě oči Justin a přešel k ní.

Hermiona trochu ustoupila k Justinově psacímu stolu. Přeci jenom byl vyšší než ona, ale asi tak kdokoliv z jejího ročníku. Byla prcek, i když věděla, že svojí výšku dokáže přehrát svojí osobností a kouzelnou mocí.

,,Jinak příště bych byl rád, kdybys sis tu podprsenku rozepnula sama lvice." Dodal tiše jí do ucha.

Hermiona zrudla jako třešnička, nebo rovnou višeň před sklizní.

,,A jak víš, že bude příště?" Ptala se odvahou v krku Hermiona.

,,Proto…" Víc neřekl Justin a odstrčil židli. Hermionu si posadil jednou rukou na psací stůl rovnou mezi úřední lejstra z Ministerstva kouzel a Britské vlády a začal divoce líbat. Hermiona si připadala, že skončila v orkánu nebo rovnou tornádu. Od kdy ten divný Mrzimor je tak žhavý uhlík. Takto se ještě dlouho do té sprchy nedostane. A ty pergameny a psaní možná pak už nebudou čitelná, ale to ať vezme kozel zahradník, však se úřady kvůli tomu nezblázní.

Remus Lupin zamyšleně hleděl na postavu své kolegyně Septimy, která vyspávala svojí opici na kanapi u něho a Nymfadory v baráčku. Teddy tu divnou tetičku, která chrápe jako chlap pozoroval s velkým zaujetím a ještě s větším zaujetím pozoroval, kdo chrní v křesle naproti. Tam chrápal ještě víc Alastor Moody. Remus si povzdechl.

Včera ho tímto zaúkolovala na té svatbě Narcissa, aby ti dva nadále nedělali ostudu a dluhy. Septima jistě by jinak stihla něco zničit. Motala se tam jak vítr v bedně plného střelného prachu. Remus nikdy takto Septimu v lihu neviděl a rozhodně nehodlal kolegyni nechat na místě konání svatby ve stavu ve kterém byla. Nymfadora popadla a svázala Alastora magickými lany, poté co málem pod vlivem alkoholu proměnil Pierse v potkana, i když se mu to nepovedlo a cílil jako slepý a místo toho vyběhl potkan z sálu, který kdysi byl kotlíkem naplněný bezovou limonádou pro malé hosty oslavy.

Oba měli stejné myšlenky, nutno zabavit veškerý ten destilovaný problém, co tu rozdal Severus Snape. Nakonec po stolech nechali zmizet třicet lahví ať vypité nebo ne s tou švestkovou pálenkou.

Ten byl už dávno v tahu, ale natropil tu dost pekelnou pomstu. Remus se přemýšlel, jestli Severus do té pálenky něco nepřidal, aby opepřil svatbu Petunie syna Dudleyho, protože přítomnému Siriusi z toho výpalu bylo zle od žaludku, jisté mladíky a tyhle dva to dokonale opilo. Však bylo Remusi známé, že jistě tohle nebylo z mudlovského okruhu, protože na etiketě bylo psáno ,,Magická slivovice strýčka Béďi Sirky."

A Remus znal jistého Jana Sirku, kolegu Severuse, možná ten Béďa, ten neřád byl jeho příbuzný a Severus to dostal danájským dar od Sirky. Otázka proč a za co?

Však jisté bylo to, že Severus Snape udělal tímto z následné svatební oslavy jak řekla by Karin, veselky doopravdy veselou záležitost a včetně výroku Arguse Filsche, že přeje novomanželům nekončící noci plné sexu. Remus málem z toho počítal andělíčky, protože se zalkl na ohnivé whisky. Zrovna tohle od Filsche nečekal. Bylo však vidět, že i Argus má nějaké promile v krvi, jinak by tohle ze sebe jistě nedostal snad ani pod Imperiem.

,,Ugh moje hlava…" Ozval se hlas Septimy.

,,No sláva kolegyně, já už myslel, že budete spát jako dudek do konce prázdnin u mne na kanapi." Spráskl ruce Remus.

,,Vlez mi na záda Lupine." Zavrzala zuby Septima a dodala.

,,A uvař mi kávu."