Kapitola 3 – Důležité věci

Yovona Polkisnová si utřela slzy do kapesníčku. Takové chaotické období života nezažila, co byla živa a to už se její životní hodiny chýlily k číslovce čtyřicet pět. Jejímu muži Haroldovi bylo o čtyři roky více a co nevidět ho čekalo kulaté výročí padesátin. Však poslední rok jí dával zabrat jako matce a manželce zároveň. Jenom s slzou vzpomínala na ten horký letní večer, kdy zrovna se připravovala ke spánku, když se ozval domovní zvonek. Za dveřmi stál příslušník místní Kvikálkovské policie s tím, že jejich syn se zapletl do bouračky a byl s vážnými zraněnými odvezen do nemocnice. Nebýt v tu chvíli manžela tak by se poroučela málem k zemi. Vzpomínala na tu následující noc kdy nejprve čekala s manželem na židli v chodbě nemocnice v Gulifordu na výsledky operace jejího syna. Harold se rozhodl, že nemůže být u jeho lužka pořád a musí také trochu vrátit do normálu, tedy být také doma nikoliv jenom v nemocnici. Však klid v Kvikálkově jako by vymizel. U Dursleyů ona sama musela pomoci zraněné Petunii do nemocnici, poté co jí zmlátil její manžel Vernon. Dudley jejich syn, prostě vzal roha, po nějakém průšvihu ve škole a Vernon ukázal svojí pravou tvář, kriminálníka a násilníka. Yovona toho měla dost a tak se uchýlila na chvíli ke své matce Eugenii na venkov a dojížděla vlastním autem za Piersem do nemocnice. Pak těsně před probuzením Pierse se dozvěděla, že se Dursleyovi rozvádí a tak se vrátila zpět. Chtěla dát pomocnou řeč Petunii u soudu, jako kamarádce. Piers se probudil a Yovona začala s manželem řešit jeho vzdělání a studium. Jak se zdálo, tak pobyt v nemocnici Piersi možná po jisté stránce prospěl v tom, že přehodnotil své studijní výsledky a zvolil jiné povolání než předtím chtěl. Však lékárník bylo v očích Yovony vážený post. Toho občas potřeboval každý a občas to byl anděl strážný jako starý pan Yorvisch v Kvikálkově. Také jí těšilo, že Piers i když se předtím rozkmotřil s Dudleym, tak si našli jako kamarádi cestu zpět, i když se mnohé změnilo. Ten průšvih, který nadělal Dudley, vlastně rostl pod srdíčkem mladé slečny a pak dostal jméno Jared. Však to už její letitá kamarádka Petunie nežila, aby se mohla kochat svým vnoučetem. Ne byla zabita nějakými idioty, kteří přepadli svatbu kde byla jako pracovnice cateringu. Yovona ten den co se to dověděla, vyplakala snad rybník na rameni Harolda a byla jako slzička v oceánu svým smutkem. O skoro dva měsíce později najednou přišel ten den kdy se zjevila ta babizna s vyvařeným mozkem a zabila nebohou paní Figgovou a otce jejího nového souseda pana Lestrengra. Ten den poznala odvahu svého manžela a syna v novém světle. Vždyť nevěděli kdo ta ženská je, že je čarodějka a umí kouzlit u Lucifera. A ostatní chlapy z ulice se jedině tak schovali v barácích, když to viděli. Posránci. To její Harold a Piers mají odvahy víc než celá Zobí. Pak se Yovona ocitla v ohnivém kole informací ohledně světa, kterému čelila Petunie vlastně už dekády a jí to nikdy neřekla a vyšla ještě na světlo pravda, že do toho světa patří i její rodina a Piers jak by smet. Yovoně z toho bylo v první chvíli zle od žaludku a nebylo to jenom tím kouzelným přemístěním pryč ze Zobí a pobytem v kouzelnické nemocnici, kde byly na denním pořádku létající předměty a divní tvorové všeho druhu.

Piers se vrhl sám, asi jistým zděděným smyslem pro spravedlnost po jejím otci do vyšetřování toho zločinu a zločinců. Zločinců kteří zabili paní Figgovou a další jak to vypadalo. Yovona si najednou připadala jako němý svědek detektivky z pera Agáthy Christy. Tím to ale neskončilo. Ne ten magický svět měl jak se zdál mnoho problému, podle toho co se dozvěděla k šoku Yovony a Harolda na základně magické armády Velké Británie. Harold byl v těžkém šoku, že něco takového jako magická armáda existuje a je součástí britské armády. Krom toho, viděli královnu na vlastní oči a ta předala Dudleymu ocenění in memoriam pro Petunii za její odvahu. Však Yovona musela souhlasit, že Petunie byla vlastně odvážná a to svým způsobem. Čelila všem příkořím, který jí nastolil magický svět vůči její rodině a jí samotné a postavila se tváří v tvář smrti. Ona by jistě tak odvážná nebyla.

A překvapení pokračovala když viděla všechny ty kouzelníky, které znala jako obyčejné lidi z pohřbu Petunie na předávaní a také na Dudleyho svatbě. A rozhodně to nebyli žádné nuly ve svém světě. Spíš těžkotonážní váhy. Úspěšní obchodnici, vládní úřednici, ministr kouzel, mezinárodně uznávaní vědci, členové aristokracie a dva lidé s řádem Britského impéria. Yovona doslova z toho byla šílená a nutno dodat, že to odrazilo na tom co na svatbě Petunie syna vypila. Takovou opici a kocovinu měla naposled, když bratr jejího manžela, Stuart Polkins si vzal za manželku tu svojí Jesiku z Jersey. A dnes jí čekal další šok. Zprvu nechápala význam slov, která její syn jí řekl ve společnosti mladé slečny, která jí vešla v doprovodu jejího syna do domu. Slečna rozhodně byla kráska, která by měla i na to, se zúčastnit soutěže krásy a jistě by nějaké ocenění dostala, jakou krásu vyřazovala. Její manžel možná byl až moc uchvácen tou krásou, která byla až nepřirozená jak se zdálo Yovoně.

Její syn jí dvakrát zopakoval to co řekl, ale Yovona té kouzelnické hatmatilce moc nerozuměla, ale chtěla pro tuto šokující novinu nezvratný důkaz. A tak synovi řekla, aby jí přinesl úřední důkaz, nebo ať si jí nepřeje. Jinak ho přehne přes koleno i před tou mladou slečnou a nařeže mu na holou. Její manžel mírně od ní uhnul a Piers nabral bledý nátěr do tvářích a raději i ve společnosti dívky odešel.

,,Yovono miláčku co když je to pravda?" Ptal se Harold.

,,Dokud neuvidím to napsané černé na bílém, tak my s nějakým magickým sňatkem může vlézt na záda Harolde." Řekla Yovona a dodala.

,,Ta slečna se mi nezdá, je až moc hezká."

,,Piers přeci zmínil, že úplně není jenom kouzelnice, že je i víla." Mínil Harold.

,,Víla, sem , víla tam, o těch vílách jsem slyšela dost na té základně a nemám z nich dobrý pocit. Spíše zlý." Řekla Yovona.

,,Mne se nezdála zlá a …" Dál se Harold nedostal.

,,Jako andělíček, ale čert ví co za touhle schránkou se skrývá." Řekla Yovona.

,,A když doopravdy přinesou od těch kouzelníků úřední pergamen Yovono, co pak?" Ptal se Harold.

,,Zavolám Dudleymu, aby mi našel prvního magického právníka a budu požadovat manželskou smlouvu. Jistě musí existovat něco takového i magickém světě ne Harolde?" Řekla Yovona a vyndala ze šuplete zápisník na nákupy a čínské pero.

,,Manželskou smlouvu?" Řekl překvapeně Harold.

,,Ano, aby v žádném případě ta mladá žena s tváří anděla neuškodila mému dítku. A potažmo, když mu ublíží, aby ihned putovala do magického kriminálu. Můj Piers už jednou málem umřel, protože věřil někomu, komu se věřit nedá, tak nehodlám připustit aby se to opakovalo." A začala si sepisovat ještě další soupis úkolu.

,,A co tam píšeš Yovono, to jako sestavuješ tu smlouvu sama, to přeci bychom měli přenechat právníkovi, ne?!" Řekl Harold.

,,Ne, to je Harolde soupis úkolu, na zařízení malého svatebního obřadu pro mé dítě. Nehodlám připustit, že je ženat v tom magickém světě a v našem to nikdo nevěděl. Ne svatbu zařídím co stůj co stůj. Petunie Dudley jí měl také." Řekla Yovona a začala se smát, jak dobře to vymyslela.

Její manžel se slovy ,,Yovi nepřežeň to" odešel do obývací lodžie dát si z baru sklenku na uklidnění nervu po této nevšední návštěvě.

Vincent Ford, ještě nevěděl jak bude jmenovat v dalších papírech ohledně jeho přeměny v ženu. Přeměna v zpět v nuže se nevyvedla podle plánu a on zůstal ženou. Teď seděl v autě jeho spolužáka Gregoryho Sanda, kdysi Goyle a pozoroval krajinu před sebou s mírně s znuděným výrazem. Na zadním sedadle seděla Angelina. Znovu nechal na starosti na dopoledne malou Evičku paní Májce, protože té se nechtělo do nějakého výzkumného semináře. Měla špatnou náladu z toho jak dopadl, jako rádoby pokusný králík a také z toho, že projekt možná díky němu Severus Snape ukončil. Vincent však mínil, že profesor Snape, nebo pan Snape ke dnešnímu datu, udělal správnou věc. Další takové jako on jeho osud nepostihne a oni doopravdy zemřou. Tedy jak to ve skutečnosti a reálném světě má být. Tedy alespoň podle jeho měřítek. Nesnášel lidi, kteří si hráli na vládce nad životem a smrtí, nakonec z toho vzešel vždy konflikt. A o to Vincent nestál. Nestál o to, aby pan Snape se stal zlým člověkem v očích některých, jen aby pomohl jiným. Ne, to je lepší, když pan Snape se od toho projektu utrhne a bude se věnovat třeba něčemu jinému. Hm například rozluštění nějaké přísady ve starověkém textu lektvarů. Těch jenž dnes nikdo už nezná je jistě mnoho.

A on musí žít dál s tím co dostal.

,,Tak a jsme v Redbournu u St. Alabáns Vinci." Řekl Gregory, když minuli značku začátku daného města. Vincent zde nikdy nebyl a okolí neznal vůbec.

,,Teď pojedeme po Srkovské ulici až do mého rodného domu." Řekla Angelina.

,,Srkovská ulice?"Ptal se Vincent.

,,Ano tady nedaleko stojí Stará farma rodiny Srků, ale ne těch našich, ale pan Srk co tuto farmu postavil v sedmnáctém století, tak byl motácký syn rodu Srků, však nikdy neměl magického potomka. Později ta rodina neměla dědice a tak to zdědila dcera jiného jména a dnes tam žije úplně cizí rodina a do nedávna tam žila stará paní, která byla chovatelka psů. Loveckých psů." Řekla Angelina.

Vincent překvapeně koukal jako puk.

,,A mojí maminky babička u rodiny Srků sloužila jako chůva, tak mi to bylo vyprávěno tátou. Maminka byla mudlorozená čarodějka a tatínek měl o kus delší kořeny co se týče magie a měl babičku bývalou nebožku ministryni kouzel Millicent Bangoldovou. Já jsem vlastně její pravnučka. Ale mne nikdy tyhle věci nezajímaly a raději si dělám své dobré jméno než abych si zdobila hávem předku. Je to totiž putýnka z dubového prkýnka, která při budování budoucnosti žádný užitek neudělá." Řekla Angelina.

Vincent vytřeštil oči podruhé. Cože Angelina je?! Pravnučka bývalé ministryně kouzel! O tom neměl ani páru a Gregory …Vincent se otočil na svého kamaráda.

,,Ty o tom víš?" Ptal se.

,,Vím, ale nějak mě to nevzrušuje, čert ví koho mám v rodokmenu já, přes otce, kterého ani neznám. K čertu s rodokmeny a otázkou krve Vinci, naše budoucnost stojí na jiných sloupech. To jsou činy které uděláme a jak budeme psát budoucnost. Já i ty jsme dostali šanci nehnít tak se nemusíme ohánět jmény ach tak znalých předků a místo toho si uděláme jméno po svém. Tohle hledání a oprašování historie nikam nevede. Fajn tady jsme." Řekl Gregory a zatočil na štěrkovou příjezdovou cestu před přízemním baráčkem, který připadal Vincentovi trošku malý a to rovnou před zavřenou garáží s čokoládovým nátěrem.

,,Vystupovat dámy." Vypnul motor auta Gregory.

Vincent se jenom zašklebil. Skutečnost, že v tomto těle zůstane byl divná, ale být osloven od kamaráda jako dáma bylo spíše hrozné.

Vystoupil z auta. Už si na tento vynález mudlu dostatečně zvykl a dokonce přemýšlel o pořízení vozidla pro sebe a licence na provoz toho vynálezu také. Bylo to pohodlnější než někoho využívat nebo jezdit Záchranným autobusem. Ten díky řidičské neschopnosti jezdit plynule Stana Silničky Vincent nenáviděl. Před domem kvetla malá předzahrádka ve tvaru políček připomínající plástev medu. Rostli tu především skalničky. Na domě samotném na sloupku stříšky nad vchodem byl zavěšený květináč s nějakou popínavkou, která také kvetla. Angelina vyndala ze své kabelky klíče od domu a otevřela vchodové dveře. Před nimi byla doopravdy dlouhá chodba do útrob domu.

Však Vincent byl překvapen zvláštní skleněnou stěnou po jeho levici. Skládala se menších kostek, které nebyly průhledné, ale do chodby vpouštěly světlo a tak zde nebylo temno. Však ta stěna byla součástí obývací lodžie, jak mu vzápětí vysvětlila Angelina. A rovnou do ní vešla. Vincent jí a Gregoryho následoval. Kupodivu mu ta lodžie lahodila. Tady by do Nebelvíra nikdo nehádal. Bílé stěny s ozdobným pásem kolem stropu s motivem větviček s lískovými oříšky a stěna, která mírně vyčnívala a byl v ní vsazen krb, ideální pro přemístění a krbové spojení byl natřen na mechovou zelenou. Metr od krbu stál masivní konferenční stolek medové barvy dřeva se čtyřmi šuplíky. A kolem dokola byla jedna pohovka a dvě křesla v teplé čokoládové barvě s chlupatými přehozy v mechové barvě. Pak tu byla menší skříň a na ní vynález mudlů, televize. A nad televizí visely hodiny, které byly kulaté a stejně jako pás u stropu měli zdobení s lískovými oříšky. Vedle této menší skříně byla větší knihovna, ale prázdná a to bylo vše co se v této místnosti nalézalo. Byli tu tři okna. Dvě velká s výhledem na ulici a jedno malé do strany. Všechny tři okna měla kolem sebe rozevláté záclony a k tomu přidané krémové závěsy stažené čokoládovou stužkou. Pak byl Vincent zaveden na druhou stranu, kde byly dveře do prázdného pokoje, který skutečně zel prázdnotou. Ten původně byl pro hosty a pak tatínka Angeliny když onemocněl, protože k němu se vázala koupelna. Následovala kuchyně s jídelnou, z které měl Vincent tak trochu strach. On vařit neuměl a nebyl zrovna pln odvahy se sám učit vařit. Však jídelna k tomu připojená byla moc pěkná, jako ten obývák. Byla plná světla díky francouzským oknům s výhledem a vstupem na zadní zahradu. To musel Vincent přiznat, to se mu nesmírně líbilo a zadní zahrada za domem také. Zase tam byly ty mini políčka ve tvaru pláství a mezi tím z kamenů vyrobená cestička k altánku kde byl stůl a židle pro posezení vše s vyřezávanými motivy.

,,Mohu na chvilku do podívat ven do té zahrady?" Ptal se Vincent Angeliny.

,,Ale jistě, je to tvoje." Řekla Angelina.

Vincent si otevřel francouzské okno a sešel jeden schod a prošel si celou zahradu. Usedl na židli u toho stolu v altánku. Merline voněla tu kvetoucí levandule a …čajová růže. Vincentovi to připomnělo jeho zničený domov. Pak si však uvědomil, že Angelina řekla, že je to jeho a tím pádem mohl si tento závan domova užívat tady v jeho novém domově. Začal se cítit nesmírně dobře. Vylepšilo mu to jeho skleslou náladu.

Vešel dovnitř a šel se podívat do ostatních pokojů. A tím byla koupelna. Ta měla karamelový nádech, vypadala zcela normálně. Jenom co se týče Wc si musel Vincent zvyknout na jiný způsob splachování a to dole ne nahoře. Však to si člověk rychle zvykne. A k vaně byla připojená i sprcha, což byla značná výhoda. Další místnost jak řekla Angelina bude jeho ložnice. Vincent byl tím pádem na ten pokoj zvědavý. Když vešel, tak se mu málem podlomila kolena šokem, překvapením a radostí. Ten pokoj bylo menší provedení pokoje, který měl na základně Magické armády ve Skotku. A ten si Vincent tak trochu zamiloval. Měl tu postel s nebesy vše v té nebeské modré barvě jako v tom pokoji ve Skotsku. Málo kdo věděl, že ačkoliv Zmijozel Vincentova oblíbená byla nebesky modrá barva. Takže tohle byl takový malý splněný sen.

,,To je úžasné." Řekl s nepokrytým úžasem Vincent div se mu nechtělo skákat radostí.

,,A to nás ještě čeká pokojíček Evičky." Řekla Angelina.

Vincent kývl a šel do pokoje přes chodbu hned naproti jeho pokoji. Když se tam ocitly tak Vincent zíral jako prvňáček na Bradavickou Velkou halu. To byl další takový úžasný pokoj dle něho. První polovina zdi byla ve světlé zelené a druhá v světlé žluté s namalovanými květinami a to hlavně slunečnicemi. Jak krásné a hlavně tu nebyla žádná růžová, kterou Vincent vyloženě nesnášel. Všechen nábytek byl v přírodní barvě asi jenom nalakován bezbarvým lakem protože se mírně leskl. Postýlka, pře kterou byla přehozena dečka také vyšitými slunečnicemi a vedle komoda sloužící jako přebalovací pult. Pak tam nechyběl koš. Na druhé straně zdi bylo křeslo a pak něco co nazvala Angelina jako hrací deku pro malé děti. A další položka, která tam stála byla další komoda a skříň, kde bylo místo pro Evičky oblečení. Však nejvíce ho dostala asi zeď nejdál od dveří. Byli tam pověšené zvláštní rámečky v podobě kytek ve kterých byly obrázky. Tedy spíše fotky! Fotky Evičky s ním, Angelinu, paní Májkou, s Gregorym, Dracem a Astorií. Magické a pohyblivé. Poznal i tu fotku sebe v tom řeckém úboru. Bože to je práce Colina Crevreyho! Praštěný fotograf na druhou.

,,Líbí Vinci?" Ptal se Gregory.

,,Líbí je to úžasný jako ta má ložnice, nemuseli jste si dávat takovou práci." Řekl dojatý Vincent a proklínal v tu chvíli slabost tohoto těla na emoce.

,,Však Angelina může používat hůlku, já auto a ne kouzelnici mají spoustu vychytávek a …" Dál se Gregory nedostal.

,,Některé kousky jsou původním vybavením Vincente, třeba kuchyně zůstala tak jak byla za mne, tatínka a maminky. Aby si neměl pocit, že jsme byly nějaké obchodní společenství." Řekla Angelina.

,,I tak je to nádherný. Jenom se bojím, abych hned tu kuchyni nezničil." Řekl Vincent.

,,Nu to je tak Vinci, Angí ti zařídila něco jako hodiny vaření a domácích prací s jistou dámou. Když tě se rozhodla postavit na vlastní nohy a zařídit ti bydlení tak moje Angí zařídila i tohle." Řekl Gregory.

,,Ehm s kým?" Ptal se Vincent, i když jako špatný nápad mu to nepřišel. Ano musí nějak ten domek ovládnout a také dokázat si uvařit bez domácího skřítka a když to dokázali mudlové tak by on měl to zvládnout také. Tedy s nějakou předchozí průpravou. Zatím si uměl uvařit tak jedině čaj a kávu a připravit tu novou náhradní výživu pro Evičku což byla slabota.

,,Já jsem totiž mluvila na svatbě Dudleyho a Abigeil s panem Snapem. Ani ne víš Vinci jak moc si vyčítá, že ten lektvar se tak jeho slovy podělal. Měl z toho náladu pod psa. Já ho nikdy takto nezažila. Jo viděla jsem ho rozčíleného, ale ne nikdy tak smutného. Tak jsem mu vysvětlila co jsem udělala, že jsem si dala tu práci a zařídila ti bydlení. A v tu chvíli se ta dáma k nám připojila se skleničkou červeného vína a zapojila se do našeho rozhovoru. Aniž by věděla, kdo doopravdy jsi, nabídla se, že tě naučí no točit se v kuchyni, vyprat, vyžehlit a další domácí práce po nekouzelnickém stylu. Ona sice kouzelnice je, ale dělá tyto práce raději jako mudla, protože jí to připadá mnohem přirozenější. A tak trochu se nudí na mateřské dovolené, když její manžel v práci tak zažraný." Řekla Angelina.

,,Kdo?" Ptal se Vincent.

,,Teď vlastně mladá, než proběhne svatba Narcisi, paní Malfoyová, tedy toho Silvera Malfoye žena. Nátálie Malfoyová. Myslím, že jsi jí na té svatbě také viděl Vincente." Odpověděla Angelina.

Vincent překvapeně otevřel oči dokořán.

,,A co čert nechtěl ta holka, no je mladší než já, má řidičskou licenci, jako Draca brácha, takže sem bude jezdit v tom černém autě, které mají z Americky. A nad kterým tak Weasleyovská dvojčata jedině tak slintají, když ho vidí." Řekl Gregory.

,,Podstatná otázka je však, kdy tě hodlají pustit ze základny Magické armády?" Ptala se Angelina.

,,No z nejhoršího jsem venku, skutečně jsem byl slabý jako moucha, ale za ten měsíc. Vážně už je to měsíc a něco co jsem v tomto těle, tak jsem nabral šest kilo, což byla podmínka paní Májky, mě pustit původně na Malfoy Manor. Takže jí možná přemluvím k tomu, aby mne pustila už do tohoto nového domova. A pak musím ještě znova vyplnit doklady, bohužel." Řekl Vincent.

,,No stále jsi taková baletka jak řekl Colin Crevrey. Tobě neuškodí žádné sladké pokušení, takže možná s pomocí Silvera se naučíš něco si upéci. Do budoucna jistě budeš mít díky Evičce příležitost také péci nějaký ten dezert." Řekl Gregory.

,,Jo aby si ty mohl kynout Gregory?" Ptala se Angelina.

,,Já se najím rád." Prohlásil Gregory.

Nad tím se Vincent usmál a řekl.

,,No poslední dobou mě každý chce jedině vykrmoval. Májka, vedoucí kuchař z magické základny a Colin. Do budoucna bych měl být schopný to i oplatit ne." Řekl Vincent a v tom si uvědomil závažnou věc.

,,Ale nemám skutečné peníze." Řekl smutně.

,,Tak v tom se pleteš Vincente. Možná nejsi milionář, ale rozhodně nejsi ryba na suchu." Mínil Gregory.

,,Pojď ještě jednou do jídelny si sednout ke stolu." Řekla Angelina.

Vincent tedy šel do jídelny a sedl si ke stolu. Gregory vedle něho, ale Angelina šla pro něco do kuchyně a pak přišla s dvěma dopisy. Jeden měl emblém Ministerstva kouzel a druhý byl jednoznačně od Severuse Snapa osobně.

,,Tenhle je podle mínění mnohem důležitější Vincente. Je od spolužáka tvé koleje." Řekla Angelina.

,,Od spolužáka?" Ptal se Vincent.

,,Ano." Řekla Angelina a vnutila mu to psaní do ruky.

Vincent ho otevřel.

,,Vážený pane Vincente Cyrile Forde,

nebo jak jsem tě znal já jako Vincenta Silvanuse Crabba, ti oznamuji já Perregrine Corbin Deddrick, že jako samoživitel a rodič malé Evy Hope Fordové jsi jako člen a občan Magické Velké Británie získal příspěvek na prvního potomka ve výši 28 galeonů. Dále jako samoživiteli, zatím bez pracovního zařazení v domácnosti ti bude vyplácen příspěvek 12 galeonů měsíčně po dobu prvních šesti let života tvé dcery. Dále skrz rozhovor s Gregorym Sebastiánem Sandem, kdysi Goylem, jsem zajistil vyživovací příspěvek pro malou Evu Hope Fordovou, jenž bude platit jako právní zástupce svého otce Cedrick Amos Diggori. A tento příspěvek bude činit měsíčně 7 galeonů a 7 sprců po dobu než nabude Eva Hope Fordová plnoletosti. Všechny tyto příspěvky budou zaslány na finanční konto zřízené kmotrou Evy Hope Fordové Angelinou Marry Johnsonovou u První britské kouzelnické banky rodiny Smith. A věz, že jako bývalý spolužák ti držím všechny palce co mám, aby restart tvého života s tvou malou se povedl. Máš za sebou možná peklo, které ti nikdo nepřál a ani já, ale máš nad sebou anděla strážného s tvrdými lokty a otevřenou hubou. (Johnsnová mě zavřela v kanceláři, abych to dokončil, mrcha jedna) .

Bývalý odrážeč Zmijozelského famfrpálového týmu a Nynější vedoucí odboru finančního zajištění kouzelnického lidu a trvale žijících cizinců na britské půdě

Perregrine Corbin Deddrick."

,,Merline to jste jako šli kvůli mne na Ministerstvo kouzel?" Ptal se Vincent.

,,Jo Angelina mne tam propašovala přes kancelář toho šotka Percyvala Weasleyho. Chudák Perregrine, myslím, že naší návštěvu jen tak nezapomene." Řekl Gregory a odkašlal si.

,,Však nárok jsi na to měl." Řekla Angelina a dodala.

,,Když budeš dobře hospodařit a budeš žít podstatě v mudlovském světě, tak se ti bude žít velice krásně Vincente. Krom toho, že budeš mít do budoucna plat od Kouzelnických kejklí. A ten bude také slušný, to mi věř." Řekla Angelina.

,,Angí má takovou vyřídilku, není pro nic zanic vedoucí pobočky Kouzelnických kejklí v Prasinkách. Tohle byla pro ní brnkačka." Řekl Gregory.

,,No když tam Perregrine tak hezky sedí jako hříbek, tak proč to nevyužít. Stále mi dluží svůj zadek, když málem slétl jako švestka z koštěte a já si málem vytahala ruce, ho udržet. Jinak by jistě si užil svůj čtvrtý ročník z poloviny na ošetřovně." Řekla vesele Angelina a pokračovala.

,,A jako kmotra Evičky jsem její právní magický zástupce a tak jsem zřídila rodinný účet pro tebe a jí u Sally. Sally je mamkou sama, tak ihned souhlasila, div se netetelila blahem, že má další klienty banky. Tady kreditní karta. V obálce je i kód pro výběr hotovosti. S tím tě ještě naučím." Řekla Angelina a podala mu obálku, kterou vytáhla z kabelky.

Vincent sice viděl několikrát kreditní kartu, ale nikdy s ní neměl reálné zkušenosti.

,,To jako žádný váček s galeony nebo balík peněz?" Ptal se Vincent.

,,Ne, tohle je čistě karta, která je přístupovým zámkem do elektronického světa financí. Spojí se s tvým kontem u Sally a vezme danou částku z tvého účtu nebo tam danou částku uloží. V magickém světě v obchodě stačí hůlkou majitele karty napsat číslovku počtu galeonů s velkým G na konci, sprců s malým s na konci a počet cvrčku na konci s malým c a pod kartou se objeví skrz přemístění požadovaná částka. To samé zpět. Sally našla způsob jak přemisťovat magicky galeony. Sally a její banka je první kouzelnická banka ve světě co dává tuto možnost každému klientovi jejich banky. Já a Gregory jí máme také a vlastně všichni z Bradavické armády a mnoho dalších kouzelníků. A dokáže skrz magii ukrytou v kartě automaticky přepočítat galeony na libry a další měny. Kouzelné řešení od Sally. Ona je génius, holka. Gringottovi tohle zatím nebo možná nikdy nenabídnou a tak Sally má silnou pozici na Magickém finančním trhu. Je takovou průkopnicí, což k ní sedí, vždyť má hůlku z Vlašského ořechu. Jak řekl nedávno Olivander, který si ten vynález hodně pochvaluje také, hůlka průkopníků a vynálezců. A to Sally je, krom toho, že je skvělá obchodnice." Řekla Angelina.

,,Jenom si musí člověk pamatovat bezpečnostní kód, pro vstup té karty do finančního světa. Něco jako klíček k trezoru. Však i já jsem si ho zapamatoval. Takže tak těžké to není. Je to pár číslic." Řekl Gregory.

,,A díky Billovi Weasleymu a ministrovi kouzel no nesmíme zapomenout na její veličenstvo britskou královnu a ministra financí posílil galeon na 140 liber za galeon. Takže díky Sally a Billovi vlastně poprvé za historii je Kouzelnický svět Velké Británie v kladných číslech." Řekla Angelina.

Vincent koukal jako opařený. Tak to si nesnil ani v nejdivočejších snech.

,,A pak je tu pan Snape." Řekla Angelina a přistrčila další obálku k Vincetovi.

Ten otevřel a poznal ihned úzký rukopis jeho bývalého kolejního ředitele.

,,Vážený Vincente Forde,

Tímto se ještě jednou omlouvám, za životní komplikaci, v kterou vás uvedl můj experimentální lektvar. Mohu vám tímto oznámit s pro klid na mé duši v tomto experimentu nadále pokračovat nehodlám a přenechám to generacím následujících lektvaristů, které přijdou po mne a budou mít zájem jistě už tou dobou zaprášené složky otevřít a pustit plamen pod kotlíkem. Však to způsobilo tři nevratné přeměny a já si už s mou duší nechci dovolit žádného dalšího člověka, kterého stihne stejný osud. Však tím pádem raději nechám i vaši přeměnu jako konečnou. Vy však máte odvahu se za svůj život prát ať je jakýkoliv a jistě i s tímto obtížným osudem se popasujete. Však to zvládly dva lidé před vámi, tak i vy. V to věřím. A jako nový směr mé lektvaritické kariéry jsem si vymínil především zpřístupnit s ohledem na věk těchto publikací nové učebnice pro studium lektvaristické vědy zvlášť pro Bradavickou školu a další základní magické vzdělávací instituce. Už jako profesor jsem poznal, že tyto publikace jsou zastaralé a nevyhovující a tak hodlám celou tu hromadu knih ve které se studenti nevyznali a vyčistit od malicherností a balastu starého jazyka jenž používali autoři minulých století a dekád a vytvořit ucelený celek, který ukáže Lektvary jako učební subjekt, který lze naučit a dokonce v něm student muže nalézt zalíbení a vášeň. Doufám, že můj další projekt bude o to úspěšnější, že přivede zpět studenty ke kotlíkům a válkám na hladině lektvarů. Byl bych nadšen, kdyby se mi to povedlo. A vám Vincente posílám malé odškodné, protože jsem vás poškodil jako nekompetentní profesor a jako nekompetentní vědec projektu, kterého jste byl součástí částku pro vás a vaší dceru Evu. Jde o hodnotu tisíc galeonů připsané na váš finanční účet u Smithových. Užijte tyto finance dobře jak do vaší budoucnosti tak do budoucnosti vaší dcery. S přáním lepších stránek života

Mistr lektvaristické vědy Severus Tobias Snape"

Vincent dopis dočetl a byl znovu překvapen.

,,Proč mi dává pan Snape peníze." Řekl skoro nechápavě Vincent.

,,No cítil se trochu vinen." Řekl Gregory.

,,Spíš až po uši Gregory. Takže když si to spočítáme, tak máš peněz dost a můžeš zde začít nový život, i když jsi v jiném těle Vincente." Řekla Angelina.

,,Mi tě v tom budeme podporovat." Dodal Gregory.

,,Děkuji." Řekl tiše Vincent.

,,No Draco řekl, že jsem s Angí hodně nebezpečná kombinace. Dokážeme si vydupat nemožné." Uchechtl se Gregory.

,,Dupity dup." Dodala Angelina.

,,A to s těmi učebnicemi, to myslí pan Snape vážně, to hodlá přepisovat všechny učebnice a knížky z učiva Lektvarů? To bude pořádně dlouhá práce." Řekl Vincent.

,,To jsem mu navrhla já a on se chytil na to jako pstruh na udici. Měla jsem s ním rozsáhlý rozhovor. Kdyby tak jistá Hermiona Grangerová věděla co jsem provedla." Usmála se Angelina.

,,Angí je pořádně nebezpečná když promluví, nasadit brouka do hlavy našemu bývalému kolejnímu řediteli neumí každý a já už vůbec." Řekl Gregory a dodal.

,,Faktem je, že učebnice byly otřesné a staré, i když možná nové jako vydání."

,,A hodně záleželo na profesorovy a jeho výkladu. Však každý žák by měl krom profesora mít i učebnici, kde nalezne odpovědi, když se jich od profesora nedočká v spojení, které on pochopí." Řekla Angelina.

Vincent se rozesmál.

,,Neříkej mi Gregory…" Vincent se otočil na kamaráda ,,že Angelina, no tvá Angelína, fušuje do lektvarů a radí zrovna Severusi Snapovi?"

,,Promiň Vincente, ale já mám NKŮ a OVCE z Lektvaru, takže mne pan Snape pokládá za způsobilou se na toto téma se mnou bavit podobně jako George." Řekla Angelina.

,,Pardon cože?!" Ptal se Vincent.

,,Tak jako dvojčata jsem si udělala výlet do Krásnohůlek a dodatečně složila OVCE lektvarů, Obrany proti černé magii, které mi Ministerstvem kouzel Velké Británie kvůli poznámce o mém nevhodném chování k profesorce Umbrigrové neumožnilo. Však když jsem měla potvrzené OVCE od Krásnohůlek a Francouzského ministerstva kouzel, tak to naše ani nemuklo. Nechtělo mít problémy. S tím, že to neschválila ženská, která ty OVCE v daných předmětech neměla, to by bídně pohořeli. Jako poslední instanci bych použila jméno mé prababičky Millicent Bangoldové a bylo by peklo horoucí na zemi. Člověk musí vědět kam zaklepat na dveře, aby se otevřely." Řekla Angelina.

Vincent si pořádně uvědomil, že Angelina je na Nebelvírku schopna takových mini politických tahů, že by jeden Zmijozel za ní obdivem ohlížel.

,,A teď ještě jednu akci, mám naplánovanou s tebou Vincente. Malý nákup pro Evičku, při kterém tě chci mít sebou. A musí tě také naučit zacházet s kreditní kartou." Řekla Angelina.

,,Nákup čeho, Evička má celkem vše." Řekl Vincent.

,,Chybí jí její limuzína." Mínil Gregory.

,,Pardon cože?" Ptal se Vincent, který Gregoryho nepochopil.

,,Kočárek. Na základně byla nošena jako vzácné zboží vždy v náručí, ale jistě Evička chce poznat i svět jinak." Mínila Angelina.

Vincent se plácl do čela, že ho to samo nenapadlo. Ano to byla důležitá věc, která zatím chyběla a to byl Evičce měsíc a pár dní! Hodně hloupé od něho.

Denis Crevrey po vydatném spánku a vydatné anglické snídani ve svém rodném domě ve svém pokoji zjistil, že jeho šatník postrádá vhodné věci na jeho výpravu do Ruska. Poškrábal se hlavě a vylovil tedy ze zavazadla peněženku s jistým obnosem, který se mu tam objevoval skrz podporu tohoto projektu nebo mise od Ministra kouzel. Hm byly tam libry i galeony, jak dobře. Rozloučil se mámou, že jede na nákupy. Také jel a do Londýna. Štrádoval centrem, aby se nejprve zastavil v normálním pánském krejčovství kde si koupil oblek. Kravatu a ani motýlka k tomu k překvapení krejčího nechtěl. Nebude třeba. Následně zašel do Příčné ulice, kde si pořídil dva hábity s magickou úpravou proti ohni a také boty z dračí kůže. Ty stály poměrně hodně a to zvolil model z velškého zeleného, který byl poměrně hojný a tím pádem z jeho kůže byly výrobky lacinější. Pak pod novým tmavě modrým hábitem prošel do Obrtlé ulice a zastavil se před nožířstvým a výrobcem nožů a dýk. V tom krámku po krátkém smlouváním s místním dědkem si pořídil lovecký nůž s kostěnou rukojetí. Ostatní věci si pořídí až na místě, rozhodl se Denis. S tímto nákupem se tudíž objevil doma a rovnou si to úhledně zabalil do své cestovní tašky. Obyčejná sportovní taška, kterou vybavil užitečnými kouzli z Bradavic a Havaje. Následně si důkladně přečetl Denní věštec a podíval se na hodinky. Hm čtvrt na pět, to už by ten starý pán mohl být vzhůru. Denis dole popadl domácí telefon a i se šnůrou ho dotáhl na záchod v přízemí kde se zamkl. Pak vytočil mezinárodní číslo, které znal do útrob Ruského federativního státu rovnou do matičky Moskvy. Mamka možná bude naštvaná za účet za telefon, ale on nechtěl pak čekat v Rusku na věci, které potřeboval a starý bastard mu jistě dané věcičky rád zajistí, když zjistí, že mu něco z toho kápne. Čekal minutu a půl, skoro by to rád zavěsil, když se ozval postarší hlas v ruštině a ptal se kdo že to volá.

Denis moc ruštinu neovládal, jenom pár slovíček, ale prostě řekl ,,Spratek Andrsona."

Okamžik bylo na druhém konci linky bylo slyšet něco jako škroukání a nádech a výdech, ale pak se ozvala angličtina.

,,To jako z Havaje?" Ptal se.

,,Nikoliv z rodné hroudy Vladivode. Řeším jeden domácí problém a dokonce i s požehnáním vyšších míst." Řekl Denis.

,,O jakých místech se bavíme siniy glaz?" Ptal se hlas.

,,Úředních, mají tu problém s bankou, co hodlá je jim utrhnout hlavu." Řekl Denis.

,,Ach bankéř chápu molodoy chelovek!" Řekl s veselým hlasem ten člověk.

,,A jak může starý khorosho Vladivod pomoci?" Ptal se v zápětí.

,,Mám keš však nemám prostředky na vyrovnání účtu a ta banka je v tvé rodné zemi Vladivode, tedy pobočka a právě tam sedí člověk, s kterým máme problém. Potřebuji prostředky na vyrovnání účtu, tak aby nezbylo smítko. Na ohňostroj a úklid též a jsem ti to ochoten značně zaplatit, tedy když to nepřeženeš a nenabídneš málo za moc prostředků Valdivode. A musí to kvalitní materiál, však žádná novinka na trhu. Spíše stará ověřená kvalita. Hlavně žádná elektrika." Mínil Denis.

Chvilku bylo ticho na drátě než ticho, než se Vladivod ozval znovu.

,,Jaké množství a kdy?" Ptal se ten starý šizuňk.

,,Dva kufry ohňostroje a nějaký ten východ v pouzdře na hokejky. Aby byl pořádný hokej jako u vás v Rusku. Však hokejky chci s dobrým příslušenstvím a puky též. Do zásoby na sezonu pořádného hokeje. A řekněme zítra odjíždím a u tebe budu v sobotní večer. Tak na večeři se stavím." Řekl Denis.

Zase bylo na lince ticho a bylo slyšet jak starý šizuňk si to škrábe kvůli své skleroze na papír perem.

,,Hm sice trochu na rychlo chceš ten hokej s bankéřem hrát, ale doufám, že budeš mít dobrý zápas, miluji sám hokej postaru. Vezmu něco z Československa a Ukrajiny, tam hrají dobrý hokej a možná Dánsko, ale poslyš siniy glaz, to bude stát. Rád bych za to chtěl tučné sele." Řekl starý šizuňk na konci drátu.

,,Sele dostaneš, to se neboj, že bych neplatil. Řekněme to tak, dostaneš Sira Hublona o váze selete a k tomu krabičku Kubánských doutníků, ano. Bude to dostatečně tučné sele?" Ptal se Denis.

,,Ano to bude stačit." Řekl člověk na druhém drátě a dodal.

,,Když nechceš žádnou novotu, ale klasiku."

,,Fajn uvidíme se v sobotu u tvých lázní. Naviděnou Vladivode a pozdravuj svojí bábušku." Řekl Denis a aniž by čekal odpověď zavěsil telefon.

Znovu se podíval do peněženky. No selátko nebude, to se Vladivod mýlí. Už na tom světě sedí moc dlouho, než aby mu on skládal pod nohy zlaté sele. Pomyslel si vesele Denis Crevrey a vyšel v pozdních hodinách po večeři ven s tím, že se chce projít. Přemístil se však nejprve do Yorku a následně přemisťovacím koridorem do blízkosti Bradavické školy, aby se podíval na krásný západ slunce. Však jenom kvůli západu sluníčka zde nebyl. Vzal si sebou neviditelný plášť, který se dovolením ministra si na nějaký čas půjčil od Harryho Pottera a vešel do školy nepozorován. Věděl kam jít a tak po škole nebloudil. Rovnou do kabinetu profesorky Bablingové, jenž vyučovala starověké runy. Tam otevřel postranní dveře, kde paní profesorka ukrývala magické krystaly ze speciálního využití v runové magii. Jak to Denis věděl? Od třetího ročníku tento předmět měl jako povinně volitelný a byl krom magických tvorů jeho neoblíbenější z těch přibraných předmětů. Vzal si jich pár, nikoliv všechny. Jenom kolik, kolik bude potřebovat v Rusku a znovu tak jak přišel, tak zmizel ze školy. Pro dnešek padla, aby se prospal do růžova a mohl znovu pohodlně cestovat.

Rony Weasleyová dalšího dne, tedy pátku seděla odpoledne už doma a hleděla netrpělivě z okna. Dneska byl tak trošku zvláštní den. Konečně se dostala k pořádnému rozhovoru s Conny, Georgovou snoubenkou za společnosti její léčitelky, ke které chodila kvůli očekávání těch prcků. Poté co Rony jí v myslance ukázala vzpomínky na návštěvu Enza Amrstronga, tak div se léčitelka na místě nekřižovala. Byla z toho totálně vedle, že tak mladá čarodějka jako ona, i přes všechny těžkosti musí ještě její maminka přivést bez pomoci magie na svět. Však Conny jako by ten den byla pozitivní energii nabitá až kam (Rony si myslela, že drahý George se noc předtím přetáhl na jednoho konce postele na druhý) začala vysvětlovat možnosti, které skýtají porody v nekouzelnickém světě. Rony celá nesvá to poslouchala a částečka, která se jmenovala Ronald Weasley by občas ráda blila do odpadkového koše. Conny nakonec přesvědčila i paní léčitelku, aby napsala zprávu, která bude psaná na stroji a jenž bude možno předložit v nekouzelnickém světě u porodní asistentky tedy dully, kterou chtěla Rony dohodit. A tak léčitelka tedy spíše diktovala (moc jí to na stroji nešlo) Conny, zdravotní zprávu, tedy takový deník ohledně těhotenství Rony a s tím pak Conny někam jela. Rony to nevěděla. Prej to potřebuje pro někoho kdo by si na to troufl, tuhle roli převzít. A dneska jí Conny volala do práce, jestli by odpoledne mohla s dotyčnou přijít na čaj s nějakou tou sušenkou. Rony proti tomu nic neměla. Elyson si našla v Chistentendu kamarádku s jménem Melody a zrovna byla s ní a její maminkou Stellou v zoologické zahradě.

A tak čekala, kdy se tu Conny objeví. George byl trošku jak velký grant, když šlo o Conny, nedokázal jí odolat jako ona poslední době zmrzlině (včera si dala smetanovou s vlašskými oříšky) a koupil nedávno své nastávající nové autíčko. Conny starší FIAT ohlásil, že chce na vrakoviště. A tak Rony ani nevěděla pořádně čím Cony přijede. Co se týče jejího Pontiaca, ten zatím seděl v garáži. Ona si zatím s tím břichem netroufla dělat licenci, i když by to byla jistě co se týče znalostí brnkačka. A tak licenci si na místo ní dělal Terry. Však ten Pontiac může být společný ne.

V tom přijelo tmavě červené jak víno autíčko a zaparkovalo před vstupní brankou k domu. Vylezla z něho Conny. Rony se rozhodla vyjít z domu. Stejně měla sandále už nějakou hodinu na sobě, tak mohla ihned vyjít ven. A když vyšla z domu, tak viděla poprvé osobu, která vylezla z strany spolujezdce.

Trochu Rony připomněla skoro se smutkem ta žena Cho Changovou, rozhodně byla to asiatka nebo možná po bližším prohlédnutí míšenka. Rozhodně však bylo vidět, že má v té oblasti předky.

Conny s ní pak šla brankou k ní.

,,Ahoj Rony, rád bych ti představila Tamiku Ficherovou. Tami, to je moje budoucí švagrová a já jí považuji i za kamarádku Lady Ronalda Británie Weasleyová Dáma komandér Britského impéria." Řekla Conny.

Mladá žena po levici Conny se napřímila jako pravítko, když slyšela Rony titul, však Rony máchla rukou a řekla.

,,Conny nech si ten titul od cesty. Už teď mi to leze krkem a doopravdy to hodlám jenom vyplňovat do úředních dokumentů." Řekla Rony.

,,Sorry Rony, já jenom chtěla zachovat dekorum." Řekla Conny.

,,Dáma komandér, jak to, že to nebylo ve správách." Řekla přiškrceně ta mladá žena.

,,Královna si to nepřála, chtěla jenom velice skromný obřad ohledně toho a mne to bylo také recht. Však doopravdy o to Lady moc nestojím. Budu velice ráda za oslovení slečna Weasley nebo jenom Rony." Řekla Rony.

,,Slečna?" Ptala se mladá žena.

,,Jsem jenom zasnoubená." Řekla krátce Rony.

Mladá žena jenom pokývala hlavou a pak si Rony podala ruku.

,,Tamika Zhi Ficherová, jak mne představila má bývalá spolužačka Conny. Ráda tě poznávám Rony tedy. Nikdy s takovým, kdo by měl tak vysoké státní vyznamenání jsem nepracovala." Řekla Tamika.

,,No pro mě je tohle také první zkušenost." Řekla Rony a dala ruku na břicho.

,,Rozumím." Řekla s úsměvem Tamika.

,,Pojďte dál." Řekla Rony a vedla je do domu.

Naštěstí jako moderní čarodějka věci v domě vypadaly normálně jako u nekouzelnického domu a tak Tamika nepoznala rozdíl. Však jakmile vstoupili do obývací lodžie tak jejího hosta zaujala ta nevšední výzdoba stěn v podobě hvězdného nebe a fénixů.

,,Och to je úžasné, kdo vám to Rony maloval? To je úžasné." Řekla a v úžasu si dala ruce přes ústa.

,,Ehm to je moje práce." Řekla Rony.

,,Vážně, vy jste tedy umělkyně?" Ptala se Tamika.

,,Ehm dalo by se říct." Řekla nejistě Rony.

,,Už jsem měla tu čest pracovat s jednou budoucí maminkou, která malovala, ale trochu jinak než vy. Ona byla totiž maskérka pro filmové studio. Zajímavá zkušenost." Řekla Tamika.

,,Aha, mohu nabídnout čaj nebo kávu?" Ptala se Rony.

,,Čaj." Řekla Tamika.

Když byly všechny u stolu s třemi šálky anglického čaje. Tamika vylovila ze své aktovky tu správu, kterou nechala léčitelkou zhotovit Conny.

Tamika jí přejela po hřbetu a řekla.

,,Víte co mi Rony vzalo dech? Ne, že by dvojčata byla kde jaká vzácnost, ale u vás v rodině je dědičná predizpozice díky tomu, co je v té zprávě napsáno, skoro sedmdesát procent. Mít bratry dvojčaty, strýce dvojčata a dědečka z dvojčat, to se málo kdy vidí. Skoro hádám, že i mé kamarádce Conny by se mohlo stát, že bude mít dvojčátka se svým chlapem. Skutečný potenciál má vaše rodina na mnohočetná těhotenství, krom té nebývalé plodnosti ve vaší rodině. Je to pravda a máte šest sourozenců?" Ptala se Tamika.

,,Jo to je pravda, mám pět bratrů a jednu mladší sestřičku. No už mám synovce a neteř. Oba jsou ještě mimča." Řekla Rony.

,,No vaše maminka bude vysoce vytížená babička v budoucnu předpovídám. Měla by si v příštích letech pořídit důkladný kalendář ohledně narozenin." Řekla Tamika.

Rony si pomyslela, jo to se o naší rodině říká hodně dlouho, že nás je jako lučních kobylek.

,,Jinak jak jsem si přečetla celou zprávu, tak nemám žádné obavy, že by jste to nezvládly a tím míním vás Rony i vaše miminka. Zatím prožíváte skutečně přepychové těhotenství ve vší upřímnosti. Všechny menší problémy co vás provází jsou zatím zcela v normě. Ano ta nezvaná návštěva, která se vám vloupala do domu a vám způsobila skutečně hrozný úlek. Ale byla to jenom epizoda a jinak se nic závažného nestalo, což mohu říci, že mne jako studovaného člověka a člověka moc těší. Bohužel ne každá budoucí maminka má štěstí mít takové prožití tohoto období v takovém klidu." Řekla Tamika.

Rony se na ní překvapeně pohlédla. Klid, jí to jako klid nepřišlo. Stále se něco dělo.

,,A máte ještě jedno obrovské štěstí. Na milují rodinu, jak jste řekla snoubence a vlastní zázemí, finanční stabilitu a to v poměrně mladém věku. To vše v kompletním balíku se moc nevidí." Řekla Tamika.

Rony mlčela, protože si uvědomila, že jistý podíl, na tom jak dopadla například Cho či ta Daphné Greengrásova měla jejich osamělost. Ona možná měla smůlu v jiném ohledu ale štěstí v jiném.

,,A jistě bych řekla zatím z mé jenom několikaleté zkušenosti a doslechu, že maminky dvojčátek, zvláště párečku se těší na své potomky docela dost, protože pro ně to znamená, že budou mít jak holčičku, kterou chce většina maminek a chlapečka, kterého povětšinou radostí uvítá tatínek. Tedy další takový komplet. Však dost mluvení v radostném očekávaní." Řekla Tamika a napila se čaje.

,,Od teď jako vaše porodní asistentka, tedy jinak řečeno dulla vás budu připravovat na samotný příchod miminek. Jejich velký den D, jak tomu s radostí říkají Britky. A vy patříte mezi ty statečné ženské, které chtějí přivést svoje dítka na svět zcela přirozeně. Některé si na to troufnou a některé nakonec nemohou. Však když půjde vše jak po provázku, tak jistě nás čeká spíše nevšedně krásný den D. A vám Rony by to mohlo ještě vyjít klidně i na Hallowen. Což by bylo skutečně originální, jak pro mne tak pro vás." Řekla Tamika.

Rony byla trochu tou možnosti vyděšená. Hallowen nikdy v jejím životě nějak zdárně nevyšel a vždy se něco závažného stalo. Horský troll, Otevření Tajemné komnaty, Vloupání Siriuse Blacka do klučičí ložnice, Harry v turnaji Tří kouzelníků a vlastně neexistoval rok, kdyby se něco na Hallowen nestalo. A narození miminek v tento den, jí přišlo jak skutečně hrozná věc. Raději si přála, aby tam nějaký čas posečkali déle s jejich příchodem na svět.

Následoval další výklad a rozhovor s Tamikou na další témata a Rony se jí přestala ostýchat. Vzhledem, k tomu, že Conny Tamiku jistě dobře znala a vlastně se chovala jako kamarádka k ní, tak Rony i s klidem vypověděla ten ten zajímavý kup, co pro ní dělal George. Proč se nepobavit na účet svého bráchy.

Tamika se zasmála.

,,Jak vidím Conny, ty toho svého miláčka, krmíš vlastními vědomostmi. Tak když tě náhodou hodí do jiného stavu, tak bude něco jako tvá dulla rovnou." Řekla na adresu Conny Tamika.

,,Není to na škodu a rodina je tak rozsáhlá, že se může k něčemu klidně připlést jako slepý k houslím. Nebude mít ostudu a já mohu být pyšná, že mu nevadí, co dělám a radosti a strasti žen mu nevadí. Co víc si můžu jako ženská přát, než takového ideálního chlapa." Řekla Conny.

Rony se ušklíbla, však Conny měla pravdu. George není žádný pitomec, ohledně rodinných příslušníku a držel rodinu, když měl někdo problémy pohromadě. Pomohl rodičům, hlavně mámě i taťkovi s Leonem. Přes Conny dával podporu Billovi a Fleur ohledně příchodu jejich malé, s jeho znovuzrozeným dvojčetem se skoro ihned vypořádal, Percymu dokonce zachránil život a jemu byl vlastně od začátku této odysei velkou podporou a Ginny také podporoval i když ho třeba štvala. Stál za všemi a nikdy za to nic nechtěl a vždy šel na to s humorem. Takový vazník rodiny, který je držel pohromadě lépe než kdy mamka. Jo to byl George Weasley. A Conny měla ještě pravdu v jednom, George vždy choval holkám slušně. A to už na Bradavicích. Sice možná smíšek, ale rozhodně by se dalo říct o Georgi říct, že z bratru po Billovi je největší gentleman, který rozhodně neviděl v ženách jenom vařečku a utěrku, ale sportovkyně, vědkyně, léčitelky, bystrozorky, političky, právničky no a matky. V tom byl skutečně pokrokový člověk Magického světa.

Rony si to uvědomila pořádně, až asi za měsíc kdy se dostala do tohoto těla na trvalo, že i ona jako žena muže zvednout hlas, který bude slyšet. I když takové vokály jako Hermiona ani zdaleka neměla. Ta uměla zařvat tak, že z Bradavic to bylo slyšet až do Prasinek, když na to přišlo.

Pak Tamika trochu vyprávěla o sobě, no že je z Oxfordu jako Conny, že obě chodily na stejnou primárku a jsou od té doby kamarádky, ale studijní cesty je rozdělily. Pak se sešly u jednoho narození (předčasného, ale nakonec šťastného) jako kolegyně. A Tamika byla o 7 měsíců mladší než Conny a byla na rozdíl od ní jedináček. Její maminka byla doopravdy z Číny, ale tatínek byl Brit. Tedy ona získala kvůli politickým neshodám jenom jedno občanství a byla Britka. Tedy Tamika byla něco jako Leon. A tak krátce řekla příběh Leona Tamice a ta byla trochu pohoršená a řekla, že Cho by udělala lépe zůstat zde v Británii, nikoliv odjet do země předku, však ona její osud nezmění a hlavně přeje krásné dětství Leonovi s babičkou a dědou.

Však u tohoto pohodového rozhovoru se rozhořel nenadále oheň v krbu zelenými plameny a překvapení Rony a Conny a úleku Tamiky vylezl z krbu člověk. Rovnou z plamenů.

,,Ehm Rony, jenom vracím tu půjčenou knížku." Řekl Harry Potter a v rukou držel pořádnou knihu, jenž mu půjčila Rony na začátku měsíce.

,,Aaaa! Co jako to má znamenat?! On vystoupil z plamenů?!" Řekla vyděšeně Tamika a vzala za ramena Conny.

,,Harry Jamesi Pottere! To nemůžeš se přemístit a zaklepat! Jako slušný člověk!" Křikla Rony zlostí a máchla rukou.

Jistý Harry Potter stále od doby očekávaní malé Victorie Fleur nepochopil, že budoucí kouzelnické maminky by neměl za žádný okolností rozčilovat. Vznesl se do vzduchu a narazil šiškou do stropu a následně se na strop přilepil jako žvýkačka. Knížka s buch spadla na podlahu.

,,Auu!" Zavil Harry ale byl přilepen ke stropu.

Zlost Rony Weasleyové jak rychle přišla tak odešla.

,,Merline, promiň Harry, já nechtěla. Finnite a Everestatim." Řekla Rony kouzla bez hůlkově.

Harry se jako pírko snesl k podlaze. Chvilku mu trvalo než se postavil na obě člověčí.

,,Stává se často, že takto někoho zvedneš do vzduchu Rony?" Ptal se Harry.

,,Ani ne, naposled jsem omylem zvedla do vzduchu jednoho zákazníka. Chtěl odejít bez placení." Řekla Rony a máchnutím ruky si přivolala knížku, aby se pro ní nemusela ohýbat.

,,Ehm Rony, máme tu menší problém." Ozvala se Conny, které se jako klíště držela Tamika.

Rony se otočila na ty dvě a uvědomila si ten problém mžiku okamžiku.

,,A do Morganiny prdele, ta tvoje božská návštěva Harry skutečně vyděsila tu mojí. Ty máš tedy posraný načasovaní." Řekla Rony a hlasitě si povzdechla.

,,Co jste zač?" Ptala se tiše a vyděšeně Tamika.

,,Nu pokud Tamiko věříš v magii, tak Rony je čarodějka a Harry tady je kouzelník." Vzala to jednoduše Conny.

,,Pardon cože?" Ptala se Tamika.

,,Magicky nadaný lid, však jsi viděla co udělala Rony." Řekla Conny.

,,Ty Conny také?" Ptala se Tamika.

,,Já ne, jenom můj snoubenec George, je kouzelník, ale on a Rony jsou kouzelnické rodiny. Tam kouzlí všichni." Řekla Conny.

,,Ehm doopravdy, není to nějaká televizní show ze skrytou kamerou?" Ptala se Tamika.

,,Ne." Zakroutila hlavou Conny.

,,No už mě jednou něco takového postihlo, no skrytá kamera, ale asi to ono není. Takže magie existuje, čáry, kouzelní tvorové a elfové jako z Tolkiena?" Ptala se Tamika.

,,Ne vše jako v knížkách od různých autorů, ale kouzla a tvorové magie existují." Řekla Rony.

,,Takže ty jsi čarodějka Rony, ale na co potřebuješ mne ne kouzelnici jako dullu. To to v magickém světě nemáte?" Ptala se Tamika a pustila se Conny.

Rony byla trochu tou osobou zaskočená. Jak magii lehce vzala. Dokonce i vedle stojící Harry na tu osobu překvapeně zamrkal.

,,To je tak, jak vidíš, tak když se naštvu, tak moje magie jedná sama od sebe a já jí mám docela dost a tím že čekám dvojčata, ještě víc. Mým miminkům se tvoří čemu kouzelnici říkají magické jádro, ze kterého čerpáme svojí magickou sílu. A až přijde jak ty říkáš, den D, a oni budou chtít na svět, tak budu magicky nadaným lidem nebezpečná. Mohla bych zničit jejich magii nebo je ohrozit na životě a to nevím jak budu reagovat na moderní medicínu, jako léky a jehly při tom. A já nechci nikomu ublížit a tak Conny se mi rozhodla pomoci, ale ona se stará o nedonošené děti a ne o budoucí maminky, proto požádala o pomoc asi tebe, protože ti věří. A já možná jsem nebezpečná magicky nadaným lidem až to přijde, ale těm bez magie ne." Snažila to nějak vysvětlit Rony.

Tamika na ní vykulila svoje kukadla jako morče. Pak se popadla šálek s čajem a nalila na jeden zátah do sebe zbytek.

,,Myslím, že jsi mi Conny dohodila pořádně zajímavou práci. Už jsem měla kostymérku, operní pěvkyni, entomoložku, maminku s trojčaty, kapitánku letadla a baletku, ale skutečnou čarodějku, tak to je myslím vrchol , předčasný vrchol kariéry! A ještě s dvojčaty." Řekla Tamika po dopití čaje.

Přidáno 17.10.2020