Kapitola 4 – Ďábleská setkání
Hermiona Grangerová s mírným mdlým pocitem v břiše šla chodbou Azkabánu po boku té nově nalezené sestřičky Nevilla Longbottoma Mallory. Nepokládala to za dobrý nápad, aby ta holka rovnou šla bez pozvání na návštěvu své biologické matky, ale Mallory řekla, že to bude tak lepší. Hermiona ten pocit rozhodně neměla.
Měla pocit, že toho ta novinářská mrcha využije.
Vešly do cely, která sloužila jako místo pro návštěvy a výslechy. Rita Holoubková sem měla být přivedena. Také byla. No od doby co tu Rita byla, její načančanost dost pohasla a zbylo jenom to, co jí dala příroda sama. Což bylo uboze málo. Rita Holoubková bez svých podpatků byla tak velká jako Hermiona nebo snad dokonce i menší. Bez svého dobře střiženého a barvou přetékajícího kostýmku byla velice tenká žena, které by se nedostalo pozornosti. Byla šedá myš v šedém úboru. Svoje brýle mohla si ponechat, protože bez nich byla jako krtek slepá, ale líčidla beze zbytku jí byla zabavená, takže Ritina tvář byla povážlivě povadlá a kolem úst a očí protkaná vráskami, krom těch vaků pod očima. Vlasy, které byly vždy upravené a kouzlem obarvené na zlatou blond, byly stejně jako její postava nevýrazná hnědavá směs s pár šedinami kolem uší a čela. Stále však její oči pozorovaly okolí s určitým pohledem šelmy, která hodlá zaútočit, i když jen novinářským brkem.
,,Zdravím Rito." Řekla krátce Hermiona a pohlédla s kyselým pohledem na Ritu Holoubkovou.
,,Zdravíčko Grangerová, mohu se zeptat, co je důvod, tvého výletu sem a koho sem vedeš?" Ptala se přeslazeně Rita Holloubková.
,,Jdu dodržet dohodu za tvoje informace." Řekla krátce a úsečně Hermiona.
,,Och." Řekla Rita napřímila se na židli.
,,Však Denní věštec nedržíš Grangerová, tak jakou část dohody myslíš?" Ptala se Rita.
,,Tu ohledně tvé dcery." Řekla Hermiona v tu chvilku.
,,Myslím, že nerozumím." Řekla Rita.
V tu chvíli se ozvala bez vyznání Mallory.
,,Rozumíte dobře madam Holoubková, v rámci vyšetřování, jenž probíhá na britské půdě s jistým kriminálním živlem, jenž zdejším lidem motá hlavy a krade co může, jste zde s Hermionou Grangerovou uzavřela dohodu o výměně informací. Prozradila jste svého bývalého zaměstnance jako člena této organizace a poskytla další indicie v tom to případě. Však ne všechny byly správné, což jste však nemohla vědět. A na oplátku zde Hermiona měla poskytnout vašemu egu to potěšení a uvést vás jako pomocnou sílu při vyšetřování tohoto případu a najít vaší dceru, kterou jste odevzdala k adopci po jejím narození."
Rita se zašklebila a optala se.
,,A vy jste kdo?" Ptala se Mallory.
,,Dobrá otázka madam Holoubková, ale tu si zodpovězte sama. Já tu jsem jenom jako doprovod a člověk jenž upřesní vaší pozici a vyvrátí vašemu egu bulvární novinářky jazýček ve vyšetřování, které stále běží." Mínila chladně Mallory.
,,Jaká pozice?" Ptala se Rita.
,,Totiž žádná, vaše informace vlastně totiž nepotřebujeme. Došly bychom k tomu také přes jiný zdroj. Přesnější než vy madam Holoubková. Tudíž vzhledem k povaze úmluvy s Hermionou Grangerovou, žádný článek s vaším jménem nebude." Mínila s úsměvem Mallory.
Hermiona trochu překvapeně hleděla na Mallory. Ona svojí biologickou matku převezla.
Rita Holoubková zúžila rty a pohled na Mallory.
,,Mohu poskytnout další informace, ohledně Božža a té jeho Galiny." Řekla Rita.
,,Jsou to malé ryby, které jsou pro případ asi tak zajímavé, jako mne zajímavá co dnes podávají v Azkabánu k večeři." Mínila otráveně Mallory.
Rita mírně pootevřela ústa.
,,Tímto vaše informace ztratily hodnotu. Vaše hodnota zde je mírně řečeno asi tak jeden ten kouzelnický srpec madam Holoubková." Řekla Mallory a zvedla se židle.
,,Ale, ale, ale …" Hledala slova Rita Holoubková.
,,Tímto se naše cesty madam Holoubková rozcházejí. Hermiono pojď, jdeme. Nehodlám tu zbytečně trávit čas, který můžu zužitkovat jinak." Řekla Mallory.
Hermiona jenom kývla a zvedla se židle také.
Rita Holoubková nasadila zděšený výraz, když odcházely z cely.
,,Ale ty jsi mi to Grangerová slíbila! Slíbila, že nejdeš Mallory!" Křikla za ní Rita Holoubková.
Mallory možná už byla na chodbě, ale Hermiona zavírala dveře sama namísto bystrozora.
A s úsměvem v hlase Ritě samozřejmě odpověděla.
,,Já jí našla Rito drahoušku. Našla a přivedla až sem. Nazdar brouku, měj se."
Hermiona, která sem šla s mdlým pocitem v břiše, teď šla chodbou Azkabánu s úsměvem na rtech.Užívala si v mysli šokovaný a překvapený výraz Rity Holoubkové. Ta až v té chvíli pochopila, kdo ta druhá návštěva byla. Její vlastní dcera Mallory.
Denis Crevrey čas v letadle cestou do Moskvy využil tím, že se bavil dobrou knihou a také spánkem. Místní jídlo podávané na palubě nestálo za moc. Areoflot mohl trochu na kvalitě jídla přidat, když už to vydává za mezinárodní kuchyni. Jakmile vstoupil na Ruskou půdu, došel si na místní veřejné záchodky. Přitom obral jednoho místního o peněženku a v záchodové kabince vybral hotovost. Zbytek spláchl do záchodu. Takto nemusel ihned měnit měnu a mohl si objednat taxíka z letiště.
Pak však dal na oplátku tučné dýžko taxikáři. Ti lidé měli hrozně důležitou práci a Denis si jich cenil. Z letiště Moskva-Vnukovo odjel taxíkem do centra Moskvy. Konkrétně do blízkosti Kremlu na doporučení taxikáře do Hotelu Metropol. Byl to velice starý hotel, ale vnitřek překvapil. Velmi luxusně zařízený a ani ne tak drahý. Pro Denise krátký pobyt v Moskvě dostačující. Po večeři v restauraci hotelu šel na svůj pokoj se převléci do obleku, který si zakoupil v Londýně a připravit si vše potřebné. Kufřík, který vzal z půdy rodného domu a zmenšil ho na cestu, znovu zvětšil na původní velikost. Dal do něho kouzelně upravené bankovky. Ano měl připravené siry Hublony, tedy bankovky s hodnotou padesáti liber šterlinku po okraj naplněný kufr, ale ne všechny byly pravé. Vlastně jenom ty na vrchu a ostatní byly ledabylé padělky udělané kouzlem. Na opasek zavěsil pouzdro z loveckým nožem a pak ho překryl zastíracím kouzlem. Do kapes si dal zmenšený pytlík s runovými krystaly a pak se podíval se na sebe do zrcadla.
,,No tohle je rozhodně Denis Crevrey." Řekl sám sobě a sám na sebe se ušklíbl.
Párkrát máchl hůlkou kolem obličeje. Jeho vlasy mírně povyrostly a ztmavly skoro až do světle hnědé barvy a Denis ještě přidal až vlasy měl skoro tmavě hnědé. Protáhl si trochu nos a nechal zestárnout obličej, aby rozhodně nevypadal na patnáct let. Jinak by se těžko dostal do Vladivodových lázní. Promnul si mírně zarostlou tvář.
,,Ahojky Thomasi Collinsi, vítej zpět." Usmál se sám sebe do zrcadla.
Popadl kufr, vyšel a zamkl hotelový pokoj. Vyšel bočním východem přes garáže hotelu a na ulici naproti hotelu si znovu stopl taxi. Pak po krkolomné konzervaci s taxikářem zamířil k lázním Vladivoda Astinova. Lázně to byl skvělý název podniku starého přítele Andrsona, spíš to byl bordel a taneční klub. Však pro VIP hosty a přátele (obchodní spojence) dole v útrobách byly skutečně lázně, tedy bazénky, sauna a tak dál. Dennis tu byl jenom jednou s Andrsonem, ale však věděl, jak to tu chodí z Malcomova popisu. A tak když vylezl z taxíku a zaplatil taxikáři a hleděl s despektem na tu budovu. Kdokoliv z Británie by tyhle lázně na jejich půdě nechtěl mít ani za nic.
Místo aby šel jako většina těch lidiček ve věku jeho bratra či Harryho Pottera přes hlavní vchod, kde si ověřovali dvě lamželeza jejich zletilost, tak šel do uličky, kde byl vchod pro zvláštní návštěvy. Však těsně předtím se zastavil a z uličky jednoduše zmizel. Přemístil se na střechu budovy. Usmál se do široka, když viděl prázdnou nádrž, kdysi používanou na vytápění budovy plynem. Denis do ní kouzly nalil vodu a tu pak přeměnil na letecký vysokooktanový benzín. První část úspěšně uskutečněna. Poté tam umístil runové krystaly a jeden rovnou hodil do benzínu. Pak se přemístil znovu do uličky a šel o něco lehčí ke vchodu pro speciální hosty. I tam byla Vladivodova ochranná stráž.
,,Zdravím pánové, jdu v zájmu obchodního styku za panem Vladivodem. Jsem ohlášen jako Thomas Collins." Mínil vesele Dennis.
Ostraha se na sebe podívala a jeden do vysílačky se hned ptal, jestli je to v pořádku o kus dál v útrobách lázní.
Dennis nemarnil čas a neverbálně jednomu z ochranky vzal zbraň. Tu obratně zmenšil na miniaturu a dal si jí do kapsy od kalhot.
,,Okej mladej, jsi ohlášený. Jdi rovnou do salonku a nezdržuj se." Řekl jeden z chlapů z ochranky.
Dennis kývl, že rozumí a vešel. Byl zaplaven září světel ze světelného systému tanečního klubu. Bylo narváno a všude byla se motající se a pohupující lidská těla v rytmu hudby. U baru také bylo plno, ale to Dennise nezajímalo. V spoře osvětlené chodbičce si znovu zvětšil zbraň a šel dál do salonku. Vešel a podíval se zpříma do očí Vladivoda Astinova, jednoho z baronů Moskevského podsvětí. Vladivod na svou funkci nevypadal, už to byl starý pán. Jak doopravdy starý byl, Dennis nevěděl, odhadoval mu tak sedmdesát či rovnou osmdesát. Doopravdy kmet mezi mafiány.
,,Zdravým Thomasi, dlouho jsem tě neviděl na vlastní oči." Pozdravil ho Vladivod.
,,Nápodobně." Řekl Dennis a dodal.
,,Máš vše potřebné o co jsem tě požádal telefonicky pro můj podnik zde v Rusi?" Ptal se Dennis.
,,Ano." Řekl Vladivod a vstal ze svého křesla a pokynul Dennisi, aby ho následoval do další místnosti.
Dennis šel tedy za ním.
,,Malcom říkal, že jsi zmizel, mluvil jsem s ním. Shání se po tobě a lidech, co byli na Havaji." Řekl Vladivod a šel rázným krokem malou chodbou.
,,Fakticky, já myslel, že ví, že mám také nějaké rodinné záležitosti v rodné Británii a ty hodlám vyřídit." Mínil Dennis.
,,Ano, ta rodinná záležitost." Otevřel dveře Vladivod a sám vešel jako první.
V tomto pokoji krom soukromého baru byly i věci o které Dennis žádal. Tady dva kufry jistě plné a dvě pouzdra na hokejky a pak normální batoh na tůry, jistý plný příslušenství.
,,Sehnal jsem vše, hochu, jak vidíš." Řekl Vladivod.
Dennis přešel ke stolu, když v tom ho zastavila ruku Vladivoda.
,,Malcom říkal, že mám zjistit jestli nejedeš náhodou v nějaké levárně pro úřady, Thomasi. Takže hochu vyklop, koho hodláš potopiti?" Ptal se Vladivod.
,,Řeknu to tak, pomáhám příteli mého staršího bratra a jeho přátelům, kteří se dostali do konfliktu s jistou bankou, mezinárodní bankou, která hodlá je a jejich rodiny odstranit z povrchu zemského Vladivode, více říkat ti nebudu. Není to tvá záležitost, ale čistě má a nikoho jiného." Řekl Dennis.
Vladivod se ušklíbl.
,,Neřekneš dobrá, pak však žádný obchod mladíčku, Vladivod takto neobchoduje a Malcoma tě má ve skutečnosti za mrtvého muže." Řekl Vladivod.
Dennis však s tím počítal. Vytáhl zbraň, a než mohl starý páprda něco podniknout měl kulku v břiše.
,,Ty mizero!" Vykřikl Vladivod a musel si zakrýt své zranění rukou, jak z něho crčela krev.
Dennis však vystřelil podruhé a rovnou do Vladivodovi hlavy, takže starý pán se svalil mrtev na podlahu svého krásného soukromého baru.
Dennis otevřel a zkontroloval obsah kufrů, pouzder na hokejky a dále i batohu, jestli tam vše je, co chtěl. Dennis si zmenšil jak kufry tak pouzdra a dal si obojí do ruksaku a ten na záda. Sehnul se nad Vladivodem a zavřel mu víčka.
,,Spinkej." Řekl s úsměvem.
Pak se chtěl přemístit, ale nešlo mu to.
,,Proti přemisťovací kouzla a tady? Musí vědět, že jsem kouzelník." Řekl sám sobě Dennis.
V tom se vřítili do té místnosti dva chlapy z ochranky Vladivoda. Ti jak viděli jejich šéfa v kaluži krve, tak jeden na něho namířil rovnou Škorpiona ( malý ČS samopal) a druhý k překvapení Dennise hůlku.
,,Ty anglický zmetku." Zavrčel ten se samopalem.
,,Mohu vědět pánové co jako máte v plánu?" Ptal se Dennis.
,,No co asi ty malý spratku, zabít tě." Dodal ten druhý a Dennis si všiml i v chabém světle místnosti podobnosti toho kouzelníka s jiným, už dávno mrtvým.
,,Dohlov?" Optal se Dennis.
Kouzelník překvapeně něho pohlédl.
,,Jak víš spratku mé jméno?" Ptal se.
,,Znal jsem tvého příbuzného hm Antonina, znám i jeho vraha a musím uznat, že tvůj příbuzný byl nehezká mrtvola." Řekl Dennis konzervačním tonem.
,,Antonin, ty zkurvenče, ty jsi jeden z těch pošahaných Britů. Ti co zabili mého staršího bratra!" Zavrčel kouzelník a vyslal na něho Avadu.
Dennis se uhnul a Avada narazila už do mrtvého Vladivoda. Zbytečné, pomyslel si Dennis.
,,Pouta na tebe." Řekl Dennis a spoutal toho druhého chlapa očividně mudlu a jenom ochranku Vladivoda.
,,Takže bratra, Antonina Dohlova. Jak to, že sloužíš mudlovi, jako kouzelník. To myšlenka čistokrevnosti u tebe vyletěla oknem ven?" Ptal se Dennis.
,,Čistota krve šla kolem, když šlo o peníze mladý." Řekl Dohlovův bratr.
,,A to jistě by tvému bratrovi nebylo po chuti viď?" Ptal se Dennis.
,,Ne, on se mnou souhlasil." Mínil Dohlova bratr.
,,Pardon, pak však nerozumím tomu, proč tvůj bratr sloužil Voldemotrovi alias Tomu Radllovi?" Ptal se Dennis.
,,Postavení v té britské župě, bylo pro Antonina důležité. On jako původem Rus se tam měl zpočátku zle. Kouzelnici v Británii jsou zlý národ když jde o nové a cizince. Temný pán, tohle však nebral. Antonin mu byl jako každý jiný, hlavně čistokrevný kouzelník." Mínil Dohlova bratr.
Dennis povytáhl obočí, ale do jisté míry ten chlap měl pravdu. Krom čistoty krve byla také velká nenávist vůči cizím u jistých kouzelníků. To byla pravda.
,,Vy jste jistě velice chytrý chlap, tak vám dochází, že když já jsem britský kouzelník a hledám zde něco, čeho se hodlám zbavit, tak nebudu zde marnit čas. Otázka na stole leží tedy, jak moc jste ochotný zde zemřít?" Řekl Dennis.
,,Zhebnout nehodlám mladej." Řekl Dohlov.
,,Fajn tak co by jsi řekl, kdybychom vypadli z této díry oba dva. Ber to, tak, že mohu nabídnout jistou odměnu z toho, co dostanu a ty se podíváš do světa. Anglicky umíš, velká výhoda." Řekl Dennis.
,,O jaké odměně ty ucho se bavíme?" Ptal se Dohlov.
Dennis dobře věděl, že ten chlap především jde po penězích a bohatství a tím pádem mu to ostatní je tak trochu vedlejší. Nebude dělat žádné cavyky, když půjde o skřety.
,,To co skřeti mají v trezorech a ostatní o tom neví." Řekl Dennis a šel směr toho chlapa. Dal špíčku prstu na jeho kouzelnickou hůlku.
,,Tohle schovej Dohlove a ukaž mi, cestu ven. Tady nás nic nedrží a brzy tu bude pořádné horko." Mínil Dennis.
,,Gringottovic banka, to je ten bankéř s kterým hraješ hokej mladej?" Ptal se Dohlov.
,,Ano. Mají více špíny za prsty než tušíš. A jistý člověk je pořádně nasral. Připravil o zbraně a oni se obrátili proti kouzelníkům. Je čas dát skřetům sbohem a na vždy. Pro tvoje dobro Dohlove, doufám, že u nich nemáš ani gram zlata." Řekl Dennis.
,,Ne rodina Dohlov, nemá a nebude mít zlato u nikoho, kdo není člověk. To by tak hrálo. Skřetům se nedá věřit." Řekl Dohlov a popadl Dennise za rameno a v tu ránu byli oba pryč z lázní Vladivoda Astinova.
,,Ach takže ty ses přemístit dokázal, zkusím hádat, to ty jsi udělal ten proti přemisťovací val, Dohlove." Řekl Dennis.
,,Ano." Řekl krátce Dohlov.
Dennis se rozhlídl kolem sebe. Byli v v parku s výhledem na Lázně a okolí podniku Vladivoda Astinova.
,,Mladej, ale tady Gringottovic banka není, ta je v Petrohradě." Mínil Dohlov.
,,Vím, jenom jsem se stavil za starým přítelem pro balíček. Skřeti nesmí vědět, že jde po nich kouzelník, jinak bude válka. Skřetí válka a lidé u nás na ní nejsou zdaleka připraveni. Krom toho, by to postihlo i státy, kde jsou pobočky Gringottů, tedy i Rusko, Dohlove." Mínil Dennis a vyndal kouzelnickou hůlku a zaříkávadlem spustil runové krystaly na střeše lázní. Ty se vznítily v oheň a tím pádem i letecké palivo a na střeše lázní došlo k výbuchu.
,,Jaký krásný ohňostroj Dohlove." Řekl Dennis.
Starší kouzelník vedle něho stojící vytřeštil obě oči.
,,Babo jago." Řekl tiše.
,,Brnkačka Dohlove. Jinak bych rád věděl tvoje jméno, křestní. Ono pořád ti říkat Dohlov, je pro dobré vztahy nechutný." Řekl Dennis a napřáhl k němu ruku.
,,Mladej ty jsi divný. Jinak já jsem Grischa Dohlov, Antonin byl můj starší bratr o sedm let." Řekl starší kouzelník a podal mu ruku.
Dennis dobře věděl, podle toho co bylo kdysi v Denním věštci, že Antonin Dohlov je ročník Luciuse Malfoye, tedy 55 a když si odečetl sedm let, tak mu vyšel ročník 62, tedy Grischovi bylo třicet sedm let. Zas tak starý nebyl, aby měl ztvrdlý mozek.
,,Dík to už jsem slyšel mnohokrát, jinak moje pravé jméno není Thomas Collins." Řekl Dennis a máchl nad sebou hůlkou a změnil zpět svůj vzhled.
,,Děcko, ty jsi pitomé děcko." Vykřikl překvapeně Dohlov.
,,No tak, tvého bratra také zabilo ještě děcko, jestli máš na myslí věk, kdy ty jsi Grischo zabil prvně, jistě nedlouho poté." Řekl chladně Dennis.
Dohlov si odplivl na chodník a řekl.
,,Hnusná pravda mladej, na věku nezáleží."
,,Jinak já jsem Dennis Crevrey, těší mě poznat tě Grischo." Řekl Dennis a usmál se.
Dohlov se zatvářil ještě více překvapeně.
,,Ty jsi z té Bradavické školní armády, o které referoval Antonin. Jedna z těch matichor." Řekl Dohlov.
,,Vadí, tak mohu klidně být znovu Thomas Collins, na to slyším také." Zasmál se Dennis.
,,Takže ty jsi i Andrsona chlapec, člen kartelu, jak pozoruhodné, když ti Vladivod říkal spratek. Musel jsi mít na svůj věk jméno." Řekl Grischa Dohlov.
,,Inteligentní jsi, takže řeknu, že u Malcoma jsem byl něco jako zlý duch. Jakuza byla ze mě posraná do gatí a ti malý prevíti z Havaje také. Já nejsem nikdo s kým by jsi měl být v jedné místnosti Grischo, když budu tvůj nepřítel. Však jistě ty proti mně nepůjdeš, to by ses sešel se svým bratrem hodně brzo." Řekl Dennis a viděl jak k lázní dorazilo několik hasičských jednotek Moskvy uhasit ten požár.
,,Co bych z toho měl mladej Crevrey? Já chci hezký dlouhý život, který mi předpověděl Gregorovisch přes borovicovou hůlku. Nehodlám zhebnout před stovkou." Řekl Grischa Dohlov.
,,Tak aby měl nebožtík Gregorovisch pravdu Grischo." Usmál se Dennis.
,,V to věřím Dennisi, takže máš v plánu cestu do Petrohradu?" Ptal se Grischa.
,,Zajisté Grischo, ale nejprve si dám ozdravný spánek a vyráchám se než půjdu o kus dál. Další otázka, půjdeš ty se mnou nebo zde v Moskvě zůstaneš a budeš si hledat jiného mudlu, kterého by jsi vysál z jeho ruských rublu nebo ti budu milejší já a Gringttovi zlaté zásobičky zlata. Gaelony nebrat, mají je podhodnocené." Řekl Dennis.
,,Novinka pro mne Dennisi, že ten zlatý kouzelný rubl, nemá cenu. Dobrá tak zlato, když jinak nedáš. Rubly mne přestali bavit a Vladivod taky. A já potřebuji práci pořád pidi šéfe." Řekl Grischa Dohlov a podal si s Dennisem ruku.
,,Grischo nebylo mi větší cti než s tebou jít do společného podniku. Čekají tě zlaté časy." Mínil Dennis.
Harry Potter sice možná nebyl extrémní expert na nitrozpyt, to byl Severus Snape, ale dokázal se velice účinně se dostat do cizí mysli. A to měl dneska také v plánu. Podívat se do mysli jednoho hodně starého kouzelníka a to Azariela Pottera.
Proto se přemístil do Anglsy do domu tetičky Narcissy a jejího budoucího manžela Johnathana Finnigena. Po čaji a sušenkách zamířil do pokoje Galathey, kde na bydle seděl fénix Faweks, tedy jestli Protiva nelhal, tak to nebyl zkutečný fénix, ale kouzelník, který se z této podoby nedokáže sám přeměnit. Sedl si do židle u psacího stolu Galathey a chvilku se díval na fénixe. Ten když zjistil, že se něho Harry upřeně dívá tak přeletěl na pelest Galathey postele.
,,Leggimes." Řekl Harry a vpil se do očí fénixe.
Ocitl se skoro v katedrální místnosti zalitou všude přítomným světlem. Bylo to skoro Harrymu i nepříjemné. Však v té místnosti někdo byl. Skoro uprostřed místnosti seděl na podlaze obklopen hromadou knih mladý muž. Mohlo mu být asi tolik jako Billovi Weasleymu, což Harryho dost udivilo. Počítal se starcem, nikoliv z mladým mužem.
,,Vítej Harry." Řekl mladík a postavil se.
Byl urostlý mírně vyšší než Harry a na rozdíl od něho měl plavé blond vlasy a blankytně modré oči. Na Pottera s bujnou kšticí vážně moc nevypadal. Harry si pomyslel, že tyto rysy, získali potomci rodu Potterů jistě později a jistě ne od Azariela. Ten byl skrz na skrz potomek s vílí krví a na chlapa velice dobrého vzhledu.
,,Takže mne znáš, však co bych chtěl, vídal jsem tě v ředitelně Bradavic mnohokrát." Řekl Harry.
,,Správně a já poznal tolik generací mého rodu, že ty jako syn Jamese Flemonta Pottera také neušel mé pozornosti. Hlavně svou trnitou cestou studenta Bradavic." Řekl Azariel.
,,Ano, ale nevěděl jsem, že ty jsi z mé rodiny natož, že jsi býval kouzelník." Řekl Harry.
,,Stále jím sem, jenom nejsem schopen se dostat z tohoto těla fénixe. Dík Herpovi." Řekl Azariel.
,,Takže možná víte, proč zde jsem, Azarieli." Řekl Harry.
,,Vím, jak se tak říká, mám stále oči i uši všude." Řekl Azariel.
,,Takže tvé sestry, jsou tam venku?" Ptal se Harry.
,,Spíše to, co z nich zbylo, Harry, nikoliv to, co bývaly." Řekl Azariel.
,,Co zbylo?" Ptal se Harry.
,,Zbylo z nich věru málo. Nebo podobně jako ze mě. Ani já nebo mé sestry nejsme už skuteční lidé." Řekl Azariel.
,,Skuteční lidé?" Ptal se Harry.
,,No já díky Herpovi nabyl podobu Fénixe, který má úlohu věčně žít. Herpo jistě toto opomněl jako možnost mého života. Domníval se, že zemřu. U toho se mýlil. I když tento život žít stojí občas za dračí hovno." Řekl Azariel a sehnul se pro knížku, jednu z mnoha na těch hromadách.
,,A mé sestry se zaprodaly temnu. Mohu však za temno v jejich duších sám. Dal jsem je chránit špatnému druhu. Skřetům. A skřeti v temnotě žijí, což dobře víš Harry." Řekl Azariel.
,,Takže tušení jednoho člověka, že tvé sestry se staly zbraněmi v rukou skřetu, kteří mají ten komplot na svědomí je správné. Jsou něčím k tomu nuceny?" Ptal se Harry.
,,Hm nevím, kdo toto řekl tobě Harry, však ten člověk má pravdu. Mé sestry se staly otroky temnoty skřetů. Neřekl bych, že by byly k tomu nuceny. Mé sestry spíš našly zalíbení v moci, kterou skřeti dostali, nebo měli. A ta po staletí sílila. Moci skřetů, které síla vaší generace udělala velký útrum. A sestřičky nikdy takovou sílu nepoznali a skřeti také ne." Řekl Azariel.
,,Fajn, děkuji za potvrzení této doměky." Řekl Harry.
,,Za málo." Odfrkl si Azariel.
,,Však potřebuji odpověď na mou otázku. Co to je, co z tvých drahých sester zbylo a jak je můžeme zneškodnit. Se skřety si dokážeme poradit, ale ony. Řeknu to jednoduše, jsou velká neznámá ohledně moci a magie, kterou skýtají." Řekl Harry.
,,Zneškodnit úplně mé drahé sestry nepůjde Harry, ony nejsou lidmi jako já." Řekl Azariel.
,,Ne lidmi?" Ptal se Harry.
,,Tak jak to říkám, moje sestry nejsou lidmi. Kdysi byly lidmi, ženami, které měly v sobě krev vílího rodu, ale když se mne pokusily zabít poté co jsem udělal z Herpa přízrak a jeho tělo jsem zničil, tak se zaprodaly skutečné temnotě. Má rodina div na to nedoplatila." Řekl Azariel.
,,Zaprodaly temnotě?" Ptal se Harry.
,,Možná znáš pojem viteál, ten vynález Herpa Protivy. Mé sestry však nestvořily viteál, jak se možná domnívá Herpo, ale něco jiného. Mnohem děsivějšího. Skutečnou temnotu." Řekl Azariel a odvrátil při posledním slově obličej od Harryho.
,,Jaká temnota, viteál je černá magie a mne dobře známá, ale co může být temnějšího než to?" Ptal se Harry.
,,Jak moc je ti Harry známý pojem ,, Stíny"?" Ptal se Azariel.
,,Stíny má každý." Řekl Harry.
,,Stín je přirozená věc, má jí každý smrtelník. A teď mi řekni, kdo stín nemá Harry?" Ptal se Azariel.
,,Hm nevím." Pokrčil rameny Harry.
,,Stíny nemají stíny a tím mé sestry jsou v tuto chvíli. Nejsou lidmi, jsou dušemi, které zaprodaly svou duši temnotě a temné magii, tím pádem pánovi skutečné temnoty. Smrtce samotné." Řekl Azariel.
,,Smrtka?" Ptal se překvapeně.
,,Je mnohem více věci mezi nebem a zemí Harry, které jiným jsou skryté. Však já jako potomek rodu Perwellu a tím pádem i ty, máme ve zvyku smrtce vypít hořký pohár do dna. Oblafnout jí i když se dívá. Možná se dívá i teď, ale to mne nijak nevzrušuje. Na mne dosáhnout nemůže. Zde v tomto těle jsem v bezpečí." Usmál se Azariel a pokračoval.
,,A mé drahé sestry možná ke smrtce měly ještě blíže ne kdy já. Dala jim moc, kterou vidíš, tropit velké zlé činy magické komunitě. Smrtka se totiž zlobí na jednu osobu, která jí bere už mrtvé duše. Na tvého kamaráda či spíše kamarádku." Řekl Azariel.
,,Rony a ten její Gaii dar, sakriš." Řekl nerudně Harry.
,,Přesně tak, tento dar jde proti samotné smrti. Hází do našeho světa lidi, kteří už neměli být živi. O to víc smrtka se snaží mé drahé sestry ponoukat k tomu, aby svojí zlobu jako plamen šířili mezi kouzelníky." Řekl Azariel.
,,Ale jak Azariely, z tohoto začarovaného kruhu ven. To jsou skřeti, tvé sestry a smrtka sama. Kupice nasraných nepřátel." Řekl Harry.
,,Toď otázka Harry. Já byl mnohem let pouhým divákem těchto událostí, které gradují v ošklivou věc. A to válku. A to nikdo z nás nechce." Řekl Azariel.
,,To je mi jasné také, chci jí zastavit." Řekl Harry.
,,Jak moc to zastavit?" Ptal se Azariel a zúžil zornice svých očí.
,,Co to je za šílenou otázku! Poslední co chci, aby ještě někdo přišel kvůli tomu o život a jedno kdo?" Řekl Harry.
,,Byl by jsi sto obětovat svojí magii?" Ptal se Azariel.
,,Mojí magii?" Ptal se Harry.
,,Ano mnohokrát jsem viděl tvou nechuť k tomu do jakého světa jsi přišel a co vše musíš zkoušet už jenom tím, že jsi kouzelník Harry." Řekl Azariel.
,,No sice jsem si zvykl na některé kouzelnické věci, ale myslím, že bych si zvykl žít znovu bez toho, abych jí měl. Tedy magii. Ale proč tuto oběť? Já už myslel, že mne požádáš o mojí smrt Azarieli." Řekl Harry.
Azariel se zasmál a řekl.
,,Tvůj čas nenastal Harry. Ještě dlouho budeš živ. Je však možné, že když se to povede, mé sestry zničit můžeš o magii přijít, jako pokrevní potomek mého rodu. Jsi poslední Potter a tím pádem má krev a ta tvá, mají podobnou magickou sílu." Řekl Azariel.
,,Takže krev a magie nás, dokážou tvé sestry zničit, ale co skřeti a smrtka?" Ptal se Harry.
,,Smrtka jako taková se nedokáže skutečně zjevit a zasáhnout do děje tvojí smrtí nebo někoho jiného, je tudíž pozorovatelkou a někdy dárcem mocných darů, Jak to bylo u mého děda Ignace Perwella, Harry. A se skřety, jak si řekl si bez moci mých sester a jejich magie dokážete poradit." Řekl Azariel.
,,Chápu a jaká moc dokáže tedy zničit tvé sestry, moc kterou podle tvé řeči mám já jako potomek rodu Potterů?" Ptal se Harry.
,,Tvoje magické jádro Harry. Přišel si do Bradavické školy s jádrem, které bylo zralé pro velká kouzla, ačkoliv jsi byl dítětem. Bylo naplněné magii, která byla pro ty jenž se paktovali se zlou magii nechutná. Vzpomínáš si na Qwillera na toho nebohého muže, kterého obsadil jako parazit Tom Raddl?" Ptal se Azariel.
,,Ano jakmile jsem se ho dotkl, tak jsem mu spálil kůži tam v té komnatě. Brumbál pak řekl, že to byla síla lásky." Řekl Harry.
,,Síla lásky, to je k smíchu, že tak silný kouzelník jako byl Albus Brumbál, věřil v lásku jako všemocnou magii. Láska je emoce, která dává neočekávanou sílu, ale energii musí mít tělo samo. Bez energie a magie samotné, i člověk neplněný láskou a štěstím jako dobrými emocemi je bezbranný jako brouk. Jenom silně magicky nadaný člověk s dobrou emoční stránkou dokáže vyčarovat Patronovo zaklínadlo. Ochránce své osoby před temnotou." Řekl Azariel.
,,Takže můj dotek by dokázal ublížit tvým sestrám?" Ptal se Harry.
,,Ne tvůj dotek Harry, ale tvůj ochránce před temnými kouzly. Nebyl to, jak jsem slyšel tvůj Dvanácterák." Řekl Azariel.
,,Můj patron?" Ptal se Harry.
,,Je to nejčistější magie, které je kouzelník schopen. Bílá a čistá jako průzračný krystal u některých rovnou diamant. Je to jediné kouzlo, které má bílý zářivý paprsek." Řekl Azariel.
,,A patron jako takový dokáže sestrám ublížit. Nedokázal by to i patron někoho jiného?" Ptal se Harry.
,,Ne, jenom magie rodu Potterů, kteří jí dostali do vínku skrz mou matku i magii rodu Perwellů. Však pravda je, že rod Potterů a jejich magie koluje v krvi mnoha jiných rodin a ty budou připadat též sestrám jako zranění, když taková magie na ně zaútočí." Řekl Azariel.
Harry si řekl, že znova musí prohledat rodokmen a podívat s kým vším je to příbuzný a jestli tam není i rod Princů. Zvýšilo by to šance Dennise.
,,A patron zničí tvé sestry?" Ptal se Harry.
,,Jejich magii Harry, nikoliv je samotné. Nedokážu říct co by jejich temnotou vytvářená těla dokázalo účinně zničit docela. Však bez moci, kterou jim poskytuje magie, budou v očích skřetů bezmocné a tudíž na dvě věci. Na práci v podzemí nebo na smrt. A možná skřeti by dokázali sami je poslat konečně na onen svět za smrtkou. Čert ví, já to nevím." Řekl Azariel.
,,Dobře vědět, takže jestli to dobře chápu, tak tvé sestry jsou duše s magii smrtkou vytvořených tělech?" Ptal se Harry.
,,Ano a podle všeho smrtka jim dala těla lidí, žen, které zemřely v minulých životech jako ochránkyně těch které milovaly." Řekl Azariel.
,,Ty těla, jsou v nich tvé sestry hodně dlouho?" Ptal se Harry.
,,Ne cítil jsem, že mé sestry povstaly přes smrtku docela nedávno. Na svátek, kdy jsou světy mrtvých a živých duší nejblíže. Vy mu říkáte Svátek všech Svatých nebo Samahain, či Hollowen. Ostatní zločiny, které skřeti spáchali by se dali přisuzovat jejich vlastní kouzelné moci a zlu osob, které je spáchali, nikoliv mým sestrám Harry." Řekl Azariel.
,,Fajn dobře vědět, že Penelopé Cleanwaterová skutečně za svými činy stála a Marietta také. O ostatních se dá pochybovat. Mírně." Řekl Harry.
,,Je tenká linie mezi tím, co se dá považovat za lidské čiré zlo a za temnotou vytvořenou pobytem v temnotě Harry. Velmi tenká linie, kterou lze lehce a jedním krokem překročit." Řekl Azariel.
,,A ony jí překročily." Konstatoval Harry.
Azariel kývl.
,,Jediné co si přeji aby nikdo tuto linii v tvém životě Harry už nepřekročil a hlavně nikdo z tvých přátel a blízkých. Nic víc a nic míň." Řekl Azariel.
,,Kéž by, ale říkám si často, tak mne si vždy ta smůla přeci najde a problémy také. Možná proto, že jsem Potter. Však i ty, jistě můžeš toto říct." Řekl Harry.
,,To zajisté mohu a to už žiji nesmírně dlouho." Řekl Azariel.
Přidáno 24.10.2020