Kapitola 5 – Vzpomínky prvního syna
Nalézáme se na Ministerstvu kouzel v soudní síni Nového kouzelnického soudu Velké Británie. V židli soudce sedí nehnutě Harold Dikorby a kolem jeho doprovod. Právníci Ministerstva kouzel sedí jako sbor buldoků a hledí na postavu, která přišla v nóbl hábitu podle nejnovější francouzské mody kouzelníků Luise Beamounta a ještě více podezíravě na motáka jménem Richard Lestrengre, který sedí mezi kouzelníky v prvních řadách účastníku tohoto u všech trollů veřejného procesu. Jsou tu zástupci i tisku. Jenom lidé z rozhlasových stanic byli vyvedeni ochrankou ze soudní síně. A ještě zajímavější osoba je dáma ve fialovém hábitu s podivným potiskem té tkaniny v podobě kroužku a křížků a svými pestrobarevnými vlasy. Jednoznačně další metaformág, ale jistě ne Nymfadora Tonsková - Lupinové. Ne tahle dáma nebo spíše mladá slečna, nemůže jí být víc než zmíněné Nymfadoře. Nosí jméno Gréta Hilmarosnová a je nezávislá léčitelka psychologie kouzelníků a čarodějek z Islandu. Na tamější půdě jedna ze dvou, jenž se oborem léčitelské psychologie v soudních procesech zabývá. Luis Beamount poznamenal hned na začátek skoro cynicky, že i tak malý stát jako Island má experta na psychologii v přečinech proti zákonu a kouzelnická Velká Británie nikoliv. Doslova si tím rýpl do Kouzelnického soudu Velké Británie.
Poté se dostali k pozvolném čtení obžaloby Luise Beamounta vůči Ministerstvu kouzel kvůli zpackanému a odbytému procesu vůči Rudolphusovi Lestrengrovi, se zeptal jeden z obhájců proč nebylo podáno žádná žaloba v pochybení o průběhu procesu jeho bratra a ženy.
,,Já zastupuji pana Rudolphuse Lestrengra nikoliv jeho bratra či ženu, jenž jsou mrtví. Já nezastupuji v právu mrtvé. Já zastupuji živé pane Roppe." Mínil Luis Beamount ale dodal.
,,Kdybych však šel do důsledku, tak Ministerstvo kouzel Velké Británie svojí neznalostí kouzelnického práva pochybilo i v těchto případech, jako v mnoha dalších. Systém byl v době, kdy se konal první i druhý proces s Rudolphusem Lestrengrem protiprávní a jednal proti dobrým mravům v kouzelnickém právu. Dalo by se říct, že sám soud byl kriminálním živlem, který jednal protiprávně. Mohu říci jeden případ za všechny na kterém to je krásně vidět a to jméno Sirius Orion Black!" Doslova zahřměl do prostoru Luis Beamount.
Právník pan Ropp se zatvářil jako po vpití láku od okurek.
,,Dost nehorázná nařčení zde máte pane Bamounte, ale můžete říct, na čem hodláte toto stavět a kde je pan Lestrengre. Jakožto jehož osobu zastupujte, by tu měl být." Mínil další právník ve službách Ministerstva kouzel.
,,Můj mandant není na tom zdravotně dobře a tak se zdržel celého slyšení. Tady slečna Hilmarosová vám to potvrdí." Řekl Luis Beamount.
,,Mohu potvrdit, pan Rudolphus Lestrengre není na tom zdravotně dobře, aby se účastnil tohoto slyšení, však k verdiktu přizván bude. Zatím se zotavuje v péči mé kolegyně Eddy Ivlertstonové. Je pod dohledem a souhlasil s tím, že jeho vzpomínky budou použity jako důkazní materiál. Prohlašuji jako Gréta Hilmasrovnová narozená první června roku 1968 v Rejkivjiyku, že vzpomínky jsem získala se souhlasem pana Rudolphuse Lestrengra. Vzpomínky jsou chronologicky seřazeny, vzpomínky nebyly pozměněny, jsou originální, a nebyli nikterak kouzelně znehodnoceny. Takto přísahám na vlastní magii." Řekla s pozvednutou hůlkou ta mladá žena a vzápětí změnila svoje fialové vlasy na zářivě zelenou.
,,Vidíte jako metaformág mohu tímto potvrdit pravost vzpomínek." Řekla vesele mladá žena.
Soudce Dikorby se zašklebil.
,,Přineste myslánku." Řekl soudce a soudní zřízenec šel pro myslánku ve vlastnictví Ministerstva kouzel.
O pár chvilku později soudní zřízenec přirachotil s servírovacím stolkem a na něm trůnila kamenná mísa po okraji obklopena runami.
Gréta Hilmerosová si od hrnula pramen svých zářivě zelených vlasů z obličeje, koukla na myslánku a podívala se soudce.
,,Tímto vážený soudce Dikorby vás a ostatní v místnosti chci požádat o mlčenlivost po dobu co se budeme nalézat v náhledu vzpomínek pana Lestrengra. Shlédneme je všechny a v chronologické posloupnosti od nejstarší po nejmladší a pak se můžete dál zabývat jaký vliv tyto události mohli mít na Rudolphuse Lestrengra a jestli on patří mezi lidmi jenž porušili zákon či byli okolnostmi a společností kolem sebe donuceni. Prostým faktem, pro vás jako připomenutí též stojí za pozornost to, že pan Rudolphus Lestrengre už strávil ve vězení 16 let svého života." Řekla ta mladá žena, vyndala a odstranila pečeť z první ampulky se vzpomínkami Rudolphuse Lestrengra.
,,Video Dormery." Řekla a celou soudní síň pohltilo světlo a prostor soudní síně zmizel.
Všichni se objevili v obývací lodžii kde stál Vánoční stromek vyzdobený přepychovými vánočními ozdobami v už v noci podle tmy za okny. Celkově pokoj byl luxusně zařízený a jistojistě patřil velice zámožné kouzelnické rodině. Do pokoje přiběhl chlapec a za ním ještě jeden o kus menší. Jednomu mohlo být tak šest a druhému mohlo být tak tři možná ještě méně. Byl pořádně boubelaté dítko.
,,Rasty, nech ten stromek na pokoji! Matička se bude zlobit!" Křikl starší, když viděl, že boubelaté dítko zalezlo po stromek.
,,Mamka není doma Ludy a já chci tu čokoládovou žabku tam!" Hlásilo dítko a ukazovalo na hodně vysokou větev, kde visela za nohu čokoládová žába mrskala se sem a tam.
,,Víš ty co, já ti jí sundám." Řekl starší.
,,Díky Ludy, ty jsi nejlepší bláška!" Řeklo dítko a objalo staršího chlapce.
,,Já vím, ale Rasty brzy budeme mít i dalšího brášku. Možná i ten bude skvělý ne jenom já." Řekl starší hoch a začal máchat rukama směr vánoční stromek. Čokoládová žabka se vyvlékla z provázku na kterém byla zavěšená a spadla dolů a začala poskakovat po obývací ložnice.
,,Chce utéc!" Křikl boubelaté dítko a začalo se honit za skákající žabkou.
,,Rasty ještě převrhneš vázu tety Nózey." Chytal místo žabky svého mladšího sourozence starší ze chlapců.
V tom do místnosti vešel starší muž, jistě otec těch dvou.
,,Kluci!" Křikl.
,,A jé táta." Mínilo mladší z dítek.
,,Tak a má tě ty praštěné koště." Chytl toho mladšího konečně starší z hochu.
,,Hoši proč se tu honíte, neměli by jste náhodou v posteli! Už je skoro deset večer." Řekl muž.
,,Rasty chtěl čokoládovou žabku co vysela jako poslední na Vánočním stromečku tati. Ten by tam jistě pro ní i vylezl, tak jsem mu jí pro jistotu sundal." Mínil starší ze chlapců a pustil mladšího na zem. Ten padl rovnou na prdel.
,,Rastabáne co jsem to říkal o sladkostech před spaním." Utrhl se na mladšího muž.
,,Je to špatné na zoubky a nedostanu za zkažené zoubky žádný dálek až vypadnou." Odrecitoval mladší a postavil se na nohy.
,,Tati to je má vina, já mu o ní řekl. Skutečně byla poslední." Zastal se mladšího automaticky mladšího sourozence starší.
,,To je sice od tebe hezké, že bereš na sebe vinu Rudolphusi, ale Rastabán by neměl pořád papat sladké. Kyne nám víc než nákyp. Ještě se nám nakonec odvalí do postele." Mínil jejich otec a máchl hůlkou a přivolal si čokoládovou žabku do ruky.
,,Tady ta žabka je poslední svého druhu tento rok." Řekl a trochu s čokoládovou žabkou zatřásl za nožku a dodal.
,,Tudíž jí dáme svobodu." Řekl otec a nechal jí Evanesco zmizet.
Oba chlapci výraz prohry.
V tom se objevil v místnosti bělostný dým, který nabral podobu labutě. Jisto jistě patronovo zaklínadlo.
,,Vážený pane Lestrengri, tímto vás chceme informovat, že vaše choť povila zdravého chlapce. Pokud chcete vaší choť a svého novorozeného syna navštívit můžete. S úctou před novým životem léčitelka Ambottová." Řekla labuť a zmizela v bílém dýmu.
Bylo vidět překvapení a mírný šok v mužově tváři. Ten však rychle zmizel a podíval se na dva chlapce, kteří se dívali na místo, kde zmizela ta zářivá labuť.
,,Tak kluci jak to vypadá, tak váš bráška to stihl dostat se na svět před Novoročním ohňostrojem. Už jste dva velcí bráchové." Řekl vesele.
,,Tý jo, ten bude mít super narozeniny. Rovnou na Silvestra." Mínil starší chlapec.
,,Můžem blášku vidět tati. Blášku a maminku?" Ptal se mladší.
,,A to se vám nechce spát?" Ptal se jejich otec.
,,Ne vůbec. A chci vidět ohňostroj!" Hlásil starší.
,,Dobrá, tak se ještě oblečte, aby jste u maminky a nového brášky neobjevili v pyžamu." Řekl muž a vzpomínka se rozplynula rovnou v další. Byli v nemocničním pokoji kouzelnické nemocnice . V posteli ležela žena opřená o obří polštáře a v rukou měla zavinovačku s malým dítkem. Do pokoje vešel muž a držel oba hochy za ruku. Jako první se utrhl mu sevření mladší.
,,Mamí!" Vyřítil se k ní a snažil se vyšplhat k ní na postel.
,,Rastabáne probudíš ho!" Okřikla ho matka.
Hoch přestal lézt a velice pozorně se podíval na ten malý uzlíček.
,,To je bláška?" Ptal se.
,,Ano, to je tvůj mladší bratr Rastabáne. Mladší bratr tvůj a Rudolphuse." Řekla žena a pohladila miminko po tvářičce.
Do toho za okny začaly vybuchovat rachejtle oznamující Nový rok, což upoutalo pozornost staršího hocha a miminko probudilo a začalo řvát.
,,Bláško to jsou lachejtle nic před čím by ses měl bát." Mínil mladší hoch a vyndal ze svého dětského hábitu kapesník.
,,On se jenom díky tomu probudil Rasty. Kolem tebe jsme také chodili po špičkách, když jsi byl mimčo." Řekl starší hoch.
,,Aha. Mami jak se vůbec bláška jmenuje?" Řekl mladší hoch, zatímco k ženě a miminku přešel i muž.
,,Rastabáne a Rudolphusi, to je váš mladší bratr Richard Falco Lestrengre." Řekla žena.
,,Škoda, že to není Silvestr, když je na Silvestra." Mínil starší hoch.
,,Ne je to Richard, je to silné jméno, které jistě tvého brášku udělá silným kouzelníkem Rudoplhusi." Mínil muž.
,,Mohu si ho pochovat miláčku?" Ptal se muž své manželky.
,,Jistě můj manželi, však je to tvůj syn. Jeden z dědiců starobylého kouzelnického rodu Lestrengrů." Řekla žena a s velkou opatrností mu zavinovačku s tím malým uzlíkem podala.
Muž si sedl s tím uzlíkem do židle vedle postele a v tu chvíli krom mladšího z hochů se k němu přiblížili starší.
,,Takže Richarde, to je taťka, maminku si už jistě důkladně poznal a tenhle kynutý bochník je mamánek Rastabánek a já jsem Rudolphus, tvůj nejstarší brácha." Mínil starší.
,,Rudolphusi Lestrengri! Rastabán není žádný kynutý bochník!" Obořila se něho matka.
,,Taťka řekl, že je jak nákyp. Kyne vší tou čokoládou a sladkostmi co putují mu do bříška." Mínil starší.
,,Rodericku jak můžeš připustit. Rastabán má jenom zdravý apetit." Řekla žena.
,,Šííí miláčku, takto se nedostane spánku našemu maličkému Richardovi. Přišel na svět a to je jistě také náročné, krom toho, že by jsi sis měla odpočinout i ty miláčku. Jinak je nádherný a kouzelný." Řekl otec.
,,Však máš pravdu."Řekla žena.
Vzpomínka se rozplynula a následovala další. Ta se odehrála za denního světla. Starší hoch stál za kolébkou s baldachýnem v přepychové obývacím pokoji. Vánoční stromeček už byl pryč. Hoch se s jistým zamyšleným výrazem díval do kolíbky na malé dítko v něm spící.
Do obývací lodžie přešel otec hocha a zamířil k němu.
,,Richard je takový spací pytlík co, Rudolphusi?" Řekl s úsměvem.
,,No spí víc, než když byl mimčem Rastabán. Ten byl jak poplašná siréna den co den tati. Richarda neprobudí ani Rasty na koštěti a křik mamky když se zlobí, natož pisklák tetičky Nozey. Tomu je co závidět. Spí jako dudek." Řekl hoch.
,,No to jistě zdědil po dědečkovi, ten měl také velice tvrdý spánek." Řekl otec a pak vyndal hůlku.
,,Rudolphusi, Richard je tvůj nejmladší bráška. Já a maminka jsme se rozhodli, že žádné další dítko nechceme, to znamená, že bude Richard nejmladší Rudolphusi." Řekl otec.
,,Jo bude nejmenší z nás." Řekl Rudolphus.
,,A jako nejmenšímu je tvou povinností Rudolphusi ho chránit a neškodit. A dneska mi to slíbíš jako velký kouzelník Rudolphusi, že Richardovi za žádných okolností neublížíš." Řekl otec a podal mu jeho kouzelnickou hůlku.
,,Ano tati." Řekl hoch.
,,Opakuj Rudolphusi po mě." Řekl muž.
Hoch kývl, že bude opakovat otcova slova.
,,Já Rudolphus Roderick Lestrenge, prvorozený syn rodu Lestrengrů přísahám na svojí magii a život, že neublížím nejmladšímu pokrevnímu bratrovi Richradovi Falcovi Lestrengrovi ani magii či fyzickou sílu. Já Rudolphus Roderick Lestrengre, prvorozený syn Lestrengrů přísahám na svou magii a život, neublížit ani rodině a potomkům nejmladšího pokrevního bratra Richarda Falca Lestrengra. Tak přísahám." Opakoval po otci hoch. Z hůlky vytryskly zlaté jiskry, které se snesly k zemi.
,,Jsi Rudolphusi na svůj věk už skvělý kouzelník. Pevně věřím v tom, že budeš hoden vést rod Lestrengrů. Jsi moje zářivá hvězda." Řekl muž a objal hocha.
,,Také tě mám rád tati." Řekl tiše hoch v tom obětí.
Vzpomínka se rozplynula a hned naskočila další. Tentokrát byli znovu v kouzelnické nemocnici sv. Munga s větší verzí Rudolphuse Lestrengra v této vzpomínce měla tak deset let a o kus povyrostla. Seděl na židli vedle postele, kde ležel na místo jeho matky jeho mladší bratr Rastabán. Ten byl až mrtvolně bledý a bylo vidět, že mu rozhodně není dobře. Celá jeho hlava byla zatažena obvazy a z ucha mu vedla hadička která vedla z postele dolů do nějaké lahve. Kapala tam nějaká růžová tekutina. A i zbytek dětského těla hyzdily obvazy.
Větší verze Rudolphuse sama byla bledá ve tvářích a bylo vidět, že nedávno se vybrečel, jak měl zarudlé oči. Na tváři měl nehezkou jizvu překrytou jenom nějakou zelenou mastí. Vzhlédl znovu k mladšímu bratrovi a pak ke dveřím. Uviděl tam otce a jisto jistě léčitele, podle hábitu, který měl na sobě.
Rudolphusi to nedalo a zvedl se židle a po špičkách přešel ke dveřím, aby si mohl ten rozhovor poslechnout.
,,Pane Lestrengri, je nám líto, ale nevíme, jestli váš syn Rastabán se kdy probudí. Je vůbec zázrak, že žije." Řekl léčitel.
,,Jaké jsou šance, že se probudí?" Ptal se otec.
,,Budu upřímný, ale asi tak padesát procent. Utrpěl vážná zraněná hlavy. Došlo poškození jeho mozku a otoku mozku. Váš nejstarší syn dokázal zabránit jenom tomu nejhoršímu, zachránit svého bratra od smrti, ale i tak stav pana Rastabána Lestrengra je velmi vážný. Raději připravte vaší choť na i tu možnost, že váš syn odejde na onen svět za svými předky." Řekl léčitel.
,,Dokud je nějaká naděje, tak jí to říkat nebudu. Zlomilo by jí to. Pane léčiteli Sewlyne, kdyby se usmálo štěstí na mého syna Rastabána a on se probudil, jaká by byla další prognóza?" Ptal se otec.
,,Nu ne moc dobrá, čekala by ho dlouhá rekonvalescence. Nevíme jaké dopady by to mělo na jeho pohybovou aktivitu a řečové schopnosti a už vůbec na jeho osobnost. A do budoucna by mohl mít charakterní problémy a nestabilitu magickou a psychickou." Řekl léčitel.
,,Děkuji za pravdu pane léčiteli Sewlyne." Řekl otec.
Mladší verze Rudolphuse sjela dolů po zdi a rozplakala se na novo. Vzpomínka se rozplynula a následovala další.
Mladší Rudolphus Lestrengre znovu seděl u nemocniční postele svého bratra. Byl tam skoro jako přikovaný.
Do pokoje vstoupil otec a vedl za ruku nejmladšího z bratrů. Ten se podíval skoro vystrašeně na postel kde ležel jeho starší bratr.
,,Rudolphusi přišel ti dopis. Dopis z Bradavické školy." Řekl otec.
,,Já tam nechci." Řekl Rudolphus.
,,Ne, takže by jsi chtěl jak navrhovala tvoje maminka na Krásnohůlky? Já bych proti tomu nic neměl." Ptal se ho otec.
,,Já nechci na žádnou magickou školu tati. Ne dokud se Rasty neprobudí." Řekla mladší verze Rudolphuse.
,,Rudy ale ty pleci chceš kouzlit." Ozval se malý hoch co se držel otcových kalhot.
,,Ne dokud se Rasty neprobudí Riky. A on se probudí v to věřím. Na to si tu počkám." Řekl s vážnou tváří mladší Rudolphus.
,,Rudolphusi, tím, že tu budeš sedět jako galeon v trezoru nic na stavu Rastabána nezměníš. Rastabán musí najít vůli sám se probudit. V jeho nitru musí se probudit on sám. Přeci dost ošklivě se zranil." Řekl otec.
,,Ale za to, že tu leží mohu já tati. V té posteli bych měl ležet já a ne on. On je můj mladší brácha. Měl jsem něho dát pozor a nepustit ho do takové výšky na tom koštěti nad tím lesem." Řekl smutně Rudolphus v té vzpomínce.
,,Rudolphusi to není tvá chyba. Rastabán byl nadšený novým koštětem a chtěl jít za hranice svého umu na koštěti. Nemohl vědět, že to koště, které má, má kouzelnickou pojistku pro děti, před letem ve velkých výškách. Když vyletí výš přestane koště správně fungovat a v podstatě ho shodí. Měl jsem mu to, nebo maminka říct. Na tvých bedrech neleží žádná vinna Rudolphusi Rodericku Lestrengri. To spíš na mých bedrech synu." Řekl otec a podal Rudolphusi jeho přijímací dopis do Bradavic.
Rudolphus dopis však neotevřel a vložil je do nehybných rukou bratra.
,,Ne tati, až sebou Rasty hne, tak já půjdu do Bradavic." Řekl a zůstal i nadále tam sedět.
,,Merline ty jsi tvrdohlavý Rudolphusi jak mezek." Řekl smutně otec.
,,Jako ty tati, jako ty." Opáčil mu Rudolphus.
Vzpomínka se znovu rozplynula a byla vystřídána další. Tentokrát jednoznačně byla Velké Hale Bradavické školy. Rudolphus Lestrengre byl v hloučku studentů prvního ročníku, který měl být co nevidět zařazeni. Zařazování vedla samozřejmě profesorka McGonagolová. Když konečně bylo řečeno jméno Rudolphus Lestrenge, tak mladý Rudolphus si mnul nervozitou ruce. Sedl si na stoličku.
Vzpomínka zapříčinila to, že byl slyšet vnitřní promluva Rudolphuse s Moudrým kloboukem.
,,Hm potomek rodu Lestrengrů, nejstarší syn. Žádná špatná hlavinka Rudolphusi, klidně bych tě poslal do Hagvaspáru, ale nemáš tu trpělivost pro velké bádání, máš v sobě oheň který tě pohání. Jsi ochranář, ale máš rodinné předsudky proti koleji Nebelvíru, to by ti předci neodpustili, kdybych tě tam poslal. Co bych tě poslal koleje Mrzimoru? Tvoje srdce tam náleží. Slíbil jsi chránit mladší a slabší už v útlém věku a úlohu staršího bratra plníš s pilností Mrzimora Rudolphusi."
,,Prosím ne Mrzimor, Moudrý klobouku. Jsem si jist, že moji bráškové tam nebudou v budoucnu. Jak bych mohl chránit brášky, když nebudu v koleji kde budou oni. Prosím pošli mě do Zmijozelu, tam budou náležet i mí bráškové a tam náleželi moji rodiče. Jiná cesta než ta Zmijozelká pro Lestrengri není." Řekl vnitřně Moudrému klobouku Rudolphus.
,,Ach možná nemáš ambice, mladý Rudolphusi, ale odhlodání chránit svou rodinu jeho hodno velikánů Zmijozelské koleje. Budiš tvá cesta bude jenom ta správná." Řekl Moudrý klobouk a vykřikl ,,Zmijozel!"
Rudolphus s nadšením, že se mu podařilo dostat do Zmijozelu šel k kolejnímu stolu Zmijozelu, kde usedl na jedno volné místo vedle holčiny ve zmijozelském hábitu.
Ozval se asi tak o rok starší blonďák který seděl o místo od ní dál.
,,Vítám tě v Zmijozelské koleji Rudolphusi z rodu Lestrengrů, jinak já jsem Lucius Malfoy, syn Abraxase Malfoye. Těší mě tě poznat. Klidně jako prvák se na mě obrať. Jako starší rád poradím." Řekl a napřáhl přes stůl k němu ruku.
,,Rád tě poznávám Luciusi." Řekl Rudoplhus a podal si s ním ruku.
,,Marrigold Wilkisnová. Také ráda tě poznávám Rudolphusi." Řekla tiše holčina co usedla vedle něho jako jedna z posledních zařazených studentů jeho ročníku.
,,Těší mě slečno Wilkisnová." Řekl Rudolphus.
,,Marrygold je mi milejší." Řekla holčina vedle něho sedící.
,,Fajn tak Rudolphus." Řekl Rudolphus a podal s ní ruku.
Vzpomínka se znovu rozplynula a proměnila se v další. V této vzpomínce byl Rudolphus znova o trochu starší. Bylo mu tak čtrnáct, značně vyrostl a zmohutněl. Byl tak velký jako o rok starší vedle něho sedící Lucius Malfoy, který zrovna něco sepisoval chvatně na pergamen měl ruce díky tomu od inkoustu celé flekaté.
,,Rudy!" Ozvalo se v tom okamžiku hlasitě tak, že Lucius udělal obří kaňku doprostřed rozepsaného textu.
,,Rastabáne můžeš ty svoje vokály poslat na Antarktidu!" Řekl nerudně Rudolphus.
,,Jo prcku nebo to udělám hůlkou. Díky tobě můžu ten dopis psát znova. Fakt dík." Řekl Lucius a zmuchlal pergamen a hodil ho po prvákovi ve zmijozelské hábitu, mírně zavalitého Rastabána Lestrengra, který se nezřízeně chechtal.
,,Jenom jsem chtěl bráchu probudit, vypadá, že bude ti spát na rameni a slintat ti na kravatu Lucy." Řekl Rastabán a začal se dloubat v nose.
,,Prase." Řekl Lucius, když viděl jak se Rastabán šťourá v nose.
,,Rastabáne to se nemůžeš vysmrkat. To je nechutný." Řekl znechucen Rudolphus.
,,Rudy vletěla mi tam moucha během hodiny z Binnsem. Nemohl jsem jí ani vysmrkat. Jistě někde je zbytek té mrtvoly Binnse a ty mouchy jsou zní." Řekl Rastabán a lovil holuby v nose dál.
Lucius nakrčil nos a obrátil se na Rudolphuse.
,,Pojď Rudolphusi, pryč od toho neadrtálského Rastabána do knihovny. Pincová nedovolí takové nehygienické manýry v knihovně. A já v klidu napíšu ten dopis." Řekl Lucius.
,,Rasty dojdi si na záchody si vymýt ten nos. Křiklan ti jinak za tuhle hnusárnu strhne body." Mínil Rudolphus a šel hned za Luciusem s brašnou naplněnou učivem.
Vzpomínka se znovu rozplynula a v další bylo vidět, jak Rudolphus a Lucius sedí u stolu v knihovně a Lucius znovu píše dopis.
,,Hm ty to piluješ do dokonalosti Luciusi, ten dopis. To chceš se dostat mezi novelisty?" Ptal se Rudolphus.
,,Ne, ale chci vyznít co nejlépe to půjde. Je to hodně důležité a záleží na tom budoucnost Magického světa." Řekl Lucius.
,,No když myslíš Luciusi, ale já si myslím, že ten Temný pán o kterém mluvíš poslední dobou nebude nikdy tak mocný. Vždy bude někdo nesouhlasit a tím se ten chlap musí srovnat taky. S nějakým tím odporem a také opozicí jak říká otec." Řekl Rudolphus.
,,Tak musí být ten odpor co nejmenší. A od toho jsme mi, jeho příznivci. Musíme opozici zmenšit a vymýtit na minimum a ukázat jak na ty mudlorozené šmejdy. Ještě nás zničí nakonec." Řekl pevně Lucius Malfoy.
,,A to chceš dosáhnout tím, že chceš získat od otce peníze. Ten ti nedá ani cvrček dokud toho Temného pána neuvidí kompletní rodokmen kámo. Zapomeň na podporu Abraxaxe dřžgrešle Malfoye." Řekl Rudolphus.
Lucius se zamyslel a zmuchlal další pergamen.
,,Máš pravdu Rudolphusi na to otec nedá ani cvrček. Musíme to vzít jinak. Musím přesvědčit otce, abych získal jeho mění nebo rovnou jednu z jeho firem. Nejlépe Abraxax company abych mohl pomoci s plány Temnému pánovi a stát se jeho důvěrníkem a pravou rukou." Promnul si ruce Lucius a podíval se na Rudolphuse.
,,Poslyš Rudolphusi, Rastabán, tvůj mladší bráška, je nějaký divný. Takový nedozrálý. Slyšel jsem od prváku, že má jisté problémy s učivem a jistými potřebami." Řekl Lucius a stáhl rty do tenké linky.
,,Rasty měl před pár lety dost ošklivý úraz hlavy Luciusi a hodně času trvalo ho postavit znovu na nohy. Od té doby jsou s ním tak trošku problémy. Však jsem rád, že to celkem zvládá. Léčitele měli spíše o jeho stavu negativní slova." Řekl Rudolphus vyhýbavě.
,,Aha, já už myslel, že se s tím narodil. I tak to musí být dost pohroma pro vás jako rodinu. Můj otec by jistě nad ním zlomil hůl." Řekl Lucius.
,,Tak je dobře, že nemáš mladší sourozence Luciusi. Tvůj otec by jinak jistě už se dostal do hrobu už tím, že má na krku další dítko, které musí živit." Řekl Rudolphus.
,,Pravda, otec drží pevně kasu." Řekl Lucius.
V tom kolem prošla kolem mladá dívka s medově blond vlasy v tlustém copu, vybrala z regálu knihu o Zaklínadlech použitelných na neživé věci a šla rovnou pultu, kde měla stanoviště madam Pincová.
Rudolphus si jenom povzdechl, když dívka odešla z knihovny.
,,Merline nevzdychej tu jako Mrzimorský blbec Rudolphusi. Napiš jí třeba psaníčko nebo jí rovnou pozvi na rande, když se ti Marry Wilkosnová líbí. Jsi na prokletí s tím." Mínil Lucius.
,,Ta mě ani nevidí." Řekl tiše Rudolphus.
,,Marný jsi případ Rudolphusi." Řekl Lucius a zapečetil dopis.
Vzpomínka se znovu rozplynula. Další byla na famfrpalovém hřišti. Rudolphus Lestrengre byl v úboru člena týmu Zmijozelské koleje a měl v ruce odrážečskou pálku. Jednoznačně zastával pozici odrážeče. Koukal jako janek na postavu, kterou v oslavném houpání zbytek týmu házel do vzduchu. Byla to nová posila týmu v podobě chytačky jménem na dresu Blacková. Podle kštice osazenstvo poznala mladší vydání Bellatrix Blackové -Lestrengrové. A díky ní tým vyhrál zápas jak se zdálo.
Rudolphus se otočil pryč a šel sám v dresu do Bradavické školy. Však v tu chvíli do něho něco narazilo a povalilo ho k zemi.
,,Rudolphusi vy jste to dali! To byl zápas jak ze žurnálu Národního týmu Anglie." Mínilo to co leželo najednou na hrudníku Rudolphuse a mělo úsměv od ucha k uchu. Zase to byla ta blondýnka, která nosila jméno Marrygold Wilkisnová.
,,Díky Marry." Řekl Rudolphus a měl najednou trošku pitomý úsměv, protože ani tak nekoukal na Marrygold samotnou, ale do jejího výstřihu , který byl proti pravidlům oblékání Bradavické školy měl až moc knoflíčků rozepnutých.
,,To potřebuje odměnu." Řekla a velice dlouze ho políbila na rty.
Vzpomínka se rozplynula a přešla v další. To Rudolphus Lestrengre ležel v posteli jak vidno v jeho pokoji, v rodném sídle rodiny. Byla tma a na stole v podstavci byla jeho hůlka, která zářila jako lampa a svítila Rudolphsi do tmy pokoje. Rudolphus si četl v tenkém časopisu o famfrpálu a otáčel špičky prstů stránku, když se ozvalo zaklepání na dveře.
,,Dále." Řekl Rudolphus.
Do pokoje vešel mladý hoch, tak deset nebo jedenáct let.
,,Riky co tu děláš?"Ptal se Rudolphus.
,,Jenom jsem chtěl s tebou mluvit Rudy. Rasty si pouští ten svůj rámus z radia a já nemohu spát při tom. Ten snad nezná pojem noční klid." Řekla mladší verze Richarda Lestrengra.
,,A o čem?" Ptal se Rudolphus a stále měl nos v časopisu.
Richard zavřel za sebou dveře a opřel se dveře Rudolphusova pokoje.
,,Rudy ty mě nenávidíš viď. Protože nemám magii a nepřišel mi dopis jako tobě a Rastymu?" Ptal se Richard smutně.
Rudolphus překvapeně vzhlédl od časopisu a pohlédl na nejmladšího bratra.
,,Jsem moták a ty motáky nenávidíš jako …jako…matka." Řekl tiše Richard.
,,Ne." Řekl tiše Rudolphus a klekl si na své posteli.
,,Ne rozhodně tě Richarde mám jako brášku rád. Je mi jedno, že jsi moták, i když dost to věci u nás doma komplikuje. A jistě tě má stále maminka ráda. Jsi její syn její dítě. Každá máma má ráda své děti. A taťka taky, tak nemluv takové hlouposti, přeci jinak býváš chytřejší než já a Rasty." Řekl Rudolphus.
,,Ale předtím u večeře jsi řekl, že ti co nemají magii by vůbec neměli vůbec vstupovat do kouzelnického světa. A tady ten dům je také kouzelnický. Neměl bych tu být." Sklopil hlavu Richard.
Rudolphus zbledl ale rychle se chytil.
,,To jsem myslel tak, že ti co se v magickém světě nenarodili, neměli vůbec do něho vstupovat. Nejsem dobrý řečník a tak jsem se špatně vyjádřil." Řekl Rudolphus a dodal.
,,Ty do té kategorie nespadáš Riky. Ty ses v kouzelnickém světě narodil a i když možná nemáš dost magie abys chodil do Bradavic, tak to neznamená, že bych tě přestal mít rád. Stále jsi můj malý bráška a klidně řeknu na rovinu. Mám tě více rád než Rastabána. Jsi …" Dál se Rudolphus nedostal.
,,Více normální. Rasty je nemocný na hlavu Rudy a oba to víme. A maminka je z Rastyho také nemocná na hlavu. Stále více křičí bez důvodu. Taťka možná proto stále více je v práci." Řekl Richard.
,,Dost pochybuji, že by táta byl stále v práci Riky. Ten se před mámou někde zašívá. Možná v té chatě ve Švýcarsku." Řekl Rudolphus mrzutě.
,,Hm to by mohlo být. Když není doma, tak mamka a Rasty mají pré. Mamka také splní Rastymu každé přání co mu na očích uvidí." Řekl Richard.
,,Rasty je hold mamánek. My do této kategorie nikdy jsme nespadli. Bohu dík." Řekl Rudolphus a Richard se zasmál. Vzpomínka se znovu rozplynula.
Tentokrát byl Rudolphus o kus znovu starší. Muselo mu být tak šestnáct nebo sedmnáct podle toho, že seděl v košili u jídelního stolu jistě znovu u rodičů doma.
,,Ale já tu blumu rodu Blacků nechci. Ta je asi tak inteligentní jako Rastabán!" Křikl Rudophus směr ženy o dost starší ale podle obličeje jeho matky.
,,Rudophusi Rodericku Lestrengri, odpusť si ten projev užvaněného děcka. Je ti sedmnáct a dosáhl si plnoletosti před pár měsíci. A tím nastává čas, aby ti byla vybrána vhodná partie tvé budoucí chotě. Krásné čistokrevné a plodné čarodějky pro náš rod. A kdo by mohl být čistší než vznešené dívky rodu Blacků. A Bellatrix je stále volná partie, když starší se propálila komínem s tím mudlorozeným šmejdem a mladší si zasnoubil bez požehnání rodičů tvůj kamarád Lucius Malfoy." Řekla jeho matka.
,,Ale já tu buchtu Bellatrix nechci! Ta není normální! Ta má místo mozku německý eintopf matko. Nechci ztratit mozek na manželství z takovou fuktlí. Copak není lepších čarodějek než té." Zařval Rudolphus.
,,Mírni svůj jazyk Rudolphusi." Máchla rukou jeho matka a Rdolphus na dálku dostal facku.
Rudolphus místo aby se dál hádal s matkou tak odešel z místnosti a prásknul za sebou dveřmi, až se z nich vysypalo ozdobné sklo.
,,Rudolphusi!" Křikla jeho matka.
,,Naser si stará čarodějnice!" Křikl na svoji matku Rudolphus a ukázal jí ukazováček.
Vzpomínka se znovu rozplynula a vystřídala další.
Rudolphus Lestrengr stál někde venku na louce, a pozorovala pomalu se měnící se počasí , které napovídalo, že bude co nevidět pršet nebo rovnou hřmít. V tom se přemístila na to místo postava mladé ženy.
,,Marry." Řekl vesele Rudolphus.
,,Rudy myslím, že nenesu dobré zprávy." Řekla smutně mladá žena.
,,To ani já." Povzdechl si Rudolphus.
,,Tak to jsme dva." Zasmála se smutně mladá žena.
,,Mne bohužel moje matka zasnoubila s tou blbkou z Blackovské rodiny Bellatrix. Nemohu to zrušit je to magický kontrakt. Otec pod pantofel s tím souhlasil a matka si mne asi ruce, že mne dostala tak brzo pod chomout." Řekl Rudolphus.
,,Och to mě mrzí. Přála bych ti více štěstí Rudolphusi, mnohem více štěstí než si kdy dostal." Řekla mladá žena a pokračovala.
,,Mne stihl podobný osud Rudy. Také jsem byla mými rodiči zasnoubena za muže, kterého dokonce snad i nenávidím. Už jenom představa s ním sdílet lože mi spaluje žaludek nechutí." Řekla Marrygold.
,,Kdo?" Ptal se Rudolphus.
,,Thorfin Rowle." Řekla mladá žena.
,,Ten uhrovitý spratek, Marry, jak mohli?" Ptal se Rudolphus.
,,Hm moje matka bažila potom od mého narození, abych byla paní Rowlová." Mínila mladá žena.
Rudolphus zavrčel jako vzteklý vlkodlak.
,,Rudy s tím nic nenaděláme. Nebylo nám dáno mít štěstí v lásce v tomto podivném světě středověkých zvyků. Musíme jenom přijmout to jako fakt, že nám byli vnuceni naši partneři." Řekla mladá žena.
,,Já ten fakt nepřijmu, ne dnes a ani v příštím století. Nikdy žádná Bellatrix nenahradí to, co jsi mi dala ty Marry. A Thorfin může utřít nos, on tě nikdy nedostane celou." Řekl Rudolphus a sklonil k ní hlavu a začal jí líbat. Do toho všeho začalo pršet.
Vzpomínka se znovu rozplynula a vystřídala další. Rudolphus Lestrengre byl ve svatebním hábitu ženicha vysoké kvality. Však byl Lestrengre a ti peníze měli.
,,Miláčku nemrač se." Řekl obličej Bellatrix Lestrengrové v bílých svatebních šatech a lehounce zeleným hábitu nevěsty. Vedla ho za ruku chodbu v potemnělých nočních hodinách. Rudolphus nevypadal nikterak nadšeně.
,,Mám pro tebe miláčku malé překvapení." Mínila Bellatrix. A otevřela dveře očividně do ložnice.
Rudolphus zalapal po dechu, když viděl na posteli postavu mladé ženy svázanou a s roubíkem v ústech.
,,Marrygold." Řekl tiše.
,,Jasně miláčku ty jí znáš hodně důvěrně. Je to tvá štětka co, ta Willkosnova holka co?" Řekla Bellatrix a usmála se od ucha k uchu.
,,Bellatrix, co jsi to provedla. Marrygold je čistokrevná kouzelnice, musíme jí pustit." Řekl Rudolphus a už šel rozvázat tu nebohou ženu z provazu.
,,Pouta na tebe miláčku." Křikla Bellatrix.
Rudolphus padl čumákem na podlahu. Bellatrix ho otočila a sedla si něho.
,,Takto ne, ta štětka dostala to, co náleželo mne." Řekla Bellatrix a dala špičku hůlky na ústa Rudolphuse a políbila ho.
,,Nebuď tak studený Rudolphusi." Řekla Bellatrix a postavila se.
Namířila na Rudolphuse hůlku a řekla Finíte a vzápětí Imperio.
Rudolphus ztuhl jako skála.
,,Fajn a teď se Rudolphusi miláčku postav." Řekla Bellatrix.
Rudolphus se postavil a v jeho očích byl vidět jedině tak vztek. Nevýslovná zlost na svojí ženu.
,,A teď Rudolphusi můj miláčku jediný, namiř na tu fuchtli Zmijozelu svojí kouzelnickou hůlku." Řekla Bellatrix.
Rudolphus se vzpíral, ale ani zdaleka neměl takovou sílu aby se Imperiu své manželky ubránil.
,,A teď opakuj Rudolphusi po mě a prováděj kouzelné formule." Mínila Bellatrix a usmívala se šíleně.
Rudolphus dostal výraz plný strachu.
,,Caedo, Caedo, Crucio, Crucio." Řídila celé mučení té mladé ženy Bellatrix.
Poslední kouzlo co poručila Bellatrix Rudolphusi byla Avada Kedavra. Pak ukončila Imperius na svého manžela. Ten spadl na kolena.
,,To je tak miláčku Rudolphusi, ty budeš můj jediný a mezi nás dva nesmí nikdo vstoupit a proto jsem se poslední zábrany zbavila jednou pro vždy." Řekla Bellatrix a sedla si na postel k mrtvole Marrygold Wilkisnové.
,,Byla hezká, ale já jsem hezčí miláčku. Však uvidíš." Řekla Bellatrix a shodila mrtvolu mladé ženy z postele.
,,Jsi zrůda." Vyslovil s námahou Rudolphus.
,,Tvoje zrůdička miláčku, teď jsem tvoje choť a manželka. Tak si mě užívej a teď ať to tvá Marry ještě vidí. Je to už jenom naše svatební noc." Řekla se smíchem Bellatrix.
Vzpomínka se rozplynula a další jí vystřídala.
Rudolphus znovu o kus starší šel chodbami rodného sídla, když si všiml podivného zvuku. Šel za ním, aby nelezl mladšího bratra Rastabána, v této vzpomínce mu mohlo být tak sedmnáct pryč notně opilého jak do sebe lije rovnou z flašky červené víno.
,,Rasty to ti neříká nic sklenička. Víno se pije z ní." Řekl Rudolphus.
,,Vyliž si Rudolphusi, Rasty už není, jsem Rastabán." Odvětil mladší bratr.
,,A jako od kdy Rasty?" Ptal se Rudolphus.
,,Od dneška." Řekl se smíchem Rastabán a vyhrnul rukáv své levé paže kde bylo čerstvé Znamení zla.
,,Ty kreténe co jsi provedl." Zařval Rudolphus.
,,Temný pán je mocný Rudolphusi. Mocnější než všichni žijící kouzelnici. Mocnější než Albus Brumbál. A mocní píší dějiny a já chci psát dějiny po boku Temného pána." Mínil Rastabán.
,,Idiote. Copak ti není život milý?! Copak chceš zemřít jako válečný oř." Řekl Rudolphus plný vzteku.
,,Budu hrdina Rudolphusi. Zabiji co nejvíce mudláku, šmejdů a nečistých míšenců co jen to půjde. Očistím náš svět od toho." Řekl Rastabán a znovu se napil vína.
,,Hlavně jsi opilý pod obraz Phiniase Blacka Rasty." Mínil Rudolphus.
,,Ne, ne, ne, Rudophusi. Já už započal. Odstranil jsem jednu mudlovskou rodinku. Jak hezky křičeli. Jako potkani." Řekl se smíchem Rastabán.
Rudolphus vypadal jako by ho zamrazili v led.
,,Hnusíš se mi Rasty." Řekl Rudolphus a odešel z té místnosti.
Vzpomínka se rozplynula a tak jako v předchozích případech jí vystřídala další. Znovu Rudolphus byl v rodinném sídle a byl u rodinné tabule. Krom něho tam byl jenom Rastabán a jeho matka. Richard, jeho otec a Bellatrix chyběli.
,,Kde je Richard?" Ptal se Rudolphus.
,,Ten moták? Roderick ho s konečnou platností odstranil z domu. Konečně nemusím ostudu rodu mít na očích." Mínila jeho matka.
,,Pardon cože?" Ptal se Rudolphus.
,,Jo táta ho z toho sklepení vzal a prej dal na mudlovskou školu. Také dobře. Nemusíme ho odklízet my." Řekl Rastabán.
,,Dostal si co zasloužil ten moták." Dodala vesele jeho matka.
,,Co?" Ptal se Rudolphus.
,,Budu mít konečně vysněné vnouče díky němu, není to úžasné synu." Řekla vesele jeho matka.
,,Nerozumím." Řekl Rudolphus.
,,Ukradl jsem pod nosem tomu ničemnému bystrozoru Longbottomovi jeho ženskou a maminka seslala hezká kouzla, aby si Riky užil pořádné ženské. Když už se stal chlapem." Vysvětlil Rastabán.
,,A já slyšela nedávno, že ta mudlovská šmejdka je v jiném stavu. Sice míšenec, ale alespoň něco, co lze s pýchou vychovat až přijde čas. Však Rasty mi to dítko přinese do našeho domu." Řekla jeho matka.
,,Ehm jak tedy myslíte, no po tom co se stalo Bellatrix je to asi dobře." Řekl nejistě Rudolphus.
,,Vážně strašný incident skrz ten lektvar chudáčka Bellinku potkal. Už je jí lépe synu."Ptala se jeho matka.
,,Ano matko, už je jí lépe. Zotavuje se." Řekl Rudolphus s falešným úsměvem.
Vzpomínka se znova změnila a to na sklepení nějakého baru, jak to vypadalo. O pár metrů dál, byl ring a v něm dva statní chlapy si právě dávali pořádně do nosu. Rudolphus to zpovzdálí pozoroval. V tom spatřil osobu, kterou hledal. Tam mezi pozorovateli toho zápasu stál mladý bystrozor jménem Frank Longbottom. Rudolphus se k němu přiblížil, ale nic neřekl a ani hůlku nepozvedl a počkal až tahle ringová rvačka skončí a všichni se začnou šinout pryč do svých domovů.
,,Longbottome." Oslovil ho Rudolphus.
Frank Longbottom ihned s hůlkou v ruce se něho otočil.
Rudolphus nic neřekl a položil svojí kouzelnickou hůlku na židli a šel od ní dál.
,,Co tu hledáš Lestrengri?" Ptal se Frank Longbottom.
,,Jenom ti chci říct pár vět, mimo kouzelnický svět a tak jsem tě hledal, kam chodíš když jdeš mezi mudly Longbottome. Netušil, že má choutky na takové zápasy." Řekl Rudolphus.
,,Tak vyser těch pár písmenek a odprejskni, nebo tě dám jako balíček Alastorovi. Bude to dobrý Vánoční dárek." Mínil Frank Longbottom.
,,Fajn, jenom chci tě varovat, že jistá část mé rodiny, kterou jsem kdysi miloval ti hodlá uzmout to co nosí tvá ženská pod prsy." Mínil Rudolphus.
,,Cože?" Vyhrkl Frank Longbottom.
,,Tvé nenarozené dítě, jenž není tvé, chce určitá část mé rodiny vychovat po svém. Chraň toho parchanta, protože jinak si pro něj přijde někdo koho nechceš v domě." Zavrčel Rudophus.
,,Ty znáš toho kdo to udělal Alici. Ty hajzle mluv kdo to byl." Ptal se Frank Longbottom a v tu ránu měl Rudolphus Franka Longbottoma za zády.
,,Jako by tě pravda zajímala ty bystrozorské psisko." Řekl Rudolphus a ohnal se po Franku Longbottomovi. Ten dostal přes nos, ale i s krvavou šmouhou v obličeji se na zemi pral dál. No po mudlovsku. Nakonec oba pěkně zmlácený leželi na zemi jako mouchy.
,,Hek, Lestrengri kdybys neměl toho posraného hada na ruce, tak bych tě bral jako jako boxéra. Máš rychlé nohy a umíš dávat kvalitní háky." Řekl Frank Longbottom.
,,No tvoje vrabčí postavička Longbottoma jedla hodně domácí polévky, na špunta máš fakt sílu. Však za monokl neděkuji. Bolí jak svině." Řekl Rudolphus Lestrengre.
Frank Longbottom se rozesmál. Pomalu se zvedl a promnul rameno a pohnul krkem.
,,Auuč." Sikl si a napřáhl ruku Rudolphusi.
,,Zvedej se, potřebuji vědět celou pravdu a ne tvé zašifrované vzkazy Lestrengri. A neboj bude to mimo záznam a oči Alastora." Řekl Frank Longbottom.
Rudolphus ruku Franka Longbottoma přijal a postavil se na nohy.
Vzpomínka se rozplynula v mlhu a přišla další.
Tentokrát v Rudolphus stál v jiném přepychovém sídle a znovu byly Vánoce. Však sídlo Lestrengrů to jistě nebylo. Ti, kteří to sídlo znali, tak v tom poznali Malfoy Manor.
Do místnosti přišel sám Lucius Malfoy a nesl sebou však něco. Malého chlapce, podle dupaček. Jisto jistě Draco Malfoy, jako mimino.
,,Rudolphusi jsem rád, že sis našel čas." Řekl Lucius.
,,Co bych pro starého přítele a oblíbeného švagra neudělal." Řekl se smíchem Rudolphus.
,,Draco, to je strýček Rudy, však jsi ho jistě už viděl." Řekl Lucius ke škvrněti.
Mimčo se se zájmem dívalo to tu osobu.
,,Už má kmotra, já to jistě asi nebudu, co? Už je dost velký, jak vidím." Řekl Rudolphus.
,,Ne nemá, čekal jsem na příhodného kandidáta až se vrátí z cizinci. Temný pán tě zdržel ve světě hodně dlouho Rudolphusi. Bella to těžko nesla, že jsi tak dlouho pryč." Řekl Lucius.
,,Však ona jako slaměná vdova si užila i beze mě." Řekl Rudolphus kysele.
,,Pardon cože?" Ptal se Lucius.
,,Ale nic." Řekl vyhýbavě Rudolphus.
Lucius Malfoy dal svojí ruku kterou nedržel Draca v náručí na rameno Rudolphuse.
,,Nějaká krize v manželství?" Ptal se Lucius.
,,Jo to by muselo být manželství a ne jenom prsten a úřední magický dekret. Mezi mnou a Bellou nic není." Řekl Rudolphus a uchechtl se.
,,Ty jsi si štěstí vynutil a vnutil otci pod nos, já to štěstí neměl. Tu co jsem miloval, už je pár let mrtvá." Řekl Rudolphus hořce.
,,Ach ano Marry Wilkisnová, jaká škoda té holky." Řekl Lucius a pohlédl na Draca.
,,Jednou synu až budeme vybírat ti princeznu, tak dáme hodně pozor, aby se nám to nevymstilo." Řekl Lucius a znovu se obrátil na Rudolphuse.
,,Tímto bych tě příteli požádat o to, abys byl Dracovi kmotrem. Tam kde já nebudu dobrý učitel, abys ty byl i dobrým mentorem. Však víme oba, kdo to v duelu z nás dvou umí lépe." Řekl Lucius Malfoy.
,,Budu velmi rád Luciusi. Přísahám, že Draco nezemře dřív než v tom hrobě budu já." Řekl Rudolphus.
,,To neříkej takto lehkomyslně Rudolphusi." Ozval se další hlas v podobě Narcissy Malfoyové.
Vzpomínka se znovu změnila v mlhu.
Rudolphus v Smrtijedském hávu ale bez masky vešel do místnosti kde tři podobně oblečené osoby mučili dvě osoby na podlaze. Někteří od téhle vzpomínky museli odtrhnout zrak protože poznali toho muže a ženu na podlaze. Frank a Alice Longbottomovi byli ti, kteří byli Cruciátem mučeni na podlaze obývací lodžie svého domu.
,,Miláčku přines to děcko!" Křikla jedna zakuklené osoba. Jednoznačně Bellatrix podle hlasu.
,,Jo budem si hrát s malým!" Řekl další hlas, který nikdo nepoznal.
,,Ne toho chce Temný Pán, šel sám pro toho Potterovic parchanta Barty!" Křikla znovu Bellatrix.
,,Jo dojdi pro pindíka Rudy." Řekl další hlas jednoznačně Rastabána.
Rudolphus šel tedy do patra domu, do místnosti kde tušil dětský pokojíček. Také ho našel. Tam v dětské postýlce spal malý chlapec a držel plyšového lva s tričkem s nápisem Eduard.
Rudolphus se podíval směrem dveří pokoje a pak znovu na chlapce, který k překvapení Rudolphuse se vzbudil a podíval se něho upřeným pohledem.
,,Šíí prcku hlavně tu neřvi prosím jak na lesy." Dal prst před ústa Rudolphus a vytáhl kouzelnickou hůlku.
Malý Neville něho upřeně hleděl.
,,Za chvíli tu bude zlá teta a ta by ti zbytečně ublížila. Nemohu sice pomoci tvým rodičům, na to jsem moc sám, ale o tebe se postarám." Řekl Rudolphus a namířil na postýlku a začal umisťovat kolem Nevilla a jeho postýlky různá zaklínadla. A nebyla to žádná černá magie a ale kouzla pro ochranu majetku. Když byl hotov, tak se podíval na Nevilla a chtěl odejít. Neville v tu chvíli se zvedl a pozvedl svého plyšáka před sebe.
Rudolphus překvapeně pohlédl na Nevilla, ale ten toho plyšového lva neobratně hodil po Rudolphusi.
,,Eddy tvůj. Eddy pomoc." Řekl Neville Rudolphusi a když ten ho chtěl Nevillovi předat zpět, tak si Neville ve své postýlce dřepl a zatvářil se uraženě a začal řvát jako na lesy.
,,Ty mi ho dáváš?" Ptal se Rudolphus.
,,Eddy pomoc. Ty sám, Eddy pomoc a ty ne sám." Řekl Neville s odhodlaným výrazem a ukázal na Rudolphuse.
Rudolphus Lestrengre vypadal zmateně, ale pak ze sebe vypravil dík a schoval svého plyšového lva pod smrtijedský hábit a vyřítil se z místnosti. Vzpomínka se znovu rozplynula.
Další vzpomínka byla ze setkání Smrtijedů a Rudolphus zde byl o mnoho starší než v poslední vzpomínce. Voldemort právě ohlásil trest za botu na Ministerstvu kouzel Luciuse Malfoye. Trest ponese jeho syn Draco. Rudolphus si povzechl. Tato vzpomínka byla nesmírně krátká. Další byla z léta a byla nechutná. Bellatrix se hlasitě smála a sesílala různá kouzla a kletby směrem Draca Malfoye, který se povětšinou jenom bránil. Ze židle to pozoroval Rudolphus s mírným znechucením.
Bylo tam slyšet jeho vlastní hlas.
,,Bradavice také už lépe učili, ten kluk je jako kachna."
Bellatrix v té chvíli vyslala na Draca řezací kletbu, která ho velkou silou zasáhla do břicha. Rudolphus byl v příští chvíli na nohou a hůlku namířil na Bellatrix.
,,Pouta na tebe." Křikl.
Bellatrix se skácela na podlahu tuhá jak poleno. Rudolphus už tou dobou byl u Draca a snažil se mu zacelit rány, zatímco ten byl v šokovém stavu a začal se střást.
,,Expecto Patronum." Vyčaroval své patronovo zaklínadlo Rudolphus Lestrengre.
Z bělostného dýmu na podlaze přistál mohutný medvěd a otřepal se jako by byl od vody.
,,Najdi Narcissu a řekni, ať přivolá léčitele. Jedno jakého, Draco bylo ošklivě zraněn." Křikl směr patrona Rudolphus. Medvěd se v další chvíli rozplynul.
,,Vydrž Draco a hlavně se snaž nezavírat oči." Řekl Rudolphus.
Vzpomínka se rozplynula a vystřídala jí další, kde seděl Rudolphus v křesle naproti Narcisse Malfoyové.
,,Ještě jednou díky Rudolphusi, zachránil jsi mému synovi život." Řekla Narcissa.
,,Držím slib, jako kmotr Narcisso. Lucius by asi jinak mne v něco nechutného proklel. Však to z Bellou byl fakt hodně špatný nápad. Nakonec by Draca dokázala i zabít. Ona nedokáže hrát profesorku nebo mentorku. Ona přejde z vášně k šílenství, když jde o kouzelnický duel nebo souboj Narcisso. Oba dobře víme, že Bellatrix je nestabilního charakteru." Řekl Rudolphus.
,,Obávám se, že máš pravdu Rudolphusi, akorát Temmný pán ho pověřil tak složitým úkolem. Kdo by mohl ještě pomoci. Já bych i věřila, že kdyby stanula Bella proti Brumbálovi, tak ho porazila." Řekla Narcissa.
,,Ale její styl boje je nenaučitelný, pro někoho jako Draco. Zaprvé Narcisso, Draco je jako Lucius v jistém ohledu, když jde o kouzelnický souboj. Má váhavé pohyby jak těla tak hůlky. A zas tak tolik si vůči zkušenějším nevěří. A míra výuky Bradavic stojí poslední dobou za zlámaný cvrček. Potřebuje to někoho šikovnější a zmijozelsky podlého. Draco se musí naučit pozorovat každý pohyb svého nepřítele, předvídat jeho magické kousky a reagovat." Řekl Rudolphus.
,,Nechceš ho ty učit jako kmotr?" Ptala se Narcissa.
,,Ne to odmítám, protože jakmile se to doví Bella, tak od ní nebudeme mít pokoj ani jeden. Její žárlivost dokáže být smrtelná. Ona se o věci nedělí ráda. Tedy spíše vůbec." Zavrtěl hlavou Rudolphus.
,,A koho navrhuješ tedy Rudophusi, kdo by dokázal naučit Draca souboji, aby dostal šanci porazit Albuse Brumbála." Řekla Narcissa.
,,Hm potřebuje více jak jednoho učitele, nebo lépe řečeno mentora. Někoho, kdo Brumbála dobře zná a viděl jak ten bojuje v kouzelnické souboji. Já bych řekl v hodný kandidát by byl Severus Snape. Draco musí se naučit být pozorovatel a špion svého protivníka, jako je dobrý chytač ve famfrpálu. Musí zacílit pozornost na vše podstatné." Mínil Rudolphus a chvilku se odmlčel.
,,Albus Brumbál je stará škola, dědek, který zná mnoho kouzel a čar. Je encyklopedie vědění a porazit ho nebo zabít, tak to je skoro nemožné. Však proveditelné. Draco musí získat moment překvapení, překvapit toho starého kohouta. Jenom tak ho může dostat. Na nepozornost. Aby Brumbál ty svoje čtyři oči strčil někam jinam. Tudíž musí znát Draco lsti, ty kouzelné. Vydávat například jedno kouzlo za jiné, tedy neverbální magii a magii, která se moc nepoužívá v souboji. Něco třeba spíše použitelné například na podvody. Ano to je ono, druhý mentor Draca by měl být pořádný podvodník. A myslím, vím, koho by bylo dobré oslovit. Tu krysu z Nebelvíru, jménem Pettigrew. Ten dokázal ošálit jak Brumbála tak Moodyho, tak jeho škola by možná Dracovi prospěla, i když Draco bude skuhrat ohledně původu té krysy. Ale Narcisso, ty jako matka a nejvlivnější osoba v jeho životě, musíš říct, že on je pověřen tím úkolem a pro takové velké věci se musí občas jít přes mrtvoly. No Pettigrew je taková mrtvola. Jen tak má Draco šanci, ten úkol splnit, když tu hromadu dračího hnoje má podle Temného pána odstranit on. " Řekl Rudolphus a tvářil se zamyšleně.
,,Výborný nápad Rudolphusi." Řekla nadšeně Narcissa a dodala.
,,Škoda, že jsem tě nezeptala dřív."
,,Chtěla jsi dát šanci sestře, Narcisso, trochu trávit čas s Dracem, ale Belle ten pobyt v Azkabánu nesvědčil a každý souboj tudíž bere jako na život a smrt. A já se zasadím o to, aby už nikdy nikoho Bella neučila. A navrhnu ještě jednu věc Temnému pánu." Řekl Rudolphus.
,,Jakou?" Ptala se Narcissa.
,,Jít na Brumbálovo slabé místo. Na Bradavickou školu. Všude jinde, kde by souboj se odehrál, by byl Draco v nevýhodě. Brumbál by neměl výhrady použít mocnou a ničivou magii. Před svými studenty jistě ne. Neohrozil by studenty a zdi Bradavic. Je to jeho druhý domov. Tudíž, když se podnikne útok na školu, tak bude to pro Brumbála jistě šok a Draco jako student, jenž po něm půjde, ještě větší. Bude počítat s dospělým kouzelníkem nikoliv skoro dítětem, když se na to dívám očima Brumbála. On i v nás Narcisso ten dědula vidí děti, byli jsme studenty Bradavické školy, když on už řediteloval. Má tudíž tyto brýle na očích, když je ve škole. Útok studenta na svou osobu čekat nebude." Řekl Rudolphus.
Narcissa dostala úsměv od ucha k uchu.
,,Geniální řešení Rudolphusi, jaká škoda, že nejsi slyšet častěji když je setkání s Temným pánem." Řekla Narcissa.
,,On poslouchá ty jenž znal nejdřív a ty co prolily nejvíce krve, nikoliv, ty, jenž chtějí za minimum maximum Narcisso. Možná zná Temný pán mnoho magie a hlavně té temné, ale mnoho místa mu zabírá v hlavě toto vědění, to ubírá na možnostech provedení dobrých plánů. A je trochu bombasta. Chce aby byl slyšet a vidět. Mne toto nikdy nelákalo. Nestojím o to abych byl slyšet, když nechci a když on to pustí z hlavy a půjde po jiné trase. Svojí. Nejsem ten, kdo líže kapičky slávy, jenom aby se mohl cítit dobře Narcisso. Já se přidal jenom na popud a skrz svazek manželský s Bellatrix. Kdyby tomu nedošlo, tak by mě jistě nic nedonutilo se aktivně přidat. A Temný pán mi dluží 16 let života, který jsem strávil za zdmi Azkabánu." Řekl Rudolphus.
,,Ty mu nejsi oddán?"Ptala Narcissa.
,,Přes Rastabána a Bellatrix ano Narcisso, však skrz Rudolphuse Lestrengra tomu nikdy tak nebylo. Potažmo až můj mladší bratr a žena zemřou, já končím a klidně ať mě zabije, však mne je putna co pak Temný pán podnikne za další výpad. Já si v té chvíli budu zakládat na vlastním rozhodnutí. A to se nemusí schodovat s jeho." Řekl Rudolphus.
,,Bella tě tenkrát donutila?" Ptala se Narcissa.
,,Čemu drahá švagrová? Ke spánku s ní, k sexu, nebo k tomu znamení? Co máš na mysli z těchto věcí? Všechny podepsala moje žena bez toho, že bych řekl ano či ne. Rozumíme si švagrová." Řekl studeně Rudolphus.
Narcissa smutně kývla. Vzpomínka znovu zhasla a vynořila se další.
V ní Rudolphus stál v ringu, jaký byl znám ze vzpomínky s Frankem Longbottomem a byl oblečen v haleně s dlouhým rukávem a teplácích na nohách jednoduché botky. Na někoho čekal.
Do ringu neobratně vlezla postava Vincenta Crabba. I on byl podobně oblečen jako Rudolphus.
,,Fajn mladej, zkušební souboj jsme si dali a ty jsi žalostně pohořel. Takto by tě dostal i nejtupější z bystrozorů, to si ty a ani já nemůžeme dovolit." Mínil Rudolphus.
,,Ano pane Lestrengre." Řekl krátce Vincent.
,,Chci slyšet co by jsi chtěl zlepšit co se týče tvého žalostného stavu ohledně kouzelnického souboje." Řekl Rudolphus.
,,Chci být stejně dobrý jako vy." Řekl Vincent a udělal pauzu.
,,Být výborný duelant." Řekl Vincent.
,,Špatná odpověď mladej. Na to jsem se neptal." Řekl Rudolphus.
,,Cože?" Ptal se Vincent.
,,Já se ptal co chceš zlepšit na tvém žalostném stavu ohledně kouzelnického souboje." Řekl Rudolphus.
,,Nerozumím." Řekl krátce Vincent.
,,To mluvím španělsky Crabbe. Ptal jsem jestli jsi vědom kde jsou tvé achilovky ohledně kouzlení, tvá hluchá a slepá místa ohledně souboje? Jsi si doufám jich vědom a víš o nich?" Ptal Rudolphus.
,,Ehm …" Vincent se odmlčel
,,Tak jinak a od gruntu." Plácl se do čela Rudolphus.
,,Co v kouzelnickém souboji se děje?" Ptal se Rudolphus.
,,Prohrává a vyhrává?" Řekl nejistě Vincent.
,,To je výsledek pitomče. Já chci průběh." Řekl Rudolphus.
Vincent mlčel. Rudolphusi došla trpělivost a pár kroky překročil vzdálenost mezi ním a Vincentem a dal mu dobře mířenou ránu na solar a pak ho popadl a hodil ho přes záda na podlahu ringu.
,,Auuu!" Vyjekl Vincent, který tohle nečekal a už vůbec ne v tomto okamžiku a ke všemu bez hůlky a magie.
,,Co jsem teď udělal?" Ptal se Rudolphus.
,,Ehm dál jste mi ránu a přehodil na záda. Musíte mít dost síly ehm já mám značnou nadváhu pane Lestrengre." Řekl Vincent.
,,Citil jsem, že jsi dost těžký kamen, ale na tak krátko to vydržím." Promnul si zápěstí Rudolphus a pokračoval a chtěl znovu Vincetovi ubalit.
Tentokrát se Vincent zareagoval a pěst namířenou na jeho čumák zastavil rukou.
,,Fajn co jsi udělal teď?" Ptal se Rudolphus.
,,Zastavil vaší pěst, ale …" Vincent se zastavil a bylo vidět, že přemýšlí.
,,Už chápu." Zavýskl Vincent a pokračoval.
,,Souboj je útok a obrana proti útoku."
,,A?" Ptal se Rudolphus.
,,Je to jako famfrpál." Dodal Vincent.
,,A?" Ptal se Rudolphus a upustil od útoku.
,,Musím utočit jako střelci…ale bránit bránu jako brankář…jako mě sám…když je obojí…stejně dobré..tak …jako tým… se vyhrává. Řekl jsem…to správně?" Ptal se Vincent.
,,Takže to převedeme na famfrpál, to bude asi pro tebe lepší mladej, co ? Takže se ptám na chyby, které mají tvoje střelecké schopnosti a také na chyby, které mají tvoje brankářské schopnosti?" Ptal se Rudolphus.
Vincent se posadil promnul si tvář a poškrábal za uchem než odpověděl.
,,Obojí je pomalé …moc mi trvá …vyslovit kouzla…neumím zatím kouzlit bez …mluvení." Řekl Vincent.
,,Takže tvoje achilovky jsou vyslovení kouzel a rychlost sesílání a tvého pohybu? Chápu to dobře?" Ptal se Rudolphus.
,,Ano." Řekl Vincent a dodal.
,,Chci kouzlit …aniž bych…mluvil. Nerad…mluvím…protože …koktám. Chci být rychlejší…abych …se mohl vyhnout…paprsku kouzla." Řekl Vincent.
,,To potřebuje cvičit neverbální magii, ale ty nejsilnější kouzla stejně musíš vyslovit mladej. Však ohledně rychlosti, je jasné jedno ty potřebuješ lepší reflexe a postřeh. Musíš být mizerný když jde o chytnutí čehokoliv. Takže si zahrajeme trochu famfrpálu a tady budeme cvičit pomocí těch pitomých mudlů." Řekl Rudolphus.
,,S pomocí mudlů? Proč …s …nimi?" Ptal se Vincent.
,,Obranu a útok, dokážou i oni. A mohu na rovinu říct, že mnoho kouzelníku by při útoku schopného bojovníka mudlů výrazně pohořelo. Skončili by s hůlkou na kousky. A většina kouzelníků pro změnu nebude čekat útok od čistokrevného kouzelníka v podobě mudlovského útoku. Oboustranná výhoda znát i tento styl boje. Ano boje, protože každý souboj je boj. Někteří by řekli šachová hra, to také je pravda. Protože v tom strategie je také. Kdo ví další tah, může učinit svůj útok velmi účinným. To vše dělá souboj skutečným požitkem." Mínil Rudolphus.
,,A jak…bojují..mudlové?" Ptal se Vincent.
,,Dobrá otázka mladej? Jak jsem zaútočil předtím?" Ptal se Rudolphus.
,,Pěstí …hrubou silou." Řekl Vincent.
,,Tak, to je jeden ze způsobů boje. Krom jejich zbraní. Jako jsou meče, nože, palné a jiné zbraně. Mudlové nejsou neškodní a není radno je podceňovat jako nepřítele. Mnoha kouzelníkům v historii se to vymstilo a doufám, že tuto hrozbu nikdy Temný pán nepodcení a nebude mudly považovat za podřadné tvory s inteligencí tlustočerva. Vzhledem, k tomu, že oni žijí bez magie, musí mít větší důvtip, aby jejich útok byl účinný jako ten kouzelníka. Tudíž toho mnohonásobně více vynalezli na svojí obranu. A já ti ukážu co kouzelník muže použít, skrz svojí prvotní sílu člověka i bez magie." Řekl Rudolphus a dodal.
,,Mnoho kouzelníkům se stalo totiž během boje osudným, že přišli o hůlku a nedokázali se bránit útoku skrz lidskou sílu. Stali se jenom kouzelníky a zapomněli, že jako děti a mladiství se dokázali prát i pěstmi a u holek dávat pořádné facky a trhat vlasy a škrábat. I to je účinný styl boje mladej. A není to úplně vedlejší, tvůj protivník to čekat nebude." Řekl Rudolphus.
,,Rvát se, to umím." Postavil se Vincent a nasadil odhodlaný výraz.
,,To se uvidí." Řekl Rudolphus a vzpomínka se rozplynula.
Další byla z bitvy o Bradavice. První byla jak Rudolphus Lestrengre vstoupil do cesty s odhalenou tváří a smrtijedským pláštěm popadá Narcissu Malfoyovou za ruku a mizí z dohledu, aby se objevil v Zakázaném lese, poblíž skupiny smrtijedů a ihned jí přiváže magickými provazy ke stromu a znovu mizí z lesa pryč. Dále jak sesílá Oslepující kletbu na jiného smrtijeda, který stál s hůlkou napřaženou proti hloučku druháku Hagvaspárské koleje.
,,Kliďte se pryč, tohle není dětské hřiště." Křikl pak ně.
Studenti vzali pak sami nohy na ramena a prchali pryč.
Následoval pohled na mučení a umučení k smrti Luciuse Malfoye skrz jeho vlastní magii a hůlku Voldemorta. Rudolphus Lestrengre držel pod Imperiem Draca Malfoye, aby nezaútočil. Ten však jeho Imperio prorazil a svojí hůlku zacílil na Voldemorta a zahřměl ,,Septumsepmra!" Voldemort jen tak stačil reagovat a vytvořit si kolem těla štít, ale jeho háv to doplatil a byl v tu ránu na cáry. Draco se proměnil v hranostaje a utíkal pryč. Voldemort chtěl na něho poslat Avahu, však v tom na něho vletěl něčí hábit a zakryl mu výhled a Draco mohl utéct.
,,Pane měl by jste se vhodně obléci." Mínil s úšklebkem Rudolphus.
Voldemort se zamračil a hledal pohledem Draca Malfoye, však najít se mu ho nepodařilo a tak se pomocí kouzel oblékl do hávu, který mu obstaral Rudolphus. Vzpomínka se rozplynula a znovu všichni seděli v soudní síni Magického soudu Velké Británie.
Nutno říci, že zaměstnanci Ministerstva kouzel byli v šoku a to bylo hodně slabé. Někteří vypadali, že hodí šavli.
,,Pane soudce Dikorby. Rád bych požádal jménem obhájců jenž zastupují Ministerstvo kouzel o pauzu k odpočinku po shlédnutí těchto důkazních materiálů." Ozval se právník Ropp.
,,Uděluje se, budeme pokračovat za dvě hodiny." Řekl soudce a bylo vidět, že i on si potřebuje urovnat myšlenky.
,,A já chci oznámit, že chci k soudu po přestávce, kterou jste navrhli sami, přizvat na obhajobu mého mandanta svědky a také přednést magický zápis od osoby, která už se nenalézá mezi živými." Řekl Luis Beamount.
,,Povoluje se, však po přestávce." Řekl soudce.
Luis Beamount se usmál tak pekelným úsměvem, že i soudci Dikorbymu zamrzl obličej strachem. Už to, co viděli přes originální vzpomínky Rudolphuse Lestrengra, by stačilo na to, aby ten chlap minimálně už neseděl v Azkabánu. Však ten právník asi chtěl jít dál a zákon mu dával na to právo.
Přidáno 24.10.2020