Kapitola 7 – Tajemství s jménem Helena
Richard Lestrengre seděl u šálku kávy ve společnosti Luise Beamounta. Měl hlavu opřenou o ruku a pomalu míchal lžičkou svou kávu.
,,Takže co vypadlo ještě z Rudolphuse, na mne už pak nepromluvil." Řekl Richard Lestrengre.
,,Bude to náročné vydrhnutí starého smradlavého záchodu Richarde, případ tvého bratra. A to jsme na začátku. To se slečnou Marrygold to celé zkomplikovalo. Pokud se to dítě, dnes už dospělý člověk najde tak je jasné, proč soudce vyhodil novináře. Jistě by ty sviňky po něm šli a chtěli mu pošpinit život." Řekl Luis Beamount.
,,Pokud žije. Věděl o něm Rudolphus o něm?" Ptal se Richard.
,,Gréta použila své umění léčitelky na psychiku a Rudolphus po vytáhnutí těch vzpomínek rozhodně není v dobrém psychickém stavu, ale získat informace o vztahu s Marrygold bylo ještě složitější. Jak se zdá, tak jistá Bellatrix zametla stopy, že by Rudolphus věděl, o těch dětech. Nemáme ani jistotu, čí bylo to první a jestli slečna neměla i jiného přítele krom Rudolphuse.
,,Jak to vzal s tím nenarozeným dítkem?" Ptal se Richard a začal se strachovat o bratrovu psychickou stránku. Už to co viděl, by normálního chlapa dokázalo semlít na padrť. Kouzelník tam či sem.
,,Myslím, že bylo dobré, že se toho ujala Gréta. Být to já, kdo by to řekl, tak by to snášel ještě hůř, i když nějaký lektvar na uklidnění byl na místě, to nebudu lhát." Řekl Luis Beamount.
,,Děkuji, já bych asi nebyl ta pravá osoba tohle říct. Sám jsem prožil strašné věci, ještě něco takového oznamovat Rudymu by bylo na mne moc." Zakroutil hlavou Richard.
,,Chápu, já až teď si jako advokát uvědomuji slova mého přítele a vašeho otce Rodericka." Řekl zamračeně Luis Beamount.
,,Jaká?" Ptal se Richard.
,,Můj nejstarší měl po celý život na bedrech říchy ostatních." Řekl Luis Beamount.
,,No otec věděl o nás víc, než mi sami. Chtěl nám ulevit, ale přitom nám ten život stěžoval." Řekl Richard a napil se kávy.
,,Konal v zájmu vašeho dobra, ale nebyla to nejlepší cesta, to uznal v pozdním věku i on." Řekl Luis Beamount.
V tom přišla do místnosti kde seděli slečna léčitelka Gréta.
,,Mohu něco říct, něco mě totiž napadlo." Řekla a posadila se na poslední neobsazenou židli.
,,Jen mluvte slečno." Řekl Richard.
,,Zaujal mne jeden svědek, z těch čtyř." Mínila Gréta.
,,Jaký?" Ptal se Luis.
,,Sybila Traveliová, ta ženská sice dala odpovědi, ale neřekla vše. Jestliže se s tou Marrygold kamarádila, i třeba jenom přes dopisy a věděla o tom miminku, co nedostalo šanci žít, tak musela vědět i tom prvním. My ženy se většinou jako matky dost chlubíme svými ratolestmi. Já sice matka sama nejsem, ale mám starší sestru a ta se před dvěma roky stala maminkou a první měsíce mě zasypala střípky života mé neteře, vrchovatě. Sybila neřekla vše." Řekla Gréta.
,,No logiku by to mělo. Už to překvapivé jednání a ta magická přísaha byla nezvyklá. Na svědka." Řekl Luis Beamout.
,,Sybila se s bratrem setkala i po smrti té Marrygold a řekla mu o dítěti číslo dva. Rudolphus této době už nevěděl. Asi vinou Bellatrix, viďte?" Ptal se Richard.
,,Ano má díry v paměti. Bylo na něho použito několikrát kouzlo zapomeň, proto je těch vzpomínek v jeho hlavě poměrně málo, které by byly pozitivního stavu. Je jak rozbité zrcadlo, jeho vzpomínky. Však ne vše je vina té zrůdy Bellatrix." Řekla Gréta.
,,Kdo ještě?" Ptal se Luis Beamount.
,,Našla jsem slabou odezvu magické singnatury i někoho jiného, když jsem štrachala v jeho paměti a to signaturu Rudolphuse samotného. Ten chlap si záměrně vymazal vzpomínky." Řekla Gréta.
,,Cože?" Ptal se Luis.
,,To už jsem slyšel jednou o jiném člověku, od Nevilla, tu samou kličku pro ochranu rodiny použil ten lektvarista Severus Snape. Vymazal sám sobě paměť a svému portrétu také. Kdy přesně toto měl bratr slečno provést?" Ptal se Richard.
,,Ten den, kdy jsme viděli vzpomínku na ten incident u Longbottomů doma. Ten den kdy ho chytli bystrozoři. Tedy 18 let na zpět." Řekla Gréta.
,,Rudolphus něco chrání, tak dlouhou dobu. Něco natolik cenné, že raději nechal ty vzpomínky ze sebe vytéct, jak to děláte vy kouzelnici." Řekl Richard a kousl se do rtů.
,,Jediné co mě napadá, že bratr by mohl chránit víc než sám sebe, je …" Richard Lestrengra pohlédl směrem do chodby, kde nahoře po schodech měli pokoje jeho dva synové.
,,Jeho dítě. To malé se narodilo a rozhodně přežilo svou maminku. Rudolphus to musel vědět." Řekl s pohledem na Luise Beamounta.
,,A jelikož Rudolphus si toto vzal ze života, aby to chránil, tak poslední člověk kdo by mohl vědět víc, není nikdo jiný než Sybila Traveliová." Řekl Luis Beamount.
,,Je na čase navštívit věštkyni." Řekla Gréta.
,,Až zítra, dnes už je pozdě." Ukázal na hodiny Richard.
Sybila Traveliová, se nedivila, když se jí samotné ohlásila návštěva v Bradavickém hradu podobě toho francouzského právníka, islandské léčitelky a profesora motáka. Pokládala je za věru divně zajímavou trojici, která jistě neměla obdoby v její listině návštěv. A byla si i dost jistá, že zná důvod návštěvy, který přivedl tuto trojici do Bradavického hradu. Pro všechny zúčastněné poprvé.
Tím pádem jí přišlo slušné rovnou se ně připravit. Čaj, sušenky, pak láhev skotské pro ně, proměnila své taburety v křesla a také sem přesunula s dovolením ředitelky Bradavickou myslánku. Tu však raději jenom pro jistotu.
Když se ozvalo zaklepání zrovna nalévala čaj ale i tak řekla dále.
Slyšela jak vešli dovnitř jejího kabinetu a někdo z nich pravděpodobně Richard Lestrengre zavřel dveře.
,,Víte ony by se kouzlem pane Lestrengri zavřely sami." Řekla Sybila a začala nalévat další šálek čaje a přitom dodala.
,,Ráda vás vítám v mém kabinetě a Bradavické škole čar a magie." Otočila se ně s konvicí čaje.
,,Zdravím madam Sybilo." Řekl Luis Beamount.
,,Máte to tu hezké paní profesorko Traveliová." Řekla Gréta.
,,Jak jste věděla, že jsem to byl já, kdo zavřel dveře?" Ptal se Richard.
,,Typla jsem si to třetím okem pane Lestrengri. Jen se posaďte." Vyzvala je Sybila.
Trojce usedla a francouzský právník na ní hleděl nedůvěrou, paní léčitelka z Islandu jako na něco co vylezlo z jezera Loch Ness a Richard Lestrengre se díval kolem sebe.
Sybila dala na konferenční stůl svého kabinetu čaj v šálcích určených pro návštěvy a pak usedla na svůj taburet složila jako dáma na stranu své nohy a ruce do klína. Pak se ani nehnula čekala, co z trojce vypadne.
,,Víte madam Sybilo, proč tu jsme?" Ptal se Luis.
,,Přišli na osobní návštěvu mojí osoby." Řekla Sybila.
,,Ano, jistě víte i důvod i naší návštěvy, víte víc než jste řekla u soudu." Řekla Gréta.
Sybila povzdechla. Proč to nenechají spát. Je to hrozné jako vyndat Marrygold z hrobu, přišlo Sybile.
,,Odpověděla jsem pravdivě na otázky, které mi bylo položeny. Nic víc, nic méně. Nikdo se neptal na nic dalšího. Proč bych tedy mluvila dál. Z mého hlediska by to bylo nelogické." Řekla Sybila.
,,Můžete tedy říct co víte alespoň nám?" Ptal se Richard.
,,Víte pane Lestrengre, některé lidi pravda zničí jednou pro vždy. Pomůže tato pravda něčemu?" Ptala se Sybila.
,,Ano získat kompletní obrázek pro mého bratra. Obraz jeho života." Řekl Richard.
,,A pro koho, pro svět nebo pro Rudolphuse Lestrengra? A bude se mu tento obraz ošklivit nebo po něm se bude ošklivit sám sobě ještě víc a bude se snažit sám sebe jako osobu vymazat jednou pro vždy?" Ptala se Sybila.
Viděla jak Richard Lestrengre otevřel a zavřel ústa, právník z Francie pozvedl obočí a paní léčitelka jako metaformág změnila barvu svých vlasů na zcela bílou.
,,Vy ty vzpomínky co Rudolphus nemá máte, ale jak?" Ptal se Luis Beamount.
,,Znám jeho dřívější život, ten život, který si vystavěl na vrtkavých základech a který mu spadl jako domeček z karet." Řekla Sybila.
,,Však jak, no byla jste jenom spolužačka, dva roky nad ním a i kdyby jste se přátelila s jeho přítelkyni tak jeho nemůžete znát tolik." Řekl Richard.
,,Vy mne pane Lestregre neznáte, neznáte a málo kdo na této škole o mě ví víc, než jsem věštkyně, někteří ví, že jsem vyslovila poslední chybu Lorda Voldemorta a pomohla poté další věštbou Harrymu Potterovi. Mám dar, který málo kdy je vidět a ví se, že jsem byla alkoholička. Ale jinak víc jak mé jméno neznáte, mojí rodinu natož můj život předtím, než jsem se stala profesorkou zde v Bradavické škole. Tolik málo víte o mě a ještě méně o svém bratrovi po čas jeho dospělosti." Řekla Sybila.
,,Jak můžete?!" Skoro vyskočila Gréta z křesla.
,,Jak můžete o Rudolphusovi Lestrengrovi něco vědět, co on sám si vymazal z paměti. Víme, že něco chrání, ale nevíme co! A vy odmítáte mluvit, protože chcete mluvit o sobě. Jste pěkný sobec madam." Řekla Gréta.
Luis Beamount byl léčitelkou zaražen, al ještě zaražen reakcí Sybily Traveliové.
,,Já, že jsem sobec slečno, jak vidím na vás. Ne to vy jste sobci, že taháte mrtvoly z hrobů a otevíráte staré rány a hledáte ztracené." Řekla prudce a bylo vidět najednou jediná emoce v jejím obličeji a to zloba.
A málo kdo dokázal rozzlobit Sybilu Traveliovou.
,,Nikdo nám neřekne pravdu a proto dojde k exhumaci těla Marrygold Wilkisnové! Být někdo na živu, kdo by znal pravdu a byl by jí ochoten říci, tak bych o to nepožádal soud nebo bych tu žádost rovnou stáhl." Řekl Luis Beamount.
Zloba v očích Sybily Traveliové polevila.
,,Stáhněte tu žádost, nechte Marry odpočívat v pokoji." Řekla Sybila a odvrátila ihned tvář.
,,Tak řekněte proč, bych to měl udělat. Stále je více otázek než odpovědí madam Sybilo." Řekl Luis Beamount.
,,Protože …vám řeknu o…Heleně." Řekla Sybila.
,,Heleně, to je to jméno, které zvolil Rudolphus pro ten experiment, kterého se ne zas tak dobrovolně účastnil, ne?" Ptal se Richard Lestrengre.
,,To ani nevím pane Lestrengre, ale má zvláštní význam krom toho, že je to křestní jméno ducha Hagvaspárské koleje a to Heleny z Hagvaspáru." Řekla Sybila a dodala.
,,Zvláštní význam pro mne, pro Marrygold a Rudolphuse." Řekla Sybila.
,,Kdo je Helena?" Ptal se Luis Beamount.
,,To co mělo zůstat skryto zraku světa, ve kterém jsme žili. Květ nevinnosti a plod lásky, dvou lidí, kteří se milovali." Řekla Sybila a podívala okna.
,,Dítě." Doplnila Gréta.
,,Ano." Odpověděla Sybila.
,,Fajn známe jméno to je pokrok, takže ta léčitelka nebo jak bych řekl já patoložka měla pravdu a ta Marrygold byla maminkou." Řekl Richard Lestrengre a dodal.
,,Tak můžete říct, kde má neteř je." Řekl o tón chladnějic.
Sybila našpulila rty a řekla.
,,Já nevím."
,,Jak nevíte, rozhodně víte její jméno a to, že je dcera Rudolphuse Lestrengre a Marrygold Wilkisnové, ne." Řekl Luis Beamount.
,,A jak můžete vědět, že je to Rudolphuse Lestrengra dcera?" Opáčila Sybila.
Trojce překvapeně pohlédla.
,,Kurník co je tohle za chaos, který tu nám dáváte k tomu čaji?" Ptala se Gréta.
,,Jenom pravdu, Marry měla dceru to je pravda, ale nebyla to dcera Rudolphuse Lestrengra." Řekla Sybila.
Trojice otevřela ústa jako kapři na suchu a chvilku trvalo, než je zavřeli.
,,Řeknu celý příběh, ale Marry dceru do toho netahejte." Řekla Sybila.
,,Takže to není má neteř?" Ptal se Richrad.
,,Ne po krvi, ale myslím, že Rudolphus jí miloval jako dceru i tak. Jedno jakého původu byla, on v srdci jí měl v kolonce moje dítě." Řekla Sybila.
Richard se velice rychle ponořil do vlastních vzpomínek na nedávnou dobu, na ten zatracený výlet do Švýcarska a pochopil, že on se možná mýlil a Verča musela něco spustit jako zpětnou reakci na někdy prožitý moment u Rudolphuse, nikoliv na jeho kmotrovství vůči Dracu Malfoy.
,,A čí pak tedy ta Helenka byla a co se s ní stalo. Tak jak to říkáte, tak určitě žije?" Ptala se Gréta.
,,A proč pak by nemohla žít. To jako myslíte, že Bellatrix Lestrengrová byla taková velká cestovatelka, aby skákala z Britských ostrovů na na Starý kontinent. Ta ženská nikdy neopustila rodnou hroudu a to ani na líbánky. Byla jak puťka, když šlo o cestování." Řekla Sybila.
,,Takže není zde v Británii?" Ptal se Luis Beamount.
,,Dozajista ne." Řekla Sybila.
,,Fajn, ale čí pak ta Helenka je?" Ptala se Gréta.
,,Biologicky mého bývalého manžela Simona Hinglebottoma, který zemřel v roce 1996 v Azkabánském vězení." Řekla smutně Sybila.
,,Cože?" Ptal se Luis Beamount.
,,V roce 1975 jsem se já bláhová jako mladá žena provdala za pohledného muže. Simon byl vážně fešák a noci s ním byly velice pikantní záležitost." Započala Sybila.
,,Však po půl roce jsem zjistila, že Simon my přináší domu věci, no on se nastěhoval do mého domu na Cornwelském pobřeží, které rozhodně my nepatří a už nějakou majitelku měly. Hodně intimní věci v podobě spodního prádla. A pak v roce 1976 jsem mezi věci uviděla věci, které patřily mé kamarádce Marrygold Wilksinové. Kontakovala jsem jí a ona se mi svěřila, že byla při jedné cesta vlakem znásilněna cizím mužem a jisto jistě kouzelníkem. Styděla se dokonce jít k léčitelce po tom, jak byla z toho otřesená. A z toho incidentu si odnesla Helenku jak jsem se později dozvěděla. Když jsem v klidu u čaje to řekla no Rudolphusi jako příteli Marrygold Wilkisnové, tak ten byl na 120 procent nasraný jako rumunský Želoznobříchý drak, div nechrlil plameny kolem sebe. Chtěl vidět ostatní věci, které my nanosil pod nos Simon a nebyly moje. Vzal to všechno sebou z mého domu pryč. Byl toho skoro plný kufr. Nevím kam šel, ale o týden později si pro Simona přišli bystrozoři v čele s Alastorem Moodym osobně." Řekla Sybila.
,,Ehm jen tak pro zajímavost…madam Sybilo, nebyl mezi těmi bystrozory Frank Longbottom, musel být tenkrát nováček?" Ptal se Richard, který si vzpomněl na tu vzpomínku číslo jedna v ringu.
,,Ano byl tam Frank Longbottom, proč se ptáte?" Ptala se Sybila.
,,Jen tak." Máchl rukou Richard a dodal.
,,Pokračujte."
,,Simona zatkly a když my přečetli obvinění, tak se my toho obrátil žaludek. Ten hajzl za jenom za dobu co jsme byli spolu, tedy necelý rok znásilnil 18 mladých čarodějek a dokonce jednu zabil. Motalo se mi tou dobou spoustu myšlenek hlavou. Nebyla jsem mu dost dobrá v posteli, nebo už to dělal předtím nebo, kdo byl ještě na jeho seznamu krom Marry? Měla jsem to někomu říct dřív? Možná bych skončila jako ty ostatní pohaněná nebo rovnou mrtvá? Cítila jsem se vinná také." Řekla Sybila a sundala si brýle.
,,Požádala jsem ihned o rozvod, ale stále zůstal rostoucí problém Marry. Bohužel do toho ta bídná Bellatrix, jak se dala slyšet zařídila svatbu si s Rudolphusem po svém. Však celý ten incident snad ty dva sblížil ještě víc. Byli jak jedna duše, ti dva. Jako by okolní starosti kolem nich neexistovali." Řekla s povzdechem Sybila.
,,Marry se podařilo pomocí kouzel celé očekávaní Helenky utajit. Však když se narodila, nastal problém velikosti zeměkoule." Řekla Sybila.
,,Marry si byla vědoma, že Helenka nikdy nebude přijata do její rodiny natož do té Rudolphusi a bude vždy na ni nazíráno jako na parchanta nebo spratka. Na něco čeho se ona měla vzdát. Cožpak by to dokázala. Ona si Helenku zamilovala a to samé se mohlo napsat a říct o Rudolphusi. Nezapomenu jak s ní usnul v náručí v křesle. Víte Marry malou uschovala u mne, ale ti dva byli u mě pečení vaření oba dva, jak ta malá si je obmotala kolem prstu." Řekla Sybila.
Začervenala se a dodala.
,,Nu také to osobitě přispělo k tomu děťátku co se díky té Blackovské děvce nikdy nenarodilo. Nedostalo šanci."
,,Takže to neviňátko o kterém zemřelo s Marrygold bylo mého bratra?" Ptal se lehce bledý ve tvářích Richard.
,,Řekla jsem to před soudem a pravdivě pod přísahou." Řekla Sybila.
,,A s Helenkou se stalo co?" Ptala se Gréta.
,,Byla tou dobou u mne a tudíž u mne zůstala. Cítila jsem se vina, za Simona, za to co se stalo Marry a také, že i přes to vše, nikdo se nezeptal mne, co je Rudolphus za člověka. Že ta zrůda je jeho manželka nikoliv on sám. Že činy nepáchal on ve většině případů, ale jeho bratr, který neměl v hlavě pořádek. A Rudolphus znamení přijal pod Imperiusem své vlastní manželky. Všichni ho označily jenom proto, že měl snubák na ruce a Bellatrix mu říkala manžel a Rastabán bratr. Seděl kvůli lidskému zlu v jeho okolí ne v něm samém." Řekla Sybila.
,,Takže jste tu Helenku vychovala vy madam Sybilo?" Ptal se Luis Beamount.
,,Ano s pomocí mé sestřenice Gemmy. Helena vyrostla v pohlednou mladou dámu a být živa Marry, tak by pyšností nad svou dcerkou dmula." Řekla Sybila.
,,Kdyby měl na ní Rudolphus Lestrenge vzpomínky možná byl pyšný i on. Jestli něco z toho rádoby otcovského citu v něm zůstalo." Řekla Gréta.
,,Mohu mu je dát. Mám je." Řekla Sybila.
,,Jak jste je mohla získat?" Ptal se překvapeně Luis.
,,Poslal mi je přes cizího domácího skřítka Rudolphus. Všechny. A stále jsou v mém vlastnictví." Překvapila svým výrokem Sybila Traveliová.
,,Kdy vám je poslal?" Ptal se Luis Beamount jako ušima nastraženými jako liška.
,,Hallowen roku 81." Řekla Sybila.
,,Sybilo já nevím co říct. Ani nevíte jaký poklad jste střežila. Vy jste člověk, který nezlomil nad mým bráchou hůl, když to udělal magický svět a do jisté míry i já. Takto můžeme všem ukázat pravého Rudolphuse Lestrengra těm tam u soudu. Rudolphus se zbaví všech těch řetězů co ho tíží a bude znovu volný jako pták." Řekl se šťastným úsměvem Richard.
,,Už tak musí ti moji kolegáčkové uznat, že hrají prohranou hru. Tímto však veškerá jejich sebeobrana padne. Jestli Rudolphus v těch vzpomínkách zanechal i ty podstatné věci, tak to bude jeho svoboda a naše výhra." Řekl Luis.
,,Madam Sybilo já se omlouvám, že jsem vás označila za sobce, doopravdy to bylo neuvážené." Řekla se sklopenou hlavou Gréta a pak pozvedla hlavu a zúžila zorničky.
,,Však hádám, že ta Marrygold Wilkisnová nebyla jediná, která měla náklonost pro jistého Rudolphuse. Vy zníte jako poslední cíp toho trojúhelníku." Řekla Gréta.
,,Pardon já nikdy z Rudolphusem nic tak intimního jak vy naznačujete neměla. To čtete v mém obličeji špatně. Rudolphus byl dobrý přítel, přítel mojí kamarádky a když už, tak bych ho brala za mladšího bratra, kterého jsem nikdy neměla. Nic víc. To on se postaral o konec Simona a já jsem mu za to vděčná." Řekla Sybila.
,,Toho Rudolphus v Azkabánu zabil?" Ptal se Richard.
,,Proč by to dělal, Azkabán to udělal sám. Simon Hinglebottom byl nemocný na dýchací cesty a Azkabán mu neprospíval. Rudolphus nehnul v tomto ani prstem." Řekla Sybila.
Richard si trochu odechl.
,,A Helena ta mladá dáma, se věnuje čemu, že většinu času je jak říkáte na Starém kontinentě?" Ptala se Gréta.
,,Helenku jak říkáte vyrostla v mladou dámu napolovic u mne a napolovic u mé sestřenice Gemmy pod jménem Helena Traveliová, věnovala jsem jí mé příjmení se souhlasem mých rodičů. I když ti nevěděli celý příběh Helenky. Byla moje adoptivní dcera v rámci možností legálního právního systému. I když ty doklady jenž to umožnili jsem zfalšovala, protože Marry byla po smrti a ona by tam do kolonky otce nikdy mého ex manžela nenapsala." Řekla Sybila a napila se.
,,Jako profesorka jsem se jí také nemohla pořád věnovat, ale mým platem jsem jí podporovala furt." Dodala a poté pokračovala.
,,Nechtěla jsem, aby chodila na Bradavickou školu, jelikož by někdo pokoukl koho Helenka má za předky a hlavně Brumbál. Ten vždy šťoural kde neměl a rozhodoval jak pán bůh o cizích životech a já k němu neměla takový respekt od doby jak naložil s rodinou Potter a Longbottom v rámci konfliktu proti Voldemortu. Jeho hvězda v mých očích pohasla. Tím pádem jsem těsně před jedenáctými narozeninami vyrazila se Helenkou na malou dovolenu mimo Britské ostrovy a poštu z Bradavic jsem spálila v kotli. Místo toho osobně jsem Helenku přihlásila na Magickou akademii v Krásnohůlkách ve Francii. Od čtyř let chodila Helenka díky mému financování na soukromou primární nekouzelnickou školu, kde se vyučovala francouzština na vysoké úrovni. Vzdala jsem se tím svého původního bydliště Cornwalu a přesunula jsem se do Báthu. Tím pádem Helenka umí lépe než já a plynule mluvit francouzsky jako rodilý mluvčí. Krom toho, že jsem jí přihlásila na hodiny gymnastiky a plavání. Já na ní nešetřila, to spíš na sobě." Řekla Sybila.
,,Helenka byla jenom jednou v Bradavické škole čar a kouzel a přes celý ten humbuk kolem poháru si její přítomnosti nikdo nevšiml. Byla členka výpravy Krásnohůlek na Bradavickou školu v rámci Turnaje tří kouzelníků no v roce 1994 vlastně čtyř díky panu Potterovi." Řekla Sybila.
,,Po ukončení školy se vydala na rok na cesty jako mladá kouzelnice jenom z batohem a hůlkou. No stále je to populární vzít si po škole takto rok cestovatelského volna. Posílala mi dopisy z Itálie, Egypta, Arábie, Indie, Nepálu, Číny, Taiwanu, Indonésie, Filipín, Austrálie, Nového Zélandu, Velikonočních ostrovů, San Franciska, dalších míst ve světě. Skutečně za rok a něco zbrázdila celý svět jako pravá cestovatelka. Však už jako malá měla toulavé boty a udržet jí doma na prdeli bylo skoro pro mne a Gemmu nemožné." Řekla Sybila.
,,Na konci roku 1996 konečně přijela domu a já už nevydržela a trochu pod láhví Cherry jsem jí řekla pravdu ohledně její maminky a tatínka." Zakroutila po této větě hlavou Sybila.
,,Čekala jsem vztek nebo něco jiného, ale Helenka byla jako klidná voda nějakého veletoku na konci své cesty. Řekla mi, že se konečně našla a že věděla, že není má biologická dcera už od deseti let. A na tu cestu kolem světa se vydala proto, protože ve své osobnosti hledala sama sebe a své předky. Každý prý něco po svých rodičích něco zdědí jak dobrém tak i ve zlém." Usmála se Sybila.
,,Následně znova odjela do Francie a začala znovu studovat a přitom pracovat. Už nechtěla ani, abych jí financovala. Nechtěla ode mě ani cvrček či libru. Postavila se na vlastní nohy a sama od sebe." Řekla Sybila.
,,A Helenka je jak Helena z Troje, nebývale krásná mladá dáma a tak své krásy využila a stala se v nekouzelnickém světě modelkou pro jeden modní dům. Krom toho studuje na magické části Sorbony. Má už titul ze Znalectví magických tvorů a druhů a teď pár týdnů na zpět složila zkoušky z Bílé a Černé magie." Řekla Sybila a dodala.
,,Mám v plánu navrhnout Helence a poté Remusi, jestli by se nemohla zde Helenka nemohla ujmout jako mladší profesorka Obranny proti Černé magii. Když je Brumbál pryč. Jistě by to bylo bezpečné a přínosné pro obě dvě strany. A Remus potřebuje najít parťáka, aby se mohl věnovat své rodině." Řekla Sybila.
Richard Lestrengre se koukal docela s obdivem na tu ženskou. Ona je skutečná členka té chytré koleje jak se zdá. Držela pevně tajemství pod pokličkou víc jak dvě dekády. Tomu říkal výdrž.
,,Takže ta mladá dáma je ještě předpokládám na mé rodné hroudě ve Francii?" Ptal se Luis Beamount.
,,Ano jak řekla, tak má poslední modní přehlídku s modním domem, u kterého má jak ona řekla kontrakt. Poté jí ještě něco vyplatí, takže tam musí být. Však v za týden a něco by měla přijet na britskou půdu." Řekla Sybila a dodala.
,,Helenka bytostně nesnáší cestování krbem víte." Dodala.
,,Aha, no to chápu, kdo by to špinavé cestování miloval. To jako ženská souhlasím." Řekla Gréta.
,,Předáte nám ty vzpomínky Rudolphuse tedy?" Ptal se Luis Beamount.
,,Jistě, pojďte za mnou víte já je tady nemám. Myslánku jsem přinesla na vzpomínky, které bych vytáhla z vlastní hlavy ne ty Rudolphuse." Řekla Sybila a zvedla se z křesla.
Trojce za ní šla jako malé kachničky přišlo Sybile. Šla chodbami do jiné části Bradavického hradu, to bylo jisté. Došli ke vstupu do Bradavického hradu, kde byly velké dveře.
Však v tu chvíli Sybila zahnula ostře doprava a šla ke dveřím hned naproti vchodu do Bradavického hradu.
Otevřela dveře od kumbálu s košťaty různého stáří a všechna je vyndala ven. Richard Lestrengre a ní se už díval jako na cvoka. Sybila však věděla co dělá. Pak poklepala svojí kouzelnickou hůlkou na jednu z cihel zdí toho kumbálu. V tu ránu se ve zdi rozestoupily, jako když člověk vstupuje do Příčné ulice.
,,Potom, že Pobertové a Bradavická armáda znají všechny tajné stránky hradu. Bradavice jsou sami velkou bankou plnou trezorů s tajemstvím. Nikdy nekončící labyrint." Řekla a Sybila a vešla z rozsvícenou kouzelnickou hůlkou do chodby.
Ostatní za ní šli s údivem. Šli po schodech dolů a mírně se zatočili jiným směrem. Na konci byly prastaře vyhlížející dveře. Sybila vyndala zpoza své róby zlatý klíček a otevřela dveře.
,,Vítejte v Komnatě Roweny z Hagvaspáru." Řekla Sybila Traveliová.
Trojce v údivu koukala na obří model hvězdné soustavy před sebou a kolem nich plující malé kuličky ze zlata označené jako hvězdy. Vše očividně poháněné magii hradu samotného.
,,Musíte mít na paměti, že Rowena ve svém pozorování nemohla zajít tak daleko jako pozdější hvězdáři. Musela se spolehnout na to, co vidí a Arabské hvězdáře a jejich znalosti. Však je i toto velice hodnotná práce. Stále se to otáčí tak jak je to na nebi." Řekla Sybila a došla k planetě označené jako Venuše. Vzala jí oběma rukama do náručí a planeta, ta kulatá barevná koule se proměnila v truhlici.
Sybila jí otevřela na podlaze této místnosti a řekla.
,,Tady jsou." Řekla máchla rukou, aby přišli k ní.
Truhla byla plná ampulek, kde byla zářívá tekutina vzpomínek.
,,Toto jsou vzpomínky Rudolphuse Lestrengra od roku 1971 do roku 1981, ty důležité a natolik cenné, aby je vyndal ze své hlavy a uschoval je u mne. Teď je předám a doufám, že dají svobodu danému člověku a mír na jeho duši, že ne vše ve svém životě udělal špatně." Řekla Sybila.
,,Ten mír na duši potřebuje totiž každý." Dodala Sybila.
,,Spolehněte se, že to uděláme sametovými rukavičkami madam. Nechci nikomu ublížit a už vůbec ne svému mandantovi. Je to syn mého přítele, který už není mezi námi, ale je to krev, kterou budu chránit v právu kterého se mu v čisté formě nedostalo." Řekl Luis Beamount.
,,Tato místnost jak dlouho o ní víte?" Ptala se Gréta.
,,Od jedenácti let slečno léčitelko z Islandu. Rod Travelijů je jeden z posledních jenž v sobě má krev moudré Roweny z Hagvaspáru. Však to si nechte pro sebe. Já o publicitu nestojím." Řekla Sybila.
Užívala si překvapené obličeje trojce. Jo má osoba je enigma, ale zatraceně dobrá enigma, pomyslela si sama potěšená Sybila, že dokázala svojí bitvu za Helenku dohrát dokonce. Její šachová hra trvala 21 let, hodně dlouhý gambit přišlo Sybile.
Přidáno 24.10.2020