Kapitola 8 – Pravda bolí a osvobozuje

Alastor Moody se strašně divil, že po letech bude sedět jako svědek v nějakém procesu. O to víc k jeho překvapení, když se dověděl o koho jde a komu má být dána svoboda. Rudolphus Lestrengre v očích Alastora Moodyho jasně patřil do Azkabánského vězení, o tom nebylo žádných pochyb. Na co otevírat jeho případ. Však věděl, že tento čin nevyvolal ten paznecht Rudolphus, ale jeho bratr Richard, biologický otec Nevilla. A to vše díky tomu nešťastnému incidentu s jeho otcem Roderickem. Byl posazen a musel vypít jako všichni ostatní veritasérum. A pak se ho právníci obou stran začali ptát. První byla prkotina a to jeho identifikace. Však další už prkotiny rozhodně nebyly. První otázka kupodivu se nevztahovala na Lestrengra samotného, ale na jiný jeho dávný případ. A to toho hovna co prznilo mladé čarodějky a jednu přitom v roce 1976 zabilo, jménem Simon Hinglebottom. Skutečně taková nechutná záležitost s tím prevítem. Alastor tedy řekl pravdivě, kdo ho navedl na stopu toho hovna. Jeho nemilejší nováček Frank Longbottom. Přizval ho dokonce k tomu, když ho zatýkali. Proč ne? Byl to jeho první úspěšný zářez. Pak přišli další případy, kdy figuroval Frank Longbottom, jako nová hvězdička bystrozorského oddělení na úkor různých parchnatů, podvraťáků a Smrtijedů. A těch bylo, protože Frank měl na to jednoduše čuchometr na kilometry daleko. To však byla jenom domněnka Alastora Moodyho s kterou žil on.

,,Pane Moody a teď k zatčení manželů Lestrengrů, Rastabána Lestrengra a Bártyho Srka juniora. Můžete mi říct, kde a jak jste zatkli Rudolphuse Lestrengra a to přesně. Ostatní mě nezajímají." Řekl ten francouzský právník.

Alastor Moody po popravdě bez výčitek svědomí odpověděl, že ho zatkl a svázal na schodech do patra domu Longbottomových, kde měl malý Neville svůj pokojíček. Alastor se domníval, že mířil tam.

,,Pane Moody, vy jste byl ten kdo malého Nevilla našel ve svém pokojíčku, viďte?" Ptal se právník dál.

Alastor tedy vypověděl, že ano, že byl pod ochrannými kouzly v své dětské postýlce a že jistě Alice tam umístila ty ochranná kouzla, těsně před napadením jejich domu na ochranu Nevilla a že to tak řekl u prvního procesu.

,,Tak já vám ukážu pravdu pane Moody, jak to bylo. Léčitelé vytáhli z paměti Rudolphuse veškeré informace na ten osudný večer a předcházející záležitosti." Řekl francouzsky právník a kouzly spustil myslánku a vzpomínky v ní.

Alastorovi poklesla čelist, když viděl Rudolphuse Lestrengra jak on, nikoliv jeho žačka Alice pronáší ochranná kouzla, která on pak musel zničit, aby se dostal k Nevillovi. Nedávalo mu to smysl. Pak další a další vzpomínky kdy Rudolphus Lestrengre, přeci Smrtijed předával na mudlovských místech různých sportovních utkání toho boxu, přes fotbal až po hokej Frankovi Longbottomovi jeho slibnému nováčkovi informace o těch parchnatech, které pak zatkly. Celkem třicet případu a s prvním zářezem dohromady 45 chlapů, kteří díky tomu dlouhá léta bručeli v Azkabánu. Jak! Alastor Moody byl v koncích s myšlenkami, že celý jeho obraz světa se otřásá v základech.

,,Jak vidíte pane svědku, tak Frank Longbottom měl tajný kontakt uvnitř organizace jménem Smrtijedi a ten mu předával životně důležité informace, který zachránili nejeden život. A vy jste toho člověka pak poslali do vězení. Připadá vám to jako dobře vykonané právo?" Ptal se francouzský právník.

,,Ty vzpomínky musí být podvrh. Je to přeci Rudolphus Lestregre!" Křikl Alastor.

,,Jenom kvůli jménu a kvůli tomu, že byl manžel své ženy? Pane Moody to nedělá člověka vinným. Teď vám ukážu proč." Řekl francouzský právník.

A ukázal vzpomínky na předchozí výpovědi svědků a hlavně tu pana Dudleyho. Alastor Moody lehce zbledl. To manželství bylo nelegální záležitost, kurva fix. O tom neměl tušení. A zase byl do toho namočený s plnou parádou Polux Black. Ten prevít od Blacků. Další vzpomínka byla znovu z pera Rudolphuse Lestrengra a vztahovala se na svatební noc s Bellatrix. Když jí viděl Alastor Moody dokonce, začal pochybovat o tom jakou udělal kariéru jako bystrozor. Tohle přeci nemůže být pravda. Přeci … ten muž …nemohl být nevinen. Alastorovi se zvedl málem žaludek přitom, když vzpomínka pokračovala tím, jak dále Bellatrix dále naložila se svým novomanželem, kdy ho pod Imperiem donutila k sexuální činnosti s ní. Krom toho, že použila na něj Cruciátus. Alastorovi z toho bublal žaludek. Další vzpomínka byla za nesčetné tresty od té ženy Rudolphuse za nepodařené akce Smrtijedů. Ta žena nikdy nebyla normální to bylo jasný, ale ona byla vlastně bestie a učiněné zlo.

,,Tak pane Moody stále vám připadá vámi vykonané právo jako to pravé ořechové. Rudolphus Lestrengre přitom chránil i vás! Celé tehdejší bystrozorské oddělení, svou rodinu a tím pádem i rodinu Franka Longbottoma a vy jste pak odsoudili kvůli snubáku, který nosil jenom díky podvodu jistých lidí. Připadá vám to fér! Mne rozhodně ne, on je totiž ve všech bodech nevinen." Řekl francouzský právník.

Alastor Patrick Moody, legenda mezi bystrozory, se v tom křesle svědka jako by zmenšil a dal obličej do dlaní. Jeho pohled na svět se rozbil. Celý život se snažil být ten kdo bude hájit a chránit ty co se staly oběti zla a kriminálních činů, ale k pravdě kterou teď viděl, byl slepý jak krtek. Jak mohl být tak slepý. A celou dobu Frank Longbottom ohledně toho mu mlčel? Proč to udělal jeho zlatý chlapec? A věděla o tom Alice? Z jeho pravého oka se vyřinuly slzy a pod veritasérem vyhrkl.

,,Já z toho nic nevěděl. Kdyby mi to Frak řekl, tak … tak bych nikdy … toho muže nikdy zašil. Proč to neřekl?" Ptal se.

,,Dobrá otázka pane Moody, však dovolte mi přizvat posledního svědka, který chce mluvit v tomto případě." Řekl francouzský právník a dodal.

,,Můžete si zatím sednout zpět."

Alastor jenom s námahou se zvedl a těžkým krokem opřen o svojí vycházkovou došel si sednout do první řady.

,,Jako posledního svědka obžaloby povolávám do křesla svědka sice jenom vzpomínku uchovanou, ale živou. Přineste do soudní síně obraz Franka Edmonda Longbottoma."

V tu chvíli Alastorovi vstaly chlupy na zádech. On málem zapomněl, že díky Snapovi má Frank zdařilý portrét.

Do soudní síně nevešel nikdo jiný než vedoucí bystrozorka Velké Británie Hestie Jonesová nesla obraz na kterém byl namalovaný nikdy jiný než Frank Longbottom ve svých nejlepších letech před tím útokem na své sídlo. Severus Snape jistě zapříčinil to, aby takto vypadal.

Obraz Franka Longbottoma byl postaven na malířský stojan. Nikdy předtím v historii soudních procesů Magické Velké Británie se nestalo, aby svědčil v procesu magický pohyblivý a mluvící portrét už nežijící osoby.

Alastor Moody pak pozoroval, jak na obraz seslali kletbu a donutili tím pádem mluvit Franka Longbottoma pravdivě jako po veritaséru.

,,První otázka pane Longbottome. Kontrolní otázka. Věděl jste, že Neville není váš syn?" Ptal se francouzský právník.

,,Ano od doby co mi Alice, má žena, oznámila, že je v jiném stavu. Já byl od jistého data neplodný a ona krátce předtím znásilněna. Takže to byla na slunce jasné." Řekl Frank Longbottom a dodal.

,,Neville je můj syn i tak, protože to nemění fakt, že je mé Alice syn a láska k ní je stejně silná jako k němu." Řekl Frank Longbottom.

Francouzský právník jenom kývl, že rozumí.

,,A víte, kdo byl pravý otec Nevilla po biologické stránce?" Ptal se dál.

,,Ano dozvěděl jsem se to od Rudolphuse Rodericka Lestrengra, že to je jeho nejmladší bratr Richard, který byl použit matkou k nekalým cílům a nemohl se jako moták bránit tomuto činu. Celé jméno bratra Rudolphuse neznám. Jenom jeho první křestní a že je Lestrengre. Mohu se jenom dohadovat o jeho druhém." Řekl Frank Longbottom.

,,A proč vám pan Rudolphus Lestrengre předal tuto informaci?" Ptal se francouzský právník.

,,Chtěl chránit svého pokrevního synovce, protože se k tomu zavázal neporušitelným slibem otci. A Rudolphus tento slib chtěl řádně plnit. Doslova mi řekl, že bude chránit jakoukoliv krev svého rodu za cenu svého života. Můžu říct, že jednal čestně v tomto ohledu, jak z knížek my známý mušketýři." Řekla Frank Longbottom.

Francouzský právník se na chvilku odmlčel a pak se začal Franka ptát na všechny ty případy na které se předtím celá soudní síň přes vzpomínky Rudolphuse Lestrengra koukala. Frank pod kouzlem vypovídal pravdivě, že Rudolphus ho navedl, předával důkazy a při té příležitosti Frank Longbottom s ním probíral věci, které jako bystrozor uplatňoval při kouzelnických soubojích. Včetně kouzel, které používali bystrozoři. Ochrannými kouzly počínaje a útočnými konče. Alastor Moody nevycházel ze šoku, co padalo z jeho žáka. Vlastně to znamenalo, že Rudolphus Lestrengre byl v řadách Smrtijedů nastrčený nepravý bystrozor přes Franka Longbottoma. Jeho špion a špion bystrozorů, což byla jak kudla do zad Alastora Moodyho.

,,Takže pane Longbottome, Rudolphus Lestrengre byl vlastně váš člověk a člověk bystrozorského oddělení v době první války proti Voldemortovi alias Tomu Raddlovi?" Ptal se francouzský právník.

Na to se portrét Franka Longbottoma zasmál dunivým smíchem a řekl pravdivě.

,,Rudolphus Roderick Lestrengre byl bystrozor stejně jako já. Zeptejte se bývalé ministryně kouzel Millicent Bangoldové, ta mu předala osobně plaketu bystrozora ve službách Ministertva kouzel a úřední pergamen jako certifikaci bystrozora za mé očité přítomnosti. V roce 1977! Však z toho nic nezabránilo Rudolphuse nechat zabásnout do Azkabánu, protože tu byl ten starý vůl Elifias Dože a já nepoužitelná troska u Munga rovnou s Alicí." Řekl Frank Longbottom.

Celou soudní síní zavládl šum jak bzučícím úlu a Alastoru Moodymu znovu bublal žaludek jak mu začalo být blbě.

Frank Longbottom však zvedl hlas a začal mluvit zas a bez vyzvání.

,,Vím, že po válce my byl přidělen do rukou mé matky Merlinův řád druhé třídy, jakožto oddanému bojovníku mezi bystrozory. Já tento Merlinův řád pokládám za směšný omyl. Tento řád mi nenáleží, já jsem svůj život nedával všanc tolik jako Rudolphus Roderick Lestrengre. Jestli si někdo zaslouží uznání tak on. Já ta supernova jak mne v nedávné době jeden mladý muž označil nejsem. Ne to byl Rudolphus Roderick Lestrengre. To on usvědčil z těch hnusných skutků ty spratky, kteří špinili britskou půdu svými kriminálními činy. Ne já byl jenom poštovní sova a zatykač na dvou nohách. Řadový bystrozor, žádná superstár."

,,Pane Longbottome můžete nám říci, proč madam Bangoldová udělila certifikaci bystrozora panu Lestrengrovi?" Ptal se právník Ropp.

,,Byla přesvědčení, že jenom pěšák, který dojde do dámy, muže zničit protivníkova krále. Přeloženo z pohledu hráče šachu, to znamená, že bylo zapotřebí ke zničení Smrtijedů a Voldemorta podle madam Bangolodové člověka, kterého dostaneme do jeho řad, do jeho vnitřního kruhu, který však bude srdcem člověk práva a bystrozor. A Rudolphus Roderick Lestrengre se rozhodl této role ujmout. Dobrovolně." Řekl Frank Longbottom.

,,Jen tak?" Ptala se překvapeně právnička.

,,Rudolphus sám řekl, že je to jediná možnost, jak chránit ty, jenž tuto válku ukončí. Byl jsi vědom jako Millicent, že tato válka bude trvat hodně dlouho. Věděl totiž, že ta hadí sračka jménem Voldemort minimálně utvořila jeden prastarý element prodloužení života jménem viteál. Ten zmetek si prodloužil skrz černou magii život. A tento viteál byl předán a uskladněn v trezoru Bellatrix jako jeho věrné! Tak to řekl Millicent Bangoldové!" Řekl Frank Longbottom.

,,Budoucí generaci?!" Ptal se francouzský právník.

,,Ano koho jiného. Nebýt Rudolphuse, byly by vymazány rodiny Goldstein, Ambott, Mcmillien, Láskorád, dokonce i Weasleyovi. Nebylo by mladé slečny Susan Bonnesové, mého syna dost možná i Harryho Pottera nebo sourozenců Weasleyových. Ti Smrtijedi, kteří skončili v Azkabánu měli ničit takzvané rodiny zrádců a odpůrců Temného pána. Měli zůstat jenom věrná rodová jména. A teď mi řekněte vy z koho byla složena takzvaná Bradavická armáda! Z těchto mladých lidí skoro dětí, kteří tu válku rozhodly. Ne bystrozorské oddělení ne Řád fénixe Albuse Brumbála, ale Bradavická armáda. Bez Millicent Bangoldové a Rudolphuse Lestrengra by se nedožili ani Bradavic a neposlali Voldemorta tam kam patřil, do pekla." Řekl stále se zvednutým hlasem Frank Longbottom a dodal.

,,A jak jsem slyšel od portrétu Luciuse Abraxase Malfoyoe, zachránil nadvakrát jeho synovi život. A Draco Lucius Malfoy též přispěl k pádu Toma Radlla o tom není pochyb. Jako předposlední vládce legendární bezové hůlky Camaduse Perwella."

Franka Longbottoma hlas v tomto bodě dostal jízlivou notu.

Soudní síň byla jako když bouchne v jejím středu bomba, jaké ticho tu panovalo.

,,Vy hodně věříte v pana Rudolphuse Lestrengre, viďte pane Longbottome? Není tato oddanost slepá?" Ptal se právník Ropp.

,,Ne není, navzájem jsme si dlužili své vlastní životy díky Bellatrix. Nebýt vzájemné důvěry, tak ani jeden z nás se nedožil toho, aby mohl tu válku ovlivnit jakýmkoliv způsobem." Odpověděl Frank Longbottom.

,,Co tím myslíte pane Longbottome?" Ptal se právník Ropp.

,,V mém sedmém ročníku, no byl jsem stejný ročník jako Lucius Abraxax Malfoy a Bellatrix Irma Blacková. Pro potěšení ta zrůda rodu Blacků mne chytla a to samé udělala s Rudolphusem a nejprve jeho a pak mne donutila k sexuálnímu aktu a na nás ona použila ještě jistá mučící kouzla, která sice nespadala mezi zakázané kletby, ale byly ošklivé i tak. Já jsem se musel dívat jak ubližuje Rudolphusi a následně to peklo prožít sám. A on tou dobou byl stále čistá lilie, jak jsem se později od něho dozvěděl. Pak nás chtěla pomocí kouzel připravit o naše mužství. V tu chvíli jsem na ní zaútočil a Rudolphus se přidal. Přemohli jsme jí a zmlátili jsme jí. Však hnusilo se nám oběma, co nám provedla i to ,že jsme zmlátili holku. I když do anděla měla hodně daleko. Tudíž jsme jí vymazali paměť na tu událost a na to, že vůbec něco takového chtěla nám provést. Nikomu jsme to neřekli, protože jsme se styděli, co se nám stalo. Do konce studia jsem měl od Bellatrix pokoj. Však měl jsem z toho noční běsy a málem jsem si sáhl na život, protože tenkrát jsem nebyl nikterak ve vztahu s Alicí a skoro jsem jí neznal, to až po škole. Ten osudný den, co jsem si vzal jed, z kabinetu Horácia Křiklana mi zachránil život Rudolphus. Pak mě zfackoval, že jako Nebelvír se vůbec opovažuji si vzít život. Uzavřeli jsme neporušitelný slib mezi sebou, že nikdo z nás neodejde vlastní rukou ze světa dokud druhý bude živ. Přes všechny věci, které se udály Rudolphusi, přes sliby, které složil během života nikdy se nevzdal ani v temnotě, ve které žil. A z tohoto důvodu pramení má důvěra v Rudolphuse Lestrengra pane advokáte Roppe. Důvěřuji mu tolik, že být živ, svěřil bych mu vlastní život. Je to důvěra pevná jako skála ze žuly." Řekl Frank Longbottom.

Advokát Ropp vypadal jako zelený břečťan z těchto slov a mírně lapal po dechu. To v první řadě to jistý Alastor Moody nevydržel a uzmul jinému kouzelníku, tedy Xeronovi Sewelynovi klobouk a vyblil do něho svou snídani. Jeho žaludek celou pravdu nevydržel, když si uvědomil, že poslal na doživotí do Azkabánu v roce 81 zaprvé bystrozora, za druhého přítele jeho žáka Franka Longbottoma, zatřetí čestného kouzelníka a bojovníka, začtvrté nevinného člověka. Nedal mu šanci. A tato tíha byla pro jeho žaludek moc.

,,Hej ty čuňáku, to je můj sváteční klobouk!" Ozval se starý Sewlyn, i když z toho co slyšel a viděl byl stejně opařený jako Alastor Moody.

,,Nemám na pana Longbottoma žádné další otázky." Špitl právník Ropp.

,,Já však ano." Řekl francouzský právník a položil poslední otázku Franku Longbottomovi.

,,Předtím, než jste byl přinesen do soudní byl vyslýchán pan Moody. A ten o tom všem ohledně Rudolphuse Lestrengra a vás neměl ani ponětí. Proč jste to neřekl panu Moodymu jako mentorovy?"

Frank Longbottom povzdechl a odpověděl.

,,Promiň Alastore já nemohl, byl jsem pod slibem mlčenlivosti vůči Millicent Bangolodový. Ona věděla, že jsi člen řádu, jenž vede Albus Brumbál. Nevěřila mu a řekla o něm, že jestli si jako Gereth chce hrát na vyšší princip dobra, tak bez ní a jenom přes její mrtvolu. Nemohl jsem to prozradit písemně ani ústně ani ukázat vzpomínkou vlastní, pokud jsem nechtěl zemřít. Stále jsem byl její bystrozor a tím pádem pod jejími rozkazy jako ministryně." Řekl Frank Longbottom.

,,Nemám další otázky." Řekl francouzský právník a Alastor Moody byl omráčený tím co řekl naposled Frank. Ministryně kvůli Brumbálovi ho měla samotného za zločince.

Obraz Franka byl odnesen stranou, ale nechaly ho zavěsit kouzly na stěnu Ministerstva kouzel.

,,Na základě svědectví portrétu Franka Longbottoma ctihodný pane soudce, chci nechat předvolat a nechat přinést portrét madam Millicent Bangoldové, která byla v té době ministryní kouzel." Řekl francouzský právník.

,,Povoluje se. Přineste portrét Millicent Eveliny Ive Bangoldové." Řekl soudce.

To trvalo pár minut. Za tu dobu se zmátořil Alastor a Sewlyn s nechutí raději nechal svůj sváteční klobouk zmizet. Pak byl přinesen ze síně kde byly obrazy bývalý ministrů kouzel vystaveni portrét Millicent Bangoldové.

Bývalá ministryně kouzel Millicent Bangoldová byla zavalitá mateřsky vyhlížející žena s hustými kadeřemi šedinami protkaných vlasů, které musely v minulosti mít barvu ebenu, na nose jí seděli kulaté brýle bez obrouček a byla oblečena ve slušivém modrém hábitu s vyšitou orlicí. Jednoznačně bývalá členka Hagvaspárské koleje.

Následovalo to co Franka, kdy na její obraz použili stejnou kletbu, jako na Franka Longbottoma. Kletbu pravdomluvnosti pro magické obrazy.

Po kontrolní otázce celého jména a data narození byla položena zásadní otázka bývalé ministryni kouzel.

,,Madam Bangolodová v rámci vyšetřování případu mám na vás závažnou otázku. Vydala jste certifikát a plaketu bystrozora Velké Británie Rudolphusi Roderickovi Lestrengrovi a z jakého důvodu?" Ptal se právník Ropp.

,,Panu Rudolphusi Roderickovi Lestrengrovi jsem 1.září 1977 vydala plaketu a certifikát bystrozora, jelikož složil u mne v kanceláří písemné zkoušky a praktické též s mojí osobou a bystrozorem Frankem Emondem Longbottomem. Dále složil slib věrnosti pravdě a hájení pravdy v kouzelnickém světa, který skládají všichni bystrozoři Velké Británie pane Roppe. Nikdy v mé kariéře nejvyššího zástupce politické sféry Magické Velké Británie mi nesložil bystrozor tento slib jako neporušitelný. Důvěra mnou v něj vložená stála tudíž na pevných neotřesitelných základech pane Roppe." Řekla Millicent Bangoldová.

,,Madam Bangolodová vy jste pak přísahou mlčení Frankovi Edmondovi Longbottomovi zakázala cokoliv říct, napsat nebo ukázat ohledně tohoto Alastorovi Moodymu, je to pravda?" Ptala se právnička.

,,Ano to je pravda. Alastor Moody, Caradoc Debrom, Benjamin Fenfick, bratři Prewettovi, James Potter a Sirius Black a Kinsley Pastorek a i Frank Longbottom jak mi bylo známo, že byli členy organizace, kterou si vystavěl Albus Brumbál na potlačení svého bývalého žáka Toma Radlla. Však bez mého souhlasu a protiprávně. Nechtěla jsem tyto lidi obvinit z toho, že šli do nelegální činnosti ve kterou věřili a jenž se jim zdála řešením, ale zlost na Albuse Brumbála to neztupilo. Tudíž moje důvěra v tyto lidi pohasla a zakázala jsem Frankovi Longbottomovi o tom mluvit před těmito lidmi a ostatními členy řádu. Rudolphus Roderick Lestrengre měl zůstat z dosahu očí Albuse Brumbála jako můj chráněnec." Řekla Millicent Bangoldová a dodal.

,,Albus Brumbál jednal vždy nemorálně a stavěl si hradby, které pak bořil. Gereth Grindewald a Tom Raddl jsou toho příkladem. Však neuvědomoval si nikdy jak moc ničí tím magický svět. Neměl vůbec lézt do role válečného vůdce a zůstat přilepený k katedře jako profesor. Hrál si na pána boha." Řekla rozčíleně Millicent Bangoldová.

,,Při té příležitosti, se klidně přiznám k jedné věci, kterou jsem spáchala a je jediným mým trestným činem." Řekla Millicent Bangolodová.

V soudní síni zavládl šum.

,,Byla jsem to já, která otrávila mladou tenkrát Bellatrix Irmu Lestrengrovou lektvarem, který zapříčinil její neplodnost zmrzačením jejích ženských pohlavních orgánů. Však tento skutek ospravedlňuji tím, že tuto ženu bych nepřála za matku žádnému dítěti a její činy na mém chráněnci byly natolik ohavné, že jsem k tomu to činu bez bázně a hany odhlodala. Vyměnila jsem jí zakoupené přísady v při mém setkání s ní v roce 1977 v lékárně v Příčné ulici. Natolik důmyslně, že to ta žena nepoznala a poznal by to jenom mistr lektvarů." Řekla Millicent Bangolodová.

V soudní zavládlo ticho, že by slyšeli i spadnout špendlík na zem.

Právníkům Ministertva kouzel chvilku trvalo, než se chytli, co právě řekla bývalá ministryně. Znamenalo to, že nic, ani tu otravu nemohou přišít Rudolphusi Lestrengrovi.

,,A proč madam Bangolodová jste to byla vy, kdo stanul v čele poválečného tribunálu, který i vašeho chráněnce a ostatní Smrtijedy včetně Siriuse Blacka poslal do cel Azkabánského vězení?" Chtěl vědět franouzský právník.

No v tom měl pravdu, pomyslel si Alastor. Millicent Bangolodová ty rozsudky podepisovala.

,,A byla jsem to já? Promiňte vážení, ale tím vás zklamu. Já celou dobu ve vážném stavu ležela ve svém domě a byla pod lektvary. Moje tělo sloužilo skrz mnoholičný lektvar někomu jinému, aby se tyto rozsudky se mohly uskutečnit. Ten jenž byl zároveň soudce mnoha procesů. Elfiasi Dožeti, jenž jednal na rozkaz jako pes Albuse Brumbála. Jeho nejvěrnější přítel. Já byla připoutaná na lůžko a bylo mi znemožněno se těchto procesů zúčastnit. O pár týdnu byla v novinách veřejnosti ta smutná novina, že jsem po krátké nemoci zemřela. Však pravda byla taková, že jsem na srdce trpěla delší dobu a Dože toho využil a uvěznil mě v posteli v mém vlastním domě a s mnoholičným lektvarem hrál mou roli. Vzal si ženská šat a byl ministryní kouzel ten bídák. Bylo mi neskutečně blbě, když to v přítomnosti mé osoby dělal v mé ložnici. Jako by se mi vysmíval do očí, že na nic nejsem." Řekla Millicent Bangoldová.

,,Elfias Dože zneužil vaše tělo, aby se vydával za vás?" Ptal se právník Ropp.

,,Ano přísahám na své předky, že jsem ho viděla se měnit v mého dvojníka a odcházet v této podobě z mého domu. Od druhého listopadu 81 do mé smrti v únoru 82." Řekla Milicent Bangolodová.

Znovu zavládl šum v soudní síni.

,,Ticho!" Zařval sám soudce a síň ztichla.

Soudce Dikorby se otočil na portrét Millicent Bangoldové a s přísným pohledem prohlásil.

,,Jste si jistá, tím co jsem jste právě řekla?" Ptal se.

,,Ano jako že nosím jméno svých předku Bangolodová. Elfias Dože zprznil mé jméno a magické právo nebývalým způsobem a ohavným činem. Neřekla jsem to živé duši, protože ti dva, tedy Dože a Brumbál měli zde na ministerstvu rozmístěné lidi, kteří by moje přiznání otočili v můj neprospěch a udělali ze mne blázna. Albusi Brumbálovi se to podařilo už u svého mladšího bratra a sestry, já bych byla jenom malým soustem s jeho vyšším principem dobra. Proto jsem mlčela." Řekla Millicent Bangolodová a dodala.

,,Nastala doba, kdy pravda konečně uzrála a jako zralé jablko spadla na zem. Už tu lidé Albuse Brumbála nejsou v pozici, kdy rozhodují a nastoupila nová generace. A jak mi řekl mladý Rudolphus Lestrengre kdysi, nebude to má generace či jeho, kdo rozhodne válku ukončit a pohřbít zlo, nikoliv. To bude ta co se narodí a jeho slova dostála pravdy jako u věštce. A vy Dikorby možná jste starší, ale neposkvrněný tím co tu dělo a tím pádem můžete rozhodnout pevným vlastním rozumem. V to věřím."

Slova Millicent Bangoldové vyzněla do mlčící soudní síně jako projev okázalé věštkyně.

Soudce Dikorby nad tím mlčel než se otočil na právníky Ministerstva kouzel a toho Francouzského právníka.

,,Vyslechli jsme pane Beamoute všechny svědky, jenž jste chtěl pozvat na křeslo svědků v tomto soudním procesu?" Ptal se ho.

,,Ano už nikoho jiného nehodlám pozvat." Řekl Luis Beamount.

,,Vy pane Roppe a Poblesi a madam Sloperová, máte v plánu někoho předvolat k svědectví v tomto případu?" Ptal soudce Dikorby.

,,Ne." Řekla paní právnička Sloperová.

,,Ehm ne vaše ctihodnosti." Řekl právník Ropp. I když měl v plánu předvolat na obranu Ministerstva Kinsleyho Pastorka a Konerlia Popletala, však po té co tu vypovídal obraz Millicent Bnagoldové si to rozmyslel. Nemělo to cenu. Tuhle bitvu prohrál už předtím než vůbec začala. Neměl šanci. Mohl se jenom třást, co bude ten právník požadovat.

,,Tímto předávám slovo panu Beamountovi ohledně jeho požadavků žaloby vůči Ministerstvu kouzel a Britskému státnímu aparátu, pod který Ministerstvo kouzel spadá."

Francouzský právník se napřímil jako pravítko a spustil.

,,Jménem a s plnou mocí mého mandanta Rudolphuse Rodericka Lestrengra požaduji jako první uznání jeho nevinný ve všech bodech krom jediného a to že byl Smrtijed a nositel znamení Zla. Dále žádám jeho jménem ke konečnému anulování jeho manželství s Bellatrix. Mandant nechce být nadále nahlížen jako její manžel a chce, aby Bellatrix nikde nemohla být v žádném rukopisu či právním či veřejném podepsána jako Lestrengrová. Buď ať je zapsána jako Bellatrix Blacková nebo jako jenom Bellatrix beze jména rodu. Jako vyvrženec rodů." Řekl Luis Beamount.

V soudní síni zavládl znovu šum, který musel svým hlasem uklidnit soudce.

,,Dále můj mandant žádá o možnost se vrátit do kouzelnického světa a povolení nosit u sebe kouzelnickou hůlku." Řekl dál Luis Beamount a na chvilku se odmlčel se.

,,A další požadavek mého mandanta v bodě obžaloby je odškodná částka za zničení jeho domu, který byl od roku 1975 napsán na jeho osobu v rámci jeho rodiny. Odškodnění za dům nebo spíš vilu Randolphuse Lestrengra, jenž byla po prvním procesu a jeho uvěznění zničena na nezákonný rozkaz z pera Elfiase Dožete. Vyčíslená škoda odhadcem nemovitostí panem Apolinéra Courtiera, jenž pracuje pro Francouzské ministerstvo kouzel je 4 tisíce a dvě stě galeonů v nominální hodnotě navýšeného galeonu. Můj mandant si vědom, že rodný dům, kde vyrůstal a trávil dětství jako odškodné nemůže žádat z důvodu, že tento dům byl napsán na jeho bratra Rastabána, jenž je svých obvinění hoden." Řekl Luis Beamount a odkašlal si.

,,Další požadavek je odškodné za čtrnácti let strávených po prvním procesu v Azkabánu. Mandant si je vědom, že jistá vina jako Smrtijeda na jeho bedrech leží a proto nebude požadovat odškodné za pobyt v Azkabánském vězení po druhém uvěznění a ani za ujmu, které se mu dostalo v rámci experimentu v rámci výzkumu pana Sirky a Snapa." Řekl Luis Beamount.

,,Poslední požadavek…" Dodal Luis Beamount.

,,Je navrácení hodnoty obsahu trezoru napsaného na rodinu Lestrengrů. Zbytek obsahu byl zabaven po bitvě o Bradavice. Jakožto právník rodiny Lestrengrů mohu dokázat, že už v roce 1980 sepsal můj mandant v právnické kanceláři Shafig a Rotting v Příčné ulici ujednání. Rozdělil mění po otcově smrti na tři stejné trezory. Jeden pro sebe, další pro Bellatrix a poslední pro Rastabána, jenž dostal povinnost vyživovat a pečovat o svojí matku. Ministerstvo kouzel zabavilo po bitvě trezory a můj mandant žádá navrácení majetku trezoru číslo 567 jenž byl psán na jeho jméno. Je si vědom, že mění jeho rádoby manželky bylo zničeno v důsledku válečné akce pana Pottera a jeho kamarádů, ale zbytek zabavilo samo Ministerstvo kouzel v rámci válečných reparací v čele Kinsleym Pastorekem jako poválečným ministrem kouzel. A můj mandant žádá o navrácení této částky. Ne mění, jenž vlastnil bratr nebo Bellatrix Blacková skrz věno nebo svazek s ním, ale o vlastní mění. Toť všechny požadavky jenž mám jménem mého mandanta na Ministertvo kouzel." Řekl Luis Beamount.

Právníci lehce zelenali při posledních požadavcích. V duchu museli proklínat Kinsleyho Pastorka.

,,A ta listina jenž dokazuje rozdělení toho trezoru je kde?" Ptal se právník Ropp.

,,Zde, překládám tento rukopis a důkazní svědectví pana notáře Shafiga o uzavření této smlouvy panem Rudolphusem, Bellatrix, panem Rastabánem Lestrengrem a jeho matkou Verbenou. Byli všichni přítomni." Řekl Luis Beamount a podal pouzdro s daným dokumentem soudci.

Ten chvíli mlčel a pak ohlásil, že dokument je pravý a vázán krevní magii, což bylo možná na hranici dnešních kouzelnických zákonů, ale u starých kouzelnických rodů normální.

,,A podle tohoto dekretu v roce 1980 byl obsah trezoru k datu , kdy tato smlouva byla uzavřena bylo 7 tisíc a 550 galeonů a jedenáct srpců, 21 a půl trojské unce zlata a stříbro stejné hodnoty. To vše, co trezor obsahoval. Pan Rudolphus Lestrengre ostatní majetek jenž jim zanechal otec rozdělil mezi bratra, matku a Bellatrix, jenž měla ve svém trezoru své věno a artefakt černé magie Toma Radlla viteál. A obsah tohoto trezoru chce můj mandant zpět." Řekl Luis Beamount.

Právníci ministerstva kouzel vypadali, že se co nevidět složí z těch částek. Naruší to velmi rozpočet Ministerstva kouzel samotného a oni budou mít na hrbu zlost Williema Weasleyho a ministra Cressewella. Nelákavá představa. Po tomto případu si vezmou hodně dlouhou dovolenou. Jen aby to nebyla trvalá dovolená, jinak řečeno vyhazov.

,,Tímto vyhlašuji pauzu před vynesením rozsudku a také přikazuji panu Beamountovi, aby sem přivedl svého mandanta na vyhlášení rozsudku. Soud se znovu sejde za čtyři hodiny." Řekl soudce Dikorby.

Rudolphus Lestrengre byl nervozní znovu vejít do soudní síně, kde byl dvakrát souzen a odsouzen jako Smrtijed a to Starostolcem. Byl však ujištěn tím Luisem Beamoutem a jeho bratrem, že tohle už rozhodně Starostolec není, ale Magický soud Velké Británie. Rudolphus byl však jist, že je to jenom změna jména a nic jiného. Jenom přetvářka a on se znovu ocitne na lodi směr Azkabán. Však v něm každý vidí jenom to co sám chce. Rudolphus byl alespoň vděčný za to, že mu právník a Richard ukázali vzpomínky, které on uschoval u Sybily Traveliové. Byl rozpolcen sám nad sebou, že něco takového udělal. Jako by k jeho duši se připojil díl, který dlouhé dvě dekády chyběl. Všechno v jeho mysli se začalo skládat dohromady. Všechny ty místa, která byla prázdná a Rudolphus na ty okamžiky neměl vzpomínky a myslel, že musel jet v nějaké droze nebo tak nějak být namol. Skutek utekl, on ty vzpomínky si vzal, aby chránil mnoho lidí před zlem Bellatrix. Musel smutně zakroutit hlavou, že jeho mladší já udělalo a podniklo takové kroky, že neuteklo. On celé roky byl vlastním stínem, bez minulosti, kterou si vzal. Dokonce i to, co udělal jistý Snape byla malá část jeho života, kterou si vzal on sám z hlavy.

Teď byl celý, ale tím pádem jak rozbité přenášedlo. Věděl, že bude putovat zpět za mříže, ale nechtělo se mu tam. Rudolphus Lestrengre chtěl být volný a začal věřit ve svou nevinu. Usedl na křeslo, kam ho vyzval, aby usedl soudce jménem Dikorby. Ouha, toho vůbec neznal, pomyslel si Rudolphus. Musel být doopravdy nový. Celkově tu bylo mnoho nových tváří, ale v řadě přihlížejících viděl starého léčitele Sewlyna. Toho dědu poznal lehce, Sybilu poznal také, vedle hned seděl však ten bystrozorský dědula Alastor Moody. Však největší šok byly pověšené portréty na zdi síně v podobě Millicent Bangolodové a Franka Longbottoma. Co ti tu dělají?! Pomyslel si Rudolphus.

,,Povstaňte pane Rudolphusi Rodericku Lestrengre." Řekl soudce Dikorby.

Rudolphus Roderick Lestrengre vstal a pohlédl do soudcovi tváře. Kupodivu neviděl žádnou lhostejnost nebo vztek. Spíše soudce vypadal mírně znaveně a něho hleděl zamyšleně.

,,Nejvyšší soud Magické velké Británie působící na Ministerstvu kouzel se sídlem v Londýně tímto rozhodl v případu žaloby Rudolphuse Rodericka Lestrengra vůči Ministerstvu kouzel a dřívějšímu samozvanému nejvyššímu soudu Magické Velké Británie Starostolci následovně. Slyšte, slyšte, slyšte konečné rozhodnutí Magického soudu." Započal soudce Dikorby.

,,Rudolphus Roderick Lestrengre je zproštěn vinny ze všech činů jenž mu byly přičteny jako jím provedené během prvního procesu v roce 81 a většině činů, které ho odsoudily v květnu roku 98. Tímto jménem práva magického a nemagického jako soudce Magického soudu uznávám nevinnu Rudolphuse Rodericka Lestrengre krom bodu, že je nositel Znamení zla a člen skupiny teroristické organizace jenž už není činná Smrtijedi." Řekl soudce Dikorby a odkašlal si.

,,Tím pádem pan Rudolphus Roderick Lestrengre nabývá tímto datem svobody a nebude pokud nespáchá jiný kriminální čin poslán do Magického vězení Velké Británie v Azkabánském hradu. Je svoboden a volný jít kamkoliv." Řekl soudce Dikorby.

Rudolphus nemohl uvěřit svým uším.

,,Dále bude anulováno jeho manželství s dcerou rodiny Black, Bellatrix Irmou, jenž nosila jméno Lestrengre a to neprávem a právním podvodem. V zájmu práva veškeré publikace a novinové články vydané tímto dnem jí jméno Lestrengre nesmí přiřknout. Když to udělají budou se zodpovídat Magickému soudu." Řekl rázným hlasem soudce Dikorby.

Rudolphus dostal malý úsměv na tvář. To si strašně přál.

,,Dále panu Lestrengrovy jako nevinnému kouzelníkovi je povoleno provozovat magii a vlastnit kouzelnickou hůlku, jenž si ho vybere."

Rudolphus se hrdě napřímil. Že by konečně mohl začít žít, že by konečně to štěstí se něho usmálo?

,,Dále panu Rudolphusi bude jako navrácena odškodná částka za jeho zničený dům a zabavený trezor v částce 11 tisíc a 750 galeonů. Soud se rozhodl, nevracet drobné, zlaté a stříbrné unce za škodu vámi napáchanou v květnu 96 na Ministerstvu kouzel na odboru záhad pane Lestrengri." Řekl soudce Dikorby.

Rudolphus Lestrengre zatnul zuby a nehty zaryl do nohavic kalhot, aby neřekl něco neuváženého. Však měli pravdu, toho útoku účastnil a na té škodě se podílel. Mála újma musela vzniknout.

,,Dále soud Magické Velké Britanie důrazně upozorňuje pana Lestrengra aby se vyhl v budoucnu politické činnosti Magického světa a neopovážil se konat další kriminální nebo politické činnosti." Řekl soudce Dikorby.

Jako bych chtěl, politika a kriminál, obojí je stejné špinavé, pomyslel si Rudolphus Lestrengre.

,,A poslední bod vaší žaloby, odškodné za čtrnáct let nesvobody a uvěznění v Azkabánském vězení bude vyplaceno panu Rudolphusi Rodericku Lestrengri na vámi uvedený účet patnáctého dne příštího měsíce tedy srpna v částce stanové Magickým soudem Velké Británie 14 502 galeony podle výměry, jenž byla zavedena po případu Siriuse Oriona Blacka." Řekla soudce Dikorby.

Rudolphus div neotevřel pusu dokořán překvapením. On myslel, že mu vyplatí méně. Merline, že by za tohle vděčil Siriusi Blackovi by byla ironie na třetí.

,,Dále jménem Magického soudu Velké Británie bylo rozhodnuto, že osoba Elfiase Dožete bude zbavena všech ocenění a řádů jenž za svůj život obdržel a jsou v majetku jeho rodiny. Hrubě a zcela násilně porušil zákony magické i britské a zhanobil dobré jméno Ministerstva kouzel." Pravil soudce Dikorby.

,,Magický soud tímto dává pokyn k otevření případu dalších žijících členů Smrtijedů, jenž byli souzeni nebo přežili bitvu o Bradavic, jakýmkoliv způsobem. A jako soudce Magické velké Británie tímto tyto případy zprošťuji veškeré vinny jim dané neprávem Starostolcem. Jedná se o pana Gregoryho Sanda, kdysi Goyle, a o slečnu Vincentu Fordovou, kdysi Vinceta Crabba."

Rudolphus překvapeně zamrkal. Další menší šok, i když věděl, že si to ti mladíci jistým způsobem zasloužili.

,,Dále magický soud Velké Británie se rozhodl odejmout veškeré řády a ocenění jenž udělil Albusi Brumbálovi. Bradavická škola a jeho bratr Alberthof Brumál, je ještě vlastní je budou muset vrátit. A postavu Albuse Brumbála se nadále nebude pohlížet jako na kouzelníka se zásluhami." Řekl soudce Dikorby a pokračoval.

,,Poslední rozhodnutí jenž Magický soud Velké Británie rozhodl, je doporučení pro všechny léčitele ve Velké Británii, aby důkladně posoudili vždy stav myslí kouzelníka či čarodějky a jeho bezpečnostního rizika pro společnost. A důrazně je nabádám, pokud se jim vyskytne případ, kdy daný kouzelník bude nebezpečná osoba svou nemocí a psychikou, aby se spojili s příslušnými úřady a požádali o zbavení svéprávnosti té dané osoby." Řekl soudce Dikorby.

,,Dále ohlašuji, že navrhnu nový zákon Ministrovi kouzel, aby takovéto osoby byli pod přísným dohledem a nemohli uzavřít svazek manželský. Ať případ Bellatrix Irmy, dcery rodu Blacků se nikdy více neopakuje a už vůbec v takovém rozsahu." Řekl soudce Dikorby.

Rudolphus byl z toho vyjevený, že soudce tak dalece jde.

,,A tím ukončuji celý soudní spor a jednání. Pane Rudolphusi Rodericku Lestrengri, tímto jste volný a můžete odejít jako svobodný kouzelník. Však předtím prosím zdělte bankovní kontakt kam vám bude zapsána vaše odškodnění na Ministerstvu kouzel v kanceláři soudních poplatků a výloh prosím. Budete si tam moct vyzvednout též veškeré dokumenty ohledně soudního slyšení a spis zproštění a vaší nevinny. Naložte se svojí svobodu dobře a už se nezapleťte ze zlými úmysly někomu uškodit. A jen tak z lidské zvědavosti tuze zvědavého člověka jako jsem já, mohu se vás zeptat, co hodláte podniknete až vyjdete ze zdí Ministerstva kouzel?" Ptal se soudce Dikorby.

Rudolphus se nad tou otázkou zasmál a odpověděl.

,,Zamířím do první restaurace, kde budou mít na jídelníčku kuře plněné zázvorem a jablíčky s bramborem, dám si k tomu jako dezert Etonský nepořádek a zaliji to Gunnies." Řekl Rudolphus a už se měl k odchodu, takže ani neslyšel poznámku soudce, že si chce uhnat žlučníkový záchvat.

Hned v první řadě ho chytl za rameno jeho bráška Richard.

,,Gratuluji Rudolphusi, získal jsi svobodu." Řekl Richard a usmíval se od ucha k uchu.

Rudolphus povzdechl a podíval se zpříma do očí.

,,Richarde jestli jsem kdy pochyboval, že ty my nikdy v životě nepomůžeš tak jsem se mýlil, nebýt tebe, tak bych asi v tom Azkabánu skončil. Dal jsi mi naději a dotáhl jsi mě tu naději zužitkovat. Stát konečně hrdě znova na nohou. Tak jak jsem byl. Být skutečný ne jenom stín. Díky." Řekl Rudolphus a podal mu ruku.

,,Já jenom ti oplatil tvojí ochranu jako bratr." Řekl Richard podal si sním ruku.

Rudolphus jí vzal, ale pak ho přitáhl do objetí.

,,Díky za všechno bráško." Řekl tiše mu do ucha.

,,To nejvíce práce zde odvedl pan Luis Beamount." Řekl trošku dojatý Richard dal oči směr zmiňovaného právníka, který cenil zuby jako šavlozubý tygr na právníky Ministerstva kouzel Velké Británie.

Rudolphus se zastavil a v tu chvíli ho objala však jiná osoba.

,,Jsem tak ráda, Rudolphusi, že ti dali zpět svobodu." Řekla se slzami v očích Sybila Traveliová.

Ten jenom na ní překvapeně zíral.

,,Přeji ti vše hezké do nového života. Nutně jako prase drbání to potřebuješ." Vzala ho za ruce.

,,Udělala jsem co jsem mohla, abych ti udělala volnou cestu a ukázala těm tam…" Pohlédla směrem právníků ministerstva kouzel.

,,Jaký doopravdy jsi, kvůli Marry."

Rudolphus kývl. Netušil do té doby, jak moc se Sybila obětovala. Však její víra a moudrost byla větší než celého Ministerstva kouzel. Skutečný Hagvaspár, za to měla jeho nepokrytý respekt.

,,Díky Sybilo, víš ty co. Tebe, Richarda a pana Beamounta zvu na slavnostní večeři na můj účet. Však vaše prázdné žaludky díky tomuto dlouhému jednání vám dlužím." Řekl Rudolphus.

,,Beru." Řekl Richard.

,,Ráda přijmu, ale nedám si žádné pivo nebo víno. Zůstanu u limonády, abych do toho nespadla." Řekla Sybila.

,,No to nás pak budete muset madam Sybilo pak vzít domů jak to vypadá." Řekl za jejími zády stojící pan právník Beamount.

,,A mne na hotel." Dodal hlas slečny léčitelky Gréty.

,,Promiňte slečno Gréto, že jsem vás nepozval. Napravuje se." Dodal se smíchem Rudolphus. Jestli mu někdo z léčitelů v nedávné době pomohl byla to tahle trhlá ženština. Připomínala mírně jeho rádoby neteř Nymfadoru, byla metaformág. Dokázala mu vrátit vzpomínky do hlavy a pomohla mu přes nitrozpyt je urovnat. Nehledě na jeho kompletní prohlídku a ty lektvary na nervy, který párkrát musel do sebe nalít. Teď už se jenom ládoval tu a tam dobrými oříšky na nervy a také okusil náhražky mléka jenž mu koupil u mudlů Richard. Cítil se mnohem více fit než na Malfoy Manor a to bylo co říct. A možná díky přítomnosti kouzelníků v domě Richarda včetně jeho synů Davida a Charlese. A tak mu ani nevadilo, že je mezi mudly. Rudolphus se musel přiznat, že se potajmu zamiloval do Marshmelounů, té sladké nadýchané mudlovské sladkosti, které tak holdoval Richadův syn David. To prostě nemělo chybu. A to říkal David, že se to dalo opékat na ohni. Jak muselo to chutnat pak? Rudolphus by někdy rád okusil i to.

Den předtím než zde stanul spořádal celý pytlík té sladkosti, jen se potom zaprášilo. No sladké je také dobré na nervy, jinak asi Lupin by nebyl závislý na čokoládě a jistý Severus Snape nevyhledával palačinky s marmeládou hlavně tou ostružinovou u Merlinovi levý nohy, ne.

,,No teď toho budníku pro dokumenty a následně jdeme hledat restauraci s kuřetem na zázvorových jablíčkách. V tom ses Rudolphusi od dob Linkyho kuchyně nezměnil. Stále ti ten žaludek jede labužnicky." Řekl Richard.

,,Já na orientální kuchyni nejsem. Indická byla pro mne trest jako Azkabán. Už žádné chobotnice nebo plody moře. Nikdy, to raději dobrou rybu." Otřásl se Rudolphus.

,,Souhlasím, já orientální kuchyni také nefandím. Já tu domácí francouzskou nebo pizzu." Řekl pan Beamount.

,,Mlsouni, v žaludku má skončit to, je v nabídce." Řekla Gréta.

,,Já jsem Angličanka a nemám ráda zavlečené recepty." Mínila Sybila.

,,Promiňte že ruším." Řekl hlas za jejich zády.

Rudolphus a ostatní se otočili. Tam stál s pohřebním výrazem ve tváři Alastor Moody a Hestie Jonesová s portréty Franka Longbottoma a Millicent Bangoldové. Sundali je ze stěny.

,,Ano?" Ptal se Luis Beamount.

,,Mohu promluvit k Rudolphusi Lestrengrovi a tady pan Longbottom by také rád vám pane Lestrengri řekl pár slov." Řekla Millicent Bangoldová ze svého portrétu mírně sjela na stranu jak jí na šikmo držel neobratně Alastor Moody.

,,Klidně můžete, když to nebude trvat věčnost." Řekl Rudolphus sám.

Millicent sundala své brýle a pohlédla něho bez nich trochu neostře.

,,Omlouvám se za tu politickou hru do které jsem tě jako mladého muže tě zatáhla Rudolphusi. Hra, která neměla návratu a za kterou si platil vysokou daní. Místo mne ses ocitl mezi mlýnskými kameny. Za to se jako bývalá ministryně kouzel Velké Británie omlouvám. Neměla jsem a udělala jsem to. Nežádám o odpuštění, ale o to, abys ty žil a déle než já, dožij se stovky a odejdi jako starý kmet ze světa s svědomím, že si nepromarnil ani minutku svého života. Žij Rudolphusi. A děkuji za tvou službu jako bystoroza vlasti." Řekla Millicent Bangoldová.

Rudolphus jenom kývl.

,,A já bych asi řekl, tolik Rudolphusi, možná ten náš slib, potom společném incidentu s Bellatrix už mou smrtí neplatí, ale stále máš dost lidí co ti fandí a drží tě ve světě, takže se opovaž natáhnout bačkory svým vlastním přičiněním. Jasný chlape?" Řekl Frank Longbottom.

,,Naprosto Franku." Řekl Rudolphus.

,,To jsem chtěl slyšet." Řekl Frank Longbottom.

Pak se konečně mohl Rudolphus odejít z soudní síně. Svoboden se klidem na duši po 21 letech!

Richard Lestrengre se cítil neskonale dobře, že dokázal aby byl Rudolphus shledán nevinným a mohl znovu být kouzelníkem a cítit se ve své kůži. A teď se brácha před jeho oči se ládoval jako by týden nejedl, pečeným kuřetem s jablečnou nádivkou se zázvorem a pečeným bramborem a tu tam k tomu pil z půllitru Gunnies hezky vychlazené v tomto letním večeru. On sám si dal jehněčí špízy s chřestem a hranolkami a také pivo, když tu nebyl autem. Pan Beamount si pochvaloval jak se vyvedla v této restauraci roštěná pečeně s vinným přelivem a Sybila Traveliová vrzala nožem, když si porcovala svého uhoře na bylinkovém másle a Gréta to nakládané hovězí s fazolkami a bramborem přímo luxovala z talíře pryč. Rudolphus v tom finančím kumbále soudu rovnou zaplatil i výlohy a práci Luise Beamounta ve výši 105 galeonů, které chtěl původně zaplatit sám Richard, ale Rudolphus to jednoduše odmítl a zaplatil to sám. Za to, co pan právník a rodinný přítel, doopravdy ty slova Rudolphus použil, žádný vtip, si zasloužil ty galeony a i tu zaplacenou bohatou krmi v této restauraci.

A Luis nelenil a objednal u sklepníka Charnoney Savingnon Blanc. Však Richard toho postaršího pána, který jistě byl dobrý přítel jeho zesnulého otce začal také brát jako přítele. Byl doopravdy na právníka milá osoba a byl ochotný jím i zůstat.

,,Rudolphusi co plánuješ dál?" Ptala se Sybila.

,,Hm první bod, je získat hůlku, která by mi sloužila jako dobrá společnice." Řekl Rudolphus a otočil se na Richarda.

,,Kdy bude Davidovi jedenáct?" Ptal se.

,,V březnu, přesně devátého" Řekl Richard.

,,Pche to je pár měsíců, to mě nikdo nezastřelí a jeho také ne. Co by jsi říkal na to brácho zítra ho vzít do Příčné ulice a Charlese také, Davidovi koupit kouzelnickou hůlku a společně se mnou? Dlužím mu pytlík marschmelounů co jsem mu sežral." Řekl Rudolphus a napil se piva.

,,Rudolphusi cožpak mne chceš připravit o vlasy. Stačí když jí bude mít příští rok. Ještě mi začne kouzlit v domácnosti. A pytlík toho amerického výmyslu je tisíckrát levnější než hůlka." Řekl Richard.

Rudolphus protočil oči.

,,Prosím tebe, náš otec mi také koupil hůlku dřív než mi bylo jedenáct, ale s tím, že to byl takový cukr na mé dobré chování. Stejně jsem dělal jenom malá kouzla. Můžeš mu jí zabavit, stále jako jeho otec máš na to právo." Řekl Rudolphus a dodal.

,,A Marschmelouny mu oplatím něčím co si koupí na mou útratu v Zmrzlinářství, které má Floreán. Dlouho jsem neměl jeho ovocný ledový sorbet a je léto Richarde. Všichni místo dortů a bonbonů vyhlížejí sladkou ledovou pomstu."

,,Aha myšleno takto tak to potom jo." Řekl Richard.

,,Nehledě, že si musím urychleně zřídit nový účet. Gringottovi mě už nikdy neuvidí, to je jasné, ale do banky Smithu nepůjdu, to raději ty Švýcary, když už. Poté co vyklopím finance a utřídím je, tak se stavím u Malkinové. Nějaký hábit musím mít, i když to pod ním mi připadá celkem přijatelné i z toho mudlovského krejčovství kam jsi mne zavedl." Řekl Rudolphus a dodal.

,,Co s týče bot, tak ty z mudlovského světa jsou pomalu lepší než to co mají v Příčné, musím uznat. Hlavně mě v tom nepálí nohy."

Znovu se napil piva.

,,Jo potřebuji nutně si pořídit hodinky. Jsem bez nich jako osel." Řekl Rudolphus.

Ty poslední ztratil v bitvě o Bradavice v víru souboje s jistým Terry Bottem. Mrzelo ho to, dal mu je jako poslední dárek k Vánocům Lucius.

,,Zcela chápu, bez hodinek to není nikdy to pravé." Řekl Richard.

,,A poslední položka v tom nákupu, si koupit nějaké kouzelnické koště. Potřebuji se provětrat tam nahoře. Neletěl jsem už víc jak dva roky, na mne moc dlouho." Řekl Rudolphus a dopil pivo a odsunul vymetený talíř od jídla.

,,Jenom doufám, že ti nebude vadit, když u tebe zůstanu v tvém domě řekněme tak do sklonku září než si zařídím bydlení. Jak to vypadá tak s tím budu mít horší pořízení než jsem čekal." Řekl Rudolphus.

,,Proč horší pořízení?" Ptal se Richard.

Do rozhovoru se přidal Luis Beamount.

,,Situace je taková, že ve Velké Británii je magických nemovitostí pomálu a i když je tu čilý stavební ruch díky panu Weasleymu a Malfoyi jejich Fénixovu ohni. Rudolphus by spíše ocenil něco staršího než novotu, jenž ti dva nabízejí. A ta tu není v tuto chvíli žádná." Řekl Luis Beamount.

,,To přeci není žádný problém, tak si vybere Rudolphus barák přes nekouzelnickou realitku. Starší dům a ne sršící novotou a předělá si ho na kouzelnický barák. To funguje přeci také. Tak to udělal jak jsem slyšel ten Draco Malfoy. Pořídil si pronájem na rok nějakého bytu v Londýně, než opraví rodinné sídlo. Vy dva…" Ukázal Richard na Luise a Rudolphuse.

,,Děláte z toho komára jenom zbytečně slona afrického."

,,Žádný špatný nápad Richarde, já takto získala první svobodné bydlení bez rodičů v Reikyjaviku. Koupila jsem si to po jedné starší mudlovské paní. Měla jsem o to lacinější. Kouzelnických domů a bytů je málo a jsou drahé jako dračí srdce. Hrozné." Mínila Gréta.

,,Vy jste mne přivedly na báječný nápad." Mínila Sybila a pohlédla na Rudolphuse.

,,Rudolphusi, Rudy, jaké vlastně máš plány do budoucna ohledně nějaké té kariéry?" Ptala se.

,,Žádné, co bych už já mohl dělat a kdo by mě zaměstnal Sybilo. Mám peněz dost do konce života a když nebudu rozhazovat je jako smetí tak tak mám peněz dost na šedesát let dopředu." Řekl trochu smutně Rudolphus.

,,A já bych měla nápad, jak se postavit na vlastní nohy i finančně. A byla by to velmi zajímavá práce. Tady pan právník to řekl, že je nemovitostí málo a jsou drahé. Tady slečna Gréta řekla, že naopak u mudlů jsou poměrně laciné! A já navrhuji, aby ty ses stal prostředníkem mezi dvěma těmito stranami. Budeš cíleně hledat pro kouzelníky a čarodějky, kteří shání bydlení domy, které jsou v nabízené v mudlovském světě a budeš vyjednávat s těmi prodejci o ceně. Čím nižší cena tím vyšší tvůj zisk." Řekla Sybila.

,,Ženská jedna zatrápená, jste vy věštkyně, nebo ještě k tomu obchodnice?" Ptal se Luis Beamount.

,,Životem zkoušená ženská, ale mne se můj volný život věštce líbí, takže obchodnicí jsem nikdy nechtěla být." Mínila Sybila.

Luis Beamout jenom nevraživě zavrčel. Ta ženská byla na ostřel.

,,No nápad by to byl, tím by se vytvořil protivník pro obchod, který má ten Seamus Finnigen-Malfoy a pan Folly, podle inzerce Denního věštce. A ti jsou v Británii jediný. Vlastně na to mají monopol." Řekla Gréta.

,,Tak ten monopol zrušíme. To nikdy není dobré, už od dob Olejného Standartu bratří Roketfellů. Vždy by měl mít člověk na výběr. Podívejte, dnešním dnem je tu několik kouzelnických bank. To tu před dvěma lety nebylo. V příčné přibylo několik obchodů ze zámoří, Prasinky bují jako houby po dešti a galeon jde nahoru a bude se měnit v moderní měnu s bankovkami. Kouzelnický svět Velké Británie po dlouhých letech zase jednou má sílu vyzdvihnout svůj obchodní sektor nahoru, tak by to byla šance i pro Rudolphuse." Řekla Sybila.

Rudolphus vyvaleně čuměl na Sybilu. Od kdy je ta Hagvaspárka tak zavilá?!

,,Kdo, nebo co provedli s tebou Sybilo, promiň tak tě neznám. No před lety jsi byla tak trochu…" Dál se Rudolphus nedostal.

,,Šedá myška, která nepromluvila krom svého věšteckého já a fint na čajovou sedlinu Rudolphusi. Ty časy jsou díky jistým lidem dávno pryč. Velkou měrou za to může Helenka, Neville a Draco. Ti mě probudili. Probudili ve mně tu Hagvaspárku, která vidí i do dáli, když je potřeba. I já se řídím heslem Bradavické armády ,,Ústup vem čert!". Tím pádem mluvím a ne jenom o věštění. A tím pádem jsem mnohem přínosnější pro Magický svět a Bradavickou školu. A to nové já se mi líbí mnohem víc." Řekla Sybila a napila se své malinové limonády.

,,Mohu říct, že takovou věštkyni jako jste vy, jsem ještě madam Sybilo nepotkal." Řekl Luis Beamount.

,,A já nikdy právníka a magického vůbec ne, který by pil víno. Tady právníci se oddávají většinou Oněžské Režné nebo prvotřídní skotské. Považovali by vás za bábu pane Beamounte sedět mezi nimi." Řekla Sybila a zasmála se.

Luis Beamount se zachmuřil. Ta ženská s ním snad chce dokonce flirtovat. Nestyda jedna.

,,Přiznávám, že ten nápad by by hezký jako povolání. Otázka je, jestli se do toho chce Rudolphusi." Řekl Richard.

,,Hm nechám si to projít hlavou, ale Sybila má pravdu, že místo toho být něčí zaměstnanec, tak by lepší být sám sobě pánem. No s tím co mám za sebou." Řekl zamyšleně Rudolphus.

,,A kde by jsi tak chtěl žít Rudolphusi, myslím místo zde ve Velké Británii?" Ptala se Gréta.

,,Jih, například Cornwell, Devon, Susexx a kraj kde jsem vyrostl Hampshire. Někde tam, by mi bylo nejlépe." Řekl Rudolphus.

,,Och ano, po tom pobytu na severu a Azkabánu se musíte pořádně prohřát a nabrat každý paprsek sluníčka, který bude možný, to vám dokonce i doporučuji." Řekla Gréta.

,,To mám také v plánu. Pobyt na sluníčku, pořád jsem byl někde zavřený jak v kleci nebo cele. Mám v plánu u svého nového bydliště zahrádku s léčivkami, abych nebyl závislý na obchodech v Příčné a také tam mít nejlépe ovocné keře a stromy. Prostě zahradu se vším všudy jako jsem měl u svého bývalého domu. Nesmím zapomenout na vinnou révu." Řekl v myšlenkách ponořený Rudolphus.

,,Ach ano, vzpomínám si, ty jsi kompletně přeoral dědovu zahradu, kdysi jsem to slyšel od matky." Řekl Richard.

,,Měl tam bordel a bylinkářství a pěstitelství nikdy nerozuměl. Byl to politik." Řekl Rudolphus.

,,Jak vidím, tak navrácení vzpomínek tě Rudolphusi oživilo a dalo ti směr." Řekla Gréta.

,,Ano jsem zas celý, ne jenom část sama sebe slečno Gréto. A budu se cítit i lépe až budu ve vlastním někde na jihu v lenošce číst dobrou knihu a upíjet vlastního vína." Řekl Rudolphus a dodal.

,,Abys neřekl bráško, že tam budu sám jak samorost tak vezmu sebou Izidora. Ten pes potřebuje velkou rozlehlou zahradu a takovou chci mít. A jako společník je mi doopravdy milý." Řekl Rudolphus.

,,To slyším rád. Izy je doopravdy na můj domek moc velký, ale vy se k sobě hodíte." Řekl šťastně Richard.

,,Kdo je Izidor?" Ptala se Sybila.

,,Bernadýn." Řekl Rudolphus.

,,Ty jsi sis pořídil psa?" Ptala se překvapeně Sybila.

,,To Richard to mínil jako terapii pro mne. Je to dvouletý pes z útulku, původem z Rakouska, ale neměl štěstí na prvního majitele." Řekl Rudolphus a pustil se do přineseného Etonského nepořádku.

Po soustu dodal.

,,Já nejprve byl tak trošku na šišku z toho nápadu, který Richard měl, ale Izidor byl tak klidný v mé přítomnosti. Až na tu věc, že jsem se o něj málem přerazil, když jsem ráno vstával z postele a on si lehl vedle ní a já málem hodil přes něj hubu. Ale jako jinak jeho přítomnost je uklidňující. Je to Berdandýn, nikoliv žádný pitomý labrador nebo jezevčík."

,,Musím ho vzít do Příčné, aby si zvykl na kouzelný svět." Řekl ještě k tomu Rudolphus.

,,No tebe poslouchá, tak by v Příčné měl zůstat klidný, ne." Řekl Richard.

,,Doufám v to." Řekl Rudolphus.

,,Hm s domkem, pejskem a zahradou v květu a vaším vzhledem Rudolphusi se brzy budou o vás začnou zajímat nezadané ženy. Však jste znova svobodný, i když rádoby vdovec." Řekla Gréta.

,,A tak tomu zůstane, já po mém vztahovém pekle po žádném vztahu netoužím. Raději zemřu jako starý mládenec než mít znovu snubák. Děkuji nechci." Řekl Rudolphus.

,,No jak myslíš Rudolphusi, aby jste nezměnil jako jistý Black názor. Remus mi velmi obšírně vyprávěl, jak je zdrcen koho všeho chce jeho starý kamarád pozvat na rozlučku se svobodou." Mínila Sybila.

,,Já nejsem sukně jménem Sirius Black, já měl v životě jenom dvě ženy, nikoliv plně obsazený vagon Bradavického expresu, které kdy Blackovi honily ptáka. Nejsem žádný světák a už vůbec záletník. Od toho byli jiní a mezi ně nepatřím." Řekl Rudolphus.

,,Sorry." Špitla Sybila, když viděla, že je z toho Rudolphus rozčílený.

,,Váš pan otec by si to jistě nepřál také, aby jste zůstal takto sám." Mínil Luis Beamount.

,,Toho do toho vůbec nezmiňujte, ten mezi ty sukničkáře patřil Luisi, a proto tento styl vážně není náš. Ke vztahu k ženám nejsem Roderick Lestrengre a ani můj bratr." Řekl dopáleně Richard.

,,Omlouvám se, však já to tak nemyslel, ale mínil jsem to tak, že mít po boku ženu, vyhnul by jste se bulváru a plátkům pro čarodějky. Tu samou radu jsem dal mladému panu Nevillovi." Řekl Luis Beamount.

,,A co vám na to řekl Neville?" Ptal se jízlivě Richard.

,,Že to není má starost." Řekl smutně Luis Beamount.

,,Dobře vám tak." Ušklíbl se Rudolphus.

No s Etonským nepořádkem v ústech a podepsanou nevinnou se cítil Rudolphus po dlouhých letech skutečně svobodně a šťastně. Život může být přeci jenom krásný.

Přidáno 24.10.2020

Poznámka od elenor:

Tak jistě se divíte, proč najednou jsem přidala tolik kapitol najednou. Příběh kolem Rudolphuse prostě musel se zde objevit kompletně, aby nikoho neranila mrtvice. Doufám, že stál za to. Celé překvapivé překapení životního příběhu jednoho nezdolného člověka a jednoho z patronů věnovaným tomuto dílu Veronici. Možná nejsem Agáta Christy nebo Arthur Doyle, myslím, že detektivní zápletku těchto kapitol byla pro vás čtenáře šťavnatá a kouzelnická zároveň. Další kapitoly přidám za měsíc, protože mě postihl výpadek mé jinak aktivní múzy a poslední týden jsem nenapsala ani čárku. Doufám, že se vrátí.

S omluvou a přáním krásného Hallowenu

elenor