Kapitola 9 – Nové ráno a nové novinky
Severus Snape vylezl z postele a protáhl se než se podíval z okna svého domu. Podíval se znechuceně na teploměr, který před měsícem na to okno nainstaloval. Ten už lezl k patnáctému stupni Celsia a podle druhého měřítka na 59 stupňů Fahrenheita. To bude zase neskutečný pařák na poměry Severuse Snape. To se uklidím do sklepa pomyslel si. Nechal Karin spát, protože to malé jí nenechalo spát a dovádělo u maminky v břiše skoro celou noc. Však Karin to vyřešila tím, že si četla při lampě knihu, jenž si nedávno koupila a on usnul při jejím pravidelném otáčení stránek. No jo Severusi, už do sebe neliješ horem dolem kafe, tak spíš jako člověk těch správných sedm hodin. Tak jak má být. Sešel opatrně dolů do přízemí, že se vrhne na přípravu snídaně. On se o to s Karin střídal. No když tuhle povinnost poslední roky zanedbával, tak jistě to jistě bude Karin těšit, že udělá pro ní a děti snídani.
Severus si niterně oddechl, že všechny návštěvy včetně Teodora a jeho vzdálené neteře Evy jsou pryč z baráku. Jan odcestoval domů, madam rektorka Májoslava se ubytovala u lektvarové mistryně Cecilie a u toho jejího nového objevu v podobě Enza Armstronga. Kdo by kdy tušil, že díky tomu výzkumu, najde další pár osobní štěstí. On ne. On ten projekt dál nechtěl ani vidět. Byl to hazard, který by ho mohl stát i svobodu a nakonec i život. A on měl už jiný život, ne špiona, ale vědeckého pracovníka a otce od rodiny. Basta fidly, ať se do toho budoucna pustí někdo jiný, ale on na to už vařečkou nesáhne.
A co se týče Evy a Teodora tak ti vyrazili kempovat. Severus v první chvíli musel smíchy potrhat. Nott a kempink, jeho otec musí se v pekle z toho otáčet jako baletka. Však k tomuto způsobu dovolené ho jistě přemluvila Eva. Roztomilá osiřelá neteřinka dokázala toho mládence obmotat kolem prstu, že se mohl kvůli ní přetrhnout. Severus nad tím už vrtěl hlavou, on ležel na lehátku na své zahradě, po slunečníkem a musel pozorovat tu komedii o třech aktech jak Eva toho holomka učila na kolečkových bruslích. Obul je, rozjel se, a padl na čumák tak, že málem skončil v popelnici jeho souseda, ne zrovna milého polovičního Nizozemce pana Rivsherta. A soused hned anglicky a nizozemsky nadával jako sprostý námořník, protože bordel i Teodore Nott tedy Normen byl z popelnice venku.
Tudíž Severus doufal, že mladičkou Evu ten hoch přežije ve zdraví a ten pobyt v přírodě taky. O samotnou Evičku, neteřinku Karin zas tak obavy neměl. Ta holčička už jako jedenáctiletá, když jí viděl naposledy, byla jak zálesák a uměla si rozdělat ohníček pomocí hodinek. Vliv jejího otce a bratra švagrové Karin.
Pustil sporák a postavil na ranní čaj. Z chlebníku vyndal včera upečené buchty podle českého receptu a do jedné se zakousl. Měl štěstí byla tvarohová a ty měl nejraději. V tom na římsu okna přiletěla sova s Denním Věštcem. Severus jí otevřel a vylovil ze sáčku na komodě pod oknem soví pamlsek. Sově dal do pařátu na zaplacení 4 cvrčky a ta letěla pryč.
Usedl na komodu při otevřeném okně a rozložil noviny. Však při přečtení hlavního titulku jeho oči dostaly velikost těch jimiž se pyšnila Lenka Láskorádová.
Titulek Denního Věštce hlásal.
,,Soudní proces století! Rudolphus Lestrengre nevinen! Rudolphus Lestrengre tajný bystrozor ve službách Millicent Bangoldové! Poprvé mluvily portréty! Ošklivá pravda kolem Elfiase Dožete!"
Severus spadla brada, když viděl fotku Rudolphuse Lestrengra jak odchází ze soudní síně ve společnosti jak vidno svého bratra, toho francouzského právníka a pro něho k šoku Sybily Traveliové! Co ta u všech bazilišků má s tím co společného?!
To si musí přečíst celé. Rychle dokončil čaj a ranní kávu a pokračoval u okna v četbě Denního věštce. Div mu přitom nelezly oči z důlků. Nemožné! Severus se podíval z okna do nebe nad ulicí kde bydlel a pomyslel si. U Merlina tohle rozhodně někde vyvolá vášně a Rudolphus vykopal smradlavý starý suchý záchod Ministerstva kouzel.
Však toho čeho dosáhl ten právník bylo pozoruhodné a to nešel a nepozval nikoho blízkého. Tedy až ta tu babu Traveliovou. Severusi, ta ženská rovnou přehrála systém Kouzelnické Velké Británie, důvod jí respektovat, i když jí nemáš rád. Však při druhém čtení čeho ten právník pan Beamount dokázal, tak si Severus uvědomil, že Bellatrix pravděpodobně přes Siriuse Blacka bude vyděděna jako příslušnice rodu Blacku také. Portréty do toho moc co mluvit nemohou, tohle je rozhodnutí těch žijících Blacku a smůla je ta, že ani jeden Bellatrix neměl rád a tohle přilije zlobu na její osobu, i když je po smrti. S tím nezmůže nic ani Androméda natož Narcissa a on se raději nebude ani ozývat. Na co? On Bellatrix považoval za vadnou a nemiloval jí asi tak jako Regulus. Tedy skutečný konec nějakého příjmení pro Bellatrix.
Dobře jí tak, zaslouží si to jako smrt. A ty její činy, nebo spíš zločiny. A někdo to jistě přečte i Phiniasi Blackovi, minimálně Regulus, a Phinas si podá Poluxe v portrétu. Och tu podívanou by rád viděl, rvačku v portrétu mezi starými Blacky. Však ono to jistě je bude bolet jako za života, domníval se Severus Snape.
Jenom on přemýšlel, zaprvé jestli je to vhodné dát k přečtení Karin, zadruhé jestli je vhodné nějak znovu Rudolphuse kontaktovat nebo to nechat a zatřetí, zeptat se na reakci na dnešní Denní věštec Draca. Toho to bude také šokovat. Nemluvě o zbytku Bradavické armády. Tak i tak Rudolphus pohnul horami ve svůj prospěch.
Otázka kolik šoků tento článek způsobí po Británii a v zahraničí. Denní věštec byl nejvíce četné čtivo mezi kouzelníky Velké Británnie, ale byl k dostání i za hranicemi.
Rudolphus Lestrengre právě hleděl na skleničku, kde šuměl ten vynález mudlů v podobě mudlovského preparátu zvaného vyprošťovák. To mu mělo pomoci, dost o tom pochyboval, vzhledem k tomu že byl kouzelník. Však jeho osoba by vzala v tuto chvíli cokoliv za vděk, aby se zbavil otupělosti, Sahary v ústech, žaludku v podobě vulkanického kotle a hlavy jako nově kopanému tunelu skřety. Včera rozhodně se na oslavě vyhraného soudního sporu a jeho neviny nevýslovně opil a nepamatoval si kdy naposled takto se zřídil. Richard ještě vyspával a Luis Beamount byl na svém hotelovém pokoji a Gréta jistě také a tak skončil dole v kuchyni Richarda ve společnosti Davida a Charlieho s Izidorem a ti mu naordinovali to šumivé něco. Prej to jejich tatínek si dával, když si s kolegy moc napil. Vylovili mu to z rodinné lékárničky jenž trůnila v proutěném košíku nad věcí, kterou nazýval David tátovým opravárenským boxem pro jeho protézu. Rudolphus se nad tím mini kufříkem jenom zamračil. Stále mu rozhodně nepřišlo správné, že Richard přišel o kus nohy a je invalida jako Moody.
Pomalu se napil té tekutiny a musel uznat, že pachuť pouštního písku a vulkanická činnost jeho žaludku odezněla v mžiku. Rozhodně mu bylo hned lépe.
A tak pozoroval Richardovi syny jak si připravují snídani sami. Jednoznačně občas si jí připravovali sami a byli na to navyklí. Jasně jejich maminka už není mezi živými, takže jistě musí pomáhat v domácnosti, kde není skřítek.
,,Co si dáš k snídani ty strejdo Rudy?" Ptal se Charlie.
,,Hm mne je celkem jedno, ale spíše něco lehčího na žaludek. Včera jsme to asi s vaším tátou v té restauraci přehnali oba dva." Řekl Rudolphus.
,,Hm takže dáme tátovy šumák k posteli a uděláme si sendviče s Philadefií. To si vždy dělal táta když si tak trochu opil nebo to dělala mamka." Řekl David a podíval se do ledničky.
Charlie zatím vyndal zvláštní chleba z chlebníku.
,,Hm měli bychom další nechat upéct v naší pekárně, když tu máme strejdu Rudyho." Řekl David.
,,Vy si pečete chleba?" Ptal se Rudolphus.
,,To kvůli mně. Já nemohu tu věc v kupovaném chlebu. Lepek. Zlá věc pro můj žaludek." Řekl Charlie.
,,Charlie má alergii na lepek v normální mouce. Je celialik. Musíme kupovat nebo si péci vlastní pečivo bez něho. Taťka zná naštěstí mlynáře tady poblíž, který takovou mouku vyrábí, takže to rovnou bereme od mlynáře a nekupujeme to draze v obchodě. Však tento chleba je také dobrý, já jsem na to zvyklý s tátou. Ochutnej je dobrý i bez lepku." Řekl David a podal mu krajíc, který ukrojil na prkýnku.
Rudolphus si od něho vzal krajíc a ochutnal a zapil tím zbytek toho šumivého nápoje. Nechutnal vůbec špatně. Vlastně to byl normální tmavý chleba. Tím pádem pozoroval i jak sype David nějakou směs do jistého přístroje a přidává vodu a něco lovil z ledničky. Ti kluci na svůj věk byli už hodně samostatní. On by v jejich věku, byť i s nějakým nástrojem nedokázal upéci chleba natož připravit k snídani obložené sendviče. Okurkový sendvič neměl léta, ale bodl pomyslel si Rudolphus, když se zakousl do své snídaně. Jasně vliv Richarda, ten je jako snídani miloval od mala. A když myslel na čerta, tak se sám čert objevil v kuchyni v pyžamu a županu.
,,Dobré ranko." Řekl a podíval se na to, co je servírováno k snídani.
,,Děkuji kluci, myslím že krom okurkového sendviče byl nedal do žaludku nic, co by nechtělo pak pryč." Řekl Richard a popadl sklenici s tím šumivým nápojem a vypil jí do dna.
,,No strejda také přišel tak trochu jako pod sekerou jak říkáš ty tati, tak jsme už věděli, že bude třeba dva šumáky nikoliv jeden. A když jsme udělali s Charliem snídani, tak chceme na oplátku …" Do řeči Davida skočil Charlie.
,,Chceme na Nevillovi narozeniny a koupit mu dárek."
Richard se podíval na kalendář a zjistil, že David tam velkými písmeny rudou fixou označil 30.červenec slovy Neville pomlčka narozeniny. Ti se mu rovnou vetřou pod nos včetně Veronici a Mallory. Když listoval na měsíc září, tam tím samým fixem byla napsána na třicátého pro změnu Mallory.
Richard si povzdechl. Dříve to bylo jenom o těchto dvou, ale znovu objevením Nevilla a překvapením v podobě Mallory se seznam narozenin v kalendáři značně navýšil. Jo nesmí zapomenout na sedmý říjen, to bude mí narozeniny Rudolphus. A jistě i když je samorost, nenechá ujít svůj narozeninový den bez povšimnutí. Nejlepší dárek k tomu dni bylo jistě samostatné zařízené bydlení.
,,Fajn, stejně tady váš strejda včera navrhoval, že se podíváme do kouzelnické ulice jménem Příčná a přitom můžeme koupit Nevillovi dárek a Rudolphus si může koupit hůlku." Řekl Richard.
,,Zapomněl jsi na Davida. Když už budeme u Olivandera, tak můžeme koupit hůlku i jemu. Je úplně jedno, že je mu jedenáct až v březnu. To je krátký čas." Řekl Rudolphus.
,,Já dostanu kouzelnickou hůlku! Jako jí má Neville a Lorry?" Ptal se David a křečovitě držel hrnek se svým čajem s mlékem.
,,Ano, ale bude to mít svá pravidla. Když nebude doma strejda Rudy nebo já, máš zakázáno kouzlit a už vůbec nebudeš kouzlit před sousedy. Jasný! A když něco provedeš a z primárky mi přijde zpráva na mobil nebo mi budou volat tak máš hůlku šupleti u mě." Řekl Richard.
David se s úsměvem podíval na Rudolphuse a ten si pomyslel. Richarde ty jeden jednonohý hajzle, takto se ten tvůj malý bazilišek mě přilepí na záda. Musel si to takto nastavit!
,,A já!" Hlásil se o slovo Charlie.
,,Ne do doby než ti bude tolik co Davidovi, Charlie." Řekl rezolutně Richard.
,,No můžu ti jí půjčit." Řekl David shovívavě k mladšímu bratrovi.
,,Ne to není dobrý nápad, hůlky většinou slouží jenom tomu koho si vybraly." Zavrtěl hlavou Rudolphus.
,,Vybraly?" Ptal se David.
,,Ano, ty si nevybíráš hůlku, kterou se ti zachce Davide, ale ona si tě vybere sama. Ostatní ti nebudou chtít vykouzlit ani pár jisker. To je prostě tak, kouzelnické hůlky jsou jako, no jako živé osoby. Hm já bych to trochu přirovnal k holkám. Ne každá chce s dotyčným chodit a tím pádem je jí dotyčný úplně ukradený." Pokusil se vysvětlit Rudolphus.
,,Jo chápu." Řekl lehce růžový ve tvářích David.
,,Jako Mari, brácha jí píše básničky a ona si ho ani nevšimne." Řekl Charlie a pak si narychlo zacpal pusu oběma rukama.
David nasadil až zlověstný pohled na mladšího bráchu.
,,Hm a podepsal ses tam vůbec?" Ptal se úšklebkem Rudolphus. Nechtěl si nikterak dobírat svého synovce číslo dva ohledně nějaké první lásky, ale nebo zamilovanosti, ale už to bylo k popukání něco takového naivně dětského zažít v kruhu rodinném.
,,První písmena, tedy iniciály. Já přeci jsem jediný co má D.R.L." Řekl David a tvářil se jako by měl vypít láhev octa.
,,Otázka je, jestli to ta mladá slečna vůbec pochopila." Mínil Richard. Nu to ráno, snad i díky Rudolphusovi bylo velmi informativní. Možná jeho společnost v domácnosti na nějakou chvíli bude i dobrá pro syna. Na něho nikdy tolik nemluvili, možná díky smrti Miriam.
,,Hm napiš tam alespoň David. Mohla si myslet, že to nejsou iniciály ale nějaký úšklebek nebo tajný symbol. Holky moc přemýšlejí a dělají z toho báje a tajné šifry, i když jeho Merlinovsky jednoduché." Řekl Rudolphus.
David mu to jenom odkýval.
Richard v duchu musel držet pusu na zámek. Tohle vidět otec, tak by se smíchy válel na podlaze. Zrovna u psího hovínka Rudolphus dává jeho synovy rady ohledně holek. Kam se to dostali? Ty vzpomínky byly jak klíček od Pandořiny skřínky přišlo najednou Richardovi. Od více lidského Rudolphuse, který dostal do bodu, kdy mu nevadí být strýc a to oslovení.
,,A Davide, víš co znamená zkratka D.R.L. v automobilovém průmyslu?" Ptal se Richard.
,,Nevím." Řekl David.
,,Já také, v mudlovských autech se nevyznám." Pokrčil rameny Rudolphus.
,,Světla pro denní svícení, ty které zapínám i ve dne." Řekl Richard.
,,Fajn tak jsem světlo od aut." Řekl uraženě David.
V tom zaťukala na okno kuchyně zobákem sova.
,,Ach ty kouzelnické noviny a my nemáme pro tu sovu slaninu." Řekl Charlie.
,,Tak krom těch kouzelnických mincí nic nedostane." Pokrčil rameny David a otočil se na svého tátu.
,,Kolik, že té sově máme zaplatit. Já tu částku co říkal Neville zapomněl." Řekl David.
,,Čtyři cvrčky. Ty bronzové." Řekl skoro v tandemu jak Rudolphus tak Richard.
,,Tobě chodí Denní věštec?" Ptal se Rudolphus.
,,No přeplatil jsem si ho docela nedávno, vlastně kvůli procesu s tebou. Předtím my ty noviny byly celkem na nic. Krom toho, je to jistý zdroj informací pro Davida a Charlieho. Vyskytují se tam zajímavé věci o magickém světě." Řekl Richard.
David mezitím ze šuplíku u jídelního stolu vyndal váček a z něho vyndal bronzové mince. Otevřel okno a sova mu nastavila pařát s novinami. David je vzal za okraj a podal sově ty čtyři cvrčky. Ta zobákem ukázala měšec, který měla zavěšený na noze.
,,Aha ty to chceš dát tam, rozumím." Řekl David a dal ty peníze do měšce.
Sova v tu ránu byla ve vzduchu a letěla pryč.
,,No jo cítí přítomnost mudlů." Řekl Rudolphus.
David se letmě podíval na titulky.
,,Strejdo Rudolphusi ty a pan Beamount jste v novinách a na titulních straně."
Rudolphus v tu ránu byl na nohou a bral Davidovi kouzelnické noviny z ruky.
,,Zasraný Denní věštec" držel v rukou Rudolphus noviny. Oni to otiskly a vše!
,,Přitom to neměli otisknout… a do prčic…on to pan soudce zakázal jenom po čas soudního jednání. Takže je to venku." Řekl zamračeně Richard.
,,U Merlina, abych se teď plazil kanály, když budu muset do Příčný." Řekl mírně znechuceně Rudolphus. Měl jsem do Příčný vyrazit ihned po soudním jednání, tak to bude muset počkat, až se situace uklidní.
,,Potřebuješ přestrojení strejdo Rudy?" Ptal se Charlie.
,,Přestrojení?" Ptal se Rudolphus.
,,Byl by jsi na chvilku jinačí a nemuseli by tě poznat. Tedy hlavně na ulici a v obchodech." Řekl Charlie.
,,A už nemáš znamení zla a ani své jizvy co jsem viděl brácho." Řekl Richard.
,,To je pravda, ten lektvar dokonce mi zpravil to ucho. Vypadá lidsky." Řekl Rudolphus.
,,Pár uprav a jiné jméno a můžeš vyrazit do kouzelnické ulice bez obav." Řekl David a podíval se na tátu.
,,Tati máš ještě tu ujetou košili co ti koupila máma a ty jí nikdy nevzal na sebe. Tu z Havaje?" Ptal se David Richard.
Richard nasadil skoro ďábelský úsměv.
,,Jistěže proč by jí vyhazoval. Pojď Rudolphusi, trochu z tebe uděláme hosta od velké louže." Mínil Richard a už ho táhl nahoru do patra. Rudolphus tušil, že zase bude jako výstavní figurína.
O půl hodiny později stál dole v obývacím pokoji a cítil, jako by ho hodili do cizí kůže. Proboha vypadal až moc mudlovsky. Richard po něm hodil kalhoty, které pojmenoval džíny a pak světle zelený nátělník s nějakým pitomým nápisem v asijském jazyce a košili s květinovým vzorem s příšernou banánově žlutou v pozadí. Pak rozkázal Richard obléct. Jenom nad pohledem v zrcadle zabudovaném ve dveřích šatní skříně Richardovy ložnice bylo Rudolphusi lehce šoufl. Více směšně snad nikdy v životě nevypadal. A nebyl zvyklý už několik let chodit s odhalenými pažemi.
,,Vůbec ne špatné." Řekl David sám v laclových kalhotách a tričku na nohách sandále.
,,Něco chybí strejdo Rudy. Jak je slunečno v té kouzelné ulici?" Ptal se Charlie kraťasech, tričku a už někam upaloval.
Vrátil se s slunečními brýlemi a kšiltovkou.
,,Na strejdo Rudy, takto budeš jako pravý Američan. Když budeš mluvit trochu slengově." Řekl Charlie.
,,Jak víš prcku co je slang?" Ptal se překvapeně Rudolphus.
,,Táta je komediant to asi víš strejdo Rudolphusi?" Ptal se David.
,,Komediant? No doma moc nebyl, to byl spíš vtipálek." Řekl Rudolphus.
,,Taťka hraje v ochotnickém spolku Svobodní zednáři. Já jsem si už pár mini rolí také zahrál a Charlie jednou také hrál. Červenou karkulku." Řekl David.
,,Hej to nebylo fér mě předhodit lidem v hledišti jako holku. Já už nikdy tu sukni na sebe nevezmu. Ani kilt, na to kašlu." Opáčil Charlie.
,,To jako divadlo?" Ptal se Rudolphus.
,,Jo, už no 19 let hraji v ochotnickém spolku. Mám to jako hobby. Párkrát jsem použil mimo jiné i kluky. Ono sehnat děti,které by byly ochotné hrát dětské role je těžké. Ale David a naše karkulka Charlie byli tak roztomilí. Mohu ukázat fotky." Mínil příchozí Richard a také v džínách a košili.
,,Né tati!" Vykřikly oba hoši.
Rudolphus se ušklíbl, Richard očividně dokázal fotografie využívat jako vyděračský materiál. Jako otec svého času na ně.
,,Možná později a u čaje." Řekl Rudolphus a nasadil kšiltovku.
,,Obráceně strejdo Rudolphusi." Řekl David.
Rudolphus si to tedy otočil do předu. Tento mudlovský vynález neznal už vůbec.
,,A žádné ponožky strejdo Rudy, to nosí jenom dědové. Taťka ti půjčí sandále co tu nechal strejda Henry, poté mu málem uplavaly na té evropské řece co jsme sjížděli." Řekl Charlie.
,,Sjíždění řeky?" Ptal se Rudolphus.
,,Jo před dvěma roky, to byl Charlie ještě prťavý nás strejda Henry a teta Denisa vzaly na rafty do Evropy. Sjely jsme nějakou řeku. Byla pořádně divoká." Řekl David.
,,Rafty, co to je?" Ptal se Rudolphus.
,,Nafukovací gumová loď, tedy člun. Něco jako kánoe nebo jiný člun u kterého se musí pádlovat. Však ta řeka, nás popoháněla a jelo se skoro samo." Řekl David.
,,Bylo tam moře rybek a vážky." Řekl Charlie.
,,Henry, můj švagr a Miriam bratr je občas bere na výlety. Krom mě. Klukům se to pádlování a kempování moc líbilo. Já s Miriam tenkrát si dal takovou dospěláckou dovolenou na Elbě Rudolphusi. Poslední jak se později ukázalo." Mínil Richard.
,,Vy jste asi hodně zcestovalý co?" Ptal se Rudolphus.
,,Hm byli jsme v Rakousku na té řece, pak Itálli u moře a předtím než se Charlie narodil ve Španělsku také na pláži. Mám z ní velkou mušli." Řekl David.
,,A tento rok byly to Alpy ve Švýcarsku. Viděli jsme tu velkou horu Matte něco." Řekl Charlie.
,,Mattehorn a jinak jezdíme různě po Británii v létě hlavně do Botanických zahrad díky tátovi." Řekl David.
,,Na sandále Henryho." Řekl Richard a podal mu sandále.
,,Snad ti budou." Řekl Richard.
On sám měl na sobě nějakou sportovní obuv.
Kupodivu mu byly a vůbec nedřely. Rudolphus kdysi, když byl ještě student Bradavic sandále v létě nosil, ale trochu jiné a z kůže. Tohle bylo spíše jak vypadalo z textilu.
,,Fajn a jak se dostaneme do Londýna do té magické ulice. No na přivolání toho magického autobusu Neville použil přeci kouzelnickou hůlku?" Ptal se David a vyndal z kapsy laclových kalhot balíček žvýkaček a jednu si strčil do pusy.
,,Existuje i způsob ho přivolat bez toho Davide." Řekl Rudolphus.
,,Jak?" Ptal se zvědavě David.
,,Použít neverbálně a bezhůlkově magii jenom jako magický výboj a přivolat prostě Záchranný autobus tím, že jeho pojmenování řekneš." Řekl Rudolphus.
,,Takže se tam dostaneme i bez hůlky? Do Příčné ulice?" Ptal se Richard.
,,Jasně, jenom počkáme až půjde někdo přes kotel do Příčné a otevře vchod. Takto chodí mnoho kouzelníků. A nebo ty řekneš, že jsi moták a chceš do Příčné něco pro kluky jako kouzelníky. Toma, hostinského lehce oblbneš." Řekl Rudolphus.
,,Zajímavé, vy jste mě nikdy do Příčné nikdy nebrali. Škoda." Řekl Richard.
,,Tak si užiješ to svoje poprvé společně s prcky Richarde." Řekl Rudolphus a rozhodně se mu nechtělo nosit sluneční brýle. On viděl na slunci výtečně a nikdy je nepotřeboval.
,,Nešermuj s nimi a strč si je do náprsní kapsy strejdo Rudolphusi." Řekl David.
,,Hm užitečný nápad." Řekl Rudolphus a dal je tam.
,,Jdeme, ten magický autobus zavoláme až mimo naší ulici někde u zastávky normální autobusových linek Rudolphusi, jo." Řekl Richard a zamkl dům.
,,Jak je ctěná libost bráško. Izidore chvilku počkej, bez vodítka tě nikam do společnosti nepustím." Řekl Rudolphus a přicvakl na obojek vodítko pro Izidora.
Došli na označení s autobusovou zastávkou a Rudolphus soustředil svojí magickou sílu a řekl Záchranný autobus. Chvilku to trvalo, ale jako z obláčku prachu se objevil fialový tříplodlážák.
,,Hallo, člověče svezete nás k Příčné." Řekl David a už se dral do Záchraného autobusu.
,,Zdravím mladíku, takže do k Příčné ulici kolikrát vidím, že je vás víc." Řekl starý Ernie Bourák.
,,Brácha, táta a strejda Rudy a Izy. Tedy čtyři a pes. Kolik to bude keš?" Ptal se David a vypustil modrou bublinu žvýkačky co mu vzápětí splaskla.
,,Ty nejsi brit mladíku viď?" Ptal se Ernie Silbička.
,,Jasnačka, jsme na dovče, poznat starý ostrovy dědo. Já jsem made in Oregon tedy ze Států." Řekl David a uculil se.
,,Ach Američané na dovolené, těch tu moc nemívám. Budou to celkem 6 srpců." Řekl Ernie Bourák absolutně netušící kdo před ním stojí.
,,Šest těch stříbrných tuším. Fajn. Tady máte dědo. Mohu si sednout kam chci, nebo tu jsou místenky?" Ptal se David.
,,Sedni si chlapče kam chceš." Řekl Ernie a podal mu lístky.
David se rozeběhl nahoru do prvního patra autobusu jako rozdováděná zlatonka přišlo Rudolphusi, který měl co dělat, aby se netvářil překvapeně.
,,Výborně Davide, lépe bych to nesvedl ani já. Dobrý výstup alá americano." Řekl Richard a zasmál se, když usedl do sedačky.
,,Asi tak strejdo Rudy musíš se zachovat v Příčné." Řekl David.
Rudolphus jenom šokovaně pokýval hlavou a se Záchraný autobus rozjel.
,,V Děravém kotli to převezmu já!" Řekl Charlie.
,,Jak je libo bráško." Řekl David.
,,Jak vidíš Rudolphusi taková divadelní průprava v osobním životě mým synkům prospěla. Mají zdravé sebevědomí a rozhodně se nestydí." Řekl Richard.
Do půl hodinky byli v z Cambrigre v Londýně u Děravého kotle.
,,To je tedy putyka na zavření. Teta Denisa by sem pozvala nějakou kontrolu to vidět jenom z venku." Řekl David a znovu nafoukl modrou bublinu žvýkačky a splaskl jí.
,,Ano." Řekl Rudolphus.
,,Vypadá to na zavření a spadnutí." Řekl Charlie.
,,No úpravu by to potřebovalo. Možná je to však schválně kvůli tomu, aby to nepoznali ti co nekouzlí." Řekl Richard.
,,Přesně tak." Dodal Rudolphus.
V tu chvíli se do Děravého kotle vřítil Charlie.
,,Ach vichr udeřil." Mínil jenom věcně Richard.
,,To ho necháš?" Ptal se vyjeveně Rudolphus, on by o toho prcka by asi měl strach.
Richard podíval na svoje hodinky a počítal do dvaceti a pak řekl.
,,Jdeme." Řekl a šel do Děravého kotle.
Tam byl klid a bylo jenom pár starých pánů a dam u stolků a popíjeli.
,,Tati!" Ozval se pištivý zvuk hlasu Charlieho a ten rovnou táhl za rukách starou paní v hábitu.
,,Tati, tady tetička je ochotná nás převést do Příčné ulice. Této viď?" Ptal Charlie a nasadil andělský výraz.
,,Jistěže kloučku." Řekla stará paní a pohlédla na Rudolphuse a Richarda.
,,Máte takové roztomilé dítko. Pomohl mi na nohy, když jsem upadla. Však víte jedna noha mi neslouží jak by měla." Řekla stará čarodějka.
,,Charlie je hold malý dokonalý gentleman." Řekl Richard s falešným úsměvem.
,,To zajisté ano, takové děti jsou dnes vzácností. Pojďte, vy jistě nejste zdejší viďte?" Ptala se stará paní a šla zadní dvorek.
,,Ne tetičko, my jsme za státu, přijeli jsme za strejčkem a tetou na anglické léto." Řekl s úsměvem David.
,,Ach tak, tak to si to léto pořádně užijete." Řekla stará čarodějka a otevřela vstup do Příčné ulice svojí kouzelnickou hůlku.
,,Vítejte v Příčné ulici mladí pánové." Řekla stará čarodějka.
,,Děkuji tetičko, jak se vůbec jmenujete?" Ptal se David.
,,Wilhelmína Červotočková mladý muži." Řekla stará čarodějka.
,,Děkuji paní Červotočková, nebo asi lépe jak se říká v Anglii madam." Řekl David.
,,Doopravdy malý gentleman. Přeji příjemnou procházku. Dejte si zmrzlinu, mají tu nejlepší v celé kouzelnické Velké Británii." Řekla stará čarodějka a šla znovu do lokálu Děravého kotle.
,,Juj to je tedy Příčná ulice." Řekl Charlie.
,,Vypadá to tu jako v minulém století jako v těch ilustrací z Olivera Twista co mám v knihovničce." Řekl David zamyšleně.
Rudolphusi z těch dvou malých bazilišků bylo mírně mdlo. Jejich herecké dovednosti byly v jejich věku docela strašidelné.
,,Strejdo Rudy, je tu někde plánek kde co je. Musíme být jako velcí turisté." Řekl David.
,,Ehm co si pamatuji tak je u Lékárny." Pokynul očima Rudolphus.
David a Charlie kývly a Charlie vzal za nohavici Richarda a ukázal rukou.
,,Támhle je plán ulice tati. Pojď se podívat, ať víme kde co tu je." Řekl Charlie.
A tak šli k Apotéce. Tam se pozastavil Richard.
,,Panenko skákavá. To je panečku výběr lišejníků a bylin. Kdo jim to dodává." Řekl skoro s jiskřičkami v očích.
To David a Charlie se zaujetím se koukali na plán Přčné ulice, kde nad obchody vlnily nápisy co to je za obchod.
,,Strejda Rudy kam jako první?" Ptal se Charlie.
Rudolphus chtěl odpověď, když v tom vplul do lékárny Richard. Och jé, ten šílený bylinkář našel hned prvním obchodě svojí posedlost.
,,Musíme počkat na vašeho tátu, ten skočil hned do prvního obchodu." Ukázal prstem Rudolphus.
,,Ach jo." Povzdechl si Charlie.
Izidor si té přestávky využil a označoval ceduli s nápisem ,,Dračí játra unce 4 galeony a 5 srpců."
V tom přišel Richard s papírovou taškou ve které rozhodně něco bylo. A ne sám.
,,Podívejte se na koho jsem v obchodně narazil?" Řekl Richard.
Vedle něho stál v letním tričku a s mikinou kolem pasu v džínách a teniskách na nohou Justin Finch-Flechley. Jeden rukáv byl prázdný a lehce zakasaný do trička, aby neplandal.
,,Justine." Řekl nadšeně David.
,,Justy." Div něho neskočil Charlie.
,,Hej, hej marschmelouni, klídek." Mínil k nim Justin.
,,Sám marschmloun velký osobně, jaká čest. Jenom myslím Justine, že by tě strejda Rudolphus v případné žranici ohledně marchmelounů zdlábil nakonec také." Řekl David.
Justin se podíval směr Rudolphuse.
,,Hm takže to co psal plátek Batemiuse Cluffa bylo tentokrát pravdivě. Jak se zdá, tak Starostolec byl dost smradlavý záchodek, co potřeboval čistič a štětku jako prase drbání. A největší bakterie, co tam sídlila byl Dože." Řekl Justin a dal svojí ruku v bok.
Rudolphus pozvedl obočí a Justin doplnil.
,,Od dob co utekl Sirius Black, jsem pochyboval, jestli ten Starotolec je soud nebo nebo školka. Ten chlap nedostal ani proces a ostatní procesy bych přirovnal ke komedii."
,,Tak to bych nečekal, takový názor. Ty jsi z té armády předpokládám také." Řekl Rudolphus. On rozhodně Justina neznal.
,,Justin Finch-Flechley, můj kmotřenec Rudolphusi a kouzelník." Řekl Richard a vzal toho mladého muže kolem ramen.
,,Aha." Řekl Rudolphus a podíval se na plandající rukáv.
,,Tohle…" Dál se nedostal.
,,Bojové zranění z bitvy o Bradavice. Nehezké setkání s McNairem, ale hlavně pro něho." Řekl Justin a dodal.
,,I s jednou rukou se dá žít, žádný problém." Řekl Justin.
Rudolphusi bylo lehce mdlo. Ten Justin musel být člen té Bradavické armády.
,,Justine provedeš nás tu. Po Příčné?" Ptal se Charlie.
,,Proč, máte tu svého strýce, a ten jistě zná Příčnou také." Řekl Justin a dodal.
,,Zajímavý ohoz na čistokrevného kouzelníka, jestli se nepletu." Řekl k Rudolphusi.
,,Krytí, po tom článku nechci být moc na očích ehm tedy jestli mohu Justine. Když jsi kmotřenec mého bratra." Řekl Rudolphus.
Justin zamrkal překvapeně ale pak řekl.
,,Proč ne, když vám nebude vadit, že jsem mudlorozený kouzelník."
,,Ježíši tohle bych raději měl strčit do koše to s tou krví, nebo mi každý bude říkat vadí nebo nevadí." Zavrzal mezi zuby a pohlédl na Justina.
,,Ne nevadí, když mi nezačnou všude v magickém světě pochodovat nakonec mudlové tak je mi nějaký status ukradený mladej. Kdyby někteří tohle nebrali doslovně jako bibli, tak by ta válka nebyla, tahle držet, by vyvolalo jenom další krev, a do toho se mi nechce." Řekl Rudolphus.
,,Strejda Rudy dostal zpět svoje vzpomínky, co mu chyběli a je trochu jiný." Řekl Charlie.
,,Vidím." Řekl Justin.
V tom se otevřeli dveře Apothéky a vyšla pohledná mladá žena v letních košilových šatech a sandálech se slunečními brýlemi jako členkou ve vlasech.
,,Justine to jsi nemohl počkat, to ti jde na nos ten pach lékárny tolik?" Ptala se mladá čarodějka a měl v ruce pytlík ze kterého se linul divný odér a přes rameno kabelku.
,,Hermiono jenom jsem tu potkal rodinku mého kmotra. To byl ten pán co byl před tebou." Řekl Justin a otočil se Richarda.
,,To je přeci ta Hermiona z Grimouldova náměstí!" Ukázal na ní prstem David.
,,Na mladé dámy se neukazuje prstem Davide." Napomenul ho Richard.
Hermiona se zastavila jako sloup z mramoru. Trochu nemohla uvěřit svým očím. Co tu v Příčné ulici dělá malý David a Charlie, Nevillovi bráškové a jestli pochopila správně jejich otec. A u kuří nohy to vidí v džínách a havajské košili s tílkem a kšiltem na hlavě Rudolphuse Lestrengra! Ona sice Denního věštce četla, ale myslela, že Lestrengre pak odjel někam za kopečky do Švýcar. Tedy tak odhadoval svého pokrevního strýce dneska nad ránem Neville.
Ten se pořádně mýlil, drahý Neville.
,,Hlavně se nelekej Hermiono, asi ty vrácené vzpomínky mají něho pozitivní vliv. Vidíš přeci tu změnu image." Řekl jí Justin.
,,No vidím, ale myslím, že všech těch nálevu tam nakonec mám v mozku halušky Justine." Řekla Hermiona mírně mdle.
,,Kdo je ta mladá dáma Justine?" Ptal se Richard.
,,Ehm promiňte já se nepředstavila. Hermiona Jean Grangerová, jsem Nevillova spolužačka, kmotra Verči a …" Dál se nedostala. Justin jí vlepil pusu na tvář a dořekl.
,,Moje nová přítelkyně kmotře."
Hermiona zrudla ve tvářích. Nezdálo se jí moc dobrým nápadem jejich nový vztah vytahovat před kopou Lestrengrů. Hlavně před nejstarším. Zatím to nikdo moc nevěděl a ona nechtěla být propírána bulvárem, kdyby si někdy někdo spustil pusu na špacír.
,,Aha takže přítelkyně. Žádná námitka Justine, jestli chceš trávit čas s tvou dámou. Mi tu budeme dál hrát obstojně turisty." Řekl Richard.
,,Co říkáš Hermionko, kdybychom nové duše provedli po Příčné?" Ptal se Justin Hermiony.
,,Nové duše?" Ptala se Hermiona a pohlédla na Rudolphuse.
,,Tak jedna stará duše, slečno Grangerová. Chci být neviděn a nejlépe aby o mě nevěděli. Jinak se omlouvám za to co se stalo ve víru války. Byla to válka a v ní bohužel se každý dříve nebo později stává žoldákem. Však vy sama by jste byla zatraceně dobrá jako bystrozorka. Já vás pak viděl v bitvě. Dokážete být odstrašující živel to jsem viděl. Horší tornádo už byla jenom jistá Nymfadora a ta tu plaketku nosila." Řekl Rudolphus tiše.
Hermiona Grangerová něho v překvapení pohlédla. Že by měl Denní věštec jednou pravdu? Skoro k neuvěření. Ona skoro pár měsíců na zpět nevěděla ani že je to Draca Malfoye kmotr tento člověk. A teď díky těm žhavým titulkům zjišťuje, že je to další rádoby Smrtijed, který hrál další hru bokem a chránil Nevilla, kurník Draca Malfoye a další. To bylo postavený na hlavu celý? Však jak u Siriuse, rozhodně se nedalo magickému soudnictví věřit, než to vymetla královna. Rozhodně pořádný prasečinec a proces, který byl podvržený jak gringotské zlato. Proto byl nový proces na místě. Však opatrnost s tím chlapem byla na místě. Prověrka a pak důvěra až Hermiono.
,,Dík, pane Lestrengri…" Do řeči Hermiony skočil Rudolphus sám.
,,Rudolphusi, nebo Rudy, prosím slečno Grangerová, tady a dneska. Doopravdy nechci být zde načapán někým, kdo by to mohl vyslepičit tisku. Po tom, co jsem byl dneska jako ozdoba titulní strany. Vím z posledního setkání, by jste ve mně nejraději viděla jako toho kohouta o dost déle, ale já tu o formálnost dneska nestojím."Řekl Rudolphus.
Hermiona byla v šoku a otevřela ústa dokořán. Může jí někdo štípnout do ramene prosím, že nesní.
,,Vem to tak Hermionko, že to mohu říkat i já a ten chlap dokonce deflamboval otázku čistoty krve. Skutečně musel mít hlavě emental jako portrét Snape v ředitelně kdysi. Teď je celý bez děr, se zdá rozhodně se všemi kolečky při sobě. Myslím, že vzhledem ke žhavému výstřelu Denního věštce, o publicitu moc nestojí jako ty o Ritu Holoubkovou na svobodě. A slušně o to poprosil." Řekl Justin.
Rudolphus byl kmotřencem Richarda mírně překvapen. Mudlorozený kouzelník a zastal se ho před Grangerkou, pro něho velice známou odpůrkyní Smrtijedů a jak jí nazval Draco, železnou pěstí v nebelevírské sukni. S ní s začínat ve zlém, by bylo tuze zlé. Však s ní měl čest na Ministerstvu kouzel a to té holčině tenkrát bylo šestnáct a dokázala mu uvařit podrážky bot, jak byla svižná v souboji. Musel díky ní vyhodit boty, byly na odpis a on měl puchýře a tu tam pořádný šlinc s krví od jejích kouzel a dravosti. Kdyby se tam neobjevil posraný řád fénixe, nemehlo Nymfadora, tak by je ta studentka mohla proměnit v hromadu šrotu a masa. Jo Antonin si s ní poradil pak po svém, rusky. Krom toho viděl co s přáteli udělala z Gringottovi banky a Bellatrix trezoru. Ta ženská, za děvčátko díky její postavě jí považovat se nedá, je nebezpečný nepřítel. To si troufá kmotřenec Richarda kousat tuhle krkovici do zadku. Však vzhledem k té chybějící paži on sám jistě není malá bomba hnojůvka v souboji. Všichni z té Potterovic nebo Nevillovi armády Bradavic, jsou matichory křížené z draky. Takže nesmírně opatrně Rudolphusi, skončil jsi v pomyslné jámě lvové.
,,Hm fajn, sice se mi to dvakrát nepáčí, stále mám Denní věštec za pochybné medium, a Sybile Travelivé moc nevěřím, ale veritasérum jen tak někdo neobejde. Tak dobrá Rudolphusi, vezmu vás na milost, když to dokázal do jisté míry Neville a Harry. Krom toho, když jste kmotr Draca Malfoye a s tím jsem zakopala také tu válečnou sekeru někde u vrby Mlátičky." Řekla Hermiona a podala mu ruku.
Rudolphus byl překvapen, že ta zavilá Nebelvírka dokáže nabídnout něco jako smír. Možná přeci jenom to není válečný kůň a situace se uklidnila. Ruku jí podal.
,,Fajn takže vyrazíte oba dva s námi, nebo máte něco plánu jiného?" Ptal se Richard a změřil si od hlavy k patě tu mladou slečnu Grangerovou. Jak mluvil o ní Rudolphus, tak bylo jasné, že byla něco jako vojačka v té válce proti tomu Tomu Radllovi a její jméno znal z tisku jako válečnou hrdinkou s kouzelnickým oceněním číslo jedna na britské půdě. Žádná maličká a stydlivá holčička, ale ženská od rány a kmotra malé Veronici. Tudíž zná dobře Nevilla, když byla jeho spolužačka.
,,Ani ne, ty Justine, máš dneska volno, nebo jak to máš s prací na Ministerstvu?" Ptala se Hermiono.
,,Hm kočko, dneska mám volno, ale zítra musím brzy odcestovat do Skotska. Mám tam jednání s královnou a Lordem Stromboli." Řekl Justin.
,,Královnou?" Ptal se tiše Rudolphus.
,,Justy je pověřenec královny a kouzelnického ministerstva ohledně informování o stavu věcí v kouzelnickém světa. Docela často vídá se s britskou královnou." Řekl David.
,,Vídám jí dvakrát do měsíce, chce pravidelné reporty ohledně toho co se tu děje. Ministři to v dobách minulých tuhle povinnost zanedbali a tím vznikla má pozice na Ministerstvu kouzel. Byl jsem vybrán proto, že jsem vnuk Lorda Flechleyho. Děda ještě žije ale až zemře, tak si to zařídil kvůli tomu jak se moji rodiče vzali a já rychle poté narodil. Vyškrtl otce z nástupnického práva a místo toho mám převzít titul Lord Fletchley. Tudíž jako čekatel titulárního jména, jsem se zdál vhodný kandidát britské královně." Řekl Justin.
Rudolphus otevřel překvapením ústa, ale rychle je zavřel. Morgano co ten mladík je?! Potom je docela jasné jakou politickou moc drží ta Potterovic sebranka, když tam mají britskou, sice ne kouzelnickou ale i tak šlechtu.
,,Pojďte, ať tu nevystojíme důlek. Už mě to tu nebaví stát." Řekl Charlie.
,,A kam tedy půjdeme jako první?" Ptal se Justin.
,,Hm potřebuji nejprve zde najít pobočku švýcarské kouzelnické banky. O banku rodiny Smith moc nestojím. Zdá se mi, že automaticky bych byl pod prsty té vaší armády." Řekl mírným tonem Rudolphus.
,,Jo chápu, sice členové Bradavické armády jsou u Sally všichni, ale jsou i kouzelnici, kteří mají jistou nedůvěru k tomu." Řekla Hermiona a vytáhla z kapsy svých košilových šatů malou věcičku.
,,I když Sally má tu novinku pro klienty, v podobě kouzelnické kreditní karty." Řekla Hermiona.
,,Kouzelnická kreditka?" Ptal se Richard.
,,Ano, geniální věc kmotře, je to vlastně přípojka na tvůj trezor a když na ní napíšeš kouzelnickou hůlkou částku a pak na kreditkou klepneš, tak se ti objeví daná částka. Jde o přemístění kouzelnické měny z místa na místo, jako člověka přenášedlem. Sally to vynalezla a uvedla na trh. Takto nemusí člověk chodit stále do banky a ušetří nohy. A zpátečně to také funguje. Napíšeš částku a ona ti zmizí z očí do tvého trezoru. Krom toho to funguje i jako normální kreditka v normálním terminále pro výběr nekouzelnické měny. A můžeš si to pořídit jako debetku také." Řekl Justin.
,,Justin o tom ví mnohem více než já. On to pomohl uvést právně Sally tuhle novinku na bankovní svět." Řekla Hermiona.
,,Hlavně mamka, ta je právnička s specializací na finanční právo. A ten nápad podle ní je skutečně geniální." Řekl Justin.
Rudolphus koukal na tu malou věc v rukou Hermiony Grangerové jako vejr. Doopravdy to tak funguje, jak ta slečna popisuje.
,,Mohl bych to vidět jak to funguje, ta karta?" Ptal se mírným ostychem.
Slečna na něho pohlédla ale kývla a hůlkou napsala na kartu jeden galeon a 11 sprců. Na kartě se objevil nápis ve lila barvě a poklepáním hůlkou na kartu se zjevil na kartě nápis. Vybrat nebo uložit?
Hermiona klepla hůlkou na vybrat. Pak se objevilo na kartě nápis s písmeny PIN a tečky.
,,Promiňte já zadám jenom heslo, abych se k tomu dostala." Řekla Hermiona a zakryla si kartu před jejich pohledy a napsala tam něco svou kouzelnickou hůlkou.
Pak znovu kartu ukázala.
,,Transakce povolena." Objevil se nápis na kartě a přistál na ní galeon a malá věžička ze 11 srpců.
Rudolphus a Richard z kluky na to se dívali v němém úžasu. Rudolphus musel polknout, protože mu také připadalo jako geniální vynález. Podíval se kolem sebe a viděl, že kouzelnici a čarodějky místo váčku na galeony vytahují ty karty s různými motivy a obrázky z kapes, když vycházejí a vcházejí do obchodů. Jak se zdálo, zastihl zde malou revoluci.
,,A to jiná banka zatím to nemám, tyhle karty?" Ptal se Richard.
,,No kreditní a debetní karty už nějakou dobu existují i v magickém světě. Ale toto, co umí například moje nebo Hermiony karta, dokážou jenom ty z Sally banky. Ona si na to pořídila patent s velkým poplatkem. A jisté banky zatím zdráhají tohle platit, aby použily výtvor Sally. Jejich smůla na které Sally vydělává nemalé peníze. Minulý týden měla už 17 tisíc klientů z Magické Velké Británe a 4 tisíce z zbytku světa, říkala. Sally je jak drak, neuvěřitelně silná a geniální obchodnice. Má pod ochranou finance Fénixova ohně a jeho členů. Tedy Nimbus, Kouzelnické kejkle a Abraxax company jo Kometu taky a nedávno u ní uzavřel smlouvu Denní věštec. Gringottovi to mohu zabalit vůči Sally." Řekl Justin.
Rudolphus musel polknout. Kdo byla ta Sally zač?
,,A ta Sally jak říkáš Justine, tu znáš osobně?" Ptal se Richard.
,,Jo, přeci kmotře jsi měl s ní čest, je to má bývalá spolužačka a manželka mého spolužáka Zacha Smithe. Jinak je obyčejná holka z nekouzelnické rodiny bankovních úředníků. Ale genius když jde o finanční stránku. Umí vytřískat ze všeho maximum. Zakladatelé slavných bank by jí podle mě nosily v náručí jako princeznu. Už na Bradavicích byla princezna Mrzimoru." Řekl Justin.
,,Ta mladá žena co …má ty mimča…ty dvojčata?" Ptal se zmateně Richard. Jak může devatenáctiletá maminka řídit úspěšnou banku ptal se v duchu Richard.
,,Strejdo Rudy, raději jdi do banky té slečny Sally, když mají ty super karty." Řekl Charlie a zeptal se Hermiono.
,,Slečno Hermi a to ta karty jsou jenom v té lila barvě?" Ptal se.
,,Ne Charlie, to jsem si vybrala sama, když jsem získala tu kartu. To jsi může vybrat každý sám a motiv karty také. Můžeš přinést něčeho obrázek nebo fotku nebo si vybrat z motivů pro tuhle novinku stvořily dvě mé kamarádky." Řekla Hermiona a ukázala na motiv své kreditní karty.
,,Já si zvolila draka. Klidně se přiznám, že v nitru duše mám tyhle ještěrky moc ráda. Jsou krásní. Hlavně Australští opálový, toho jsem si vybrala jako můj motiv." Řekla Hermiona.
Charlie a David pohlédly na obrázek draka částečně překrytý číslicemi účtu Hermiony a také jejím jménem.
,,Oni tedy draci doopravdy existují. Hustý, existuje nějaká knížka o nich a magických zvířátkách?" Ptal se Charlie.
,,Jistěže, můžeme se stavit v knihkupectví." Řekla s úsměvem Hermiona a strčila kreditní kartu do kapsy šatů.
Charlie nasadil obří úsměv a podíval se na tátu.
,,Tati mohu mít knížku o dracích a magických zvířátkách prosím." Spustil skoro pištivě.
,,Dobrá ale jenom tu." Řekl Richard. On velký fanoušek draků nebyl.
A tak byl Rudolphus nakonec tažem k pobočce Smithovy banky v Příčné ulici. Z jedné strany Davidem a z druhé strany Charliem, očividně k tichému smíchu Richarda. Páreček se trousil těsně za nimi. V bance bylo krásně jasno a čisto. Byly tu velké bílé vázy, ve kterých byly exotické květiny. To se nesmírně líbilo Richardovi. Rudolphus se poškrábal pod nosem. Hm tohle jiné kafe než Gringottovi. Vládla tu bílá, zlatá a podlaha byla z červeného mramoru. Velmi ženský vliv tu vládl. Za přepážkami žádní skřeti, ale lidé, tedy kouzelnici jak si byl vědom Rudolphus.
Zatímco on si zařizoval všechno kolem nového bankovního konta a přesouval odškodné co už dostal skrz šek Ministerstva kouzel tak u další přepážky se Richard ptal na zřízení studijních kont pro kluky v jejich přítomnosti k překvapení Rudolphuse. No páreček seděl na pohovce pro hosty banky o kus dál a nechtěl ani se dívat jaké muchlování tam probíhá, lehce skryto očím bankovních úředníků, díky vysokým opěradlům a zádům pohovky.
Když přišlo na motiv tak Rudolphus sice neměl obrázek nebo fotku, kterou by tam dal, ale za to si mohl vybrat z motivů, které nabízeli. Když pohlédl na tenký bílí podpis v rohu obrázků uměleckých děl, dle kvality, tak mu ztuhl obličej. Buď tam bylo Thomas pomlčka Rosier, Lady Weasley, Natálie Malfoyová a L.Láskorádová. Kurník co tohle má znamenat to Rosier u Merlinovy levý?
Evan je přeci mrtvý a potomka neměl?
Vybral si schválně jeden obrázek od tohoto jména. Musel uznat, že jeho obrázek Famfrpálového hřiště u Bradavic je povedený, zvlášť se zapadajícím sluncem. A doufal, že mu to jeden z toho praštěného párečku co se miliskuje na pohovce v bance vysvětlí.
Když skončil rázným krokem přešel k tomu párečku, který by si nejraději v té bance vlezl do kalhot a pod šaty.
,,Mohu se zeptat, kdo je mne neznámý Rosier, který maloval tento obraz famrpálového hřiště Bradavické školy?" Ptal se.
Páreček se od sebe odlepil jako dva protipóly magnetu a podívali se na něho jako sůvy s nudlí.
,,Och to maloval Dean. Je to oblíbený motiv fanoušku famfrpálu." Řekl Justin.
,,Jaký Dean?" Ptal se Rudolphus.
,,Dean Thomas nově pomlčka Rosier." Řekla Hermiona.
,,Rosier, slečno, co jsem si vědom, tak žádný Rosier už není. Evan byl poslední, poté co zemřel jeho bratr Felix a otec Helios." Řekl Rudolphus.
Hermiona se uchechtla.
,,Ale pan Evan Rosier žije, ale ve střední Evropě. Ukryl se tam, poté co zdrhl od Smrtijedů jako brácha Siriuse, Regulus. Předtím však měl no Deana s jeho maminkou ne kouzelnicí. Zdrhl od nich a Dean do tohoto roku nevěděl, koho má za tátu. Díky té kryse Pettigrewovi to zjistil. Ta krysa hrála amorka jeho mamince a jeho tatínkovi. No Dean se vypravil za svým tátou do Evropy a přijel s tím, že mu předal biologický otec, biologické rodinné jméno Rosier. Tudíž si Dean upravil úředně jméno na Dean Joe Evan Thomas pomlčka Rosier." Řekla Hermiona.
,,Nevím co Deana s tím trklo, že najednou nosí tolik jmen. Najednou chtějí všichni pomlčku a druhé příjmení. Přitom neví jak je to otravné to psát. To se všichni zbláznili." Řekl Justin.
,,Čert ví, co se stalo mezi Deanem a jeho biologickýn tatínkem. Však faktem je, že je to jeho rodinou ,která mu zbyla krom nás. Tatínek co ho vychoval a maminka, jeho nevlastní bráška a babička uhořeli v zložáru za války. A tam v Evropě má Dean tím pádem rodinu ke které může patřit. Nemusí si připadat tak ztracený." Řekla Hermiona.
,,Jo má tam tři mladší sestry. Chudák." Řekl upřímně Justin.
Rudolphus si šokem sedl do křesla. Evan žije?! Ten bídák na druhou.
,,Je tu jistě další důvod, proč nosí Dean najednou i příjmení Rosier. Je jediný syn, svého biologického tatínka pana Evana Rosiera. Jeho dědic po hůlce, jak se říká u kouzelníků." Řekla Hermiona.
,,Do pekla." Řekl tiše Rudolphus pohlédl na kreditní, tedy u něho debetní, on žádné půjčky neměl zájem. Chtěl se spolehnout jenom na své finance, ne ty banky.
,,Jak vidím tak jsi dříve hotový než já Rudolphusi." Řekl Richard a měl u sebe desky s papíry od banky podobně jako Rudolphus.
Ten jenom kývl, stále ještě trochu šokován, že rod Rosierů nevymřel. Tolik k starým kouzelnickým rodům. Jsou jako fénixové z popele.
,,Další zastávka by měla být kde?" Ptal se David.
,,Olivanderovi." Řekl Rudolphus.
,,Och takže nová hůlka." Řekl Justin.
,,No včera jsem neměl náladu po tom soudním jednání lézt k Olivanderovi. Proto a pak je tu ještě jeden kandidát na vybrání hůlky." Řekl Rudolphus a očima sjel na Davida.
,,On Olivander prodává hůlky dětem pod jedenáct let? Bez dopisu do Bradavic?" Ptala se Hermiona.
,,No jo, vy jste mudlorozená čarodějka, tak to nemůžete vědět slečno Hermiono." Protočil obě oči Rudolphus.
,,No to platí i pro mne." Řekl Justin.
,,To je tak, kdysi jsem to slyšel sám od Olivandera, že kouzelnickou hůlku může prodat i dítěti, které projevuje magický talent a přesáhlo jistou výšku, bez toho, že by dosáhlo jedenácti let." Řekl Rudolphus.
,,A ta hranice je 127 centimentrů, co já vím. Pak lze danému dítěti kouzelnickou hůlku zakoupit, aniž by mělo věk na přijetí do Bradavic. Však musí mít okolí dospělého kouzelníka v jehož přítomnosti může kouzlit pod dohledem. V Japonsku je to dokonce míně, tak je to metr. Však na jejich Magické akademii přijímají už děti od sedmi let a mají tím pádem více času na učení všech magický nauk. Však v japonském jazyce je to složitější. Ty jejich zpropadené kliháky jsou pro mne španělskou vesnicí." Vysvětlil Rudolphus.
,,Merline to jako fakt, to jsem ani nevěděl." Řekl Justin.
,,No já měla když mi bylo deset a 130 centimetrů, ale s kouzelnickým světem jsem nic neměla. Chápu tohle pravidlo." Řekla Hermiona.
,,No já mám 140 a půl." Řekl David a napřímil se.
,,Vidím, jsi asi tak velký jako Neville v prváku. Myslím, že nakonec budeš ještě vyšší než Neville nakonec. I když po kom by jsi byl prťavý tak to doopravdy nevím Davide." Řekl Justin a pohlédl na starší Lestrengri.
Richard Lestrengre měl skoro jistě skoro dva metry a Rudolphus Lestrengre byl sice trochu menší, ale robustnější než jeho kmotr. Lestrengrovi rozhodně nespadali do kategorie trpaslíků. Ani Neville, když k nim po krvi patřil. Jo Mallory, byla kus ženské o hlavu vyšší než Hermiona. A znal od vidění i nebožtíka Rodericka Lestrengra a ten také trpaslíkem nebyl, ačkoliv mu stáří ubralo pár centimetrů.
,,Škoda, to já zatím nemám. Hůlku tedy zatím ne." Zašklebil se Charlie.
,,No to bychom chtěli moc hůlek najednou." Uchechtl se Richard.
Šli tedy z pobočky Smithovy banky do Olivanderová krámku. Rudolphus se zarazil před cedulí, že nesmí do krámu psy a kočky. Izidor musí tedy počkat venku.
,,Já ho pohlídám. Jak se vůbec jmenuje ten vás pejsek?" Ptala se Hermiona.
,,Izidor. Děkuji." Řekl nejistě Rudolphus.
,,Takže Izidor, zajímavé jméno pro Bernadýna." Řekla Hermiona a sklonila se k Izidoru a pohladila ho za ušima.
Ten trochu ucukl.
,,Jeho předchozí majitelka se k němu nechovala zrovna nejlépe je dost na ženský lekavý." Mínil Rudolphus.
,,Mne se bát nemusíš." Usmála se Hermiona.
Rudolphus nejistě nechal psa s Grangerovou venku a vešel do krámu.
V tu chvíli se objevil za pultem Olivander a vypustil vzdech jako lokomotiva.
,,Tři Lestrengrovi a tři hůlky, tolik k mému odpočinku po kávě." Mínil Olivander.
,,Jak tři hůlky?" Ptal se překvapeně Justin.
,,Tady ti dva mladí pánové a jeden starší starý mládenec hledají svoje kouzelnické hůlky, jak vidím. Jinak by se nezjevili v mém obchodě." Řekl Olivander.
,,Charlie je na to prťavý." Řekl Richard.
,,A vy potřebujete brýle na své dítě pane Lestrengri." Řekl Olivander a máchl rukou a v ruce mu přistál svinovací metr. Ten pak nejprve se objevil nad hlavou Davida a tam hlásil číslo 141 centimetrů a pak přešel nad Charlieho a tam to bylo 128 a půl centimetrů.
,,To bude nejvyšší prvák svého ročníku David jak to vypadá. A Charlie mohl být to samé. Ten bude jak tyčka do plotu a materiál na brankáře Famfrpálového týmu." Řekl Justin s kyselým úsměvem.
,,Mohlo by být pane Finch-Flechley. Jsem do dneška překvapený jak jste dokázal přesunout svojí magickou moc z jedné strany na druhou, potom co jste ztratil vaší dominantní paži a hůlkovou ruku." Řekl Olivander.
,,Přeci kvůli tomu hendikepu nepřestanu kouzlit a dělat věci, které mě baví. Ne, jsem Mrzimor a když si něco usmyslím, tak prostě musím přes zeď pane Olivandere." Odpověděl Justin.
,,Ano a vaše hůlka se tomu přizpůsobila a stala se vaším nejvěrnějším přítelem. Však hůlky z trnky tuhle schopnost mají. A vaše hůlka má v sobě žíni s abraxaského koně a ti jsou také velice věrní, to mi věřte." Řekl Olivander.
,,Fajn začněme od nejmladšího, aby si tady pan Rudolphus Lestrengre uvědomil, že by měl stát s radou podporou těmto mladým kouzelníkům. Budou jednou velmi dobrými kouzelníky. Vidím to na jejich obdivu vůči magickému světu do kterého vstupují." Řekl Olivander.
Rudolphus pozvedl obočí, ale nic neříkal. Vzhledem k tomu jak se dokázali dostat do Příčné bez velkých problémů a nechovali svéhlavě se jako mimina ve svém věku, tak tomu trochu věřil.
První přišel na řadu Charlie.
,,První bych na vás ozkoušel pane Charlesi hůlku z anglického dubu. Deset a půl palce, jádro z žíně hřebce jednorožce. Jen s ní máchněte." Řekl Olivander.
Charlie s ní máchl, ale k jeho šoku se hůlky vyvalil černý dým, který byl cítit jako spálená vajíčka.
,,No fuj." Zacpal si nos David.
,,Ne, to rozhodně ne." Řekl Olivander a převzal si od Charlieho hůlku.
,,Další myslím, že bude možná ta pravá. Buk, devět a sedm setin palce, neobvyklá velikost hůlky, jádro z blány srdce Welšského obecného draka." Řekl Olivander a podal jí Charliemu.
Ten s ní máchl, ale v tu chvíli se prohnal krámkem studený vítr.
,,Brr to byl pořádný severák." Otřásl se Justin. Bylo mu jako by prohnal jím Krvavý baron bez varování.
,,Ještě úplně ne ono, možná jiné dřevo, ale jádro by už pasovalo." Řekl Olivander a odešel do nitra svého krámku a přišel s krabičkou, kterou už za pochodu otevíral.
,,Vyzkoušejte tuhle Charlesi, Vrba deset a tři čtvrtiny palce, jádro z Welšského obecného." Řekl Olivander.
Charlie vzal hůlku do ruky a chvilku na ní hleděl, jako by se bál znovu s ní máchnout a udělat nějaké hnusný dým nebo severák. Pak však s ní máchl směrem do stropu jako by chtěl na něco ukázat. Však nic takového se nekonalo, místo toho vytryskla z hůlky záplava jisker a jedna větší udělala jednu malou růžici nad hlavou Charlieho, než zmizela.
Olivander zatleskal. Tohle se mu líbilo, když poprvé mladý kouzelník setkal se svou hůlkou a ta mu převedla co společně dokážu vykouzlit. Vždy to byl jedinečný okamžik.
,,Už teď mohu říci mladý Charlesi, že budeš velmi nadaný student magie a daleko to dotáhneš. Možná ne vždy půjdeš po stopách svých učitelů a budeš se mořit literaturou, ale tvoje hlavinka najde svojí osobní cestu a tato hůlka tě bude následovat s veškerou svojí vášní. Jako spojenec. Vrbové hůlky hledají jenom ty s nejdelší cestou za věděním a nepředstavitelným potenciálem přesahující hranice. Nejsem léčitel, ale tvé magické jádro bude jednou svojí velikostí se rovnat velikánům magie jako Albus Brumbál, Tom Radll, Rony Weasleyová, Harry Potter nebo Draco Malfoy." Řekl Olivander a dodal tiše.
,,Možná máme zde dalšího velkého mága jeho generace."
Charlie nasadil nejistý úsměv a myslel si něco o kouzelném dědečkovi kříženého s věštkyni z Řeckých věštíren. Nevěřil mu.
,,Drž se u země prcku, mít velikost není zrovna vždy fajn." Zabručel Rudolphus pod vousy.
Charlie pak převzal krabičku s svojí hůlkou a přenechal Olivanderovi svého bráchu Davida.
,,Ach ano David Lestrengre, však už jméno má odvahu se postavit čemukoliv čelem, co hochu." Řekl Olivander a zmizel do útrob svého krámu, aby bylo slyšet jak Olivander šplhá po štaflích do vyšších pater regálu svého krámku. Když přišel tak nesl bílou krabičku.
,,Černý ořech jedenáct a půl palce a vlas z hřívy sfingy." A podal jí Davidovi.
Ten s ní máchl, ale nic se nestalo.
,,Ne, ta nechce. Tak jinou." Řekla Olivander a odešel aby přinesl další krabičku.
,,Hruška deset a půl palce, jádro z pera okamie." Řekl Olivander.
U ní se také nic nestalo. Následovalo dalších deset hůlek a David trošku vypadal otráveně a Olivander čím dál více zářil úsměvem ze složitého klienta.
,,Cedr jedenáct a jedna setina palce do dvanácti palců, takovou velikost málo kdy dělám, jádro z pera hippogrifa." Řekl Olivander a podal jí Davidovi.
,,Hm je teplá na omak, to ležela na topení?" Ptal se David.
,,Vůbec, to dělají hůlky, když cítí někoho, kdo se jim svojí magii líbí mladý pane Davide. Myslím, že si budete notovat." Řekl s úsměvem Olivander.
David s ní máchl. Tudle sprška jisker jako u Charlieho. Ne celý krám zaplavilo pestrobarevné světlo a na stropě se objevila duha.
,,Och to je nádhera Davide." Uznal Justin když to viděl.
,,Takové propojení cedrové hůlky a majitele, kdy byli jako jedna duše jsem viděl jenom párkrát. To však nebyly případy, že by byla jejich první hůlka. Už to byli zkušení kouzelníci a čarodějky. Málo kdy si cedrová vybere jako partnera mladou neposkvrněnou mysl jako je zde pan David Lestrengre." Řekl Olivander.
,,Kdo má ještě takovou hůlku jako já, z toho cedru?" Ptal se David.
,,Jednoho poznáš jako výborného pana profesora mladý pane Davide. Pan profesor Remus Lupin vlastní hůlku z cedru a další, je též výborný kouzelník s jménem Regulus Black a nesmíme zapomenout na nynějšího ministra kouzel osobně, ten má též hůlku z cedru. Nikdy jsem nepotkal majitele hůlky z cedru, kterého by se podařilo ošálit lží a nebyl schopen lež prokouknout a vidět za oponu." Řekl Olivander a dodal.
,,Krom toho, že jsou to výborní kouzelnici i rétoři. Umí se vymáčknout a nezauzlovat si jazyk."
,,No David se dokáže ozvat, to je pravda." Řekl Richard.
Ten se jenom začervenal. Na rozdíl od Charliho svojí hůlku do krabičky neodložil, ale rovnou zeptal.
,,Nebylo by nějaké pouzdro na ní. Mít jí krabici jako nějaké věci odložené na půdu nechci pane Olivandere?"
,,Ale jistě, málo kdy se mě na to ptá mladý kouzelník, ale ano jsou pouzdra na hůlky. Buď na nohavici nebo k opasku. Mladé dámy využívají záchytného řemínku na šperk nebo kabelku." Řekl Olivander a už otevíral šuplík.
,,Na pásek, na nohu to by mě asi dřelo." Řekl si rovnou David sám.
Olivander mu vyndal pouzdro pro hůlky od dvanácti do třinácti palců v různých barvách kůže. David si vybral to rudě červené.
,,Tak teď můžeš ty strejdo Rudolphusi si vybrat svojí novou hůlku." Řekl David a dal si hůlku do pouzdra a pouzdro rovnou na úchytku kde měl být opasek u svých laclových kalhot.
Ten si jenom odfrkl. Olivander zase čeřil dobrými řečmi ohledně vlastností hůlek. Však jak vidno, ti dva malí Bludníčci Richarda nepatří mezi ubohé kouzelníky co se jen tak tak dostanou do Bradavic.
A to v nich ani zdaleka nebyli. To až příští rok a pak za další tři roky. Brr a to jistě ho bude Richard zvát k němu, aby ti dva mohli kouzlit a nebo bude z něho dělat chůvu. Alespoň to nosí jméno Lestrengre a není to až tak cizí.
,,Rudolphusi ty jsi měl zvláštní hůlku, ale dobře ti sloužila. Ale proboha co jsi měl pak, když jsi se dostal z Azkabánu v roce 1996? Má práce to rozhodně nebyla." Řekl Olivander a dal ruce v bok.
,,Gregorovitch, Osika a blána z dračího srdce, dvanáct palců přesně. Musel jsem na výlet." Řekl Rudolphus.
,,Aha vysvětluje to mnohé a to jsi měl předtím hloh a též dračí blánu." Řekl Olivander.
,,Ano." Řekl Rudolphus podíval se na svojí pravačku.
,,Když mi jí zlomily tak to bylo hrozné, jako bych ztratil cit v prstech." Řekl s pohledem na Olivandera.
,,To se stává hlavně vlastníkům hůlek osik a červeného dubu, když jim jsou hůlky jakýmkoliv způsobem zničeny." Mínil Olivander a rovnou za pultem vyndal z regálu krabičku matné jemné krémové barvy a vyndal ní hůlku.
,,Osika myslím Rudolphusi, by nebyl teď pravý společník pro tebe, po tvé anabázi s hlohem. Ne, vyzkoušej tuto. Třešeň jedenáct palců a vlas okami. Trochu jsem použil v roce 1988 znalosti získané mého výletu do orientálních zemi za kolegy." Řekl Olivander.
Překvapeně Rudolphus zamrkal a vzal hůlku do ruky. Zdála se na první pohled jemná a křehká v jeho ruce. A také když s máchl, tak se nic nestalo.
,,Ne špatné , okami to nebude." Řekl Olivander a šel dozadu do krámu.
Přišel s další krabičkou s hůlkou, nebo lépe s válcem z papíru ve kterém byla ukryta hůlka.
,,To jsem experimentoval s obaly mých hůlek pro zákazníky. Upustil jsem od toho v roce 60." Řekl Olivander a podal Rudolphusi další hůlku.
,,Červený dub dvanáct a čtvrt palce, jádro z pera irského fénixe." Řekl Olivander.
Rudolphus jí vzal do ruky a zkusil Acio na krabičku od hůlky v Olivanderově ruce, ale nic se nestalo.
Olivander se zasmušil a řekl.
,,Očividně se v něčem mýlím, takže musím jinam zabrousit do mého krámku." Řekl a vzal Rudolphusi hůlku z ruky a přímo upaloval do útrob svého krámku.
A přišel s váčkem s výšivkou lístků a vyndal z ní hůlku.
,,Rudolphusi Lestrengri, ty jistě velmi dobře znáš Draca Malfoye, viď?" Ptal se Olivander.
,,Jsem jeho magický kmotr, jistě že znám Draca, pane Olivandere. Co to je za hloupou otázku?" Řekl Rudolphus.
,,Fajn, tohle je hůlka z jasanu, který roste v Zapovězeném lese, hodně starý strom podle Dracových očí. Třináct palců, pro jasanovou hůlku ne zrovna obvyklá délka, já je dělám mnohem kratší, protože mi to lépe padne do ruky." Řekl Olivander a promnul hůlku v ruce a dodal.
,,Na rukojeti je umístěn rubín tři karáty s runovou pojistkou proti krádeži, rozhodně ne mé kafe, na mne už náročné, a jádro z žíně kentoura. Jak se to Dracovi povedlo k tomu přemluvit Firenze je mi záhadou, však jistě Draco s kentroury rozprávět umí, jinak by v jejich komunitě nebyl vítán." Řekl Olivander a Rudolphusi podal tuto hůlku.
,,Proč zmiňujete s touto hůlkou Draca?" Ptal se Rudolphus.
,,Jelikož tuto hůlku vyrobil vlastnoručně váš kmotřenec Rudolphusi. Mám na skladě sedm hůlek jenž vyrobil Draco Malfoy osobně. Každá má své osobní kouzlo a je jiná. On má nadání tvořit jako já krásné hůlky a umí přes krystaly a drahokamy jim předávat šmrnc. Vyzkoušejte si jí jestli vám padne." Řekl Olivander.
Rudolphus byl překvapen co má v ruce. Musel uznat, že ta hůlka v jeho ruce měla svůj šarm tak jak vypadala. Měla skutečně v sobě vsazený rubín a kolem jako by ta byla hvězdička byly vyryté paprsky, které byly cípy run , které končily hned první runou poté. Rudolphus runy kdysi bral v Bradaviích, ale nikdy to nebyl jeho dobrý předmět, ve kterém exceloval, ale tuhle runu poznal. Ochrana znamenala. Tudíž musí tyto runy posilovat to kouzlo v rubínu na ochranu před krádeží hůlky. Hm případný zloděj by se neměl těšit, co za kouzlo v rubínu vlastně je. Jistě nic příjemného, jak znal Draca.
Padla mu do ruky jako ulitá, nebyla vůbec křehká, i když byla velice světlá, div ne bílá. Co by mohl s ní zkusit vykouzlit? Pak ho napadlo Patronovo zaklínadlo. Už ho dlouho nepoužil. Připomněl si moment, kdy se stal volný a nevinný.
,,Expeto Patronum!" a máchl skoro poslepu hůlkou vytvořenou jeho kmotřencem.
Otevřel oči a překvapeně hleděl do tváře svého medvědího patrona.
,,No páni, Draco vytváří docela silné hůlky jak koukám." Řekl Justin, co to pozoroval.
,,To je určitě Lední medvěd strejdo Rudy." Řekl Charlie a koukal se v údivu na medvěda.
Rudolphus hleděl na hůlku. Byla zvláštní, ale rozhodně s ním spolupracovala bez námitky. Byla to skoro ironické, že hůlku, která mu pasuje vyrobil Draco. Netušil, že má takový to talent. Možná tak dalece ho neznal, jak by si přál v minulých letech.
Nechal mizet svého patrona.
,,To jako Draco zde vyrábí hůlky?" Ptal se Rudolphus.
,,Ve svém volném čase, když má čas a najde něco z čeho by chtěl vyrobit hůlku. Však jeho bezová hůlka jé též jeho práce. Nadšení proto mu nechybí, ale stále více inklinuje k koštěti než výrobě hůlek. Neumí sedět na své prdeli, však možná věkem se k tomu přikloní víc. Merlin ví, pane Lestrengri, Rudolphusi." Řekl Olivander.
,,A to je jako prodáváte vy nebo jak to s tou hůlkou je?" Ptal se Rudolphus.
,,Draco je můj oficiální učen, už asi tak půl roku, takže má u našeho hůlkařského mezinárodního cechu licenci, jenž jsem mu dal dárkem k narozeninám. Tudíž jeho hůlky se mohou zcela legálně prodávat a on výtěžek z obchodu s nimi prostřednictvím účtu přeposílá snad z dobroty jeho srdce, které není kamenné jako jeho otce na Fond magicky nadaných sirotků, jenž jsou Dětském domově kdekoliv v Británii. Mnoho dětí je sirotky díky válce." Řekl Olivander.
Rudolphus vytřeštil obě oči překvapením. Draco, Luciusuv syn je člen hůlkařského mezinárodního cechu a učeň Olivandera?! Co ten spratek není sakru? Obchodník, profesor, kolejní ředitel, důstojník britského impéria a ještě toto? To nezná Draco slova siesta a odpočinek?
Asi ne.
,,Ehm její cena je jaká, když si mě vybrala tak jí beru." Řekl nejistě Rudolphus.
,,Velmi rád jí prodám vám Rudolphusi. Uvědomil jste si správně, že bude mít ve vaší ruce větší hodnotu než jenom tu magickou. Bude to jedno z vašich spojení na vašeho kmotřence. Cena této hůlky je 17 galeonů a 10 sprců."
Rudolphus s ochotou cenu zaplatil, i když na hůlku byla poměrně drahá, ale však s tím počítal, když v hůlce byl zasazený rubín. To už něco stojí. A ještě si jako David koupil za galeon pouzdro na ní. Věděl, že těch 17 skoro 18 gelonů rozhodně poslouží a nebude sedět v trezoru. Připevnil si to na půjčené džíny svého bratra pouzdro i s hůlkou a váček od hůlky strčil do kapsy.
Vyšli z obchodu a Justin zamyšleně podotkl.
,,Netušil jsem, že Draco vyrobil krom té své bezové další hůlky."
To přilákalo bystré uši Hermiony Grangerové.
,,On Draco vyrobil další hůlky ne jenom tu vlastní číslo dva? To ani nevím." Řekla.
,,No jedna teď patří jeho kmotrovi jak to vypadá. A Draco asi uzmul žíni Firenzovi. To muselo toho chudáka bolet, jestli mu nevypadla sama jako starý vlas." Řekl Justin.
,,Merlin ví, jenom vím od Lenky, že tam Draco chodil v sedmém ročníku, tedy za války jak ona říkala na pokec ke kentaroum. Já jsem jim nikdy moc nerozuměla." Řekla Hermiona.
Rudolphusi málem skrz tohle vysvětlení narazil do kouzelníka do mířil do krámku Olivandera něco si mumlal pod vousem.
,,Kam půjdeme dál strejdo Rudy?" Ptal se David.
,,Malkinová pro hábity, tedy spíše jenom pro mne, možná by bylo lepší vás někde vysadit. Charlie říkal, že chce knížku od dracích. To rozhodně budou mít Krucánkách a kaňourech. Já si koupím zatím hábity a sejdeme se tam." Řekl Rudolphus.
,,Malkinová má dovolenou do čtvrtého srpna." Ozvala se Hermiona a doplnila.
,,Už jsem tu byla včera, chtěla jsem si vyzvednout studenský hábit do univerzitního prostředí lektvaristické laboratoře, ale ouha, bylo zavřeno." Řekla nakysle.
,,Sakriš." Řekl Rudolphus.
,,Pro mne ano, pro vás ne, vy můžete vyzkoušet ten nový krámek ,,Kompletní magický šatník" tam běžné hábity ne ty speciální budou mít. když nehledáte zrovna ohnivzdorný nebo úpravou proti kyselinám a jedům, jako já." Řekla Hermiona.
,,Nový krám?" Ptal Rudolphus.
,,Jo, práce pár obchodních čarodějek také z mého ročníku." Řekla Hermiona.
,,Hannach, Megan a Morag si otevřely obchod, ale pozor Rudolphusi, je to obchod. Tam hábity nešijí, ale šijí to lidé v podnicích a dílnách všude možně po světě. Ale když to nebude sedět tak to upraví, ale není to krejčovství, aby jste se nedivil." Řekl Justin.
,,Aha nevadí, hlavně když to nebude z druhé ruky a jak taž kvalitní. Maliknová alespoň ze mě nedostane mrtvici, také přínosné." Řekl Rudolphus.
,,Tak já a kluci budeme v tom knihkupectví, ehm kde tu je?" Ptal se Richard.
,,Já ráda ukážu." Hlásila se o navigaci Hermiona.
,,No je to tvůj oblíbený krámeček tady, co Hermionko." Řekl Justin a vzal jí kolem boku svojí paží.
,,Úžasné a vzrušující místo každého knihomola Justine." Řekla Hermiona a už šla vpřed.
,,Uvidíme strejdo Rudy tedy u knih." Mínil Charlie.
,,A hlavně si nekup žádný růžový. Neseděl by ti." Řekl s úsměvem David.
Rudolphus se zašklebil. To si ten malý Tůňodav z něho dělá psinu? To se vůči němu rychle otrkal.
,,Jistě by tam měli pro vás chlapecké kilty, mám nějaké koupit Richarde a tobě také?" Ptal se Richarda.
Hermiona, která neměla ponětí o ranním rozhovoru se optala.
,,Vy máte skotské předky krom těch francouzských?"
,,Ne. Strejda Rudy si z nás dělá prču slečno Hermiono." Řekl Charlie a tvářil se uraženě. Kilt on nechtěl mít na sobě a nikdy. Mít jednou na sobě sukni mu stačilo.
Richard se jenom zasmál. Už dlouho tomu bylo, kdy Rudolphus si utahoval z někoho a ještě tak neškodně.
Hermiona a Justin to úplně nepochopili.
,,Ten ,,Kompletní magický šatník" je kde?" Ptal se.
,,Vedle čajovny Rose Leeové a ta je stále na stejném místě. Nelze minout. Krám má bílou fasádu a barevný nápis." Mínila Hermiona.
,,Aha, dost nepraktická barva v Příčné bílá. To bude brzy ušmudlané. Však děkuji, zatím slečno Grangerové. A omlouvám se za Bellatrix výtvor." Řekl Rudolphus a rázným krokem odešel pryč s Izidorem na vodítku.
,,Jako by za to mohl." Zakroutila nad tím hlavou Hermiona a podívala se malé Lestrengre.
,,Tak co by jste chtěli za knížky. Mohu poradit z výběrem a ukázat kde jsou." Řekla s úsměvem.
,,Slečno Grangerová, mi nehodláme vykrást to knihkupectví do poslední knihy, ale spíše koupit jednu dvě maximum čtyři knížky. Nemusíme mít doma knihovnu. A propo by mě zajímalo, vy kouzelnici máte něco jako veřejnou knihovnu viďte?" Ptal se Richard.
,,Ano sídlí zde v Londýně a pobočku má ještě v Edingburku, Newcastlu a Lodonerry a Prasinkách." Řekla Hermiona.
,,Důležitá informace slečno. Možná potom to výletě zde po obchodech bych jí ještě rád se syny navštívil. Knihovnu ale základní vědění o magické světě do kterého vstupují by měli mít. Krom toho žijeme mezi ne kouzelníky a stále platí jisté utajení ohledně tohoto světa před zbytkem, tudíž nehodlám zřídit zcela knihovnu o magii. A Rudolphus byl poslední dvě dekády mimo skutečný Magický svět. Knížky budou lepší. Potažmo jsou to podložené zdroje a nikoliv fikce a knižní brak." Řekl Richard.
,,Vaše profese na akademické půdě se nezapře pane Lestrengre." Řekla Hermiona s úsměvem.
,,Jsem vědom, že se to na mě obarvilo, snažím se mluvit povětšinou normálně a laicky nikoliv řečí akademika s titulem z makro a mikro botaniky. Však vím od Neville, že vy sama nejste zrovna poslední žák v prospěchu a máte v hlavě velmi dobře pracující mozek, který věcně zpracuje načtené a zhlédnuté informace. Proto míním, že od vás dostanu tížené informace mnohem dřív než od Rudolphuse, kterého jsem nikdy neviděl, že by chodil do knihovny mimo té v rodném domě a maličkostech o Bradavické knihovně. A říkejte mi Richarde, slečno Hermiono, své příjmení bych nerad zde slyšel na ulici, vzhledem ke stínu které vrhá i když Rudolphus mu dal špetku světla zpět." Řekl Richard.
Hermiona chvilku mlčela, ale pak řekla.
,,Dobrá Richarde jak chcete." Řekla Hermiona a mínila, že Nevilla biologický otec rozhodně není hlupák. Na co knih mít jako mnich, když je veřejná knihovna.
Vydala se na lov knížek a u toho zapředla do rozhovoru s Justinem a Richardem i Davidem a Charliem.
Kdo by tušil, že nákupní procházka s Lestrengri může být i příjemná. Ona jistě ne.
Přidáno 13.2.2021
Poznámka od elenor: Jsem zpět a jen tak neodejdu. Omlouvám se všem svým věrným čtenářům a fanouškům, za dlouhou odmlku. Jestli kdy jsem měla práce nad hlavu více než dnes, tak skrz tuto zimu a celou situaci kdy kolem dokola člověk slyší covid víc než ty vole, kolem sebe, cítím únavu a lenost cokoliv dělat nebo cokoliv napsat. Člověk je z toho vyžilý jako starý kaktus, když nemuže pořádně si užít lidské společnosti a musí se držet doma. I tak píšu, i když po mini kouskách a o to více mi trvá něco napsat. Však i tak se budu snažit celou ságu dopsat a vám dát kompletní serii. Další kapitolu, přidám na narozeniny Ronalda Weasleyho prvního března.
Ještě jednou z omluvou vaše elenor