Kapitola 10 – Nevšední prodejce a kupující

Rudolphus Lestrengre byl rád, že se odtrhl od celé té kumpanie. Zvláště, když se chystal do obchodu s hábity a oblečením. To byla pro něho soukromá záležitost a toho se držel. Sice, když přistál na Malfoy Manor tak mu nějaké oblečení Draco přichystal a poté i na ten výlet do Švýcar, ale Rudolphus dnes pohlédl do šatníku hostinského pokoje v domě Richarda a uznal, že to co má v šatníku je šeredně málo i na chlapa. A Richard neměl domácího skřítka rozhodně nepral každý den a to měl dva syny. Na ten soud ho Richard zavedl do krejčovství, koupil mu darem oblek pro tu příležitost. Rudolphus má teď peníze, volnost a svobodu tudíž musí doplnit svůj šatník než se vrhne na položku bydlení. Došel na zmiňované místo, kde měl stát ten obchod jak ho jmenovala slečna Grangerová ,,Kompletní magický šatník" a musel uznat, že doopravdy je to nový obchod. Žádný obchůdek, ale obchod jako hrom. Kdysi jak si pamatoval zde stál obchod, který nabízel služebníky kouzelníkům a čarodějkám, tedy domácí skřítky, dále jejich vzdělávání, pokud nějaké potřebovali a také soukromé učitele pro dítka z magických rodin. A také tu kdysi nabízeli výtvarné a činorodé kurzy jak pro děti tak dospělé z řad kouzelníků a čarodějek. Kam se to proboha všechno vytratilo a kdo vlastní tento obchod pomyslel si Rudolphus když vstupoval do krámu.

Hned u dveří byla informační tabulka, kde znovu byli zákazníci vyzváni, nechat své domácí mazlíčky venku a také zde nekouřit a nepít alkohol. Rudolphus si pomyslel, jaký ožrala jsem lezl, že to sem napsali? Uvázal tedy Izidora venku a znovu vešel do krámu. Zamířil do druhého patra, kde podle informační tabulky byl prostor pro hábity a oblečení pro pány. Přízemí zabíralo dětské oblečení, první patro měly dámy a mladé slečny, druhé pánové.

Jakmile se tam ocitl tak musel uznat, že takový výběr nikdy u Malkinové neměl. Popadl velký proutěný košík jak na houby, na uložení věcí, jenž si chce zákazník zakoupit a vstoupil mezi stojany s zavěšeným oblečením a regály s dalšími oblečením. Skutečně tu měli vše i ponožky. Podíval se k pultu, kde se podle všeho platilo a tam kolem něho visely na stojanech a věšácích kouzelnické hábity a byly vystaveny kouzelnické klobouky. Rudolphusovi se tento pohled naskytl, když se probíral pyžamy.

Však zatím nezahlédl prodavače či prodavačku, však hlas prodavačky, protože byla na druhém konci tohoto patra asi něco radila jinému zákazníkovi ohledně vhodné vesty k obleku nebo spíše pod něj pro pracovní nasazení. Rudolphus si toho nevšímal. Po vybrání tří vhodných pyžam, které nenesly křiklavé motivy nebo barvy a nevypadaly jako mundůr z Azkabánu. Jedno bylo světle mechově zelené s tmavším obšitím okrajů a náprsní kapsou, další tmavě modré s vyšitou vlnovkou na okrajích a poslední krémové s potiskem, který vypadal, jako výšivka v podobě abraxaských koní. Poté zamířil k regálům s ponožkami a vybral jak teplejší tak tenké, aby měl do každého počasí. Snad až na dvoje byly všechny ponožky, buď modré, hnědé nebo černé. Ty dvoje byly bílé, kdyby je potřeboval snad. Dohromady si koupil 12 páru. Další co si zakoupil byly nátělníky, samozřejmě čistě bílé, jak jinak. Ty šedé se mu nelíbili a černé, nebo jiné mu přišlo vyloženě nevkusné. Pak následovaly kalhoty, prostého střihu a tmavě šedé barvy. A dvě košile, jedna bílá a jedna smaragdově zelená. Tepláky a tenký propínací svetr s knoflíky. A tím to bylo pro zatím hotovo v té skutečně prosté módě. Teď přišli na řadu hábity. Šel tedy s plným košíkem k pultu a jelikož stále nebyla prodavačka v dosahu a asi radila tomu tupci s tou vestou zazvonil na zvonek na pultu, jestli se nezjeví někdo jiný. Také zjevil, ale tuhle osobu by tu nečekal.

No naposled jí viděl, už to bylo X let na zpět, ale poznal jí, i když byla o dost starší a také změnila výrazně svůj vzhled. Hlavně její vlasy. Dala se ostříhat poměrně na krátko, jak zdálo se Rudolphusi. Možná díky tomu celému kolotoči kolem soudního procesu ohledně jeho, kde se točilo i jméno Bellatrix. A tato osoba jí byla trochu podobná. Jak by ne, u Merlina předním stála její sestra Androméda kdysi Blacková, ale od roku 1971 rozhodně Tonsková.

,,Andromédo, co ty tu děláš?" Ptal se překvapeně.

Ta něho pohlédla v údivu a jistém děsu.

,,Lestrengri, tedy Rudolphusi, pro Morganu takže Denní věštec jednou byl pravdivý? Celý ten článek co jsem četla je pravda?" Ptala se zaryla do něho své oči.

,,Ano." Řekl tiše Rudolphus a uhnul pohledem. Ty oči podobné těm, které měla Bellatrix a těm se rád vyhnul.

Androméda se odmlčela jako by hledala pravá slova a pak řekla.

,,Děkuji za pravdu Rudolphusi, do dneška jsem hledala vzpomínku, kdy bych mohla nahlížet na Bellatrix jako na lidskou bytost, ale ona nikdy moc lidská nebyla a byla vyloženě blázen. Je mi líto tvého života jako jejího manžela. Zasloužil sis mnohem lepší vztah s osobou, než byla má sestra. Jako její sestra se omlouvám a i jako její rodinný příslušník za trýznění, kterým sis s ní prošel. Neměl si to lehké a upřímně je mi líto, co provedl můj děd a teta. Ten podvod myslím, který tě uvázal na Bellatrix. Jediné, co mne uklidnilo, že v tom neměli prsty moji rodiče."

Sklopila hlavu.

Rudolphus si povzdechl a řekl.

,,Ty za to nemůžeš Andromédo, ti lidé co to způsobili jsou už mrtví a ona také. A já mohu říct, že možná jsem měl zdrhnout jako Black od mé rodiny, ale čert ví, co by má drahá maminka tenkrát vymyslela. Nakonec můj úděl možná nesl Richard, ačkoliv moták a skoro ještě dítě. Už jenom při té představě se mi kroutí střeva. Bral jsem to jako zodpovědnost, že prostě smůla chodí po nejstarších. Zůstal jsem věrným rodovému jménu. Lestrengrovi nikdy ve vztahu moc nebyli šťastní. Psali se o tom dějiny Andromédo a můj mladší bratr Richard je sám vdovec a to jsem mu přál víc."

,,No vzhledem k prodělanému vzdělání v genealogii starých rodů jako dcera Blacků, ti musím dát za pravdu. Muži Lestrengrovic rodu, nikdy dlouho štěstí ve svazku manželském neužili, mnohdy s pestrými důvody." Řekla Androméda.

Rudolphus se nad tím zašklebil a Adroméda však dostatečně chytře toho tématu nechala a začala něčím jiným.

,,Ptal ses co tu jako dělám? Tady v krámě." Řekla a pohlédla kolem sebe dokola.

,,Už mě to doma nebavilo. Nymfadora se ujala své role matky malého Teddyho a já jsem jenom tím pádem babička, tak můžu si mnohem více užít svého volného času. Zjistila jsem však, že ho mám až moc." Řekla Androméda vzala si od Rudolphuse jeho nákupní košík, skoro mu ho vytrhla z ruky.

,,Dříve jsem pracovala jako sekretářka Tedda, tedy mého manžela v právnické kanceláři, kterou měl s Williemem Ambottem. Však smrtí obou dvou, jsem jak si nemohla představit vzít někde obdobnou pozici. A být chůva a babička cizích dětí, mne další čas už tolik nelákalo. Dělala jsem to, protože nebylo zbytí, ale moje skutečné přání to nebylo. A tak jsem hledala vhodnou pozici, do které bych se mohla vrhnout a být užitečná. Sice mne vyživuje renta vdovy a pak to co jsem zdědila po různých příbuzných, jenž nade mnou nezlomili hůl, však nechtěla být jenom rentiérka. Do té ve svých 49 devíti letech mám skutečně daleko Rudolphusi." Řekla se smíchem Androméda.

,,A jaké překvapení, když jsem dostala psaní od dcery přítele mého manžela Hannach Ambottové, že otevírá krámek s oblečením pro kouzelníky a čarodějky v Příčné ve společnosti s kamarádkami ale potřebuje někoho, kdo by byl zkušený i v módě pro starší pány, kteří moc nevěří mladým dámám, jako tam ten…" Řekla Androméda a očima sjela k neznámému staříkovi, který právě hledal pro sebe vhodný župan.

,,A také Hannach a její kamarádky potřebovali někoho zkušeného v účetnictví a papírování. Tím pádem jsem se ocitla tady. Však musím uznat, že se mi tu líbí. Nepřipadám si stará, na odpis a také věčně mne nehoní mlsná jako když jsem byla doma s mým vnukem." Řekla Androméda a dodala.

,,A díky mladšímu kolektivu, jak mi řekla má dcera Nymfadora, že jsem dost oživila svůj šatník a též vzhled. Poprvé od mládí mám vlasy jen k ramenům, nikoliv až pod lopatky nebo dál. Však i Narcissa se nechala ostřihat a dřív než já." Řekla Androméda a během jejího monologu vyndala vše oblečení na pult a začala stahovat cenovky na provázcích, připevněné magicky, aby někdo nepřišel na nápad ho ukrást.

,,Bude to vše Rudolphusi?" Ptala se Androméda.

,,Ehm ne, ještě potřebuji dva všední hábity. Jeden nejlépe, aby byl nepromokavý." Řekl Rudolphus.

Androméda hned zamířila k stojanům s hábity. Ohlédla se na Rudolphuse a zeptala se.

,,Nějaké barevné preference?"

,,Nic křiklavého, spíše něco tlumeného, nechci být viditelný jako Brumbál nebo Lucius." Řekl Rudolphus.

,,Compadere, něco spíše v tmavších tonech, ale černou ti nedám." Řekla Androméda.

,,Černý jsem měl na pohřbu a stále ho vlastním, ale chci také jinou barvu." Řekl Rudolphus a zakroutil hlavou.

,,Někteří by hned viděli mne jako Smrtijeda, kdybych to měl na sobě." Řekl Rudolphus.

,,Rozumím, zkus si tenhle a před zrcadlem. Je nepromokavý a barvy pálené umbry. Ty by jsi to asi popsal jako kombinaci hnědé a červené." Řekla Androméda a podala mu hábit s zvláštní výšivkou kolem okrajů v podobě hranaté vlnovky. Však i když si ho Rudolphus vyzkoušel, tak když chtěl sáhnout do kapes, zjistil, že jsou u toho hábitu moc vysoko na něho, i když jinak se cítil v něm dobře.

,,Moc vysoko kapsy. Já mám delší ruce." Vrátil ho Rudolphus.

,,Hm tak jiný typ a barvu." Řekl Androméda a dále se probírala stojany s hábity.

,,Tenhle má kapsy u kus více dole, to možná bude to pravé ořechové. Barva indiga, trochu zvláštní barva, která čím tmavší je, tak je více do fialova a čím světlejší tím více modrá. Tohle zhruba střed, tedy úplně tmavá není." Řekla a podala mu další hábit.

Ten vyhovoval po všech stránkách i co se týče kapes. A ta barva nevypadala vůbec špatně, natož motiv obšití v podobě přerušovaných čárek. Jednoduché a nenápadné.

,,Ten beru Andromédo, ale potřeboval bych ještě jeden, nejlépe teplejší na podzimní a zimní měsíce. I když je léto, tak jistě něco takového v nabídce máte. Nebo se mýlím?" Ptal se Rudolphus.

,,Ne to se nemýlíš, i když teď je tato nabídka omezena na to, co se nosilo minulé podzimní a zimní měsíce." Řekla Androméda.

,,Jako bych byl módní vyznavač, typ Luciuse Malfoe. Nemusím chodit v nejnovějším výstřelku. Já bych měl rád jenom kvalitní teplý hábit a s podšívkou." Řekl Rudolphus.

,,Chápu. Zkus si tedy tento v safírové modré." Řekla a podala mu těžký hábit.

,,Má i vyhřívací kouzlo, které funguje na základě venkovní teploty. Od pěti stupňů dolů dává teplo o dvaceti stupňů výš, samozřejmě Celsia." Řekla Androméda a dodala.

,,Podšívka s ovčí vlny."

Rudolphus si ho vyzkoušel. Byl mu příjemný a rozhodně pasoval, tak proč ne. Nemusí přeci držet kolejní Zmijozelské barvy. Z toho je venku už víc jak 20 let. Dokonce na Luciusově svatbě měl na sobě purpurový hábit, i když matný a ne lesklý.

,,Ten si také vezmu také. Andromédo, mohu se zeptat, máte tady v krámě i pásky. Já je tu nikde neviděl?" Ptal se Rudolphus.

,,Kožené nebo textilní?" Ptala se na oplátku Androméda.

,,Kožený samozřejmě, kdo by už nosil textilní! Leda nějaký otrhanec?" Řekl Rudolphus.

,,No pár mladíčků ještě asi mladší než Draco na to před týdnem ptali. Nějaká móda mezi mladými kouzelníky. Musela jsem se podívat do nekouzelnického obchodu a doopravdy to mládež teď nosí. Hodně tvrdá tkanina, ale já také raději beru kůži. Tomuto moc nevěřím." Řekla Androméda a prstem ukázala Rudolphusi, aby šel za ní.

Rudolphus uznal, že stojany se zavěšenými pásky přehlídl. Ono také lehce k přehlédnutí byly, když hned vedle bylo sportovní oblečení na famfrpál jak pro amatéry tak profesionály.

Promnul si strniště a pohlédl na ty sportovní kalhoty pro let koštěti a jedny tmavě zelené si vzal. Jedna položka navíc ho nezabije a on si hodlal koupit koště taky. Pak se podíval na pásky a Androméda dodala.

,,Doporučuji vřele tyhle ze Španělska, ruční výroba a vysoká kvalita. A krásná ozdobná ražba."

Rudolphus se podíval na stojánky, kde bylo napsáno made in Espaňa. Asi desátý v pořadí v jeho velikosti ho dostatečně zaujal. Měl ražbu s motivem hradeb nějakého jemu neznámého hradu, ale to bylo jedno. Poté už mířil zpět ke kase, kde Androméda dopočetla celkovou částku za celý nákup.

,,Tak celkem to bude 7 galeonů, 6 srpců a 4 cvrčky. Budeš chtít jistě k tomu tašku na uskladnění všech nákupů Rudolphusi." Řekla Androméda.

,,Ano, přišel jsem na lehko jak vidíš Andromédo." Řekl Rudolphus a ukázal na sebe.

,,Jistě. Máš větší nákup než 3 galeony a 3 srpce tak máš tašku zadarmo." Řekla a začala nákup skládat a zmenšovat do plátěné nákupní tašky s krémovým logem ,,Kompletní magický šatník."

,,Musím říci jste tu lacinější než Malkinová." Řekl Rudolphus.

,,Nejsme krejčovství Rudolphusi, ale obchod. Máme kolegyni, která za nás skupuje od švadlen a krejčí oblečení a také od firem, které je vyrábějí a mi je pak s jistou marží tedy navýšením ceny prodáváme, ale stále je to mnohem levnější než Malkinová. Ona je značka známá a zavedená. Tady jsou to výrobky a díla spíše méně známých švadlen a krejčích. Například ten indigový hábit a je Wallesu, od jedné šikovné švadleny a maminky v domácnosti, která takto si zajistila vlastní příjem. Tento princip obchodu podle Hannach a jejích kamarádek Megan a Moraq pomůže i v ženách domácnostech se necítit jako jenom domácí sílí. Posílení kouzelnic ve magické společnosti." Řekla Androméda.

,,Velmi pokrokový a geniální model nového obchodu a nevztahuje se to jenom na ženy, ale i muže a po celé Evropě." Řekla Androméda a podala mu tašku s nákupem.

,,Och chytrý princip. Dneska jsem byl zařídit finance v té nové bance rodiny Smith. Ta nová madam Smith, co tu banku vlastní, dost vynálezem té karty na placení, vrhla kudlu po skřetech a ostatních magických bankách. Jak na to přišla, by mne moc zajímalo." Řekl zamyšleně Rudolphus a myslel si něco o revoluci v Příčné.

,,Sally, já tu mladou dámu znám osobně, je mudlorozená kouzelnice a zná finanční kreditní a debetní karty z nekouzelnického světa. Jenom je vylepšila. A domnívám se, že ten nápad nevzešel z její hlavy, ale zasel ho tam někdo jiný. Od Hannach jsem slyšela, že Sally na to spolupracovala s Weasleyovskými dvojčaty už delší čas a hlavně s Frederickem. A spojit jeho a Sally, tak to je mít před sebou dva kouzelníky s dovednostmi Minervy McGonagolové. Oba totiž mají nadání pro přeměňování. Takže tu malou revoluci udělal mladý muž s osikovou hůlkou a mladá paní s hůlkou z vlašáku. A jak podotkl Lawrecce Olivander to jsou hůlky vynálezců a revolucionářů. A jak vidno pravdivě." Řekla Androméda.

,,A opravdové." Řekl hlas za jejich zády.

Rudolphus se otočil a viděl postavu Ponomy Pýtrové.

,,Vy madam to asi víte z první ruky?" Ptala se Androméda.

,,Ano Sally mi o tom psala. Ona a pan Frederick Weasley, mají společný patent. Půl a napůl co se týká zisku za patentní práva výroby podobné kreditní karty jinou bankou v magickém světě. Jdu vyzvednout ty přešité hábity pro Arguse. Jsou hotové Andromédo?" Ptala se Ponoma.

,,Jistě. Hned je přinesu." Řekla Androméda a zmizela ve dveřích za pultem do skladu.

,,Jo Weasleyovi, v čem ti prsty nemají." Zabručel Rudolphus.

,,Jo Arthur a Molly dali život úžasným hlavičkám. Asi nejlepší generace Weasleyů v historii, když je tam i Lady s titulem. Jinak myslím, že pane Lestrengri je gratulace u vás na místě také. K nabité svobodě a volnosti. Však bylo na čase ukázat, že ti, co tu kázali pravdu jí sami hnusně pošpinili." Řekla Ponoma Pýtrová.

,,Děkuji." Řekl Rudolphus a zaujala ho zprávička o Filchovi.

,,Proč vyzvedáte hábity Filchi?" Ptal se.

,,Argus je hlava děravá pane Lestrengri. Vyrazil na dovolenou a zapomněl, že když si kupoval nové hábity, tak si je nechal trochu přešít a tento týden si je měl vyzvednout. Však je mimo zem a tak poslal mi sovu, jestli bych mu je nevyzvedla. No zaplacené jsou, tak jsem v tom neviděla žádný problém." Řekla Ponoma Pýtrová.

,,Filch na dovolené!?" Ptal se překvapeně Rudolphus.

,,Argus překvapivě po 27 letech vyrazil na dovolenou, k šoku sboru. Vyhrál v loterii totiž nemalou sumu. Nevím přesně kolik, ale málo to jistě není. Koupil si pět nových hábitů a hezké kousky do svého šatníku. Nechal se upravit v drahém nekouzelnickém holičství a přivodil šok chudákovi Camile, která ho nepoznala a považovala za vetřelce. A teď se účastní zájezdu do Spojených států do národního parku Yelowstone. Chtěl se podívat na jejich krásu, zkusit si rýžovat zlato a vidět místní gejzíry jak nám bylo napsáno. Vrátí se dvacátého srpna." Vypověděla Ponoma Pýtrová.

Rudolphusi Lestrengri spadla čelist. Filch vyhrál v loterii?! Co se s tím světem děje.

V tom přišla Androméda a nesla tašku, kde byly jistě Filchovi nové hábity.

,,Tak se měj Andromédo a pozdravuj rodinu. Naslechnou madam Pýtrová." Řekl krátce Rudolphus a už mířil svižným krokem pryč z obchodu.

Venku odvázal Izidora a vypustil povzdech.

,,Filch pryč z Bradavic. To je skoro zázrak." Řekl tiše pro sebe Rudolphus a vyrazil s taškou přehozenou přes rameno směrem Krucánků a Kaňourů.

Když k nim došel, tak zrovna jemu známá skupinka vyšla z knihkupectví. Richard zrovna vyzýval své dva syny, aby zakoupené knížky odložily do tašky na nákupy a nenosili je v náručí.

,,Ach strejda Rudy. Tak to nemusíme na něho čekat." Řekl Charlie, když ho zbystřil.

,,Phe jako bych trávil obchodě s oblečením celý den. Proto jsem se nenarodil." Řekl Rudolphus a podíval se na ty dva malé skvorejše.

,,Co jste si koupily?" Ptal se.

,,Charlie tu knížku o dracích a také encyklopedii magický zvířat od toho Mloka Salamandra a já knížku o tom jak udržovat to koště co jsem dostal od dědy a knížku Famfrpál v průběhu věků, abych věděl co je to pořádně za hru, o které mluvil Coretin a Nevilla kamarád Harry Potter. Jo ještě jsme přemluvily taťku koupit nějaké psací náčiní, jak řekla slečna Hermiona. Když se stále u kouzelníků píše brky. Abychom to uměli. Já jsem totiž zvyklý tak na propisky, tužky a inkoustová pera a ne tohle. Dost středověká věc strejdo Rudolphusi." Řekl David.

,,To byl náhodou chytrý nápad." Řekl Rudolphus.

Do toho skočila sama Hermiona.

,,Mnoho dětí, které přichází z ne kouzelnického světa nikdy brkem nepsalo a mají potíže se to naučit. Nemají tak cvičenou lehkou ruku jako kouzelnické děti. Někteří profesoři to též brali jako urážku kouzelnického světa, když někdo psal například plnícím perem, jako například madam Sinastrová. Však je to ale jenom nepsané pravidlo, lpět je podle mě na tom úplně zbytečné. Mne je nejmilejší propiska a tužka." Řekla Hermiona.

,,Mě čínské pero." Ozval se Justin.

Rudolphus se moc nevyznal v psacích potřebách ne kouzelnického světa, ale zdálo se mu to jako zajímavé téma, kterým se mohl zaobírat. Však je to neškodné vědět čím píšou mudlové.

,,Kam dál?" Ptal se Richard.

,,Potřebuji vlastní nové koště." Mínil Rudolphus.

,,Tedy Košťata a famfrpálové potřeby." Řekl Justin.

,,Když budeš mít koště strejdo Rudolphusi, tak krom Nevillova kamaráda mohu si zalítat i v tvé přítomnosti a ty by jsi mě mohl učit správně lítat, viď?" Ptal se David.

Rudolphus překvapeně zamrkal. On učitel létání.

,,Kolikrát jsi byl na koštěti krom toho, že slečna Mallory tě vzala na koště ve Švýcarsku Davide?" Ptal se Rudolphus.

,,Ehm krom Mallory jsem byl na koštěti třikrát když nás dostal na povel Neville. Bylo to u toho baráku, kam se stěhuje Nevilla s Verčou, ta Greengrásovská villa. Je tam volné nebe jak řekl ten Harry. On učil mne a Charlie měl jako pana učitele toho Draca Malfoye. Neville totiž nerad létá na koštěti. Drží se u země jako všechny kytky a stromy, které má rád jako táta." Řekl David.

,,Ten Draco je super jako učitel." Hlásil se Charlie.

,,Hele ty mini potlouku, Draco to létání na koštěti učí v Bradavicích jako profesor. Je něco jako pan učitel tělocviku na primárce." Řekl Justin.

,,Fakticky, to neřekl." Řekl Charlie.

,,Mne bavilo chytat a házet s tím míčem jménem camrál s Harrym. Něco jako basket to bylo to házet do těch branek." Řekl David.

,,Ty jsi měl v ruce camrál Davide? Co to napadlo Harryho ti dát to do ruky, když jsi pomalu nikdy neletěl?" Ptala se Hermiona.

David pokrčil rameny a ukázal na Charlieho.

,,Charlie byl jako Izidor, Draco mu házel jako aport gumové míčky a golfové míčky, které měl chytat. Charlie byl totiž na tom koštěti jako opička křížená rechejtlí rychlejší než já." Řekl David.

,,Já nejsem žádná opice. Ale mne kopírovat směry za Dracem přestalo bavit. Bylo to nudné." Řekl zamračeně Charlie.

,,Pak mu uletěl a honil tam nějakého rorýse nebo vlaštovku, která tam létala. Chudák ptáček, brácha ho málem smetl ze vzduchu a zabil. Draco se skrz to pořádně zlobil, že tohle rozhodně těmto ptáčkům nemá dělat." Řekl David.

Hermiona překvapeně na ty dva hleděla. Očividně jsou proti póly v této věci Nevilla. Je létání baví a jde jim. Další jak se zdá talenty jako Galathea ohledně toho sportu. A jestli jim znalosti předávají zrovna Harry a Draco, tak se budou mít na co těšit Bradavice v dalších letech ohledně Famfrpálu.

Rudolphus se poškrábal na hlavě a řekl.

,,Fajn, ale tím pádem, že na koště sedl i Charlie si zaslouží vlastnit koště i on. Nějaké dětské, aby nemohl moc vysoko, ale i tak může pilovat svůj pohyb na něm."

V samotném obchodě se sice prodavač lekl Rudolphuse v první chvíli, ale ten o pár chvil s ním zapředl rozhovor. Nakonec to skončilo tím, že si Rudolphus koupil Kometu s přízviskem ,,Ledová bouře" nejnovější model koštěte této značky a Charliemu z vlastního i přes kyselý výraz na tváří Richarda koupil Juniorskou verzi, tedy pro děti od pěti do jedenácti let, jinak závodního koštěte které bylo na trhu od roku 1993 Kulový blesk. Rudolphus tušil, že jestliže Potter dal do rukou Davidovi camrál, tak ten má ruce vhodné pro pozici střelce nebo brankáře. Draco učí Charlese být chytačem, protože lítá šikovně. Jde po rorýsech či vlaštovkách, které mají podobný pohyb jako zlatonky. Proto gumové míčky a mudlovské golfové, typická průprava pro chytače už celé století. Ještě koupil pouzdra na obě košťata a sadu na údržbu košťat. Pak uviděl domácí sadu famfrpálových míčů pro rodinné a přátelské zápasy. Jo když už byl u toho tak chrániče jak pro sebe tak Richardovi zlatonky. Celkem za to dal 90 galeonů však stálo to za to. A prodavač už se nečertil nad jeho osobou v obchodě.

Pak se jenom krátce zastavili nad vitrínou, kde byly nejnovější modely známých výrobců košťat. Byla tam další Cometa ,,Ledová bouře" pak Nimbus ,,Hurikán" tedy koště, které měl David, Stříbrná střela ,,Lucifér", Cometa family ,,Královská jízda", Motýlek ,,Tisíc plamenů" a Nova ,,Lumena" . Všechny košťata byla nově uvedena na trh tento rok, což bylo skoro další gól. Rudolphus nikdy neviděl, aby všechny značky vyrobily v jeden rok nová košťata. Ten trh s košťaty musel bujet. Poté mu se ozval hlas Justina.

,,Konečně přestali tam dávat číslice, ale dávají novým košťatům jména. Je to mnohem lepší podle mne." Řekl Justin.

Prodavač pokýval hlavou, že souhlasí.

,,A mimo toho dáváme i letáky s upozorněním, že zde v Příčné je nově i obchod s auty s magickou úpravou. A také zde vyřizujeme přihlášky na autoškolu vedenou pane Hegginsem a Aberlim. Už to není jenom o košťatech. Lze létat i autem. Pro rodiny s více členy výhodné." Řekl prodavač.

,,Auta, tedy něco jako má pan Weasley?" Ptala se Hermiona.

,,Tím dobrotiskem to vše začalo. Jděte se podívat do toho auto salonu, který tu otevřeli. Já čumíroval, co mudlové mají za luxusní vozidla a jak je ti kouzelnici tam umí upravit." Řekl prodavač.

,,Poď se tati podívat." Řekl Charlie.

,,Tak jo, kde pane je ten autosalon?" Ptal se Richard.

,,Na novém konci Příčné ulice." Řekl prodavač a ukázal na mapě, kterou měl v krámě kam mají jít.

Rudolphus trochu nedobrovolně asi tak jako slečna Grangerová byl táhnout do autosalonu, jak se ten nový obchod měl jmenovat.

No i on nakonec čuměl jako tele na nová vrata na velikostí té budovy. Byl to velký hangár se skleněnými zvedacími dveřmi. Bylo to rozděleno na obchod s těmi mudlovskými vozidly a opravnu těch stávájících, když měly nějaký problém. A největší vtip bylo to, co bylo psáno na vstupní tabulce.

,,Autosalon Příčná! První prodej a úprava aut pro kouzelníky a čarodějky pro silniční i vzdušný provoz. Majitel a provozovatel firmy: Dean Joe Evan Thomas-Rosier a Leontýna Pansy Amerita Parkisnová-Montecová.

,,U Merlinovi prdele ono to patří Deanovi a Leontýně, oni už nejsou na Silly?" Ptala se Hermiona překvapeně.

Rudolphuse skoro polil studený pot, když viděl jméno Rosier a Parkisnon. Co u Morgany to má znamenat?

,,Pojďte se podívat dovnitř." Vyzval je Richard, protože viděl uvnitř autosalonu terénní auto a kabriolet.

Vešli a dívali se kolem sebe když ze dveřích na kterých bylo psáno kancelář se vyřítila Hermioně a Justinovi známá osoba.

,,Mio a Justine." Skoro jim padla kolem ramen.

,,Leontýno co děláš tady, já myslela, že jsi na Scilly?" Ptala se Hermiona.

,,Už nějaký pátek ne. Ne teď jsem druhá šéf tohoto podniku." Postavila se hrdě Leontýna.

,,Mohu nabídnout nějaké vozidlo nebo jste zde na čumendu?" Ptala se rovnou.

,,Na čumendu jak říkáte mladá dámo." Řekl Richard.

,,Aha, i tak ráda vidím zde stálý příval kouzelníků a čarodějek toužící po létajícím vozidle. Úžasný." Řekla Leontýna.

,,Já se divím, že …" Dál se Hermiona nedostala, Leontýna jí skočila do řeči.

,,Že rozumím autům, jako čistokrevná čarodějka Mio, nebo že jako ženská obchoduji s automobily, nebo že najednou jsem zde a máme z Deanem toto naše království vonící olejem, koženými potahy, naftou a kvalitním benzínem s vysokým oktanem?" Ptala se Leontýna.

Hermioně mírně poklesla čelist jak to ze sebe vychrlila Leontýna.

Leontýna však pohlídla na Rudolphuse a udělala ve svých pouzdrových zelených šatech i tak purkle a řekla.

,,Ráda poznávám i vás pane Lestrengri." Řekla a pohlédla mu do tváře.

,,Draco je jistě rád, že jste nabil svobodu a jak vidno i kouzelnickou hůlku." Dodala.

,,Vy jste kdo slečno?" Ptal se Rudolphus i když mu byla ta mladá slečna něčím povědomá.

,,Loentýna Pansy Amerita Parksinová-Montecová, poslední z kouzelnického rodu Parkisnon. Jistě znal mé rodiče Ameritu a Plucharka Parkisona. Kmotřenka Narcissy Malfoyové v brzké době Finnigenové. Já vás také znám, ale jenom od vidění pane Lestrengri." Řekla Leontýna.

Rudolphus se rozpomněl na tu slečnu v přítomnosti Draca a Narcissy. Dceru Parkisnových a překvapeně se podíval na ní znovu. Co ta holka dělá v takovém podniku, jako je tento?

,,Tento autosalon vznikl tím, že já díky Deanovi propadla kouzlu aut. Nakazil mě tím dokonale. Však i do motorek mimo jiné. Ty tu máme také. A strávila jsem s ním v kumbále u oprav těchto zázraků tolik času, že i George Weasley se nedávno divil, že jsem mu byla schopna popsat problém na jeho autě a vyřešit mu ho za půl hodiny. Měl špatně utažený ventil pro vstup paliva do motoru a měl špatnou baterii. Potřeboval novou. Tudíž jsme po náročném rozhovoru šlápli do neznáma a pomocí částky za Merlinův řád a tím co získal s rodovým jménem Dean jako potomek Rosieru, no jeho biologický otec mu to po rozhovoru ohledně tohoto obchodního úmyslu přenechal, jsme zřídili tuto firmu. Máme tu i opravnu a šest zaměstnanců, takže jenom ředitelujeme i když Dean rád opravuje veterány tedy starší klasická auta, když jsem je odloží na opravu nebo úpravu jejich majitele a já zase ráda prodávám, protože ráda vozím lidi. Jo mám řidičák na automobily, nákladní vozy do pěti tun a motorky s malou kubaturou. A chystám na ty velké. Pro firmy máme v nabídce dokonce i nákladní vozidla. Nedávno George koupil jedno pro Kouzelnické kejkle, rychle rostou a potřebují rychlé přesuny. Gregory je skvělý za volantem. Takový kliďas, když má puse žvýkačku." Řekla usměvavě Leontýna.

Hermiona si pomyslela, že Salazar Zmijozel musí ve svém hrobě, ať je to kdekoliv brečet. Deanovi podařilo auty zkazit holčičí Leontýnu v automobilovou holku. Hrozný!

,,Velice zajímavé povolání slečno. Málo kdy, i v mudlovském světě potkám mladou slečnu v obchodním sektoru kterému dominují muži." Mínil Richard.

,,No kmotře se možná podařilo ze mě udělat dámu podle vystupování, ale holčička jsem nikdy moc nebyla. Asi je to tím, že jsem nikdy moc holek mezi kamarádkami v pubertě neměla. Celou dobu jsem potloukala za zády Draca, Vincenta a Gregoryho. A můj přítel Dean prostě je nadšenec do těchto strojů a tohle celé my vlil do mozku také jako felix a felix. Jeho nadšení pro to bylo nakažlivé jako dračí spalničky. A když jsem přežila válku tak jsem řekla, že za Pansy Parksinovou zavřu dveře a budu žít radikálně jiný život a otevřu obchod. Nabrala jsem zkušenosti jako servírka v kavárně a bufetu na malých ostrovech a z písemné komunikace s Seamusem, Sally a Dracem a pomalými lehkými krůčky jsem uskutečnila můj cíl a je ze mne obchodnice. Splnila jsem si sen." Řekla Leontýna.

,,Tak to tedy pak gratuluji." Řekl Justin a koukal se kolem sebe. Tý jo, Týnka a Dean se objevili jako meteor.

,,Mohu se zeptat Týno, kolik že jste od doby co tu jste, vydělali. Váš profit, krmit tuhle budovu jistě nebude finančně snadné a těch šest lidí jenž máte jako zaměstnance?" Ptala se Hermiona.

Leontýna řekla tiše.

,,Máme otevřeno teprve týden a něco Mio, zatím nemůžeme mluvit o nějakém profitu. Však vzhledem Kouzelnických kejklím, jenž mají menší položky ohledně prodeje než mi, to zlé není. Prodali jsme tři auta, jeden nákladní vůz, jednu motorku s malou kubaturou a měli jsme dvě opravy a dvě předělávky aut pro vzdušný provoz přes kouzla. Za otevírací týden jsme měli profit 97 galeonů 14 srpců a 8 cvrčků." Řekla Leontýna.

,,To je báječné." Mínil Justin.

,,Však rozděl to mezi osm lidí Justine a vyjde 12 galeonů a něco. Však je to první týden a čert ví, jak to bude po měsíci a roce. Stále je to novinka a musíme takto k tomu přistupovat." Řekla Leontýna.

,,To se rozumí. A Dean je kde?" Ptala se Hermiona.

V tom se ozval rachot a na nebi nad Příčnou ulicí se objevil malý černý bod, který se rychle přibližoval. V další chvíli před krámkem přistála motorka černé barvy. Slezl z ní člověk v černočervené motorkářské soupravě s červenou přilbou na hlavě. Tu vzápětí sundal, takže bylo vidět, kdo to je. Sám Dean osobně.

,,Týnko co jsi s u hippogrifa s tím strojem udělala? Dotáhl jsem to na 185 kilometrů v hodině." A dřepl si dolů, aby si v rukavici sáhl na motor.

,,A skoro není teplý, co jsi Týnko ty malý genie s tím provedla." Ptal se Dean.

,,Pár kouzel na rychlé ochlazení, vylepšení převodů a magické zvětšení obsahu motoru. Chová se to jako větší kubatura, i když není skrz nezaznamenatelné kouzlo zvýšení velikosti jako u zavazadel Deane. Však stále je to stejně lehké." Mínila Leontýna.

,,Ještě musíme vyřešit ten hluk a bude to zcela geniální Týno." Řekla Dean a pohlédl na ostatní.

,,Hermiono a Justine, vítám vás v našem podniku." Řekl Dean vesele a stoupl si.

Rudolphus zvedl obočí. No z Evana Rosiera ten kluk neměl nic, to viděl na první pohled. Ten kluk byl musel mít matku černošku, jak byl tmavý. Byl dlouhý jako Hagvaspárská věž a stál tu v koženém obleku něco na způsob famfrpálového úboru. Asi oblečení na ten mudlovský vynález na kterém jak věděl lítal jistý Sirius Black také. I když toto vypadalo o dost více nově než to co měl Sirius Black.

,,Deane ty jsi tedy pořádné překvapení, už s těmi tvými dílky pro Sally, ale tohle přímo jako díra do země. Před měsícem tu nebylo nic a prd a najednou je tu tahle fabrika a vy dva. Já myslela, že zůstanete na Scilly?" Řekla Hermiona.

,,Osud míní měnit plány pořád Mio. Na Scilly bychom nikdy nenaplnili naše sny na sto procent. Zůstaly bychom takový Robinsonové. A možná máme tady úspěšný podnik, ale v Londýně bydlet nebudeme. Ne to ani za zlaté dračí hovínko Mio." Mínil Dean.

,,Kde tedy?" Ptala se Hermiona.

,,Leontýno řekla jsi to o tom s mým biologickým tátou. O rozhovoru s Evanem?" Ptal se Dean.

Leontýna zakroutila hlavou.

,,Nedostala jsem se zatím k tomu Deane." Řekla s jistou vážností v hlase.

,,Ehm dobrá, asi víte z mého podpisu, že jsem přijal mého biologického otce jméno. Však mohu vás ujistit, že Thomas bude vždy na prvním místě a na tom nic nezmění." Řekl ze začátku Dean a podíval se na ostatní ze skupinky a ušklíbl se nad Rudolphusem.

,,Ach bráškové Nevilla, jeho pravý tatínek z biologického hlediska a nejstarší z rodu Lestrengrů. Rád vás poznávám. Jinak v tom ne kouzelnickém úboru vás vidět tatík Draca a Silvera v obraze, tak by to s ním seklo." Mínil Dean.

,,Ty nás znáš?" Ptal se překvapeně David.

,,Ne doopravdy, no slyšel jsem o vás, ale rád vás osobně poznávám. Ehm ty musíš být David a ten menší Charles. No ty Davide a vy pane Lestrengri, vy se jistě jmenujete Richard jak jsem slyšel, jste docela Nevilovi podobní. Jeden jako starší verze a druhý jako mladší verze a Charlie je jako verze mladší s světlými vlasy a pihami." Řekl Dean zamyšleně.

,,Neskutečně." Dodala tiše Hermiona.

,,Jako spolužák jsem sdílel s Nevillem kolejní ložnici kluků a tak si té podobnosti ihned všimnu. Divím se, že u Davida se nikdy Harry nepřeřekl náhodou na Nevilla." Řekl Dean.

,,No Nevilla kamarád to řekl jednou, ale od té doby co jsme lítali na koštěti tak to neřekl ani jednou." Ozval se Charlie.

,,To pak jo, Neville a lítání na koštěti, je těžko slučitelné věci. Má strach z vejšek totiž." Řekl Dean.

Rudolphus byl nad tím překvapený. To nevěděl, že Richardův průser číslo jedna, který jinak by mohl konkurovat v duelu Moodymu a chlupaté předložce Temného pána kurva Toma Radlla, alias Šedohřbrtovi usekl skoro hlavu má strach výšek. Ten mladík je očividně jako kytky a stromy, usazený u země. Pak jak se bere v jeho mladších bratrech to nadšení pro létání? Podivné.

,,Zpět k tomu co chtěl říct Deane, jak vidím, tak skupinka sice přišla na čumendu, ale jistě tu nechtějí trávit zbytek dne. Ti jsou v nákupním kolotoči. Nemám pravdu?" Ozvala se Leontýna.

,,Jo to za jisté máte pravdu slečno." Řekl Richard.

,,Jo jasně omlouvám se. Byl jsem v nedávné době na návštěvě u rodiny mého biologického otce Evana Rosiera. Ten už nějaký pátek používá jméno jiné jméno, ale díky mne musel s pravdou ven u své manželky. Dalo by se říct mé rádoby macechy. No milá dáma a macecha jí rozhodně říkat nebudu. Však maminko také ne, jenom Marie, když se tak jmenuje. Evanovi také neříkám táto nebo otče, to pořád bude Joe Thomas, protože ten od mámy nevzal roha jako on. Poznal jsem moje nevlastní sestry. Byl jsem tak trochu jako výstavní zboží v jejich společnosti, abych řekl pravdu. Ještě, že už mám přítelkyni v podobě Leontýny, jinak by mne jistě nabízely všem svým kamarádkám jako anglického gentlemana a exotické zboží. Žádný jackpot s nimi jsem nevyhrál." Zakroutil hlavou Dean.

,,Och ty chudáku." Řekl ironicky Justin.

,,Jsou mladší já, co jsem mohl čekat." Pokrčil rameny Dean a pokračoval.

,,Však jestli jsem našel s někým společnou notu tak to s Evanem. Otázka jestli tu společnou notu u něho nezapříčinila také jeho nemoc." Řekl Dean.

,,Nemoc?" Ozval se Rudolphus.

,,Ano když jsem přijel, tak mne docela šokoval pohled na Evana samotného." Řekl Dean.

,,Pan Rosier, Deana biologický tatínek je vážně nemocný a když jsem ho viděla, tak byl nezdravě hubený." Řekla Leontýna.

Dean dal svojí motorkářskou přilbu do úložného prostoru pod sedadlem a obrátil se zpět na skupinku.

,,Evanovi, před měsícem a něco léčitelé našli a pak si to nechal potvrdit ne kouzelnickými doktory, nádor tedy zhoubné těleso na vnější stěně jedné ledviny. No tu mu vzali, ale jelikož se v tom začali šťourat, tak se mu další tělísko takové povahy utvořilo na stěně žaludku. Postupuje chemoterapii a pak na další operaci skutečně není na tom zdravotně dobře. Ta věc ho žere za živa." Řekl Dean a odmlčel.

Rudolphusi z toho bylo mírně mdlo. To zrovna Evanovi nepřál.

,,Nedělá si iluze, že by byl nesmrtelný a že i na to, co ho trápí může zemřít lusknutím prstu, kdyby se něco s ním skutečně posralo, jak on sám řekl." Řekl s povzdechem Dean.

,,Sorry kámo, takto potkat se s tvým biologickým tátou. Ne zrovna nejlepší načasování." Řekl Justin.

Hermiona raději mlčela. Chudák Dean a ten pan Rosier, to nemůžou mít v tom životě mít více štěstí?

,,Neštěstí nechodí v pohorkách po horách, ale po lidech." Řekl Richard.

O tom Evanovi slyšel několikrát když byl děckem z úst svých bráchů. A z tváře Rudolphuse vyčetl jednoznačně šok jak blázen.

,,Ví to Narcissa?" Ptal se tiše v tu chvíli on.

,,Kmotřička o tom ví. Byla ihned další návštěva po nás u Evana, když jsem jí poslala sovu. Pan Rosier byl dokonce za to vděčný. Kmotřičku ze sestřenic měl nejraději." Řekla Leontýna.

,,Byla tam s malou Juniper. Čert ví proč." Řekl Dean.

,,Malé děti většinou dodají více naděje než dospělý Deane. A to teď tvůj biologický tatínek potřebuje nejvíce. Neutuchající naději." Řekla Hermiona.

,,Tak i tak, tak jsem nakonec souhlasil, že budu nosit správně právně jméno Rosier, jiného Rosiera, chlapa už totiž není. Jsem jediný jeho syn u Merlinovy nohy. A také se rozhodl mi finančně pomoci v mém obchodním záměru s tímto autosalonem. Evan také řídí auto, ale nikdy nebylo lítající a teď jak slabý tak ani to. Však nápad se mu zdál fantastický. Tedy doufám." Řekl Dean.

On sám si tím nebyl jistý, jestli z Evana Rosiera trochu nemluvily oblbovací léky na bolest, když s ním mluvil.

,,Jako podmínku si však stanovil, že dám do pořádku rodinné sídlo Rosierů zde v Británii." Řekl Dean.

,,Sídlo Rosierů, ono nebylo zničeno?" Ptal se Rudolphus. Párkrát tam byl. Vždy se mu líbilo. Bylo to krásné a pohostinné místo a v měli tam krásný salonek, kde byl klavír na který hrála vždy přes magii krásná hudba. Jako dítko se tam učil tančit společenské tance a Evana maminka byla výborná učitelka. Byla to zábava.

,,Ne, proč? Evana možná měli za mrtvého, ale nikdy to sídlo nezbořily jako sídla Smrtijedů jenž byli aktivní ve druhé válce. Sídlo Rosierů jenom stálo pod Fideliem ohromnou dobu ladem." Řekl Dean.

,,Takže ti ho tvůj biologický otec dal?" Ptal se Justin.

,,Ano dal mi ho i právně na starosti. Krom toho jsem stal hlavou kouzelnického rodu Rosier a majetku, jenž tu mají. Tedy k tomu sídlu náleží pět akrů zahrad kolem toho a dalších pět akrů lesů kolem toho sídla. A nějaké pozemky o kus dál. Jak slepý k houslím najednou vlastním něco jako Manor, i když je to spíše vila jako Draco Malfoy. Jaká psina." Zasmál se Dean.

,,Staré kouzelnické rody povstávají z popela jako fénixové, jak vidno. Příčí se mi, jak to všechno Evan na tebe shodil mladíku. Nelíbí se mi, jak zahazuje svojí hůlku do hnoje. Mohl bych poprosit o jeho adresu, kam mám mu poslat sovu. Ano málem bych zapomněl na důležitou položku mého nákupu. Poštovní sovu." Ozval se Rudolphus.

,,Vy jste Evana znal?" Ptal se Dean.

,,Hele znal, byli jsme ve stejném týmu famfrpálu a znal jsem ho od malička. Můj otec a Helios Rosier byli staří přátelé. Znal jsem i jeho staršího bratra Felixe, i když ten nebyl nikterak dobrý kouzelník a slepě uvěřil jistému Lordu a jeho řečem jako Lucius. Domnívám se, že Evan takových návštěv jako Narcissa potřebuje víc. A hlavně nakopat zadek. Aby nestrkal hlavu do písku jako pštros. Takže mi mladíku napiš adresu na nějaký list pergamenu." Řekl Rudolphus.

Dean na Rudolphuse Lestrengra překvapeně zamrkal, však pak nechal motorku motorkou a přešel ke stolu s letáčky na autoškolu. Hůlkou si přivolal čínské pero a napsal na jeden leták pro autoškolu adresu Evana.

,,Tady Evan teď žije v Bratislavě na Slovensku, dříve Československu." Řekl Dean a podal mu lístek papíru.

Rudolphus si papír úhledně složil a dal k slunečním brýlím do náprsní kapsy.

,,A sídlo Rosieru je v jakém stavu mladíku?" Ptal se Rudolphus.

Na to odpověděla Leontýna.

,,Jak by asi tak vypadal dům tedy sídlo, kde víc jak 18 let nikdy nežil pane Lestrengri. Bídně. Nebylo už tam ani skřítka, protože všichni během té doby pomřeli. První co jsme s Deanem udělali bylo důstojné pohřbení těch bytostí na zahrádce." Řekla Leontýna.

,,Takže hodně práce." Řekl Rudolphus.

,,Ano zatím bydlíme v cottage zahradníka. Ten to tam hlídal, i když do sídla samotného se dostat nemohl a zemřel minulý rok, ale zanechal u své vnučky, která náhodou pracuje pro George a Freda psaní a klíčky od cottage, takže nebylo tak ve zbídačeném stavu jako sídlo samotné. Přesunuli jsme se tam. Než to dáme do pořádku. Je to vlastně stejně velké jako domeček na Scilly, takže nám to vyhovuje." Řekl Dean.

,,Problém je jistě ten, že sídlo je v dezolátním stavu a ty a Leontýna se zabýváte teď tímto podnikem, viď Deane?" Ptala se Hermiona.

,,Přesně tak, není na to čas." Řekl Dean.

,,Proč nepožádáš o pomoc Draca? On má sice teď sídlo také v hrozném stavu, nebydlí tam a jeho skřítkové se jistě náramně nudí. Mohli by jako po bitvě o Bradavice pomoci s obnovou toho sídla, tedy jestli po stavební stránce je to sídlo v pořádku." Řekla Hermiona.

Rudolphus otevřel překvapeně ústa. Jó to byl chytrý plán od té Nebelvírky. Jasně domácí skřítkové Malfoy Manor by mohli sídlo Rosierů postavit na nohy.

,,To je sice hezké Mio, ale já chci to sídlo dát na vlastní notičku a Leontýna také. Nechci z toho udělat stoprocentní sídlo kouzelníka. Chci tam zavést elektřinu a další věci z ne kouzelnického světa, jako na Grimouldově náměstí to udělal Harry. To domácí skřítkové nesvedou." Řekl Dean.

,,To nemyslím Deane, ale na vyklizení a vydrhnutí toho sídla. Musí to být pořádně špinavé a čert ví co tam je. Brr u Merlina to jako ti skřítkové byli kde?" Ptala se Hermiona.

,,Hermiono ti leželi všichni botníku, tedy v botníkové místnosti. A máš pravdu je to velmi zašlé, samá pavučina a čert ví co ještě. Ani jsme nešli do patra, protože jsme viděli dírky po hmyzí havěti v dřevěném schodišti. Mizérie to nechat 18 let bez člověka či kouzelníka. Skřítkové tam umřeli a nemohli ani do zahrady nebo lesa, byli tam uvěznění." Řekla smutně Leontýna a dodala.

,,Jenom co jsem to viděla tak jsem poslala panu Rosierovi huláka. Zachoval se nemorálně ke svěřenému dědictví. Tohle by jistě neudělal ani Harryho Pottera kmotr Sirius Black."

,,Ne, ten by to jistě jistě co nejdříve prodal a možná se vším všudy." Řekl Justin.

,,Také si myslím." Souhlasila Hermiona.

,,Evan by nepotřeboval na prdel ale i nafackovat. Vidět to jeho otec, tak by na něho použil tu jeho starou metodu s botou nakopávačkou." Řekl Rudolphus.

,,Bota nakopávačka?" Ptal se Charlie.

,,Co to je?" Ptal se David.

,,To je magický artefakt, magická bota, nebo spíš hodně stará jezdecká bota, jistě v tom sídle někde je. Předpokládám v pracovně. A tato bota sloužila jako trest pro Evana a jeho bratra Felixe. Když udělali nějakou rošťárnu nebo měli blbé hodnocení z Bradavic nebo slovní výprask od kolejního ředitele, tak jejich otec Helios poklepáním na botu a latinsky řečenou číslicí poručil botě, aby buď jednoho nebo druhého nakopla do zadnice. Jednou jsem toho byl svědkem div jsem takto nebyl nakopnut také. Ta bota je v rodinném majetku už hodně dlouho. Takový výprask po Rosierovsku." Vysvětlil Rudolphus.

,,Cože, taková bota existuje?" Ptal se David.

,,Brr to už je lepší dostat jenom na prdel normálně. Já bych nechtěl, aby takovou botu táta měl. To musí být hrozný." Řekl Charlie a ošil se.

,,To byla mámina plácačka na mouchy lepší. Tohle bylo kruté." Řekl bledý ve tvářích Justin.

,,Ty jsi dostával výprask plácačkou na mouchy Justy?" Ptal se David.

,,Ale moucha nejsi, proč to?" Ptal se Charlie.

,,Byla vždy po ruce pro mámu." Řekl Justin.

,,No možná by se ta bota hodila někomu jinému. Myslím, že jí prodám." Řekl Dean. Mít takovou botu ve vlastnictví to doopravdy nechci.

,,O to ještě popřemýšlíme Deane, než jí prodáme. Je to rodinné dědictví také." Mínila s vážnou tváří Leontýna, ale obrátila se na Rudolphuse.

,,Vy znáte sídlo dobře viďte pane Rudolphusi?" Ptala se.

,,Ano."Řekl Rudolphus.

,,Byl jsem tam mnohokrát a dobře si pamatuji všechna tři patra i sklep sídla. Honil jsem tam jak Rastabána tak Evana. V knihovně sedával s Felixem a hrál šachy, dámu nebo jen karty. Chodilo se tam na zábavy, tedy plesy, které Rosierovi pořádali. V létě plaval v jejich bazénu nebo debatoval pod slunečníkem s Luciusem. Jo miloval jsem ten samohrající klavír v salonku. Na to sídlo mám díky návratu vzpomínek krásné vzpomínky."

,,Navrhuji vám pane Lestrengri obchod." Řekla Leontýna.

Rudolphus zamrkal a zeptal se.

,,Jaký obchod slečno, já žádný mudlovský stroj tohoto typu nechci." Podíval se kolem sebe.

,,Ne to nemyslím. Myslím to, že znáte sídlo Rosierů mnohem lépe než všichni tady kolem. Znáte i Deanova biologického tatínka, i když se nad tím nedivím. Byli jste z stejných společenských kruhů podobně jako moji zesnulí rodiče. Znáte jeho zákoutí. Tudíž můžete vyklizení a opravu řídit, něco jako stavbyvedoucí nebo architekt. A když budete s námi v kontaktu tak mi si poradíme s podrobnostmi a moderními věcmi jako elektrika, satelit, internet a dál, jenž tam chceme zavést. A ještě vás o nich poučíme. Vy budete mít práci, která vás zabaví a mi získáme sídlo jenž skloubí oba dva světy a přitom budeme moci podnikat dál. A nebojte mi vám to zaplatíme. Já a Dean jsme vlastně poslední svého rodu na Britské půdě a díky tomu ne zrovna nemajetní. Vezměte to tak, že krom tohoto obchodu bude to pomyslné spojenectví rodu Rosier, Parkisnon a Lestrengre. Krom toho, že budete i v kladných číslech, co jste už i tak, u Bradavické armády. Dean je jejich nedílným členem od začátku. A Bradavická armáda je nejsilnější mocenská síla v tuto chvíli na magické půdě Velké Británie. Budete pod ochranou jak magickou tak státní. A to je velmi mocná ochrana pane Rudolphusi Lestrengre." Mínila Leontýna a podívala se mu zpříma do očí.

Rudolphus div z té mladé slečny nevypustil duši. Tato nabídka byla nabídka Zmijozelky s dravostí Nebelvíra. Rozhodně dcera Pluchara Parkisnona to bylo jasný jak Salazar Zmijozel jako zakladatel Zmojozelské koleje.

Nasadil nečitelný výraz a pak se v rámci možnosti jeho obchodní znalostí přes Luciuse optal.

,,Pakliže bych přistoupil na ten váš obchod slečno, jaké by byli podmínky toho obchodu?" Ptal se.

Leontýna nasadila úsměv od ucha k uchu.

,,Dodržení termínu, který bychom si stanovili, po shlédnutí sídla jako takového. Stanovení rozpočtu na tuto rekonstrukci, jenž by musel být dodržen na galeon. Také po shlédnutí sídla samozřejmě. Dále krom sídla samotného by se rekonstrukce i týkala zahrady jenž je součástí sídla a toho bazénu, který byl skoro nepoznatelný. A po celou dobu rekonstrukce bychom měli týdenní porady ohledně postupujících prací a jejich provedení a náhledem do vaší rekonstrukční činnosti pane Rudolphusi. Až dojdeme k bodu kdy bude sídlo připraveno na zavedení elektřiny a dalších vymožeností moderního světa tak i nadále budeme s vámi v kontaktu, ale najmeme další odborníky, jenž tuto odbornou práci vykonají a vy budete součást těchto prací. Domluvíme s těmito odborníky a vy projdete odborným školením. Získáte vědomosti, které by se vám mohli hodit. Budete žít v moderním kouzelnickém světě pane Rudolphusi a do budoucnosti se magický svět nevyhne těmto věcem. Pokrok nelze zastavit a jak vidíte zde v Příčné tak se věci mění a magický svět také. A pokud nechcete skončit jako trosečník na výspě civilizace tak bych radila tyto novinky také přijmout. Na stará kolena jistě vám bude z nich také dobře. Místo svíček vám budou svítit žárovky a nebude vám na podlahu kapat vosk. Byl by jste sto tyto podmínky mého obchodu přijmout pane Lestrengri." Řekla pomalu Leontýna a dala jednu ruku v bok.

Rudolphus byl docela v šoku, co ta mladá dáma je za dravce když jde o obchodní jednání. Z ní musel mít šok každý, krom toho Evanova syna Deana. Ten svojí přítelkyni jak se vyjádřila Grangerová znal jako svoje boty. Musel uznat, že vidět to Lucius, tak by se tvářil jako kyselá okurka. Mladá slečna místo znalosti kouzelnické mody oplývá skutečně pálivým obchodním duchem. A když si vzal Draca, tak ten by možná byl ještě horší.

,,Hm rozhodně bych rád viděl Rosierské sídlo znovu žít, i když jak jsem ho zažil už nikdy nebude. A nějaké pracovní vyžití potřebuji to se nemýlíte slečno. A nebyla by to moje první přestavba nějakého domu kouzelníku. Když jsem dostal do vlastnictví dům svého dědy Randolphuse už jako ženatý muž, tak jsem jak dům tak zahradu jsem předělal od základu i když s pomocí skřítků. Však máte pravdu o nevyužité síle skřítků Malfoy Manor. Bude tu možnost si promluvit i Dracem o budoucnosti Malfoy Manor. Rád bych se podílel i znovu povstání z popelu této po několik století velkolepé stavby." Řekl Rudolphus a promnul si prsty. Ano když povstávají staré rody z popele musí povstat z popele i jejich sídla a domy. I když s leskem nové doby. A tato myšlenka sídel jako fénixů se Rudolphusi náramně zalíbila.

,,Vidíš Deane, našli jsme někoho, kdo nám pomůže s tím jinak sídlem jak z noční můry něco udělat. Mne to přijde úžasný. Pane Rudolphusi budeme vás očekávat v neděli prvního srpna na oběd u nás. Ukážeme vám tu naší noční můru, kterou Dean dostal a ostatek o tomu. Pak budeme jednat a debatovat o našich představách a vašemu názoru na ně. Mohu se zeptat jestli máte nějaké preference ohledně oběda. Nechci vám jako dobrá hostitelka zkazit žaludek, jídlem, které nemáte rád." Řekla Leontýna.

Rudolphus tuhle pohostinnou otázku kvitoval a hned odpověděl.

,,Hlavně žádné mořské plody nebo hlavonožce tady chobotnice nebo kalamáry. Jinak je mi to jedno."

,,Compadere jako u britské královny." Zasmál se Dean.

,,Jak to vidím já, tak brácho ty budeš spíš u mne hotelový host, co?" Ptal Richard.

,,Vypadá to tak, však i s skřítky to bude trvat než se to dá do kupy. 18 let, ani moje hlava si nedokáže představit jak sídlo vypadá příšerně když tam nikdo nežije." Řekl Rudolphus.

,,Pro zajímavost, z jednoho komína sídla nám roste mladá břízka." Mínil Dean.

Rudolphus trochu zaskučel nad lajdáctvím a pitomostí takto nechat své rodné sídlo chátrat u Evana Rosiera. A teď to shodil na záda tomu mladíkovi. Kolik mozku Evanovi zůstalo pro Merlina?

,,Ano, ano je to katastrofa. To vím sám, proto jsem byl rád za ten zahradní domek. A v noci se klidně přiznám, že z Leontýnou zatahujeme okna závěsem. Ten pohled na to opuštěné sídlo je poněkud strašidelný." Řekl Dean a znovu se ujal psaní na další leták s autoškolou.

,,Tady naše letaxová adresa a tady adresa pro Záchranný autobus pro nejbližší místo, kde vás může vysadit. Pokud pane Rudolphusi budete cestovat k nám autobusem tak nám dejte vědět až dorazíte například patronem, že jste tam. Já pro vás dojdu. Stále máme na celém území Fidelius. Já bych se trochu ostýchal ho nechat mizet s tím jak sídlo vypadá a to s tou mafii. Teď bych byl velmi chutné sousto jako hlava kouzelnického rodu. To jistě chápete." Řekl Dean.

,,Naprosto. Předem avizuji, že pojedu Záchranným autobusem. Ti oslové co sedí na v kanceláři letaxové zprávy až dnes obdrželi tu mojí žádost a ostatní žádosti asi vyhodili oknem. Tudíž ještě letaxem cestovat tam nemohu. A bod přemístění zatím neznám. Já používal do Rosierského sídla jenom krb, z pohodlnosti." Přiznal se Rudolphus.

Dean jenom kývl.

,,Udělám si tedy příjemnou procházku od zahradníkova domku k rozcestí směrem první ves vedle sídla." Řekl Dean.

,,Deane a ty tam hodláš bydlet na tom sídle? Sice je krásné co ti bylo dáno jako rodinný majetek, ale není toho moc. Přeci jenom …" Hermionu přerušil sám Dean.

,,Jo vyrostl jsem řadovém domku s třemi ložnicemi a jenom malým dvorkem za domem, kde se nedal postavit ani bazén Hermiono. A teď mám sídlo s pozemky, ale nemění to nic na faktu, že nehodlám nechat ten barák spadnout a ani prodat. To doopravdy ne. Za to, co mi provedl můj biologický otec zdi sídla nemůžou a míním, že ani jeho rodiče, tedy moji prarodiče. Ti o tomto záletu jistě ani nevěděli. A jako nakládáme s úctou a pochopením s dětmi našeho bývalého profesora pana Snapa, tak já hodlám naložit s tím sídlem. Jako s dítětem, které za to co se dělo, nemělo vliv. A proto ho chci postavit na nohy. A společně s Týnou tam hodlám bydlet a udělat z toho náš domov. Ano domov především, ne výkladní skříň bohatství.K tomu nebude sloužit. Cennosti zůstanou v trezoru tak jak má být. Ne já budu rád za společnost přátel u společného stolu a rozhodně nikoho nebudu vyhánět. Chci naplnit ten celý dům přívětivou srdečnou atmosférou, která bude skvělým uvítáním sama o sobě. A viděl jsem ten velký taneční sál. Bylo skutečně hezké naší původní Bradavickou armádu hostit u sebe doma celou jako přátele. Do budoucna i s rodinami." Řekl s nadšením hlase Dean.

,,Vy se ještě s Dracem porvete o společenský kalendář." Řekl Justin.

,,Proč ne, a tento rok, asi stejně Vánoce na Malfoy Manor nebudou možné Justine, tak bychom mohli pořádat něco mi s Deanem." Řekla Leontýna.

,,No velikostí Malfoy Manor netrumfneme, ale tou velkou hlavní halou, tedy tanečním sálem rozhodně. A Draco by jistě chřadl jenom pomyšlením, že nemůže nic takového konat, protože jeho sídlo ztratilo třetinku málem skončilo v ohni. Jenom mu oplatíme ty minulé Vánoce na které pozval takovou hromadu lidí a také ne kouzelníky. To udělalo dojem i na mne. Však byl takový antimudlák dříve." Řekl Dean.

,,Slyšet tě Draco, ta se ještě rozbrečí jako želva." Řekla Hermiona.

,,Otázka jestli to stihnu s tou opravou do Vánoc mládeži, vy děláte plány šité rychlou jehlou." Ozval se Rudolphus.

,,Tak se musíš do toho opřít Rudolphusi. Vánoční večírek, to zní dobře. Lépe než mé švagrové pečený krocan." Řekl Richard.

Rudolphus se zašklebil. Proč mu jeho svědomí říkalo, že ty Vánoce budou smrdět nějakým průserem. Doufal, že se mýlil.

Přidáno 1.3.2021

Další kapitola zde přistane 16.3.2021.