Kapitola 11 – Na Ministerstvu kouzel

Bill Weasley i přes to, že bylo léto seděl ve své kanceláři a mořil se s úředními pergameny. Ani magicky obraz Londýnského pohledu na Temži mu nepřispěl k dobré náladě. Ne, měl hromadu práce a ta ne a ne se zmenšovat. I jako odeklínač měl méně práce. V jednu chvíli se opřel do židle a musel se protáhnout. Tímto tempem se nikam nedobere, natož domů za Fleur a Vicky. To bylo k vzteku. V tom se ozvalo zaklepání.

,,Dále." Řekl.

Do místnosti přišel chlap, o dvě dekády starší než Bill v obleku na místo hábitu.

,,Dobrý den pane Weasley, to jsem zase já, Benjamin Igle, z …" Dál se nedostal. Bill se prudce zvedl.

,,Ach pan Igle, to jsem rád, že vás vidím. Takže už to máte hotové! Vy jste chlape tedy výkonná osoba. To já se tu pořád pachtím a nemohu se dobrat konce." Řekl a šel se s ním pozdravit podáním ruky.

,,Ano mám, však jsem mohl použít modrotisky několika mincoven, které jsem se souhlasem britské královny získal. Pokud chcete můžeme si plán Nové kouzelnické mincovny prohlídnout a pořádně se něho podívat." Řekl pan Igle.

,,Velmi rád se na to podívám pane Igle. Bude to vítaná změna v mém pracovním dni." Řekl Bill a šel za panem Iglem do jeho provizorní kanceláře nebo jak by řekl Bill studia. Ona to byla sice menší místnost, ale měla dvakrát tak vysoký strop než jeho osobní kancelář. Dříve tu bývala dokonce něco jako kaple Ministerstva kouzel, pro nábožensky oddané ministerské úředníky hlavně dvě století na zpět. V roce 1901 byla zrušena, z důvodu, že jí už nikdo nenavštěvoval a tudíž zůstala prázdná. Bill do ní vstoupil za panem Iglem a divil se nad tím co stálo na pracovním stole. Tudle jenom modrák s plánem nové mincovny. Ten chlap udělal trojrozměrný model té budovy, která se měla postavit.

,,Tak přestavuji vám model nové mincovny. Je magický." Řekl pan Igle a začal máchat hůlkou nad tím modelem.

,,Tady jsou nezbytné kanceláře. Tady sklad bankovního papíru, papírna na něj. Přívod vody …" Pan Ingle pokračoval vesele dál a Bill jenom s obtížemi stíhal jeho tempo. Nebyl architekt. Však mincovna byla vším potřebným vybavena i trezory a zázemím pro zaměstnance. Byla jednoduše ale prostorně řešena, pro případné rozšíření. A byla dobře umístěna na pozemku. A ten pozemek byl dost diskrétně ukrytý za královským zámeckým komplexem Windsoru. To totiž bylo taká malá podmínka britské královny, kterou musel Bill přijmout.

Však byl jeden obří problém, který zatím Bill nedokázal vyřešit. Koho udělat ředitelem mincovny. Potřeboval na to člověka, který by to vedl! Guvernéra magické mincovny a to nejpozději do kolaudace této stavby. A Billovi by dokonce bylo jedno jestli tam bude sedět na té pozici ženská nebo chlap. No když si vzal mladou paní Smithovou, tak neměl pochyby, že tuto instituci mohla řídit s klidem i žena. Otázka však jaká! Musel jí nebo jeho najít.

,,Rozpočet na tuhle stavbu bude dodržen. Nepřesáhne doufám těch 6 tisíc gaelonů?" Ptal se Bill.

,,Neměl by, pokud se nevyskytne zásadní problém pane Weasley." Řekl pan Ingle a dodal.

,,Na pozemku zrovna probíhá výzkum podloží pozemku, jak moc si můžeme dovolit zapustit spodní patra budovy do země. Pokud bude možno a nebudeme muset moc dělat magickou drenáž a betonovat, tak Nová magická mincovna Velké Británie bude doopravdy za těch šest tisíc galeonů, jak jsme se dohodli." Řekl pan Igle.

,,Takže určité riziko překročení rozpočtu je, ale nikterak vysoké, přepokládám?" Ptal se Bill.

,,Tak 17 procent, víc ne. Vzhledem k blízkosti Windsoru." Mínil pan Igle.

,,Dobře." Řekl Bill.

,,Celý komplex mincovny zabírá 6 akrů půdy z celkového výměru pozemku uděleného britskou korunou 21 akrů. Může případně do budoucnosti růst, když bude třeba." Řekl pan Igle.

,,To bude daleká budoucnost pane Igle." Řekl Bill a rozloučil se s ním.

Pak místo, aby šel znova do své kanceláře tak šel si protáhnout nohy po chodbách Ministerstva kouzel a nabrat odpočinkem nové síly. Přitom potkal překvapivou osobu na chodbě. Tedy ne že by ho ta osoba vylekala, ale netušil co ten člověk dělá na Ministerstvu kouzel a zrovna dnes?

,,Zdravím pane Moody, co vy tu dneska děláte?" Ptal se starého bystrozora v rentě.

Bill si všiml velmi nečitelného a dost smutného výrazu v jeho tváři. Skoro jako by někdo mu blízký zemřel.

,,Jdu se zeptat, jestli mají kontakt na Magickém soudu, kde bydlí ten Richard Lestrengre, jistě je tam i jeho bratr Rudolphus. Chci …ehm rád bych …mu poslal dopis." Řekl Alastor Moody.

Bill na něho s překvapením v očích pohlédl. Ano četl ten ohnivý výtisk Denního věštce a dostalo se mu i přečtení soudního zápisu jakožto Vedoucímu finančního odboru Ministerstva kouzel. Přeci jenom on musel schválit ten převod financí, které žádal Rudolphus Lestrengre jako odškodné. Radost rozhodně z toho neměl. Ani píď, spíše byl rozčílen na nebožtíka Elfiase Dožete a laxnost a hloupost ředitele Azkabánu v podobě Kinsleyho Pastorka, který byl poválečný ministr, tudíž měl podpis pod tím také. Merline žel, Kinsley byl malý pán a stále měl až moc velký respekt před Dožetem, než aby myslel vlastní hlavou a kolenem. Další papoušek v řadě.

,,Dopis, na co dopis Alastore?" Ptal se Bill.

,,Jako ehm omluvu." Řekl Alastor Moody a sklonil hlavu a pokračoval.

,,Vždy jako bystrozor Willieme jsem myslel, že konám dobře a v právu. Domníval se, že jako bystrozor jsem kouzelnickým právem a ti co chytám a posílám do Azkabánu mají vinnu napsanou na hrudi a u Smrtijedů na paži. A v tom soudním procesu co jsem viděl …" Alastor se zastavil a Bill Weasley poprvé viděl od doby co znal tohoto chlapa, že z prvého lidského oka Alastora Moodyho stekla slza.

,,Poslal jsem do Azkabánu nevinného muže. Cítím se nejhůř a oproti tomu ztráta kusu nosu, oka a nohy mi připadá jako mírný Cruciátus. A čert ví, jestli jsem ještě někde jinde nepochybil mimo Rudolphuse Lestrengra. Viděl jsem vinnu v mém žáku, v Siriusi. Neviděl jsem co mi řekla do očí slečna Grengerová, ani pan Polkins natož pan Crevrey mladší. Cožpak jsem mohl být tak slepý Willieme?" Řekl hořce Alastor Moody.

Bill se podrbal po hlavě než něco řekl.

,,Já bych to řekl tak. Jsi člověk Alastore a každý i já děláme chyby. Je to lidská povaha je dělat a nikdo i nejlepší genius světa se tomu nevyhne. A jenom dobrý a moudrý člověk uzná dříve nebo později, že je udělal. Ty mezi dobré a moudré lidi patříš Alastore. Tvé moto mít všude oči na stopkách dalo mnoha lidem šanci žít a nebýt mrtev. A teď i když vidíš že jsi udělal chybu, tak se nesnažíš jí shazovat na druhé, nebo jí krýt. A to tě dělá správným člověkem, který si je své chyby vědom a jako svojí chybu jí chápe. A tím jsi mnohem lepší člověk než Dože a Brumbál. Ti si hráli na správné a chytré, ale byli pravým opakem." Řekl Bill.

Alastor něho pohlédl. Jestli někdy by řekl, že mu někdo dá tak krásná slova, aby mu zvedl náladu, tak to teď Arthura nejstarší syn udělal.

,,Pojď se do mé kanceláře. Dáme si dobrou kávu a já ti vyhledám adresu kam byla zasílaná úřední pošta Rudolphuse Lestrengra." Řekl Bill.

,,Děkuji Willieme." Řekl Alastor a šel tiše za Billem do jeho kanceláře.

O několik kanceláří dál v kanceláři Ministra kouzel Dirka Cressewella seděl u jeho stolu Sirius a Regulus Black, hezky pospolu. Sirius tu byl v letním, jenom v košili a bermudách na nohou žabky, které byly kdysi zakoupeny v Peru. Regulus sem raději napochodoval v letním hábitu jako kouzelník. Krom toho zíval, protože jeho syn minulou noc nechal své rodiče ponocovat, jelikož jemu se nechtělo vůbec spát a ani nahrávky mládí Severuse a hlasu jisté Evansové nepomohli.

,,Takže Siriusi a Regulusi, co je účelem vaší osobní návštěvy tady u mě. Já bych vás tu nečekal tak brzce po ránu." Řekl Dirk.

Sirius položil na jeho stůl výtisk Denního věštce.

,,Taková formalita Dirku. Rudolphus Lestrengre přes soudní proces anuloval to jeho nelegální manželství s Bellatrix a ta má buď nosit jméno Black nebo žádné. A já a Regulus jako synové rodu a já jako patriarcha rodu Blacku v rodové linii jsme se rozhodli, že Bellatrix ačkoliv se do naší rodiny narodila a byla dcera Cygnuse Blacka, našeho strýce, si nezaslouží toto jméno nosit! Za to co spáchala rozhodně ne. Úředně potřebujeme potvrdit o tebe jako Ministra kouzel tuto skutečnost a vydat to veřejnosti jako prohlášení. Mi to pak předáme Dennímu věštci. Bude jenom Bellatrix Irma beze rodového jména. Basta." Sirius řekl řeč, kterou si připravil.

,,Chápu tvé rozhodnutí Siriusi, však má to jeden háček." Řekl Dirk.

,,Jaký?" Ptal se Regulus pro změnu.

,,Vy dva tím jak jste povstali a doufám, že jste si ty papíry přečetli, už nejste starobylým rodem Blacků. Nešlo to úředně uskutečnit, protože jste byli prohlášeni za mrtvé. Domnělou smrti tady Siriuse v roce 1996 došlo vymření rodu po hůlce jak se říká a zůstala jenom ta po koštěti tedy Narcissa, Bellatrix a Androméda. Tudíž starobylý rod Blacků nevedete vy, ale madam Tonsk a Malfoy. Jenom s jejich souhlasem můžete vydědit Bellatrix z rodinné kroniky na vždy. Vy dva jste ve smyslu kouzelnického práva rodových linií zakladatelé Nového kouzelnického rodu Blacků, jenž nemá žádnou spojitost co se týče práva se Starobylým rodem Blacků. Je mi líto, ale vaší žádosti nevyhovím Siriusi a Regulusi, to bych se dostal do maléru s Haroldem Dikorbym." Řekl Dirk.

Sirius se zamračil a Regulus nasadil kyselý octový pohled. Chybička se vloudila a oni budou muset kvůli tomu promluvit jak s Narcisou tak Andromédou.

,,Ehm tak to jsme šli sem zbytečně, pojď Sirie. Tady marníme čas ministra kouzel." Řekl Regulus a zvedl se křesla.

Sirius mírně podmračeně, že mu plán nevyšel tak jak chtěl, odešel hned z kanceláře Dirka.

,,Naschle někdy příště." Mínil ten.

Ti dva se minuli ve dveřích s Arthurem Weasley ve společnosti vedoucím odboru Kouzelnických nehod a katastrof Herculem Courtem. Arthur proti svému nadřízenému byl poloviční postavy. Hercul dělal svou postavou čest křestnímu jménu. Málo který kouzelník z chlapů ministerstva by si s ním fyzickém souboji něco začal. Ten chlap měl dva metry a postavu boxera. Habit měl vždy rozepnutý, aby se do něj vůbec vešel a bylo o něm známo, že se věnoval horské turistice a jistě i jinému sportu. Byl majitel pevné smrkové kouzelnické hůlky a jak měl pevnou ruku nad ní, tak měl pevné vedení svého oboru posledních 14 let, kdy tento odbor vedl. Na jeho názor nepípl ani Popletal nebo Břicháč a většina Smrtijedů zde činných se mu klidila z cesty. Říkalo se mu na Ministerstvu jenom Hercul, nikdo nikdy nepoužíval jeho přímení.

,,Zdravím Hercule a Arthure, jak jste pokročili s projektem ,,Dětská chůvička"?" Ptal se Dirk a pokynul, aby si oba sedli.

,,První fáze je hotová Dirku. Já si na tebe jako na ministra snad nezvyknu. Byl jsi taková myška na odboru spolupráce s magickými rasami." Řekl Hercul.

,,Jo tady to křeslo je jiná třída, ale chci vidět výsledky a ne tlachat o historii." Mínil Dirk.

,,No ,,Dětská chůvička" se má k světu Dirku." Mínil Arthur.

,,Ano, mohu použít tvůj stůl Dirku?" Ptal se Hercul.

,,Jistě." Řekl Dirk a hůlkou nechal přemístit svoje věci jenž měl na stole na komodu. Hercul Curt tam rozložil mapu Anglie rozdělenou na jednotlivá hrabství.

,,Bylo na čase tuhle věc udělat. Jak Arthur zjistil, tak ty čidla jsou skoro stoletá. Doopravdy hrozná doba utekla, co se to naposled dělalo. Nikdy a doopravdy nikdy neměl zájem do toho hrábnout." Řekl Hercul.

,,Čidla v Londýně například Dirku mají 108 let. Některá ani nefungují. Klidně by nějaké dítě mohlo ve Wimbledonu kouzlit a mi bychom o tom neměli ani páru. Je to velmi závažný problém v utajení magického světa." Řekl Arthur.

Hercul poklepal na mapu a ta se proměnila v podrobnou mapu Velkého Londýna.

,,Zde, zde a zde v minulém století proběhla nová výstavba a čidla tam ani nejsou. Musíme tuto síť modernizovat a ucelit, jinak budeme mít obří problém." Ukazoval prstem do mapy.

,,A právě Londýnem musíme začít, je tu největší pohyb lidstva v celé Anglii." Mínil Arthur a posunul jsi brýle více nahoru.

,,Díky spolupráci z britskou vládou bude mít akce ,,Dětská chůvička" krytí s místní údržbou elektrických rozvoru veřejného osvětlení. Arthur s tím měl výborný nápad. Díky kulturnímu klišé mít všechny lampy v Londýně skoro stejné můžeme tyto použít na umístění těchto magických čidel." Mínil Hercul.

,,Lampy veřejného osvětlení jsou všude od vsí po velkoměsta a nenápadné. Nikdo to nepozná z ne kouzelnického obyvatelstva natož kouzelník, že mají něco na víc. Nemusíme nic kopat nebo umisťovat a maskovat na víc. Bude to o to levnější pro Magický svět. Vlastně to bude jenom o lidské tedy kouzelnické síle a jejím zaplacení." Řekl Arthur Weasley.

,,Vytvořil jsme plán celé modernizace této sítě čidel. Když budeme se držet plánu tak by měla naše snaha měla být dokončena za 4 roky usilovné práce Dirku." Řekl Hercul a podíval se na Arthura.

,,Pověřil jsem tím úkolem Arthura Weasleyho, jakožto toho, který nevrhl to řešení s lampami. On a jeho tým budou mít na starosti celou akci. Vybral jsem dalších 17 pracovníků se zkušeností v terénu a kouzelnickými dovednostmi pro tuhle práci, aby pod vedením Arthura tento projekt dovedli do konce Dirku." Řekl Hercul.

Arthur Weasley poklepal na mapu a ta se ještě zvětšila, aby ukázala ještě menší část Londýna a to samotné centrum.

,,Začneme v City of London, tedy ústřední, úřední a obchodní bod Londýna samotného. Od desátého srpna konkrétně. Od Templu po Billingsgate, to je první mini etapa však nesmírně důležitá. Pak bude následovat Westminstr jako další. To je náš plán na srpen tohoto roku, tyto dvě části Londýna zabezpečit čidly dětské magie a proti užití kouzel a kleteb na ne kouzelnický lid." Řekl Arthur.

,,A takto budeme pokračovat od středu města po jednotlivém členění podle urbanizační správy Velkého Londýna nad Temží. Pokud v tomto mezidobí dostaneme zprávu z tohoto úřadu o nové výstavbě, která bude větší jak jedna ulice bude tam vyslán někdo z Arthurova týmu to zabezpečit také. Každá druhá lampa veřejného osvětlení bude mít magické čidlo a to v celé Velké Británii." Řekl Hercul.

,,Jakmile najdeme vhodnou rychlost a dostaneme do krve celý proces vytvoření magického čidla, tak by to mělo běžet jako motory závodního auta." Řekl Arthur.

,,Nebylo by lepší mít na to poněkud větší tým než sedmnáct lidí?" Ptal se Dirk.

,,Můžeme to zvětšit do dvaceti Dirku, však pak, kdyby na tom pracovalo více lidí, bylo by to náramně divné už mezi ne kouzelníkům. Musíme být stále nenápadný." Řekl Arthur.

,,Rozumím." Mínil Dirk.

,,Dále když jsme dělali průzkum těchto starých čidel, jsme si všimli jedné závažné věci Dirku." Řekl Hercul.

,,Jaké?" Ptal se Dirk.

,,Až se magická komunita rozroste díky novým komunitám Hůlkov a Mžourov a výstavbě v Příčné a jinde, kde kouzelníci a čarodějky žijí nastane takový zásadní problém o generaci poté." Řekl Hercul.

Doplnil ho Arthur.

,,Nebude kam pohřbívat nás staré generace. Londýnský magický hřbitov je z devadesáti procent plný a jen málo který kouzelník má kořeny a místo zakoupené jinde. Byli jsme na matričním úřadě a množí se urnové pohřby Dirku. Jako součást modernizace krom těchto čidel by se měl vytvořit i nový hřbitov pro kouzelnický lid. A v příštích letech by na to měli pomýšlet i nové magické komunity v Hůlkově a Mžourově. Neviděl jsem to v jejich plánech. Asi George ani nikdo z členů Fénixova ohně na to pořádně nepomyslel."

Dirk se zamračil a řekl.

,,Sice nerad pomýšlím na smrt, ale v důsledku nás v budoucnosti čeká všechny. Ano musíme na tento aspekt také myslet. Pošlu sovu členům Fénixova ohně, ohledně tohoto problému. Musíme získat pro to nějaké místo."

,,Více se domýšlím, že členové Fénixova ohně na to zapomněli z důvodu, že mají rodinné hrobky jinde a ví že je to rodinné místo odpočinku. Nestrachují se o to Arthure. Vaše rodina má poslední místo odpočinku nedaleko od vašeho Doupěte, jestli se nemýlím." Řekl Hercul.

,,Ano, to a máš pravdu, ale mnoho lidí toto štěstí nemá. A i když bychom stávající magický hřbitov v Londýně dali lidově řečeno do kupy, tak moc místa tam nezískáme." Řekl Arthur.

,,Fajn budu apelovat směrem vlády a britské královny na nějaký pozemek pro magickou komunitu na vytvoření nového hřbitova." Řekl Dirk a podíval se na Hercula.

,,Navyšte tým Arthura Weasleyho o tři lidi. Ať to jde svižně od hůlky." Mínil k němu.

,,Ano pane ministře." Kývl Hercul.

,,Další věc, kterou jsem s vámi chtěl projednat Hercule a Arthure krom toho projektu. Další velice důležitá věc spojená s náhlým rozkvětem kouzelnické společnosti teď po tom válečném stavu." Řekl Dirk a vylovil ze šuplete knížku v kroužkové vazbě.

,,Ty jsi tedy zaměstnavatel Dirku. Tolik práce jsem ještě neměl a ty mi cpeš pod nos další." Mínil bez okolků Hercul.

,,Jo když sis poslední léta válel šunky díky Popletovali a dalším, tak teď Hercule musíš přidat." Mínil Dirk a hodil knížku na stůl a začal v ní listovat na stranu kde byla mapa.

,,Tohle je běžně dostání v každém lepším knihkupectví. Je to mapa Velké Británie a jsou na ní zakreslené letecké koridory pro leteckou přepravu. A vzhledem k tomu, že se pomalu rozvíjí letecká přeprava magicky upravenými automobily a nedávno jsem viděl se vznášet nad Příčnou i nákladní vozidlo, může se stát do budoucna lidskou chybou i dopravní nehoda jako se to děje v ne kouzelnickém světě. Hercule tomu musíme zabránit. Ne tím, že to zakážeme, tím bychom uškodili rozvoji. Ten se nesmí zastavit, ale tím že tomu dáme systém a řád. Musíme krom přemisťovací koridorů, vytvořit i letecké koridory pro naše magická auta a košťata, kde budeme moc lítat." Mínil Dirk.

,,Hm to máš pravdu, do dneška to bylo halabala, jenom platilo heslo být nevidět a nesrazit se. Ne, máš naprostou pravdu, musíme tomu dát systém, nebo se ve vzduchu nakonec srazíme. Leteckou síť jako mají ne kouzelníci. Jsou sice mezistátní koridory, ale musíme udělat i síť pro potřeby Britských kouzelníků na území našeho státu." Vzal si mapu do rukou Hercul a podíval se na Dirka.

,,Musíme se spojit s leteckým provozem mudlů. Oni na letištích mají ty radary, kterými hlídají svá letadla a tam znají ty trasy po kterých oni lítají. Když budeme vědět, kterým místům se vyhnout můžeme udělat mapu a tu dát veřejnosti. I s nově vytvořenými koridory." Mínil Arthur Weasley. Čerpal s knížek co dostal k narozeninám od známých a vlastních dětí.

,,A mohli bychom to zakomponovat do stávajícího navigačního sytému šíp, který používá George ve svém autě a dát to do zbytku aut. Tím znalost těchto tras nebudou ostatní řešit. Bude to pohodlnější." Dodal Arthur.

,,Kéž bychom měli několik Arthurů Weasleyových na ministerstvu. Náramně by se nám hodili." Řekl Hercul a protočil obě oči.

,,Já jsem možná jenom jeden Hercule Courte, ale když ministr vydá veřejné prohlášení přes tisk jako výzvu na podílení se na tomto projektu, říkejme tomu ,,Bezpečné nebe" tak se jistě ozve mnoho mudlorozených nebo ze smíšených rodin mladých kouzelníků, kteří budou chtít pomoci. Nevařme to jenom mi z ministerstva pod jednou pokličkou několika lidí. Ne udělejme z toho projekt magické komunity Velké Británie. Nás všech. Čím více hůlek a hlav, tím větší síla." Řekl napřímený jako tyčka Arthur Weasley.

Hercul podotkl.

,,Arthure to je naprosto geniální. Do tebe po té dovolené snad vlili nějaký elixír."

,,Ne jenom si odpočinul v horké lázni v Báthu s Molly. Bez ministerstva, bez vnoučka, bez rodinných starostí, bez magie a na celý týden. To zdraví také prospěje." Mínil Arthur.

,,No bylo to vidět na tvém nejstarším, že měl mimo své malé květinky na starosti i svého synovce. Byl trochu po ránu vždy jako rozčepýřený čamrák Williem." Řekl Hercul.

,,Sám se přihlásil, tak jsem mu tu volbu s Molly nechali. Však to byl jenom týden." Řekl Arthur a máchl rukou nad tím.

,,Ten atlas si beru nevadí pane ministře a do konce příštího týdne ti přinesu návrh celé komunitní výzvy pro tento projekt. Ten název Arthura se mi moc líbí. ,,Bezpečné nebe" zní dobře." Řekl Hercul.

Následně se oba rozloučili a Hercul pobral i mapu co přinesl a oba od plachtili rázným krokem z kanceláře. Dirk si promnul ruce. Spojit Hercula Courta a Arthura Weasleyho se proměnilo v geniální záměr. Ačkoliv každý jiné postavy skvěle se doplňovali. Arthur by jedině ve společnosti Bobbyho Higginse na mysl chřadl. Bobby byl tak trochu venkovská naivka a Arthur měl stále skrytý potenciál to dotáhnout někam dál, když mu bude někdo naslouchat. Byl nevyužitý po dlouhá léta naplno, přitom byl stejně inteligentní jako jeho děti, které svým jménem svého otce dneska převyšovali. Dirk si stačil tak jedině uklidit na stole, dojít na pány a měl další návštěvu za dveřmi.

,,Dále." Řekl znovu.

Do místnosti vstoupila drobná žena, kterou však Dirk dobře znal.

,,Vítám tě v mé kanceláři slečno Olivie, co tě sem přináší? Tvůj otec hádám?" Ptal se Dirk. Olivie Dikorbyová byla nejmladší z dětí soudce Dikorbyho. Mladá čarodějka, jenž začínala svou magickou pouť, když on končil Bradavice a kterou poznal v Příčné, když se na ní vysypaly knihy v Krucánkách a Kaňnourech.

,,Ne úředně Dirku a můj tatík s tím má prdlačku co společného." Mínila lehce otráveně, když bylo zmíněno otcovo jméno.

,,Co tedy konkrétně Olivie?" Ptal se Dirk.

,,Toto." Řekla a podala mu list pergamenu.

Dirk se zahleděl do něho.

,,A to ti jako poslaly Ruského ministerstva kouzel Olivie?" Ptal se.

,,Nepochybně, Merline pracuji na odboru Mezinárodních vztahů Dirku. Nevím jak na to tam přišli, však slavné to pro nás nebudeme." Řekla Olivie.

,,To doopravdy ne." Zachmuřil se Dirk. On věděl, že se něco pokazí když bude v Rusku Dennis Crevrey.

A zrovna to nastalo. Denis možná dostal sice vílu, ale skrz ten svůj atentát na Gringottovu banku v Petrohradu, značně pobořil jistou ne kouzelnickou část Petrohradu a porušil značně utajení magické části. A nějaký ruský kouzelník ho udal jako toho, jenž to udělal. To si pustil Dennis hubu na špacír nebo se mladíček napil ruského denaturáku, že nějaký místní našinec zjistil co má za lubem. Dirk nevěděl.

Jisté bylo to, že se to dostalo na Ministerstvo kouzel v Moskvě jako Bradavickým expresem a Ministr Volkov chtěl pravdu a jeho na koberečku v Moskvě, nejlépe s Denisovou hlavou na stříbrném talíři.

Tolik k tomu tažení Denise.

,,Pošlu mu sovu o osobní setkání mimo naše země. A musíme našeho pidížvíka strčit na chvilku na pod pokličku." Řekl Dirk.

,,Hm co třeba setkání v Praze. Je mi známo, že Volkov nemůže odolat místní kuchyni. Nebo do Varšavy, tam by přijal pozvání také. Mohu zamluvit nějaké inkognito hotel a ochranku." Mínila Olivie.

,,Hm Prahu, při té příležitosti navštívím Ministra kouzel České republiky, krom toho nehezkého setkání s ruským." Mínil Dirk a otázal se.

,,Volkov doufám umí slušně anglicky, já totiž rusky vůbec."

,,Anglicky a ještě lépe by se s ním domluvil francouzsky. On ovládá tři cizí jazyky je veřejně známo v Magickém Rusku. Angličtinu, Francouzštinu a Čínštinu. Je dobrý přítel Ministryně kouzel Čínské lidové republiky madam Zhengová. První žena jenž tento post kdy získala. Volkov si jí velmi cenní, takže pozor na řeč ohledně Číny. Raději se vyhněte tomuto tématu Dirku. Zůstaňte u daného tématu a buďte velmi konkrétní a stručný. Volkov je bývalý bystrozor." Mínila Olivia.

,,Ještě, že tě mám Olivie. Ty máš všechny ministry kouzel v malíku." Řekl Dirk.

,,Jsem diplomatka Dirku, má to vystudováno a tudíž hodlám tebe udržet ve funkci v zahraniční politice, tak, aby sis neudělal ostudu. Je to má práce a já nehodlám v ní lelkovat. To bych se řečí o lenosti z úst tatíka nikdy nezbavila. Zatím a nedávej si pořád nohu přes nohu, připálíš si koule." Řekla Olivie při odchodu z jeho kanceláře.

Dirk jenom zamumlal něco pod vousy o drzé ženské a začal pást psaní Dennisi, aby se urychleně dostal do rodné země a do jeho kanceláře. Ten mladík mu měl, co vysvětlovat.

Arthur po poradě na ústředním sálu odboru Katastrof odešel do své kanceláře. Tam na něho k překvapení jeho čekala nebo spíše postávala jeho žena Molly s vnoučkem Leonem v náručí.

,,Co tu Molly děláš?" Ptal se Arthur překvapeně.

,,Cožpak tě drahý nemohu navštívit u tebe v práci?" Řekla Molly a dala mu pusu na tvář.

,,To jo, ale nečekal jsem tě tu. Děje se něco?" Ptal se Arthur.

,,Nic závažného, jenom chci s tebou promluvit ohledně toho projektu co jsem započala s mou snachou Fleur." Řekla Molly.

,,Ty myslíš tu to hlídání dětí?" Ptal se Arthur.

,,Kdepak Arthure, jenom hlídání. Měly jsme schůzku s madam Honorii Olivanderovou a Narcisou." Řekla Molly.

,,A? Promiň Molly, ale dneska jsem měl hodně práce a vyřizování, takže teď přepnout na téma, které jsi mi říkala je těžké." Řekl Arthur.

,,To je tak. Leone ty chceš jistě dolů." Řekla Molly a Leona opatrně postavila na nožky. Ten chvilku jen tak stál a podíval se na nahoru na svou babičku a dědu a pak se rozhodl prozkoumat dědovu kancelář a první štace byla jeho stůl. Arthur se usmál a když viděl, jak už hezky Leon chodí na tak malého škvora. No první krůčky udělal před necelým měsícem na rodinné oslavě Ginny narozenin a za pár dní bude mít jeho vnouček číslo jedna první narozeniny. V bývalém pokoji dvojčat proto s Molly ukryli dárky vysoko na šatní skříň. Sice jak vidno z dopisu Charles má nějaké povinnosti v klášteře a na synovi narozeniny nepřijede však co na tom. Leon si zaslouží oslavu i tak.

,,Je tak šikovný Leonek. Umí i sám vylézt na židli vidíš Arthure." Řekla Molly, když viděla, že Leon vylezl sám od sebe do kancelářské židle Arthura a usadil se tam.

,,Ten my chce zabrat snad místo. Jenom mi vadí Molly, že Leon moc nemluví na svůj věk." Řekl Arthur.

,,No to máš pravdu, pohybově je hodně dopředu, ale když jde o mluvení je dost tichý. Ano umí babi a dědo a Georgi říká Gege, ale jinak moc nemluví. Však jistě on se rozmluví až bude mít k tomu chuť. Zatím to nebudu řešit." Řekla Molly a vytáhla z své kabelky co měla u sebe obrázkovou knížku a dala jí do ruček Leonovi.

,,Je to velký čtenář asi po mamince. Jak hezky udrží pozornost." Řekla Molly.

,,Takže ten projekt bude mít něco společného s paní Olivanderovou a Narissou?" Ptal se Arthur a očkem pozoroval Leona.

,,Přesně tak. Bude to využití baráku po tetě Muriel. Bude to něco jako kompromisní péče o děti rodičů samoživitelů tedy z neúplných rodin. A jedno z jakých důvodu, Arthure." Řekla Molly a pokračovala.

,,Rozvedení, vdovci, nebo maminky které před narozením dítka opustil partner nebo pak. Byla jsem ohledně toho za Percym. Souhlasil, že v rámci jeho odboru projedná s vedením aby uvolnili naší skupině informace o takových to rodinách a mi je pak budeme moci kontaktovat." Řekla Molly.

,,A dál?" Ptal se Arthur.

,,Bude to hlídání pro kojence a batolata a školka pro starší, tak aby mohli rodiče nebo lidé co ty děti vychovávají jako jsou strýčkové, tětičky a prarodiče mít volnější ruce, pracovat a zabezpečit dítko. Krom toho, bude součástí projekt s dětským domovem pro děti z kouzelnických rodin rodiny Olivanderových. No kde byl nalezen ten malý Jasper Greengrás a kde nějakou dobu pobývala malá Christi Brownová Arthure." Řekla Molly.

,,Jaké projekt?" Ptal se Arthur.

,,To je tak Arthure, v rámci toho našeho projektu navrhla madam Olivanderová nám pomoc se silami které pracují u ní v domově. Jinak bychom byli na to jenom já, Fleur a Narcissa a to je žalostně málo. Však na oplátku chtěla pomoci s něčím hodně potřebným. Něco jako první krůčky do dospělého života pro děti, nebo lépe řečeno mladé dospělé, kteří mají odcházet z dětského domova. Aby uměli žít na vlastní pěst. Naučit vyřizovat si záležitosti na úřadech a jak si nakoupit, uvařit, vyprat a tak dál. To co jim už dětský domov nemůže nabídnout. A tomu také bude sloužit dům po tetě Muriel." Řekla Molly.

,,Přízemí a první patro bude naše hlídací služba, ale druhé a třetí se přestaví na malé byty do začátku pro tyhle mladé dospělé než si vydělají na vlastní. No pokud nemají finance po rodičích či jiných příbuzných Arthure. I tito mladí lidé si zaslouží podporu naší společnosti. Že i po dětském domově se ně magický svět z vysoka ne vykašle." Řekla Molly.

,,Výborný nápad Molly. A řekla madam Olivanderová jestli by se do toho zapojily i ostatní magické dětské domovy?" Ptal se Arthur.

,,Ne, to jsem se ani neptala, ale pošlu jí sovu." Řekla Molly a dodala.

,,Tento rok tam nemají žádné mladé kouzelníky, ale příští rok by měly tři mladé ženy opustit bezpečí dětského domova Olivanderových a vydat se do dospělého života. Chci těm mladým dámám pomoci, aby neskončili v loji nebo hůře jako prodejné ženy." Řekla Molly a zakroutila hlavou.

,,Chápu Molly, po válce přibylo povážlivě mnoho sirotků a musíme těm sirotkům pomoci, jako jsme se jako rodina, rodina Weasley, zapojila do války." Řekl Arthur a pohlédl na Leona.

,,Však i Leon přišel o svou maminku v důsledku války, jeden z mnoha." Řekl Arthur.

Přidáno 16.3.2021

Na další kapitolu se můžete těšit 1.4.2021

Vaše elenor