Kapitola 12 – Dozvuky ran

Alastor Moody seděl ve svém ušáku. Protetickou nohu opřenou o konferenční stůl a zrovna si četl odpověď, kterou ani nečekal, tudíž si na přečtení raději sedl do křesla. Odpověď na dopis od Rudolphuse Lestrengre.

,,Pane Moody,

Jsem vůbec překvapen nějakým osobním psaním z vaší ruky na mou adresu. Nepřepokládal jsem, budete psát nebo se po celé záležitosti kdy ještě ozývat. Můj předpoklad byl takový, že to budete brát jako svou prohru a mne i nadále brát jako ničemu a Smrtijeda (no tím jsem byl). Jelikož jsem se mýlil v tomto ohledu a vy dokážete uznat své pochybení, tak jsem se rozhodl napsat zpět. Už z toho důvodu, že jsem nabyl zpět vzpomínek, o které jsem se sám okradl a v nedávné době získal zpět, tak mám vzpomínky na mé rozhovory s Frankem Longbottomem a ten nikdy o vás nemluvil jako o kouzelníku špatných kvalit. A potažmo jsem omylem dopis přečetl si nahlas v překvapení z vás před mým bratrem Richardem a jeho kmotřencem Justinem. Ti mi doporučili i mírnější tón dopisu, který teď dostáváte, když vy jste též napsal svojí omluvu jako takovou v témže stylu. Je mi známo, že jste vzdělaný muž a dokážete i vyprodukovat znatelně vypracovanou dospělého inteligentní omluvu nikoliv slova prosťáčka, takže i v tomto stylu odpovídám na vás dopis. Však k věci.

Millicent Bangolodová, někdejší ministryně, které jsem přísahal být bystrozorem, byla třetí strana války. Války dvou mocných mužů, které chtěli sami sebe navzájem odstranit a změnit magickou společnost Velké Británie. A vy jste byl oddaný pěšák jednoho a druhého na oko. Jako dobrý pěšák a voják jste poslouchal příkazy a také je plnil, protože povaha každého bystrozora jako taková, je to vlastně povaha vojáka nebo žoldáka. Tu samou úlohu jsem plnil i já, Rudolphus Lestrengre. Drobný rozdíl však tu byl po celou dobu konfliktu. Vy jste tuto cestu si vybral sám, jelikož jste chtěl jím být. Bystrozorem. Frank a ani Millicent Bangoldová nikdy mi nezmínili důvod, proč vy jste se přidal k bystrozorům a tudíž se domnívám, že to byl váš cíl a vaše osobní volba. Akorát u mne to bylo jiné. Já jsem chtěl chránit jednu stranu rodiny, mého otce a nejmladšího bráchu Richrada před zlem, ze strany druhé části mé rodiny, které řeknu upřímně nebyla nikdy psychicky normální a její činnost škodila okolí. A jako bystrozor jsem chtěl minimalizovat škody jak Bellatrix tak Rastabána v rámci organizace Smrtijedů. Když jsem viděl čeho jsou schopní i ostatní členové například Antonin Dohlov, Nathan Traves nebo další, jsem můj záměr proměnil ve vyšší cíl, minimalizovat škody konané všemi Smrtijedy, které jsem poznal a znal je jménem. Však například o kryse jménem Pettigrew jsem až do roku 1996 jako smrtijedovi neměl ani tušení, přísahám na svou magii. Věděl jsem, že mou činnosti se dostávám mezi mlýnské kameny a ty mne dříve nebo později rozemelou v mouku. Což se také stalo. Od roku 1981 jsem nosil u sebe tudíž truhlu kam jsem ukládal kopie důležitých vzpomínek a v ten osudný den roku 81, tady Hallowen jsem poslal pryč. Jestli se ptáte jak jsem to udělal, jak jsem poslal vzpomínky směrem Bradavický hrad rovnou do rukou Sybilly. Je to vlastně šeredně jednoduché a byl by toho schopen i páťák Bradavické školy čar a kouzel (Vzhledem k té Potterovic sebrance jménem Bradavická armáda). Poslal jsem Sybilla moje patronovo zaklínadlo s tím, aby si vzpomínky vzala a tím to pro mne haslo. Sybila jakožto obyvatelka Věštecké věže vlastní ve svých komnatách balkon. Pak už stačilo obyčejné Aciio magická truhla Rudolphuse Lestrengra a do pár minut jí měla v rukou ona. A moje magická truhla byla vyrobená za nehoráznou cenu skřety a takový ošemetný let jí a jejímu obsahu nemohl uškodit. Někdy ty jednoduchá řešení jsou ty nejkrásnější a nejlepší pane Moody. Tudíž vy jste dostal do rukou skutečně jenom schránku nikoliv pravého Rudolphuse Lestrengre. Schránku ve které jste viděl a viděl jí i magický svět hrozného krvelačného Smrtijeda. Po každé válce se obětuje obětní beránek a hledají se viníci. To je prostý historický fakt, který by řekl i duch Binnse. To jsem věděl a také to, že tohle nebylo vítězství ani Voldemorta nebo Millicent Bangoldové, ale Albuse Brumbála a že bude každý jeho žoldák a pěšák podle jeho noty. Vy a extrémně pak Elfias Dože. Nehodlal jsem nechat zničit moje cenná tajemství v rukou člověka jenž neznal skrupulí a jeho politické machinace, které vyšly nedávno na světlo světa, by někteří označili za hyenismus. Moje schránka šla do Azkabánu a dlouhá dobu si tam pobyla. Vy jako jeden z mnoha, jenž mne tento pobyt zajistil, jste jenom malá část. Tudíž vaší omluvu přijímám, však říkám, že jste byl jeden z mnoha a malý pán a v rámci po válečného chaosu roku 81 jste byl jenom ovlivněn hlasy, atmosférou, která celé magické společnosti zamlžila vidění pravých věcí. Prostě jste byl jeden z davu. Jinak ani Sirius Black by nebyl v cele a byl po celou dobu na svobodě. Však výše postavení a vítězní kouzelnici tomu zabránili tím faktem, že nenechali mluvit zdravý rozum mezi kouzelníky a čarodějkami. A Merline žel toto období trvalo mnohem déle než kdo přepokládal. Až teď na prahu nového tisíciletí jsem nabyl svobodu díky mladým lidem, kteří ty oči otevřely a zdravý rozum jim říkal, že tu něco smrdí. Nehodlám je vychvalovat, ale míním, že vy pane Moody, by jste měl těmto lidem více naslouchat. Ne být papouškem jejich názoru, ale navázat s nimi debatu. Já už to učinil a dostalo se mi hodně zajímavých informací. A hodlám z těchto informací si postavit nový život v rámci možností mé osoby a jejího postavení v tomto novém uspořádání. A vám přeji, aby jste i vy na nová kolena dokázal stále se zajímat a držet krok se světem tam venku.

S přáním pochopení mých slov

Rudolphus Roderick Lestrengre"

Alastor se zachmuřil a povzdechl si. Začal nebožtíka Elfiase a Albuse až za hrob nenávidět. Udělali z něho idiota, totální ovci a tak jak ho nazval Rudolphus Lestrengre pitomého pěšáka nebo žoldáka.

Celá jeho kariéra v jeho očích byla v troskách a připadal si neschopně. Měl dokonce myšlenky tak černé, že zabalil jako balíček svoje dvoje Merlinovy řády první třídy a měl je v plánu odeslat zpět na Ministerstvo. On si ty plakety tak zasloužil. Pomyslel si ironicky, Alastor. On, který byl skutečně jenom ten, co poslouchal příkazy jako pes. Merline skoro jako by byl hloupý smrtijed, který tomu hadímu svinstvu líže boty. Připadal si nechutně. Na základě celého toho průšvihu kolem Rudolphuse Lestrengra ukončil spolupráci s na tom případu té skřetí rádoby války s Grangerovou a Polkinsem. Tam ho nebylo potřeba a ti dva by jistě při první příležitosti si rýpli do jeho metod z minula a připomenout mu jeho chyby. O to Alastor nestál. Ne došla doba se stáhnout do ústraní a skutečně být v rentě. Podělal a udělal už jsi dost Alastore. Čas přišel pro mladší. Nasadil si protetickou nohu a šel do své zahrádky za domem vyplít ten plevel ze záhonu.

Hestie Jonesová měla chmurnou náladu. Zaprvé konečně se jí podařilo se vypořádat s čištěním bystrozorského oddělení od svinstva, které se jí tam vkradlo. Celkem 11 bývalých bystrozorů bylo posláno do Azkabánského vězení. To jistě vyvolá pozdvižení u starších vězňů. Dalších 10 byli propuštění za hrubé porušení etického kodexu bystrozoru a pracovní morálky. Tudíž díky Umbrigrovi, těm Potterrovic starým čarodějnicím a skřetům přišli o 21 bystrozorů. Dost velký úbytek už v tak zmrzačeném válkou bystrozorském oddělení. A teď to zkrouhlo bystrozorské jednotky na 78 bystrozorů a 21 bystrozorek včetně jí. Hrozný!

A to Hestie ještě nevěděla o další ráně, které měla co nevidět přijít dveřmi. Další rána.

Hestie si zrovna zalévala svojí odpolední kávu. Jízlivé starší čarodějky z Ministerstva kouzel jí odsuzovaly, že ona nedrží čaj o páté, ale Hestie si dávala kávu o páté namísto toho.

Zrovna položila zpět svojí magickou konvici na místo, když s buch otevřely dveře její kanceláře.

Hestie se ohlédla a viděla bledou jako kostelní svíčku ve dveřích stát Tasmin Applebeeovou.

,,Vedoucí …" Tasmin se zastavila a padla na kolena.

,,Tasmin, co se děje?" Ptala se Hestie a přešla k ní a klekla s k ní.

Tasmin k ní zvedla hlavu. Hestie uviděla v očích mladé bystrozorky rodící se slzy. Co se stalo, že ta mladá žena má k pláči.

,,Promiňte, vážně promiňte, já se snažila…" Řekla Tasmin a bouchla svojí pěstí do podlahy.

,,Co se stalo Tasmin?" Ptala se Hestie.

,,On už tam tak byl. Snažila jsem mu pomoci. Znovu ho přivést životu, ale … nepovedlo se… vážně jsem se snažila." Řekla Tasmin a rozplakala se.

Hestie jenom pochopila, že někdo umřel a nevěděla kdo nebo jak.

,,Tasmin o kom mluvíš?" Ptala se Hestie.

Tasmin skoro zašeptala ,,Pastorek".

Hestie bylo jako by někdo praštil do zad odrážeskou pálkou. Nechala Tasmin Tasmin a běžela k krbu a řekla Azkabán hlavní krb a v tu chvíli byla pryč zelenými plameny. Ocitla se v prázdné hale, kde k jejímu překvapení nikdo nebyl. Přitom zde měli stát dva bystrozoři. Hnala se dál směrem kanceláře ředitele Azkabánského vězení a brala schody do patra, kde ta kancelář byla po dvou jak byla opařená tou zprávou, že by její bývalý kolega a spolubojovník je mrtvý. To nemohlo být u Morgany pravda.

Když se ocitla na té chodbě tak se ocitla v hloučku bystrozrů, které znala a kterým dělala vedoucí. Někteří měli na obličeji zvídavost, další překvapení, další šok a někteří dokonce i strach. Prodrala se skrz ten hlouček a vešla do kanceláře. Tam na provizorně vytvořeném lůžku ležel Kinsley Pastorek. Skoro by ho nepoznala. K čertu naposled ho viděla před dvěma měsíci. Však dva měsíce na zpět vypadal o dost líp. Ne tenhle muž byl výrazně pohublý a ve tváří dost sešel. Oči mu někdo zavřel, ale Hestie znatelně poznala příčinu jak Kinsley odešel ze světa. Jeho krk výrazně hyzdila skoro krvavá rýha od lana a opodál ležel provaz ze smyčku a také obyčejná židle. Hestie se podívala nahoru, kde stále na stropě byl rozbitý lustr a hák. Merline, Morgano co jsi to Kinsley ty ňoumo udělal. Pomyslela Hestie klekla si vedle těla Kinsleyho Pastorka.

,,Co jsi to ty troubo udělal?" Řekla tiše a po tváři jí sjelo pár slz.

,,Madam Jonesová, Tasmin a já jsme se snažili mu dát první pomoc, ale nic jsme nezmohli." Řekl za jejími zády hlas ve kterém poznala Julla.

,,Visel tu, když jsme přišli. Kdybychom tak tušili, že je tak na tom bledě, tak …" Dál se další bystrozor ani nedostal.

,,Už je to jedno, odešel." Řekl tiše další bystrozor.

,,Jak se zdá sám od sebe. Však být ředitel Azkabánu každého semele. Azkabán každého semele. Proto tu nikdy nikdo předtím neřediteloval. Tohle místo je proklaté." Řekl další starší bystrozor.

,,Mlčte." Rozkázala Hestie.

Bystrozoři ztichli.

Hestie se zvedla a přešla k Kinsleyho pracovnímu stolu. Tam pod těžítkem v podobě broznové sošky jedna z mnoha provedení domnělé podoby Merlina ležel dopis. Hestie si pomyslela, že Kinsley neodešel bez toho, že by se nerozloučil. Musí to být jeho poslední slova.

Hestie otevřela obálku a vyndala s list popsaný jednoznačně Kinsleyho Pastorka písmem, nebo lépe řečeno škrabopisem.

,,Pro všechny bystrozory,"

Přečetla si pro sebe Hestie a jelikož to bylo adresováno všem bystrozorům tak se rozhodla to všem zde přečíst.

Takže začala číst ty poslední slova Kinsleyho nahlas.

,,Pro všechny bystrozory,

tímto píši svá poslední slova. Možná jste v šoku, že najednou z čista jasna odcházím a volím cestu svou vlastní silou odejít ze světa a zanechat za sebou vás a mé tělo v Azkabánských zdech. Já sám doufám, že tento šok ve vás zakoření jako pořádná vzpomínka a budete si jí pořádně dlouho pamatovat jako lekci, jenž jste se učili stejně jako já v Byztrozorské akademii. Nechci, aby můj svobodný odchod upadl v zapomnění, ale aby toho vzal ponaučení každý bystrozor Velké Británie co slouží a sloužit bude. Já Kinsley Thadeus Pastorek jako bystrozor zklamal, jako bývalý ministr kouzel Velké Británie a Comntwelthu zradil magické právo a jako ředitel Kouzelnického vězení v Azkabánu byl neskutečně neschopný. Jako bystrozor jsem pošpinil čistotu kouzelnického práva, jednal mimo něj, nevěřil nevině a věřil vinným. Tímto se přiznávám k porušení několika zákonů, použití kleteb po zatčení osob které byli podezřelé z kriminální činnosti. Dále se přiznávám k posmrtnému zohavení tělesných pozůstatků několika smrtijedů, předávaní tajných a neveřejných informací Albusi Brumbálovi za účelem ochromění členů Smrtijedů a Toma Radlla alias Voldemorta. Ignorování a pálení zpráv předávaných ministry kouzel Millicent Bangoldovou, Korneliusem Popletalem, Rufusem Brouskem a Piusem Břichačem jejímu veličenstvu Britské královně. Jako bývalý ministr se přiznávám vetování a odsouzení přeživších smrtijedů jménem Rudolphuse Lestrengra a Gregoryho Goyla. Dále se přiznávám jako bývalý ministr k navedení k nezákonné činnosti Percyvala Weasleyho a Nevilla Longbottoma a vyhnání do exilu v Peru Siriuse Blacka. Jako ředitel Azkabánského vězení jsem bohužel byl pod dohledem tudíž si jsem si žádný notně ohavný čin nemohl připsat. Však svým laxním přístupem jsem i zde vydobyl jméno. Žádný z těchto činů by neměl hyzdit jméno bystrozora. Nikdy. Bystrozor je od toho hájit zákon, mít ho jako kabát a tlukot srdce uvnitř sebe. Když není jist, že koná správně tak se zeptat soudce či dopisem britské královny nebo budoucího panovníka či prvního představitele rodné země, toť jedno. Nemá se nechat vydírat, nechat podplácet sumami, dary nebo dobrým jménem, nikým výše postaveným za jakýchkoliv okolností. Má stát rovnými zády a dívat se právu do očí, i když ho to bude stát život a nebo zatkne milovnou osobu či člověka kterému věřil. To vše se mu může stát, také se to často stane. Je to uděl bystrozora vidět ošklivost a kriminální činy ve všech svých podobách. Vražda je jenom špička ledovce, kterou může bystrozor zažít. Stále připraven s očima na štipkách, jak říkal můj mentor Alastor Moody, však věřit, že každý koho zatkne dokud se neprokáže jeho vinna u soudu, který proběhne podle práva a nebude komedii a fraškou, je dotyčný nebo dotyčná stále nevinná a podle toho s tímto člověkem jednat. V minulých dekádách jsem byl svědkem a přímý účastník a také ten kdo toho zpochybnil a právo špinil tím pádem. V posledních měsících zde na mne padla vinna, z jednání, kterého jsem se dopustil a které jsem učinil, jak tvrdé kladivo. Azkabán takový účinek svojí temnotou má i letních měsících.

Tudíž jsem rozhodl být sám sobě soudcem a svojí vinnu přijmout s plnou odpovědnostní muže. Bylo jasné, že jiné východisko, než najít smrt pro mne není. Vznikla otázka jakým způsobem odejít? Jsem si vědom, že použíti kouzla, možná mohlo být nazíráno jako slabost a zbabělost. Krom toho jsem měl pochybnost o konečné účinnosti, však je mi znám dar, který má jistá Lady Weasley a že by mohla mne vzít zpět mezi živé. To jsem nechtěl. Sáhl jsem tudíž na život ne kouzelnickým způsobem a doufám, že můj počin byl dostatečně úspěšný. Odcházím jako vinný člověk s vírou, že tím splatím svůj dluh vůči právu mé rodné země. Jakožto poslední svého rodu, kouzelnického rodu Pastorek, předávám veškerý majetek a můj trezor se životními úspory Ministerstvu kouzel, aby pokryly alespoň částečně mnou napáchané škody. To samé je uvedeno v mých posledních slovech u mého právního zástupce a advokáta pana Roppa. Tím ukončuji svoje slova, které bych si přál byla přečtena všem bystrozorům, konající službu a jenž v letech budoucích jí budou vykonávat. Jako varování a ponaučení, že pravda občas leží pod hromadou špíny, které se musí každý dotknout a zanořit do ní až po hlavu, aby mohl vylovit diamant pravdy.

S prosbou o pochopení

Kinsley Thadeus Pastorek"

Hestie Jonesová si musela sednout. Podívala se ztraceně na kolem ní stojící bystrozory. Ti sklonily hlavy a někteří neměli daleko k slzám. Mnoho Kinsleyho znalo skutečně důkladně tudíž tohle bylo pro ně jako pro upíra kůl do srdce.

,,Pravda ho zabila nakonec." Řekl jeden ze starších bystrozorů tiše.

Hestie v tichosti místnosti potajmu souhlasila.

Sirius Black seděl v pohodlném křesle a díval se kolem sebe. Ještě na návštěvě u Narcissy a jejího budoucího nebyl a tudíž si připadal mírně omráčený. Kdepak tohle nebylo Malfoy Manor, ale venkovská usedlost. Obývací lodžie byla taková venkovská, pohodlná a nenaznačovala žádný extra velký přepych. I když nábytek byl vysoké kvality a skříně byly jistě pořádně staré a jistě vzácné. Trošku mu to připomnělo vzpomínku na návštěvu tetičky Cassiopéy když byl malý. Ta měla svůj dům podobně zařízen, což moc nenadchlo matku a už nikdy další návštěvu této rodinné příslušnice nepodnikla, jelikož si myslela, že tetička Casiopéa vede jak řekla buranský život. Walburka Blacková, měla bohužel ráda luxus na každém kroku a ten kdo ho neukazoval byl dle jejího mínění nepodstatný člen magické komunity a zvržení hodný.

Co pak si nebožka matka teď asi pomyslela o Narcisse? Asi nic dobrého. Uznal ironicky Sirius.

Opodál seděl Regulus, který vzal sebou na tuto návštěvu Narcissy dokonce i Alexe. Lillith měla nějaký jednání ohledně nějakého obchodního počinu, který chystala s kamarádkami v Londýně a tak Regulus měl na celý den na starosti Alexe sám. Zdálo se však, že mu to nevadí. Proč také, když to byl jeho syn.

A ti dva měli hodně vřelý vztah. Sirius se pousmál, že vlastně Regulusi tohle neobvyklé otcovství sluší. Nehledě na pozdní mateřství u Narcissy. Juni, tedy Juniper, dokázala jinak v chladné Narcisse probudit emoce a Juni si bude moct užívat dětství, o kterém se mohlo jemu a Regulusi jenom zdát.

A další člen, který tu seděl byla Androméda, jeho nejstarší sestřenice, která dost pookřála a jak řekla byla moderní babičkou. Babička, která chodí do práce, zajímá se o moderní svět a chodí na nějaké sportovní cvičení které jí doporučila Narcissa. Kolem a kolem, vidět je takto, měla by drahá nebožka Walburka z nich smrt. Ještě, že portrét jeho matky zatím nevytáhl z Malfoy manor paty. To jenom jeho otec Orion. Ten, jak se zdá se chtěl usídlit u Reguluse, nejlépe na trvalo.

Však dnes se stalo něco zvláštního, mimo otce Malfoy Manor opustil portrét i jeho strýček Cygnus, Narcissy a Andromédy a Belly otec. Narcissa ho našla v jednom obraze, který si vzala z Malfoy Manor sem. Byl to obraz poloprázdné francouzské kolonády poblíž nějaké pláže, zalité sluncem, které se dralo ze svítání na oblohu. A tam právě se objevil Cygnus Black.

Drahý strýček byl vyobrazen jak byl znám, tedy už značně otylý. Jeho jméno sice bylo souhvězdí labutě, ale on vypadal jako husa vhodná na pekáč. Sirius si uvědomil podobnost strýčka s jedním ne kouzelníkem, s kterým měl tu čest se setkat a to otcem Dudleyho, nebožky Petunie bývalým manželem, Vernonem Dursleym. Však díky bohu nikdy strýček Cygnus nenosil knír a vždy byl hladce oholen, snad aby podle tetičky Drusilly vypadal mladší. Jinak ta podobnost byla na místě.

A právě tento člověk hodlal jim podle Narcissy, která je svolala něco říct. Snad to nebude žádný blud pomýšlel Sirius.

Cygnus se ozval až i Naracissa usedla do křesla a jedním okem pozorovala v svojí dcerku Juniper jak pozoruje ten divný obraz s pánem, kterého neznala.

,,Děkuji, že jste se sešli, jsem za to rád." Řekl Cygnus.

Sirius se ušklíbl.

,,Před pár dny se mi dostalo hlášení od strýčka Phinise o tom soudním jednání a soudu samotném do kterého byl zapleten nejstarší syn rodu Lestrengrů zde na Britské půdě a jelikož jsem slovům strýčka Phiniase Blacka zprvu nemohl uvěřit nechal jsem si od mé dcery Narcissy to potvrdit a přečíst z Denního věštce a dále potvrdit s dalšího nezávazného zdroje přes portrét Septima Weasleyho. Tudíž to co se stalo je pravda a mou povinnosti je s k tomu vyjádřit." Započal Cygnus a napřímil se portrétu tak dobře, že představa jeho podobnosti s Vernonem Dursleym byla ještě znatelnější.

,,Díky rozhodnutí magického soudu Velké Británie bylo anulováno nelegální manželství Bellatrix s panem Rudolphusem Lestrengrem. To pokládám za správnou věc. Byl to totiž kriminální čin, kterého se dopustila má sestra Walburka a můj otec Polux." Řekl Cygnus.

Sirius pootevřel překvapením ústa.

,,A tímto říkám a popravdě, že o tomto zločinu jsem věděl a mlčel." Dodal vzápětí Cygnus.

,,Proč otče?" Ptala se Narcissa.

,,Byl my zcela lhostejný osud Bellatrix, drahá milovaná dcero Narcisso. A to do puntíku." Řekl Cygnus a odkašlal si pokračoval.

,,Bellatrix Irma, děvče narozené v roce 1955 za mrazivého prosincového rána totiž nikdy nebyla dcerou mou či Drusilly. Nevzešla s našeho lože." Řekl Cygnus.

Sirius překvapeně zamrkal.

,,Ne?" Ptal se Regulus.

,,To je nemožné otče, přeci si pamatuji z dětských vzpomínek, že maminka byla v očekávání a pořád měla těhotenské chutě po ze všech možných pochutinách, třeba na smažené žampiony s hořčicí. A pak přišla Bella." Řekla Androméda.

,,Obojí je správně Andromédo, tvá matka byla v jiném stavu a Bellatrix Irma byla v naší výchově od narození, však já musím uvést věci na pravou míru, tak jak se sešli. Věru nešťastně, podotýkám." Řekl Cygnus.

,,V roce 1955 mi oznámila má choť, že očekáváme druhé dítko. Mělo se narodit na začátku prosince téhož roku. Však v tu samou dobu mne navštívil můj otec Polux a má sestra Walburka. A dali my pomyslně hůlku na krk." Řekl Cygnus.

,,Skrz co?" Ptala se Narcissa.

,,Za to jakým podvodem, se moje drahá milovná choť stala mojí chotí. Však i to byl do jisté míry kriminální čin." Mínil Cygnus.

,,Proč kriminální čin?" Ptal se Regulus.

,,To je drahý synovče tak, že já i má choť jsme už byli v té době zasnoubeni za jiné partnery vybrané našimi rodiči. Tudíž naše podotýkám tak trochu tajná svatba za účasti vašeho otce jako svědka a jeho sestry Lucrecie jako přítelkyně a svědkyně mé drahé Drusilly byla mírným skandálem v očích magické společnosti. A otec mi to vytýkal až do své smrti v roce 1977. Velice jednoduše jazykem lidovým řečeno jsme s Drusillou proletěli komínem, i když to nebylo Grenta Green, ale na Ministerstvu kouzel v Stockholmu." Řekl Cygnus.

,,Nechápu však strejdo, proč skrz to jsi měl hůlku na krku od Poluxe Blacka?" Ptal se Sirius a začal se usmívat, že i strýček Cygnus jak si zahnul kramle před plány Poluxe.

,,To je tak, má matka Irma a vaše babička svým věnem tenkrát utopila dluh, který vznikl nedodržením smlouvy o manželství a rod Blacků tím pádem přišel o značné jmění a můj otec chtěl tyto finance zpět. Však dobře věděl, že takovými úsporami nedisponuji a tak synovče jsem měl hůlku na krku jak jeho tak Walburky, která byla otci oddána jako nikdo jiný. Až nezdravě moc." Řekl Cygnus.

Sirius pokýval hlavou. Jo ty magická zasnoubení přes smlouvy, byly pro čistokrevné kouzelníky pořádným prokletím podle něho.

,,Musel tedy přistoupit na jejich nelidské podmínky a přijmout Bellatrix Irmu do své rodiny, než abych se mohl oplývat štěstí z vlastního narozeného potomka." Řekl Cygnus.

,,Co tím myslíš otče?" Ptala se Narcissa.

,,Pár dní před Bellou se narodil mne a Drusille syn nikoliv dcera. Však Polux ho vzal mne a Drusille z náručí a předal nám o pár dní později zavinovačku s Bellatrix Irmou. S tím, že jí máme vychovat jako naší dceru, ačkoliv jí nebyla." Řekl Cygnus jeho výraz byl hořký plný smutku.

,,Cože já jsem měla bratra?" Ptala se Androméda.

,,Ano, Merlin ví, jestli ten rozkošný hoch jenž se nám narodil. Žije či je už dlouho mrtev. Nevím to." Řekl Cygnus.

,,To je nechutné strýčku." Řekl Regulus.

,,Ano to je, Polux byl povážlivě nechutného charakteru a Walburka tento charakter zdědila v plné míře a on svojí výchovou tento charakter vycepoval do nemocného monstra, kterým byla. Však tento charakter byl předán dál." Řekl Cygnus a otočil svoje oči na Siriuse a Reguluse skoro s utrápeným výrazem ve tváři.

,,Bellatrix Irma se narodila mé sestře Walburce, nikoliv mé drahé Drusille. Byla plodem lektvaru, který koupil můj otec Polux od nechvalně známého v dnešní době lektvaristy Horacia Křiklana. Bellatrix měla být a byla podle mého otce nejčistčí z Blacků, protože byla jeho dcerou a vnučkou zároveň. Byla mé setry a mého otce dítě, nikoliv má dcera. Plod nechutné nezdravé lásky." Mínil Cygnus.

Sirius zbledl jako stěna. To bylo doopravdy nechutné! I když to nebylo ze vztahu no sexuálního charakteru tak to bylo opovržení hodné rozhodně.

Regulus byl mírně zelený ve tvářích z toho.

,,A tudíž apeluji na vás všechny, aby Bellatrix po své smrti byla vyděděna z rodiny. Je to oddenek, jenž nepatří mezi mé děti a děti rodiny Black, už z důvodu stvoření z tak blízkého příbuzeneckém vztahu."

Androméda a Narcissa na sebe pohlédly, Sirius už dlouho tušil, že si rozumějí i beze slov a Androméda prohlásila.

,,Ano podám jako nejstarší dceru Starobylého rodu Blacků, žádost o vydědění a odnětí rodového jména u Bellatrix Irmy. Když není naše sestra tak nemám důvod na ní pohlížet jako na osobu naší rodiny otče." Prohlásila ve stylu čistokrevné kouzelnice.

Odfrkla si a dodala.

,,Dále budu požadovat výslech ohledně únosu mého bratra Poluxem Blackem. Jsme v právu vědět co se s ním stalo." Řekla Androméda.

,,Zcela, já to chci také vědět." Ozvala se Narcissa.

,,To je od vás krásné děvčátka moje, ale můj syn a váš bratr je dozajista mrtev, Polux neznal slitování." Řekl Cygnus hořce.

,,I kdyby tomu tak bylo, stále to chci vědět a vědět také, kde byl pohřben." Řekla Androméda.

,,Je to náš bratr, kterého jsme neměli šanci poznat a být mu sestrami." Dodala Narcissa a tvářila se nasraná Minerva McGonagolová. Jistě jí tyto informace zaskočily, ale o to víc byla rozhodnuta si to se svým dědou vyřídit a jednou pro vždy. Napáchal obrovské škody v jejich rodině.

,,A jak se náš bratr měl jmenovat?" Ptala se Androméda.

,,Rigel Cygnus Black. Byl tak krásný, i když moc Blackovského nepodědil. Víte on byl plavovlasý jako Narcissa." Řekl tiše Cygnus.

,,Tak Rigela na najdeme. Najdeme našeho ztraceného brášku." Řekla Androméda.

,,Mohu se strýčku zeptat, ty podobně jako náš otec Orion ses bál Poluxe a proto ses neodhodlal proti němu nic podniknout, viď? I když vám vzal syna?" Ptal se Regulus přímo.

,,Ano, Polux byl hlas a zákon po smrti vašeho dědy Arcturuse a už předtím hlas a zákon pro mne a mé sourozence. Tady Alphard se raději úplně od něho distancoval a poslouchal jenom jedním uchem a druhým to pouštěl ven, ale já jsem měl své důvody mít s mým otcem tak nějak solidní a civilní vztah. A to byla má maminka a tvoje babička Irma. Nechat jí samotnou vystaveno jemu a Walburce mi přišlo nelidské a snažil jsem jí do její smrti být na blízku jako dobrý syn. Miloval jsem jí synovskou láskou. Možná proto, že jsem byl její nejmladší dítko Regulusi. Ty k takovému vztahu inklinují ve většině případů, stát a za maminou sukni." Řekl Cygnus.

,,Chápu." Řekl Regulus a pohlédl do očí Alexe, který žmoulal v ústech kus nabídnutého banánu.

Pak ho něco napadlo.

,,Siriusi jestli se nepletu a doufám, že ne, tak náš starý domácí skřítek, původně sloužil nejprve prababičce Violetě, poté babičce Irmě a pak dokonce naší matce. Dost bych se divil, kdyby nic Krátura o tom Rigeli nevěděl?" Řekl Regulus Siriusi.

,,Mohlo by být. Však já ho nepřivolám brácho." Řekl Sirius. Jeho do dneška Krátura nikdy moc neposlouchal.

,,Kráturo zjev se!" Křikl Regulus.

Chvilku se nic nedělo, ale pak se zjevil starý domácí skřítek rodiny Blacků, který v tuto chvíli sloužil v Bradavické ošetřovně a především Poppy Pomfrejové. Sám Krátura osobně. Vypadal na svůj letitý skřítčí věk vážně dobře. Možná byl seschlý věkem, ale stál rovně a byl upravený, oblečen do bělostné bílé roby zapnuté na černé knoflíky.

,,Krátura vás pane Regulusi rád vidí a mladého pana Alexandra také. Čím mohu sloužit." Řekl Krátura.

,,Zdravím Kráturo, vypadáš úchvatně, mnohem lépe, služba na Bradavické ošetřovně ti očividně svědčí." Řekl Regulus.

,,Ano Krátura je šťasten, sloužit paní léčitelce Pomfrejové. Krátura snil kdysi jako mladý skřítek růžička o službě léčiteli a na stará kolena se mu plní sen pane Regulusi." Řekl šťastný Krátura.

Pro Siriuse to vlastně bylo překvapení. Krátura chtěl sloužit léčiteli, jako domácí skřítek? To by ho nikdy v životě nenapadlo.

,,Kráturo, můžeš nám říci co se stalo s synem rodiny Black, který dostal jméno Rigel Cygnus Black. S mým bratrancem, kterého ukradl nebo lépe řečeno odňal z péče mé tety a strýce můj děd Polux Cygnus Black?" Ptal se Regulus.

Krátura se chytl za hlavu pohlédl na ostatní v místnosti.

,,Paní Walburka co chtěla to dostala, pan Polux také. Krátura nechtěl škodit rodu, ale musel." Řekl Krátura a padl na kolena.

,,Kráturo mi tě vinit nebudeme, tohle je vinna mého dědy a mé matky, už víme kdo byla Bellatrix a kde se její krutost vzala." Řekl Regulus.

S tímto dokonce i Sirius v duchu souhlasil a byl přímo našponovaný, co s Krátury vyleze jak z chlupaté deky.

,,Krátura odmítl to dítě zabít, Krátura byl o dost mladší a chtěl rod Blacků chránit jak to slíbil panu Cygnusi prvnímu a jeho choti paní Violetě jako skřítek růžička. Krátura ho nemohl zabít a tak si popálil ruce za to, jako trest." Řekl Krátura a rozplakal se.

,,Však jsi nic zlého tím Kráturo neudělal. Nejsi vrah, ale dobrý a oddaný skřítek." Řekl měkce Regulus.

,,To má můj brácha pravdu." Dodal Sirius.

,,Krátura to dítko dal dalšímu Blackovi, aby s ním naložil podle svého uvážení. O dalším osudu pana Rigela Krátura neví." Řekl Krátura.

,,A komu jsi toho Rigela pro Merlina Kráturo dal?" Ptal se Regulus.

,,Krátura předal pana Rigela nejdále bydlícímu Blackovi, aby zloba pana Poluxe a paní Walburky na pana Rigela nikdy nedošáhla. K rodině pana Polarise Blacka kde byl předán jeho synovi panu Sebastiánu Blackovi do jeho rodiny." Řekl Krátura.

,,Komu že?" Ptala se Narcissa, která o žádném Polarisi Blackovi nikdy neslyšela.

,,Do větvě Blacka jenž se rozhodl dobýt nový svět." Mínil Krátura.

,,Míníš Ameriku Kráturo?" Ptal se Regulus.

,,Nikoliv to byl už známý svět, ne Krátura míní nový svět nové kolonie Velké Británie a to to velký Australský ostrov. Tam rod Blacků zamířil hledat bohatství a jedna větev tam zůstala, dle mé bývalé paní Violetty. Krátura si to dobře pamatoval." Řekl Krátura.

,,Takže máme v Austrálii příbuzné?" Ptal se Sirius.

,,Ano pane Siriusi, větev Blacků tam přišla s Eduardusem Blackem, jenž byl prastrýc vašeho váženého strýčka Phiniase Blacka. Větev Blacků žila v Austrálii od roku 1820, kdy tam přišel Edurdus Black se svou chotí Constatou Blackovou." Mínil Krátura.

,,Takže tam byli ještě v roce 1955, kus naší rodové linie?" Ptala se Narcissa, která nevěřila svým uším a očím.

,,Ano s patriarchou rodové linie v podobě pana Erasma Blacka. Krátura poznal v té vzdálené zemi, že zdejší linie má 16 zástupců rodu. A Krátura přidal dalšího v podobě pana Rigela a takto řekl po svém návratu paní Irmě. Na její příkaz jednal. Paní Irma odmítla, aby její vnuk byl zabit jako část její krve. Raději snesla od svého chotě Cruciátus, než aby se tomu tak stalo." Řekl Krátura.

Sirius a Regulus si pomysleli, že jejich babička Irma možná byla statečnější než se mohlo zdát.

,,To si babička Irma nesloužila." Zavrčela vztekle Androméda.

,,Musíme její portrét dostat z Malfoy Manor k nám domů. Zaslouží si lepší místo než tam v přítomnosti Poluxe Blacka nebo tety Walburky. Začínám pochybovat o velkorysosti toho rodového portrétu." Řekla Narcissa.

,,Bylo byl dobré odkouzlit schopnost mluvit a hýbat se jak mé matce tak Poluxi." Řekl Sirius.

,,Dobrý nápad Siriusi." Řekl Regulus, který nenalézal ani špetku pochopení pro to, co ti dva provedli.

,,Takže Rigel žije?" Ptal se Cygnus.

,,Krátura to neví, od té doby v Austrálli nebyl." Řekl Krátura.

,,Však dokázal by jsi nám říci, kde v roce 1956 bydleli ne?" Ptal se Regulus.

,,Krátura ví jenom adresu sídla Polarise Blacka nikoliv všechny sídla rodiny Black v Austrálli. To jediné Krátura navštívil. Krátura byl ohromen tou záplavou světla v tom domě. Všude bylo hodně světla a docela dost teplo na Kráturu. Pan Polaris mínil k Kráturovi, že u nich velmi teplé klima proto je v domě hodně světla a větrající kouzla. Všichni byli velmi na lehko oblečeni, když se Krátura zjevil s panem Rigelem." Vyprávěl Krátura.

,,No o tom jsem v nedávné době četla. A kde konkrétně měl ten strýček Polaris žít?" Ptala se Narcissa.

,,V sídle v městě Sydny." Mínil Krátura.

,,V Sydny dobré vědět, tak se pokusíme rodinné příslušníky kontaktovat na druhé straně zeměkoule." Řekl Regulus.

,,Jelikož o této části rodiny jsme nevěděli, chci vědět o ní víc i já." Řekla překvapená Narcissa.

,,Proč nikdy se o této části rodiny nemluvilo?" Ptal se Sirius.

,,Ctihodný pan Lycoris Black první toho jména považoval tuhle část za zrádce vlastní krve tudíž bylo o ní zapovězeno mluvit, však má paní Violetta tohoto nařčení nedbala a byla z touto částí rodiny do své smrti v kontaktu. Měla vřelí vztah se vzdálenými příbuznými svého chotě, zvláště s madam Irenou Blackovou a vzdáleným příbuzným svého chotě Galehoutem Blackem." Řekl Krátura a doplnil.

,,Madam Irma o tomto spojení věděla a proto se rozhodla pana Rigela předat do náručí rodinných příslušníků rodu Blacků v Austrálii, tedy co nejdál od pana Poluxe Blacka. Krátura jenom toto přání své paní vykonal." Řekl Krátura.

,,To jsi udělal Kráturo moc dobrou věc." Řekla Narcissa.

,,A to se Kráturo nikdy nepokusila má matka či Polux, se zmocnit Rigela i v té Austrálli?" Ptal se Sirius.

,,Ano jednou v roce 1957, pane Siriusi, však nepovedlo se jim. Australie jakožto nová Kolonie z moci britského krále od roku 1868 měla vlastní Ministerstvo kouzel, které mělo vlastní zákony a úmluvy a podle pana Poluxe neslyšelo na britské a jeho už vůbec. A jelikož rodina Black v Austrálii byla nejstarší mezi kouzelnickými rodinami tam. První z osadníků nového světa, pojala pana Rigela za svého syna, když ho vlastní rodina podle jejích slov zavrhla. A jakožto syna Austrálie, ho chránilo Ministerstvo kouzel a pan Polux něho nemohl ani šáhnout. Pan Rigel se stal kouzelník Austrálie nikoliv Velké Británie." Řekl Krátura.

Nad tím se potichu Sirius zasmál. Polux dostal pořádný kopanec od australského klokana.

,,Děkuji za informace o mém synovi Kráturo." Řekl Cygnus a v jeho očích byla jiskřička naděje, že jeho syn na druhé straně zeměkoule přeci jenom žije.

,,Krátura je a bude do svého konce skřítek starobylého a vznešeného rodu Black." Uklonil se Krátura a zmizel zpět do Bradavic.

Sirius se podíval na Reguluse.

,,To nám zamlčeli pořádné věci." Řekl zamyšleně.

,,Ano kdybych měl čas, podíval se do Austrálie." Řekl Regulus zamračeně.

,,A já mohu." Řekla Narcissa s úsměvem.

,,Cisso já bych upřednostnila nejprve písemný kontakt, než si sbalíš kufry. Jako nezvaný host, jistě nebudeš v očích příbuzným vítanou návštěvou." Řekla Androméda.

,,Máš pravdu, já neříkám, že jedu také hned. Však hodlám se tam vypravit. Tedy po mé druhé svatbě a líbánkách. Však pokusím se je najít přes Ministerstvo kouzel a odbor pro mezinárodní vztahy. Vím, že Austrállie je už samostatný stát nějaký čas, tudíž má vlastní vedení a kontakt s tamější magickou komunitou spadá pod tento odbor." Řekla Narcissa.

,,Možná je v Austrálii více Blacků než tady." Dodal se smíchem Sirius.

,,To může být i pravda synovče." Řekl Cygnus.

Přidáno 1.4.2021

Další kapitola bude přidána .

Vaše elenor