Kapitola 16 – Babičky

Fleur Weasleyová pozorovala jedním okem jak její malá dcera se dívá na všechny ty bubliny, které se objevovaly nad dřezem, kde se mylo nádobí po obědě a druhým okem svého manžela, který četl pozorně dopis, který zrovna dostal soví poštou.

,,Děje se něco Bille?" Ptala se.

,,Jenom odeklínačská věc." Mínil Bill.

,,Jaká?" Ptala se, přeci jenom též zabývala tím oborem.

,,Jak se zdá, tak jistý Severus Snape, nalezl doma přenášedlo, do Prince Manor. Jelikož bylo napojeno na pokrevní magii tak si přivzal Colina Crevreyho a při nalezení sídla nalezli a teď se podrž Fleur, Maveu Princovou, tedy starou paní Princovou, co byla Elieen Princové-Snapové maminka. Živou a zdravou, tedy tolik zdravou jak může člověk v 91 letech být." Řekl Bill.

,,A co to má co společného s tebou Bille?" Ptala se Fleur.

,,Vtip je v tom, že paní Princové manžel, ehm Silvestr Prince svojí manželku zaklel a podle všeho přilepil kouzly ke sídlu, takže ho nemůže opustit, aniž by se jí neudělalo špatně a skřítky také očaroval, aby jí nedali žádné informace o světě jenom jídlo a pití. Nechutný, však co bychom čekali od starého Prince." Řekl Bill.

,,Ty jsi ho znal?" Ptala se Fleur.

,,Kdepak, zemřel dřív než jsem se narodil, v roce 61 nebo dva nevím, však znám až moc dobře jeho práci. Silvestr Prince byl velmi, doopravdy velmi zručný odeklínač a zaklínač. Pár let také dělal pro Gringottovu banku. Narazil jsem už dříve na jeho práci a měl jsem dost co dělat, abych tomu přišel na kloub." Řekl Bill a promnul si čelo.

,,Silvestr Prince svá odeklínačská kouzla totiž upravoval po svém. Číst jeho práce bylo nanejvýš složité. Vynechával stránky a pak se tam vracel psal dál. Dokonce obyčejné zaklínadlo proměnil v čtyřnásobný Chetický kód. Úplně mu to dělalo potěšení, své kolegy a přátele vodit za nos a ještě se tím chlubit. Od Arnolda Montegomeryho, ten mě kdysi učil základům, jsem slyšel na starého Prince skutečně hajzlovské věci. Ten i svého mentora zaklel na záchodě, aby on se mohl vyspat po Silvestrovském večírku a nemusel do práce. A to že zaklel svou manželku bych se vůbec nedivil." Zakroutil hlavou Bill.

,,Však pomůžeš?" Ptala se Fleur.

,,Pokusím se, ale ne dneska. Zaprvé můj synovec má první narozeniny a za dvě hodiny máme být na oslavě a zadruhé si tě chci pořádně užít večer. Cožpak jsi Fleur zapomněla, že máme výročí?" Ptal se Bill.

,,Nikoliv Willi." Řekla Fleur a dala mu něžný polibek, který se pak náramně protáhl na půl hodiny sezony polibků a jemných doteků.

,,Tak vidíš, že tohle počká." Mínil Bill.

Neville s Verčou v náručí šel chodbou léčitelské kliniky nebo spíš jak by on řekl ozdravovny na psychiku v Coventry ke dveřím kde sídlil, tedy měl kancelář léčitel, který měl na starosti babičku, která ho vychovala, i když byla jeho nevlastní. Zde v Coventry byl Gilbert Grande něco jako vedoucí léčitel, který především měl na starosti určování a způsoby léčby jednotlivých pacientů, jejich přijetí a propuštění. A Augusta Longbottomová byla v tuto chvíli jeho pacientka. Bohužel zde pobýval i Cedricka tatínek a rodiče Abigeil Rucornový, madam Rosemerta a pak další případy, které sice neměly na svědomí ty bláznivé víly a skřeti, však byly to také vážné poruchy psychiky.

Neville se divil, že nikdy Augusta jeho maminku a tatínka sem nepřesunula a nechala v neměnném stavu v Mungu. Proč?

Zaklepal na dveře se štítkem ,,Léčitel Grande" a na vyzvání vešel.

,,Dobrý den pane léčiteli" .Řekl Neville.

Gilbert Grande vůbec jako léčitel na první pohled nevypadal. Byl podsadité postavy, měl široká chodidla a ruce měl jako dvě lopaty. Pod léčitelských hábitem mu vykukovaly červené plátěné kalhoty. Měl kulatý obličej, kaštanové oči, které byly v poměru s obličejem malé a byl na ježka. Za uchem měl asi ze zvyku brk na psaní.

,,Zdravím pane Longbotome a vás malá slečno." Řekl léčitel Grande a s úsměvem si ním podal ruku.

,,Nápodobně pane léčiteli Grande. Verčo pozdravíš tady toho hodného pána?" Ptal se Neville Verči.

Verča se usmála nesmělým úsměvem, pana léčitele Granda viděla poprvé a řekla tiše ,,Ahoj!"

,,I tobě ahoj malá slečno. Pojďte se posadit." Mínil léčitel Grande a ukázal na dvě polstrované židle.

Neville stále s Verčou v náručí usedl na jednu z nich.

,,Nějaké ehm dobré zprávy ohledně ehm mé babičky." Neville byl na vážkách, jestli poté co se Augusta Longbottomová dostane do stavu, kdy bude jak taž zdráva, bude ho ještě nazývat vnukem, nebo to bude jako minulé léto a kus podzimu, kdy ho považovala za kukačku rodiny Longbottomů co všechno zkazila a jí samotnou ten rod vymře?

,,Stav madam Augusty, nuže bych nazval jako jdoucí dobrou cestou, však na cílové rovince zdaleka nejsme a nepředkládám, že v blízké budoucnosti budeme." Mínil léčitel Grande.

,,No to mi bylo už řečeno předtím, dlouhý proces, pane léčiteli Grande. Pak však proč tu jsem?" Ptal se Neville.

,,Jdete rovnou k věci, to je dobře, jak moc to nevím. Však jsem za to rád mladý pane." Řekl léčitel Grande.

,,Co tím probůh míníte?" Ptal se Neville.

,,Jsem rád, že jste přišel. Málo lidí se sem odváží vejít nebo učinit ten krok pro své blízké jim dát šanci a léčit je zde. V posledních letech to dělal málo kdo." Řekl léčitel Grande.

,,Proč to, pomáháte lidem je dostat zpět do stavu, kdy jsou schopni plně vnímat svět a být …" Neville se odmlčel.

,,Jistě jste chtěl říci normální pane Longbottome. Však naše pověst nebyla vždy navzdory našim úspěchům taková, abychom mohli pomoci všem, co by to potřebovali." Řekl skoro smutně léčitel Grande a pokračoval.

,,Já a spousta mých kolegů sloužící magické společnosti k jejímu dobru jsme totiž mudlorození kouzelnici a krom magických oboru a věd používáme také vědy z mudlovského světa. Zde tomu bylo vždy tak. Proto mnoho kouzelníků zvláště, těm jenž ne kouzelnický svět byl proti srsti se zde nechtělo ani za Merlina léčit a naší péči a starost o duševní zdraví odmítali a buď sama sebe nebo své blízké ponechávali v péči už zaniklého Munga a toho jejich oddělení pro případy kdy byla narušena lidská psychika buď kouzly nebo zdravím. Však vám je jistě to místo důvěrně známé." Řekl léčitel Grande.

,,Ano." Řekl skoro bez dechu Neville a v mysli mu vytanula chodba oddělení, kde navštěvoval 16 let své rodiče.

,,A mezi těmi co naší péči odmítli kdysi byla i jako zástupce vašeho otce a maminky, vaše babička, pane Longbottome. Můj předchůdce zde jí osobně navštívil na Longbottom estate a doporučil jí naší léčitelskou kliniku pro jejího syna a snachu. Odmítla ho." Řekl léčitel Grande.

Neville vyprchala všechna barva z obličeje. Proč to jeho rádoby babička udělala, ona přeci nic proti mudlorozeným nic neměla, tak proč odmítla zkusit zlepšit stav svého syna a jeho manželky? Nechápal to.

,,Otázka vám jistě přišla na mysli, proč vaše babička podnikla tento krok, když není známo, že by byla kouzelnice s odporem k nové krvi v kouzelnickém světě? Tedy ne veřejně." Řekl zamyšleně léčitel Grande.

,,Rozhodně, ehm moje babička, nikdy se nezdála, že by proti mudlorozeným nebo ne kouzelníkům něco měla? Nikdy a dokonce bojovala se mnou v závěrečné bitvě po našem boku. Ona … prostě si toto rozhodnutí pane léčiteli nedokážu vysvětlit." Řekl Neville.

,,To je mi jasné, byl jsem stejného názoru, když mi tento rozpor vysvětlil můj předchůdce zde v této kanceláři u šálku čaje, pan léčitel Cube. Byl jsem překvapen, však jako každé rozhodnutí v našem životě, počínaje jaké ponožky si člověk ten den vezme na sebe, má dlouhý provaz událostí za sebou. A i toto rozhodnutí madam Augusty, mělo svůj provaz událostí, které za tím stály." Řekl léčitel Grande.

,,Jaké?" Ptal se Neville.

,,Můj předchůdce a vlastně trochu mentor Alan Cube, se rozhodl s nabídkou jít za madam Augustou osobně, byl její bývalý spolužák z Bradavické školy. O příteli madam Augusty bych o mém mentorovi nikdy neřekl. Přátelé nikdy nebyli, jejich blízkost byla vzdálena zájmy, pohlavím a rodinným zázemím těchto dvou osob mladý pane. Augusta se narodila, žila jako čarodějka v kouzelnické rodině s dlouhými kořeny, na které byla právem hrdá. A můj mentor, byl dítětem střední třídy, který dobře věděl, že vše co má, jeho rodiče těžce vydělali svým povoláním. A jak řekl, můj mentor, madam Augusta jako mladá dívka, tento primární fakt brala jako ne měnou záležitost. Laicky řečeno, věděla, že peníze má a bude je mít, že jí ten pramen nemůže vyschnout. Můj mentor zhýčkaný život kouzelnických rodů nenáviděl. Dával to svým chováním těmto kouzelnickým dítkům najevo, včetně madam Augusty. Pozdějším věku se za ty slova kál, to mi věřte, ale některé stránky života prostě nevymažete. Toť jedno vlákno provazu rozhodnutí madam Augusty. Proč by měla svěřit péči o osoby, které milovala, někomu kdo jí v mládí hanil? Z první logiky dost negativní rozhodnutí." Zakroutil hlavou léčitel Grande.

,,To ano." Řekl tiše Neville.

,,Další vlákno se vztahuje k tomu, co madam Augustu potkalo v rámci jejího mladého životě během války proti Grindewaldovi. Je vám známo alespoň trochu pane, o mládí vaší babičky?" Ptal se léčitel Grande.

,,Málo, ona spíš mluvila o otci nežli sama o sobě. "Řekl Neville.

,,Ano zahltila vás dobrým jménem Franka Longbottoma, aby jste nemusel dojít k otázce k její osobě. Obraný mechanismus číslo jedna, v rámci psychologie. Mluvte o čemkoliv, jenom ne o mě." Řekl skoro se smíchem léčitel Grande.

Nevile dostal překvapený výraz. Však pan léčitel měl pravdu.

,,Madam Augusta vyrůstala za války, je válečné dítě, dítě bystrozorské rodiny. Jistě jste si vědom, jaký nebezpečný život lidé z bystrozorských jednotek žijí a v minulosti to nebylo jiné. Oba její rodiče položili za vlast své nejcennější bohatství a to své životy. A madam Augusta velmi rázným dopadem musela najednou dospět, ačkoliv podle spisů na Ministerstvu kouzel byla dospělá. Však nikdy doopravdy se to dítě v nás neztratí a to ani ztrátou rodičů. Však zásadně to ovlivní život, to mohu říct rovnou." Řekl léčitel Grande a pohlédl do očí Nevilla.

,,Abych nebyl sáhodlouhá esej na toto téma, tak vám řeknu jak zemřeli rodiče madam Augusty. Ano možná byli bystrozoři, však kouzla a čáry je nezabily, i když jejich smrt se konala v kouzelnickém souboji." Mínil léčitel Grande a podíval se na malou Verču.

,,Zabila je ne kouzelnická technologie, přesněji řečeno je smetlo letadlo, jenž patřilo do jednotek britské armády. Úděsná smůla a ztráta, která pozvedla ještě u některých kouzelníků větší nevoli vůči tomu, co vyvinuli ne kouzelnici v posledních letech. Ale pravdou je, že kouzelník na koštěti když se střetně s jakýmkoliv dnešním letadlem, má jenom mizivou šanci přežít. A to je další vlákno, které rozhodně byl negativní vzorek pro odepsání léčby u nás." Řekl léčitel Grande a opřel se do svého křesla a podíval se ke stropu.

,,A třetí a poslední vlákno, propaganda a pověst Munga, jako jediného, co dokáže doopravdy se postarat o takové případy. Smůla a pech pro ostatní léčitelské kliniky, někdy dokonce lepší než samotné Mungo. Mungo do nedávna mělo primární a neotřesitelnou pozici v kouzelnické Velké Británii jako nemocnice pro kouzelníky a čarodějky. Velice atraktivní pro kouzelníky a čarodějky skrz hluboké kořeny, které tato instituce má. Leckdy dokonce i ne kouzelník dá přednost něčemu zavedenému předtím skončit po hlavě do neznáma. Nemám li pravdu pane Longbotome, tak mě opravte?" Řekl léčitel Grande.

Neville řekl ,,v tom jistě máte pravdu, tak jak jste to řekl. Je to jak puzzle, které se složily dohromady."

Podíval se na Verču a otočil na léčitele Granda.

,,Však co má to společného s námi tady a teď?" Ptal se.

,,S madam Augustou se pomalu blížíme do bodu, kdy bude schopna vnímat kde je a čemu se podrobuje. A já budu muset jí říci pravdu. A potřebuji vaší pomoc mladý pane v tomto bodě. Nechci totiž, aby opustila od léčby jen pro to, kdo jí léčí, jak jí lečí a jaké kořeny ta léčba má. Chci jí ukázat pozitiva, ale madam Augusta se nesmí stáhnout sama do sebe z úleku mých prvních vět, mladý pane. A byl bych rád, aby sama souhlasila k pokračování. A na to potřebuji pomoc, v tom smyslu, aby jste jí řekl pane Longbotome, že ta léčba jí posunula do nynějšího bodu a bez pokračování to lepší nebude, ale naopak horší. A jako jeden z mála, který jí byl blízky toto můžete říct tak, aby tomu madam Augusta porozuměla správně." Řekl Grande.

,,To se vám řekne pane léčiteli lehce, otázka, jestli na mne bude slyšet. Posledních pár měsíců, no řekněme to tak, babička sice možná nebyla už v pořádku, ale ví co jsme si řekli, možná a jistě ví o mne tu nehezkou pravdu, že mě sice vychovala jako svého vnuka, ale její biologický vnuk doopravdy nejsem a s jejím synem vlastně vymřel i rod Longbottomů. Proto píšu jedno T v příjmení pane léčiteli Grande." Řekl Neville.

,,Ano vím, vím to ze znovu složených vzpomínek, však pane Longbotome, vaše babička, tedy madam Augusta to už věděla, když se ujímala vaší péče. I přesto se vás ujala a vychovala vás. Váš adoptivní otec Frank Longbottom, vás pojal jako svého syna úředně a s vědomím svých rodičů. A jeho rodiče byli si vědomi, že z biologického hlediska není možné pokračovat v rodové linii, pokud nechtějí spáchat ohavné činy." Řekl léčitel Grande a zvedl se židle stoupl si vedle sedícího Nevilla.

,,Občas kouzelnický rod se dostane do bodu, ze kterého není možno návratu, je na vymření, nebo vymírá z jakýchkoliv divných až ohavných důvodů. Proto přistoupí člen rodu, nebo rovnou skupina k nevšednímu kroku, aby rod se alespoň jménem zachoval mladý pane. Kouzelnické rody, i ty nejstarší všechny do jednoho si tím prošli, tady podle mých studii. Vím ty jejich malá tajemství, což by některé jistě hodně ranilo. Blackové, Malfoyové, nebo takový rod Potterů či Ambottů, nehledě na neblaze proslulé Lestrengrovi. Nebo takové kouzelnické rodiny Brumbálů či Olivanderů. Říkají o sobě jak jsou to kouzly nadané rodiny, někteří bez poskvrny ne kouzelnické krve, však dějiny lžou a jejich rodokmeny též. A vlastně řeknu to tak, že Frank Longbottom se zachoval jako muž milující ženu, kterou pojal za svou a choť a ujal se i vás, i když nemusel. Dal vám jako dar rodové jméno a obeznámil tím rodinný kruh. Madam Augusta, její muž Edmund, jeho bratr Algremon a sestra Enid jejich otec nebo tchán Harfangang Longbottom to věděl též. A jako mnohá tajemství kouzelnických rodin i toto tajemství zůstalo za zdmi Longbottom estate a veřejnost o tom neměla ani píď tušení." Řekl léčitel Grande.

,,A madam Augusta není v bodu, kdy přestala tento fakt pod kouzly těch ničemů vnímat. Ne, ona je v bodu, kdy vás bude vnímat jako svého vnuka Nevilla. Tudíž bych neměl strach, že by vám nenaslouchala, mladý pane." Řekl léčitel Grande.

,,Ale až budete v bodu, kdy moje rádoby babička bude u nedávných vzpomínek, nezhatí to moje snažení?" Ptal se Neville.

,,Nedokážu říct mladý pane, to je trošku karetní hra. Jestli máte odvahu, kterou zdobí vaše jméno, tak si tu karetní hru s námi zahrajete." Řekl léčitel Grande.

,,Mohl bych." Řekl rozpačitě Neville. Přeci ho hryzalo svědomí za jistá slova, která napsal babičce, když mu napsala ty huláky.

Draco Malfoy stál ve společnosti svého dvojčete Silvera a staršího nevlastního bratra Seamuse v dobře osvětlené kruhové místnosti rodinné hrobky Malfoyjů. Seamus držel v náručí malého Nathaniela Malfoye, který se zvědavě díval kolem sebe, kam ho tatínek a strýčkové vlastně vzali a proč sem nešla maminka a ta nová paní, o které říkal tatínek, že jeho babička.

Poslední dobou bylo mnoho nových lidí v jeho životě. Z jeho pohledu skoro až moc.

A jeho tatínek ho tentokrát ani nevzal do náručí a vyměnil ho za puget kytek. Jak nefér! Nathana to dost rozčílilo a pořádně to dal znát. Však tatínek si ho k sobě neznal a tu kytici držel dál. Proč!?

,,Takže tohle rodová hrobka?" Ptal se jeho tatínek.

,,Ano, zde leží všichni jenž nosili jméno Malfoy a zemřeli po roce 1700 Silvere." Řekl strejda Draco.

,,Rádoby jsi tu ležel i ty. "Řekl s kyselým úsměvem strejda Seamus.

Tatínek se na tím otřepal jako mokrý pes. Nathan bohužel o smyslu těchto slov nic nevěděl, ale asi nebyla dobrá jako nebylo dobré místo kde byli. Možná bylo velké a hezké. Hodně bílé a bylo tu vidět hodně zajímavých věcí z jeho pohledu, ale co to bylo, tak to Nathan zatím neměl ponětí. Jistě z pohledu jeho tatínka, Merlinovi dík.

,,A ta rakev, kde byl ten nebohý skřítek s mým bývalým jménem už tu doufám není?" Ptal se tatínek.

,,Ne, tady Seamus jí odstranil, však tak, že jí recykloval. Ten kámen posloužil k jinému účelu a dobře." Řekl strejda Draco.

,,Ehm jako kámen na skalní zahrádku jednoho starého bystrozora." Řekl strejda Seamus a usmál se.

Nathan tím pádem věděl, že to je dobrá věc, co řekl strejda Seamus.

,,Fuj to jsem si odechl. Ehm já jsem si na tu věc vzpomněl u Harryho Pottera, když jsem včera s ním dělal obchod s Godrikovým dolem." Řekl tatínek.

,,A uzavřel jsi to nebo neuzavřel?" Ptal se strejda Draco.

,,Uzavřel, však Harry měl podmínky, které jsem nemohl odmítnout. Takový ras nejsem. Nemohl jsem vědět, že k tomu baráčku patří hrobová místa jeho rodičů a ostatních předků na místním hřbitově, natož ruiny starého Potterovského sídla. Bylo to víceméně spíše papírování, než aby Harry nesouhlasil. Ten se doopravdy toho baráku štítí. Má proč, vzhledem, že mu tam zabili rodiče. A když jsem viděl ten dětský pokojíček nebo to co z něho zbylo …brr…jenom pomyšlení na tu událost mi nahání hrůzu, vzhledem k Nathymu." Řekl tatínek a Nathanile viděl jistý strach tatínka v jeho očích. Čeho se tatínek proboha bál?

Strejdové nad tatínkovými slovy pomlčeli a popošli pár kroků a tatínek je následoval.

,,A tady je babička Beladona, já jí pořádně nepoznal, umřela, když mi byli čtyři a ona se dost stranila táty asi možná díky tomu, že neochránil Silvera. To jediné by mi dávalo smysl." Řekl Draco.

,,A ten portrét na patentním úřadu moc nemluví. Spíše jenom pokývá hlavou, madam Belinda." Řekl strejda Seamus.

,,I tak si zaslouží babička Beladona náš obdiv a respekt." Řekl tatínek.

,,To ano, jinak bychom nikdy nesetkali a také by tu nebyl Naty." Řekl s něhou v hlase strejda Draco.

,,A já bych tu doopravdy ležel, ehm jako mrtvola." Řekl tatínek.

,,Bílá chryzantémy pro pravdu, kterou jsi dala babičko, rudé růže pro vděk, který mám za záchranu mého života tebou babičko a růžové karafiáty, že na to, co jsi pro mne a pro rodinu udělala babičko nikdy nezapomene." Mínil tatínek a položil kytici na tu bílou divnou věc a párkrát máchl nad tou kytkou svou kouzelnickou hůlkou. Po pár sněhobílých jiskřičkách jako by byly květiny zabaleny do průhledné látky. Určitě udělal nějaké krásné kouzlo tatínek.

K té divné věci předstoupil i strejda Draco a položil svojí ruku na ní.

,,Já možná nenesu květiny. Však jedna bohatě stačí babičko, však míním, že tvůj čin nezachránil jenom Silvera, ale i mne. Poznal jsem díky tobě, co skutečně znamená rodina. Ti co tě milují, ne ti co říkají, že jsou s tebou příbuzní. Díky tomu jsem na živu. Díky tomu, že jsem poznal jak mocná je láska k mé matce a že tahle síla je silnější než magie, i tu co měl ten rádoby lord. On tuhle magie neznal a nepoznal. A ten, který ho sprovodil tohoto světa jí znal nejsilněji a hodně kouzelníků jí naučil vnímat a dávat druhým. Zbraň nejsilnější a to lásku k životu. Děkuji, že jsi tuto zbraň dala své rodině. Rod na tebe nezapomene." Řekl strejda Draco.

Strejda Seamus se trochu k té divné věci naklonil a k němu mínil.

,,Tady spinká na věčnosti Naty tvoje prababička Belinda. Možná ti to bude znít divné i jako velkému klukovi, ale tato žena a kouzelnice možná dost zachránila i kouzelnický svět. Jak řekl tvůj strejda Draco, zachránila i jeho. A strejda Draco pomohl přemoci jistému Harrymu Potterovi zlého kouzelníka, co si říkal Lord Voldemort. Strejdova první kouzelnická hůlka z hlohu porazila slavnou bezovou toho zloducha a obrátila jeho zlé kouzlo proti němu a on odešel do věčných loviště. A záchranu před temnotou toho lorda u strejdy Draca jasně může babička a její láska k životu a pravdě. A to nelžu, čestně na magii."

,,Já jenom nechápu, jak to, že jsem nemůže maminka a nebo moje Natálka?" Ptal se tatínek.

,,Nenarodily se jako Malfoy nebo Malfoyová. Leží tu kouzlo, kterým přivdaným znemožňuje sem jít." Řekl strejda Draco.

,,Ale jak jsem se dostal sem já?" Ptal se strejda Seamus překvapeně a dodal.

,,Když jsem tu byl poprvé?"

Strejda dostal trochu růžové do tváří a vypadal jako by se něco styděl.

,,Draco?" Zavrčel strejda Seamus.

,,Ehm dostal jsem tě sem, ale nebít toho paktu tak by ses nedostal ven, tedy ve stavu normálním." Řekl strejda Draco.

,,Pardon, já snad slyším špatně, ty jsi mě vlastně vlákal do pasti, nebo si to mám vykládat jinak, bráško?" Mínil vrčivě strejda Draco.

Natanovi přišlo, jako by se strejda Draco o kus zmenšil. Možná strejda Seamus na něho nevědomky použil kouzlo.

,,Tak trochu, ale rozhodně i kdybys nesouhlasil, neumřel by si. Ehm jenom bych tě musel na pár chvil proměnit něco neživého." Řekl Draco.

Strejda Seamus se tvářil na nejvýš pohoršeně, ale nic neřekl.

,,Měli bychom zjistit na čem leží to kouzlo a sejmout ho." Mínil tatínek.

,,Jo, ať sem ten koho sem pozveme a není to jenom o krvi Malfoye." Řekl strejda Seamus a dodal.

,,Udělám si z toho studijní objekt."

,,Zatím nás i s Armádem může jenom pět a rozhodně bych sem nepustil samotného Natyho." Řekl strejda Draco.

,,Do budoucna jistě babičku Beladonu navštíví víc lidí, víc z rodiny Malfoyů." Řekl tatínek.

Patricie Crevreyová se zachmuřeně dívala na šálek se svým britským čajem o poslouchala tikání kuchyňských hodin na zdi. Před půl hodinou přišla z práce. Myslela, že narazí na svého syna Colina a vnoučka Martina. Colin dneska chtěl po ní, aby pro něho a Martina udělala společnou rodinou večeři po delší době. Nu co se týče Martinova zlobivého strýčka Denise, tak tomu byl konec čert ví kde. Však Patricie si byla vědoma, že je hlídána svým synem a tou kriminální organizací s kterou pracoval, nebo v černých myšlenkách Patricie snad dokonce i řídil. Do vedlejšího domu, který měl několik apartmánů k pronájmu se nastěhoval před týdnem muž v pozdní padesátce, který jasně byl cizinec. Podle vizáže možná Mexičan nebo z jiného jihoamerického státu. Patricie si nebyla jistá. Jmenoval se Joseph a podle toho, co se dozvěděla od sousedky, měl za sebou vojenskou minulost, neurčitého charakteru a teď na stará kolena se uplatnil v dost podivné branži. Ten Joseph totiž začal pracovat v místní dobře známé a zavedené cukrárně a kavárně. A jako na potvoru pes, tam Patricie občas chodila na šálek dobré kávy tu a tam sladký či slaný zákusek či sendvič s kamarádkami a kolegyněmi. Však ohledně toho, že jí ten Joseph hlídá, se dozvěděla dopisem od samotného Denise, který podle všeho byl poslán z ostrova Fromentera, tedy podle mapy Evropy, menší ostrov v těsné blízkosti Ibizy. Otázka byla, jestli tam Denis ještě dnes byl, nebo zmizel znova někam jinam. Patricie se domnívala to druhé.

Denis dále jí informoval, tedy napsal, že až se situace uklidní, tak na návštěvu rozhodně přijede, ale plány, jenž s ním měl úřední aparát kouzelnické Velké Británie rozhodně dodržovat jako léčebnou terapii nebude a zůstane u svých přátel. Ergo bude i nadále člen kriminálního spolku, tedy mafie. Patricie s toho vrzala zuby a ráda by vytáhla na Denise vařečku. Pak však vzdychla nad odstavcem, kdy se jí svatosvatě Denis odpřisáhl nikdy už krom alkoholu, nepozřít žádnou drogu krom kávy, nebo, že by začal kouřit. Díky bohu si nechtěl ničit dál zdraví. To Patricii potěšilo. Alespoň něco. Šok v z toho dopisu přišel až při posledních napsaných větách. Patricie měl sto chutí vletět do bytu toho Josepha a skrz něj žádat vysvětlení, co kurník popadlo jejího syna se zasnoubit s pro ní zcela neznámou dívkou. Patricie nějakou Luciu Andersonovou vůbec neznala! Musela se zhluboka nadechnou a vydechnout.

Ona ze svých synů nakonec úplně zešediví už před padesátkou.

Znovu se ohlédla na hodiny a ptala se kde vězí Colin. Cožpak na tu večeři zapomněl?

V tom se ozval zvonek od domu a Patricie si myslela, že to je Colin a chtěla jít otevřít. Vzápětí si však uvědomila, že má její syn stále klíče od domu a otevřel by si sám a nezvonil by na ní. Koukla se tedy kukátkem, kdo že to stojí za dveřmi. Uviděla zrzavou barvu vlasů a pomyslela si, že je to někdo od rodiny Weasley, s kterou se minimálně blízce přátelil Colin. A tak otevřela dveře.

Kdepak Weasley, za dveřmi stále mladá žena bez pih, které byly dalším rodovým znakem rodiny Weasley a měli je tam všichni. Však pak si rozpomněla, že tu mladou ženu a hlavně tu malou holčičku co měla v náručí někde už viděla. V Colinově bytě po té svatbě z okruhu jeho přátel a známých na které byl.

,,Zdravím slečno, ehm co tu prosím vás děláte?" Ptala se Patricie.

,,Není u vás Colin? Někam náhle zmizel i s Martinem a nechal otevřený svůj byt. Případně zde jsou klíče od jeho bytu. Raději jsem to zamkl." Řekla ta slečna a podala jí Colinovu klíčenku s klíči od bytu a asi i od pracovního místa v Kouzelnických kejklích jak se zdálo.

,,Ne u mne rozhodně není, on zmizel? Jen tak?" Ptala se Patricie.

,,No na kouzelnický způsob, přemístil se i Martinem. Však je mu více než rok, a tak to může udělat. Já zatím s Evičkou takto cestovat nemohu. Přišel mu dopis a on byl najednou, jako by mu dali podsedák z nundu. Nevím co v tom dopise stálo, ale byl od mého bývalého profesora z Bradavic, pana Snapa." Pokrčila rameny slečna.

Patricii to bylo náramně divné. Do toho se ozvalo kňourání, které se proměnilo v pláč toho malého uzlíku, který měla slečna s sebou.

,,Šíí Evi, však za chvíli zavolám záchranný autobus a pak pojedeme domu." Řekla slečna a snažila se ten uzlík utěšit. Poté si však asi všimla, že malý uzlíček jménem Evička potřebuje přebalit a dostala na obličej stydlivý úsměv.

,,Madam mohu poprosit o to, si dojít zde do koupelny a přebalit mou dceru?" Ptala se Patricie.

Patricie nad zvláštní prosbou zamrkala jako porcelánová panenka, ale ona sama byla kdysi mladou maminkou a rozhodně mladou babičkou.

,,Samozřejmě, ať to malé kvítko není v mokru." Řekla a otevřela jí dveře dokořán.

,,Děkuji mockrát." Řekla slečna a vešla do domu.

,,Koupelna jenom v patře domu. Je tam i přebalovací pult. I když už s Colinem společně začali jsme učit Martinka na nočník." Řekla.

Slečna zmizela nahoru i s maličkou a Patricie dumala, co tak důležitého mohlo být, že Colin nechal otevřený svůj byt? Pro Krista mohl ho někdo vykrást! A co vůbec tam dělala ta slečna?!

Musí se jí zeptat. Patricie si však pak uvědomila, že slečna měla sebou jenom tu malou holčičku a nic sebou na přebalení a zachmuřila se ještě víc. Snad to není zlodějka! Šla tedy rázným krokem nahoru a otevřela si dveře do koupelny. Slečna skoro nadskočila, ale malá holčička jí jenom s zaujetím pozorovala. Dítko už bylo jak se zdálo přebaleno, i když ne oblečeno a vedle byla taška, rádoby sportovní taška, kde byly věci na přebalování a také mušeíinový šátek světle žluté barvy. Kde ta se tu vzala.

,,Promiňte." Řekla Patiricie a pozdě si uvědomila. Slečna je kouzelnice a i Colin zmenšoval věci pro Martina, aby nezabírali tolik místa. Slečna to musela umět také. A musela být přitom, když Colin zmizel a ona musela v tom bytě zůstat sama.

Slečna se podívala jejím směrem a jistě viděla, že se dívá na tašku a řekla.

,,Zmenšovací kouzlo na věci. Usnadní cestování. Nechci sebou sebou nosit takové zavazadlo. Měl jsem si uvědomit, že nejste kouzelnice." Dooblékla slečna svoje dítko a přivinula na tělo.

,,A zase zapomínám, že vy kouzelnici máte taková kouzla, co tohle řeší problémy během chvilky. Vincenta viďte?" Ptala se Patricie.

Slečna kývla.

,,Vincento, proč jste byla v bytě mého syna, když on, jak říkáte se přemístil pryč?" Ptala se Patricie.

Vicenta se ní podívala s mírným překvapení a nepochopením, ale odpověděla.

,,Já myslel, že vám Colin řekl jisté věci a to že mi občas pomáhá, krom mých dalších přátel."

Patricie vypustila páru.

,,Jo můj syn občas zapomíná mi to důležité říct. Mnohokrát jsem byla vedle jako jedle." Řekla a dodala.

,,Včetně jeho vztahů a nebo přátelství. O vás také krom jména a to že jsem vás viděla párkrát v jeho přítomnosti nic nevím."

Vincenta se ní skoro šokovaně podívala.

,,Když jsme u toho, sice mi jako jeho matce nic není, ale Vincento, vy jste v vztahu s mým synem?" Ptala se Patricie.

Vincenta na ní otevřela ústa do kořán a vydala něco co připomínalo Patrici zívání její kolegyně z práce, však v tuto chvíli se jistě o únavu u té slečny nejednalo.

,,Ne rozhodně ne, jsme jenom přátele a …" Vincenta se zastavila a podívala se malé mimčo v jejím náručí a dopověděla to ,,něco jako výpomocní parťáci ohledně našich dětí."

Patricie si odechla. Nechtěla aby jenom kvůli Martinkovi Colin hnal do jiného vztahu.

,,A nechci aby jste si myslela, že Colina nějak využívám. On pomáhá mne a já je mu. No teď spíše on mě, ale do budoucna mu to chci oplatit, stejně jako Angelině, Gregorymu a dalším. Nechci mít u nich žádné dluhy ať finančního nebo um prostě lidských." Řekla Vincenta.

,,Aha, rozumím." Řekla Patricie a pomyslela si, že ta slečna nemá protějšek jako Colin, který by jí v rodičovství podržel.

,,Asi jsem jako hostitelka pohořela, když vás takhle vyslýchám, ale nemáte Vincento chuť na chutnou večeři zde v domě?" Ptala se Patricie.

,,Neměli bychom se podívat madam, kde vězí Colin? Sice to bylo od pana Snapa, ale u Merlina, mě by zajímalo, co ho zvedlo tak ze židle?" Ptala se Vincenta.

,,Však on to jistě vysvětlí až se vrátí. Můj syn se vždy vrátí. Vrátil se tam z hora od pána boha, tak aby ne od toho pana Snapa." Řekla Patricie.

Vincentě zacukali koutky. Asi jí to přišlo vtipný, i když Patricie nevěděla proč.

Za pár minut ta slečna už seděla v kuchyni u jídelního stolu a dokonce se nabídla, že jí pomůže s přípravou jídla. Maličkou holčičku s jménem Evička mladá maminka odložila do přenosného Mojžíšova košíku, který vytáhla z té sportovní tašky v miniaturním vydání tak pro Barbíny a kouzelnickou hůlkou zvětšila na odpovídající velikost, aby tam mimčo uložila.

Patricie na ní pohlédla a ze zásuvky kuchyňské linky, kde měla svoje domácí zástěry, vytáhla svojí oblíbenou lila a Vincentě podala hned tu pod ní v ve skořicové. Vincenta si jí vzala, ale vypadala trochu nechápavě.

,,Aby jste se Vincento neušpinila. Jste stále host." Řekla Patricie.

,,Jo vidím, ale to má být zástěra, vypadá divně, madam." Řekla Vincenta.

,,Divně?" Ptala se Patricie.

,,Neměla by být na kalouny nebo šňůrky, jak se to vůbec oblíká?" Ptala Vincenta.

Patricie se mohla praštit do čela. Ach je, ona zapomněla, že tento typ zástěr není tak obvyklý. Ona dostala darem tyto zástěry od její kamarádky jako dárek, před dekádou a její kamarádka byla původem z Japonska. A tam tyhle zástěry byly běžné.

,,To je zástěra s překříženým za zády, kdysi jsem je dárkem dostala od mé kamarádky Mimi, a ta má japonské kořeny. Není tak frivolní a nepohodlné jako ty evropské Vincento. Stačí jí přehodit a zapnout knoflík vzádu a hotovo." Řekla Patricie a ukázala sama na sobě.

Vincenta se koukala překvapeně.

,,To je zajímavý kus na zástěru. To jsem nikdy nevěděl." Hodila jí na sebe.

,,To Colin také říkal, Mimi mu ušila také jednu slušivou tmavě modrou, protože se mi při vaření vždy umazal. Na rozdíl od manžela, byl v kuchyni mi k něčemu užitečný." Řekla Patricie.

Vicenta nic na to nic neřekla.

Patricie tedy to více nekomentovala, stále Cliva smrt byla pro ní smutný bod. I když na rozdíl od rádoby smrti Colina. Clivova smrt byla skutečně nehoda. Jeho dodávku s mlékem srazil jiný silnější náklaďák s rostlinným olejem, jak stálo ve správě. Pár měsíců díky tomu se nemohla Patricie dokopat k tomu, aby byť palačinku si usmažila, protože slova na etiketě oleje u ní vyvolávaly mdloby nebo rovnou bouřil žaludek. Však ono vše zlé bylo pro něco dobré. Neměla díky tomu problémy s váhou nebo pálením žáhy.

Dala Vincentě na starost okrájení a nakrájení kořenové zeleniny a sama se pustila do přípravy masa.

Přišlo jí vhod, že se nemusí čílit nad mrkví, petrželí a s celerem. A v krájením a škrabání zeleniny jak se zdálo, se slečna zdála zručná. Po pár minutách tiché práce slečna se ujala slova.

,,Asi bych vám měl vysvětlit jisté věci ohledně mě, když to Colin neřekl. Zatracený Nebelvír, já myslel, že poté co jsem odešel z jeho bytu po té svatbě, když jsem tam přespal, jak on říkal, že mojí přítomnost a kdo jsem vysvětlí vám madam, ale asi ne." Mínila Vincenta a pohlédla na zakroucený kořen petržele jejích rukou.

,,Já se původně ani nejmenuji Vincenta, ale narodil jsem se jako Vincent, madam. Jako Vincent Crabre, kluk a syn do kouzelnické rodiny, která měla tak trochu utopické názory na ne kouzelnickou, tedy mudlovskou společnost a kouzelníky a čarodějky, kteří byli první s tímto darem v ne kouzelnických rodinách, tedy mudlorozené. Patřil jsem do koleje Zmijozel a s Nebelvírskými sem se nepřátelil, a byli jsme na konečky hůlek." Mínila Vincenta a svižnými pohyby začala nadrobno krájet ten kořen.

Patricie pozvedla obě obočí, ale Vincenta nebo sakra Vincent pokračovali.

,,Můj otec byl Smrtijed a mne donutil se k nim přidat. Mojí ruku kdysi hyzdilo to temné znamení. Také jsem bojoval v té bitvě, kde prvně zemřel Colin a rozhodně ne na vítězné straně. Nebyl jsem dobrý člověk. Při té bitvě jsem mojí hůlkou zkazil kouzlo, magický zlý oheň, a ten se mi vymkl z rukou. Málem jsem uhořel a při přemístění mi to utrhlo skoro celou paži. Probudil jsem se mudlovské nemocnici. Nevím kdy přesně. Musel jsem nějakou dobu v koma, ale nevím jak dlouho." Řekla ta slečna a pohlédla na ruku ve které držela nůž.

,,Bez ruky a popáleným tělem jsem se dost hnusil sám sobě, ale jak taž jsem se dal dohromady a ti milí nekouzelní doktoři, mi řekli, že mohu začít znovu. Já to také zkusil, ale dvě ženské, kouzelnice, které měly nebetyčný vztek na Smrtijedi, mne chytly a unesly. Poté jsem prožil peklo, těžko popsatelné. Nechci o tom obšírně mluvit, ale řeknu to tak, že moje zohyzděné tělo plameny a přemístěním, ony zohyzdily vnitřně a pak kouzly jiného kouzelníka donutily aby mě zneužil sexuálně." Řekla slečna.

Patricii se vytratila všechna barva z obličeje. Našla důvod proč to neřekl Colin. Tohle i přes všechny věci v magickém světě by asi těžko věřila.

,,Evička při tom vznikla. Asi to zní nemožně, z biologického hlediska, ale ty dvě ženské, přeorali můj vnitřek, jenom za účelem, aby vznikla Evička s tím, že se nikdy neměla narodit a já na její vinou zemřít. Nepovedlo se díky jednomu hodnému domácímu skřítkovi, který přivolal pomoc. I tak jsem byl na pokraji smrti a nebýt pana Snapa, tak bych jisto jistě později zemřel. Však díky tomu jeho lektvaru, se nestalo a já dostal toto tělo. Ženské tělo, které si navyklo i na Evičku." Zakroutila hlavou slečna.

,,Akorát při té přeměně nastala komplikace a jak se říká vedlejší účinek a já se nemohu vrátit do svého původního těla. Skejsl jsem v této podobě na doživotí, i když se pan Snape snažil najít řešení." Řekl ten Vincent a Patricie viděla jak jí stekla slza po obličeji.

,,Asi je to odplata matky přírody za můj život před bitvou o Bradavice, i když madam Emily říkala, že to nemám tak brát. Dostal jsem prý druhou šanci na lepší život." Řekl Vincent.

,,Hm to ta madam Emily má pravdu. A pořádnou druhou šanci! Těch pár let co jsi nebyl zrovna ukázkový člověk, ale který mladiství už je, natož dítě. Nemůžeš to brát skrz na skrz jako svoje hříchy. Jsou i hříchy ostatních. Tvůj otec co tě donutil se přidat k těm kriminálníkům, kteří si říkali Smrtijedy. Magické společnosti, která dovolila mladé lidi a ještě vlastně děti, bojovat ve válce a propustit takové hnusné názory na lidi bez magie, bez toho aby znala pravé skutečnosti. A je mi jasné, že ti co by měli za ty činy pykat nejsou skutečně živí. Tak proč držet na svých ramenech činy těch lidí a zrůd, jako závaží. Nestojí to za to." Řekla Patricie a po odblanění začala porcovat to hovězí před sebou.

Slečna co byla předtím mladíkem na ní překvapeně pohlédla.

,,Jsi jako les po lesním požáru nebo jak se říká u vás kouzelníků fénix co vstal z popela. Obrozenec. A jako takový by jsi Vincento svoje tělo tím co se stalo nezatěžoval a cítil se být očištěn. A lepším životem." Řekla Patricie.

Vincenta po chvíli, kdy přemýšlivě hleděla na celer před sebou, kývla na souhlas.

,,A já jsem hloupá, že jsem si nevšimla toho, že mluvíte mužském rodě. Přitom jako reportérce a redaktorce i když sportovního čtení mi mělo být jasný." Řekla zachmuřeně Patricie.

,,Ono je to hodně složité, při mé postavě. Musel jsem si zvyknout na to, že cizí mě prostě vidí vnějškem a ne vnitřkem." Řekl Vincent, ale dodal.

,,Však jednu výhodu už mám, v tomto těle, nekoktám a vlastně mohu i mluvit rychleji, než bych byl jinak schopen." Řekla Vincenta a dodal.

,,Někdy mě přátele musí krotit, abych mluvil pomaleji, aby mi stíhali. Asi si až moc užívám tuhle novou vlastnost, co jsem dostal. " A usmál se.

Patricie uchechtla. No když mu to přijde jako výhoda.

Bill Weasley právě koukal před sebe jak se jeho malý synovec chlubí všem hostům jeho narozeninové oslavy gesty a pár slovy dárkem v podobě dřevěného vláčku. Div by nejraději nejezdil po zádech s ním své tetě Ginny. Tu by to jistě vzhledem k jizvám na jejich zádech nepotěšilo. Však to Leon doopravdy nemohl vědět. Nikdy Ginny s odhalenými zády neviděl. Bylo smutné, že kvůli povinnostem v klášteře Leonův ctěný tatínek nepřijel a jenom poslal sedm dárků pro Leona. Což byli tři plyšáci, stavebnice Lego pro nejmenší, plastové ale podle všeho odolné odrážedlo v podobě motorky a obrázková verze bible. Však svojí nepřítomností na synových narozeninách dost naštval tátu i mámu. Leon asi z toho nebyl moudrý, však svého tatínka naposled viděl před pár měsíci. A aby byl Bill upřímný ani Leon k němu moc nešel a choval k němu spíše stydlivě jako ke každé nové cizí osobě v jeho životě. Ne pro Leona více méně byla důležitá babička a děda, kolem kterých se ochomýtal neustále a se kterými bydlel. On sám měl Leona docela rád, protože Charlieho syn nebyl tak vzteklé děcko jako když malý jeho otec, který nad něčím neustále fňukal. Bill stále na to měl docela živé vzpomínky z jeho dětství, i když byl malý. No malý, Charlie byl o tři roky mladší než on.

Chtěl si dojít ještě další porci toho výborného ovocného sorbetu, který mamka připravila k této příležitosti, když v tom vlétla na pozemek Doupěte poštovní sova.

,,Čí je?" Ptal se Fred, protože sova slétla a usadila se na čelo zahradní židle, kde před chvíli Fred zrovna seděl.

,,Netuším, ale nese psaní." Řekla Ginny a vylovila z kapsy svých džínů soví pamlsek a podala ho sově, která jí podala psaní.

Ginny se podívala na jméno pro koho to má být a pozvedla obočí.

,,Bille to je pro tebe. Myslím, podle písma, že je to od pana Snapa. Ten má tento rukopis." A už mu podávala obálku z pergamenu.

Bill pozvedl obočí. Snape, čím ho zas otravuje. Jasně mu napsal, že tím problémem se bude zabývat až zítra po oslavě svého synovce. Leon měl jasně přednost!

,,Jenom jistá odeklínačská věc s kterou chce Severus Snape pomoci." Máchl rukou Bill.

,,O co se jedná synu?" Ptal se jeho otec a pohlédl očima na ten dopis.

Bill si povzdechl a mínil.

,,Severus Snape byl na poslední návštěvě domu, kde strávil dětství, než se ta ruina zbourá a našel odkaz na přenášedlo, které by měl aktivovat potomek kouzelnického rodu Princů. Však jak víme, on jím není díky Brumbálovi, ale buď Colin, Denis nebo Martin Crevrey. A tak poslal Colinovi sovu a přizval ho aktivovat to přenášedlo. A také ho aktivovali. Přenesli se do Prince Manor, rodného domu Elieen Princové-Snapové a tam nalezli živou a zdravou paní Princovou, tedy Elieen Princové-Snapové maminku Maveu. Ta podle všeho byla zakleta svým manželem Silvestrem Princem, že nemůže opustit své sídlo, aniž by to nezapříčinilo zdravotní problémý a posléze její smrt. A Severus Snape si myslí, že bych to zaklínačské zakletí Silvestrem Princem mohl prorazit, když jsem dokázal dát dohromady valy Bradavické školy a Prasinek po bitvě o Bradavice. Však jsem mu jasně napsal, že se tímto problémem začnu zabývat až zítra a dnes chci strávit v kruhu rodinném na oslavě synovcových prvních narozenin." Vysvětlil Bill.

,,Bille, ty hňupě." Prohlásil ze všech možných kouzelníků na oslavě jeho bratr Percy.

,,Pardon Percy?" Ptal se Bill.

,,Snape a Colin se přemístily k té madam Princové přenášedlem, ale jelikož naznají lokaci toho sídla a madam jistě skrz to zakletí nemůže jim to říct, dost možná je to něco jako Fidelius co ten starý Prince použil, tak když se vrátí domu oni, tak už nikdy se nebudou moct vrátit na Prince Manor. Dokonce si myslím, že ti dva tam uvízly. A pan Snape není zrovna typ, který by prosil o pomoc, takže by přikládal velkou váhu tomu psaní. Bille buď rád, že Snape ti neposlal huláka." Řekl Percy.

Bill zbledl a vzal si od Ginny psaní a svižně si ho přečetl. Percy měl pravdu a ti dva na tom zakletém místě uvízly. A do prdele Morgany posraný!

,,Jak přesně tam uvízly?" Ptala se Rony.

,,No podle všeho nějakým záhadným způsobem je přemístil ta ruina baráku, kde jako malý Severus Snape bydlel do těsné blízkosti Prince Manor, kde si je vyzvedl skřítek. To už samo od sebe zní nemožně Rony, aby se něco takového stalo. Celou budovu přeci nemůže nikdo přeměnit v přenášedlo. Musí být v tom nějaký háček." Řekl Bill.

,,A co cihly?" Ptal se k jeho překvapení Terry Bott.

,,Cihly?" Ptal se Bill.

,,Nevím jestli by to bylo možné, ale kdyby nějaký kouzelník či čarodějka každou cihlu v domě očarovala jako přenášedlo a pak skrz jednu aktivovala všechny tak by mohl celý dům fungovat jako přenášedlo." Řekl zamyšleně Terry.

,,Až mnoho cihel Terry." Řekl Bill.

,,A co magická síť zakomponovaná do zdiva. Provázek třeba z drátu jenž by obepínal magicky zdi domu proměněný v síť jak u rybářů sloužící jako přenášedlo." Se ozvala pro změnu Rony a doplnila.

,,Když jsem byla na skok minulý rok ve Francii, tak jsem byla na místních magických trzích a tam takto rovnou z moře přenášely svoje úlovky rybáři. Síť, která byla přenášedlem a ve které uvízly ryby se přenesla kouzly na trh, kde už pak rybáři je lovili ze sítí, usmrcovali a čistily pro prodej. Fleur ty jako Francouzska jistě víš o těchto praktikách vašich magických rybářů mnohem víc, ne?" Ptala se Rony.

,,Rony má pravdu, takto někteří kouzelnici u nás loví, ale musí mít na to licenci. Licenci na použití přenášedlových sítí pro lov na moři. Je to přísně regulované vládou. Ta sít a její vytvoření je sice levné, ale poplátek na licenci drahý. Pak stačí vyjet na moře, tu síť tam ukotvit a nechat nějaký čas. Tedy odjet na trh a pak přenést síť na trh kouzlem. Ryby mají většinou z přemístění šok nebo rovnou smrt, takže se jenom kuchá a filetuje." Řekla Fleur.

,,Takže Snape a Colin uvízly jako rybičky v síti domu a přenesly se na zakleté místo a nemohou se dostat odsud a ani nevědí kde jsou, chápu to dobře?" Ptal se George.

,,Vypadá to tak." Řekl Bill.

,,Tak padej Willieme jim pomoci." Řekla jeho matka.

,,Hm." Řekl Bill a přemístil se rovnou do Lasturové vily, kde pobral svojí brašnu. V té byla ukrytá jeho knihovna, kterou si vzal ze svého bývalého zaměstnání u Gringottů. Tam měl i poznámky k zaklínačským pracím jistého Silvestra Prince, které budou pro tuhle potíž hodně důležité. A další zastávka v přemístění bylo rovnou Halle v Marrysaide u Liverpollu.

Poznámka od elenor:

Omlouvám se za zpoždění přidání této kapitoly sem. Můj notebook prostě postavil na přední a musel do opravy. Už podruhé za tento rok. Za to se předem omlouvám. Další kapitolu jsem přidám 17.června jak to mám zaškrtnuté v mém osobním kalendáři.

Vaše elenor