„Co máš vlastně za povinnou četbu?" zeptal se Peter. Rozverně si prohrábl vlasy. Myslel si, že svou otázkou uvolní atmosféru a donutí konečně Harry, aby promluvila. Zatím se totiž jen procházeli po venku a nejspíš čekali, až se setmí.

Harry vytáhla knížku z brašny, podívala se na obálku, až pak řekla: „ Malé ženy."

Peter se zastavil v chůzi. „Počkej, cos dělala, když jsi na mě čekala? Nevypadá to, že bys četla, když nevíš, cos dostala za knížku." Analyzoval ji Peter. Harry jen pokrčila rameny: „Něco jiného. Tys chtěl, abych se vykašlala na rozpis, a teď po mě zas chceš, abych skutečně četla?" Povytáhla na něho obočí.

„No jo, promiň. Zase se chovám jako blbec," omlouval se Peter.

„Nech to být," Harry mávla rukou. Šťastná, že se jí Peter už neptal na to, co dělala ve svém prvním osobním volnu po dlouhé době. „Tak mi řekni, co je u tebe nového. Co o tobě nevím, Petře Parkere?" otázala se s hravostí v hlase. I Peter trochu pookřál, když zjistil, že se na něho Harry nezlobí. „A začneme od začátku. Jak to že nejsi ve fotbalovém týmu?"

„Jak to víš?" divil se Peter.

„Nechodíš po škole ve sportovní mikině," odpověděla mu Harry.

„A jo, to je pravda. No," Peter se podíval k zemi. Harry nevěděla, co se stalo, ale Peter si nebyl jistý, jestli o tom dokáže mluvit. Nemusel přímo tu větu vyslovit, přesto stačilo jen pouhé pomyšlení, aby se zastavil. Teď však nemohl nikam couvnout. „No-"

„Jestli o tom nechceš mluvit, nemusíš," sice na Harry bylo vidět naprosté neporozumění. Nechápala, co by mohlo být tak těžké na tom svěřit se jí s tím, že byl prostě někdo jiný ve sportu lepší. Ale kamaráda podpoří, jestli o tom nechtěl mluvit, nebylo to podstatné.

„Ne, já ti to chci říct," Peter stál na místě, díval se do země a snažil se popadnout dech s rukama v bok. Pak skoro zašeptal: „Strejda zemřel."

„Cože?" poděsila se Harry. Rázem stála vedle Petera. Nevěděla, jestli se ho má dotknout, nebo co se vlastně v takové situaci hodilo, proto jen stála blízko vedle něho.

„No, vlastně v den, kdy byl konkurz, měl pohřeb. Zemřel pár dní před tím. Takže jsem se ho nemohl zúčastnit. Ale kdybych to Flashovi řekl, tak by to posunuli. Jen jsem na to v tu chvíli neměl náladu," rozhovořil se Peter, aby nemusel myslet na smrt, ale zaměřil své myšlenky na Flashe a jeho podivné chování.

„Co se mu stalo?" Jenže Harry chtěla vědět víc. Samozřejmě, že chtěla vědět víc, Peterův život ji zajímal, byli přátelé. Peter vzhlédl k obloze a snažil se potlačit slzy, které se mu draly do očí. „Ehm. Zastřelili ho." Rychle mrkal, ale ani přesto se nedokázal ubránit tomu, aby mu zvlhly tváře. Odvrátil se od Harry a rozešel se, aby ho neviděla plakat.

Harry se dívala k zemi, chtěla mu dát alespoň nepatrný pocit soukromí. Potichu ho následovala. Koupila jim ve stánku párky v rohlíku s pořádným množstvím kečupu a hořčice, až měli oba ruce upatlané a lepivé.

Peter hlasitě polkl. „Vlastně je to vtipný, i když ne, že by ses zasmála. Spíš je to hodně nepravděpodobné," rozmluvil se. V tu chvíli mu připadalo, že všechny své pocity potřeboval dostat ze sebe. „Utekl jsem před ním, protože mi řekl něco, co mě děsivě rozhodilo. Ale nezáleželo na tom, protože se to stalo už dávno. A on mě pak hledal. Všude. Pak uviděl, jak napadli nějakého kluka. Myslel si, že to jsem já. Protože mi byl podobný. Strejdu zastřelili a toho kluka moje teta adoptovala. A teď mám bráchu," Peter se bolestně zasmál.

„Tím se vysvětluje, proč ten kluk říkal, že je tvůj bratr," pronesla Harry tiše. Pomalu se blížili k Harryinu domu. Sice jí dal otec svolení, že mohou jít spolu ven, ale rozhodně nečekala, že by byl shovívavý k tomu, kdyby přišla domů po večerce.

„Jmenuje se Charlie."

„To jsem nejspíš přeslechla," přiznala se Harry.

„Občas je moc hrrr. Je to dobrý kluk, ale občas mě tak štve," odplivl si Peter. „Přijde mi, jako by měl nahradit strejdu. A to není fér. Protože není vůbec jako on. A teď mu teta nechává dělat stejné práce."

„Někdo je dělat musí," prohlásila tiše Harry.

Peter se na ni pohoršeně otočil. Harry se ani trochu nestyděla za to, co řekla. „Upřímně, Petere. Jsi nešikovný," podívala se na něho se soucitem. Peter o tom chvíli přemýšlel a pak přikývl. Harry měla pravdu. Stačilo se podívat na to, jak teď vypadal. Hořčice smíchaná s kečupem do podivuhodné barvy mu zdobila na několika místech mikinu a dokonce měl flek i na kalhotách. Za to Harry byla bez poskvrny.

Před nimi se automaticky otevřela brána k panství Osbornů. Peter s Harry vstoupili na štěrkovou cestu vedoucí k domu. „Ještě jedna věc," ukázala na něho Harry. „Ty se teď přátelíš s Flashem," konstatovala Harry. Bylo jí jasné, že se kamarádili, spíš nechápala, jak se něco takového mohlo stát.

„No jo, MJ nás donutila zakopat válečnou sekeru. A to jsem s ní chtěl chodit," zasmál se Peter teď už doopravdy.

„Hm," Harry měla ke smíchu daleko.

„No a dokonce jsem byl i u něj v garáži," Peter se zastavil na schodech k domu. Harry už byla na nich a shlížela dolů na chlapce rozhazujícího rukama, jako by o nic nešlo. „Dali jsme si pivo a někdo i cígo. Bylo tam docela dost lidí," pokračoval Peter s najednou vážným pohledem. „Jedna holka mi tam řekla, že jsi nikdy nebyla v Evropě. Teda za ty tři měsíce."

Harry zalil studený pot. Kdo mohl vědět, kde se nacházela? A ví Peter, kde byla? Z jeho výrazu se to nedalo odvodit. „Jak vypadala?" zeptala se Harry.

„Taková černovlasá, zelené oči. Asi celkem vysoká, ale nevím, pamatuju si ji jen, jak seděla," Peter se snažil vzpomenout. „Tak trochu starší než my," hádal. „No, určitě s náma nechodí do školy."

Popis nic moc, ale Harry to přesto zkusila. „Tess?" Sestoupila o schod níž, až byla na roveň s Peterem.

„Možná," Peter pokrčil rameny.

„Tess Blacková?" zopakovala Harry. Čím častěji její jméno vyslovila, tím si byla jistější. „I když, kdo ví, jestli to je její pravé jméno," dodala. Peter překvapením rozevřel oči. Ta dívka mu připadala zvláštní, ale nedokázal si představit důvod, proč by někdo vystupoval pod falešným jménem. Popravdě, pár důvodů ho napadalo, ale všechny mu připadaly fantaskní.

Za Harry se otevřely dveře. „Je čas jít," oznámil Norman Osborn. „Harry," zdůraznil otec. Harry se na něho podívala, a pak jako poslušná dcera se rozloučila s Peterem a zašla do domu.

„Ahoj, Petere," Osborn se rozzářil.

„Dobrý večer," pozdravil Peter. A už se taky otáčel k odchodu.

„Děkuji, žes jí vzal ven. Je mi jasné, že jste se neučili," řekl, jakmile za sebou zavřel dveře, aby ho Harry neslyšela.

„Omlouvám se, pane," Peter se nervózně podíval kolem sebe. Pořád měl kudy utéct, kdyby bylo potřeba.

„Neomlouvej se," mávl rukou starostlivý otec. „Harry potřebuje kamaráda, jako jsi ty," šťouchl do Peterovy hrudi. Peter o krok ustoupil dozadu, protože skutečný kontakt nečekal. Jakmile se vzpamatoval, přikývl, rozloučil se a dal se svou cestou domů. Norman Osborn se za ním díval, dokud nezašel za roh.

Poznámka: V současné době pracuji na pokračování. Jenže jak se dostávám hlouběji a více od hlavního tématu, vyskytuje se v něm mnohem více postav z X-Menů než ze samotného Spider-Mana. Takže pokud bych se někdy dostala k uveřejnění druhé části, nacházelo by se pokračování v jiné kategorii než současný příběh. To je zatím vše. Přeji příjemný den.