Eufémie se zavrtěla v posteli, v polospánku natáhla ruku a snažila se nahmátnout svého manžela. Marně, jeho polovina lůžka byla navíc již vychladlá. Zjištění, že se nemá ke komu přivinout ji probralo.

"Už zase?" povzdechla si. Vážila si svého manžela a velmi oceňovala jeho ochotu pomáhat. I pro ni byla podpora a pomoc ostatním podstatným naplněním jejího života. Nicméně měli oba už svůj věk, zejména Fleamont. Stáří poznamenávalo i kouzelníky a toto noční vstávání a ponocování, kdykoliv léčitelé od potřebovali lektvar pro někoho kdo neměl dost peněz na jeho koupi z nemocniční lékárny, mu na zdraví rozhodně nepřidalo.

Místo manžela tedy nahmátla hůlku a ladným pohybem zrušila zatmívací kouzlo na závěsech, místností se rozlila tlumená zář brzkého letního rána...

Už byla téměř po snídani, kterou ji připravil jejich domácí skřítek Tiki, když konečně uslyšela zvuk Letaxu.

"Dobré ráno" usmála se na svého manžela, její úsměv však povadl, když zachytila jeho výraz. "Bylo to tak zlé? Nezvládli by to bez tebe? Nestačilo by kdyby ti poslali zprávu ve dne a"

Fleamont se unaveně posadil na židli vedle ní, stiskl její ruce ve svých a zarazil tak její další slova.

"Nyriplica mě volá opravu jen když je to nejnutnější, má drahá. A dnes v noci to nutné bylo, chlapec, tak patnáct, šestnáct let. Přivezli ho v noci z Bradavic. Alergik, nemohli použít standardní lektvary. A ze záznamů o něm a jeho rodině bylo patrné, že služby nemocnice vždy pokrývají z charity. Kdybych nešel uvařit nezbytné lektvary, kdo by to udělal?"

Eufémie sebou trhla při zmínění kouzelnické školy. "Z Bradavic? Co se mu stalo? Že to nezvládli ve školní ošetřovně? Nebo ho poslali k je kvůli alergii?"

"To i to." polk a chvíli jako by hledal slova. "Začínám litovat, že jsem se Albusovi nešel říct už dříve co si myslím o bradavické ošetřovně!"

Jeho manželka si v duchu pomyslela, že mu přece tohle říkala. Několikrát, naposledy letos o velikonočních prázdninách, když zjistili, že jejich syn přijel ze školy opět s podivným zraněním, které ani nebylo řádně ošetřeno. Ale Fleamont to odmítl neboť Albus byl jeho přítel a doba byla složitá a kluci jsou kluci, kdoví co vyváděl, a tak dále.

"Pokusil se o sebevraždu, ale " než mohl dál pokračovat vyděšeně ho přerušila.

"Sebevraždu?" kouzelnice byla opravdu zděšená, sebevražda byla v kouzelném světě něco nepochopitelného, tabuizovaného, více než ve světě mudlů.

"Ano, ano... Ale to nebyl ten hlavní problém," pokračoval Fleamont unaveným hlasem. "Byl i zraněný na hlavě, otřes mozku, krvácení. Těžké zranění, neošetřené více než dvanáct hodin!"

na chvíli se odmlčel.

"Když už bylo jasné, že to zvládne, udělal Nyriplica další podrobnější prohlídku. Celé jeho tělo je plné stop po nejrůznějších zraněních ať už fyzického nebo kouzelného původu. Drtivá většina z nich nebyla řádně ošetřena. Buď ten chlapec vůbec nechodí na ošetřovnu nebo bradavická léčitelka odvádí příšernou práci! A vzhledem k tomu co jsme viděli o Velikonocích... "

"Budeš o tom mluvit s Albusem?" zeptala se s nadějí v hlase, opravdu chtěla, aby se tento problém řešil. "Máme jen jednoho syna a kdyby se mu stalo něco podobného..."

"Uvědomuji si to, drahá, uvědomuji si to. Po obědě se ještě stavím zpět do nemocnice, pak se hned přemístím do Prasinek a vydám se do školy. Nemocnice nemá kontakty na rodiče toho zraněného chlapce a pokud bude potřeba, aby bral antidepresivní lektvar budu muset zjistit jakou verzi lektvaru si bude moc jeho rodina dovolit, případně jim pomoci vyplnit žádosti na charitu. A když už tam budu, proberu to s Albusem, tentokrát už ano!".